Kubíkovy výmysly a nesmysly

Majáles Kroměříž 2012 (5.5.2012)

Pondělí v 16:03 | RUDA | Akcičky

"Ještě že je v Kroměříži alespoň ten Majáles", dalo by se povzdychnout. Je to totiž zatím jediná záruka toho, že do tohohle města přijede alespoň jednou za rok kvalitní rocková kapela z první ligy a že si spousta mladých lidí může užít pohodovou open-air akci s dobrou muzikou v příjemným prostředí. Letos byla headlinerem kapela Vypsaná fixa, na kterou přišlo asi nejvíce lidí a za poslech určitě stáli i pražští punkeři SPS.

Zbytek programu tvořily povětšinou kapely z okolí Kroměříže a nějaké další výraznější lákadlo už nenabízel. Kroměřížský Majáles ale byl vždy spíš o tom, že tu dostanou prostor lokální kapely, který si tu alespoň můžou zahrát a nestojí to tolik peněz. Přes den tu lidi posedí na louce s přáteli u pivečka, pobaví se, na večer příjde většina na nějakou tu provařenější kapelu, zapaří se a je to pohodička. Letošnímu ročníku přálo docela i počasí, když od rána pěkně pralo sluníčko a nějakej ten mrak s přeháňkama se dostavil až na večer, což už ale snad nikomu náladu nepokazilo.

Já jsem měl program letos rozdělenej na dvě části, bo start Majálesu tvořila soutěž Krocker 2012, což je klání mladých kroměřížských rockových kapel a byl jsem jejím oragnizátorem požádán, zda bych nemohl točit soutěžní kapely na video, pro další účely soutěže. Ačkoli mělo vše startovat už v 10.00, nebylo v tu dobu pořádně ani postavené podium, ale nakonec se vše tak nějak stihlo snad jen s půlhodinovým zpožděním. Krocker je rozdělenej na dvě kola, přičemž to první, majálesové, tvořily kapely Spirit(s)Days, PL- KM, Broučky a Sold My Soul a to druhé bude probíhat někdy 9.června na Velkém náměstí zas s dalšíma třema kapelama.

Každá z nich měla na svou prezentaci asi 20 minut, během kterých se stačilo přehrát zhruba pět písniček a každá z nich porotce i hrstku přítomných diváků jistě něčím zaujala. Svým stylem trochu vybočovala z řady snad jen kapelka Sold My Soul, která hrála takovej trošku už moderní hardcore s melodickýma linkama, přičemž jeden ze zpěváků se staral o hardcorové "blití" a ten druhý se snažil zpívat. Prvně zmiňovanému křiklounovi už po pár písničkách trošku sice docházel dech, mohl by možná trochu ubrat, ale jinak kluci hráli docela slušnou a moderní tvrdou muziku, bohužel v angličtině, což já u českých kapel moc v oblibě nemám, ale jiní to třeba ocení. Ostatní tři kapely hrály spíše takový ten český punk-rock s chytlavýma refrénama, u Spirit(s)Days je jistě výhodou, že většinu kapely tvoří šikovný holky, takže se na ně jistě každej rád podívá a muziku rozhodně taky špatnou nedělají, PL-KM to je zas díky přítomné harmonice takovej říznej pub-rock připomínající trochu Tři sestry a Broučky, ti mají zase showmana v čele, kterej dokáže pobavit publikum, které ovšem nevím, jak bude reagovat na jejich dosti úchylný texty a tahle kapela je spíš o srandě než o nějakých extra hudebních výkonech :-) Každou z těch kapel samozřejmě čeká ještě dlouhá cesta k dokonalosti, ale tahle soutěž jim aspoň dá prostor se ukázat, zahrát si a lidi si snad všimnou, že tu v okolí rostou docela dobří mladí muzikanti. Jsem ještě zvědavej na to druhý kolo, každopádně každá z těchhle čtyř zmiňovaných kapel by si ten hlas zasloužila, ale každá za úplně něco jinýho. Porota to asi bude mít těžké :)

Videoukázky soutěžních kapel si můžete přehrát ZDE!!!

Následně jsem odjel na polední pauzu domů, kterou jsem vyplňoval obědem a pokusem o spánek po noční šichtě a na Pionýrskou louku jsme vyráželi až nějak v pozdním odpoledni. Přiznám se, že ani nevím, co v tu dobu na podiu hrálo, bo mi ty kapely splývaly v jedno a z podia se ozývalo jen hardcorové řvaní a trojčil tam nějakej týpek s obráceným křížem, což působilo docela směšně, ale nějak jsem té kapele nevěnoval pozornost a radši se bavil s přáteli. Zaregistroval jsem pak kapelu Hannibal Lecter, která je sice podobnýho ražení, ale přece jen ji už trochu znám,ale furt jsme tak nějak poletovali po louce a bavili se se známýma, až mi ten podvečer jaksi rychle utekl a rázem jsme se šli podívat před podium na hlavní hvězdu večera, Vypsanou fixu.

No a ta nezklamala. Před podiem se to slušně zaplnilo,lidi pařili a já jsem si s kamarádama po dlouhé době taky konečně zase zapařil, jako za dávných časů :) Během jejich vystoupení se sice dostavily nějaké ty dešťové přeháňky, ale ty trvaly vždycky tak maximálně po dobu jedné písničky, takže to nikoho moc neobtěžovalo a pařilo se vesele dál. Fixa hrála všechno možný, od starých hitů k nejnovějším, bavila publikum a je to kapela přesně stvořená pro takový akce, takže od pořadatelů jistě správná volba. Márdi opět několikrát skvěle zaimprovizoval, řádně hecoval lidi a koncert měl dobrou festivalovou atmosféru. Jejich vystoupení mi ale taky jaksi rychle uteklo, stejně jako celej večer a pak už jsme si jen poslechli kapelu SPS, od které zaznělo taky několik známých hitů a spolu s Fixou asi pobavila lidi večer nejvíc.

Ačkoliv to rychle uteklo, tak jsem se dobře pobavil a Majáles na pionýrce splnil svůj účel. Je to taková jarní akcička na rozjezd a mladí kroměřižáci ji určitě vždy rádi vítají. Do příštího roku by snad pořadatelé mohli zvolit trochu pestřejší program, prostože většina kapel to byla samej hardcore, grindcore a podobný "core" řvaní a tak většinou v programu splývaly. Nemám nic proti těmhle stylům, když to stojí za to, rád si je poslechnu, ale i od ostatních návštěvníků jsem zaznamenal, že toho bylo moc podobnýho a chtělo by to aby se kapely s různým stylem muziky v programu střídaly, k čemuž došlo prakticky až večer.

Video: Vypsaná fixa - Antidepresivní rybička; Barová turistika

FOTKY ZDE!!!

Počet komentářů: 4

Čarodějáles Brno - 27.4.2012

8. května 2012 v 22:27 | RUDA | Akcičky

První hudební venkovní akcička roku 2012 nastala pro mě už v dubnu a vyšla velice povedeně. Ačkoliv ty open-air festy začínají čím dál dřív, tak tomuhle vyšlo v pátek 27. dubna skutečně letní počasí a brněnský Čarodějáles tak pomyslně otevřel tu letošní sezonu letních festů.

Přiznám se, že na tuhle akci do Brna jsem se vydal jen díky tomu, že na ní měla vystupovat moje oblíbená kapela Die Happy a ta letos mnoho koncertů u nás v ČR zřejmě neplánuje, takže to byla jedna z mála příležitostí, kde tuto kapelu vidět a když to je tady nedaleko, tak proč nevyrazit a neužít si spolu s dobrou muzikou krásného slunného dne s přáteli?!

Zbytek programu, pravda, nebyl pro mě až tak moc lákavý, ale přesto se tam našly jména, která jsem rád shlédl a některá mě příjemně překvapila. Po drobných patáliích, kdy jsme obejli snad půlku Brna, abychom normálně a dle předpisů zaparkovali, jsme dorazili kkolem půl páté na místo, kde už byl program v plném proudu, sešli jsme se s ostatníma a na jednom ze tří "stejdží" právě měla začínat, dnes už docela legendární kapela, Jasná Páka. Ta je známá spíš ještě z dob mládí našich tatínků a více známější je určitě Hudba Praha, která z této formace vzešla a známou tváří je zde především kytarista a zpěvák Michal Ambrož a nyní se ke kapele znovu hlásí rovněž zpěvák, ale v tomto případě spíš více bubeník David Koller, proslulý to frontman kapely Lucie, která, jak je známo, již nefunguje. Koller ovšem jistě rád obnovil spolupráci s kapelou, se kterou kdysi začínal a tak i pro fanoušky to bylo jistě zcela nové lákadlo a mohli tak tohoto muzikanta vidět jinak, než s Lucií nebo se svými sólovými projekty. S Jasnou pákou tedy David více bubnoval, ovšem střihl si i pár písní za mikrofonem a hlavně pro nás mladší fanoušky bylo zajímavé vidět a slyšet, jak tahle kapela funguje. I díky dvěma vokalistkám repertoár hodně připomínal Hudbu Praha a dalo se to poslouchat. Některé pecky mi byly docela známé a ty dvě asi nejznámější, tedy "Špinavý záda" a "Pal vocuď hajzle!" si můžete přehrát i na následujícím videu! Možná vám to bude taky povědomý! ;)

Video: Jasná páka - Špinavý záda; Pal vocuď hajzle!

Na Čarodějálesu bylo fajn to, že každá kapela měla zhruba hodinový blok a vždy, když skončila jedna kapela, tak na druhém podiu opodál začínala hrát druhá, takže prakticky nikomu nic z nabitého programu neuteklo. Areál brněnské Riviéry byl docela stvořenej pro podobný akce a bylo to tu celkem příjemný a dobře organizovaný. Naše další kroky tedy směřovaly kousek dál, kde zrovna hrála kapela Čankišou a tu jsme si poslechli jen tak v klídku, posedávajíce na paloučku, bo tahle hudba nás zrovna nějak moc nebrala. Teda abych byl konkrétní, hudba byla fajn, ta mě docela bavila a bylo tam spoustu pestrých nástrojů mělo to dobrej skačkovej rytmus, ale zpěvák Čankišou si stvořil nějakej svůj vlastní jazyk, ve kterým je celá jejich tvorba, takže pochybuju, že někdo ví, o čem vlastně zpívá :) Ale tak pro nějaký lidi v rauši na skotačení jak stvořený! :)

Následuje návrat zpět na druhou scénu, kde startují staří pankáči z Visacího zámku. A ti baví stále a bavit snad nepřestanou, dokud budou schopni hrát. Tohle je prostě kapela, která se už X let drží svýho vlastního stylu a svým vystupováním a bohatou fanouškovskou základnou stále dokazují, že punk v ČR ještě není mrtvej! Ačkoliv hráli více těch novějších skladeb, i tak se dostalo na létama osvědčený pecky jako Vlasta, Traktor nebo Cigára a před podiem se občas strhlo i nějaký to pořádný pogo :) Nemohly chybět ani vtipný prupovídky mezi písněma, kterýma je kapela rovněž proslulá a Visací zámek tady určitě pobavil, stejně jako to ostatně dělá i jinde a stále se mu to daří!

Video: Visací zámek - Cigára

Nastala tma a na největším Starobrno Stage spustila kapela Sunshine. Šli jsme se na ně podívat, ale přiznám se, že mě tahle kapela nijak nebere a baví mě od ní snad jen ten jejich největší hit, kterej ani nevim, jak se jmenuje :) Moc toho o nich ani nevim, snad jen, že to je česká kapela s anglicky zpívajícím repertoárem, která měla úspěchy i v zahraničí, ale u nás to asi až tak slavné nebude. Sice měla před podiem docela dost fanoušků a na Čarodějálesu je prý docela pravidelným účastníkem, ale nenašel jsem nic, co by mě na téhle bandě uchvátilo. Prostě takový uspávající pop-rock kdy vám příjde že hrají furt to samé jako na kolovrátku.

Daleko více mě překvapil Václav Neckář se svojí kapelou Bacily a myslím, že nejen mě, ale i všechny přítomné. Asi většina se na něj šla podívat jen tak ze zvědavosti, zjistit, jak to starému bardovi jde a poslechnout si jak zní naživo ten velikánský hit "Půlnoční", který kolem Vánoc drtily snad všechny rádia. No jenomže ten si Vašek nechal až na konec a mezítím strhával publikum na svou stranu svými staršími hity. Zpočátku se něktěří v publiku jen tak pousmívali, protože některé Neckářovi jakoby "rockerské" pózy vypadaly poněkud roztomile komicky, ale každý mu určitě přál úspěch, protože na něm bylo vidět obrovské nadšení z toho, že hraje před tolika lidmi a obzvlášť před tak mladým publikem. Lidi mu rázem začali vyjadřovat obrovskou podporu, protože všichni víme, jak na tom ještě nedávno byl a že zažívá nyní svůj velký comeback a tak uprostřed publika byla zároveň cítit taková zvláštní a dobrá atmosféra toho, jak mu všichni drží palce. A cítil to určitě i on a jeho kapela a tak, i když se často ve slokách netrefoval do rytmu, kapela to vždycky nějak s úsměvem dohnala a lidem to snad taky nevadilo, pokud to vůbec poznali. Václav Neckář byl v dobré náladě, dokázal lidi pobavit a udělat si legraci i ze sebe a spousta lidí s ním zpívala jeho známé hity jako "Stín katedrál", "Tu kytáru jsem koupil kvůli tobě", "Čaroděj Dobroděj", "Dr. Damdidam" a spoustu dalších. Člověk ani nečekal, co ještě za známou pecku vybalí a až teď si uvědomoval, že ty hity jsou vlastně zpívané od něj. Každou z těch známějších publikum oceňovalo velkým ohlasem a největšího se samozřejmě dostalo již zmiňovanému hitu "Půlnoční". Bylo úžasný slyšet, jak tam celý dav, složený převážně ze studentů, zpívá jednohlasně "Halelůůůja..." a atmosféra v tu chvíli byla perfektní. Po téhle písni se Neckářovi evidentně nechtělo jít ještě z podia a tak se dostalo ještě na jeden austický přídavek a po něm už odcházela většina lidí od podia naprosto nadšená a často bylo slyšet slova uznání jako "Je to frajer!" A nezbývá než souhlasit. Já jsem strašně rád, když nějakou takovou legendu naší hudební scény můžu někde spatřit na fesťáku, protože jinak tuhle muziku třeba vůbec neposlouchám a na jejich koncert bych asi sám od sebe nešel a pak mě vždycky někdo takhle příjemně překvapí. A je dobrý vědět, že té dnešní moderní hudbě něco předcházelo, že tu jsou pořád i ti starší a uznávaní a že asi fakt něco dokázali a že to nebyla náhoda. Proto je určitě dobré, když pořadatelé festivalů zařazují tyhle legendy mezi současné interprety a on na ně přitom nikdo nepíská a nehází pivo, naopak příjde a přinejmenším uznaně pokývá hlavou, pokud to samozřejmě není nějaká úplná sračka, což jistě nebyl případ Vaška Veckáře. Pro mě jedno ze dvou nejlepších vystoupení na téhle akci.

