Červen 2007

Kabát - videjko (Kdoví jestli)

26. června 2007 v 13:59 | RUDA |  Videoklípky
Dlouhou dobu se tady nic neobjevilo, že? Holt bylo zkouškový období no! :)
Ale už se nám blíží čas prázdnin, čas letních fesťáčků, pohody, sluníčka, dovolených... No a možností, jak nejlíp odstartovat letní prázdniny se nabízí pro nás rockery hned několik :) V pátek např. budou na nedalekým otrokovickým letišti vyhrávat Kabáti v rámci svýho Corrida tour 2007. Bude to poslední koncert tohohle turné a myslím, že tam to bude velkolepý. No já se tohodle koncertu bohužel asi nezůčastním, bo zrovna tou dobou budu pařit na nějakou jinou kapelku na fesťáku Noc plná hvězd v Třinci, ale tak může mě hřát u srdce, že už jsem tuhle Kabátí show viděl v květnu v Olomouci. Určitě bych si to rád zopakoval znova, ale bohužel, tyhle dvě perfektní akcičky nám nějak kolidujou :(
Navštívit koncert Kabátů určitě doporučuju, mají to fakt hezký. Přidávám sem ještě jedno svoje videjko z Olomouce - je to úplně poslední písnička, kterou Kabáti celej ten cirkus uzavírají a jmenuje se Kdoví jestli. Tuhle pecku mám hodně rád a její text je fakt dokonalej. Na závěr koncertu jako stvořená!


No a pokud někdo razíte z Kroměříže a blízkého okolí na NPH do Třince, tak se ozvěte! Víc hlav víc ví :o)

IRON MAIDEN - Ostrava (6.6.2007)

12. června 2007 v 20:56 | RUDA |  Akcičky
Absolutní vrchol letošní koncertní sezóny! Jinak to prostě nelze nazvat! Ať už letos uvidím cokoliv, tohle prostě jen tak něco netrumfne! Jo, řeč je o nezapomenutelným koncertu legendární heavy-metalové kapely z Velké Británie IRON MAIDEN v Ostravě na Bazalech! Na tenhle svátek čekali snad všichni metalový fans už hodně dlouho dopředu a ve středu 6.6. 2007 jsme se konečně dočkali. A že bylo o co stát!!!

Do Ostravy jsem se vydal s mým dlouholetým spolužákem a kamarádem Zdeňou. Ten totiž vynechal koncert Maidnů ve Zlíně v roce 2003 a tak se zařekl, že další příležitost už si nenechá ujít. Stačilo jen, když se objevila zpráva, že Maidni přijedou do Ostravy a nebylo co řešit. Hned v druhý den předprodeje už jsme hřímali lístky v rukou a vůbec nás nezastavila ani cena 1100,- za kus! Po zhlídnutí zlínskýho koncertu jsem už prostě věděl, že platím za kvalitu a těchhle peněz mi fakt líto nebylo. Člověk si fakt zaplatí za zážitky na celej život, pokud má aspoň trošku tuhle muziku v srdci! Koncerty Iron Maiden jsou opravdu nezapomenutelný a originální. Je to pastva jak pro ucho, tak i pro oko, neboť za muzikantama se neustále mění scéna s různýma kulisama, na podiu se objevuje monstrózní maskot Eddie, kterej vždycky přijde s něčím novým a světelný efekty taky hrajou jedna radost. Největší zážitek ale stejně je, dívat se na samotný muzikanty. Ti si i přes svůj věk živý hraní náležitě užívají a nejinak tomu bylo i v Ostravě. Ale to předbíhám! :)
Do centra Slezska jsme se nakonec po dlouhodobých domluvách rozhodli vyrazit vlakem. Ráno mě ještě čekala zkouška ve škole a potom lehce po druhé hodině tradá na nádraží. Vlak jsme museli pomalu dobíhat, ale nakonec jsme všechno stihli v pohodě. Cesta tam probíhala celkem bez problémů, nepočítaje půlhodinový zpoždění rychlíku v Kojetíně, ale jinak dobrý. Každou další zastávkou se vlak začal plnit hloučkama lidiček s Eddiem na triku a nápisem Iron Maiden na prsou. Někteří fans už byli při nástupu velmi dobře "naladěni" a tak nebyla nouze ani o nějakou tu srandu. Když jsme dorazili na místo, bylo teprve vidět, kolik nás v tom vlaku bylo. Na hlavním nádraží to vypadalo, jako kdyby přiletěli havrani z Ruska, bo všichni byli sladění v jedné jediné barvě. Jo jo, ten den dominovala v Ostravě černá! :) Ti všichni co dorazili se společně nasáčkovali do dvou trolejbusů a hurá směr Bazaly! Asi si dokážete představit, jak příjemný to v tom horku uvnitř trolejbusu muselo být! :)
Vchod jsme našli celkem bez problémů, i když jsme museli obejít ještě půlku stadionu a potom už nám, po vystátí fronty, nic nebránilo najít si nějaký dobrý místečko na ploše před podiem. Do prvních řad už se mi dle plánu dostat nepodařilo, bo ty už byly bezpečně obsazený fanouškama, kteří před vchodem na stadion snad už i nocovali a tak si tyhle místečka bezpečeně pohlídali! My jsme se museli spokojit se vzdáleností asi tak 10 - 13 metrů od podia, ale v rámci možností se to dalo. Výhled byl jakž takž, stáli jsme uprostřed takže to nebylo tak hrozný. Ovšem místo si člověk musí umět vystát a pokud ho chce udržet, musí stát třeba hoďku a půl před koncertem "jenom tak" a čekat. To ovšem můj parťák Zdeňa nevydržel a asi po půlhodině "nudnýho" stání se šel pohodlně usadit na tribunu :) Mě ovšem nezlákal, bo já už jsem Maidny na tribuně ve Zlíně zažil a teď jsem si chtěl atmosféru jejich koncertu prostě vychutnat přímo z kotle! U takovéhle muziky se prostě nedá sedět!

