Tarja - Zlín (13.1.2012)

17. ledna 2012 v 18:17 | RUDA |  Akcičky
V pátek 13.1.2012 zasáhla zlínsko spolu s dalšími oblastmi naší republiky studená fronta s vydatným sněžením a mrazivým větrem, což jakoby symbolicky značilo návrat ledové metalové královny severu do této krajiny. Tak se totiž přezdívá finské zpěvačce Tarje Turunen, která v tento den zahajovala ve Zlíně světové turné k zatím poslednímu studiovému albu "What Lies Beneath", ovšem své fanoušky zde chladnými rozhodně nenechala.

Zlínský koncert téhle zpěvačky mě lákal už delší dobu, ale jelikož připadal na stejný datum, jako ples naší bývalé školy, na kterým máme vždy se spolužákama sraz, už jsem ani nijak nepočítal s tím, že bych se na něj dostal. Z plesového srazu ovšem sešlo a tak nebylo co řešit a Tarja ve zlínské sportovní hale byla víc než dobrou náhradou. Pár dní před koncertem mi navíc šéfredaktor serveru Rockem.cz, Michal napsal v mailu, že se mu podařilo získat pro mě akreditaci, což byl takovej bonus navíc a tak byl ještě větší důvod tenhle koncert navštívit.
Do Zlína jsem putoval i s rodičema, kteří taky Tarju mají rádi a zdaleka zde nebyli jediní z té "starší" generace, kteří koncert navštívili. Naopak jsem sledoval, že publikum je velice smíšené a zdaleka tu nevládnou jen metalisti v černých oblečcích. Tarja holt dokáže svou nynější tvorbou zaujmout široké publikum a kdo ji jednou viděl zpívat, chce to zažít znovu. Naposled byla na zlínsku v roce 2010 na festivalu Masters of Rock, kde ovšem předvedla trochu jinou show se symfonickým orchestrem, což některým nebylo moc po chuti, neboť do konceptu metalového festivalu to zrovna moc nezapadalo. Tarja tehdá zvolila spíše pomalejší písně, což řadu fandů spíše uspávalo, ovšem tentokrát přivezla skutečně pořádnou metalovou show, kde krásně vynikala kombinace jejího hlasu a této tvrdé muziky.
Toho dne skutečně vládlo mrazivé počasí a do Zlína nám cesta trvala o něco déle než obvykle, protože na cestě byla pěkná ledovka. Se zpožděním už ani nebylo kde v Baťově městě zaparkovat, neboť na Tarju přijelo skutečně velké množství fanoušků, někteří až ze Slovenska, do toho se konal vedle na zimáku hokejový zápas zlínských ševců a aby toho nebylo málo, tak na hotelu Moskva se konal zmiňovaný ples, na který jsem původně chtěl jít. Místečko se nám nakonec nějaké podařilo najít a než se mi podařilo vyžádat slíbenou akreditaci a najít potřebnýho člena pořadatelskýho týmu, dostal jsem se do haly v době, kdy už na podiu hrála předkapela Hollow Haze z Itálie. Na můj vkus příliš uječený projev zpěváka, ale ta půlhodinka se dala nějak přetrpět a nebylo to nejhorší. Hlouček hrozičů před podiem se jim podařilo rozpumpovat, takže splnili svůj účel a s koncem jejich setu už přicházeli do haly poslední návštěvníci a hlediště tu bylo celkem slušně zaplněno, i když zdaleka ne vyprodáno.
Tarja si dávala na čas a její koncert začal až něco málo po 21. hodině, kdy už se spustilo intro a postupně začali přicházet na scénu její spoluhráči. Tarja vyšla na podium až jako poslední, se zahalenou tváří pod tajemnou karnevalovou maskou, přičemž podium během první písničky bylo stále zakryto průsvitnou oponou s její podobiznou tak dlouho, až už se zdálo, že ji technici po nástrojové zkoušce zapoměli strhnout. Byla ovšem součástí show a stržena byla až ke konci této úvodní písně, Tarja zároveň odhodila i masku a předvedla se všem v celé své kráse a mohutný ohlas publika byl na světě.
Během následujících tří písní jsem měl díky akreditce povoleno fotit přímo před podiem, s čímž jsem tentokrát nějak ani nepočítal, ale naštěstí jsem u sebe aparát měl, takže jsem toho samozřejmě využil a musím říct, že to byl fakt zážitek stát téhle hvězdě takto nablízku a koukat se jí z příma do očí. Vypadala fakt perfektně a rozdávala úsměvy a takovou tu správnou rockovou energii na všechny strany. Bylo vidět, že si to užívala a lidi s ní. Docela mě zaujalo, že i takto přímo před podiem byl docela slušnej zvuk, což v halách nebývá moc zvykem, ovšem tady to měl pan zvukař zmáknuté a v celé hale to bylo se zvukem bezproblémové a bylo krásně rozumět. Během této chvilky zde strávené mě zaujala především písnička "Tired Of Being Alone", kterou jsem doposud neznal, ale od té doby se mi asi začala líbit! :) Je taková prostě trochu jiná, než zbytek jejího repertoáru, ovšem moc pěkná. Následoval další "alone" hit, tentokrát asi její nejznámější skladba ze sólové tvorby, což je "Walk Alone" a to už se začalo správně rozjíždět.
Zbytek koncertu už jsem sledoval z ochozů a z repertoáru, který Tarja vybrala pro tenhle koncert jsem byl docela příjemně překvapenej, bo vybrala docela slušné hity a taky písničky, u kterých se občas přistihnete, že vám běží mráz po zádech. Takovou sílu její hlas opravdu má a v kombinaci jejího až operního zpěvu s tvrdou muzikou je tahle zpěvačka výjimečná! Do kapely si rovněž přibrala výtečné muzikanty, z nichž nejvíce určitě vyčníval světoznámý bubeník Mike Terrana, který za těma škopkama dokáže dělat skutečně divy a je to fakt mistr ve svým oboru. V úvodní části koncertu dostal i svůj velký prostor, když si střihnul dlouhé sólo a na závěr ho okořenil svým bubenickým kankánem, což je fakt povedená záležitost :) Terrana během hry myslí i na diváky, takže různé fintičky, pohazování a točení s paličkami či jiné blbůstky během každé písně vypadají na efekt fakt dobře a vedle Tarji byl tenhle člověk druhou nejvýraznější osobností na podiu.
Video: Mike Terrana solo

Tarja zde ve Zlíně zahajovala své letošní světové turné "What Lies Beneath Final Tour 2012", což je pro toto město určitě velká čest a zde si svůj program v místním klubu MOR Café i týden předem se spoluhráči nacvičovala. Díky tomu byl Zlín i místem, kdy zazněly na koncertě poprvé i její dvě nové písně, takže fandové si je zde mohli exluzivně vychutnat ve světové premiéře. První z nich byla pomalejší a procítěnější "Into the Sun" (viz. video), druhá nesla název "Never Enough" a ta už byla ve svižnějším tempu, přičemž obě dvě novinky určitě nezněly vůbec špatně. Dalším milým překvapením byla známá píseň "The Phantom of the Opera", kterou s Tarjou odzpíval zpěvák z předkapely Hollow Haze, Ramon Sonato a tenhle okamžik patřil jednoznačně k těm nejlepším v tomhle večeru!
Zhruba v polovině playlistu zazněl i akustický set, ve kterém Tarja s kapelou odehrála mix asi čtyř písní a i když v této chvíli rozjetému koncertu tak trochu spadl řetěz, bylo potřeba i trochu zklidnění a vyniknutí i jiných předností její tvorby. Možná, že by tenhle part sedl lépe do přídavků, ale budiž. V závěru tohoto setu usedla Tarja i za piano, za kterým odzpívala píseň "I Feel Immortal" a dál už opět koncert pokračoval v pořádném rockovém stylu. Ty největší pecky zazněly asi až během přídavků, které Tarja odzpívala oděna do bílého hávu a největší ohlas určitě sklidil ten první, v němž dala vzpomenout i na svou éru v kapele Nightwish, když vystřihla jejich velký hit "Nemo". V té chvíli začal dav šílet a tato píseň sklidila velký ohlas už od prvních tónů klavíru. Posledními dvěma písněmi "Die Alive" a "Until My Last Breath" divákům zajisté taky udělala radost a poté už se se všemi rozloučila definitivně.
Zlínský start turné se tedy určitě vydařil a užít si ho musela jak Tarja, tak i diváci. Je vidět, že se v ČR cítí velmi dobře, dokonce k publiku několikrát pronášela několik slov i souvislých vět v češtině a za to sklízela obrovský aplaus. Ná úvod tour tedy žádná ostuda. Tarju už jsem tu viděl podruhé a musím říct, že to na mě udělalo větší dojem, než tehdy na vizovickém festivalu. Opravdu mě tímhle vystoupením příjemně překvapila, ačkoliv jsem od toho nic nečekal a myslím, že teď její tvorbu budu sledovat daleko víc, než doposud. I když sám jsem byl během koncertu překvapen, kolik písní od ní už znám a její sólová tvorba je mi asi sympatičtější, než ta s Nightwish :)
Jo, tohle bylo povedený a tahle zpěvačka fakt dokázala, že je opravdovou hvězdou, která umí. Příště nejspíš rád půjdu zas!

Video: Tarja - Into the Sun; The Phantom of the Opera; Rivers of Lust; Nemo.

FOTKY ZDE!!!


