Kubíkovy výmysly a nesmysly

Kabát & Big Band - Olomouc (27.4.2013)

6. května 2013 v 13:49 | RUDA | Akcičky

Nejúspěšnější česká kapela Kabát vyrazila po dvou letech opět na velké halové turné. Tentokrát však nikoliv kvůli představování nové desky, ale se zajímavým projektem, který spojoval jejich rockové písničky s dechovým big bandem. Kabáti hovořili o tomto spojení už několik let a nyní se jim konečně podařilo tuto vizi uskutečnit. Původně byl sice v plánu jeden takovýto výjimečný koncert, ale nakonec z toho vzešlo celé turné, které čítá deset zastávek jak v Česku, tak i na Slovensku. Osobně jsem byl přítomen tomu druhému koncertu v pořadí a ten se konal na zimním stadionu v Olomouci.

Před olomouckou "plechovkou" už bylo dvě hodiny před koncertem řádně zahuštěno kabátími fanoušky a moderátor místního radia hlásil, že se jedná o největší koncertní událost tohoto roku ve městě. Nevím, zda to byla pravda, ale vzhledem k tomu, že stadion byl už dlouho dopředu vyprodán, asi tomu tak bylo. Zevnitř se stadion ale plnil jen pomalu. Před podiem posedávaly hloučky mladých lidí, aby si zabraly co nejlepší místa a větší rozruch teprve do haly přinesla nečekaná předkapela, o níž nikdo nevěděl, neboť Kabáti žádné hosty dopředu neavizovali a počítalo se s tím, že večer bude jako na předchozím tour patřit jen jim. To však byl příjemný omyl a tak čekání na hlavní hvězdu zkracovala svým půlhodinovým setem kapela Jackie ze Zlína, ve které hraje na kytaru zdejší bývalý primátor. Nevím tedy, jestli si účast na tomhle koncertě nějak zaplatili nebo jak se k tomu vlastně dostali, každopádně zahrát si před Kabáty na tak velkém podiu nedostane jen tak někdo. Bylo ovšem fajn, že tu nějaká předkapelka zahrála a i když to po stránce hudební nebylo nic, co by lidi rozparádilo, dokázali publikum rozehřát alespoň malými lahvičkami slivovice, které během hraní rozhazovali do davu, za což sklidili největší ohlas.

Po asi půlhodinové pauze s úderem dvacáté hodiny hala potemněla podruhé a to už se začal rozjíždět velký vlak, ve kterém jsme jeli všichni, neboť to byl ten vlak s ucpaným komínem :) Intro totiž patřilo vypalovačce "V pekle sudy válej", která na začátky Kabátích koncertů prostě už patří a dokáže lidi hned pořádně nakopnout. Show ovšem začínala jen zlehka. Podium bylo samozřejmě veliké s početným světelným ansáblem, jak už je u Kabátu zvykem, ovšem jeho zadní část kryla v první polovině koncertu jen černá plachta. Mohli ji doladit alespoň logem kapely, což by snad vypadalo lépe, ale to jsou jen detaily, kterými se ovšem nešetřilo v druhé půlce, ale o tom později.

První "poločas" patřil známým osvědčeným hitům, takže se hrály jen pecky převážně s posledních tří alb. Lidi pařili a zpívali si známé refrény z písní jako "Stará Lou", "Na sever", "Buldozerem" nebo "Malá dáma", zazněla i titulní pecka z poslední desky "Banditi di Praga" a z těch starších např. "Starej bar". Z těch méně známějších se do první půlky dostal i "Virtuoz", kterého kapela hrála snad vůbec poprvé, ovšem už tady bylo určitě fajn, že svůj playlist dokážou zpestřit i méně hranými písněmi. Scéna v této části koncertu tedy byla obohacena pouze o světelný park a semtam nějaké pyrotechnické efekty, přičemž velmi zajímavým úkazem bylo, když po vytryskávání kouřových sloupců z podia vstávaly basákovi Milanu Špalkovi jeho dlouhatanské vlasy na hlavě. Vypadal opravdu zajímavě, jak nějaké strašidlo a když si toho všimnul Pepa Vojtek, bylo vidět, jak se mu i on během zpívání směje. Ani on tomu však neunikl, ale u Špalkových dlouhých vlasů to bylo mnohem efektnější a vtipnější. Asi zapůsobila statická elektřina :) První půli jakoby symbolicky uzavírala hitovka "Kdoví jestli" a po ní už se začaly dít velké věci.

Vojtek uvedl další historickou a dlouho (možná nikdy) nehranou skladbu "Už mě bijou" z roku 1995 a po jejím prvním refrénu ta velká černá opona v zádi podia spadla a stage najednou začala zářit a dostala úplně jiných rozměrů. Kapela jakoby se najednou ocitla někde v šantánu ve třicátých letech, což dokresloval samozřejmě i nastoupivší big band v zádi podia. Zde se také rozzářily obří LED obrazovky s různými animacemi a v horních patrech, jakoby na balkoně se začaly kroutit i barové tanečnice. Scéna byla vymyšlena opravdu efektně a tohle se určitě podařilo.

To už se však nedá stoprocentně říct o té hudební stránce. Pro fanouška Kabátu to byl zcela určitě nezvyk a na big band v pozadí si musel zkrátka zvyknout. K některým písním zapadaly dechové aranže skvěle, o jiných se to bohužel říct nedalo. Každopádně u mnohých z nich se tohle spojení bigbítu a swingu nedalo moc hezky rozeznat, protože sluchově to dohromady dávalo jednu velkou zvukovou kouli, takže to nebyl nikterak hezký muzikantský požitek. Alespoň ne v prvních řadách. Big band a Kabát se prostě slévali dohromady a přidané dechové aranže tak neměly mnohdy možnost vyniknout, snad jen v pomalejších písničkách. Možná by to bylo lépe slyšet venku, ale v plechové hale, kde navíc zvuk rezonuje to moc dobré nebylo. Zkrátka najednou vznikl takový zvukový chaoz. Kabát si pro tuto část koncertu připravil méně známé písně, což jsem každopádně ocenil a se mnou určitě i další staromilci Kabátů, protože tím dali vzpomenout na staré dobré časy a přeci jen na každém turné nemusíme poslouchat pořád to samé. Takže tohle jsem určitě kvitoval s povděkem. Bylo mi fuk, že tyhle písně doplňuje big band, ale byl jsem rád, že jsem od Kabátů slyšel některé písničky vůbec poprvé na živo a to už na ně chodím nějakej ten pátek! Kromě zmiňované "Už mě bijou" se tak díky tomuto dostalo i na písně jako "Jsem klidnej", "Já si kopu vlastní hrob", "Lady Lane" (sice v trochu divné country verzi), dále třeba "Mravenci" a málokdo by čekal i koncertní podobu písně "Králíci", kterou Vojtek odzpíval jen v doprovodu bombardonu a vozembouchu. Zajímavé bylo sledovat, kolik písniček mají Kabáti o zvířátkách, čemuž věnovali i speciální set. Ať už to byli zmiňovaní mravenci nebo králíci, přišli i "Raci v práci" nebo krutý krtek "Joy", a to ještě rozhodně nebylo všechno, co má Kabát z fauny v repertoáru a mohl by v této sekci použít :)

Kabát sice v téhle části koncertu potěšil příznivce starších písniček, ale zvláštní bylo, že si netroufli zaranžovat do bigbandové verze i některou z těch známějších hitovek, což tomu prostě trochu chybělo. Nevím, zda postrádali odvahu nebo se to zkrátka k těmhle písním nehodilo, každopádně aspoň něco notoricky známého zaznít mělo. Na předchozím koncertu v Pardubicích údajně v této nové podobě zazněla aspoň pecka "Dole v dole", kterou však už v Olomouci zahráli v normální verzi až během přídavků, takže to asi moc dobře neznělo. Každopádně většina lidí nějaký ten větší hit ve druhé půli postrádala a publikum tak v této části koncertu začínalo trochu uvadat. Nebylo ale úplně mrtvé a kapelu neustále podporovalo, takže si myslím, že olomoucké publikum nikterak nezklamalo, alespoň co jsem vypozoroval z předních řad.

Živou vodu do žil však většině opět vlily až přídavky, které zazněly bez doprovodu dechové sekce, kde zazněli např. "Burlaci", "Pohoda" nebo "Žízeň". Na úplný závěr už opět nastoupil big band, aby se společně s kapelou všichni rozloučili písní "Moderní děvče", při které už křepčila snad celá hala a v závěru létaly spolu s dýmem i barevné konfety do vzduchu.

Jak tedy zhodnotit tenhle zajímavý počin kapely Kabát? Kluci chtěli vyzkoušet něco zcela nového, co tu ještě nikdo nepředvedl a to se jim podařilo. Se symfonickým orchestrem rocková kapela zní jistě mnohem lépe, ovšem to už dnes dělá kdekdo a Kabát chtěl být v tomto směru originální. Bohužel to asi nebyla úplně trefa do černého, nicméně vyčítat jim to nikdo nemůže. Ne ke každým písničkám se prostě dechový big band hodí a s rock´n´rollovou kapelou dohromady to asi na mnoha místech nikterak dokonale nezapadá. Určitě se cení odvaha s něčím takovým vystoupit a muzikanti si prostě tímto chtěli své hraní zpestřit. Možná by bylo vhodné takto udělat jen jeden velký koncert a ne na tom hned stavět celé turné, nicméně pro zajímavost je to určitě fajn vidět. Že bych toto spojení ale toužil spatřit někdy podruhé, to se bohužel říct nedá. Kabát je rocková kapela a udělaly jej hity, které rockově zní. Ty které dostaly swingovou podobu zazněly jen tak pro radost a klasický posluchač, který zná Kabáty jen z radia, už je stejně asi chtít slyšet znova nebude, neboť mu bude stačit ta jeho Malá dáma nebo Burlaci. Průser to holt nebyl, ale koncert roku bohužel taky ne.

FOTKY ZDE!!!

VIDEO:
Kabát - Už mě bijou; Jsem klidnej; Moderní děvče

Počet komentářů: 2

Škwor + Harlej - Zlín (5.4.2013)

11. dubna 2013 v 15:28 | RUDA | Akcičky

Kapely Harlej a Škwor opět spojily své síly a vyrazily už na své, asi čtvrté, společné turné. Tandem těchle dvou partiček se zkrátka za ty roky osvědčil, tak proč to nezkusit znovu!? Mají víceméně společný okruh posluchačů a obě patří mezi českou rockovou špičku, takže se pokaždé od tohoto společného turné dá očekávat úspěch a narvané sály, protože fanoušky určitě láká víc vidět dvě kapely za cenu jednoho koncertu. Tour zavítalo znovu i do zlínského Masters of Rock Café, kde jsme toto společné vystoupení mohli vidět i v roce 2011, a tak byla jistá možnost srovnání.

Pátečního večera dne 5.4.2013 nás ale čekalo ve Zlíně vystoupení celkem čtyř kapel, neboť Harlej se Škworem si přivezli ještě dvě předkapely, a to party se jmény Flattus a The Snuff. Prvně jmenovaná začala na podiu hrát už lehce po půl osmé, kdy sál zaplňovalo jen pár desítek lidí a tak se Flattus neměl možnost moc ukázat širšímu obecenstvu, což byla podle mě škoda. Kluci totiž hráli povedenou muziku, která mě zaujala. Dobré bylo i vystupování frontmana a jeho komunikace s publikem, i když měl poloprázdný sál, dokázal pár jedinců strhnout. Flattus je kapela tvrdšího ražení, s českými texty a celkem chytlavými refrény, ovšem bohužel o nich nějak není slyšet. Údajně vystupují už nějakých deset let, ale já jsem je zaznamenal až právě tady a musím říct, že se mi ta muzika docela dost líbila. Bohužel to bude ale asi jen ta z kapel, která sice hraje dobře, ale nikdy nedokáže vystoupit ze stínu svých slavnějších kolegů a bude jí souzen jen úděl předkapely, což je i v tomto případě celkem škoda, ale uvidíme. Třeba jim právě tohle turné pomůže proniknout do širšího povědomí fanoušků. Když navíc frontman po konci koncertu vyhlásil prodej cédéček za cenu, kterou si fanoušci sami určí, utvořil se pod podiem docela slušný hlouček zájemců. I tohle je docela zajímavá forma propagace.