Video: Václav Neckář - Stín katedrál; Půlnoční

Die Happy, na které jsme čekali, měli vystupovat až na konci programu ve 24.00, takže nám zbývaly asi ještě dvě hoďky, ve kterých zahrály kapely Charlie Straight a Oceán. Prvně zmiňovaná byla podobný případ jako předchozí Sunshine. Taktéž česká kapela, zpívající anglicky, což mě se moc nepáčí a ani svým stylem nijak nenadchnou. Taky mi to přijde jako kapela jednoho hitu, kterou sice kritici berou, ale je to takový uspávající, bez chuti, bez zápachu. Přirovnal bych to stylem hudby snad ke Coldplay, ale ti se dají ještě poslouchat, ovšem Charlie Straight nikoho z nás bohužel nenadchli. Jediné, čím zaujali, byl snad stage diving, tedy plavba na rukou publika, kterou zpěvák v závěru předvedl a to bylo celkem efektní, ale jinak by mě tam tahle parta nechyběla. To samé se dá říct o Oceánech a to jsem trpěl snad ještě víc. Už to, že se dali znovu dohromady bez Petra Muka je průser, to že je tam zpěvačka je ještě větší a to, co hrají tak to je mega průser. Myslím, že tuhle zpěvačku by v klidu přezpíval kdejakej soutěžící z TV show, styl hudby, který hrál Oceán mi nikdy nebyl sympatický a jediná písnička, kterou od nich snesu je "Ráchel", kterou ani nevím, jestli zahráli, protože jsem se u jejich stage ke konci už ani moc nezdržoval. Místo toho tam radši mohli pozvat Jardu Uhlířa :-)

Na závěr jsem se ale přeci jen dočkal toho, co bylo z tohoto programu mému srdci nejbližší a to byla Martička Jandová se svou kapelou Die Happy, která při úvodní písni "Like a flower" opět vlítla na podium jako svěží vítr a celý to tam se svýma spoluhráčema opět rozzářila a byla radost se na ně dívat a posluchat je. U téhle kapely mi třeba vůbec nevadí, že zpívají anglicky a i když mají českou frontmanku, tak je prostě beru jako zahraniční kapelu. Navíc Martina angličtina je celkem srozumitelná, takže si spoustu textů s ní můžu zazpívat a spousta lidí rovněž. Marta ten večer před brněnským koncertem ještě vystupovala v Praze v muzikálu a tak to pro ni musel být docela zápřah, ale zvládla to se ctí a vůbec na ní nebylo poznat, že by jí chyběla energie. Naopak velkou dávku ze sebe vydala ještě do publika a to jí to určitě zase vracelo, takže spokojenost byla jistě na obou stranách. Marta opět hýřila vtípky, společně jsme po půlnoci přivítali nový den, v jeden moment po ní dokonce začali házet lidé i mince, když našla pár drobáků v kapse a zjistila, že jí to nevystačí ani na pivo, kytarista Thorsten zase předvedl, jak si v češtině dokáže u dívky vyžádat orální sex, což sice asi moc neplánovali, ale o to víc to bylo srandovní. Die Happy nezklamali. Všichni v té kapela mi příjdou strašně fajn, vždycky dobře naladění a nějaké hvězdné manýry u nich jsou passé. Škoda jen, že nemohli hrát déle, ale i ta hodinka s nima byla dost pohodová a rád jsem je opět slyšel.

Video: Die Happy - Like a Flower; Black Vicoius Monster; Survivor

Pak už nastal finish a všichni se začali pokojně rozcházet do svých domovů. Brněnský Čarodějáles na mě zapůsobil docela dobrým dojmem. Pár kapel bych sice možná vyměnil, ale chápu, že se nejde zavděčit všem a jiní zase oceňují to, co já třeba až tak moc ne. Největší dojem tedy určitě zanechali Die Happy a Vašek Neckář a celý to v globále byl moc hezky strávenej den a takový já mám rád, protože právě tyhle venkovní slunečný akce a teplý noci s muzikou mě nabíjejí obrovskou energií.

FOTKY Z ČARODĚJÁLESU ZDE!!!

Přidat komentář

Wanastowi Vjecy - Zlín (24.4.2012)

30. dubna 2012 v 17:40 | RUDA

Kdo by neznal Wanastowi Vjecy? Kapelu, jejíž hity jako "Tak mi to teda nandey", "Sbírka zvadlejch růží" nebo "Lži, sex a prachy" válcovaly v devadesátých letech hitparády a dodneška její šlágry zní v mainstreamových rádiích, takže je podvědomě zná snad každý. Wanastovky se ovšem na několik let odmlčely a po odchodu jednoho ze zakládajích členů, P.B.CH., se zdálo, že to je definitivní konec tohohle hudebního tělesa. Druhý ze zakládajícíh členů, Robert Kodym, se ovšem nechtěl vzdát své hudební kariéry a v době, kdy nefunguje už ani jejich druhá, taktéž velmi populární kapela, Lucie, se rozhodl vzkřísit alespoň Wanastowi Vjecy a poskládal téměř novou kapelu, i když převážně z jejích bývalých členů. Ačkoliv se Wanastovky dříve prezentovaly jako projekt dua P.B.CH. a Kodyma, nyní vystupují jako plnohodnotná čytřčlenná kapela a zdá se, že se tenhle krok Kodymovi podařil a zatím to zdárně funguje.

Znovuzrozená kapela tedy na konci roku 2011 vydala po několika letech nové CD s názvem "Letíme na Wenuši" a na jaro roku 2012 slíbila velkolepé turné po českých a slovenských sportovních halách. Ta chvíle právě nastala a tak jsem se jel na tuhle kapelu vůbec poprvé v životě podívat na živo do Zlína. Přiznám se, že na jejich koncert jsem jel spíše ze zvědavosti a nikdy před tím jsem nebyl nějaký jejich extra fanoušek. V mých dětských letech jsem ovšem Wanastovky docela miloval a vzpomínám si, jak jsem žral jejich hity, které jsem jmenoval již v úvodu článku a doma jsem na posteli s imaginární kytarou v podobě tenisové rakety napodoboval Kodymova sóla s jeho typickým kroužením paže. Obzvlášť album "Lži, sex a prachy" bylo myslím pro tuhle kapelu docela zásadní. Potom ale přišlo nějaký to období, kdy jsem Kodyma a vlastně celou Lucii úplně neměl rád, protože za A) strašně vyměkli, a v té době jsem nic jinýho než tvrdou muziku asi neuznával a za B)se mi tihle muzikantni a obzvlášť právě Robert, zdáli strašně namistrovaný a tak nějak nesympatický. Už si nevzpomínám, kvůli čemu to přesně bylo, ale prostě jsem jima docela opovrhoval. No jenže čas letí, lidi se mění a i můj vztah k muzice a k jiným žánrům se postupným hudebním "vzděláváním" a asi i s přibývajícím věkem docela změnil. Pár let dozadu jsem totiž začal i tyhle jejich písničky a hity docela doceňovat, protože spousta z nich (ať už od Lucie nebo od WV) je opravdu kvalitně složených, a i ten pohled na Kodyma se opět vrátil k lepšímu, neboť jako muzikant a skladatel si opravdu zaslouží uznání a i v těch médiích už se prezentuje tak nějak sympatičtěji. Je vidět, že je opravdu duší muzikant a baví ho stále skládat a hrát živě před lidma a to byl taky určitě hlavní důvod, proč Wanastowi Vjecy poskládal znovu dohromady a snaží se jim navrátit opět lesk a slávu.

No a jelikož tedy od té doby, kdy jsem se k těm jejich písničkám opět vrátil, nikde nehráli a na turné vyrazili až teď, byla to tedy má koncertní premiéra s touhle kapelou. Kodym si k sobě vybral muzikanty docela vhodně. Kytarista Tomáš Vartecký podle mě patří k těm nejlepším, co naše rocková scéna nabízí, bubeník Štěpán Smetáček už má taky své jméno a takovým nejméně výrazným členem je snad jen basák Radek Havlíček, kterej zas kapele určitě prospívá z toho důvodu, že je spolumajitelem agentury PinkPanther, která se stará např. o management kapely Kabát a taktéž o produkci jejich velkolepých turné, takže i proto si Wanastovky letos mohly dovolit tak profesionálně vyvedenou scénu a velká podia na turné, srovnatelná právě s Kabáty. No a to dělá hodně a určitě se na to dá nalákat mnohem více lidí, než někam do kulturáku. No a taky to jistě stojí mnohem více peněz. Takhle je to ovšem svým způsobem "doma", takže to funguje jistě mnohem snadněji.

Při vstupu do haly to ovšem vypadalo, jakoby o kapelu ve Zlíně skoro nebyl žádný zájem a jelikož měl koncert startovat ve 20.00 tak ještě v 19.45 zel parket prázdnotou a před podiem stály asi jen 3-4 řady diváků, zbytek byl rozmístěn na sedadlech na tribunách, které sice byly plné, ale přeci jen sedět na rockovém koncertě je trochu zvláštní. Většina příchozích jakoby počítala s tím, že bude ještě předkapela, kterou se sebou ovšem Wanastovky na tomto turné nevozí. Nevím, co je to teď za zvláštní trend, ale vždy bývalo dobrým zvykem, že kapela jedoucí velké turné dala alespoň půl hodinky prostor nějaké méně známé nebo mladší kapele, aby si zahrála na velkém podiu a představila se širším masám. Teď už tomu ovšem tak není, ustoupili od toho Kabáti a Wanastowi Vjecy po jejich vzoru též. Každej si holt už hrabe jen na svým písečku a doba je holt taková. Na jednu stranu je pravda, že lidi přišli na hlavní hvězdu a většina z nich nemusí být na předkapely zvědavá, na druhou stranu by ta půlhoďka nikoho nezabila a pokud by byla předkapela zvolena vhodně, dokázala by jistě část publika pobavit a rozehřát. Takhle se prostě jen zhasne a jde se hrát a chybí takové to správné "předstartovní" napětí. Lidi pořádně neví, kdy to vypukne, proto se trousí až na poslední chvíli před startem a i pro kapelu je určitě lepší, když si je na podium vyvolá plná hala, než když je tam trapné ticho.

Do začátku koncertu se ovšem už parket stačil docela dosti zaplnit a pár minut po dvacáté hodině už lidi mohli sledovat startující raketu na LED obrazovkách v zádi podia, která symbolizovala název poslední desky, tedy "Letíma na Wenuši". V tu chvíli už na scénu postupně za ohlasu diváků přicházeli členové kapely a koncert začal stejnojmennou písní. Následovala trochu svižnější pecka taktéž z nového alba s názvem "Kulomet" a pak už se Robert Kodym se zlínským publikem přivítal a pokračovalo se ve velkolepé show. Jestliže na první dvě nové písně publikum reagovalo vlažně, následující hit "Andělé" už přivítalo s velkým nadšením a spolu s Kodymem jeho text zpívala snad celá hala, protože právě tento patří k těm největším, které mají Wanastovky v repertoáru. Robert neopoměl ani na hity kapely Lucie, která je momentálně mrtvá a tak spousta lidí určitě ocenila oprášení songů jako "Lucie" nebo "Panic", protože kde jinde by v této době člověk mohl slyšet tyhle písničky naživo?! Kodym je jejich autorem, tak si to prostě může dovolit a je to určitě fajn, protože i s touto kapelou je prostě stále spjatý a mnoho fandů stále očekává jejich comeback, který je údajně také na spadnutí.