Počet komentářů: 6
 

PF 2012

9. ledna 2012 v 12:33 | RUDA |  Co sa stalo nové!?
Další rok skončil, novej je právě na startu. Pro mě a pro tyhle stránky je už takovou tradicí, že vždycky tomu uplynulýmu roku věnuju článeček, ve kterým si těch uběhlých 365 dní tak nějak zrekapituluju a zhodnotím a nejinak tomu bude i tentokrát. Takže jakej byl můj rok 2011???
Když se podívám několik let zpátky, tak tento rok byl jeden z těch nejpohodovějších. Byl prostě takovej uvolněnej, bezstarostnej, nic zásadního se nestalo a naštěstí se ani nic nepokazilo. Byl to ale dobrej rok, na kterej budu v mnoha věcech vzpomínat a řadu dní v něm jsem si fakt hezky užil, takže nemám důvod si stěžovat, že by to byl rok zbytečněj a jen tak v mým životě utekl, což je rozhodně dobře! :) Řada těch tradičních akcí se tak nějak rok co rok už opakuje, ale je to pokaždé jiný, zase je prožíváte třeba s jinýma lidma a časy se holt mění. Roky bohužel nezastavíme, každýmu přibývají stejně a je pravdou, že už se začínáme jaksi zklidňovat a nelítáme po každé zábavě v okolí. Co je horší, že když už se tam jednou za čas objevíme, tak si tam připadáme mezi těma teenagerama někdy docela už staře :) Každopádně vždycky, když se sejde dobrá parta na správným místě, tak to pořád ještě stojí za to, bez ohledu na to, kolik nám je let. No já vím, píšu to, jak kdyby nám bylo bůhví kolik, ale ten rozdíl oproti předchozím letům je fakt už docela znát. Každopádně život není jenom o akcích a o paření, což si moc dobře uvědomuju, ale tenhle blog o tomhle vždycky byl, takže se na něm tohoto tématu budu snažit stále držet. Spoustu hezkých chvil a okamžiků se ale dalo prožít i úplně jinak než na nějakých akcích a za ty jsem taky moc rád a každého takového pěkného zážitku si taktéž moc važím,i když o něm tady třeba nepsávám.
Teď tedy něco k jednomu z mých hlavních koníčků, čímž je muzika. Muzice jsem věnoval i letos hodně času a opět se mi naskytlo několik hodně dobrých příležitostí. Možná si někteří z vás všimli, že mimo tenhle blog jsem přispíval svými články i pro hudební magazín Rockem.cz, což mě taky docela bavilo a kápla z toho i nějaká ta koruna. Tam jsem se mohl vyjadřovat tak trochu "odborněji" z pohledu nezaujatého hudebního žurnalisty, zatímco tady na blogu si pořád snažím zachovávat takový ten uvolněnnější styl psaní a víc vkládám své osobní postřehy a názory. I nadále spolupracuju s kapelou Doga na tvorbě jejich webových stránek a díky nim se taky mohu třeba dostat na místa, na která se bežný hudební fanoušek dostane asi jen stěží, což mi taky přináší spoustu dobrých poznatků a tak nějak do té hudební scény pronikám trochu více a jistým věcem dokážu líp porozumět. A baví mě to a to je důležitý! :)
Letos jsem navštívil opět spoustu koncertů a různých festiválků a většina z nich byla vesměs vydařená. Mám-li vybrat nejlepší koncertní zážitek roku 2011, bude to tentokrát sakra těžké, protože jich bylo spousty a ani jeden nijak extra nevyčnívá nad ostatní. Mezi těmi velmi vydařenými mám v živé paměti ještě uloženy koncerty Daniela Landy v Brně a Die Happy ve Zlíně, které byly jedny z těch nej v tomto roce a jelikož tihle interpreti patří i k mým nejoblíbenějším a člověk je vidí jen jednou za několik let, tak to byly fakt zážitky. Na mě ovšem zapůsobí každej koncert s dobrou atmosférou a pokud půjdu od začátku roku 2011, tak v únoru bylo perfektní třeba Inekafe v Brně, kde to v narvané Flédě fakt vřelo, v dubnu byl velice výbornej společnej koncert Škworů a Harlejů ve Zlíně, kterej určitě řadím k těm TOP, navštívil jsem i dvě zastávky turné Kabátů, přičemž ta zlínská byla podstatně lepší a tahle kapela opět potvrdila, že u nás v republice jsou prostě nejdál. Shlédl jsem samozřejmě mnohem víc kapel, ale co se týče jen samostatných koncertů, tak tyhle jmenovaný na mě udělali asi největší dojem. Vydařené samozřejmě bývají i koncerty Dogy, kde se vždycky sejde spoustu známých a to už bývají úplně jiné večírky :)
Samostatnou kapitolou jsou letní festivaly. Letos se mi docela líbil kojetínskej Božkov fest, jehož pořadatelé udělali obrovskej pokrok a jestli to tak půjde dál a udrží se, tak tady v blízkosti budem mít fakt dobrej festival. Freestyle Contest v Ivančicích sice z poloviny propršel, ale tady se mi ta akce rovněž líbí a letošní putování po hotelích a náhodné shánění noclehu, to byla fakt sranda a haluz, na kterou se nezapomíná. A podobnou bezprotřednost a neplánovanost některých situací já mám prostě tak nějak rád :) Tradiční Noc plná hvězd v Třinci byla letos úplně jiná, než jsme byli zvyklí, trošku jsme zpohodlněli a spávali na hotelu, i když to taky nebylo původně v plánu, ale byla tu opět sranda a atmoška, která se dá zažít pouze v Třinci. Tady mě celkem překvapila americká kapela Mr.Big, která předvedla dost kvalitní vystoupení a zaujali mě, aniž bych od nich (kromě jedné písně) dřív něco znal. Letos má být bohužel poslední ročník tohohle festivalu, tak nevím, co si bez něj počnem, protože to bylo pro nás něco jako letní tábor a na ty lidi a na všechno okolo jsme se celej rok vždycky těšili, takže to bude asi těžké loučení :( I když jsem s festivalem Masters of Rock po, pro mě nevydařeném, ročníku 2010 už moc nepočítal, letos jsem si sem zajel znovu, a i když jsem tu byl vždycky jen po večerech, z nichž jsem jeden kvůli práci vynechal a neviděl hlavní hvězdu Twisted Sister, tak musím říct, že jsem si to tu letos fakt užil a bylo to perfektní. Viděl jsem tu svou oblíbenou kapelu z mládí Guano Apes, na který jsme si dost dobře zapařili v kotli a na kterou jsem se tu těšil především, ale i zbytek festu stál za to a formát našich návštěv vizovickýho areálu se celkem osvědčil, takže není třeba tady trávit ve vedru celý čtyři dny, když to človek má relativně kousek od baráku a může vždy jen dojíždět na večerní headlinery. No a srpnové Pivní slavnosti na Kamínce, to už je taky tradice pro všechny z okolí Kroměříže a tady to snad všichni milujem. I když tu letos opět hráli špičkové rockové kapely, tak největším překvápkem, kterej strhl snad celej dav byl písničkář Tomáš Klus a musím uznat, že před jeho vystoupením fakt klobouk dolů. Snad zůstane pořád takovej jak je a sláva mu nestoupne do hlavy... v tom případě mu budu držet palce.
Když to tak spočítám, tak loni jsem asi viděl nejčastěji naživo (spolu s Dogou) kapelu Škwor, i díky tomu, že byla zvaná skoro na každej festival, kterej jsem navštívil. Z českých kapel na mě ovšem udělala nejlepší dojem loni asi kapela Harlej, kterou jsem viděl dvakrát a pokaždé byla ve skvělé formě, parádně jim to šlapalo a bralo je i publikum a já jsem si jejich vystoupení vždy dobře užil. To se dá říct i o slovenské kapele Inekafe, která teď je v obrovským laufu a u fanoušků je o ni takový zájem, jako snad nikdy dříve, v čemž jim samozřejmě pomohl nedávný comeback a taktéž skvělé tahy managementu, ze kterých by si ostatní kapely mohly brát příklad. Byl jsem na nich třikrát a pokaždíé bylo vyprodáno.
A jaké že pro mě bylo letos nejpovedenější hudební album? Povedených jich bylo opět dost, ale jednoznačně u mě všechny převyšuje album "Hoď si to" od Dogy. A to nepíšu jen tak, protože se s klukama kamarádím, ale protože si to fakt myslím a tuhle desku řadím k jejich nejlepším, není-li jejich úplně nejlepší. Dokážu být k jejich tvorbě někdy dost kritický, ale tahle deska se jim povedla od začátku až do konce a je to prostě pořádnej poctivej rock´n´roll s dobrým zvukem a takováhle deska tady na scéně už dlouho nebyla. Myslím, že s tímhle hodně překvapili a jsem rád, že jsem mohl být chvíli i u jejího zrodu přímo v nahrávacím studiu, což byl další dost zajímavej zážitek. Docela dobrej dojem na mě překvapivě udělala i nová deska Wohnoutů, nazvaná "Našim klientům". Tahle kapela nikdy nepatřila k mým extra oblíbeným, ale tahle věc se jim docela povedla a ty písničky na ní mě baví. Dobrou desku vydal i Harlej, kterej sice malinko na desce "Máme vlka" pozměnil styl a vsadil na melodie, ale líbí se mi to mnohem víc i když některým fandům to není moc po chuti. Škwor s "Drsným krajem" taky neudělal žádnej průser, je tady spousta chytlavých hitovek s dobrým zvukem, ale tak nějak se oproti předešlému albu už nikam moc dál neposunuli, což u nich bylo vždy příjemným překapením. V závěru roku vydaná alba od kapely Inekafe nebo zpěvačky Anny K. se mi taky dost líbí, ovšem ty stále ještě nějak naposlouchávám.
A to by z téj hudební scény bylo asi tak něja všechno! :) A co jinak dělám mimo muzicírování? Tak třeba rád sportuju, rád se na sporty dívám, výletuju a cestuju a rád poznávám nový místa nebo se na ty oblíbený rád vracím :) Z kraje roku byla fajná pánská jízda na lyžích v Jeseníkách, v létě různé cyklovýlety po blízkém i vzdáleném okolí, vydařená byla opět Dovolená s Dogou, kdy jsme se vrátili do našich oblíbených Velkých Pavlovic na Pálavu, za což jsem byl rád, neboť nemůže být léta, kdy bych tento svůj milovaný kraj nenavštívil. Spolu s fanouškama okolo Dogy je to vždycky pěkně strávených pár dní a jsem rád, že nás tahle kapela dala dohromady, protože díky tomu máme spoustu kamarádů po celé republice. Uprostřed léta jsme si ještě s částí těchto lidí udělali víkend na Žermanické přehradě, kde jsem zažil i silně adrenalinovej zážitek při jízdě na nafukovacím kruhu, taženým za motorovým člunem s následným masakroidním držkopádem, kterej na tom byl to nejadrenalinovější a moc fajn zážitek byla i jízda na vodních lyžích, na čemž jsem stál poprvé v životě a překvapivě mi to docela šlo. Hodně pěkných zážitků jsem si odvezl i z dovolené na Slovensku, kde je ve zdejších horách nádherná příroda a obzvlášť výlet na Lomnický štít nabídl pohledy, který se člověku jen tak nenaskýtají. V horách je mi fakt dobře a tady bylo opět krásně. Do hor jsme vyrazili i na podzim, když jsme strávili s partou víkend na chatě ve Starých Hamrech a tady se nám to taktéž dost páčilo. Tady už se mnou bylo i moje nové čtyřnohé miminko Terezka, kterou jsem si jako štěňátko na podzim pořídil, takže to je takovej náš novej přírůstek do rodiny, se kterým je občas spousta srandy :) No a jinak jezdím tak různě po závodech rally, který se letos taky hodně povedly a mimo role diváka jsem si vyzkoušel letos i pozici závodníka v jednom amatérském závodě, což byla taky docela prča :)
Holt si ten život snažím tak nějak užít a pokud je nějaká příležitost, jak strávit den lepší činností než nicneděláním, tak se toho snažím využít, i když občas i takové dny příjdou. Každopádně je vždycky lepší jít večer usínat s pocitem, že ten den nebo alespoň nějaká jeho část stála za to.
Doufám, že takových dní bude i letos hodně a že rok 2012 bude vydařenej. Záleží na každým z nás, ja ho prožijem nebo jak si ho užijem, všechno sice ovlivnit nemůžem, ale většinou platí, že jaký si to člověk udělá, takový to má. Takže nám všem přeji, ať každý den v tomto roce stojí za to, ať se daří vše podle našich představ a ať je naše budoucnost příznivá. Nemá cenu si na něco pořád stěžovat, záleží jen na každým z nás, jaký si to tady na tom světě uděláme! ;)