Druhá předkapela The Snuff už hrála pro docela zaplněný sál, ale podle mě mělo být pořadí předkapel opačné. The Snuff jsou sice mladí, talentovaní kluci, ale žánrově se do konceptu večera tak nějak nehodili. Hrají docela tvrdou hudbu, navíc anglicky otextovanou, což já osobně u českých kapela moc nemusím, a i když tam měli pár povedených kousků, tak mě nijak extra nezaujali. S Harlejem už jezdí tahle kapelka asi druhou sezonu, nejspíš je odtud někdo prosazuje, ale je to tak trošku krok vedle. Neříkám, že The Snuff hrají špatnou muziku, to rozhodně ne, ale mám dojem, že je posluchači klasického českého bigbítu nedokážou moc příjmout.I když, kdo ví?!

Hlavní hvězdy večera si pořadí na turné střídají a také tentokrát ve Zlíně začínal Škwor. Asi jsme nemohli čekat nic novýho, neboť Škwor nemá od posledního tour novou desku, ale že budou začínat koncert stejným intrem a písničkou jako loni i předloni, to bylo celkem zklamání. Přeci jen každá kapela si na novou sezonu přichystá něco nového, ať už se jedná o nový playlist, scénu apod., ovšem moc velkých změn jsem u Škworů letos nezaznamenal. Hráli tady totiž i loni bez Harlejů a stejně i jako předloni s Harlejem, mi všechny ty tři koncerty připadaly docela stejné. Přibyly samozřejmě nějaké vizuální efekty, k ohňům se přidaly i děla s dýmem, což vypadalo taky moc hezky, ovšem ohnivé mašinky v průběhu koncertu trošku selhávaly a tak s nimi měli technici od Škworu docela starosti. Když ale fungovaly, vypadalo to dost efektně a plameny létaly až ke stropu a securiťáci byli pro jistotu v pohotovosti s hasičákem :) Playlist samozřejmě doznal taky pár drobných změn, ale jen v tom, že přibyly nějaké nové pecky ze zatím posledního alba Drnsej kraj, ale jinak to nebylo nic, co bysme před tím neslyšeli. Prostě takové klasické best off s minimem překvapení. Snad jen intro k hitu "Mý slzy neuvidíš" dostalo trochu modernější sound.

Muzika Škworů ani nedává nijak velký prostor k improvizaci, neboť je v ní obsažena spousta elektroniky, kterou kapela používá i na koncertech a tak bubeník musí jet podle metronomu a kapela se musí řídit podle všech těch mašinek a nemůže si dovolit zahrát tzv. nic navíc. Já třeba na Škwory chodím často a rád, ale čím dál víc si tohohle všímám a docela mě to už i sere :) Mám totiž rád živý hraní a né, když je jeden koncert jak druhej a zní to pomalu jak z CD. Vadily mi tady i různé playbacky, kdy se např. basák Kmec snažil zpívat backvokály, ale z beden lezl hlas zpěváka Hrdličky. Chápu, že to tak dělá i spousta světových hvězd, ale je to takové trochu šizení posluchače. Živé hraní by přeci jen mělo být o té živelnosti a syrovosti, třeba i s těma chybičkama a to u Škworů tak trochu postrádám, i když samozřejmě mají jinak koncertní zvuk dosti živý. Spíš mi jde o takové ty detaily, které možná posluchač, který je vidí jednou za dva roky ani nepostřehne :) Jinak ovšem kapelu Škwor stále řadím mezi to nejlepší u nás a jejich tvorba mě velmi baví a těší mě, že vyrostli v tak velkou kapelu. Věřím tomu, že kdyby jezdili méně koncertů, dokázali by zaplnit haly a věřím, že tým kolem nich by dokázal připravit show na úrovni Kabátů. Kapelu ale jistě baví více hrát, než půl roku čekat na deset koncertů a pak zas nic, takže určitě je lepší, když je můžou lidi vidět častěji, a to i v menších prostorách.
Dobrou pověst přední české kapely potvrdili i tady ve Zlíně, kdy stály opět před plným klubem MOR Café a publikum se dobře bavilo. Kapela byla vcelku dobře naladěná, což se dá říci i o jejich hudebních nástrojích a dle slov frontmana Hrdličky se tam někomu zrovna narodilo dítě, takže před i po koncertě měli určitě obrovský důvod k oslavám na baru.Před koncertem to naštěstí moc nepřehnali, takže podali celkem profesionální výkon, zahráli to nejlepší ze své tvorby a právem sklidili ohlas davu.

Střídání kapel tentokrát neproběhlo tak rychle, jako předloni, kdy Harlej prakicky po chvilce naběhl na podium, ale následovala zdlouhavá přestavba scény a zvučení, možná i z toho důvodu, že Harlej přijel do Zlína o něco později.

Harlej se obešel bez nějakých různých pyroefektů, ovšem stačila jim skvěle nasvětlená scéna a bylo vidět, že každá z kapel si se sebou přivezla svůj vlastní ansábl, vlastního osvělovače i zvukaře. U obou to působilo velmi profesionálně a na tomhle si obě bandy dávají záležet, což je jistě plusem, neboť jiné kapely toto nechávají třeba jen na pořadatelích. S kvalitní hudbou prostě přivezou i kvalitní show, za kterou se vyplatí zaplatit :)

Harlej sladil svůj podiový aparát včetně bicích do "národních" červeno-modro-bílích barev a za zvuku známého prezidentského intra muzikanti spustili úvodní vypalovačku "Zfetovanej", takže stejně jako u kolegů za poslední tři roky v úvodu koncertu žádná změna. To by ale ani tak nevadilo. Takové Tři sestry začínaly koncert stejnou písničkou třeba i dvacet let, takže tohle jsou jen malichernosti a když se nějaká písnička na úvod koncertu prostě hodí, tak proč to měnit. Zrovna "Zfetovanej" je docela dobrá vypalovačka a lidi se na ni hned chytí a rozezpívají. Harlej taky nepředstavil nic extra nového. Asi se mi líbilo více loňské turné, kdy playlist obsahoval více starších pecek a na tomhle zlínském vystoupení to bylo opět klasické best off z největších hitů.

Tentokrát do něj přibyly i nějaké kousky z loňského alba "Teleskopický tele", ze kterých nejvíce vyčníval "Katalog", v němž jsme viděli frontmana Hrbáčka nezvykle hrát i na akustickou kytaru. Harleje zas tak často nevídám, poslední dobou tak jednou do roka, a tak si je vždycky rád poslechnu. Je tam ovšem taky znát, že už to není to, co bývalo. Pamatuju je jako takovou crazy rockovou grupu, která si ze všeho dělala prdel, zadžemovala si třeba i uprostřed koncertu, Toník Rauerů dělal blbinky a zpíval tam ty svoje "zpívánky" a bylo to takový uvolněnější. Teď už mi to přijde jako takový odehrát si to svoje a nazdar. Samozřejmě se to může lišit koncert od koncertu, ale i po odchodu Voláka mi tam chybí taková ta dravá energie, kterou novej kytarista Hofman svým sebelepším hráčským uměním zkrátka nenahradí. Tak si říkám, zaplaťpánbůh, že je tam ještě ten Kolinss, kterej tam jako jedinej vnáší kus té metalové duše a dokáže se správně rozparádit, což dobře působí i na publikum. Jeho image je prostě lepší než vedle stojící pantáta s kšiltovkou v košili a show spoludotváří i to, jak rocker na podiu vypadá. I pohled na Kolinssovu hru na basu byl fakt famózní. Řezal do toho hlava nehlava a inspirace Lemmyho z Motörhead, kterého měl na tričku, se tam jistě nezapře! :) Nevím proč, ale zrovna tehdy jsem si vzpomněl na svůj první koncert Harlejů v Chropyni ještě se Šafránkem u mikrofonu a to byl sakra rozdíl. To už je ovšem minulost a na tu se nehraje.

Jinak jsme si na Harleje samozřejmě taktéž dobře zapařili a zapařily se i naše těla, neboť v klubu bylo čím dál větší vedro :)

Koncert velmi rychle utekl a ani Harlej se tedy nemusel za svůj předvedený výkon stydět, prostože lidi se určitě dobře bavili. Zlínské fanoušky si proti sobě ale v jeden moment poštval sám Hrbáček, když zmínil hokejové finále a jelikož je Plzeňák, bylo jasné, komu vyjádřil podporu. Zato ho lidi pěkně "vyfakovali" a vypískali a kdyby pokračoval dál, asi by neskončil zdejší koncert úspěšně :) Nakonec ale řekl neutrálně a sportovně, ať vyhraje ten lepší a koncert mohl pokračovat dál i s fanouškovskou přízní.

Pokud tedy mám srovnávat společné koncerty těchto dvou kapel před dvěma lety a teď, mnoho rozdílů bychom tu asi nenašly. Je jasné, že obě kapely se snažily nalákat na koncerty fanoušky zrovna v době, kdy nemají nové desky a tak jim alespoň v mezidobí nabídli to nejlepší ze své tvorby, což jistě není nic špatného. Chápu, že je pro domácí kapely stále rok od roku těžší vymýšlet pořád něco nového. Českou kotlinu někdy objedou i několikrát do roka a fanoušci jsou pak už namlsaní a nechtějí stále vidět to samé. Stojí to samozřejmě i spoustu peněz a nápadů, vymýšlet neustále nové efekty, kulisy, složení playlistu... ovšem dělá to fakt hodně. Někdy je možná lepší jet jedno velké turné a dát si větší pauzu, aby fanoušci vyhladověli a pak nastoupit s něčím velkým, co překvapí, podobně jako to letos udělal třeba Kryštof nebo má v plánu Divokej Bill. Tyhle bandy jsou sice zase o trošku někde jinde, ale funguje to. Kapele, která hraje každý víkend tohohle zkrátka nedosáhne. Ale někomu to zase stačí a pokud je muzika jeho život, asi by ho nebavilo sedět doma a čekat dlouho na jedno turné. Někdy zas stačí třeba jen rapidně překopat playlist a zařadit tam pecky, které už se dlouhé roky nehrály, jako to letos udělala třeba Doga, a hned to bylo o něčem jiném a sklidilo to velký úspěch. Lidi to taky totiž za chvilku přestane bavit, když na každém koncertě slyší to samé. Kapel je tady na tom českém písečku docela dost a určitě tu vládne i jistá konkurence, takže každý se musí předhánět v něčem novém a lepším, což naštěstí nevede k nějaké stagnaci české scény, takže na jednu stranu fanoušci můžou být rádi, když jim každá kapela předvede něco originálního, pro ni specifického. Harlej ani Škwor určitě toho večera ničím nezklamali, ale asi ani ničím výjimečným nenadchli. Prostě klasická jejich vystoupení, na kterých ovšem jejich fanoušek nemůže chybět!

FOTO ZDE!!!

Na video jsem zachytil tentokrát jen kapelu Škwor, neboť jsem byl poprvé v životě na koncertě odchycen pánem ze security, kvůli natáčení na kameru. V MOR Cafe si totiž dali nesmyslný příkaz o zákazu kamer a velkých foťáků, což bych pochopil v případě nějakého profi štábu s velkou kamerou bez povolení, ale s mojí kamerkou mi to přišlo směšné. Neřeknu, kdybych točil celý koncert, ale těch pár písiček si tam nahrává prostě každý druhý. Když jsem se zeptal, jaký je tedy rozdíl, mezi tím, když si to tam sto dalších lidí natáčí na foťáky a na mobily, které mají všechny v dnešní době taktéž HD rozlišení a mojí kamerkou, nebyl mi pán schopen odpovědět, jen omílal svoji frázi o zákazu kamer a velkých foťáků. Holt rozkaz zněl jasně, nesmí projet za žádnou cenu! :-))) Takže když jsem si pak na Harleje vytáhnul foťák a točil si to na něj, nebyl už pak problém. Snad jen v tom, že mi pak došly baterky, ale s tím už neměli kluci od security nic společnýho :-) No, takže to mi přišlo tak trochu na hlavu postavené, obzvlášť v dnešní době, kdy s tím kapely nemají už žádný problém a spíš je pro ně sdílení videa i jistá forma propagace.

