Červenec 2007

Dovolená s Dogou - Velké Pavlovice (9.7. - 13.7.2007)

16. července 2007 v 21:13 | RUDA |  Akcičky

...aneb Taková hezká slohovečka z prázdnin :o)))

Další z vrcholných akcí letošního léta je za náma. Nezbývá než zatlačit slzu a těšit se na další. Na tuhle pětidenní dovolenku na jižní Moravě ale budem jistě vzpomínat hodně dlouho, protože byla dost povedená! Na jednom místě v penzionu ve Velkých Pavlovicích, které leží v proslulé vinařské oblasti se sešlo naráz tolik dobrých lidiček, že nebyla nouze o zábavu. Všechno to měla na svědomí "světoznámá" rocková kapela Doga, která už takhle se svýma fanouškama jezdí na dovču třetím rokem. Nechci kecat, ale nevím o žádné jiné české kapele, která by tohle pro svoje fandy a známý dělala a je to rozhodně fajn, že díky nim má člověk kamarády po celé republice, kteří se pak sejdou a to pak stojí za to! :)Navíc je fajn, že tady nikdo nerozlišuje, jestli je člověk "rocková hvězda", starej nebo mladej... všichni jsme tady byli na stejné vlně a nikdo nic neřešil.
Naše kroměřížská partička vyrazila na jih v obvyklém složení v pondělí po obědě za vcelku hnusnýho počasí a tak to nevypadalo moc optimisticky. Na střeše jsme si ještě se sebou vezli kola a tak jsme si říkali, jestli je nevezeme zbytečně. No celou cestu nám hezky pršelo, ale po příjezdu na místo deštík ustal a tak to hned bylo veselejší. Po příjezdu jsme hned dostali přidělený pokoje, Izzi nás zkasíroval, takže už jen vybalit, dát jednu zdravotní a bylo po starostech :) Jak se zdálo, byli jsme asi jedni z posledních, kteří dorazili, bo na zahrádce penzionu už bylo plno účastníků a vedle nich už se vesele grilovalo selátko, který už mělo tu správnou barvu, takže jsme dorazili právě včas. Takže se sedlo, popilo se, pokecalo no a pak nám vysvitlo hezky sluníčko a rázem se udělalo takový horko, že byla ta správná nálada otestovat přilehlej bazén. Nic lepšího v tu chvíli nemohlo přijít! Pěkně jsme se vyblbli, osvěžili, já jsem si při jednom ze skoků málem rozbil držku, ale jinak to bylo perfektní :o) Následovala večeře, po ní ještě likvidace selátka a jelikož nám zase začalo pršet, sešlo se dolů do sklípku, kde nám měli chlapci zahrát něco ze svého repertoáru jen tak volně na španělky. Ze čtveřice muzikantů chyběl jenom tlučmistr Mrňus a tak to zbylé Doga trio rozjelo jenom na kytary bez cimbálu a stálo to za to.