Takže se snažte, mějte se rádi a buďte na sebe kurva hodní! :-P

No a na závěr tradiční Best of video aneb můj rok 2011 ve fotografiích! :)



Počet komentářů: 4

Vánoce 2011

24. prosince 2011 v 16:51 | RUDA |  Co sa stalo nové!?
Počet komentářů: 4

Inekafe - Olomouc (17.12.2011)

20. prosince 2011 v 19:51 | RUDA |  Akcičky
Slovenská kapela Inekafe vydala letos v listopadu po dlouhých osmi letech a po svém velkolepém návratu na scénu novou studiovou desku s názvem "Právo na šťastie", které se rozhodla do konce roku před svými fanoušky ještě pokřtít. Oficiální křest alba sice proběhl netradičně na palubě letícího Boeingu 737 přímo nad Vysokými Tatrami, o kterém jste jistě někde už četli, ovšem ten pravý koncertní proběhl až v Olomouci ve zdejším U-klubu.

Inekafe mělo původně v plánu dvoje křtiny, přičemž ty první měly proběhnout o den dřív na Slovensku, ale z důvodu pořadatelských problémů byl tenhle koncert na poslední chvíli zrušen. Prvního křtu a taktéž některých nových písniček odehraných v úplné premiéře živě se tedy dočkala právě Olomouc, takže to byl večírek tak trochu exkluzivní. Tomu odpovídal i zájem fanoušků, neboť olomoucký U-klub, který nedisponuje zrovna obrovskými prostory, hlásil už dlouho dopředu vyprodáno.
O Inekafe je teď skutečně obrovský zájem a kapela je teď určitě tzv. v laufu! Všechno mají dokonale zmáknuté ať už je to promo nebo management a všemi svými kroky dokáží dokonale fanouška zaujmout, že si prostě ten lístek na koncert musí jít koupit. V tomhle vidím určitý plus, kapela nemusí hrát tak často, je po ní alespoň větší hlad a tomu odpovídá i skvělá atmosféra na většině jejich koncertů, které jsou zpravidla vyprodané. Kapela ani nemusí jezdit do každého druhého města, naopak fanoušci jezdí za ní i několik desítek kilometrů a takhle to dělá třeba i Kabát, i když tam už je to zase o něčem jiném. Důležité je, že kapela fanoušky neomrzí, vidí se spolu jednou za čas a pokaždé nabídne trochu jiný playlist, což je fajn. Inekafe by určitě nyní s přehledem dokázalo zaplnit i nějakou větší sportovní halu, ovšem sami se mnohem lépe určitě cítí v menších klubech, kam i přes velkou popularitu stále patří a jejich koncerty zde mají pořád to své kouzlo, protože odtud ta kapela vlasně vzešla.
Nyní to byl tedy takový předkrm před únorovým turné, které kapela odjede po českých a slovenských městech právě k novému albu "Právo na šťastie", kde určitě zazní spousta pecek z nové desky, která je mimochodem velmi povedená a z dikografie "Kafáčů" snad asi nejvyzrálejší a zvukově nejpovedenější. Nelze to říct o všech písničách, ale najdou se tu skutečně velmi povedené skladby, které prostě nad ostatními vyčnívají. Nejvíc na mě asi zapůsobilo "Špinavé objatie", což je fakt song, který z té jejich neopunkové tvorby hodně vybočuje a je vidět, že si na něm, ale i na dalších chytlavých peckách dali slovenští muzikanti skutečně záležet. Povedená je i titulní pecka "Právo na šťastie", ska rytmem zaujme píseň "Ani minútu" nebo pomalejší "Končím". Všechny tyhle jmenované jsme na olomouckém koncertě mohli slyšet a výběrem nových pecek se mi Inekafe trefilo do vkusu. Za pozornost ale na albu stojí většina písniček, které se fakt povedlo a rozhodně tím své fanoušky kapela nezklamala, naopak v některých písních dokazuje, že z jejích členů vyrostli dobří muzikanti, kteří už jen tak neřežou ten svůj jednoduchej punk, ale dokážou složit i kvalitnější skladby. Ani o starý dobrý nářez tu ovšem není nouze a i studiový návrat se zkrátka zdařil.
Jak to ale probíhalo v Olomouci?! No začátek byl docela nezvládnutej. K místnímu klubu jsme dorazili něco po osmé hodině, kdy už jsme doufali, že na podiu bude vystupovat předkapela, jak bylo na internetu avizováno, ovšem místo toho jsme se dočkali několikametrové fronty a dovnitř se snad ani ještě nepouštělo. Nevím, co pořadatelé podcenili, ale když bych věděl, že mám dopředu vyprodanej klub, určitě bych ho otevřel min. hodinu až dvě před začátkem, abych zabránil zbytečným problémům a tlačenicím. Takhle někteří museli stát víc jak hodinu na mrazu a to byl celkem průser. Pořadatelé se sice oháněli tím, že ofiko začátek byl až od devíti, nicméně to nemění nic na tom, že mělo být už dávno otevřeno. Na podiu už tedy od deváté začala vystupovat předkapela Nohow, kterou někteří z konce fronty možná ani nezahlídli. My jsme tu čest měli a k téhle kapele můžu snad napsat, že to je parta hodně mladých kluků, která se žánrově podobá hlavní hvězdě večera a nebylo to nijak špatné, ovšem ani to nijak extra nezaujalo. Takových kapel je holt spousta a kluci můžou být rádi, že jim Inekafe dalo příležitost si s nima zahrát. Nebyl to ovšem žádnej amaterismus a na rozehřáťí publika dobré.
Inekafe nastoupilo prakticky hned po vyklizení podia a opět strhli publikum už od začátku na svoji stranu, takže lidi skákali, tleskali a zpívali a atmosféra byla vynikající, jak už je ostatně na koncertech této kapely zvykem. Inekafe má opravdu spoustu věrných fandů, kteří za nimi jezdí třeba až ze Slovenska a i když je publikum i hodně omlazené a jejich někdejší slavnou éru snad nemůže ani pamatovat, tak je tu většina fakt takových těch skalních, kteří s tou kapelou prostě žijou a díky tomu ty koncerty pak stojí za to. Dokonce i kmotrou nového CD se zde stala Slovenka Zuzka, takže jak prohlásil frontman Vratko, byl to takový "československý" křest na Moravě. Inekafe si pro album vybírá docela netradiční způsoby křtu, přičemž ten oficiální proběhl v letadle a namísto šampusu nebo nějakýho jinýho alko nápoje, který se běžně k těmhle událostem používá, zde bylo CD pokřtěno vzduchem z Vysokých Tater. Ani v Olomouci se CD ničím nepolévalo a tahle fanynka ho naopak zase pokřtila svým polibkem. (viz.video)
Inekafe zde tedy odehrálo zatím čytři nové pecky, které i naživo zněly dobře a zbytek tvořily starší známé hity, na které publikum reagovalo nejvíc. Nejvíc ovšem reagoval tak nějak na všechno blízko nás stojící hlouček "ožralých buzerantů", jak je pojmenovala kamarádka Marťa, a to byla fakt katastrofa, co tihle borci předváděli. Rozhodně nejsem příznivcem zkoprnělého stání na koncertech a kdysi mi taky vadilo, když do mě někdo pošťuchoval, když jsem mu při paření nechtěně třeba stoupl na nohu. Stane se, taky si rád zapařím a nemám rád lidi co tam stojí jak statici. Pařit se na koncertech musí, ale tak nějak v rámci mezí a né že se tam banda šesti nalitých borců bude celou dobu držet kolem ramen v kroužku, potácet se, vrážet do všech okolo a ohánět se loktama na všechny strany. Jak jsem mírumilovnej člověk, tak už to ve mě po chvilce tohohohle jejich blbnutí začalo vřít a měl jsem fakt chuť někomu z nich vypálit pěstí. Pak už se mi sice nějak podařilo jim nazanačit, že tam lidem pijou krev a trochu se zklidnili, ovšem byla to tragédie tahle partička, sorry borci! :-P
Koncert jinak povedenej, ovšem příliš krátkej. Inekafe se totiž už nějak po hodině hraní sbalilo a ohlásilo konec koncertu. Pak sice ještě vyběhli asi na tři nebo čtyři přídavky zpátky na podium, ovšem i tak bych od nich za ne zrovna levnou vstupenku očekával víc, alespoň klasickej devadesátiminutovej koncert. Tady ten playlist holt trochu očesali a fanoušci si určitě zasloužili víc. Doufejme, že na únorovém turné tohle kapela napraví a nabídne víc písniček než jen tenhle "polofestivalovej" set. Jinak ale s koncertem spokojenost a rád jsem je zase viděl.