Video:
Škwor - Nebuď debil, Neodolatelná; Harlej - Katalog

Přidat komentář

Doga - Brno (22.3.2013)

31. března 2013 v 17:07 | RUDA | Akcičky

Chtělo by se říct: "KONEČNĚ!!!" Ano, Doga konečně po několika letech výrazně pozměnila playlist a nás, pravověrné fanoušky to zase po delší době náramně bavilo. Nechci tím říct, že by snad na jejich koncertech v předešlé době byly nějaká nuda, ale přeci jen se pořád točily jedny a ty samé songy a chuť zabrousit někam víc do historie nebo zahrát pecky, které se už řadu let opomínaly, ta nějak ze strany frontmana Izziho chyběla. Nyní ovšem nadešel ten správný čas, jelikož Doga v tomto roce slaví již 25 let své existence, a tak zavzpomínat na historii se přímo vybízí. K tomuto výročí jede kapela v současné době turné, na němž ji doprovází ještě dvě spřátelené bandy Traktor a slovenský Konflikt a první štací téhle šňůry byla brněnská Melodka, která patří i mezi naše oblíbené destinace.

Po dlouhé době se na koncertě sešla i naše známá trojka ve složení já, Bubák a Vranys a tak i díky tomu se dobře vzpomínalo na staré dobré časy, kdy jsme obráželi každý bližší koncert téhle kapely. Před koncertem byla ještě spousta času pokecat i s klukama od Dogy, zjistit co je novýho v roce 2013 apod. V Brně se tradičně schází široká škála našich známých, ale ty jsme tady tentokrát nějak postrádali, což byla trošku škoda, ale vystačili jsme si i v menším složení. Přesto se tu několik známých tváří objevilo a nakonec z toho byla prima akce.

Na úvod večera vystoupila kapela Traktor, jejíž členové už sice nepatří k nejmladším, ale začínají se tak nějak čím dál víc prosazovat a je o nich celkem slyšet. Na kontě mají několik známých hitů a myslím, že na úvod večera dokázali lidi celkem slušně rozehřát. Mohli ovšem vynechat to závěrečné trojčení v Komeťáckém dresu. Chápu, že hráli v Brně a chtěli se zalíbit místním fanouškům, ale přeci jen, nepřijeli sem jenom fanoušci Komety :-))) No ale budiž. Loňská finálová euforie je ta tam a letos na ni mohli kluci v boji o záchranu jen vzpomínat. Ale to sem nepatří :-) Traktor tedy jinak celkem slušný výkon, i když jsem stihl pořádně zaregistrovat jen závěrečnou část vystoupení.

Na slovenské Konflikty jsem se celkem těšil, neboť je to na Slovensku čím dál víc populárnější kapela, ale já si od nich nevybavím ani jednu písničku a v životě jsem je ještě neslyšel na živo, takže jsem doufal, že to bude poprvé právě tady. No a bohužel ani tady jsem tomu moc nedal :) Většinu jejich setu jsem prokecal u baru s Mrňusem a tak jsem to slyšel jen tak na půl ucha a nic jsem z toho neměl. Stačil jsem jenom tak lehce něco zaregistrovat a byl to spíš takový svižný punk rock, který by se mi možná líbil, ale bohužel jsem se nestačil zaposlouchat, takže doufám, že je letos ještě někde uvidím a v klidu se na ně mrknu.

Pak už přišla na řadu Doga a její oslavný koncert. Izzi byl před startem lehce nervózní, neboť měl obavy, že nezvládne sóla některých písniček, které už tak 15 let nehrál, ale vše proběhlo naprosto bez problémů, protože tady pánové tyhle věci cvičili už od oběda. Přichystány měl premiérově i nové sukně pro letošní sezonu a taktéž byly připraveny i nové kulisy, které však mohly být vužity v Brně jen z malé části, neboť zdejší malé prostory to jaksi neumožňovaly. Koncert kluci odpálili peckou "Popojedem" z alba Karikatury, Izzi se poté přivítal s fanoušky a hned druhou písní potěšil staromilce, neboť spustil "Maséra Frantu" ze druhé řadovky No a co! a my jsme začínali mlaskat blahem :-) V úvodní třetině vůbec přicházely samá překvápka, když na řadu došli třeba "Živí mrtví" anebo hodně stará pecka "Mejdan" z první desky, což bylo asi to největší překvápko večera a nutno říct, že velmi pozitivní. Tuhle písničku jsme od nich naživo snad nikdy neslyšeli ani na unplugged koncertě, pokud si dobře vzpomínám, a bylo to opravdu super. Zahráli to možná ještě líp, než za mlada a rozhodně ve tvrdším podání. Tak jen doufám, že tenhle song v playlistu ještě hodně dlouho zůstane.

Radost nám udělali i zařazením písně "Sára" z poslední desky, po které už jsme hodně dlouho volali a konečně bylo naše přání vyslyšeno. Playlist pro tento rok totiž sestavoval Mrňus a bylo evidentní, že na přání fanoušků hodně dal.

Naštěstí to prošlo i Izziho sítem a tak jsme se těchto dobrých a dlouho opomínaných písniček mohli dočkat, takže díky za ně!!! Celý koncert byl prostě hodně dobře poskládaný, Doga se nebála tentokrát zahrát ani pomalejší písně, což dřív při běžném koncertě nebylo. Kromě zmiňovaných "Živých mrtvých" došlo třeba i na další "Nohavicovku" s názvem "Vím jak bolí", kterou s nimi Jarek dokonce loni zpíval na NPH, anebo na "Stíny". Milovníky rané tvorby určitě potěšila i písnička "Máš ráda jen sebe", kterou jsme taky mimo unplugged snad ještě live neslyšeli. Do playlistu se vrátily i takové písně jako např. "Cannibal", "16 válců", "Kmotr", nebo "Vymahač" a samozřejmě ty stěžejní hity jejich tvorby zde zůstaly, takže si na své musel přijít opravdu každý a my jsme z tohohle koncertu odjížděli tentokrát opravdu nadšení, protože takový nášup jsme od Dogy opravdu nečekali a už dlouho nedostali. I tradiční přídavky byly změněny a tak kdo čekal známou Lindu Perry, měl tentokrát smůlu neboť místo ní přišel "Lupič Willy" od Jirky Schellingera a po něm již zmiňované "Stíny", které koncert krásně uzavřeli.
Takhle nějak by měla vypadat oslava 25. výročí a myslím, že se vydařila. Doga se nebála sáhnout do historie, staré kousky zahrála precizně, stejně, jako ty čerstvé a stálo to opravdu za poslech. Izzi zde pokřtil zelenou i nejnovější počin kapely, což je CD + DVD s live záznamem z loňské Noci plné hvězd, na němž mám tak trochu i já svoji malou zásluhu, neboť booklet k tomuto DVD je tvořen, výhradně z mých fotografií a do bonusů na videodisku byl zařazen i můj videoklip k písničce "Letí dál", což mě samozřejmě těší, tak se tady tím musím pochlubit :-)) Záznam z koncertu na DVD je tentokrát dosti podařený, obzvlášť zvukově to oproti minulému DVD Live a History je na mnohem vyšším levelu a tak myslím, že pro fandy to určitě bude stát za kauf. Doga pokračuje ve výročním turné až do letních festivalů, na kterých se jistě taky párkrát potkáme, takže o dalším vývoji téhle kapely v letošním roce budu zajisté brzy informovat. Zatím čau! :-)

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

Video:
Doga - Masér Franta, Mejdan, Sára, křest DVD, Nejsi nevinná.

Přidat komentář

Kryštof - Brno (20.2.2013)

27. února 2013 v 17:38 | RUDA | Akcičky

Na podzim loňského roku vydala severomoravská kapela Kryštof svoje asi doposud nejlepší album s názvem Inzerát a podle různých odborníků to bylo i album roku 2012 v ČR, s čímž se taktéž ztotožňuji, protože kapela se na něm předvedla v opravdu dobrém světle a s pomocí zahraničního producenta odvedla skutečně kvalitní práci, za kterou právem sklidila úspěch. Téměř ihned po vydání alba k němu Kryštof oznámil turné na únor, které sice mělo obsahovat jen tři koncerty, ale za to ve velkých halách a ve velkém stylu. Bylo vidět, že si kapela věří a dobrým marketingovým tahem byla i roční pauza, během které Kryštof nekoncertoval a soustředil se jen na tvorbu nových písniček. Tím pádem nechal své fanoušky řádně vyhladovět a mohl tak věřit v to, že tyto haly dokáže zaplnit. A to se podařilo už dlouho před začátkem tour, neboť arény v Ostravě, Brně i Praze byly beznadějně vyprodány. Proto Kryštof uspořádal ještě jeden koncert v Opavě, který nazval generální zkouškou a i v tomhle městě nezústalo jediné místečko volné. K tomu jistě dopomohl i příslib populárního pěvce Jarka Nohavici, který s Kryštofem měl odjet v roli hosta všechny koncerty, což bylo bezesporu taktéž velkým lákadlem. Už před turné tak měla kapela jistotu narvaných hal a nyní záleželo jen na nich, jak se s novými písněmi dokáže prezentovat. Já jsem navštívil v pořadí třetí koncertní zastávku v Brně a rozhodně jsem odtud neodjížděl zklamán.

Do brněnské Kajot Areny jsme vstoupili krátce po jejím otevření a v tu chvíli už byly zábrany okolo podia obsypány nedočkavými fanoušky. Přesto jsme si ještě našli docela fajn místečko poblíž vysunutého mola doprostřed publika a spolu s ostatními jsme čekali na nějaký první pohyb na podiu. Hala se plnila docela rychle a více jak hodinové čekání bylo to nejnudnější z celého večera. Pak už ale s příchodem první předkapely nastala nějaká zábava a publikum se začalo postupně rozehřívat. Jako první ji k tomu dopomohla kapela Nebe, což jsou chráněnci Richarda Krajča, taktéž z Havířova a ispirace jejich zkušenějšími kolegy je nepochybná. Hráli takový svěží pop-rock, právě něco podobného mezi Kryštofem a Mandrage a jejich frontman nám svým vzezření právě zpěváka z Mandrage hodně připomínal. Brněnské publikum určitě nijak neurazili a během své půlhodinky jej dokázali docela roztleskat a příjemně jim zkrátit čekání na hlavní hvězdy večera. Zda ale někdy dosáhnou na jejich úroveň, je ve hvězdách, každopádně už mi to v souvislosti s Kryštofem nepřišlo moc originální.

O něco lépe na publikum zapůsobil američan Ido Zmishlany se svým projektem Ido vs. The World, který ihned po skupině Nebe přišel na podium jen tak s akustickou kytarou a začal zpívat docela příjemné melodie. Je opravdu hodně znát, když zpívá rodilý američan oproti tomu, když se snaží zpívat anglicky česká kapela. Bylo to přirozené, melodické a lidi to dokázalo zaujmout. Obzvlášť ve chvíli, kdy začal česky zpívat "U stánku, na levnou krásu...", za což sklidil mohutný aplaus. Po chvilce se k němu připojili opět muzikanti z kapely Nebe, aby jej ve zbylých písních doprovodili a lidi to celkem bavilo. Ido taktéž spolupracoval na vzniku nového alba Kryštofů a tak ho na oplátku pozvali na své turné, což byl určitě dobrý tah a svým příznivcům tak představili zajímavého interpreta ze zahraničí, o kterém by se jinak možná ani nedoslechli.