Nálada ve sklípku byla už tou dobou skvělá a k tomu přispívalo i takové to jejich neformální hraní s různýma opičkama a čím dýl kluci hráli, bylo to uvolněnnější a veselejší. No nasmáli jsme se hodně. A taky si hezky zazpívali. Sice to nebylo "Vínečko bílé", jak by se asi na tohle prostředí slušelo, ale hukot jsme tam udělali pěknej a tak to má byt!
Pondělní večer prostě neměl chybu a byl taky jeden z nejlepších tady. Zbytek večera už pak tvořila volná zábava (takže chlastání na všechny možné způsoby :o)) no a bylo fakt hezky a veselo, že se člověku ani nechtělo spát.
Zde malá nekvalitní videoukázka, jak se to ve sklípku rozjíždělo:
Na druhej den jsme měli v plánu výlet na kolech. Ráno to venku vypadalo docela příznivě, ovšem uvnitř pokojů už to bylo horší. Někteří přišli o zrak, někteří o hlavu nebo o žaludek, ale nakonec jsme se vyhrabali a "vzali do Zaječích"! Tak se totiž jmenuje jedna dědinka nedaleko odtud,ale to jsme ještě netušili, že vedoucí zájezdu s náma mají uplně jiný úmysly. Na kolech jsme jezdili ještě společně s rodinkou Ondruchovou z Třince, což jsou uplně perfektní lidičky, s kterýma se člověk prostě nenudí. S nima jsme tu trávili většinu času a nemělo to chybu. No a na večerní pohádkovou idylku taťky s mamkou na zápraží se taky nedá zapomenout :o))) Takže zdravím Třinec! :)
V ten den jsme teda urazili nějakých 42 km, když jsme kolem novomlýnské nádrže dorazili až do Pavlova, kde jsme dali oběd, nakoupili turistycký známečky a pak zase hurá zpátky. To už nám ale počasí přestalo přát a tak nás skoro celou cestu skrápěl déšť. To bylo docela nepříjemný hlavně kolem přehrady, kde se do toho přidal ještě vítr a tak jsem měl strach, aby nás ještě nespláchlo Tsunami :) Ale v pohodě jsme to přežili a dokonce jsme ještě měli náladu se fotit v dešti ve slunečnicích :) A ještě že jsme to udělali - no není to krása?!
Tak jsme hezky mokří a spokojení dojeli zpátky na ubytovnu a večer následoval stylový přesun taxálem do místního sklípku, tentokrát už se vším všudy. Čekaly nás tu plný stoly a nechyběla samozdřejmě obvyklá ochutnávka vín přímo ze sudů. Nejvíc se ten večer rozjel Sáza, kterej se s tím nesral a nechával si nalívat vínko z koštýře rovnou do huby. S tímhle tempem samozdřejmě nemohl skončit jinak, než u "čtení" na stole! :) S přibývajícím časem ovšem zase procitl a opět "nebylo nic, co by ho těšilo" :o) Ve sklípku bylo veselo a ještě veselejš bylo před ním, kde se utvořil kroužek a začaly se vyprávět nejrůznější vtipy. A vůbec celej tenhle večer byl taky docela povedenej. Zábava byla jak má být, víno teklo proudem a my jsme nějak po jedenácté hodině odcházeli zpátky, tentokrát už po svých. Spát se ovšem některým ještě nechtělo, a tak jsme se šli s Vranysem ještě podívat, jak to vyadá na zápraží a tam to zase žilo.Vražedné spojení Laďa se Sázou spolu s Ivetkou, Klárkou a ještě nějakou paní značilo, že se večer asi ještě protáhne. Bylo to celkem poklidný posezení až do chvíle, kdy Sáza vytáhl malinovicu, kterou byl obdarován no a tak se opět degustovalo. A byla pohoda!
Večer jsme si opět hezky naplánovali cyklotrasu až do Mikulova, která ovšem zase další ráno vzala za své a tak jsme se rozhodli objet jen pár vinařských stezek v okolí.
Složení cyklistů bylo tentokrát trochu změněný, když místo "paní mamky" Zuzky vyrazila "Sazečka" Klárka a Vranys zůstal odpočívat na pokoji. Vyjížďka to byla příjemná, hezky mezi vinicema a meruňkovýma sadama... no romantika jak cyp! :) Nějakým způsobem jsme se dostali do blízkých Bořetic, kde jsem opět dali oběd, odpočinuli a objeli pár stylových vinných sklípků (tentokrát jen zvenčí!!!) Zpáteční cesta byla ještě hezčí, hezky nám to uteklo a tak jsme si řekli, že přece nemůžeme přijet tak brzo, aby si o nás ostatní mysleli, jakýpak nejsme cyklisti. Takže jsme to zapíchly v restauraci asi 500 m od našeho penzionu a tam ještě lupli jedno pivko. Pak už jsme klidně mohli machrovat, že jsme dali 60 km :)