Vystupování Kodyma se mi celkem líbilo. Přišel sice v tom svým velkým černým klobouku, ale aspoň že bez slunečních brýlý, což je pro komunikaci s publikem přeci jen vhodnější a docela mě mile překvapil, jak s lidma sympaticky hovořil a bylo vidět, že si to živý hraní fakt užívá a cení si toho, že tam ti lidi přišli. Bylo vidět, že ho to baví a nebylo to takový to na způsob rychle to odehrát a zmizet. Naopak si ten večer s lidma ještě rád natáhl a to nejen komunikací s publikem, ale i různými improvizacemi v textech, když do některých písní zahrnoval i texty těch, na které se v playlistu třeba nedostalo nebo např. i od jiných interpretů. Některé rádoby "improvizace" měl jistě už dopředu připravené a používá je i na jiných místech tour, ale některé vznikaly docela spontánně, když např. píseň "Kočárek" odstartoval veršem "Ve Zlíně, ve Zlíně, byli jsme v tom nevinně, lezli jsme po čtyrech, vožralí jak svině" a následně to po něm opakovala celá hala. Tohle mě na muzikantech docela baví a různé improvizování mám rád. Je aspoň vidět, že se snaží interpret publikum nějak víc pobavit a hodit tam nějakou tu třešničku, než když jen odhrká playlist stejně jako na všech "X" zastávkách turné a používá stejné hlášky mezi písněma v každém městě. Takže tohle oceňuju a za tohle má tenhle chlapík u mě další malé plus :)

Co se týče ostatních členů, tak kytarista Tomáš Vartecký předvedl perfektní výkon a jako jediný z kapely vnášel na podium trochu víc té správné rockové energie a pohybu. Kodym se sice snažil taktéž o nějaký ten pohyb, ale jeho místo bylo spíš za mikrofonem, takže prostor dostával snad jen při sólech a mezihrách, ovšem Varťák, ten nezklamal a ve svým kostkovaným kiltu tam správně poletoval a fanynky z něj byly u vytržení. Pokud bych měl někdy určit někoho za svůj kytarovej vzor, tak by to byl právě tenhleten dredatej pán, kterýho už léta obdivuju a líbí se mi jeho styl hraní i muzika, kterou skládá. Má prostě svůj specifickej styl a s tím se tak nějak ztotužňuju. Vždycky třeba do těch starších písniček dokáže přidat nějakou vyhrávku navíc a nějak to okořenit, umí si hrát se zvukama a hrát třeba s panákem od alkoholu na prstech k docílení zvukovýho efektu, to je taky originální :) Konečně jsem tedy měl čest vidět jeho hraní i naživo a fakt klobouk dolů. Není to sice žádnej virtuos, ale prostě mám rád jeho styl a snad ho brzo spatřím i s jeho domovskou kapelou Kurtizány z 25. avanue.

Během koncertu jsem tedy spíš nabyl pocitu, že po rozpadu tandemu P.B.CH. - Kodym se nyní z Wanastovek stal tandem Kodym - Vartecký, protože bezesporu patří k nejvýraznějším členům tohohle nově sestaveného seskupení. Smetáček za bicíma se sice taky dost snažil a podal bezchybnej výkon, ovšem ten tam bohužel není moc vidět a ačkoliv si střihnul zhruba uprostřed koncertu i sólo na bicí, tak od bubeníka jeho kvalit bych čekal trochu větší nášup a asi jsem viděl už i lepší sólička. Nejslabším článkem na podiu byl ovšem Havlíček s basou. Nevím, jestli je to tím, že ho mám zafixovanýho jako managera Kabátů, ale jako rocková hvězda mi rozhodně nepřipadá. Prostě tam jen stál a hrál a jeho největší pohybovej výkon byl ten, když dvakrát za celej koncert přešel ze jedné strany podia na druhou k mikrofonu. Chtělo by to trošku víc šťávy. Takhle to na lidi nejspíš působilo, že ho to ani moc nebaví.

Každopádně pokud něco chybělo muzikantům, tak to dohnala podivá show, která byla opravdu na vysoce profesionální úrovni a světelnej park byl velice hezky nabitej, všechno to hrálo barvama a bohaté paprsky světel protínaly celou halu, což vypadalo velmi působivě. Barevnou scénu ještě doplňovaly velké LED panely s různými animacemi, které byly pro každou písničku jiné a rozhodně celý večer lahodil jak uchu, tak oku návštěvníků. Zvuk byl taky kvalitní, i když občas nebylo před podiem rozumět z mikrofonů ostatních členů, ale jinak každej nástroj zněl čistě a bez problémů.

Z nové desky tedy zaznělo asi pět hitů ovšem nejvíce byly fanoušky oceněny ty staré dobré a protože kapela dlouho nikde nehrála, tak si jich samozřejmě publikum více vážilo a rádo si je zazpívalo. Nemohla nezaznít např. "Sbírka zvadlejch růží", "Lži, sex a prachy", "Jsem nevinnej", doprovázená ohňovými efekty nebo "Nahá", při které Štěpán Smetáček přišel dopředu s obrovským bubnem na břiše a tamburinou, dostalo se i na starší punkovky jako např. "Škola je kráva" a obzvlášt stará písneň "Wona je hotowá" z úplných počátků kapely, byla fakt slušnej nářez a v ní si zazpívali jednotlivě všichni členové. Na závěr si celá hala zazpívala "Bednu od whisky", Robert Kodym obdaroval jednu z fanynek v první řadě svou kytarou, což je jistě super suvenýr a pak po nezbytné pauzičce přišly nutné přídavky.

V těch nemohl chybět první největší hit kapely "Tak mi to teda nandey", při kterém snad poprvé za celý koncert začala pořádně pařit celá hala, dále následvalo pomalé "Kouzlo" okořeněno o další texty z jiných písniček a na úplný konec zazněla legendární píseň od kapely Lucie, "Dotknu se ohně", při níž opět šlehaly plameny pekelně vysoko a v rozehřáté hale zyvšovaly ještě více teplotu. Koncert se paradoxně začal rozjíždět až v závěru, ale zase na druhou stranu v nejlepším se má končit, takže kapela odešla z podia za mohutného ohlasu.

Návrat Wanastovek na scénu byl tedy určitě dobrým tahem a ve Zlíně jsme viděli moc pěkně provedenou show, kterou lze vidět jen u těch velkých kapel. Wanastowi Vjecy k nim určitě patří, protože Robert Kodym je jedním z největších hitmakerů na naší scéně, což dokazuje počet složených hitů na jeho kontě, které jsou pro mnoho lidí notoricky známé. Jsem rád, že jsem koncert téhle kapely navštívil a určitě je v budoucnu rád zase navštívím a zazpívám si s nima. Wono to totiž docela stálo za to a docela mile mě to překvapilo!

Video:

Wanastowi Vjecy - Lucie; Lži, sex a prachy; Sbírka zvadlejch růží; Dotknu se ohně

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

Počet komentářů: 1

Škwor - Zlín (13.4.2012)

16. dubna 2012 v 17:22 | RUDA | Akcičky

Téměř na rok přesně se Škwor vrátil do zlínského klubu Masters of Rock Café. Loni na jaře se tu ukázal na společném a velice povedeném turné s kapelou Harlej, nyní přijeli už sólo, aby trochu více představili desku Drsnej kraj, která sice už je taky rok stará, ale písničky z ní dostávají na koncertech více prostoru až teď. Jako host před Škworem zahrála ještě kapela Traktor.

A právě v momentě, kdy Traktor brázdil zdejší podium, dorazila naše výprava na místo, takže po malém pivním občerstvení jsme si je šli hned poslechnout. Traktor je spíše takovou tou druholigovou kapelou, která se sice do první ligy snaží nakukovat, ale zřejmě už v té druhé lize asi zůstane a tam jí to svědčí. Je to partička už trochu starších a semtam pupkatých rockerů, která vzešla z takového toho tancovačkového bigbítu, ovšem povýšila ho na vyšší level a hraje docela líbivé a semtam i tvrdé pecky, které se na rozehřátí publika celkem hodí. Nejsou zrovna kapelou, kterou bych vyhledával a poslouchal, ovšem byl jsem docela překvapen, kolik písniček od nich znám a pár z nich bylo docela chytlavých a dost lidí na ně před podiem i pařilo, takže určitě tady nikoho neurazili.

Po krátké pauze už ovšem nastoupil na scénu Škwor a klub se rázem docela zaplnil a návštěva byla celkem slušná. Vyprodáno jako na Inekafe tady sice nebylo, ale to snad vůbec nikomu nevadilo, protože se tady aspoň nemusel nijak tísnit a měl jakž takž svůj prostor na paření. Naše skupinka zaujala místo na pravoboku u podia a sledovala, jak Škworáci vstupují do potemělého klubu a startují koncert osvědčenou peckou "Tak to jsme my", na kterou se chytil už od začátku snad každej a dál už to jelo jako dobře promazanej stroj. Jak už bylo zmíněno, více prostoru než v loňském roce dostaly pecky z posledního alba, které už musí mít všichni fans řádně naposlouchané a tak kromě už loni hraných pecek jako "Kámen" nebo "Sama" zařadili do playlistu i většinu mých oblíbených jako např. "Jednou to příjde", politická "Banda komiků",která je aktuální asi v každé době, ale nyní obzvlášť, "Ty lhát mi smíš" a další. Nový pecky zněly i na koncertě moc dobře a skoro jako z desky, ale je to i tím, že Škwor používá na koncertech samply a hudební podkresy, který neumožňujou téměř žádnou improvizaci a muzikanti musí hrát přesně podle nich. A tenhle systém neodpouští chyby hlavně bubeníkovi, kterej musí hrát přesně jako stroj, na což je Martin Pelc docela šikovnej, ovšem ke konci koncertu trochu tomu samplovýmu tempu utekl nebo se zpozdil a tak bylo chvíli celkem znát, že ty bubny najednou zní nějak dvojitě a něco tam tluče mimo rytmus, než se opět nějak chytil zpátky. Ale tohle je holt riziko tohohle systému a asi si ani nedokážu představit muziku Škworu bez těch různých vyhrávek v pozadí. To by leda museli angažovat nějakýho klávesáka a tohle je prostě jednodušší.

Podiová prezentace Škworu je zase o něco víc profi. Stejně jako např. Harlej, si vozí i tahle kapela vlastní světelnej aparát, kterej je zase jinej, ale vypadá to všechno taky moc dobře, v kombinaci s vyvýšenýma stupínkama a různýma podsvíceníma je to celkem vychytaný a ta show je zas úplně o něčem jiným. Dokonalost tomu všemu přidávali ještě pyroefekty a plameny v tomhle klubu šlehaly docela vysoko a rázem tu díky nim bylo docela pěkný teplo... nebo peklo?! :) Každopádně je vidět, kde jsou prachy a která kapela si to asi může dovolit, bo to určitě není zrovna levná záležitost. K muzice Škworů se ovšem tyhle efekty hodí a myslím, že to byl docela dobrej krok a diváci si tak i v klubu můžou užít dokonalou show, která bývá k vidění třeba jen na halových koncertech. Takže povedený.

Playlist byl jinak zvolen celkem dobře, kromě nových pecek zazněl průřez celou jejich érou, vyměnil bych snad jen píseň "Loutky" za nějakou lepší, bo tahle mě nikdy nijak neuchvátila a dle reakcí publika asi taky není až tak oblíbená, ale Škworáci ji asi mají rádi a tak ji hrajou. Škwoři jsou docela šikovní na coververze a po úspěšných předělávkách jako "Sraž nás na kolena" nebo "Vizitce" se na posledním albu objevila i píseň "Stíny a mráz", což je cover na song "Out of the dark" od Falca, kterej se jim taky moc povedl a kapela ho zahrála v závěru během přídavků, což bylo celkem milý překvápko. Hitů zaznělo hodně, show to byla pěkná, výkon kapely taky dobrej a myslím, že návštěvnící koncertu se museli bavit, páč to byl koncert na profi úrovni a Škwor dokázal, že patří mezi ty TOP české rockové bandy.

Video: Škwor - Stíny a mráz; Nulový

FOTKY ZDE!!!

Počet komentářů: 1

Harlej - Březolupy (31.3.2012)

6. dubna 2012 v 16:54 | RUDA | Akcičky

Kapela Harlej vtrhla do letošní sezony, pro mě, s dosti nečekanou novinkou, když téměř po roce od vydání posledního alba "Máme vlka" oznámila vydání další studiové desky. Ta ponese název "Teleskopický tele" a ještě než stačilo CD fyzicky spatřit světlo světa, kapela už k němu vyráží na turné. Jedním z prvních koncertů byl i ten v Březolupech, kde se CD taktéž poprvé prodávalo a nějaké ukázky z něj nám tu předvedl Harlej už i živě.

Sportovní hala v Březolupech je docela známou koncertní destinací pro mnoho kapel a pořadatelé tady mají docela dobrý hudební vkus. I když to není zas tak daleko, tak jsem tohle místo navštívil vůbec poprvé a nebylo to tu vůbec špatné. Hala prostorná, klidně by se zde mohly konat i větší akce a dole příjemnej bar s disko parketem, kam mohl člověk sednout ve chvíli, kdy mu zrovna dění v sále nepřišlo moc zábavný. Jediný, co mě zarazilo, byl docela nízkej počet návštěvníků a na tak velkém prostoru to vypadalo celkem divně. Na Harlej jsem zrovna tady očekával vyšší návštěvu. Jelikož ovšem tenhle podnik očekává příští týden koncert Arakainu s Luckou Bílou, kterej byl už tou dobou vyprodanej, možná příčina je právě tady a lidi si holt vybírají, za co utratí peníze. Každopádně se tu aspoň člověk nemusel tlačit, ale pro atmosféru koncertu by přeci jen bylo lepší trošku hustější zastoupení diváků pod podiem.

Do haly jsme vstoupili něco kolem desáté hodiny, kdy na podiu hrála mladá kapela The Snuff a asi nikoho z nás nijak nezaujala. Nevýhodou možná byly anglicky zpívané texty, ale ani podiový projev a v muzice nic extra, co by člověka uchvátilo. Jediným světlým okamžikem bylo dlouhé sólo bubeníka, ale jinak kapela spíše průměr.