Následovala několikaminutová pauza, kdy už byla hala řádně zaplněná a natěšená a Kryštof mohl začít hrát. Aréna po chvíli přeci jen za doprovodu hlasitých výkřiků potemněla, spadla opona za níž se rozsvítila obří LED obrazovka, na níž běželo zajímavé intro s odpočítáváním času a se zobrazeným nápisem "JSME ZPĚT" přicházeli muzikanti na podium, aby zahájili koncert úvodní peckou "Římská", která je zároveň i úvodní na novém albu. Nutno podotknout, že kapela na albu Inzerát vsadila mnohdy na dosti chytlavé a stadionové refrény a halekačky a jistě musela počítat s tím, že právě na těchto velkých koncertech budou zabírat. To byla téměř jistota a počítal s tím i frontman Richard Krajčo, který už v této úvodní písni nechal publikum zpívat samostatně, neboť právě píseň "Římská" je k těmto stadionovým chorálům jako stvořená. Fanoušci se mu samozřejmě odvděčili tak, jak očekával a už od první pecky bylo znát, že atmosféra bude vynikající a že to bude dobrý koncert. Věřil v to sebevědomě i Krajčo, který se s publikem přivítal a popřál mu, aby tento koncert byl tím nejlepším, jaký kdy od české kapely kdy viděli. A nad touhle větou docela přemýšlím a dumám v paměti, zda to bylo opravdu to nejlepší, co jsem od české kapely viděl? Je to sice docela podbízivé prohlášení, ale co se týče stránky vizuální show, tak to asi ANO.

Koncertů už jsem navštívil opravdu mnoho a nejde jednoznačně říci, který byl ten nej. Je pravda, že co do rozsahu show se Kryštofům můžou rovnat akorát Kabáti nebo Dan Landa, ovšem každý to má připravené nějak jinak. Kryštof sázel na poletující konfety a balonky, rockeři se zase rádi vyžijí v různých pyrotechnických efektech apod. Každá show je tudíž něčím jiná a výjimečná a nelze takhle lehce vyhodnotit, kdo je tady u nás nejlepší. Kryštof se každopádně tímto turné mezi ty nejlepší zařadil a dokázal předvést show na světové úrovni, za kterou by se ani zahraniční hvězdy nemuseli stydět, ba co víc, některé by jim to mohly závidět. Krajčo a jeho tým dokázali připravit na české poměry opravdu něco výjimečného a za docela lidovou cenu vstupného dokázali divákům představit skutečně pěkný zážitek. Podium opatřené obří obrazovokou s různými vizualizacemi bylo efektní, opravdu skvělým nápadem byly i výběhy do publika nejen uprostřed podia, ale i po jeho stranách, s čímž tu ještě asi nepřišel nikdo, takže všichni měli ke kapele tak nějak blízko, výjma těch, co stáli uplně někde vzadu haly. Kapela se snažila těchto výběhů docela často využívat, show tak nebyla nijak statická, ale mělo to pohyb, náboj, energii.

Již při druhé, taktéž novinkové písni "Parapet" se spustila konfetová děla, která zahalila celou halu do červeno-bílé barvy a déśť těchto poletujících papírků se snášel na hlavy snad všech přihlížejících, což bylo vskutku velmi efektní. Zhruba uprostřed koncertu se ze stropu při jedné z písniček spustily i nafukovací balonky, což dodávalo atmosféře v hale taktéž velmi pozitivní nádech a lidem se to muselo líbit. Celá show se vlastně nesla v takovém tom pozitivním duchu, byla líbivá...zkrátka oproti jiným rokcovým koncertům to bylo spíš v takovém tom americkém stylu a bylo to zase něco jiného.

Kryštof odehrál na tomto turné všechny písničky z nového alba, což já vždy uvítám s povděkem, protože když už kapela jede turné k nové desce, měla by nových pecek odehrát co nejvíc a ne jen 3-5 kusů a zbytek "best of" tvorbu. Výběr toho nejlepšího může kapela později hrát na letních festivalech nebo na ostatních štacích, ale když už nazvu turné podle nové desky, měl bych být schopen ji představit co nejvíce a ne jen několik ukázek. Kryštof přehrál desku celou, což obdivuji a ostatní kapely by si mohly brát příklad. Byla by samozřejmě škoda něco z Inzerátu nezahrát, protože téměř každá z těch deseti písniček tady má ambice na hit a Kryštof tentokrát stvořil opravdu silné písně.

Je známo, že Richard Krajčo je bezesporu výborným hitmakerem a málokteré české kapele kolují hity v radiu tak často, jako Kryštofům. Někomu to může připadat jako kalkul, ale každý muzikant by byl jistě rád, kdyby o jeho tvorbu byl takový zájem. Krajčo má na psaní hitů zkrátka přirozený talent a vyplácí se mu to. Přiznám se, že jsem ho dřív neměl nějak moc rád, ale od jisté doby mi přijde, že hodně vyspěl, naučil se vystupovat s určitou pokorou a rozumnými názory a začal mi být docela sympatický. O jeho muzikálním a hereckém talentu není potřeba spekulovat. S postupem času jsem dokázal uznat i kvalitu tvorby kapely Kryštof a je fakt, že jsou právem na špici české popularity. Chytlavé melodie, texty, které mají hlavu a patu, v nich slovní obraty, které by dokázaly napadnout jen málokoho...prostě slušnej oddíl, kterej si teď zaslouží být na vrcholu a sklízet za svou práci ovace.

Brněnský koncert moc hezky plynul, nové písně byly prokládány těmi staršími hitovkami a ani na chvilku nenechala kapela hlasivky diváků odpočinout, protože člověk chtě nechtě musel známá slova z písniček zpívat spolu s Krajčem. Zajímavým bodem programu bylo podání známé písně "Ženy", kterou kapela odehrála spíše v jazzovém rytmu a téměř bez nástrojů na konci vysunutého prostředního mola a tichým hlasem s nimy zpívala celá hala, což navodilo atmosféru spíše folkařského koncertu a bylo to moc fajn. Někteří muzikanti se ještě nechali vysunout výtahem pomalu až ke stropu haly, což taktéž vypadalo velmi efektivně a hlavně pro ně to musel být z té výšky pohled na vyprodanou halu k nezaplacení. Vytáhnout se nahoru během koncertu nechali střídavě snad všichni členové kapely, na konci i samotný frontman Krajčo při známé baladě "Atentát". Největší aplaus ovšem nastal při příchodu ostravského barda Jaryna Nohavici, který se dostavil na podium během písně "OstravSKA balada" a následně s Krajčem zazpíval duet "Křídla z mýdla" z nové desky, která má momentálně ambice dostat Anděla za hit roku. Hostování Jarka Nohavici bylo zřejmě vrcholem večera a nádherně se propojily na podiu dvě hudební generace, které evidentně posluchače nějak ovlivňují. Nohavica si pak za doprovodu kryštofáckých muzikantů zazpíval ještě své písně "Mám jizvu na rtu", "Já chci poezii" a "Fotbal", při které ho skvěle doprovázel i Krajčo na trombón a hala v té chvíli bouřila nadšením. Jarek si ještě před tím neodpustil zahrát na notu brněnským fanouškům, když trošku předělal slova své známé písně a zabroukal: "Spatřil jsem Kometu, oblohou letěla, v pátek tu na ledě Pardubky přejela...", což je sice možný, ale je jim to prd platný :-) I Krajčo se nechal ovlivnit a na mikrofonu měl po celou dobu koncertu uvázanou komeťáckou šálu, což hned v úvodu okomentoval slovy, že ji tam uvázal, aby brňáci neřekli, že nefandí Kometě, za což sklidil aplaus, ale vzápětí vtipně dodal, že ani neřekl, že by jí fandil :-) Nj, holt euforie z loňského hokejového finále je pryč, nyní jsou na řadě jiní, lepší (žlutomodří a taky z Moravy) :-D

Po odchodu Jarka Nohavici už koncert jen gradoval a chýlil se k závěru. Na řadu přišly hitovky jako "Tak nějak málo tančím", novinkový "Inzerát" nebo "Cosmoshop", který rozeskákal celou halu a vzápětí se muzikanti odebrali do zákulisí, aby se nechali vytleskat a vydupat k dalším přídavkům. Ty přišly na řadu hned tři v podobě zmiňovaného "Atentátu", "Obchodníka s deštěm", při kterém se opět spustil déšť konfet a na závěr si publikum zatančilo a zazpívalo ve skladbě "DuDuDuu". Závěr to byl ovšem jen pomyslný, neboť kapela se vrátila na stage ještě jednou, aby zahrála definitivně poslední píseň. Tou byla "Cesta", která se rovněž nachází na novém albu a hostuje v ní Tomáš Klus, který ji tady sice s Krajčem nezazpíval, ale ani bez něj neztratila nic na kvalitě a patřila k tomu nejlepšímu. Během ní se na obrazovce rozeběhly závěrečné titulky se jmény všech účinkujících a tour týmu a při té melodii měl člověk pocit, jakoby opravdu končil nějaký filmový příběh.

Ještě před tím ale Richard Krajčo poděkoval všem, kteří se podíleli na vzniku a přípravách turné a všem fanouškům. Pomohli tak dle jeho slov splnit sen snad každého kluka, který někdy začínal s kapelou v garáži a toužil hrát na velkých koncertech. A bylo opravdu vidět, že po celou dobu hraní měl radost jako ten malý kluk, kterému se sen splnil, že si to užívá a je šťastný. Docela jsem mu to v tu chvíli i přál, protože si dokážu představit, kolik práce, peněz a energie do toho všeho musel vložit, aby došel s kapelou až sem, do vyprodaných hal a se světově vypadající show bavit lidi. A ze všeho nejlepší je, když se ta energie propojí a je evidentní, že jsou šťastní lidé v publiku i na podiu. Tady se to viditelně podařilo a proto tenhle koncert a snad i celé turné lze zhodnotit, jako velmi úspěšné.

Videa z koncertu rozdělena na dvě části:

Video PART 1:

Kryštof - Římská; V peřinách; Ženy; Křídla z mýdla feat. Jarek Nohavica

Video PART 2:

Kryštof - Inzerát; J. Nohavica - Mám jizvu na rtu; Kryštof - Cesta + závěr

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

Počet komentářů: 6

Best Of 2012

14. února 2013 v 15:02 | RUDA | Co sa stalo nové!?

S příchodem novýho kalendářního roku se tady vždycky snažím tak nějak zbilancovat ten rok minulej, a i když vím, že letos mám docela zpoždění, tak ani tentokrát si tenhle rekapitulační článeček neodpustím.

Co tedy říct o tom roce 2012??? Asi si nemohu stěžovat, neb byl docela úspěšný a splnila se mi v něm řada přání a snů, čehož si moc vážím. Kde tedy začít? Tak třeba u té sportovní tématiky. Kdo mě sleduje, tak ví, že jsem se začal aktivně zapojovat do amatérských závodů rally a prvním takovým splněným snem byla účast na asi nejslavnějším amatérském závodě v ČR "Ve stopě Valašské zimy", která se jela v únoru za extrémně nízkých teplot a byla to moc dobrá zkušenost. Opravdu mi bylo potěšením účastnit se tak skvělého závodu, na který jsem se dřív chodíval dívat pouze jako divák a užít si teď roli závodníka a zažít to všechno okolo bylo fakt prima. Letos si to samozřejmě opět rád zopakuju. Tuhle rally jsem jel ještě se svým osobním autem, které jsem musel tak nějak šetřit, ovšem po zbytek roku jsem dostal do rukou staršího Opela Astru, se kterým jsme se účastnili už menších hobby cupů, při kterých se ovšem dá taky skvěle vyblbnout na uzavřené trati a ke konci sezony přicházely už i docela kvalitní výsledky, což mě velmi těší, i když to jezdíme samozřejmě jen pro zábavu a bohužel nedisponujeme velkým finančním zázemím, abychom mohli auto nějak vylepšovat. Holt bez sponzorů to dělat na vyšší úrovni nejde. Co se týče rally, splnil se mi v tomto roce další velký sen a to svézt se v ostrém závodním voze alepsoň na místě spolujezdce. Co víc, měl jsem tuhle možnost na nejlepší souteži u nás, slavné Barum Rally a ve velmi kvalitním autě Subaru Impreza Sti, které kočíroval jezdec Marcel Havlásek a i když se mnou určitě nejel na 100%, tak to byl velmi hezký zážitek a člověk tak mohl pozorovat, jak tyhle závodníčky fungujou zevnitř, jak se chovají podvozkově a můžu říct, že je to opravdu obrovský rozdíl, oproti sériovým autům, což šlo poznat i z místa spolujezdce.