Video: křest CD Právo na šťastie; Kašovité jedlá; Špinavé objatie


Přidat komentář

Doga (unplugged) - Brno (1.12.2011)

14. prosince 2011 v 19:10 | RUDA |  Akcičky
A zase ta DOGA! Je už takovou tradicí, že tahle kapela jezdí vždy koncem roku v předvánočním čase tzv. unplugged tour, což jsou koncerty, na nichž kluci hrají na akustické kytary, namísto obvyklých elektrik a je to zajisté zajímavým zpestřením. Pro nás fanoušky a kamarády je zase tradicí se na těchhle koncertech vždy koncem roku tak nějak hormadně setkávat a spolu s kapelou se při téhle příležitosti tak nějak s tou uplynulou koncertní sezonou rozloučit.

Navštěvovat tyhle jejich vánoční koncerty jsme začali už před mnoha lety, kdy jsme se setkávali nejprve v Karviné a na tyhle časy strašně moc rádi dodnes vzpomínáme. Poté se nějak přesouvala "základna" do Třince, kde to nebylo o nic horší, naopak jsme tu poznávali stále víc kamarádů, se kterýma jsme se tu vždycky hromadně na Štěpána zapařili ve zdejším Classic klubu a bývaly to úžasný akce, na který se nedá zapomenout. Třineckým unplugged koncertům však uškodil loňský přesun právě z tohodle klubu do většího "Barrocka", kde už to prostě minulej rok nebylo tak nějak ono, protože se odtud vytratila taková ta správná klubová atmosféra, která prostě k těmhle unplugged koncertům patří. I když jsou tu pořád strašně fajn lidi, který mám rád, tak nějak v posledních pár letech pozoruju, že se ta pomyslná "základna" začíná přesouvat na unplugged koncerty do Brna, kde se těch známých lidí schází každoročně čím dál víc, a i když je to samozřejmě zas úplně něco jinýho, tak té severní Moravě to začíná momentálně trošku konkurovat. Máme to samozřejmě i blíž z domova, takže i spousta lidí od nás raději jede právě sem a čím častěji se tu člověk vyskytuje, tak získává přátele i z tohohle kraje. Noo a je jich tu dost a právě proto mi to nějak ty starý časy začíná připomínat...i když jsou to zase úplně jiní lidi a úplně jiný místo a srovnávat se to, pravda, moc nedá :)
I Doga je v Brně pomalu jako doma, protože tu má opravdu dost věrných fanoušků, kteří vždycky dokážou Melodku zcela zaplnit a atmosféra při koncertě tu bývá vynikající, což se mi samozřejmě taky zamlouvá. V Brně se mi prostě za poslední roky ty koncerty líbí a díky tomu, že sem za nima jezdím, tak se tu vždycky dokážu i tak nějak předvánočně naladit a uvědomím si, co je vlastně za období, bo to jindy člověk snad ani nestačí vnímat. Nemůže tady chybět návštěva adventních trhů a v Brně je mají fakt hezký, i co se týče výzdoby a té vánoční atmošky na náměstí...prostě to tam žije a moc se mi to líbí. Člověk si dá punč, nasaje trošku té vánoční nálady a je mu fajn :) To byl tedy náš program před koncertem a pak už jsme vesele šmatlali na Melodku! :)
Nebo prvně spíše pod Melodku do přilehlýho Kometa Pubu, kde jsem se sice trochu, díky své oddanosti jinému hokejovému klubu, styděl sedět, ale bylo mi to i tak trochu jedno, bo jsem měl kolem sebe fajn kamarády a vzápětí za náma ke stolu došli i kluci z Dogy, takže nějakej čas před koncertem jsme trávili tady a klábosili, zatímoc přicházeli další a další známí kamarádi. Ještě víc jich bylo i přímo nahoře v klubu, kam jsme se pak už odebrali a to už na podiu hrála kapela Gate Crasher, která dělala Doze předkapelu, či hosta, chcete-li. Tahle kapela hrála neobvykle taky unplugged vystoupení a v téhle formě jsem jejich písničky slyšel poprvé a neznělo to špatně. Rozhodně to byl dobrej tah a jelikož jsou v v Brně tihle kluci vlastně doma, tak tu měli taky spoustu příznivců. Je fajn, když kapela ukáže, že umí hrát i akusticky a není to jen řezání do elektrických kytar, písničky zas dostanou trošku jinej kabát a Gate Crasher během svýho setu předvedli, že i takhle jim to rozhodně jde.
Během jejich hraní nastala pro mě klasická situace, kdy je na jednom místě spousta známých lidí a člověk se chce aspoň na chvilku každýmu věnovat a jelikož je jich tam fakt moc, tak nestíhá :) Snad se mi ale podařilo s každým aspoň něco prohodit a každopádně jsem byl rád, že jsem některý lidi zase po delší době viděl a bylo to moc fajn. Večírek tak nějak hezky plynul a byla tu moc dobrá nálada. No a pak už začala hrát Doga.
Když je spousta lidí a kolem kotel známých, paří se na jejich muziku fakt hezky a Brno ani tentokrát nezklamalo. Publikum bylo fantastický, reagovalo snad na každou písničku a když ho Izzi nechal zpívat samostatně, byl to fakt dobrej rachot. V dobré náladě byl i sám Izzi, který byl jistě rád, že vidí pod podiem tolik známých tváří a svým kamarádům z řad fanklubu nechal speciálně zahrát i píseň "Karlík". Ještě před tím ale přišla jedna docela vtipná situace během písně "Máš vůni tequilly". Dole v hospodě nám totiž Izzi přednesl trochu upravený refrén téhle písničky, který by se dal vysílat snad až po 22 hodině a mělo to zůstat jen u srandy u piva. Jakmile ale začala Doga hrát tuhle píseň na koncertě, začal jsem Izziho hecovat, aby ten refrén vystřihl i před celým klubem, načež jsem vytáhl kameru, abych to mohl mít zdokumentované. Izzi se zpočátku ošíval a kroutil hlavou, na znamení toho, že se stydí a že by to nebylo vhodný, ovšem při úplně posledním refrénu to tam přece jen švihl a sranda byla na světě! :-) Publiku však vzápětí vysvětlil, že se jednalo o takový hospodský vtípek, ovšem natočené to je a v rámci nějaké legrácky se to zřejmě pak někde objeví ;-)
Co jinak k jejich vystoupení napsat?! Prostě klasika, která nezklamala. Stále nás ty písničky baví a pokud je tak dobrá nálada jako byla tady v Brně a před podiem tak dobrý publikum, stojí to fakt za to a spokojení jsou i muzikanti. Zapařili jsme kvalitně, horko bylo opět takový, že kapala voda ze stropu a snad se to všem muselo líbit. Tenhle koncert jsem si fakt užil a určitě mi zas bude něco podobnýho v téhle zimní přestávce teď chybět.
Nic to ale nevadí, nabereme nový síly a brzo se snad v tak velkým počtu zase někde sejdem. Třinec letos asi po letech poprvé vynechávám (i když změnit se ještě může cokoliv...), takže tímto tam na dálku všechny zdravím a doufám, že se brzo uvidíme na nějaké další společné akci. No a jelikož má být příští ročník tamní Noci plné hvězd definitivně poslední, tak fakt nevím, kde se budem potkávat. Snad už jen na těch dovolenkách a různých jiných akcích, jako byly letos a většina z nich stála fakt za to. Někdy to holt jde i bez muziky! :)

Video: Doga - Camarro, Popojedem; rozhovor s Izzim; Karlík, Stíny; Já se na to...


Fotky ZDE!!

Počet komentářů: 4

Vypsaná fixa, Dark Gamballe a další - Kojetín (19.11.2011)

6. prosince 2011 v 17:34 | RUDA |  Akcičky
Listopadové koncerty pokračovaly v obrovském tempu a další ze skvělých kapel, která hrála na blízku, byla Vypsaná fixa, která aktuálně projíždí republiku na turné se svým úplně čerstvým albem "Detaily". Tuhle bandu ze San Piega pozvali pořadatelé do Kojetína, a aby toho nebylo málo, přidali k ní navíc ještě další tři kapely, z nichž nejzvučnější byli pro lidi určitě Dark Gamballe a za lidovou cenu vstupnýho tak lidem nabídli parádní hudební večer.