Bazaly se pomalu začínali plnit a čím víc se blížil začátek koncertu, tím víc se nad Ostravou začali stahovat mračna a na straně za podiem to nebezpečně burácelo. Jako by i počasí dokreslovalo atmosféru heavy-metalovýho koncertu! Pár kapek na nás pak přece jenom spadlo a to v době, kdy na podiu řádila už první předkapela Gate Crasher. O téhle bandičce už jsem tu kdysi psal, když dělali předskokany na jarním turné Dogy. Normálně by asi neměli šanci před takovouhle kapelou vystupovat, ale dostali příležitost od radia, které pořádalo soutěž právě o to, kdo bude mít tu čest si před britskýma legendama zahrát. Ze tří kapel, který zvolili fanoušci si vybrali samotní Iron Maiden právě Gate Crasher z Brna a v rámci omezenýho výběru to asi zas nebyl tak špatná volba. Musím říct, že tady se mi líbili mnohem víc než ve Zlíně. Ubyly trapné zaječí uši na hlavě zpěváka a muzika měla větší říz. Rozhodně to bylo i tím, že hráli na pořádnej aparát a bylo to poznat. Hodně diváků v prvních řadách dokázali trošku rozproudit a jejich půlhodinka bohatě stačila. Kluci si to užili, tohle už se jim asi nikdy nepoštěstí a třeba si tu našli i nové fanoušky. To se uvidí časem.
Nevím proč, ale zdálo se mi, že Gate Craher měli nejsilnější zvuk, ze všech tří kapel. Už dlouho se mi totiž nestalo, aby mi při úderech z repráků tzv. "poskakovali vnitřnosti" a to bylo právě jen u Gate Crasher a potom už to bylo v klidu. A to jsem si ještě říkal - ty vole jestli takovej silnej zvuk má předkapela, tak jakej potom budou mít Maidni?! :) Buď to ale měli tak přebasovaný anebo jsem si na to už pak i zvykl, takže mi to ani nijak nepřišlo. Nevím, možná jen můj subjektivní pocit :o) No a to ještě všechna čest těm repráčkům. Kdo by to byl řekl, že takový "mrňůsci" dokážou tak silně ozvučit celý Bazaly! Nikdo jim moc nevěřil, ale pak nám ukázaly co umí! :)