Po krátké pauzičce už na podiu začal hrát Harlej, který odstartoval vypalovačkou "Zfetovanej" a před podiem už začalo přeci jen být víc husto a lidi začínali trochu pařit. Harlej jsem zde viděl vlastně poprvé v nové sestavě, když loni kapelu opustil kytarista Martin Volák a byl nahrazen Milanem Hoffmanem a to mě tak trošku mrzí. Volák byl prostě pan kytarista a do téhle kapely patřil. Vnášel na podium spoustu svěží energie a pohybu, měl svoji specifickou image a tak nějak mě s ním ta kapela seděla jako celek a měla ksicht, což se teď už bohužel říct nedá. Hoffman je zajisté taky velice kvalitní kytarista, což na koncertě evidentně dokazoval zdařilýma sólama apod. ale nemůžu si pomoct, nějak mi do té kapely prostě nesedí. Volák byl vizáží prostě rocker a u Hoffmana mi přijde,při vší úctě, jako kdyby vytáhli nějakýho zedníka někde ze stavby. Podiová prezentace tak trochu najednou ztratila tu šťávu a nějaká koncertní image je prostě pro muzikanta taky dost potřeba. Jinak k jeho hraní nemám žádný výtky, svou roli zvládá zdatně a instrumentálně je jistě bez chyby, jde mi spíš o tu vizuální stránku a o show, která odchodem Voláka rapidně utrpěla. Nejsou mi známy přesné důvody jeho odchodu, každopádně pro zbavení se muzikanta jeho kvalit asi museli být závažné a v kapele to holt musí fungovat na 100% takže ukáže až čas a nové písničky, zda to kapele prospělo, či nikoliv. Myslím ale, že když Harlej přežil odchod zpěváka Vládi Šafránka, tak tohle mu už určitě nijak neublíží. Možná, kdyby odešel ještě Kolinss, tak to už by bylo uplně v pr..., ale to doufám momentálně nehrozí :)

Samotný koncert kapely jako celku byl jinak dosti povedený a bylo vidět, že kapela a lidé okolo ní zapracovali na nějakém tom kvalitním zázemí, které ji zas posouvá někam dál. Harlej si oproti jiným vozí svoji vlastní aparaturu, vlastního zvukaře a co se mi zde velice líbilo, byla velmi dobře udělaná vlastní světelná scéna na úrovni zahraniční produkce nebo alespoň těch větších halových koncertů. Za bubeníkem se rozkládal rozsáhlej světelnej park, což vystačilo za všemožný kulisy a když s tím osvětlovač dokázal vhodně a citlivě zacházet, vypadalo to fakt dost dobře. Takže za tohle určitě palec nahoru, bo i tyhle vizuální vjemy dokážou udělat v prostorách tancovačkového kulturáku pořádnou show a pro dokonalej prožitek z koncertu jsou taktéž velice důležitý.

Harlej mě potěšil i výběrem písniček v playlistu, když hodně prostoru dostávaly i ty starší a méně hrané skladby. Velkým překvapením byla určitě píseň "Balada" , kterou jsem od nich možná slyšel živě vůbec poprvé a určitě poprvé v podání Tomáše Hrbáčka, který té originální verzi nijak neublížil a zazpíval ji bezchybně. Docela překvapivá byla i stará píseň "Abstinent", kterou Harlej hraje jen výjimečně za doprovodu Oty Hereše, který ji kdysi nazpíval, ovšem nyní se jí ujal sám Hrbáček a opět to nijak nevadilo, spíše potěšilo, protože tyhle staré songy člověk zas tak často neslýchá. Tímhle případem byla např. i píseň "Italská", což je dost dobrej odvaz a opět její zařazení udělalo radost příznivcům starší éry a Harlej vlastně zahrál takovej průřez téměř všema svýma albama, přičemž z každýho tak minimálně dvě až tři skladby v průměru zazněly. Jak bylo zmíněno v úvodu, dostalo se i na dvě z brusu nový pecky z alba "Teleskopický tele", což byly písně, které kapela už v předstihu yvvěsila na net, a to "Tak vzpomínej" a "Kolo štěstí". Prvně jmenovaná se mi líbí víc, bo má lepší tah na branku a na koncertě jsem se teprve přesvědčil, že určitě bude zabírat, druhá živě nezněla špatně, ovšem ještě si na její zvláštní melodii budu muset zvykat. Celý album jsem doposud slyšel jen tak z rychlíku a budu muset ještě pořádně naposlouchat, ovšem na první poslech mi některé písničky zněly jako by byly šité horkou jehlou a mám pocit, že kapela měla s vydáním alba ještě chvíli počkat a více prostoru měly dostat ještě pecky z rok starého alba "Máme vlka", které je podle mě vydařenější. Každopádně Harlej má už teď tolik hitů, že se jim bude playlist v dalších letech asi skládat těžko :) Ani tady v Březolupech nechyběly známý pecky jako "Svařák", "Pověste ho vejš", "Z Cuby kiwi", "Přirození", "Proč pocit mám", Kolinssem zpívaná "Startuju na Mars" a spousta dalších. Lidi se s postupujícím časem bavili čím dál víc a nakonec z toho byl docela vydařenej koncert. I kapela na podiu byla v dobrém rozpoložení, nechyběla opět spousta vtípků a byl to fajn večer s dobrou muzikou i náladou.

Video: Tak vzpomínej; Proměna; Proč pocit mám

FOTKY ZDE!!!

Počet komentářů: 2

Arakain + Lucie Bílá - Brno (22.3.2012)

27. března 2012 v 20:35 | RUDA | Akcičky

Arakain XXX Best Of Tour 2012 je bezesporu asi největší koncertní událostí letošního jara na české rockové scéně a ukáže čas, ne-li celého roku 2012. Arakain totiž slaví 30 let své existence a to ve velkém stylu. Stačilo jen oslovit bývalou členku kapely, dnes již několikanásobnou českou Slavici, Lucii Bílou, a rázem si kapela může dopřát velkolepé oslavy v podobě vyprodaného turné, což už se jim jistě dlouho nestalo. Proběhlé koncerty zatím slaví úspěch veliký a Arakain na nich prokazuje, že určitě ještě nepatří do starého železa. Přesvědčit se o tom mohli i návštěvnící koncertu v Brně, kde kapela zahrála ve čtvrtek 22.3.2012.

Koncert se konal v brněnském kulturním centru Semilasso, kde jsem teda já osobně byl vůbec prvně a docela se mi to tu líbilo. Docela prostornej kulturáček s balkonama, vevnitř docela moderně opravenej a jediný, nad čím jsem se pozastavoval, byl položenej koberec v hlavním sále, což mi trošku hlava nebrala, jak to tady furt musí asi čistit, když se tady schází tak velké bandy na koncertech a všichni víme, jak to tam asi občas chodí :-) No ale to byla tak poslední věc, která by mě měla trápit a lehce po 19.hod. už na podium vystoupila českobudějovická předkapela Menhir. Jsou předkapely , které vás zaujmou a pak zase ty, které berete jen jako "nutné zlo", které si před hlavní hvězdou musíte vyslechnout anebo jdete raději s přáteli na panáka. Kapela Menhir ovšem patřila k těm, které jsem si poslech se zaujetím a jejich muzika nebyla vůbec špatná. Trojice rockerů s docela výrazným frontmanem hrajícím na basu a obdařeným výborným hlasem, podobajícím se tomu, jenž vlastní zpěvák Arakainu Honza Toužimský, hrála docela úderný hardrock, semtam i nějakou tu baladu a poslouchat se to tedy určitě dalo. Pro kapelu tohle předskakování má rozhodně smysl, protože spousta lidí, stejně jako já, si je určitě vyhledá na internetu a pro méně známé kapely je tohle hostování každopádně k nezaplacení. Předkapela ovšem nesmí nudit a musí za něco stát a Menhir, myslím si, docela kvalitně připravil publikum na hlavní hvězdu a sklidil docela slušný aplaus, takže doufám, že o nich bude ještě někdy slyšet.

Arakain na začátku turné sliboval tříhodinovou show, což je na české poměry u kapel z první ligy něco nevídaného. Většina kapel totiž odehraje převážně 90 minut, max. 2 hodiny a jde se domů, občas se i stane, že nějaký výjimečný kocert tuto hranici přesáhne. Ovšem jet celé turné s tříhodinovou show, to se dnes moc nevidí a vyžaduje to sakra výdrž, především pro muzikanty, ale i pro fanoušky, bo stát ve vyprodaném sále tak dlouho, to taky není žádnej med. Arakain ovšem koncept těchto show vyřešil velice dobře, když je rozdělil na tři části, přičemž v té první dostaly prostor písně z počátků kapely a tzv. Brichtovy éry, ve druhé přišly na řadu hity novější, tedy éra zpěváků Koláře a Toužimského a v poslední části přišla na řadu ozdoba večera, Lucie Bílá.

První hodinka tedy patřila historii a koncert odstartoval peckou "Nesmíš to vzdát", z roku 1987, kterou tedy, přiznám se, znám jenom díky předělávce od Dogy, bo z repertoáru Arakainu mi nikdy nijak v hlavě neutkvěla. Je ovšem dost dobrá a patří k těm úplně nejstarším. Ze období, kdy vládl za mikrofonem Aleš Brichta zazněla spousta dobrých hitů jako např. "Šeherezád", "Kolonie termitů", "Gilotina", "Kyborg", "Zase spíš v noci sama" apod. a nynější frontman Honza Toužimský se jich zhostil se ctí. V rychlejších peckách, jako např. "Amadeus" sice trochu nestíhal a ve slokách mu nebylo moc rozumět, bo to tempo bylo vražedné a ani repráky ten rychlý tlukot bicích moc už nestíhaly, ovšem ve většině písní se mi jeho projev líbil a ty staré písničky mi prostě znějí dobře i s ním. Má lepší rozsah hlasu než Brichta a tak v těch melodičtějších partech jim dodává zase trošku jiný rozměr a i když někdo tvrdí, že Arakain bez Brichty už není to, co býval, tak mě osobně se teď kapela v tomhle složení s Toužimským líbí víc, i když k Brichtovi mám samozřejmě pořád velkej respekt. Honza prostě i na tom podiu působí tak nějak líp a sympatičtěji, má víc pohybu, semtam roztočí i háro jako správnej metloš, ale přitom působí pořád tak nějak civilněji a dokáže semtam i zavtipkovat. Celá kapela byla vůbec toho večera ve velmi dobré náladě, tedy až na kytaristu Jirku Urbana, který Brňákům pořád nemohl odpustit, že mu Kometa vyřadila v hokejovém play off Spartu, ovšem i tohle naštvání bylo jen tak na oko a i on po většinu koncertu hýřil úsměvem. Do historie se kapela vrátila jakoby i svým oděvem, když přišli v džískách, s okovanými pásky na rukou a na trikách s kapelami Iron Maiden nebo Metallica, jakoby chtěli ukázat, kdeže jsou jejich kořeny. A bylo to fajn připomenutí téhle doby a rozhodně to měli dobře promyšlené. I celá scéna vypadala moc hezky, když na obou stranách visely dvě LED obrazovky, které připomínaly období každé písně a další kulisy spolu s kvalitním osvětlením tvořily dohromady pěknou podiovou atmosféru. Mezi každým hodinovým partem byla kratičká, asi desetiminutová přestávka, ve které si každý mohl odskočit na pivo nebo na WC a těm, co vytrvali před podiem byla na obrazovkách promítána projekce fotografií z historie kapely.

Do druhé části nastoupili muzikantni opět v novém ohozu, přičemž nejzajímavější byl asi ten Urbanův, který tvořil hokejový dres Bostonu, na němž bylo místo známého "Béčka" ve znaku arakainovské "Áčko" a na zádech symbolická třicítka. V téhle části tedy zazněly písně od období rou 1999 až po současnost, i tady se ještě dostalo na asi dvě původní "brichtovky", ale dál už se pokračovalo v peckách, ve kterých nasadil Arakain trochu modernější metalovou tvář a ty zabíraly především na to mladší publikum, které je má přece jen více zažité. Nezapomělo se ani na éru Petra Koláře, který s kapelou vydal dvě alba a z téhle doby bylo slyšet pecky jako "Prázdnej kout", "Černý koně" anebo "Strom života", ve které si zde spolu s Honzou zahostoval v duetu i zpěvák David Spilka, většině lidí známý spíše ze soutěže Superstar, ovšem dnes má již svou metalovou kapelu James D.S. a jde si vlastní cestou. Tenhle duet jim celkem sedl, David se pak po několika písních na podium vrátil, aby ještě sám odzpíval skladbu "Skrytá kamera", která mu už ovšem tak moc nesedla a na Toužimského podání v ní prostě neměl. I tak ovšem další příjemné zpestření dlouhého koncertu. V závěru druhé části se už Toužimský musel cítit jako ryba ve vodě, protože tady už zněly pecky, které s Arakainem nahrál on (Paganini, Ďábelská hra, Marat, Forsage) a v nich se určitě cítil nejjistější, což tedy svým výkonem dokazoval a hlasově je na tom opravdu výborně. Nastala další přestávka :)

Video: Gilotina; Strom života (+David Spilka)

Po další fotoprojekci a nezbytném zdlouhavém představování reklamních partnerů (což je pro tak úspěšné turné bohužel asi nutnost), přišlo to, na co asi celou tu dobu všichni čekali. Na podium vtrhla tygřice Lucka Bílá a celý sál byl rázem u vytržení. V koženém sexy outfitu, vysokých botech a minisukýnce jí to strašně slušelo a každej zdravej chlap v sále by si jistě dal říct ... a některý ženský možná taky :) Lucka je prostě na svůj věk pořád šťabajzna a když k tomuhle rockerskýmu looku přidala svůj okouzlující zářivej úsměv, byla to prostě radost na ni pohledět. Svůj part odstartovala známou peckou "Cournuto" a její hlas k téhle metalové muzice prostě sedí jak prdel na hrnec. Sama se i v pauze přiznala, že poté, co teď jezdí turné z Arakainem, už ani nemá moc chuť hrát nějaký popový slaďáky a nejradši by u téhle tvrdé muziky už zůstala, což si my, rockový fandové určitě moc přejeme a bylo by to krásný, kdyby se tahle spolupráce neomezila jen na tohle turné, ale kdyby mohla pokračovat i nadále. Určitě si dokážu představit Lucku s Arakainem i na letních festivalech anebo v budoucnu na nějakém společném albu. Pokud si to management dokáže spočítat, tak nynější úspěch určitě neponechá jen tak bez odezvy a doufejme, že do toho budou mít obě strany i nadále chuť.