Na Vypsanou fixu jsem se těšil. Nedávno vydali již zmiňované album "Detaily", kterýmu jsem opět přicházelna chuť až tak trochu postupně, protože je zase až příliš moderní, ale po několika posleších opět člověk zjistí, že se mu to líbí a tenhle počin je fakt promakanej do detailů a dělá čest svému názvu. Sice už to není stará dobrá Fixa, která zněla tak hezky punk-rockově a syrově, jejich producent se je stále snaží tlačit s každou další deskou někam dál a díky tomu se mnohdy ocitají až někde v pop-rockových vodách, ovšem když si člověk z nové desky odmyslí všechny ty zvukový efekty, elektroniku a různý cingrlátka, slyší tam v pozadí pořád tu samou kapelu, která si hraje už léta to svý a na koncertech to stejně zní stejně dobře a syrově, jako vždycky, protože tam jim nikdo už žádnýma efektama nepomůže a stejně tam zůstanou jenom s těma kytarama a bicíma. Byl jsem tedy zvědavej, jak nový pecky budou znít naživo a samozřejmě jsem se těšil, jako spousta ostatních, i na jejich starý dobrý hity.
Do Kojetína přišlo na Vypsanou fixu docela hodně lidí a bylo vidět, že tahle kapela je momentálně v kurzu. Při našem příchodu už hrála na podiu první kapela, která si říkala Prasklá struna a svým stylem muziky se hodně podobala právě Vypsané fixe v jejich začátcích. (To se zas sešly kapelky s dobrýma názvama - Vypsaná fixa a Prasklá struna...takže prakticky úplně nepoužitelný věci nám tam hrály.) Neznělo to špatně, i když jsme slyšeli jen posledních pár písniček, ale byl to takovej docela veselej punk-rock.
Poté už byla na programu hlavní hvězda večera, což byla právě Vypsaná fixa, která začala hrát docela brzy, něco málo po deváté hodině, ale lidí už tu bylo dost, takže snad nikdo nepřišel úplně pozdě. Netušil jsem sice, jak dobře může třeba taková Rihanna nebo Beyoncé dobře posloužit téhle kapele u zvukové zkoušky před vystoupením, ale lidi tyhle blbinky během ní aspoň trochu pobavily. Fixa odstartovala svým novým singlem "Vše za 39" a bylo vidět, že lidi už mají nejspíš nový album naposlouchaný. Kapela ho totiž opět dala volně ke stažení na net, takže se k fanouškům dostalo docela rychle a ti si ho do koncertu stihli určitě už několikrát přehrát. Z "Detailů" tu zaznělo spoustu písniček, bez několika písní opět snad většina alba, což je mi docela sympatický, protože když už kapela jede turné k nové desce, měla by ji umět odprezentovat i na koncertech v živým podání a né odehrát jen třeba tři písně z toho důvodu, že zbytek ještě nestačili nacvičit nebo že je lidi nemají naposlouchaný. Samozřejmě starý dobrý hity vždycky zaberou na publikum víc, ale od toho jsou jiný koncerty a nebo festivaly, kde se hraje vždycky takový to "best of" a proto, když už nazvu turné podle nové desky, mělo by se jí to týkat převážně. Fixa to tak v posledních letech dělá a nemám nic proti tomu! Představí se novinka, druhá půlka koncertu patří starým osvědčeným flákům a fanoušci můžou být spokojení.
Z těch nových na lidi zabrala určitě nejvíc titulní píseň "Detaily", která je i nejsvižnější na desce a určitě nejvýraznější. A snad je to i tím, že se jako jediná obešla bez všelijakých těch zvukových efektů a zachovala si tu starou dobrou "fixí" tvář a proto je u lidí oblíbená. Okamžitě se totiž strhlo pogo a kotel před podiem byl od začátku až do konce koncertu pořádně divokej. Došlo i na nějakej ten "circle pit", což se muzikantům na podiu určitě muselo líbit a oceňovali to jen blaženým úsměvem. Frontman Márdi si ho dokonce ještě jednou v závěru u lidí vyžadoval. Nový pecky tedy zní naživo stejně dobře a Fixa jen prokázala, že dělá pořád tu samou muziku, která je jen na deskách obohacená o něco navíc, takže skalní fanoušci a příznivci jejich starší éry se asi nemusí obávat, že by se kapela nějak výrazně změnila. Pořád to jsou ti obyčejní týpci, kteří si hrají jen tak pro radost a nic ze sebe nedělají. Asi nejvíc mě potěšili starší peckou "Ledňáčci", kterou už jsem od nich pěkně dlouho neslyšel, no a jinak takový ty oblíbený hity jako "Drogový večírek", "Stereoid", "Lunapark" nebo "Dezolát" rozhodně nemohly chybět. O megahitu "1982" během přídavků snad ani netřeba hovořit, to už je zkrátka jejich povinnost, bez které by je lidi nepustili z podia! :)
S Fixou tedy vládla spokojenost, stejně jako muslea kapela být spokojena s kojetínským publikem. Popravdě jsem tak dobrej kotel tady ani nečekal, ale holt když se pozve dobrá kapela, fanoušci si za ní rádi i pár kilometrů přijedou. Spousta lidí zůstala i na další kapelu Dark Gamballe, která má v těchto končinách taky velkou přízeň svých fandů a i když se stylem muziky hodně vzdaluje Vypsané fixe, byla jí toho večera zdatným konkurentem. Před podiem bylo opět plno a kapela samotná byla překvapena, kolik lidí na ni zůstalo a dál vesele pařilo. U Darků se mi líbil výběr písniček, když tentokrát vsadili převážně na starší pecky, který já mám osobně radši, než ty novodobější a jelikož jsem od nich některé už dlouho neslyšel a některé třeba vůbec, tak mě většina z nich celkem potěšila. Byl to zároveň údajně jeden z posledních koncertů s jejich kytaristou Spajsim, který si díky pracovnímu výletu do Afghanistánu dává na nějaký čas pauzu, ovšem Dark Gamballe snad bude pokračovat dál v koncertní činnosti i v tomto období s nějakým dočasným náhradníkem. I tenhle koncert se povedl a tak jsem rád, že jsem viděl dvě oblíbený kapely na jednom místě a že se to všechno celkem podařilo. Večer už zakončovala jen poslední kapela The Rest, ale jelikož bylo už něco kolem jedné hodiny a nechtělo se nám čekat na zdlouhavou přestavbu podiového aparátu, rozhodli jsme se mazat domů. Večírek tedy povedenej, pořadatelé to měli pěkně zmáknutý a doufám, že si troufnou v budoucnosti na něco podobnýho. V Kojetíně se začíná osvědčovat Božkov fest, tak pokud tihle lidi budou občas něco vymýšlet i v zimě, nemuselo by to být špatné.

FOTKY ZDE!!!

Video se mi tentokrát nějak točit nechtělo, sorry! :-)
Počet komentářů: 4

Die Happy - Zlín (11.11.2011)

24. listopadu 2011 v 21:03 | RUDA |  Akcičky
Listopdový maraton pokračoval a jen pár dní po tom, co jsem navštívil koncert svého nejoblíbenějšího českého zpěváka Dana Landy v Brně, jsem navštívil i koncert své nejoblíbenější české zpěvačky Marty Jandové s její kapelou Die Happy. Dá se tedy říct, že to byl velmi úspěšný týden, protože málokdy se takováto konstalace vydaří. Nechci srovnávat, který koncert byl lepší, protože byl každý úplně jiný a ani to říct nelze, ovšem po koncertě Die Happy jsem se cítil opravdu velmi happy, protože to byl rockový koncert se vším všudy, přesně tak, jak to mám rád!