To byly tedy zážitky ze světa motorsportu a nyní přeskočím do oblasti, která mě baví asi ještě víc nebo minimálně na stejné úrovni, a tou je hudba a dění kolem ní. Navštívených koncertů byla samozřejmě i v roce 2012 celá řada a které bych asi vybral mezi ty NEJ? Na prvním místě jednoznačně vévodí pražský koncert legendární Metalliky, kterou jsem v květnu viděl na živo sice už podruhé v životě, ale tentokrát bych řekl, že to bylo ještě mnohem lepší, neboť jsem stál blíže k podiu, kde byl ten správný kotel a muzikantům bylo vidět hezky do tváře. Show měli taktéž mnohem propracovanější, zahráli komplet celé Black Album z roku 1991 a navíc to byla vůbec první zastávka tohoto tour, takže jsme některé songy slyšely hrát živě ve světové premiéře. Navíc mám krásnou vzpomínku na tenhle koncert v podobě dvou trsátek, které na konci koncertu přistály v mé blízkosti, což je pro mě, jakožto jejich fanouška velmi cenný suvenýr, o kterém se mi ani nesnilo. Z tohohle večera jsem byl ještě dlouho nadšenej.

Takovým dalším koncertem, který mě loni opravdu nadchnul bylo vystoupení Arakainu s Lucií Bílou v Brně, které bylo součástí jejich tour ke třicátému výročí. Téměř tříhodinový koncert plný největších hitů kapely a k tomu excelentní hlas Lucie Bílé ve spojení s metalem, to byla prostě paráda, kterou, když jsem kdysi viděl na DVD z jejich výročního koncertu, chtěl jsem tohle taky někdy ještě slyšet živě a naštěstí se mi to podařilo. A dokonce dvakrát za rok, neboť s Luckou Arakaini vystupovali ještě na festu Masters of Rock, kde sice už nehráli tolik společných písniček, ale atmosféra rovněž stála za to. Brněnský koncert byl ovšem v něčem mnohem lepší a odtud jsem si přivezl hezčí pocity, neboť to přeci jen bylo to "poprvé", kdy jsem je viděl hrát a zpívat spolu. Mimochodem Arakain byla asi i kapela, kterou jsem vídal v roce 2012 nejčastěji. Jsou prostě kapely, které v jednom roce potkávátě na různých akcích pořád a kamkoliv jsem se letos hnul na nějaký festival, tam byl i Arakain. Sice už bez Lucky (vyjma MORu), ale bylo to celkem logické, když slavily tak významné výročí, tak byly asi hojně zvaní na různé akce.

Když už jsem zmínil festival Masters of Rock, tak i s ním mám spojený jeden docela fajný zážitek. Je to přeci jen asi největší rockový festival u nás, kde je nejhustější koncentrace světových rockových hvězd a atmosféra, která vládne téměř při každé kapele před podiem je tu úžasná. Z pohledu diváka už jsem si ji vychutnal několikrát, ale tentokrát jsem měl možnost býti tu i s kapelou Doga v zákulisí a zažít to i z druhé strany, což bylo velice zajímavé a vidět ten kotel, který pod sebou mají kapely sezhora z podia, z toho šel chvilkama i mráz po zádech. Ani se nedivím, že se sem kapely moc rády vracejí, protože lidi jsou tu zkrátka perfektní a sledovat ten nekonečný dav, který paří a skanduje jako jeden člověk, to je fakt nářez. Na tomhle festu bylo hned několik hezkých vystoupení, které se daly zařadit k těm nejlepším v loňském roce, ovšem vyzdvihnout musím kapelu Within Temptation, která tu předvedla vynikající show i kvalitní hudební výkon a mnohokrát předčila i headlinera celého festu, kapelu Nightwish, která sice měla taktéž hezkou vizuální show, ale výkon jejich zpěvačky byl úplně nevýrazný a nezajímavý. Daleko víc se mi líbil i lednový koncert jejich bývalé zpěvačky Tarji ve Zlíně, který sice nebyl tak vizuálně nápaditý, ovšem vizuální show vynahradil její krásný hlas a instrumentální výkony muzikantů. Z těch samostatných koncertů z loňského roku se dá ještě vypíchnout akustický koncert Dana Landy ve zlínském divadle, což bylo takové příjemné posezení při perfektní muzice a fajnové předvánoční uvolnění.

Samostatnou kapitolou by asi byly festivaly, kterým vévodily tři tradiční, které už navštěvujeme pravidelně. MOR jsem zde již zmínil a ten náš nejoblíbenější fest v roce, třinecká Noc plná hvězd se letos konala naposledy :-( Bylo to ovšem krásné, ale i dojemné loučení a obzvlášť první páteční večer v podobě megakoncertu Jarka Nohavici a jeho závěru stál za to. Zde jsem se měl taktéž možnost se s mistrem Nohavicou osobně setkat a potřást si s ním rukou, čehož si taktéž vážím, neboť je to muzikant velice uzávaný a patří mu i můj obdiv. NPH sice skončila, ale my všichni, kteří jsme se tu pravidelně setkávali, jsme si slíbili, že v příštím roce se tu sejdeme zas, ať už se fest koná, či nikoliv. Nyní už se ovšem rýsuje možnost, že se fest konat asi bude, sice o kousek dál a pod jiným názvem, ale přátelé, kteří se tu budou chtít potkat a zapařit si při muzice, ti snad nezklamou a dorazí i sem a nenechají si ujít tohle každoroční přeprázdninové setkání. Každopádně NPH měla své kouzlo a atmosféru, kterou už nám bohužel nikdo nenahradí a prožili jsme tu jedny z nejkrásnějších okamžiků mládí a řada z nás na tuhle akci bude jistě ráda vzpomínat.

Pivní slavnosti na Kamínce byly i tentokrát velmi povedené, výběr kapel byl asi nejlepší za posledních pár let a byla to opět vydařená akce, na kterou si nemůžu stěžovat. Od téhle chvíle se taky datuje trvání jednoho velmi hezkého vztahu s mojí přítelkyní Aničkou, za což jsem taky nesmírně rád a určitě se i tohle dá zařadit mezi ty mé splněné sny :-) Následná společná dovolená uprostřed nádherné přírody Slovenského ráje určitě bude patřit k těm zatím nejkrásnějším v mém životě a jsem moc rád, že mám tohohle človíčka při sobě a že s ním můžu trávit čas. Možná i z toho důvodu sem přispívám v menším množství, než jste možná byli zvyklí, ale priority jsou holt v mém životě jasně dané :-)) Letní čas tedy přinesl spoustu krásných chvilek, ať už jde o festivalování nebo o cestování. Všelijakých pěkných výletů bylo až do podzimu celkem dost a až na výjimky přálo i počasí, takže není důvod si stěžovat. "Hovadoblog" samozřejmě budu udržovat i nadále, protože mě psaní a tahle tvorba pořád baví a pokud to bude bavit i vás, čtenáře, budu jenom rád. Loňská nominace do nejlepší pětky na blog roku v kategorii hudebních blogů mě taktéž velice potěšila, takže i zde cítím jakýsi závazek a pokud na to budu mít síly a prostředky, tak to tady třeba ještě zkusím nějak vylepšit.

Pokud zůstanu ještě u muziky, tak bych měl zmínit i hudební alba, která mě nejvíc v loňském roce zaujala. Nebylo jich bohužel mnoho, ze kterých bych si sedl na zadek, ale jednoznačně nejvíc mě překvapilo a na první poslech uhranulo album Inzerát od kapely Kryštof. Dřív jsem tuhle kapelu neměl moc rád, ještě před pár lety bych o jejich album ani nezavadil, ale od jisté doby, kdy jsem je viděl hrát živě na Trnkobraní, jsem na ně razantně změnil názor. Prostě mě zaujali a i když je to jedna z nějúspěšnějších českých kapel současnosti, je vidět, že na sobě neustále tvrdě makají a výsledkem je právě tahle povedená deska, která se dobře poslouchá od první až do poslední skladby a není na ní jediné slabé místo. Je tu znát i práce zahraničního producenta a ta muzika tu má skvělý zvuk, už tu nejsou použity téměř žádné samply a elektronika a kryštof konečně zní i z alba jako živá kapela. Prostě to má šťávu a každá pecka má potenciál se stát hitem. Za pár dní Kryštof vyráží na turné po největších českých halách, takže jsem zvědavý, zda splní očekávání i na živých koncertech a zajisté vám z brněnského koncertu přinesu brzy i nějaký ten report.

Pokud mám zmínit ještě jedno album, které za to stojí, budou to Rány od zpěváka Noida. Pro mě osobně je to zvláštní, protože Kryštof a Noid, to jsou prostě interpreti, kteří mě dřív absolutně nezajímali, ale nějak mě prostě přesvědčili svou muzikou, což je dobře. Noidova deska je pro změnu hodně tvrdá a zároveň velmi melodická, podopořená jeho dobrým hlasem. Jsou tam prostě chytlavý refrény, který mě zaujaly a teď to poslouchám celkem často, ačkoliv jsem si to před tím stáhnul jen tak ze zvědavosti. Noid spolupracuje s muzikanty z kapely Dymytry, takže ta podobnost je tam docela znát. Mimochodem Dymytry vydaly loni celkem taky dobrou placku s názvem Neonarcis :-)

Takže ceny za nejlepší desky a koncerty od Kubíka jsou rozdány a teď bych se ještě rád zmínil o tom, co mě nasralo! :) Byly to česká média a hlavně to, co dokázaly plodit za nesmysly. V několika případech mi dokázaly, jak se dá uplést z hovna bič a tím pak oblbnout půlku národa. Lidé se pak nechávají ovlivňovat jak ovce a jen bečí s davem, aniž by si o konkrétní věci dokázali udělat nějaký střízlivý úsudek nebo si o tom zjistit něco víc. Obzvlášť z TV Nova, co kolikrát jde za sračky, to je člověku fakt i smutno. Kam se poděla nějaká seriózní žurnalistika? To si novináři musejí shánět smyšlené osoby a vymýšlet totální a ničím nepodložené bludy jen pro to, aby měli fantastickou reportáž v hlavních zprávách?! Nebudu zmiňovat konkrétní kauzy, ale bylo jich loni víc, o kterých má člověk trošku reálný přehled a když pak vidí, jak je vše překrucováno jen za cílem senzace, tak se tomu musí i smát. Bohužel ale media mají stále velký vliv na společnost a to je celkem smutné. V dnešní době internetu je spousta informačních prostředků a naštěstí i seriozních, takže lidi by neměli věřit jen tomu, co slyší ve zprávách nebo se dočtou v bulváru. Ale tak to holt je a nic s tím nenaděláme :-(

I když byl obrovský humbuk i kolem konce světa 21.prosince 2012, tak zatím nenastal, buďme za to rádi a važme si každého dne na téhle planetě, protože nikdy nevíme co příjde. Je blbost hádat se i skrz nějaký politiky, ti nám život stejně nezlepší a tak by každej měl pracovat hlavně sám na sobě a přemýšlet, jak něco změnit, pokud je s něčím nespokojenej, neboť jak praví jedno staré známé přísloví: "každý svého štěstí strůjcem"! A tak vám tedy, milí návštěvníci mého blogu, přeji, aby ta třináctka na konci letošního letopočtu byla šťastná, aby se nám dařilo a aby všichni lidé kolem nás byli laskaví a ohleduplní v časech dobrých i zlých! Mějte se rádi a buďte na sebe kurva hodní! :-P

Na závěr si nemohu odpustit ani tradiční best of video průřez složený z různě pořízených fotografií z loňského roku.