Lucka Bílá na rockovým podiu začala, a i teď po letech strávených v pop music, mezi rockery stále patří a všichni fanoušci ji berou za svou, protože si ji určitě váží za to, že na své kořeny nijak nezanevřela a že si pořád na sebe tu černou kůži dokáže oblíct a pořádně si před lidma zařvat a zaječet. Aplaus sklízela obrovský a pro ni samotnou to musí být taky zážitek, protože něco takového někde v divadelních sálech, kde publikum sedí a je kultivované, asi nezažívá. Je to na ní vidět, že si to obrovsky užívá a přitom ze sebe nic nedělá a má v sobě určitou pokoru, což je rozhodně základem úspěchu pro tak velkou hvězdu, jakou Lucka je. Na podiu působila velice sympaticky a v určitých momentech na ní bylo znát, že v sobě má pořád takový to rozpustilý děvče a je strašně bezprostřední, i když si na každý svůj pohyb dává velký pozor jako správná profesionálka. Sice její tvorbu nijak neposlouchám, ale jako zpěvačky si jí moc vážím. Její písničky samozřejmě znám, jako asi každý, některé z nich se mi dokonce dost líbí a dlouho jsem hledal příležitost, kdy bych tuhle zpěvačku mohl uvidět naživo. Teď v Brně jsem ji tedy měl možnost konečně poprvé spatřit a jsem nesmírně rád, že to bylo právě s Arakainem, bo jsem si myslel, že tohle spojení snad nikdy neuvidím a tajně jsem si to přál, když před pěti lety vyšel záznam na DVD z jejich společného vystupení v Edenu, kde Lucka exceluje. Tušil jsem, že to bude dobrý, těšil jsem se na to a teď z toho vystoupení mám úžasnej zážitek, protože tohle je fakt super kombinace, která se prostě jen tak nevidí.

Bílá má úžasnej hlas, dokáže pořádně zařvat i zaječet tak silně, až mi to chvilkama připomenulo i rockovou operní pěvkyni Tarju a v hlase má takovou sílu, že se to z repráků několikrát dokázalo pořádně zaříznout do uší a přehlušit i ty rockový nástroje, až z toho běhá mráz po zádech a ještě teď mívám občas husinu, když si to prohlížím na videu. Se svým hlasem prostě umí výtečně zacházet, ví kdy přitlačit, kdy ubrat a má takový rozsah a tolik poloh, že se tomu člověk až diví, jak plynule mezi nimi dokáže přecházet. Je to prostě Paní Zpěvačka a jsem opravdu rád, že jsem ji mohl spatřit zpívat při téhle muzice. Toho večera si s Arakainem střihla asi osm písniček. Po zmiňované úvodní "Cournuto" přišla na řadu "Satanica", dále nejnovější ploužák "V ruce svírám kříž", kterou Jirka Urban složil speciálně pro toto turné a je taktéž velice povedená, i když se mi po prvním poslechu ta melodie moc nezdála, ale určitě bude patřit mezi další společné skvosty, za pozornost jistě stála i stará Brichtova písneň "Ztráty a nálezy", což určitě málokdo od Lucky očekával a zazněla i má velmi oblíbená skladba "Dotyky", což je podle mě nejpovedenější věc, co kdy s Lucií nahráli a v téhle písničce se mi moc líbí. Velice dobré bylo i podání skladby "Maraton" z repertoáru Lucie Bílé, která se ocitla v začátcích její úspěšné kariéry na jejím podle mě nejlepším albu Missariel a kterou Arakain před pár lety předělal pro TV pořad Souboj hitů. Čekal jsem sice, že si ji dají s Honzou jako duet, protože ten ji taky dobře zvládá, ale Lucka si ji dala sama a obvzvlášť v jejím závěru fakt excelovala.

No a pak už přišel zlatý hřeb večera a duet "Zimní královna", na který snad všichni čekali. Co k tomu napsat?! No bylo to krásné a kdo to zažil naživo, tak ví, o čem mluvím. Tahle skladba těmto dvěma zpěvákům skutečně sedí a při jejím podání to mezi nimi na podiu neuvěřitelně jiskří a kdybych byl bulvární novinář, tak už bych z toho dělal kauzu, že spolu snad něco i mezi sebou mají :-) Každopádně tam něco určitě je, a to je radost z hudby a ze společného zpívání, protože ta skladba je fakt krásná a každý zpěvák či zpěvačka by si tam určitě přál s jedním z nich na tom podiu stát taky. No prostě zážitek to slyšet a vidět, co vám budu povídat! :)

Po tomhle duetu se Lucie s diváky rozloučila, ale všichni tušili, že se ještě vrátí a taky že si ji celý sál zpět vyvolal. Dali spolu s Honzou tedy ještě jeden závěrečný duet a tím byla symbolicky skladba "Tygřice", taktéž z repertoáru Lucky Bílé a mimochodem cover od kapely AC/DC, což sice k Arakainu moc nesedělo, ale každý si ten refrén s nima zazpíval, protože všichni už byli v závěru řádně rozjetí. Lucii sice měla patřit prostřední část koncertu, což tak probíhalo na všech předešlých vystoupeních tour, ovšem ta toho večera údajně ještě zpívala někde v Hradišti svůj sólo koncert a pak teprve přejížděla do Brna, kde se musela převtělit do metalistky, takže vystupovala až v závěrečné části, což ale podle mě bylo dobře, protože to byl takový závěrečný bonbónek celého toho vydařeného koncertu a ti, co přišli jen na ni, alespoň vydrželi až do konce a vyslechli si tak i všechny písně od Arakainu a neodcházeli domů už po půlce vystoupení.

Na závěr Arakain už bez lucky přidal ještě dvě písničky, tedy vyskandovanou "Proč?" a "Apage Satanas" při které skákal snad každý v sále a to už byla definitivní tečka za celým povedeným hudebním představením.

Z celého toho večera jsem tedy nadšenej a celý, jak to bylo vymyšlený, se mi to moc líbilo, protože jsem to od Arakainu moc nečekal. Tak trochu všem ostatním kapelám tímhle turné natrhli řiť, protože mají fakt dobře poskládanou show a nikdo si nemůže stěžovat, že nezahráli zrovna to a to z určité éry. Vůbec nevadí, že jsou přestávky uprostřed vystoupení, kapela si aspoň odpočine a většina lidí si přijde na své, neboť kapela s tak dlouholetou historií těžko dokáže odehrát všechny své hity během 90. minut a vybrat to NEJ. Takže pak můžou být lidi být právem spokojeni, bo za 270,- Kč vidět tak skvělou a dlouhotrvající rockovou show se málokdy podaří a navíc ještě s takovou hvězdou, jakou je Lucie Bílá, na jejíž samostatný koncert byste vyplázli nejmíň 500,-Kč, tak to se skutečně podařilo a nikdo si nemůže stěžovat. JO! Arakain je teď v opravdu dobré formě i po třiceti letech a věřím, že ještě dlouho bude. Tohle se jim fakt povedlo a byl to nejlepší koncert, jakej jsem kdy od nich viděl!

Video: Arakain + Lucie Bílá - Cournuto; V ruce svírám kříž; Dotyky; Maraton; Zimní královna

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

Počet komentářů: 5

Jaromír Nohavica - Kroměříž (24.2.2012)

11. března 2012 v 18:04 | RUDA | Akcičky

Do Kroměříže se po delší době opět podařilo přilákat skutečně velkou hudební personu a tou nebyl nikdo jiný, než známý písničkář Jaromír Nohavica. Nevím ani, kdy v tomhle našem městě hrál naposled, každopádně si na to nepamatuju a mám jen nějaké mlžné vzpomínky, že jsem na něm v místním kulturáku možná byl někdy ještě jako dítě. Naposled byl ale v blízkosti Kroměříže v roce 2010, kdy hrál v zahradě holešovského zámku a to byl tehdá velmi úspěšný koncert, kde se sešlo obrovské množství lidí a já měl tu čest tam být také. Nyní se ovšem jeho vystoupení přesunulo zpět do komorního sálu kroměřížského kulturáku, který byl beznadějně vyprodán.

Měli jsme docela i štěstí, že jsme se sem dostali, bo už na druhý den ráno po spuštění předprodeje bylo po lístcích vymeteno a volno bylo jen pár míst v předposlední řadě, kterými jsme samozřejmě nepohrdli. Nohavicovy koncerty jsou fakt zážitek a jelikož nehraje tak často jako ostatní umělci, stojí za to vždy na jeho vystoupení zajít, pokud je poblíž. Jeho písničky mě totiž baví a spoustu z nich už znám od malička a baví mě i celkový způsob jeho vystupovaní. Dokáže totiž publikum pobavit, dojmout i rozchechtat a celkově na tom podiu vypadá jako opravdová osobnost, ke které vzhlíží mladí i starší s úctou. Za tu spoustu let, co působí na hudební scéně si už zkrátka vybudoval určitou pozici a lidi mu vše, co dělá,věří.

On si totiž publikum dokáže dokonale získat. Občas sice hovoří trochu podbízivě, ale i kdyby jste nesouhlasili s tím, co zrovna říká, tak mu to zkrátka odpustíte. Častokrát během koncertu totiž zazněly slova typu :" Já vím, že hraju dnes spoustu nových písniček, které neznáte, ale vy jste tak skvělé a tolerantní publikum, že vám musím zahrát ještě jednu novou, protože se mi před vámi hraje moc dobře." No a co má v tomhle případě publikum začít dělat? Pískat si na něj rozhodně nedovolí a už vůbec ne se proti těmto slovům hlasitě ohrazovat, protože pak by ten určitý jedinec přeci už narušil tu kontinuitu skvělého a tolerantního publika :) A na Nohavicu chodí většinou kultivovaní lidé, takže se tohle ani nedá čekat a pan zpěvák to dobře ví a zkrátka taky ví, na jakou notu zahrát, aby mu lidi šli na ruku. Holt už to jsou léta praxe a ne každý umělec tohle svede, aby všichni diváci v sále hltali každé jeho slovo. Jarek přesně ví, kdy jaký tón hlasu při rozmluvách nasadit, kdy naopak mluvit rozverně aby se publikum smíchy za břicha popadalo a stejně tak to dokáže i ve svých písničkách. Někdy dokáže zpívat velmi citlivě a v jiných okamžicích zase předvede ve výškách, že má hlas jako zvon a tohle vše z něj dělá opravdového Pana zpěváka. A to vše na podiu zvládá jen sám s kytarou a heligonkou.

V Kroměříži ovšem opět sám nebyl, neboť mu v mnoha písních dělal parťáka polský akordeonista Robert Kusmiersky, jehož jsme s ním mohli vidět právě už v Holešově a opět to bylo takové zpestření těch známých písniček, které zase dostaly s tou harmonikou trochu jinou tvář. Kusmiersky se ovšem neomezil jen na akordeon a usedal střídavě i ke klavíru, uprostřed koncertu pro změnu dostal sólo prostor, aby ukázal své umění a dokonce i jednu polskou píseň sám odzpíval, zatímco si Nohavica v zákulisí trochu dáchnul. I díky tomu všemu byl tento koncert zase trochu pestřejší, což bylo jedině dobře a ocenili jsme to hlavně my, kteří už jsme viděli Nohavicu během uplynulých pár let vícekrát, tudíž bylo fajn, že ten program není po léta stejný.

Jak už bylo napsáno, Nohavica zahrál i spoustu nových písniček, které se mají objevit na jeho novém albu a některé z nich se dotýkaly i aktuálních témat v naší zemi. Je jen dobře, že o těchto věcech zpívají i tak velké osobnosti, které vyjadřují prostřednictvím svých písní své názory a dokážou tak trochu i ovlivňovat veřejné mínění. Ať už je to Landa, Klus nebo Nohavica, je fajn, že se nebojí jít se svým názorem ven a lidi si z toho vemou, co potřebují. Docela vtipná byla i píseň, jejíž název "Dežo" asi hovoří za vše, a je jen z podivem, že z toho doposud Nohavica nemá nějaký oplítačky, protože kdyby tenhle text zazpíval třeba Landa, tak už by za to byl veřejně pranýřován a podobně to v minulosti zchytal třeba už i Brichta za "Deratizéra". Na Jarka si ale zatím nikdo nedovolí, protože když už si do tohohle tématu odváží rýpnout i on, tak na tom asi něco bude. Bohužel, je to "jen" muzikant, který s naší společností nic moc neudělá, ale je fajn, že může alespoň upozornit i na to, že rasismus je v téhle zemi tak trochu opačně! Text pojatý sice vtipnou formou, ale každý dost dobře ví, kam jeho hlavní myšlenka míří.