Stejně jako Landa, jsou mi i Die Happy celkem vzácní. Tihle zmiňovaní interpreti u nás totiž nekoncertují tak často, takže vidět je jednou za čas je vždycky zážitek a člověka to tím pádem nemůže tak omrzet, jako když vidí některou kapelu každoročně nebo třeba několikrát do roka. A tihleti hudebnící to zkrátka umí a díky tomu jsou i úspěšní. Die Happy jsou úspěšní v několika zemích Evropy a o to víc nás může těšit fakt, že v jejich čele stojí krásná česká holka, Marta Jandová. A kdo jinej z našich pěvců se dokázal prosadit v zahraničí? Snad jedině Kája Gott a pak možná v Polsku Nohavica s Farnou. Tato německá kapela s českou zpěvačkou tedy loni vydala velmi podařené album Red Box, které patří k tomu nejlepšímu v jejich tvorbě a až letos se tedy dostali k tomu, aby jej koncertně představili i českým fanouškům. Vydali se tedy na celkem náročné turné, když během devíti dní zvládli odehrát osm koncertů po celé naší republice. Docela úctyhodný výkon. Nejblíž jsme to měli samozřejmě do Zlína, kde v magické datum 11.11.2011 vystupovala tahle partička ve zdejším klubu Masters of Rock Café.
Se sebou si Die Happy vzali na turné i dvě české předkapely, z nichž jednou mi byli už docela známí Gate Crasher a druhou naopak zatím neobjevení Nil. V okamžiku, kdy jsme dorazili na místo, rozehřívali už zatím nepříliš zaplněný sál právě Gate Crasher. Z těch jsme stihli jen posledních pár písniček a to co předvedli, byl jejich klasický standart, který rozhodně neurazil. Jsem jenom zvědavej, kdy tahle kapela prorazí trochu víc, protože zatím je vždycky potkávám jen v rolích předskokanů a z tohohle stínu se jako kdyby ne a ne vymanit. Rád bych je viděl už i jako headlinery s vlastním publikem, na což zatím stále bohužel asi nemají, ale jejich čas snad ještě přijde. Nevýhodu vidím v tom, že míchají angličtinu s češtinou a českej posluchač prostě potřebuje mít kapelu někde zaškatulkovanou, což u nich jaksi nejde, tudíž bych vsadil do budoucna jen na jeden jazyk.
Překvápkem pro mě byla kapela Nil z České Třebové. Kapela s docela charizmatickou zpěvačkou, která měla dlouhý vlasy až po zadek a se svým hlasem předváděla docela dobrý kousky. Sic anglicky zpívající kapela, ale jejich písničky mě zaujaly, mělo to melodii a tah na bránu a co jsem si vyhledal později na netu jako studiové nahrávky, tak taky neznělo špatně. Oproti Die Happy asi kapela o trochu víc tvrdšího ražení, frontmanka se opravdu místy s ničím nemazlila a jediné co působilo divně, že každou chvíli svírala láhev s vodou v rukách, pokud zrovna nedržela mikrofon. Neříkám, že to působilo neprofesionálně, protože každý má své rituály, ovšem tohle nás každopádně, kromě jejich hudebního výkonu a zpěvačky samotné zaujalo nejvíc :-D No, doufám, že o nich ještě někdy uslyším.
Po drobných úpravách na podiu už ale přišel vrchol večera, sál se slušně zaplnil a se začátkem koncertu Die Happy vtrhnul na podium uragán v podobě zpěvačky Marty Jandové, která to od začátku rozjela na plný koule a v energickým výkonu pokračovala po celou dobu až do konce dlouhotrvajícího koncertu. Zlínský koncert byl předposlední v rámci téhle české šňůry, ovšem na Martě se únava nijak evidentně nepodepsala, protože řádila a poskakovala po podiu, jakoby teprve turné začínalo a ona se těšila, až vyběhne před lidi.Je to opravdu showmanka se vším všudy, dokáže být vtipná a publikum skvěle pobavit i mluveným slovem mezi písničkami, navíc působí velice sympaticky a nic ze sebe nedělá. Chvílemi jakoby máte dokonce pocit, že na podiu stojí nějaká vaše kámoška, kterou jste na koncert přišli podpořit a díky tomu, alespoň tady ve Zlíně, vládla taková přátelská a uvolněná atmosféra, což bylo moc fajn. Marta je to prostě rockerka, která si ráda se svojí kapelou zablbne a před domácím publikem se jistě chtěla předvést o to víc. Semtam vytrhne fanouškovi z rukou nafukovací kytaru, aby na ni mohla během zpívání imaginárně hrát, jinému zase vezme foťák, aby mohla publikum natáčet z podia a reaguje prostě na aktuální situaci s úplným přehledem a lidé se baví. I mě se dokonce poštěstilo, že si Martička vypůjčila moji kamerku a tak mám díky tomu unikátní záběry přímo z podia a např. i jejích mandlí :-) (viz. video pod článkem) Akorát mě mrzí, že se jí nějakým nedopatřením podařilo kameru vypnout a pak znovu zapnout, protože točila skoro po celou dobu písničky a některé záběry byly fakt unikátní. Takhle z toho všeho ovšem zústala zachována jen část. No ale aspoň něco :)
Die Happy odehráli takové to své "best off", kde nechyběly největší hity jako např. úvodní "Big boy", dále pak songy jako "I´am", "Like a flower", "Rebel in you" nebo "Goodbye". Jelikož turné probíhalo k poslednímu albu Red Box, nemohly chybět samozřejmě písničky ani z tohohle počinu a tak zazněla i např. moje nejoblíbenější "Black vicious monster", "Stay with me" nebo cover od Destiny´s Child s názvem "Survivor", který u lidí hodně boduje a Die Happy se hodně vydařil. Malou předělávku se jim podařilo vsunout i na závěr jedné z písní, když použili refrén hitu "Umbrella" od zpěvačky Rihanny, což publikum taktéž určitě pobavilo. Že dokážou tihle muzikanti i zaimprovizovat, dokázali ve chvíli, kdy se bubeníkovi vyskytl nějaký zádrhel na bicích, který potřeboval delší dobu na vyřešení, no ale aby koncertu tzv. nespadnul řetěz, začal okamžitě kytarista Thorsten Mewes hrát tóny písničky "Otázky" od Olympicu, kterou si tak jako jedinou mohli fanoušci toho večera zazpívat s dcerou Petra Jandy v češtině. A ujalo se to velmi dobře, neboť zpíval celý sál, a i tento okamžik přispěl k celkově perfektní atmosféře koncertu.
Hudba téhle kapely je velice skočná a pařit se u ní dá jedna radost, takže rázem bylo v sále celkem pěkné horko a pot se řinul z čela snad každého, kdo se trochu hýbal. Marta navíc dokáže publikum skvěle vyhecovat, takže prostě nejde stát jen tak v klidu a poslouchat. Je vidět, že muzikanti z Die Happy jsou už velice zkušení a tak celý koncert proběhl téměř bez chyby a byl na velice dobré úrovni a taktéž Marta Jandová dokázala, že je zpěvačkou, která v mnohém převyšuje některé české rádoby hvězdičky, které žijí snad už jen z minulosti a z bulváru. Hlasově dosahuje výborných kvalit a dokáže zároveň udělat svělou show, na kterou je radost koukat. Po víc jak hodinu a půl trvajícím koncertě se kapela rozloučila, aby mohla přijít zpět na přídavky, mezi nimiž nechyběla třeba akusticky odehraná skladba "Anytime" z posledního alba, ve které Martička předvedla dokonce i hru na xylofon a úplný závěr patřil jejich prvnímu a doposud asi největšímu hitu "Supersonic speed", což byl nářez se vším všudy. Po koncertě ještě celá kapela přišla do klubu mezi fanoušky, kterým se ochotně podepisovala a nějaké hvězdné manýry, jako u některých jiných zahraničních kapel, se tady vůbec nekonaly. S Martou, stejně jako s klukama z kapely, se dá úplně v pohodě pokecat a i tyhle maličkosti přispívají k jejich popularitě. Myslím, že po tomhle turné si Die Happy vytvořili v Česku už docela slušnou základnu fanoušků a jen dufám, že se sem budou vracet stále častěji, protože na koncerty téhle kapely opravdu stojí za to si zajít a mě osobně to nabíjí velmi pozitivní energií.

Video: Goodbye; Anytime; Supersonic speed; Otázky

Fotky z koncertu ZDE!!!


Počet komentářů: 6

Daniel Landa (Vozová hradba Tour) - Brno (9.11.2011)

19. listopadu 2011 v 15:26 | RUDA |  Akcičky
Dalším z řady výtečných listopadových koncertů byl ten, na němž vystupoval můj nejoblíbenější český zpěvák, Daniel Landa. Na tenhle koncert jsem se těšil fakt už dlouho dopředu, protože Dana přeci jen tak často vidět hrát naživo není a jeho poslední turné "Československo", které jsem navštívil v roce 2008 v Ostravě na mě tehdá opravdu velmi zapůsobilo. Letošní série čtyř koncertů měla název "Vozová hradba Tour" a jeho podtitulem byla hesla jako "Hrdost - Odhodlání - Síla". Bylo tedy jasné, že tyhle večery nebudou čistě jenom o muzice, i když ta, samozřejmě, tvořila jejich většinovou náplň.

Dan Landa je jeden z mála umělců, kteří se snaží svou tvorbou a svým konáním lidem něco předat. Vozová hradba se tedy tentokrát do názvu turné dostala jako symbol vzdoru např.proti všudypřítomné globalizaci, politické korektnosti, eurovládě a podobným špinavostem, které se v našem světě bohužel dějí, většinu lidí štvou, ale málokdo se bojí veřejně vystoupit a říct svůj názor proti tomu. Landa je zarytým vlastencem, který má silnou podporu ve svých fanoušcích, a tak si tohle může dovolit i za cenu rizika, že bude opět popotahován za svá slova v různých médiích a kdekdo mu bude vyčítat, že je náckem. Tentokrát všem těmto poštěkávačům pomyslně vzkázal rázné "No a co?!" a opět se nebál jít se svou kůží na trh, za což sklízí samozřejmě u většiny svého publika mohutný ohlas. Během koncertu totiž přednesl i pár velmi výstižných proslovů na témata, o kterých se málokdo bojí mluvit a před kterými různá media zavírají oči (snad musejí???) Vyzval také všechny, kdož s ním souhlasí, k určité národní jednotě a ne jenom k tomu, abychom jako jedinci brblali na dnešní poměry u piva, ale abychom se k tomu, co se nám nelíbí, postavili jako národ a nekývali na veškerá nařízení odněkud z europarlamentu jako ovce a přijímali vše bez odporu. Nevyzýval ani k tomu, abychom na někoho útočili, ale abychom se spíše dokázali bránit. A to je podstatné. Samozřejmě, že se najdou i méně inteligentní jedinci, kteří si jeho slova poberou po svém a pak z toho může být i malér, ovšem ti tu, doufejme, byli v menšině.
Landa je také snad jediným člověkem mimo naše sportovce, který dokáže strhnout dav k národní hrdosti. Tolik českých vlajek, jako na jeho koncertě je totiž pohromadě vidět snad jen, když naši hokejisti vyhrají na nějakém šampionátu. Landa přitom nemusí nikomu nic dokazovat, nemá žádné mezinárodní úspěchy a ani nemusí provolávat laciná hesla jako "Kdo neskáče není Čech", aby si lidi uvědomili, za jakou zemi vlastně kopou. Prostě jen hraje do noty nám, obyčejným lidem a má zdravé názory, ve kterých to s naší republikou myslí dobře, což se nedá říct o většině našich politiků. Na koncertě v Praze dokonce slíbil vyhlásit jednu svou odvážnou myšlenku, u které sice cítí obavu, že by ho mohla definitivně zničit, ovšem pokud bude mít takovou podporu svých fanoušků, jako na těchto koncertech, myslím, že ať udělá cokoliv, bude to úspěšné. Údajně chystá nějaký velký happening, který by měl být v podobném duchu, jako toto turné. Jak ovšem všechno bude nakonec vypadat, se dozvíme už brzy. Každopádně vše, co Landa ve svých proslovech toho večera řekl, je pravda a všichni tihle "Kalousci" a podobná verbež, ať se z toho třeba poserou!!! Danovi každopádně tímto vyjadřuji podporu a zároveň i obdiv k tomu, že se tady s touto situací snaží snad jako jediný veřejně známý člověk něco udělat. Kéž by se i ostatní umělci zbavili strachu z jeho skinheadské minulosti a dokázali se k němu připojit. Nežijeme přece za komančů a tenkrát v roce ´89 to taky přece nějak šlo. Nikdo tady přece nikoho zakazovat nemůže. Tedy zatím! Kdoví totiž, jak to tímhhle tempem půjde dál a Landa není sám, kdo z toho všeho má obavu. Řekl to ovšem správně:"Kdo nechcete, tak moje slova neposlouchejte, zacpěte si uši a pak na to ani nekoukejte na Youtube, abyste pak zbytečně nemuseli poštěkávat!" Je jisté, že se vždycky pár magorů najde, ovšem jsem rád, že tu alespoň dokáže na tyhle témata rozvířit nějakou diskuzi a snad to i k něčemu povede!