Následovala další várka hudby, tentokrát v podobě krásné slečny u mikrofonu a tou nebyl nikdo jiný, než dcerka zákládajícího člena Iron Maiden Steva Harrise Lauren! Tak trošku protekčně doprovází se svou kapelou tatíka na turné, ovšem myslím, že rozhodně nikoho neurazila! Když už nic, alespoň se na ni dalo dívat, což přítomní rockeři určitě uvítali! Lauren Harris hraje takovej bigbeatek ani ne tvrdej ani ne měkkej, prostě takovej střední proud, spíš srovnatelnej s rockem devadesátých let. Asi bych si to doma nepouštěl pořád dokolečka, ovšem jako taková oddychovak to není špatný. Talent holka určitě má, něco v hrdle taky, tak snad se jí bude dařit dál a najde si to svý, co jí fakt sedí. Možná, že ty písničky byly trochu jednotvárný, ale poslouchat se to dalo, lidi taky rozhýbala, takže rozhodně není co kritizovat.
Přesně podle plánu těsně před devátou hodinou se na Bazalech setmělo a na podiu zářili jen červeně ozářené ruiny, za zvuků intra. To už se za bicíma objevil miláček publika Nicko McBrain a celej koncert odstartoval pokřikem "HEY", čímž spustil neuvěřitelnou smršť jak na podiu, tak v kotli před podiem. Takhle totiž startuje i na poslední desce první song s názvem "Different World", což je vypalovačka jak dělaná na úvod. V tu ránu jako by publikum strhla nějaká vlna a rázem se všichni natlačili asi o pět metrů dopředu, což byla otázka vteřiny. Chtěl bych tenhle moment vidět sezhora z tribuny. Tsunami by proti tomu bylo h...! :) První tři pecky byly z posledního alba "A Matter of life and death" přesně v pořadí, jako na desce. Z nového alba se v ten večer hrálo hodně věcí a tvořily tak většinovou náplň toho večera spolu s peckama z kultovního alba "The number of the beast", od jehož vydání uběhlo právě rovných 25 let. To už je nějakej pátek, ale pánové to hrajou pořád jako zamlada a rozdíl je téměř minimální. Snad je to i o něco lepší. Přece jen už to jsou profíci! Energie jim rozhodně nechybí a obzvlášť zpěvák Bruce Dickinson poletuje po podiu jako smyslů zbavenej. Je to fakt borec a obdivuju, co v tomhle věku ještě dokáže. Ve Zlíně to bylo šplhání po konstrukci až pod strop podia, tady sice nic takovýho udělat ani nešlo, ale naběhal se a naskákal celkem hodně. To samé platí i o ostatních členech. Kouzelník s kytarou Janick Gersh opět čaroval a tančil, věčně vysmátej Dave Murray opět rozdával úsměvy na všechny strany a Steve Harris neopoměl opět mířit svou basou na diváky a házet prasátka. Do toho samozdřejmě odzpívaval všechny texty s Brucem a nalítal se taky hezky. No a poslední do party Adrian Smith opět neomylně vystřihával sóla a známý riffy - prostě všichni byli takoví, přesně jak je známe. Iron Maiden jsou nesutále plní energie a stále předvádí, že ještě rozhodně nepatří do "starýho železa"!
Kromě písní z již zmiňovaných dvou alb zazněly i další, dá se říct největší hity jako "The Trooper", "Two minutes to midnight" anebo "Fear of the dark". Tahle píseň byla pro mě snad největším vrcholem večera. Kdo zná, tak ví, že na začátku publikum sborově zpívá chorály, při kterých jde mráz po zádech. V Ostravě to taky šlo a byla to nádhera. Není nic hezčího, než si zazpívat s třicetitisícovým davem. Atmosféra, při které fakt zamrazí a když už publikum přeřve samotnýho zpěváka z repráků, tak to už je fakt co říct. A právě v tomhle jsou rockový koncerty tak krásný. Takovouhle atmosféru prostě nikde jinde na nějaké hip-hop párty nebo na diskotéce nezažijete, o to se vsadím. V tomhle je právě to kouzlo živýho hraní, lidi se naladí na stejnou vlnu a přijdou tam za jediným cílem - vychutnat si zážitek z hudby. Kdo nezažil, nepochopí! Byl to prostě mazec! Troufnu si říct, že kdyby tenhle dav spustil husitskej chorál "Kdož jste boží bojovníci", tak by si Křižáci nasrali do kalhot. A to doslova! Šla z toho neskutečná síla, fakt zážitek! No a krásný taky bylo, když celej stadion zazpíval bubeníkovi Nickovi "Happy birthday to you...", bo zrovna slavil narozky. To by se mi taky líbilo :)