Nové písně byly vesměs podařené a líbily se mi. Rozhodně jsem je uvítal, protože kdyby hrál jen a jen své staré osvědčené hitovky, tak by to taky nebylo ono. Ovšem i na ty se dostalo a hned zezačátku spustil např. známou "Dokud se zpívá, ještě se neumřelo", což je mimochodem moc zásadní heslo, který rád používám! :-) Dál se lidi dočkali např. "Darmoděje", romantické "Zatímco se koupeš", a v závěru i slavné "Komety" nebo stále aktuálního radiového hitu "Mám jizvu na rtu", která zde byla odehrána v originální verzi za doprovodu klavíru a znělo to fakt dobře.

Nohavica v závěru ani neodcházel z podia a vysvětlil, že nechce používat trapná klišé a vracet se na přídavky, se kterými se stejně počítá, takže po prvním potlesku celého sálu ve stoje odehrál další asi tři přídavky, přičemž před tím úplně posledním využil jen akustiky sálu a mluvil k lidem bez mikrofonu a bylo to naprosto přirozené. Stejně tak odehrál i tu poslední píseň, která byla zvláštní v tom, že ji Jarek odehrál na housle a Robert na heligonku, což bylo příjemným překvapením na závěr, protože málokdo tušil, že to Nohavica umí i s tímto nástrojem. Nebylo to sice nijak zvláštní umění virtuosa, ale pro pobavení publika skvělý tah. To odměnilo muzikanty na úplný závěr další ovací ve stoje a poté už všichni odcházeli spokojeně domů.

Video: Mám jizvu na rtu

Fotkami tentokrát nedisponuju, bo Jarek už na začátku koncertu vyhlásil, aby si ho během pauzy celé publikum odfotilo a následně nechalo foťáky spát, neboť mu to při hraní nedělá dobře. Kupodivu to celé publikum respektovalo, takže z kroměřížského koncertu asi moc fotek nikde nenajdeme :(

Počet komentářů: 2

Inekafe - Zlín (10.2.2012)

28. února 2012 v 20:26 | RUDA | Akcičky

V současné době si asi největšího zájmu publika na česko-slovenské rockové scéně užívá kapela Inekafe. Ta dobře využila svého velkolepého návratu před pár lety a nyní už funguje jako dobře prosperující firma a dokáže z toho maximálně vytěžit. Loni na podzim po dlouhé odmlce vydala i nové studiové CD s názvem "Právo na štastie" a v rámci jeho propagace vyjela z kraje roku 2012 i na velké klubové turné, v jehož rámci zamířila 10. února i do Zlína.

Oproti loňskému roku, kdy bylo tour koncipováno jen do čtyř velkých měst a kapela zde hrála třeba i čtyři dny po sobě, zvolilo Inekafe poněkud příjemnější formát pro fanoušky a rozhodlo se obrazit všechna převážně krajská města obou republik, kde mají stále obrovské množství příznivců. Nutno podotknout, že od svého comebacku v roce 2010 ještě tahle kapela snad neodehrála koncert, který by nebyl vyprodaný. A to je sakra obdivuhodný! Nejinak dopadlo i tohle současné tour, na kterém byla všechna místa už dopředu vyprodaná nebo zbývalo jen minimum lístků. Kapela průběžně zveřejňovala na internetu stav volných míst v jednotlivých městech a v ČR na to byl paradoxně "nejhůř" Zlín, kde zbývalo ještě několik stovek volných lístků. To se ale během pár dní rapidně změnilo a zhruba týden před koncertme už i zlínský klub Masters of Rock Café hlásil: "VYPRODÁNO!" Takže i tady jsme se mohli těšit na pořádnej rachot.

Z pohledu muzikanta je to jistě skvělá věc, když má před sebou sál narvaný k prasknutí, z pohledu fanouška bych ovšem tentokrát byl radši, kdyby vyprodáno nebylo, protože podmínky tu byly opravdu velmi stísněné. V MOR Café jsem vyprodaný stav zažil snad poprvé a bylo to tu skutečně chvilkama až nepříjemné a člověku chyběl životní prostor i při pohybu v předsálí. Už při příchodu se ke klubu táhla opět dlouhatánská fronta ke vstupu, což jsem tady taky ještě nezažil a v těch tuhých mrazech co zrovna panovaly, to čekání taky nebyl žádnej med. Když už se člověk dostal dovnitř, byl rázem velkej problém dát si třeba bundy do šatny anebo zajít si pro pivo, ale nějak jsme si funkce rozdělili a jaksi se to zvládlo. No bylo tu doslova narváno a ani nevím, kolik má tenhle klub kapacitu, ovšem řekl bych že přes tisíc lidí se tu tísnilo.

Ačkoliv měl člověk pocit, že většina lidí je ještě na baru v předsálí, příchod do sálu ho vyvedl z omylu, bo tady už taky nebylo vůbec k hnutí. Předkapelu Cookies jsme slyšeli jen z předsálí, poněvadž v době jejich hraní jsme se snažili procpat bundy k šatnářkám a i tak se mi zdálo, že hráli strašně krátce. Nijak mě to ale nemrzí, bo když jsem pak viděl, že to byli mladí muzikanti s podmalovanýma očima alá Tokio Hotel, tak jsem si udělal obrázek :-) Nevím, co to je teď u těch mladých muzikantů za debilní módu, ale mladé holky na to zřejmě letí :) Na Inekafe jsme se zpoza sálu snažili propasírovat davem trochu blíž, ale povedlo se nám to snad jen do poloviny, bo dál už bylo až moc přehuštěno, ale i tak byl tento posun v tomhle těsným davu úspěch.

Inekafe začalo hrát takřka ihned po našem příchodu a koncert zahájili sérií Veĺkých palic, tedy písněmi s tímto názvem, které na novém albu dostaly už pomyslné čtvrté pokračování a právě to celý koncert otevíralo. Nebudem si nic nalhávat, začátek koncertu se jim tentokrát vůbec nepovedl. Na vině byly Vratkovi oposlechy, které evidentně nefungovaly a podiový zvukař se v tu chvíli staral o úplně jiné věci, než o svůj pult, což frontmana značně naštvalo a šel si to s ním vyřídit. Nicméně problém s odposlechy trval dál a při druhé písni Vratko uprostřed písně úplně přestal zpívat a běžel znovu nasraně za zvukařem na kraj podia. Zbytek kapely musel chca nechca píseň úplně zastavit a kdyby to bylo jako v komiksu tak většině udivených fanoušků by stál v tu chvíli pomyslný otazník nad hlavami! Tohle bylo hodně neprofesionální a i když chápu, že když člověk neslyší co hraje, tak se mu hraje hodně těžko, ale ve chvíli, kdy mám před sebou vyprodaný sál, by se slušelo trochu potlačit afekt a řešit to nějak jinak, eventuelně se pokusit skladbu aspoň dohrát. Možná by to před velkým nástupem vyřešila malá zvuková zkouška provedená samotnými muzikanty a předešlo by se tomu. Publikem tak totiž tímto nepovedeným začátkem zústalo evidentně chvíli trošku "opařeno". Ale stalo se a koncert se po těchhle rozapcích rozběhl dál.

Bohužel se to ale ani pak neobešlo bez průseru. Já jsem se o něm teda dozvěděl až nějak pár dní po koncertu a jeho průběh mi to v tu chvíli nijak nenarušilo, ale když už se to propýrá všude možně, tak se o tom musím taky zmínit. Zkraje koncertu totiž nějaká ožralá fanynka v první řadě neustále sahala frontamnovi Vratkovi na kalhoty a pokoušela se mu je údajně stahovat. Vratko ji několikrát upozorňoval, ať toho nechá, že není v žádném strip klubu, ale na koncertě, což jsem zaregistroval, ale poté se na netu objevilo video, kde jí už dosti nasraný zpěvák uštědřil kopanec a všemožné spekulace, zda to bylo do hlavy či jen do oné ruky šmátralky. Přiznám se, že onoho kopance jsem si vůbec nevšiml, ale evidentně se to stalo a otázka je, zda to vůbec bylo nutné?! Samozřejmě se toho chytla bulvární media na Slovensku, která to řádně rozpytvala a kapele to rozhodně neprospělo. Je jasné, že do svých fanoušků by člověk kopat neměl, ale zase když se tisíc lidí příjde bavit a jeden ožralý to tam narušuje, má si to muzikant nechat líbit? Je jasné, že Vratko byl vytočený ještě z toho maléru z odposlechama a emoce pracovaly a když tu holčinu několikrát napomene a ta přesto stále provokuje, naštvalo by to v té chvíli asi každého. Prostě mu už nejspíš ruply nervy a tak zakročil. Otázkou je, zda to nešlo řešit jinak. Mohla zafungovat podivá ochranka, které stačilo jen ukázat a holku by vyvedla anebo si prostě jen posunout mikrofon o pár centimetrů dozadu, aby na něj fanynka nedosáhla. Bylo ale vidět, že Vraťo toho večera nebyl v pohodě a tak to vyřešil po svým a evidentně trochu nešťastně, za což si určitě už přečetl dost kritiky a poté svého činu i veřejně litoval na netu. U profíků by se to stávat nemělo, ale jsou to taky asi jenom lidi a ti si nemusí nechat všechno líbit. Lidi, co přijdou na koncert provokovat a dělat bordel, tam taky nepatří a v takovém případě by se o takovou černou ovci měli postarat ti praví fanoušci a trochu ji zpacifikovat. Byl jsem svědkem i toho, kdy na koncertu Tří sester hodil ožralej borec Fanánkovi pivo přímo na notebook a ten si to s ním šel taky vyřídit ručně a zbytek už pořešili fanoušci a dali mu co proto (viz. video). V tomhle případě to bylo nešťastné spíš v tom, že to byla holka a tam by se to mělo řešit ze strany gentlemana šetrněji :) Každopádně stalo se a jak říkám, kdybych si toho nevšiml později v mediích, tak bych to ani nezaregistroval, že se tam něco takového stalo.

Bylo ale vidět, že kapele do stoprocentí pohody něco schází a nebylo to tak úplně perfektní, jako na jejich předešlých koncertech, které jsem navštívil. Postupně se ale všichni do té pohody dostávali a zhruba od druhé půlky koncertu už to bylo fajn a lidi se skvěle bavili, i když ve velmi omezeném prostoru a tak se ani pařit moc nedalo.

Z nové desky zazněly snad všechny ty "zásadní" hity a zaznělo jich asi 7, což je přesně polovina CD. Z těch "zásadních" mi chyběla snad jen pecka "Končím", jinak jsem byl s výběrem vcelku spokojenej. Starších osvědčených hitů z celé jejich dosavadní kariery taky zaznělo mnoho a celý playlist byl poskladaný docela dobře. Potěšilo mě a zároveň i překvapilo zařazení písničky "Škaredá baba", která se nachází na jejich prvním demu a kterou jsem od nich naživo slyšel snad poprvé a kdoví, jestli ji vůbec někdy před tím hráli. Byla to asi nejsvižnější punkovka toho večera a jsem rád, že se takhle úspěšná kapela nestydí za své začátky a dokáže oprášit i ty nejstarší hity. Málokterá slavnější kapela si na to troufne a za své první alba se i třeba stydí. Tohle ale případ kapely Inekafe určitě není a vždycky nějakou tu pikošku vytáhnou a určitě je to fajn zpestření každého takového turné, než když se hraje furt jen dokolečka to samé, co už lidi notoricky znají. Takže za tohle palec hore!

Koncert tentokrát trval mnohem déle, než ten olomoucký, který jsem navštívil naposledy a lidi byli jistě spokojení a na konci už všichni zpívali hitovky jako "Ráno", "Spomienky na budúcnosť" nebo "Záverečnou" jako jeden muž. I když bylo narváno tak k té dokonalé atmosféře jejich vystoupení mi tu furt cosi chybělo a nebylo to tak úplně to pravé, co jsem měl možnost na jejich předešlých vystoupeních zažívat. Nebýt prvotních rozpaků a zbytečných "hvězdných manýrů", bylo by to snad ještě lepší a lidi by na kapelu reagovali možná o něco lépe. Horko v sále bylo taky neúnosné, ale jinak se koncert vcelku vydařil a Inekafe opět potvrdilo, že je momentálně v obrovským laufu a své fanoušky si i přes tyto drobné incidenty určitě udrží. Jejich písně už se prostě pro několik generací staly nesmrtelnými a nová generace fandů jim opět vyrůstá, takže na úspěch do dalších let mají s klidem zaděláno.

Video: Inekafe - Právo na šťastie; Keď všetko sa (k)ruti; Keď sa všetci zjednotime; Škaredá baba; Ráno.

Fotky ZDE!!!

Počet komentářů: 7

Ve stopě Valašsé zimy 2012

23. února 2012 v 18:37 | RUDA | Co sa stalo nové!?

Rally je jedno z mých velkých hobby. Zajímám se o něj, rád tento sport sleduju pravidelně i jako divák u závodních tratí a kdybych měl dostatek financí, tak bych se toho všeho nejradši účastnil i jako závodník. Už dlouho je to můj velkej sen zajet si tu pravou rally a teď v sobotu 3. února se mi tenhle sen tak z poloviny podařilo splnit. Nejednalo se sice o závod v plnohodnotným závodním autě a mezi profíky, ovšem měl jsem tu možnost zajet si asi nejpopulárnější amatérskou rally v ČR, jenž nese název "Ve stopě Valašské zimy".