Kritiku si určitě slízne i za návrat ke starým písním od Orlíku. Oprášil ovšem songy, jejichž texty jsou i v dnešní době aktuální a za které ho nemůže nikdo popotahovat. Otvírákem celého koncertu byla píseň, která dala celému turné i název a tou byla "Vozová hradba". Koncert začínal těsně po osmé, kdy brněnská Kajot Arena (nebo-li Rondo) poteměla a na velkoplošné obrazovce se ukázala časomíra, která odpočítávala posledních pár minut do začátku. Landa se sebou tetokrát neměl žádnou předkapelu a myslím, že to snad ani nikomu nevadilo. Na celý večer si totiž vystačil se svým repertoárem, a že ho už má sakra dost, dala napovědět i anketa na internetu, jejímž prostřednictvím si mohli před začátkem tour fanoušci vybrat písničky, které by rádi na koncertech zaslechli. Landa k tomuto zajisté přihlédl a jeho koncert také trval o něco déle, než je obvyklé, přičemž zahrál bezmála třicítku svých songů. Nechyběly mezi nimi i ty, které naživo snad ještě nikdy nehrál, jako např. "Holky a mašiny (video)", "Zombice", "Chlapeček z periferie" a další. Do playlistu se dostalo i několik písní z posledního alba Nigredo, které na předchozím tour nezazněly a těmi byly např. "Jen ať to sype", "Nad Afghanistánem" a taktéž "Malá díra v hlavě", která sice už byla v minulosti slyšet, ale v trochu jiné verzi. Jinak se dostalo na spoustu písní z celé Landovy kariéry od alba Valčík až po Nigredo, nemohla chybět filmová "Touha" a zazněla i zbrusu nová píseň "Bohemia", která byla složena speciálně pro toto turné a na žádném albu doposud nevyšla. Text byl sice oproti původní verzi hodně pozměněn, ale i tak je to píseň celkem vydařená, i když k největším Landovým hitům má celkem daleko. Jde v ní spíše o to sdělení, ostatně jako ve většině jeho písní. Landa původně složil nové písně dvě, ovšem druhou, "Modlitbu za krále", už nestačil zhudebnit, a tak ji během jednoho ze svých proslovů pouze odrecitoval.

Radost fanouškům určitě udělaly písně jako např. "Vltava", "Ona", "Táta" nebo "Protestsong", při kterém jsme s kámoškou Sidny hecli a jeho refrén odzpívali na jeden nádech, což je celkem makačka, ale zvládli jsme to! :) Jinak jsme tam byli asi jedni z mála, kteří na tom koncertě trochu pařili. Publikum pro mě totiž bylo největším zklamáním. Když to srovnám s ostravským koncertem před třemi lety, tak tam ti lidi byli živí od první písničky a atmosféra tam byla naprosto skvělá, kdežto do Brna přišli snad samí statici. Samozřejmě jsem spatřil i několik živějších hloučků, které pařily, ale jinak to byla bída a na takovém velkém koncertě a obzvlášť v sektoru pod podiem, bych si představoval lepší atmosféru. Holt Brňáci v tomhle zklamali :( I to prostředí haly Rondo na mě působilo jaksi divně a prostě se mi ten koncert, z nějakého důvodu, sem vůbec nehodil. Byl jsem tady vůbec poprvé, hala je to sice pěkná, ale na ploše jsem si připadal spíš jako v nějaké větší tělocvičně, než v hokejové aréně. Asi jsem byl rozmlsanej tou ostravskou ČEZ Arénou, či co. Nepřišlo mi to tu prostě tak "velký", snad i díky té chabé atmošce. Celá vyprodaná hala se pořádně rozjela až v závěru, kdy Landa opět vytasil starý dobrý hit od Orlíku, jehož notoricky známý refrén "Jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ..." zpívali snad úplně všichni a na závěr tohoto večera tahle píseň sedla jako prdel na hrnec. Lidi jinak aplaudovali a vyjadřovali podporu po celou dobu koncertu, ovšem během písní to byla fakt docela slabota.

Po hudební stránce není Landovi, ani kapele snad co vytknout. Mrzela mě snad jen absence smyčcových nástrojů, které prostě do Landovy muziky patří a i když tyto melodické linky hrál většinou saxofonista, který tu oproti předešlým šňůrám nově působil, tak ani za pomocí kláves se prostě smyčce plnohodnotně nahradit nepodařilo, což je celkem škoda. Saxík ale zase zapůsobil v jiných písních a kromě něj tu nově přibyly např. perkuse, druhý kytarista, nebo druhý hráč na klávesy. Mezi těmito muzikanty na jedné straně podia postával i doprovodný zpěvák, kterého ovšem nebylo moc slyšet a ani vidět a trochu oživení vnášela do hudby i mladá harmonikářka. O něco více bylo slyšet doprovodné vokalistky na protilehlé straně podia, a obzvlášť na jednu z nich byl docela zajímavý pohled, neboť se věnovala možná více tanci, jak zpěvu, což ovšem vnášelo trochu života a pohybu na podium a obzvlášť mužskému oku to jistě lahodilo :) Mezi těmito zpěvačkami se dokonce nacházel i pro někoho známý zpěvák z prvního ročníku Superstar, Tomáš Savka. Základ kapely ovšem tvořili lety prověření muzikanti, přičemž za klávesami stál pomyslný kapelník této party, Vlasta Bičík, basu ovládal Jan Lstibůrek z kapely Toxique, za bicími seděl Marek Žežulka z Divokýho Billa a s kytarou řádil na podiu Martin Volák, nyní už bývalý člen kapely Harlej (což je pro mě zatím nepochopitelný, jak se takového špičkového kytaristy mohli zbavit?!). Volák jako jediný z Landovy kapely vnášel na stage trochu pohybu a té správné rockerské energie a rovněž instrumentálně potvrdil, že patří k tomu nejlepšímu u nás. Také Landovi tentokrát pohyb nechyběl, nebyl nijak statický, jak ho známe z předešlých koncertů, naopak se snažil využívat všech částí podia a působil na něm dosti suverénně. Vše tentokrát utáhll sám bez pomocných zpěváků, neztrácel se ani příliš v textech, jak je u něj zvykem a celý koncert odzpíval jen s minimálním počtem chyb. Oživením byly jistě občasné výstupy dětského sboru v několika písních, jenž měl připraven i pár jednoduchých choreografií, nechyběly ohňové ani parní efekty, na oko dobře působily i projekce na obří obrazovce a o bohatém světelém ansáblu snad netřeba hovořit. Horší už to bylo se zvukem a bylo vidět, že pan zvukař se během několika prvních písní evidentně hledal, protože ze začátu nebylo Landovi skoro rozumět, až příliš často v hale hučely nepříjemné zpětné zvukové vazby a až po čase se vše dalo dopořádku a po zbytek koncertu už byl naštěstí zvuk dobrý.

Sečteno podtrženo: byl to skvělý koncert, ve kterém zaznělo dost dobrých hitů, které jsem možná ani nečekal a také jejich počet a délka vystoupení mě potěšila. Potěšily mě i Landovy názory, která možná už nějakou dobu znám, ale jsem rád, že s nimi dokázal vystoupit před širokou masu lidí a před media. Doufám, že si každý návštěvník odnesl něco z toho v srdci a že ta národní hrdost a odhodlání tady něco změnit alespoň polovině z nich vydrží déle, než pár hodin po koncertě.

Video: Vozová hradba; Blaničtí; Nad Afghanistánem; Ona; Bohemia; Čech


FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

Počet komentářů: 7

Doga (unplugged) - Hranice (4.11.2011)

16. listopadu 2011 v 12:14 | RUDA |  Akcičky

Jak nebylo za poslední tři měsíce co psát, tak teď se toho pro změnu nahromadilo až příliš. Letošní listopad je pro mě celkem nabitej zajímavýma koncertama, větší část z nich už mám za sebou, jsem plnej zážitků a teprve teď se můžu dostat k tomu, abych o nich sepsal nějaké ty reporty. Vezmu to tedy hezky popořadě a úvodní listopadový rozjezd obstarala naše oblíbená kapela Doga, která tentokrát opět vytáhla španělky a v Hranicích odstartovala své Unplugged Tour 2011.