Při skladbě "The number of the beast" se zase na podiu zjevil samotnej Satanáš a další zajímavej moment byl při titulním songu "Iron Maiden", když v zádi podia vyjel tank a z něj vylezl všemi milovaný maskot Eddie a všechny si nás zaměřoval svým dalekohledem. Bomba! V dalším songu, kterej byl už v rámci přídavků se uráčil dokonce na podium dokráčet po svých, oděnej do vojenskýho a se samopalem v ruce, za pomocí něhož pak Janick hrál i na kytaru. Nechyběly samozdřejmě blbinky a škádlení s Edou, to k tomu prostě už patří. Poslední ze tří přídavků zazněla klasika "Hallowed be thy name" a hlavně sóla na všechny tři kytary v jejím průběhu, to je symfonie pro uši. Koncert trval něco málo přes hodinu a půl a možná se ještě očekávala nějaká ta píseň navíc, nicméně snad nikdo odtud neodcházel zklamanej. Trošku mě možná zamrzelo, že nebyly zahraný pecky z alb "Brave new world" nebo "Dance of death", ale bylo to hlavně jako turné k novýmu albu a nových písní bylo fakt dost. Lidi by určitě snesli další kousky a Maidni by tak mohli hrát až donekonečna. Škoda, všechno jednou končí a krátce po půl jedenácté skončil i tenhle svátek.
No a jaký to bylo z mého diváckého pohledu? V rámci možností jsem si to užil maximálně. Triko propocený, že by se dalo ždímat, nohy a záda bolely slušně! Kotel byl takovej, jak se na rockovej koncert sluší a patří! V tomhle se mi trošku nabízí srovnání s nedávným megakoncertem Kabátů v Olmiku. I když se to moc srovnávat nedá, protože Kabát a Iron Maiden jsou dva uplně odlišný světy. Za prvé už jenom složení publika - tohle co bylo na Iron Maiden dřív chodilo i na Kabáty - metalisti v otrhaných džískách, a nestalo se, že byste tu potkali maminky s dětma nebo lidi co by dali přes litr za vstupný jenom ze zvědavosti. Od prvního kousku bylo jasný, proč sem všichni přišli a pařilo se jako o život. Staří i mladí. Nevím jak to vypadalo na tribunách, ale tady by asi nějaký to dítě v první lajně jako na Kabátech nepřežilo :o) Za druhé se mi nabýzí srovnání podia jako stavby. V tomhle pro mě zvítězili Kabáti. Měli to daleko víc promakaný a podium v Ostravě byla už od pohledu jen hromada smontovaných lešeňových trubek. Co se ovšem dělo na něm, to už bylo jiný kafe. Jak už jsem psal, skoro při každé písni změna pozadí, kde většinou dominoval, kdo jiný než Eda a stilizace celýho podia do vojenskýho prostředí taky super. Ono stejně není důležitý, jak vipadá podium, ale co se děje na něm a v tomhle se fakt nedá srovnávat. Snad se jen dá vyseknout chvála Kabátům, že na český poměry dokáží udělat fakt show na světové úrovni.