V létě jsem se se svým autem zúčastnil taky jednoho závodu, což byl ovšem hobby cup, ve kterém se jezdí jen na jednom uzavřeném úseku několikrát po sobě a moc se to srovnávat nedalo. Nyní to už byla ta pravá rally, která se v mnoha věcech blížila profi závodům. Jezdilo se totiž na více úsecích v okolí Vizovic a Zlína, člověk musel dodržovat trasu podle itineráře a musel dodržovat přesné příjezdy do časových kontrol, kde vám pořadatelé zaznamenávaly časy do jízdních výkazů. A v tomhle mě to bavilo právě o mnoho víc. Závod Ve stopě Valašské zimy je sice koncipován jako jízda zručnosti za ztížených zimních podmínek, ovšem spousta borců z okolí to žere až příliš a berou to hodně prestižně, takže třeba celý rok připravují auto jen a jen na tento závod a vkládají do toho velké úsilí, aby zajeli co nejlepší výsledek. Kdybych na to měl prostředky, dělal bych to možná taky tak, ovšem do tohohle podniku jsem se přihlásil především proto, abych se vyblbnul v zimních podmínkách na uzavřené trati, protože jízdu na sněhu asi jako jeden z mála řidičů mám moc rád a tak jsem se chtěl hlavně pobavit a určitě jsme sem nepřijeli závodit o přední příčky. Jel jsem totiž se svým civilním autem, které si nemůžu dovolit rozbít a tak člověk musí jet s jistou rezervou, než kdyby měl spešl auto jen a jen pro závody, jako tomu bylo u většiny startovního pole.

Stopa je opravdu prestižní záležitost jak pro jezdce, tak pro diváky a každoročně je o ni velký zájem. Pořadatelé museli rok co rok odmítat i polovinu přihlášek, z důvodu naplněné kapacity startovního pole a tak ani po odeslání přihlášky neměl člověk jistý, že si tenhle závod vůbec zajede. Naštěstí ale pro tento rok vydali pořadatelé omezení, ve kterém povolili pouze auta do obsahu 1800ccm, takže o to větší šanci na přijetí jsme měli. Nakonec tedy přijali všechny přihlášené a poprvé v dlouholeté historii jim snad i nějaká volná místa zbyla, ovšem z pomyslné startovní čáry nás nakonec odjelo 110, což je docela slušná účast.

Spolujezdce mi tentokrát dělala kamarádka Martinka Labudová, která o svezení v nějakém závodě hodně stála, ovšem původně jsem myslel, že ji svezu v nějakém tom hobby cupu a ne hned poprvé na tak těžkém závodě, jako je Stopa. Ale risknul jsem to a myslím, že se to vyplatilo. Marťa po vysvětlení základních instrukcí hned pochopila, co se po ní chce a spolupráce už od prvních cvičných tréninků fungovala. V tomhle závodě je spolujezdec fakt důležitej, obzvlášť letos, kdy se suchej asfalt střídal s čistým ledem na trati a tak musel mít člověk pečlivě zaznamenaný v rozpisu, kde se tyhle zrádný místa nachází a že jich tam bylo dost.

Povinosti spojené se závodem na nás čekaly už v pátek, kdy se ve Vizovicích konala technická a administrativní přejímka, kde nám bylo zkontrolováno auto, vyřídili potřebné formality, dostali jsme startovní čísla a veškeré lejstra k závodu a během odpoledne a po přejímkách jsme si taky byli najíždět tratě a psát rozpis. Tratě byli opravdu těžké, místy ledové koleje, jinde zas ledové plotny a jinak suchý asfalt. Podotýkám, že během tohoto víkendu bylo venku něco okolo -18 stupňů a v tomhle to byl docela taky extrém. Největší starosti mi dělala SZ Barák, která je pro tuhle soutěž už legendární a asi i nejtěžší, bo se jede v lese do kopce, kde bývá téměř vždy dost sněhu. Když jsem se tam jeli podívat týden před soutěží, tak jsem se zhrozil, bo od začátku lesa byly místo cesty jen ledové koryta a nebylo absolutně možný vyjet nahoru a snad ani zastavit. Bylo jasný, že pokud tady uvízne jedno auto, ucpe trať pro zbytek startovního pole a bude po závodění. Pořadatelé se ovšem bez téhle zkoušky obejít nechtěli a pár dní před startem vymysleli nápad, poslat sem sněžnou rolbu, která upravuje sjezdovky :-D Ta tohle ledový peklo výrazně změnila na už sjízdnější trať, ovšem když jsme tu byli v pátek večer, tak už to bylo zase rozjebané od všech těch trénujících jezdců a ačkoliv se to dalo projet i bez řetězů, měl jsem v plánu je pro jistotu na tomto úseku v sobotu nasadit, abych si tu jízdu přeci jen víc užil a nabylo to jen o trápení a pomalém škrábaní se do kopce.

Při najíždění tratí jsme zvolili vždy jen dva průjezdy, přičemž v prvním jsme si napsali rozpis a ve druhém už trošku svižnějším jsme jej jen kontrolovali a dolaďovali některé poznámky. Celkem nám to stačilo. Marťa se orientovala, já podle ní taky a jelikož jsme nejeli bojovat o vítěztví, tak jsme ani víc průjezdů nepotřebovali, narozdíl od některých Valachů, kteří to možná najížděli celé tédeň! :) Poslední zkoušky už jsme najížděli až v pátek večer za tmy, což nebylo sice ideální, ale vše se nějak zvládlo. Na konci dne jsme ještě dali véču, já doma ještě v tom třeskutým mrazu polepoval do noci auto a šlo se spát, bo v 7.00 už jsme museli být zase v sokolovně ve Vizovicích, kde začínala předstartovní rozprava s jezdci. To znamenalo vstávat tak okolo 5.00. No a já už byl vzhůru snad tak od 4.00 :-)) bo předstartovní horečka začala působit a ten nahromaděnej adrenalinek mi celou noc nedal moc spát a furt se mi honilo všechno možný hlavou, jak co udělat, na co si dát bacha apod. No prostě kdo někdy sportoval a měl před sebou nějakej důležitej závod nebo utkání, tak to jistě zná ;)

V 6.00 jsem tedy vyzvedával Marťu a ta byla evidentně úplně v pohodě a nějakou nervozitu vůbec neřešila. Což bylo jen dobře :) Já jako šofér jsem měl přeci jen větší zodpovědnost za nás oba i za auto, i když přiznám se, že na místo spolujezdce bych si asi jen tak nesedl. Prostě nemám rád, když se mnou někdo jede rychle a věřím jen sám sobě, když mám volant ve svých rukou. Je jen pár lidí, kterým věřím a vedle kterých bych si sedl v závodě no a samozřejmě kdyby mě svezl nějakej profík, tak to neváhám ;) Ráno nás tedy přivítal v sále sokolovny ředitel soutěže spolu se starostou Vizovic a zástupcem zlínskýho kraje, vysvětlil nám veškeré formality a organizační záležitosti a pomalu se šlo na věc. Jelikož jsme měli startovní číslo 13, nemuseli jsme dlouho na nic čekat a jeli jsme takřka hned na start. Třináctka je možná pro někoho nešťastná, já sice pověrčivej nejsem, ale nadšenej jsem z toho taky nebyl, když nám ji přidělili, ovšem pak už mi to bylo úplně jedno a bral jsem to spíš jako výhodnou startovní pozici a myslím, že ve finále byla nakonec šťastná.

První slalomová zkouška (SZ) vedla z Ubla do Jasenné na Vsetínsku, ta byla asi nejkratší ovšem asi nejvíc ledová. Projeli jsme první dvě časové kontroly, což mě docela bavilo, bo člověk musel být furt ve střehu a propočítávat časy, aby nedostal penále, no a pak už první odpočítávání ostrého startu na startovní čáře. Jakmile vyrazíte ze startu, zapomenete na veškerou nervozitu a jste jak býk ženoucí se za červeným plátnem a užíváte si to. Do prvního retardéru těsně po startu jsem vletěl malinko rychleji, neb byl celej na ledu a tak jsem měl plný ruce práce, ale nějak se to podařilo zkorigovat a jeli jsme dál. Zkoušku jsme projeli docela fajn, nebýt posledního retardéru rovněž na ledu, kde nám malinko utekl zadek a museli jsme malinko pocouvnout. Nejtěžší část SZ Jasenná byla u cíle, což byl sjezd z kopce celý na ledu a na konci ostrá levá zatáčka, do které se jinak než bez ručky zatočit a zabrzdit prostě nedalo, jinak by jel člověk setrvačností pořád rovně. Tady ztroskotalo hodně aut, ale já už z tréninků jsem věděl, že tady to musím prodávat, protože tady to ani jinak nešlo, aby člověk bezpečně dojel do cíle.

Následující SZ byl již zmiňovaný Barák a do další časovky jsme měli jen 20 minut, ve kterých jsme museli dojet na přejezdu asi 10km a ještě před časovou kontrolou nasadit řetězy. Polovina zkoušky sice byla na suchém asfaltu, ovšem stoupání na vrchol kopce a celá druhá polovina byla pod sněhem a ledem a tady bychom se bez nich trápili. Tohle byla taky jediná SZ, kde byla souvislá sněhová vrstva na trati, ve kterou sice doufali všichni na celou soutěž, ale počasí holt bylo proti. Času tedy bylo málo a tak jsme jeli celkem na knap. Řetězy jsme si zkoušeli nasazovat už v pátek večer a po tmě nám to trvalo nekonečně dlouho :) Tentokrát jsme je měli ale nasazené během chviličky a obdivuju Marťu, která to stihla snad stejně rychle jako já a nejsem si jistej jestli by je některá ženská dokázala vůbec sama nasadit, natož během 2 minut a v takovým třeskutým mrazu holýma rukama. Z tohohle jsem měl snad největší obavu, že nebudem stíhat a že se nám to třeba ani nepovede, ale nakonec nám zbylo k dobru ještě asi dalších 6 minut a v tenhle moment jsem si fakt byl jistej, že jsem si spolujezdce vybral správně! :)

První polovinu zkoušky na asfaltu jsem tedy jel na řetězech až trapně pomalu, bo jsem je nechtěl rozškubat ještě před sněhovou částí, určitě nás to stálo hodně času, ale byl to holt takovej kompromis a tuhle zkoušu jsem chtěl prostě jen projet a pokračovat dál v závodě a né zústat někde viset hned ve druhé SZ. S řetězama na sněhu už to bylo ovšem něco jiného, auto s nima hezky drželo a semtam jsem si užíval i nějaký ten malý driftík. Škoda jen, že to na sněhu nebylo celé.

Následující SZ stoupala ze Želechovic u Zlína ke zdejším pasekám, přičemž to byl úsek legendární zkoušky Pindula, známé z Barum Rally a tahle se mi po jezdecké stránce líbila asi nejvíce. Jediné, co mě fakt štvalo, byly trapně umístěné retardéry na ledových plotnách, což bylo snad na každé SZ, takže se do nich špatně brzdilo, špatně zatáčelo a pomalu odjíždělo, ale beru v potaz, že je to koncipováno jako jízda zručnosti a nikoliv jako rally, takže se nad tím člověk nemohl rozčilovat. Každopádně za celou soutěž jsme dostali jen 3 trestné body za posunutí jednoho retardéru, což je celkem úspěch, když si vemu, v kolika z nich jsem měl problémy a dotknul jsem se jen jediného. Na téhle třetí zkoušce jsem chytl snad i nejlepší rytmus, bo byla dost dlouhá a členitá, takže mě to tady bavilo. Jediná chybka přišla opět až těsně před cílem v posledním retardéru, do kterého sice člověk brzdil už 20m předem, ale auto si jelo na ledu stále rovně, takže abych nesrazil retoša, narazil jsem do hromady sněhu a tady zas pár vteřinek nechal, což naštve, ale nebyla to žádná hrůza.

Největší krizovka ovšem přišla až v další, Zádveřické zkoušce. Tahle se mi taky moc líbila, opět jsme ji měli skvěle rozjetou, ale zhruba za druhou polvinou přišel první menší výlet do zasněženýho pole, ve kterém jsme uvízli zadními koly a tak jsme museli čekat, něž se pár diváků rozmyslí, že nás pomůžou vytlačit. Stalo se to samozřejmě v retardéru a člověk si pak říká, že je lepší jej radši srazit a než se snažit ho obkroužit a zbytečným uklouznutím ztratí víc času, než za jeho zboření. Pokračovali jsme tedy dál, kde nás čekal opět další nebezpečný sjezd pod ledem, který jsme vypustili a po pár metrech následoval další ledový úsek s retardérem, kde přišla již zmíněná krizovečka. Při přijždění do retardéru se mi už na rovince z nějakého nepochopitelného důvodu auto začlo přetáčet už na rovince což vedlo k nekontrolovatelnýmu smyku a výletu mimo trať. V autě to vypadalo fakt divoce, ale naštěstí jsme se zabořili do hlubokého sněhu a hned se zastavili. Nebylo to ani v moc velké rychlosti, takže OK. Tady diváci přiskočili takřka okamžitě a hned nás vytlačili zpátky, za což jim patří dík a autu naštěstí taky vůbec nic nebylo, takže jsme mohli jet dál. V tu chvíli jakoby na mě padla deka a nějak už jsem ani neměl chuť do dalšího závodění, protože jsme tady z dobře rozjeté zkoušky nakonec zbytečně ztratili nejmíň dvě minuty a to je velká ztráta pro celej zbytek závodu. Jak jsem ale později zjistil, nebyli jsme sami, kdo tady měl problémy a bylo to fakt zrádný místo pro spoustu posádek. Člověk se tu totiž snažil zatočit do retrdéru a jakmile vyjel z ledové koleje na další ledový okraj, tak mu to prostě uklouzlo a už se vezl. Každopádně další dobrá zkušenost a ačkoliv jsme si řekli, že v další rundě budem už ty retardéry prodávat, tak jsme nic nevzdávali. V hlavě už ale přeci jen byla trošku brzda.