Počet komentářů: 2

Daniel Landa - Zlín (10.12.2012)

10. ledna 2013 v 16:00 | RUDA | Akcičky

Populární český zpěvák a skladatel Daniel Landa se poprvé v kariéře vydal na rozsáhlejší akustické turné po českých městech a vyměnil tak bouřlivou atmosféru rockových koncertů ve velkých halách za komornější, většinou divadelní sály, jen pro pár stovek diváků. Turné nazval "Dilema pyrotechnika" podle jedné ze svých starších písniček a slibovalo velký zážitek. Tuto příležitost si samozřejmě nemohla nechat ujít řada jeho fanoušků a všechny sály byly tak rázem vyprodány. Já jsem navštívil koncert v nedalekém Zlíně a stejně jako ostatní účastníci jsem byl tímto hudebním zážitkem nadšen.

O Danu Landovi se v poslední době hovoří celkem často a to v souvislosti s jeho kontroverzním výstupem na předávání cen Slavík 2012. Myslím, že asi nikomu neunikl, takže není třeba jej zde rozebírat, jen mě trochu zarazilo to, co některá média následně dokážou vypustit na veřejnost za voloviny. Ano, Danův projev se mi v první moment v přímém přenosu taktéž nezdál zrovna košer, zvolil totiž formu, která byla dosti provokativní a zřejmě to byl záměr na spuštění nějaké veřejné diskuse a to se mu zcela jistě podařilo. Většina lidí spolu s médii se ovšem zaměřila pouze na tu formu a vůbec je nezajímal obsah toho sdělení, což je trochu škoda. Poprvé jsem tomu taky neporozuměl na 100%, ale po dalším shlédnutí a zaměření se na jeho slova jsem pochopil, co tím chtěl říct a na koho byla jeho slova mířená. Vůbec to nebylo na jeho fanoušky ani na přítomné umělce v sále. Jeho slova patřila všem těm kmotrům a zlodějíčkům ve vysokých funkcích, kteří nám tu potichoučku rozkrádají republiku a nikdo s tím bohužel nic nedělá. Je jasné, že ani sám Dan Landa s tím nic neudělá, ale aspoň má snahu a především odvahu, jako osoba veřejně známá se svým názorem vystoupit veřejně a využít tak přímého přenosu, protože si je dobře vědom, že jindy by jeho slova byla v televizi vystřižena nebo v jiných bulvárních plátcích poupravena. Takhle prostě na plnou hubu řekl, co si myslí a šmitec. Kdo souhlasí a chce s tím taky něco dělat, informace si najde. Je docela směšné, kolik lidí se tím ale cítilo pohoršeno, přitom takovou mluvou hovoří většina národa a různí mravokárci mají na triku daleko víc horších činů, než nějaký vulgární proslov ve státní opeře. Ale kdo chce psa bíti... Známe to! ;-)

Je mi jasné, že Landa nedělá nic jenom tak, aniž by si to důkladně nepromyslel. Na jednu stranu chtěl rozpoutat diskusi, na straně druhé to byl jistě tak trochu i marketingový tah, související s jeho přerodem v kouzelníka Žita 44 a činů spojených s mentálním koučingem, se kterým má do budoucna velké plány. To vše ale celkem logicky vysvětlil v následujících rozhovorech po Slavíkovi a kdo nestrkal hlavu do písku a chtěl si o něm něco zjistit, tak to všechno musel z jeho slov pochopit. Řada lidí měla strach, že se Landa zbláznil, skončil s muzikou, změnil se v Žita a co teď? Náš idol je v hajzlu! :-O Vím i o některých, kteří měli obavu následně na tento akustický koncert jít z důvodu, že tam bude kecat nějaké kraviny, kterým nebudou rozumět a že u nich Dan skončil. Jaké ale byly po skončení koncertu nadšení, když jim vše uvedl na pravou míru a dokázal, že je to pořád ten starý dobrý Landa se svou muzikou a osobitým projevem. Dana sleduju dlouhodobě a bylo mi jasné, že to nebude tak hrozné, jak zpočátku z jeho různých statusů na facebooku a jiných činů vypadalo. Pokud někdo totiž nevěděl nebo se k informacím nedopídil, dostal je přímo z Landových úst na tomto turné. Koncert ve Zlíně totiž patřil k těm zastávkám tour, které následovaly až PO Slavíkovi, takže se k tomu všemu Dan mohl pěkně vyjádřit a řada návštěvníků to určitě i očekávala.

Koncertní večer provázelo husté sněžení a tak cestování do Zlína bylo trochu delší než obvykle. Obavy o pozdní příchod jsme ale mít nemuseli, neboť v Malenovicích se k nám připojil sám hlavní protagonista koncertu a jeli jsme tak spolu ve dvou pruzích až ke zlínskému divadlu. Jeho černé porsche s velkou hvězdou Gibu je nepřehlédnutelné a tak jsme hned poznali, že nás v autě sleduje Landa :-) Co na jeho auťáku bylo ještě více zarážející však byly obrovsky široké gumy, což v téhle sněhové "kalamitě" a se zadním náhonem u porsche nebyla asi šťastná volba, pokud cestou zpět jel až do Prahy. Je to ale zkušený jedec rally, takže pár sněhových vloček ho nemůže rozhodit :)

Zlínské divadlo už se pozvolna plnilo, byly tu jak mladí tak i spousta starších lidí a bylo vidět, že mezi Landovými fanoušky nejsou jen plešatí hromotluci, jak by si mohl někdo myslet, ale především úplně obyčejní lidé, kteří jeho tvorbě rozumí a mají podobné cítění. Před koncertem několikrát zaznělo upozornění o zákazu focení a jakýchkoliv jiných záznamů, na což pak po celou dobu hraní dohlíželi právě tito plešatí hromotluci z řad zpěvákovy ochranky, rozestavění po stranách hlediště a každý náznak rozsvícení mobilu nebo foťáku měli v merku. Tohle byla jediná věc, která mi na tom všem tak trochu vadila a působilo to docela trapně. Je jasné, že při koncertech v divadle umělcům focení vadí mnohem víc, než na nějakém festivalu, ale šalamounsky to řeší třeba Jarek Nohavica, který dá prostor fanouškům k vyfocení a pak je slušně požádá, aby po zbytek koncertu přestali a všichni to respektují. Takovéto demonstrování síly, které tu měli předvádět tihle chlapíci, to na publikum nepůsobí hezky a myslím, že kdyby stejné gesto jako Nohavica udělal i Dan, jeho fanoušci by ho taktéž respektovali. To však byla jen jediná kaňka na jinak skvělém večeru.

Dan se svou kapelou, která byla jen minimálně obměněná od posledního tour Vozová hradba a která se opírá o stabilní pylíře jako je Martin Volák s kytarou nebo Marek Žežulka za bicími, vystoupil na podium obskládané svíčkami něco málo po sedmé hodině a spustil peckou, která dala název celému tour, tedy "Dilema pyrotechnika", se slovy, že každé životní rozhodnutí bývá těžké, stejně jako když pyrotechnik stříhá drátky. Už od prvních tónů bylo jasné, že poslouchat celý večer jeho písně v akustickém provedení bude pecka. Všechny nástroje byla skvěle a čistě nazvučené, všechno to šlapalo tak jak mělo a dohromady to dávalo parádní poslechový zážitek. Na akustickou kytaru kromě Voláka hrál i samotný Dan Landa, který se jindy věnuje na koncertech výhradně zpěvu, ale bylo vidět, že i s kytarou mu to svědčí a byl bezchybný. Vedle něj stál talentovaný muzikant Ondřej Klímek, který hrál během koncertu na spoustu nástrojů od saxíku, přes píšťalky, flétny až po banjo. A když už koncert akustický, tak se vším všudy, takže basák Jan Lstibůrek místo obyvklé baskytary celou dobu valil na kontrabas a to byl teprve zvuk. Obvzvlášť při takových tvrdších písních jako "Táta" apod. to hezky vynikalo. Kytarista Martin Volák si pro změnu vystřihl naprosto bezchybné sólo v písničce "Ona" a celá kapela prostě fungovala perfektně a mělo to mnohem větší kouzlo a zas jiný náboj, než písně v klasickém rockovém provedení.

Dan Landa tyhle koncerty pojal spíše jako takové hapenningy, kdy měl k divákům blíž a měl možnost tak před každou písničkou mnohem víc mluvit a reagovat na to, co slyšel z publika. Ke každé písni měl co říct a komu doposud nebylo jasné, co ho k jejich napsání vedlo, tak teď si mohl vyslechnout skutečné příběhy. Celé tohle hudební setkání trvalo něco málo přes dvě hodiny a řada lidí by si jistě přálo setrvat tu i déle, protože to byl opravdu příjemný večer se skvělou muzikou, ale hlavně s osobou Daniela Landy, která toho večera působila nesmírně příjemně, inteligentně a hlavně s velkým smyslem pro humor. Lidi se prostě bavili a Dan evidentně též. Nebudu tu vypisovat, o čem všem Dan toho večera hovořil, každopádně můžu jen zdůraznit, že nelze věřit tomu všemu hnusu, co se děje v médiích. Člověka je potřeba nejdříve poznat a ne soudit podle nějakých článků zaujatého novináře. Landa má spoustu kvalitních a rozumných názorů a postoj k životu, se kterým se ve velké většině ztotožňuji. Pro spoustu lidí je morálním vzorem a i když, jako každý z nás, má svoje chyby, tak vše co dělá, dělá s dobrým úmyslem. Nedělám si přehnané iluze, chápu, že z toho má i nějaký svůj prospěch a finance, zároveň se tím vším i baví, ale aspoň se tu snaží něco dělat, narozdíl od jiných umělců. A z toho důvodu mu fandím!

foto: Marian Frýdl

Počet komentářů: 3

Doga Unplugged - Brno (6.12.2012)

4. ledna 2013 v 16:47 | RUDA | Akcičky

Vánoční klubové unplugged koncerty bývají nezapomenutelné a nejinak tomu bylo i letos, kdy jsme si všichni spolu opět pěkně zařádili v brněnské Melodce. Dřív byly pro tyhle speciální koncerty Dogy hlavní destinace na severní Moravě, ovšem postupem času se takové to zdravé jádro fanklubu začalo tvořit i v Brně a je to snad jediný koncert tohoto druhu, který se koná v rockovém klubu, do kterého tahle akce patří, protože klub tomu dodává tu specifickou komorní atmosféru a zvuk. V Karviné i v Třinci už se tyhle unpluggdy z klubů přemístily do jiných prostor a tím podle mě ztratili svoje kouzlo, takže Brno v posledních letech, co se týče atmosféry, vítězí.

V Brně je fajn a poznává to čím dál víc lidí a každoročně se nás tu schází hromada kamarádů, která se každým rokem rozšiřuje. Tenhle koncert je i takovou příležitostí k předvánočnímu setkání s přáteli a tak jsme si před koncertem dali ještě všichni sraz na Svoboďáku, kde se nás sešlo celkem dost a mohli jsme nasávat nejen punče a svářáky, ale taky velice příjemnou vánoční atmosféru, která na pěkně nazdobeném náměstí vládla. Chvilku jsme pokecali, chvilku promrzli, abychom se následně mohli zahřát horkým punčem a po chvilce už celá naše grupa putovala na Melodku, kde jsme se setkali s dalšími a dalšími přáteli, takže o zábavu bylo už před koncertem postaráno. Stejně tak i o občerstvení, které nám tradičně připravila Peťka, neboť zde každoročně slaví svoje narozky a jak pravil Izzi během koncertu, už to fakt není normální, aby měla každý rok narozeniny! :-) Napačeno bylo opět výborně takže jsme ani večeřet nemuseli, dali jsme si i nějakého toho panáčka na její zdraví a tímto Peťce přeji ještě jednúc všechno nejlepší! ;-)

Před koncertem byla ještě spousta času na povídání, všichni se správně mohli naladit na koncert a pak už se šlo hrát. Před samotným hraním jsem ještě trávil čas s Dogou v šatně, kde jsme natáčeli tradiční zdravice pro fanoušky na konec roku a i tady vládla velmi dobrá nálada, takže to značilo, že koncert bude stát za to. Kapelu už v tu chvíli čekal opět zcela zaplněný sál a po vánočním intru už mohla spustit koncert úvodní roztleskávací peckou "Vymahač". Lidi se okamžitě chytli a atmosféra tak byla od samého začátku vynikající.Chvilku jsem natáčel kapelu na podiu a posléze se přemístil za svými kamarády do kotle, kde se vesele pařilo a po dlouhé době jsem si koncert taky fakt naplno užil. Nálada byla dobrá, Izzi pohotově reagoval na naše vtípky, předvánoční atmosféru jsme při pomalých písničkách dolaďovali v publiku i pomocí prskavek a svíček a bylo to moc fajn. Troufám si říct, že spolu s Masters of Rock to bylo to nejlepší v roce 2012, co jsem s Dogou absolvoval. I když všechny akce stojí za to a bývají něčím zajímavý a prostě jiný. Někdy si to ovšem člověk užije více a jindy méně.