Do Hranic to mám z Kroměříže přibližně půl hodinky cesty, takže jsem se sem odhodlal jet rovnou po práci. Co však čert nechtěl, zrovna před koncem šichty jsem musel jít na sál k operaci a než se člověk zbrchal a chtěl už tou dobou být dávno na cestě, tak teprve z práce se zpožděním odcházel. Kluci měli hrát už v osm večer, bo neměli žádnou předkapelu a měl to být spíše jen takový malý večírek s posezením u hudby, takže žádná velká akce. No dojel jsem tak tak, ale kluci naštěstí ještě nehráli a vítali mě u vstupu. Bylo tu i pár známých tváří z řad fanoušků, takže o to byl večer příjemnější a člověk s nima zase po delší době aspoň pokecal. Zdejší zámecký klub na mě působil moc hezky. Bylo vidět, že je to tam nově udělané a dřív to bylo asi jen nějaké zámecké sklepení, ovšem schopní lidi to tam zřejmě dokázali takto hezky zřídit, že je to místo pro takovéto koncerty jako stvořené.

Po chvilce už se Doga odebrala do zákulisí a poté už se začalo hrát. Na podium opět chlapci vyšli v mikulášských čepicích za zvuků vánočního intra, což mi přišlo přeci jen na 4.listopad poněkud brzy, ale aspoň si to měli možnost tady nacvičit pro další austická vystoupení, která se konají přeci jen trochu blíž Vánocům. Pro tohle tour zvolili i nový stejnokroj, v podobě košilek s kravatami, ve kterých je můžeme vidět např. na plakátech a promo fotkách k poslednímu albu "Hoď si to" a vypadalo to celkem dobře. Koncert odstarovali klasickým akustickým otvírákem "Camarro", následovala novinka "Fuckerman", při kterém jsme na sebe s Izzošem přes celou délku klubu řvali známé "Auf wiedersehen" a pak už šli klasické dogařské hity jeden po druhém. Dostalo se samozřejmě i na víc těch pomalejších kousků z jejich repertoáru, které na klasickým koncertě slyšet nelze a bylo fajn slyšet v akustické formě i některé novinky. Snad úplně premiérově tu zazněla naživo i nová pecka "Máš vůni tequilly", která se poslouchala moc dobře a celkem mě tím kluci potěšili, stejně jako oprášením starého hitu "Živí mrtví", což bylo rovněž super. Došlo třebas i na "Blbou lásku", "Laně jdou" a další, méně hrané pecky.
Zpočátku to opravdu vypadalo na komorní akcičku, kdy lidé budou sedět u stolů u vínečka a pojmou to jen jako poslechovku, ovšem s přibývajícím alkoholem v krvi a přílivem známějších pecek se do toho posluchači dostali a začínali před podiem pařit. Tento úkaz ostatně známe z našich společných dovolených, takže jsem neměl obavu, že by se až do konce jen sedělo. Obzvlášť, když Izzi už z počátku vystoupení apeloval na lidi, aby si šli buď před podium stoupnout nebo aby si alespoň přinesli ty stoly blíž. Přeci jen hrát pro prázdný parket pro něj není zvykem. Nakonec se tedy z tohohle klubového posezení strhl docela dobrej mejdan a kdo chtěl, tak si to užíval a nálada byla super. Dokonce to bavilo i mě, naprosto střízlivého řidiče :)

Doga tedy opět předvedla bezchybný unplugged vystoupení a jsem rád, že jsem je zase po čase viděl, bo už jsem byl na můj vkus fakt dlouho bez živé muziky a tohle aspoň člověka zas trochu nakoplo :) Na další unplugged koncert se zajedu určitě podívat i v prosinci do Brna, kde to bývá úplně o něčem jiným a klubová atmosféra na Melodce bývá každým rokem parádní. V Hranicích to byl takovej fajn večírek na rozjezd! :)

Video: Jdou po mě; Hvězdy zhasnou; Máš vůni tequilly; Živí mrtví

Fotky ZDE!!!

Počet komentářů: 3

Chata Staré Hamry - říjen 2011

3. listopadu 2011 v 14:07 | RUDA |  Co sa stalo nové!?

Naše banda opět vyžadovala trochu změnu prostředí a jelikož už se z toho pomalu stává tradice, že každý rok na podzim jezdíme někam na chatu do hor, museli jsme tak učinit i letos. Pravidelně jsme sice jezdívali na Bzovou, ale jelikož to letos z nějakých organizačních důvodů nešlo, vybrali jsme si chalupu na trochu vzádlenějším místě Beskyd, ve Starých Hamrech, poblíž Lysé hory a vodní nádrže Šance.

Zorganizované jsme to letos měli dopředu možná líp, než kdy před tím a tak nenastal víceméně žádný problém. Sešli se tu fajn lidi, bylo nás tu celkem 13 + 1 dítě a 2 psy, na jeden den a noc dokonce dorazila i naše oblíbená Ondruchovic rodinka, takže tu rázem bylo o 4 lidi a 2 pejsky víc a bylo to moooc fajn. Chaloupka byla přijatelně veliká, sice neměla úplně takový to kouzlo, jako má ta na Bzové, bo tu chyběly ty kachlový kamna, ale jinak tu bylo vše, co jsme potřebovali a dalo by se říct, že byla i pohodlnější. Hned vedle nás bydleli i majitelé, kteří se taky zdáli dost v pohodě a pan otec nám dokonce po celou dobu pobytu chodíval topit, takže to byl luxus a my se nemuseli o nic starat. Počasí nám vyšlo relativně taky parádní, nepršelo a tak jsme mohli podniknout i nějakej ten výlet, jako např. okolo vodní nádrže Šance anebo sobotní výšlap na Lysou horu.

Ten sám o sobě stál za to. Ráno pořádně nikdo nevěděl, kterou cestou a jestli tam vůbec chce jít, nakonec jsme ale zvolili kompromis a dojeli na místo zvané Bílý kříž, kde už jsme se rozskupinkovali a každý si šel tam, na co se cítil. Nakonec se asi 8 lidí odhodlalo jít na Lysou, mezi ně jsem patřil i já, a tak jsme se vydali na cca 10 km procházku k vrcholku této hory. Takových 6 km byla cesta v pohodě, po rovince nebo jen přes mírné kopečky. Občas jsme mezi stromy zahlídli vysílač na Lysé hoře a zdálo se to rozhodně víc, než těch 9 km, co psali na cedulkách. Každopádně nás to neodrazovalo a šlapali jsme dál. Z těch osmi lidí nakonec dorazilo na vrchol jenom pět. Tři se zhruba v půli cesty ožrali a posléze se otočili zpátky :) Já jsem se ze začátku bohužel držel jich, bo ti vepředu nabrali obrovský tempo a jelikož jsem se sebou vedl i moje tříměsíční štěňátko Terezku, tak jsme jim nemohli stíhat. Po pár kilometrech jsem ale poznal, že s těmahle lidma se asi na vrcholek nevyškrábu, a tak jsme se tak nějak s Terkou trhli a po zbytek cesty jsme šmatlali sami a snažili se dohnat ty před náma. Teda spíš jenom já, bo jsem to štěně šetřil a po většinu času jsem ji nesl v náručí. Ke konci už pak nastalo docela hnusný stoupání a to malý stvoření v mých rukách se stávalo v tu chvíli čím dál těžší zátěží a docela se to proneslo. V jednu chvíli, těsně pod vrcholkem, už jsem měl i tendence to vzdát a obrátit dolů, ale když už jsem byl tak blízko, tak jsem se prostě hecnul a šel dál. No a nakonecjsme to nějak zvládli. Měl jsem takovou krásnou motivaci, že nahoře si dám aspoň zasloužený pivko a strašně jsem se na něj těšil. Jenomže jaká to byla zrada, když v tom bufetu stála fronta asi tisíce turistů, kteří měli v ten den ten samej nápad šmatlat na Lysou. Po asi 10-15 minutách v té frontě mě ta chuť prostě přešla a vzdal jsem to. Šel jsem si aspoň pohladit tzv. hladící bod, který se na vrcholku Lysé nachází, kochat se výhledama bohužel v ten den taky moc nešlo, bo bylo zataženo a hory byly v takovém mlžném oparu, takže moc daleko vidět nebylo a nahoře byla i docela kosa, takže jsem se tu moc dlouho nezdržel. Mohl mě tedy hřát alespoň pocit, že jsem zdolal další známý vrcholek našich hor, na kterým jsem ještě nebyl, ale stejně si sem budu muset vylízt ještě někdy jindy, bo jsem na ten výhled odtud fakt zvědavej a chci si ho užít dokonale.

Cesta zpátky už byla docela utrpením pro nohy, ale naštěstí už jsme šli všichni společně, tak to nějak líp utíkalo. Noo 20 km trasa mi dala celkem zabrat, ale večer jsem zase ožil u táboráku, kde byla super nálada a byl to moc příjemnej večer. No nepamatuju, že bych koncem října venku opíkal někde buřty v krátkým triku. Prostě pohoda a jsem rád, že to takhle vyšlo a mohli jsme si tuhle chatu užít se vším všudy. Ještě ten bazén nám chyběl :)
Noo tak co dodat? Děkuji všem, kteří sem dorazili, kteří se postarali o zábavu, o jídlo, o dobrou náladu atd. Prostě je fajn si takhle občas někam s přáteli vyjet a doporučuju to všem. A v Beskydech je taky krásně ...obzvlášť na podzim, kdy jsou ty stromy tak krásně barevný...néé, vlastně oni nejsou barevný, oni jenom ztrácijou pigment! (jak by řekl náš Karlos) :-D

FOTKY ZDE!!!

Přidat komentář

Kam dál