Na předělu dvou etap nás čekala ještě SZ uprostřed Vizovic v areálu místních dřevařských závodů, kde se jelo na šotolině mezi kládama a člověk tu spíš využil zkušenosti z motokár, bo tu musel furt točit volantem a moc rozjet se to nedalo. No bylo to divné, ale budiž. Furt lepší, než motanice někde mezi kužely, což bývalo v minulosti. Následovala přestávka na přeskupení a po něm se vyráželo do druhé etapy, v které se jely všechny úseky kromě Baráku a této "dřevařské" zkoušky, podruhé.

Ve druhé rundě už jsem chyby nedělal. Někde jsem jel možná až moc opatrně, ale kromě Želechovic jsme měli všude jinde výrazně lepší časy. Přitom jsem měl osobně pocit, že jsem želechovickou zkoušku projel hezky, ale paradoxně jsme měli druhý průjezd o pár sekund horší než ten první, kde jsme ztratili v tom posledním retardéru. Asi jsem tam ty retardéry podruhé prodával až moc, přitom zrovna tady to asi nebylo potřeba. Ale jízdu jsem si jinak užl a bavilo mě to a o to šlo především. Marťa diktovala spolehlivě, dokázal jsem se na její čtení soustředit a myslím, že jsme se tu na tom závodě zas něčemu novému oba naučili. Beru to jako obrovskou zkušenost a zajímavý zážitek a je určitě lepší si své jezdecké dovednosti vyzkoušet tady na uzavřené trati, než někde v běžném provozu. I ty zažité krizovky určitě bylo dobré prožít, člověk aspoň pochytí, jak se auto chová ve smyku, jak má brzdit s ABS, jak točit volantem a jak zbytečně nezmatkovat, když mu náhodou kola trošku ujedou. V neposlední řadě to beru i jako splnění dalšího svého snu a jsem rád, že jsme si to užili bez nějaké újmy na zdraví či na autě.

A proto pokud máte nějaký sen, který si chcete splnit, jděte si za ním, nenechte se odrazovat blbýma a pesimistickýma kecama ostatních okolo, že je to drahý a nebezpečný a bůhví co. Prostě pokud něco chcete pro svůj dobrej pocit udělat, tak to udělejte! Věřte, že i když jsem ten závod nevyhrál, tak teď se cítím jako vítěz, protože svůj cíl jsem si splnil a prožil jsem báječnej den v prostředí, který miluju! A jak pronesla jedna moje kamarádka: "I bláznovství se dá dělat s rozumem"!

Pár fotek ZDE!!!

Počet komentářů: 3

Tarja - Zlín (13.1.2012)

17. ledna 2012 v 18:17 | RUDA | Akcičky

V pátek 13.1.2012 zasáhla zlínsko spolu s dalšími oblastmi naší republiky studená fronta s vydatným sněžením a mrazivým větrem, což jakoby symbolicky značilo návrat ledové metalové královny severu do této krajiny. Tak se totiž přezdívá finské zpěvačce Tarje Turunen, která v tento den zahajovala ve Zlíně světové turné k zatím poslednímu studiovému albu "What Lies Beneath", ovšem své fanoušky zde chladnými rozhodně nenechala.

Zlínský koncert téhle zpěvačky mě lákal už delší dobu, ale jelikož připadal na stejný datum, jako ples naší bývalé školy, na kterým máme vždy se spolužákama sraz, už jsem ani nijak nepočítal s tím, že bych se na něj dostal. Z plesového srazu ovšem sešlo a tak nebylo co řešit a Tarja ve zlínské sportovní hale byla víc než dobrou náhradou. Pár dní před koncertem mi navíc šéfredaktor serveru Rockem.cz, Michal napsal v mailu, že se mu podařilo získat pro mě akreditaci, což byl takovej bonus navíc a tak byl ještě větší důvod tenhle koncert navštívit.

Do Zlína jsem putoval i s rodičema, kteří taky Tarju mají rádi a zdaleka zde nebyli jediní z té "starší" generace, kteří koncert navštívili. Naopak jsem sledoval, že publikum je velice smíšené a zdaleka tu nevládnou jen metalisti v černých oblečcích. Tarja holt dokáže svou nynější tvorbou zaujmout široké publikum a kdo ji jednou viděl zpívat, chce to zažít znovu. Naposled byla na zlínsku v roce 2010 na festivalu Masters of Rock, kde ovšem předvedla trochu jinou show se symfonickým orchestrem, což některým nebylo moc po chuti, neboť do konceptu metalového festivalu to zrovna moc nezapadalo. Tarja tehdá zvolila spíše pomalejší písně, což řadu fandů spíše uspávalo, ovšem tentokrát přivezla skutečně pořádnou metalovou show, kde krásně vynikala kombinace jejího hlasu a této tvrdé muziky.

Toho dne skutečně vládlo mrazivé počasí a do Zlína nám cesta trvala o něco déle než obvykle, protože na cestě byla pěkná ledovka. Se zpožděním už ani nebylo kde v Baťově městě zaparkovat, neboť na Tarju přijelo skutečně velké množství fanoušků, někteří až ze Slovenska, do toho se konal vedle na zimáku hokejový zápas zlínských ševců a aby toho nebylo málo, tak na hotelu Moskva se konal zmiňovaný ples, na který jsem původně chtěl jít. Místečko se nám nakonec nějaké podařilo najít a než se mi podařilo vyžádat slíbenou akreditaci a najít potřebnýho člena pořadatelskýho týmu, dostal jsem se do haly v době, kdy už na podiu hrála předkapela Hollow Haze z Itálie. Na můj vkus příliš uječený projev zpěváka, ale ta půlhodinka se dala nějak přetrpět a nebylo to nejhorší. Hlouček hrozičů před podiem se jim podařilo rozpumpovat, takže splnili svůj účel a s koncem jejich setu už přicházeli do haly poslední návštěvníci a hlediště tu bylo celkem slušně zaplněno, i když zdaleka ne vyprodáno.

Tarja si dávala na čas a její koncert začal až něco málo po 21. hodině, kdy už se spustilo intro a postupně začali přicházet na scénu její spoluhráči. Tarja vyšla na podium až jako poslední, se zahalenou tváří pod tajemnou karnevalovou maskou, přičemž podium během první písničky bylo stále zakryto průsvitnou oponou s její podobiznou tak dlouho, až už se zdálo, že ji technici po nástrojové zkoušce zapoměli strhnout. Byla ovšem součástí show a stržena byla až ke konci této úvodní písně, Tarja zároveň odhodila i masku a předvedla se všem v celé své kráse a mohutný ohlas publika byl na světě.

Během následujících tří písní jsem měl díky akreditce povoleno fotit přímo před podiem, s čímž jsem tentokrát nějak ani nepočítal, ale naštěstí jsem u sebe aparát měl, takže jsem toho samozřejmě využil a musím říct, že to byl fakt zážitek stát téhle hvězdě takto nablízku a koukat se jí z příma do očí. Vypadala fakt perfektně a rozdávala úsměvy a takovou tu správnou rockovou energii na všechny strany. Bylo vidět, že si to užívala a lidi s ní. Docela mě zaujalo, že i takto přímo před podiem byl docela slušnej zvuk, což v halách nebývá moc zvykem, ovšem tady to měl pan zvukař zmáknuté a v celé hale to bylo se zvukem bezproblémové a bylo krásně rozumět. Během této chvilky zde strávené mě zaujala především písnička "Tired Of Being Alone", kterou jsem doposud neznal, ale od té doby se mi asi začala líbit! :) Je taková prostě trochu jiná, než zbytek jejího repertoáru, ovšem moc pěkná. Následoval další "alone" hit, tentokrát asi její nejznámější skladba ze sólové tvorby, což je "Walk Alone" a to už se začalo správně rozjíždět.

Zbytek koncertu už jsem sledoval z ochozů a z repertoáru, který Tarja vybrala pro tenhle koncert jsem byl docela příjemně překvapenej, bo vybrala docela slušné hity a taky písničky, u kterých se občas přistihnete, že vám běží mráz po zádech. Takovou sílu její hlas opravdu má a v kombinaci jejího až operního zpěvu s tvrdou muzikou je tahle zpěvačka výjimečná! Do kapely si rovněž přibrala výtečné muzikanty, z nichž nejvíce určitě vyčníval světoznámý bubeník Mike Terrana, který za těma škopkama dokáže dělat skutečně divy a je to fakt mistr ve svým oboru. V úvodní části koncertu dostal i svůj velký prostor, když si střihnul dlouhé sólo a na závěr ho okořenil svým bubenickým kankánem, což je fakt povedená záležitost :) Terrana během hry myslí i na diváky, takže různé fintičky, pohazování a točení s paličkami či jiné blbůstky během každé písně vypadají na efekt fakt dobře a vedle Tarji byl tenhle člověk druhou nejvýraznější osobností na podiu.

Video: Mike Terrana solo

Tarja zde ve Zlíně zahajovala své letošní světové turné "What Lies Beneath Final Tour 2012", což je pro toto město určitě velká čest a zde si svůj program v místním klubu MOR Café i týden předem se spoluhráči nacvičovala. Díky tomu byl Zlín i místem, kdy zazněly na koncertě poprvé i její dvě nové písně, takže fandové si je zde mohli exluzivně vychutnat ve světové premiéře. První z nich byla pomalejší a procítěnější "Into the Sun" (viz. video), druhá nesla název "Never Enough" a ta už byla ve svižnějším tempu, přičemž obě dvě novinky určitě nezněly vůbec špatně. Dalším milým překvapením byla známá píseň "The Phantom of the Opera", kterou s Tarjou odzpíval zpěvák z předkapely Hollow Haze, Ramon Sonato a tenhle okamžik patřil jednoznačně k těm nejlepším v tomhle večeru!

Zhruba v polovině playlistu zazněl i akustický set, ve kterém Tarja s kapelou odehrála mix asi čtyř písní a i když v této chvíli rozjetému koncertu tak trochu spadl řetěz, bylo potřeba i trochu zklidnění a vyniknutí i jiných předností její tvorby. Možná, že by tenhle part sedl lépe do přídavků, ale budiž. V závěru tohoto setu usedla Tarja i za piano, za kterým odzpívala píseň "I Feel Immortal" a dál už opět koncert pokračoval v pořádném rockovém stylu. Ty největší pecky zazněly asi až během přídavků, které Tarja odzpívala oděna do bílého hávu a největší ohlas určitě sklidil ten první, v němž dala vzpomenout i na svou éru v kapele Nightwish, když vystřihla jejich velký hit "Nemo". V té chvíli začal dav šílet a tato píseň sklidila velký ohlas už od prvních tónů klavíru. Posledními dvěma písněmi "Die Alive" a "Until My Last Breath" divákům zajisté taky udělala radost a poté už se se všemi rozloučila definitivně.

Zlínský start turné se tedy určitě vydařil a užít si ho musela jak Tarja, tak i diváci. Je vidět, že se v ČR cítí velmi dobře, dokonce k publiku několikrát pronášela několik slov i souvislých vět v češtině a za to sklízela obrovský aplaus. Ná úvod tour tedy žádná ostuda. Tarju už jsem tu viděl podruhé a musím říct, že to na mě udělalo větší dojem, než tehdy na vizovickém festivalu. Opravdu mě tímhle vystoupením příjemně překvapila, ačkoliv jsem od toho nic nečekal a myslím, že teď její tvorbu budu sledovat daleko víc, než doposud. I když sám jsem byl během koncertu překvapen, kolik písní od ní už znám a její sólová tvorba je mi asi sympatičtější, než ta s Nightwish :)

Jo, tohle bylo povedený a tahle zpěvačka fakt dokázala, že je opravdovou hvězdou, která umí. Příště nejspíš rád půjdu zas!

Video: Tarja - Into the Sun; The Phantom of the Opera; Rivers of Lust; Nemo.

FOTKY ZDE!!!

Počet komentářů: 6

Kam dál

Archiv článků

na Blog.cz

Majáles Kroměříž 2012 (5.5.2012)

FOTKY ZDE!!!

Čarodějáles Brno - 27.4.2012

FOTKY Z ČARODĚJÁLESU ZDE!!!

Wanastowi Vjecy - Zlín (24.4.2012)

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

Škwor - Zlín (13.4.2012)

FOTKY ZDE!!!

Harlej - Březolupy (31.3.2012)

FOTKY ZDE!!!

Arakain + Lucie Bílá - Brno (22.3.2012)

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

Jaromír Nohavica - Kroměříž (24.2.2012)

Inekafe - Zlín (10.2.2012)

Fotky ZDE!!!

Ve stopě Valašsé zimy 2012

Pár fotek ZDE!!!

Tarja - Zlín (13.1.2012)

FOTKY ZDE!!!

Kam dál

Rubriky

Galerie

Aktuální odkazy

Aktuální články

Archiv

Oblíbené odkazy

Zpráva autorovi

FOTKY ZDE!!!

FOTKY Z ČARODĚJÁLESU ZDE!!!

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

FOTKY ZDE!!!

FOTKY ZDE!!!

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

Fotky ZDE!!!

Pár fotek ZDE!!!

FOTKY ZDE!!!

Kam dál

Rubriky

Galerie

Aktuální odkazy

Aktuální články

Archiv

Oblíbené odkazy

Zpráva autorovi

Odběr novinek