Doga sice ve složení playlistu nijak extra nepřekvapila, ale při unplugged koncertech se vždy dostane na písničky, který se na běžných koncertech nehrají, ať už na ty pomalejší nebo na ty starší, pozapomenutější. Jsou to každopádně koncerty vyjímečný a trvají delší dobu než normálně. V tom klubu je to i takové bezprostřední, kapela i diváci k sobě mají blízko a to je fajn. Jediné překvápko, které jsem už moc nečekal a na konci jsem si ho musel vyprosit byla píseň " Lupič Willy" od Jiřího Schellingera, kterou Doga semtam na konci koncertů dává, ovšem po coveru "What´s Up" od Lindy Perry jsem myslel, že už žádný nepříjde, ale ono hej! :-) Takže za to mají kluci u mě palec nahoru a jsem rád za každou věc, kterou dají tak nějak navíc, protože jindy už to celkem sklouzává k rutině. Koncert se určitě podařil. Publikum muselo být spokojené, kapela určitě se zdejší atmoškou taky a po koncertě se šlo splachovat žízeň a opět dlouze klábosit. Na závěr si ještě naše jádro chtělo udělat fotku s celou kapelou na podiu na pár našich foťáčků, ovšem jaké bylo překvapení, když se pod podiem objevila velká grupa různých cizích fotografů a začali si nás všichni fotit :-) Člověk rázem nevěděl, kam se má dívat a nezávidím těm celebritám, když na ně míří a bliká několik kanónů naráz. Ale tak aspoň máme hezkou památku na naši Doga family.

Brno tedy opět potvrdilo, že se tady dají dělat skvělé koncerty a pokud si tu kapela vybuduje nějakou základnu fanoušků, tak to stojí za to. Doga ji tu má rozhodně silnou a, i z ne zrovna blízkého okolí,-+ si jezdí lidi na Melodku unplugged koncerty poslechnout. Určitě je totiž o co stát a málokdo odchází zklamán.

Fotky tentokrát nejsou, bo mi umřel foťák, ale za to vám nabídnu asi půlhodinový videodokument z tohohle koncertu, takže pro zajímavost kukejte zde:

VIDEO V HD KVALITĚ MŮŽETE STAHOVAT ZDE!!!

Přidat komentář

Legendary Voices of Iron Maiden - Paul Di´Anno & Blaze Bayley (Zlín - 11.11.2012)

5. prosince 2012 v 15:21 | RUDA | Akcičky

Druhý listopadový víkend ve zlínském klubu Masters of Rock Café byl pro mě dosti zajímavý. Nejen že se tu v pátek 9.11. konal koncert mých oblíbených Die Happy (report ZDE), ale hned v neděli 11.11. měli zdejší podium obsadit dva legendární zpěváci, známí především z působení v ještě legendárnější kapele Iron Maiden a těmi nebyli žádní jiní, než Blaze Bayley a Paul Di´Anno, kteří spojili své síly na turné a rozhodli se zavzpomínat na působení právě v této světoznámé formaci. Fanoušky, kteří nejsou zatížení pouze a jen na současného zpěváka Maidenů Bruce Dickinsona, tohle spojení určitě potěšilo a mohli si tak poslechnout staré dobré vály v originálním pěveckém provedení, neboť takto už je lze slyšet pouze na starých deskách Iron Maiden a ti už je na svých koncertech moc nehrají.

Oba zpěváky už jsem sólově vystupovat viděl a musím říct, že to není náhoda, že zpívali v této legendární kapele. Oba mají perfektní hlasy a jejich živá vystoupení mě opravdu zaujala. Možnost vidět je oba pohromadě na jednom koncertě jsem si tedy nenechal ujít a jelikož Paul Di´Anno příští rok hodlá s muzikou definitivně seknout, byla to i poslední příležitost si jej poslechnout na živo.

Paul Di´Anno program hlavních hvězd i otevíral, pominu-li ještě dvě předkapely, které mě ovšem nijak nelákaly a tak jsem přijel až po nich a do klubu jsem vstupoval právě v okamžiku, kdy Paul přicházel na scénu. Tedy spíše přikulhával. Pokud jste četli můj report z letošního festu Masters of Rock, kde jsem měl možnost se s ním potkat v zákulisí, asi víte, jak na tom zdravotně je a že jeho tělesná schránka je v celkem dezolátním stavu. Za to všechno ovšem může jeho lifestyle v mládí, tedy drogy, alkohol apod., a kdo se trošku o historii Iron Maiden zajímal, tak asi ví, jak to s ním bylo.

Co mu ovšem zůstalo, je i nadále skvělý hlas a taky skvělá komunikace s publikem. Na podiu působí jako pohodář, ale taktéž jako správný pankáč. Ale nikoliv jako nějaký dnešní pankáč s barevným čírem a bůhví jakýma ozdobama, ale jako takový ten starý pankáč z Anglie z období 80.let, kdy se to tam ještě všechno rozjíždělo a i hudba Iron Maiden byla ještě dosti punkem ovlivněná. A musím říct, že tyhle starý vály mají opravdu něco do sebe a tenhle britskej metal, řízlej tak trochu punkem se mi líbí mnohem víc, než nějaký ty speedmetaloví ukvílenci z Finska. Tohle má prostě ten správnej drive a "tah na branku", je to dostatečně tvrdý a rytmický a dá se na to dobře halekat. Proto mě zaujal i Paulův výstup na Masters of Rock a proto jsem ho chtěl vidět ještě jednou, jelikož se převážná část jeho vystoupení skládá právě ze starých skladeb Iron Maiden, tedy z prvních dvou alb "Iron Maiden" a "Killers", na kterých Paul figuroval a která vynesla kapelu do popředí žebříčků. Samozřejmě, že z období fungování kapely Iron Maiden je mi nejbližší taktéž Dickinsonova éra, ale i tyhlety kousky mají něco do sebe a pokud je člověk slyší v originálním hlasovém projevu, tak je to prostě bomba. Di´Anno je dokáže zazpívat pořád dost dobře a lidi si to užívali, stejně jako on. V jedné chvíli, kdy oznamoval, že končí s muzikou na něm bylo vidět skutečně dojetí a div se nám tam kluk nerozbrečel. Je ovšem jasné, že pokud je pro někoho muzika životem, tak se jen těžko loučí s tímhle světem. Pro Paula je ovšem určitě přednější zdraví a asi mu nějaký ten odpočinek na čas prospěje.
Ve Zlíně předvedl kvalitní výkon a opět se to dobře poslouchalo. Zazněly zásadní pecky z prvních dvou desek IM i něco z jeho další tvorby mimo IM a na závěr si střihl tradiční cover od punkových Ramones - "Blitzkrieg Bop", v tak trošku metalovějším provedení, což předvedl už v létě a to je pokaždé celkem pecka. Tak trochu mě zarazilo, že Paul stihl během těch pár měsíců od léta kompletně změnit kapelu, bo tam ta jeho předchozí se mi docela zamlouvala, ale tihleti týpci rovněž nehráli vůbec špatně. Dva vynikající kytaristi, z nichž jeden vypadal jako Johny Depp to společně s basákem šmrdlali dosti kvalitně a ani nebyl moc poznat rozdíl od originálu.

Po skončení Di´Annova setu jsem čekal nějakou přestavbu podia, minimálně bicích, ale nic se nedělo a asi po deseti minutách přišl na stage ti samí muzikanti, akorát v jiném suchém oblečení s tím rozdílem, že tentokrát budou doprovázet Blaze Bayleyho. Ta změna Paulovy kapely mi tudíž byla ihned jasná a pro lepší spád večera i samotného turné si oba zpěváci pořídili stejné muzikanty, kteří je doprovázeli a soudím, že to byli nejspíš muzikanti od Blaze. Každopádně klobouk dolů před nimi, protože s krátkou přestávkou hráli kolem tří hodin čistého času a nacvičit všechny tyhle písničky od Iron Maiden bez jediné chyby, to je obdivuhodný výkon.

Video:

Paul Di´Anno - Charlotte The Harlot; Phantom Of The Opera; Blitzkrieg Bop

Blaze Bayley oproti jeho předchůdci vtrhnul na podium jako uragán a okamžitě začal hecovat publikum, které mu jeho snahu vracelo mohutným ohlasem. Blaze i přes svůj věk působil neúnavně a poletoval z jedné strany podia na druhou po celou dobu koncertu, při každé písničce a při tom nutil publikum k pohybu, zvedání rukou, sborovému zpěvu a k různým jiným šaškárnám. Byla v něm vidět spousta chuti a elánu a bylo znát, že ho to baví, neboť se neustále usmíval a byl v dobré náladě. Dokonce si zlínské publikum v jednu chvíli natáčel i na svůj iPhone a slíbil, že to dá na svůj facebook, ovšem do dneška se to tam neobjevilo :-) To ovšem nic nemění na tom, že jeho vystoupení bylo parádní a upřímné. Blaze ze sebe nedělá žádnou hvězdu, což dokázal i příslibem toho, že okamžitě po skončení koncertu sejde z podia mezi lid a ochotně se s každým vyfotí, dá mu podpis a zajde na pivo. To jsem poznal už i v Třinci na Noci plné hvězd v roce 2009, kde jsem ho právě viděl poprvé a kde mě jeho vystoupení taktéž zaujalo a taktéž jsem se tam s nim mohl krátce potkat. Tam ovšem hrál převážně věci ze své sólové tvorby, ovšem tohle turné bylo spíše vzpomínkou na působení v Maidnech a tak větší část playlistu taky tvořily pecky z téhle éry, což Blaze, myslím si, moc často nedělá. O to víc mě to potěšilo a tak mohly zaznít songy jako "Virus", "Futureal", "Lord Of The Flyes", "Man On The Edge" nebo moje velmi oblíbená "The Clansman", při které si určitě každý v sále rád zařval to známé "Freeedooom" :-) Nechyběly samozřejmě ani pecky z jeho sólo tvorby, ovšem kostru opravdu tvořili songy od Maidenů a to bylo pro fajnšmekry jen dobře, protože tohle už v jeho podání jen těžko někde uslyšíme. Blaze určitě svým vystoupením uchvátil o něco více než Paul, ale je to i tím, že mu jeho zdravotní stav dovolí více se hýbat a řádit a tak jeho vystoupení mělo víc energie a lepší atmosféru. Hlasově je na tom taktéž perfektně a dokonce bych řekl, že ještě líp, než v době, kdy zpíval v Iron Maiden. Tehdá se mi zdál takový nevýrazný a příliš hluboký, teď mám pocit, že je daleko lepší ve výškách a melodické party mu jdou mnohem lépe. Holt zkušenosti a je vidět, že si na svém hlasu zakládá, což deklaroval i tím, že mu po koncertě mohou fanoušci poroučet jen pivo, nikoliv panáky, neboť kořalku nepije, aby si ušetřil hlasivky.

Blaze působil v Maidnech v době, kdy kapelu opustil Bruce Dickinson, aby se mohl po letech opět vrátit. Mezitím IM nahráli s Blazem dvě alba "The X Factor" a "Virtual XI", která sice nebyla až tak úspěšná, nicméně tyhle jmenované hity se jistě vryly do podvědomí fanoušků a Blaze se i díky tomuto krátkému působení v kapele stal taktéž jakousi ikonou a určitě mu to pomohlo v další kariéře, která je podle mě velmi dobrá a jeho sólová alba stojí určitě za poslech. Na samotný závěr střihl Blaze song pecku od Iron Maiden se stejnojmenným názvem, kterou jako jedinou v jejich působení na desku nenazpíval a to bylo symbolické uzavření večera v duchu vzpomínek na tuhle kapelu.