Jediný, co mi trošku vadilo, byl docela špatnej výhled na kapelu. Podium bylo postavený dost nízko a tak lidi v kotli se museli docela dost namáhat, aby kapelu před sebou uviděli, pokud zrovna neskákali. Já jsem strávil většinu koncertu na špičkách, bo když si před vás stoupne nějakej dvometrovej hromotluk, tak to zrovna není to pravý ořechový. Ale budiž. Naštěstí byly po stranách podia i dvě velkoplošný obrazovky, takže semtam se člověk mohl mrknout i zblízka :)
Celej koncert jsem prožil fakt na max a sil už pak ubylo hodně. To jsem ještě nevěděl, co nás čeká. Opět v přeplněným trolejbuse zpátky na nádraží a tady čekat až do půl třetí do rána na nejbližší vlak. Super! Čas jsme si trošku zkrátili vyhledáváním nějaké blízké hospody, bo jsem nutně potřeboval doplnit ztracený tekutiny, ale to byla taky potíž. V okolí nádraží totiž široko daleko žádná hospoda, a když, tak už plná. Jinak to tu byla samá herna a to na každým třetím kroku. Divný, fakt. Ale asi to tu vynáší. Plán, mrknout se do Stodolní se zamítl pro těžkou únavu a tak jsme v jedné herně objevili místečko, kde jsme dali aspoň jedno pivko a pak zpátky na nádraží. Tady už to vypadalo, jak na srazu bezdomovců, všichni rockeři chrápali na zemi nebo v čekárnách a vypadalo to fakt zajímavě :)
A tady na nádraží byl největší zádrhel a pořadatelská chyba celýho koncertu. Bylo jasný, že koncert dýl jak do 23 hodin trvat nebude a nejbližší vlaky jely až po druhé ranní hodině. A to pouze dva - jeden na Prahu, druhej směr Přerov. Takže jsme to jako všichni ostatní zapíchly na židličkách v čekárně a nějakou tu hodinku jsme si pospali.
Člověk by čekal, že s autem budou v Ostravě problémy v kolonách a bůhví co ještě, jenomže žádný zácpy jsme z trolejbusu nezaznamenali a to co nastalo potom, byl fakt mazec a to jsme možná litovali, že jsem nakonec tím autem nejeli. České dráhy absolutně selhaly. Když se pořádá nějakej blbej fotbal, vypraví se speciální vlaky a bůhví co ještě pro nějaký zasraný chuligány, kterých je max. pár stovek a tady když čeká na peróně dobrá tisícovka lidí, přijede jenom mezinárodní rychlík se dvouma vagonama, zbytek zamčený pro lidi, co měli předplacený kupéčka někde z Vídně! Takže si asi dokážete představit, jak to na nádru vypadalo. Nebo radši ani nechtějte. Hraničilo to s velkým průserem! Každej samozdřejmě chtěl jet po takovým dlouhým čekání domů a tak se všichni rvali do vagonu hlava nehlava. Chodbičky vagonů plný až po schůdky, takže to vypadalo uplně jako kdyby vezli dobytek na porážku nebo Židy do koncentráku. Nebudu tady dopodrobna popisovat co se tam dělo, to by bylo na další dlouhej článek, ale tenhle průser zkazil snad všem náladu po vydařeným koncertu. Asi po půlhodinových dohadech se vlak nakonec rozjel a my naštěstí s ním, když jsme si našli poslední místečko na schůdkách u dveří a to bylo v tu chvíli asi to nejlepší, protože jsme měli aspoň při každé zastávce nejvíc kyslíku. Jinak hrůza. Tohle fakt nebylo zvládnutý a myslím, že kdyby se vypravil aspoň jeden speciální vlak navíc, bylo by všechno bez problémů. Takhle tam ještě musela půlka lidí zůstat na peroně, protože se prostě nevlezli :(
Domů jsme dojeli až ráno a před šestou hodinou teprve ulehali do postele totálně vyčerpaní. Kromě té zpáteční cesty to ale jinak fakt stálo za to, a jsem rád, že jsem Iron Maiden mohl zase naživo vidět. A je vidět, že tahle hudba ještě vůbec neumřela. Naopak! Bez nějaké výrazné mediální propagace navštívilo Bazaly na 30 tisíc lidí a to už je takový malý město na jednom stadioně! Třeba Kroměříž :)
A lidi na tuhle hudbu chodí a mají ji rádi, i když nezní každej den z rádia nebo z TV. Jo, to když přijela Madonna do Prahy, byly toho plný noviny půl roku dopředu. A tady? Nic. A přece si rockový fanoušci svou cestičku za svým oblíbeným interpretem najdou. Nevím, ale pro mě není nic lepšího. Tohle prostě na nějaké diskotéce nenajdete!!!

Pokud chcete vidět, jak vypadal koncert z mého pohledu, mrkněte na fotky SEM!!! anebo si prohlídněte následující videjka! Hezkou zábavu :o)
Video PART I.



Video PART II.


UP THE IRONS!!!

Foto měsíce - červen 07

4. června 2007 v 17:16 | RUDA |  Foto měsíce
Je tu nový měsíc a s ním i nové foto! :) Tentokrát mi padla do oka strašně krásná fotka, se kterou se tady musím pochválit. Západ Slunce nad kroměřížským jezerem Bágrák. Podařilo se mi to vyblejsknout jednoho květnovýho večera, když jsem šel navštívit Bubáka při rybolovu a byl to tam tenkrát fakt dobrej relax!!! No jo, na světě je krásně, stačí si jen všímat :o)))
Z tohohle místečka mám ještě další zajímavý fotky, tak třeba je sem časem ještě přidám.
Jinak musím ohlásit, že jste trhli rekord v návštěvnosti. V květnu sem na tyhle stránky zavítalo úctyhodných 2693 lidí!!! To je mazec! Kdo by to byl čekal, že tyhle moje žgryndy někoho budou tak zajímat :o)
Ale jsem rád samozdřejmě a děkuju všem, za přízniví ohlasy.