Jak Blaze slíbil, tak i učinil a aniž by odešel z podia do šatny, okamžitě po skončení koncertu sestoupil z podia a šel do předsálí dělat fanouškům radost společným focením a autogramiádou. Toho jsem tedy krásně využil a nechal jsem si podepsat společnou fotku z Třince a Blaze působil jako pohodovej chlapík a i když byl skrz na skrz propocenej a mohl by jít do sprchy, tak tímhle gestem ukázal fanouškům, že mu na nich opravdu záleží a nenechá je na sebe nijak zdlouhavě čekat.

Video:

Blaze Bayley - The Clansman; Virus; Man On The Edge; Robot

Večer ve společnosti těchle dvou legendárních jmen byl tedy velmi příjemný, vyslechli jsme si jejich největší hity z období jejich působení v kapele Iron Maiden plus další jejich hity a k dokonalosti už tam k doplnění legendárních hlasů Iron Maiden chyběl jen samotný Bruce, který samozřejmě kapelu proslavil nejvíce a sklízí s ní největší úspěchy až do současnosti. Doufejme, že i ho ještě spatříme v našich končinách, Iron Maiden má v plánu na příští rok turné po Evropě, tak věřme, že zavítají i do ČR, neboť tady mají fanouškovskou základnu taktéž velmi velkou.

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

Počet komentářů: 1

Die Happy - Zlín (9.11.2012)

23. listopadu 2012 v 17:29 | RUDA | Akcičky

Jak loni slíbili, tak i učinili a téměř na rok přesně se vrátili muzikanti z německé kapely Die Happy do České republiky, aby zde zopakovali loňské úspěšné turné po našich městech. Tentokrát to bylo pojato jakoby na oslavu jejich výročního tisícého koncertu a stejně jako loni na šńůru vzali dvě spřízněné české kapely Gate Crasher a Nil. Mezi zastávkami tour nemohl samozřejmě chybět ani zlínský klub Masters of rock Café a pro mě to byla opět další příležitost, jak mít tuhle oblíbenou kapelu zase na blízku.

Když se řekne v Česku Die Happy, málokdy se laikovi vybaví o jakou kapelu vůbec jde. Když se ovšem vysloví jméno Marty Jandové, tak už přeci jen i širší veřejnost ví, co tato zpěvačka dovede a že je to dcera úspěšného muzikanta Petra Jandy, která prorazila hlavně v zahraničí a v posledních letech je velmi populární už i u nás doma. A samozřejmě díky tomu zde sklízí úspěch i její kapela Die Happy, která se tu i pomocí těchto tour snaží prorazit se svou muzikou. A celkem se jim to daří. Nemají tady sice ještě vyprodané sály, možná i díky tomu, že cena vstupenek na ně nebyla zrovna nejlevnější (450,- Kč), ale je nutno si uvědomit, že člověk platí za úspěšnou zahraniční kapelu, která už má po Evropě nějaké jméno a že za kteréhokoliv jiného zahraničního (i tuzemského) interpreta by člověk zaplatil stejně tolik, ne-li víc. Takhle se člověk mnohdy setkal s názorem, že "tolik peněz za Jandovou nedá", ovšem je nutno rozlišovat, jestli jdu jen na tu Jandovou nebo na tu kapelu, která má už nějakou svoji cenu a zadarmo nikde hrát nebude.

Kdo tedy chtěl, ten si cestu na koncert rád našel a určitě byl spokojen, protože viděl kvalitní vystoupení nejen kapely Die Happy, ale i jejich hostů. Z těch jsem viděl jen kapelu Gate Crasher, která hrála jako druhá v pořadí a jelikož jsem dorazil do Zlína až kolem deváté, tak kapela Nil už měla odehráno, což mě trochu i mrzelo, protože loni se mi celkem líbili. Gate Crasher jsem si ale poslechl rád od začátku až do konce jejich setu a musím říct, že tahle kapela hraje čím dál líp. Sleduju je už delší dobu, kdy jsem je poprvé zaznamenal jako předkapelu Iron Maiden a jejich muzika jde docela dosti kupředu a mají spoustu líbivých songů. Konečně už se taky přetransformovali víc na češtinu a ta jim sedí víc. V současnosti vydávají novou desku Bitterfly, kterou jsem sice ještě neslyšel, ale první nástřely znějí velice dobře. Uvidíme, kam je tenhle nový materiál zase posune.

Po krátké pauze už ovšem nastoupily do potemnělého sálu muzikanti z Die Happy a spustili takové zvláštní intro, přičemž osvětlovči jakoby se zbláznil stroboskop a bylo to tak na epi záchvat :-) Pak už ale začali normálně hrát a s tóny první písničky "Go for It" už vtrhla na podium i zpěvačka Marta Jandová v červených teniskách a s ní i obrovské množství pozitivní energie, které rozdávala publiku. Budu se možná opakovat, ale působí na tom podiu nesmírně sympaticky a energie má fakt na rozdávání, protože se během zpívání zastavila jen málokdy a neustále byla v pohybu a v kontaktu s publikem. Výhodou této německé kapely určitě v Česku je, že má českou zpěvačku, takže v pauzách mezi písničkami může lidmi komunikovat v jejich matěřštině a nežvatlat anglicky, čemuž by rozuměla jen polovina lidí v sále. Takhle se dostávla i do občas vtipných dialogů s publikem a bylo to takové kamarádské a upřímné, nijak hrané, žádné extrémní rockové pózy. Marta je skromná, usměvavá, stejně jako její spoluhráči v kapele a celkově působí jako velice pohodová partička. No a muzikanti jsou to samozřejmě taktéž výborní a koncert měl spád a bavil mě. Hráli zase trochu jiný repertoár než loni, což bylo samozřejmě dobře, zásadní hity kapely se samozřejmě opakovaly, ovšem bylo to vcelku pestré. Došlo i na akustickou část koncertu, kdy jsme mohli slyšet některé věci tzv. unplugged a to bylo rozhodně zajímavým zpestřením. Kapela tentokrát zařadila i dost pomalých písniček a dokázala tak, že umí zahrát i citlivější písně a ne jen skočný nářez. K dalším překvápkům patřilo jistě i zařazení refrénu songu "Pretender" od Foo Fighters v závěru písně "Peaches", což fanoušci této kapely taktéž uvítali s povděkem.

Koncert "odsejpal" a utekl jaksi rychle, ovšem po celou dobu bavil a lidi snad byli spokojení a trsaly tu všechny generace, včetně těch starších. Podle mě má Die Happy největší sílu právě na koncertech, jelikož Marta je prostě živel a je potřeba ji u toho zpívání i vidět. Z cédéčka možná neznalce ta muzika až tak nepřesvědčí, ale jakmile člověk ucítí tu energii, která z té kapely leze při živém hraní, musí minimálně nad uměním Marty Jandové uznale pokývat hlavou a pro mě osobně je to rozhodně PANÍ ZPĚVAČKA!!! Těším se na další album, které Die Happy momentálně připravují a snad je brzy u nás v republice opět uvidíme. Plánovaná je jejich účast na příštím ročníku festivalu Masters of Rock.

Rád bych ještě závěrem poděkoval Ondrovi z Gate Crasher za ochotu a "přátelskou výpomoc"!!! ;-)

Video:

Die Happy - Good Things; You´ll Never Know; 5 P.M.; Violent Dreams

FOTKY ZDE!!!

Počet komentářů: 1

Barum Czech Rally Zlín 2012 atd.

9. října 2012 v 18:40 | RUDA | Co sa stalo nové!?

Nejen muzikou a koncertama živ je Kubík. Každoroční vrchol léta je pro mě totiž spojen s motorsportem a jelikož rally fakt žeru a v nedalekém Zlíně se koná nejvýznamnější automobilová soutěž v ČR a zároveň jedna z nejlepších v Evropě, nemůžu si ji nechat ujít a už je to za ty roky pro mě takovej svátek a vrchol sezony. Barum rally je už fakt pojem a i když letos dopadla poněkud smutně, když musela být ukončena kvůli smrtelnému zranění jednoho z diváků, tak do té doby většina jezdců převáděla opět úžasný sport a všichni diváci si to museli užívat.

Já jsem si letošní Barumku užil o to víc, když se mi splnil jeden z velkých snů a bylo mi umožněno svezení přímo v závodním voze Subaru Impreza Sti na trati Barum rally a to díky mé kolegyni z práce Kačce, jejíž manžel a závodník Marcel Havlásek letos na téhle soutěži startoval a na shakedownu si mě posadil na sedadlo spolujezdce, což byl úžasnej zážitek. Vyzkoušel jsem si tedy bez jakékoliv přípravy roli navigátora a musím říct, že čtení rozpisu během ostré jízdy není žádná sranda a je to možná těžší, než řídit to auto, protože člověk se nesmí v rozpisu ztratit a přitom musí sledovat, kde se zrovna na trati nachází. Rád jezdím rychle jako řidič, ale nemám rád, když jede někdo rychle se mnou, proto jsem měl docela z té jízdy dopředu respekt, ale musím říct, že v tom závodním autě jsem se cítil naprosto bezpečně, i díky perfektnímu podvozku, kterej se s osobákem nedá vůbec srovnat a člověk je tu pevně ukotvenej v sedačce, takže to byla úplná pohoda a člověk si to jen užíval. Konečně jsem měl tedy možnost poznat, jak chutná rally i z pohledu posádky a určitě to byl jeden z TOP zážitků letošního léta.

Barumka byl ovšem fajn i z pohledu diváka a nasát atmosféru letošního ročníku si pro zajímavost můžete i z mého následujícího videa:

Jinak léto bylo opět zábavné. Ještě před Barumkou jsme zažili pár hezkých akcí a výletů, o kterých nějak nebyl čas se tu rozepisovat, přičemž jsme jeden víkend strávili s partou přátel na Pálavě u mušovských jezer, kde nám sice nevyšlo počasí, ale i tak to bylo docela fajn a nakonec jsme se i vykoupali a místní sklípky jsme taktéž navštívili. Pár fotek odtud je ZDE!!!

Zavítal jsem i do Rousínova na zdejší Rousfest, kde se opět sešla hojná Dogabanda a atmoška tu byla celkem podařená. Vystoupily tu kapely jako Gate Crasher, Dark Gamballe a jako hlavní hvězda večera samozřejmě Doga, pro jejichž webovky jsem opět pořizoval koncertní report, takže se na něj kdyžtak můžete mrknout TADY!!!

No a to by bylo zatím tak nějak vše. Brzy se snad zase přihlásím s něčím novým ;-)

Počet komentářů: 2

Kam dál

Archiv článků

na Blog.cz

Kabát & Big Band - Olomouc (27.4.2013)

FOTKY ZDE!!!

Škwor + Harlej - Zlín (5.4.2013)

FOTO ZDE!!!

Doga - Brno (22.3.2013)

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

Kryštof - Brno (20.2.2013)

Video PART 1:

Video PART 2:

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

Best Of 2012

Daniel Landa - Zlín (10.12.2012)

Doga Unplugged - Brno (6.12.2012)

Legendary Voices of Iron Maiden - Paul Di´Anno & Blaze Bayley (Zlín - 11.11.2012)

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

Die Happy - Zlín (9.11.2012)

FOTKY ZDE!!!

Barum Czech Rally Zlín 2012 atd.

Kam dál

Rubriky

Galerie

Aktuální odkazy

Aktuální články

Archiv

Oblíbené odkazy

Zpráva autorovi

FOTKY ZDE!!!

FOTO ZDE!!!

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

FOTKY ZDE!!!

Kam dál

Rubriky

Galerie

Aktuální odkazy

Aktuální články

Archiv

Oblíbené odkazy

Zpráva autorovi

Odběr novinek