Na večer byl domluvenej fotbalovej zápas proti místnímu ženskýmu týmu, na kterej jsme se všichni těšili. Jako správní fotbalisti jsme odjeli na zápas autobusem na bořetický hřiště a tam jsme si to měli s holkama rozdat (ve fotbale)! Já jsem se ujal své oblíbené role brankáře, ovšem nebyl jsem na ni sám, takže jsme se v zápase jako všichni ostatní pěkně střídali. No a po těch letech co jsem nestál v bráně se mi to sakra zase nějak zalíbilo a asi jsem to ještě nezapoměl, tak uvažuju, že s tím znova začnu. Chcete mě??? :o)
Zápas to byl zajímavej, nebyla nouze o různý srandovní zápichy a byla docela zábava se na to dívat. Holky hrály taky celkem dobře, i když možná že jsem od nich čekal trošku víc, bo v té bráně to byla místama celkem nuda. Ale zase na to, že hrály proti chlapům, klobouk dolů. Na posledních pět minut jsem si odskočil zahrát i do pole a můj parťák v bráně mezitím pustil "povinnýho" góla na 3:3, aby došlo na závěrečný penalty. V těch jsme holkám výrazně ukázali, kdo je lepší a tak jsme zaslouženě odcházeli jako vítězové. Ovšem tady o vítězství ani nijak nešlo, byla to spíš sranda a ta tady zvítězila především. Po zápase jsme odjeli zpátky na fotbalovej stadion do V.Pavlovic, kde jsme měli původně hrát a tam jsme udělali takovou menší družbu se soupeřkama. Na mě toho v ten večer bylo už ale nějak dost a únava byla silnější než já, takže jsem se hlavně těšil, až se natáhnu do postele.
Čtvrtek byl den výletů a poznávání, na kole už se nikomu moc nějak nechtělo, a tak jsme naplánovali výlet autama opět s naší spřátelenou rodinkou. První zastávkou byla Lednice a její zámeckej park s minaretem. Od té doby, co jsem tu byl naposled ještě se základkou se mi zdál zámek docela zdevastovanej a na minaretu bylo docela taky zklamání, protože v horní části stálo lešení a tak toho moc vidět nebylo. V zámku jsme ještě stihli shlídnout výstavu roztomilých zvířátek, vyplašit tu pár křečků a po cestě na minaret se na každých sto metrech vyfotit, což už některý z nás celkem sralo, tak šli radši hledat hřiby! :o)
Další cíl byly Valtice, kde jsme konečně nasytili naše hladové krky v zahradní restauraci s příjemnou hudbou 80.let s Míšou Davidem v čele, která ovšem trošku přeskakovala a pan číšník z toho byl viditelně nervózní, takže uprostřed placení utíkal přelupávat písničky :) Ale jinak skvělá restaurace, kdybych věděl, jak se jmenuje, tak ji doporučím :) Po dobrým obědě následovala prohlídka zámku a jeho okolí, do zahrady už jsme se bohužel nedostali, bo nás opět chytla silná přeháňka a tak jsme si šli prohlídnout zdejší vinotéku a nakoupit nějaké suvenýry.
Kolem plánovanýho Mikulova už jsme jenom projeli, bo čas do večeře se nebezpečně krátil a tak jsme jeli na další bod na Pasohlávky, kde jsme si chtěli prohlídnout zatopenej kostel, ke kterýmu se podle Bubáka dá dojít "suchou nohou po vodě". Našli jsme místečko, kde by to teoreticky šlo, ale zvýšená hladina vody v nádrži po dešti nám to neumožnila, takže jsme to asi po čtvrhodině spekulování zabalili a ještě to jeli zkusit z druhé strany, kde to nebylo o nic lepší. Na večeři jsme dorazili právě včas a po ní se sedělo dlouze na zahrádce, kde jsme si asi dvě hodiny v kuse vyprávěly vtipy. Jeden následoval druhýho a tak bránice dostala ten večer pořádně zabrat. Ale smích je zdravej, tak snad nám to posloužilo jako dlouhodobá prevence:) Poté co nás slečna servírka "taktně" vyhnala spát, jsme šli všichni ještě k Bubákovi a Evžence na pokoj a tam už zábava probíhala jenom tak v poklidu při pojídání melounů a utopenců. V klídku jsme se pak odebrali do postelí, ze kterých nás pak ještě vytáhla Evženka jakožto svědek údajného znásilnění, tak jsme se zasmáli a šli zase spát :)
V pátek ráno už jsme museli vyklidit pokoje a nastal čas loučení. Nikomu se odjíždět nechtělo a bylo to vidět. Strašně rychle to uteklo a každej by rád ještě chvíli zůstal, protože jsme věděli, že doma už to bude zase to samý a že taková sranda tam nebude. Všechno ale holt někdy končí a tak jsme se dojatě rozloučili a tradá domů. S naší třineckou rodinkou jsme ještě byli domluvení, že jim ještě ukážeme Kroměříž, což se taky stalo, ale až v pozdním odpoledni, bo to ještě brali kvůli zběsilému honu za známkama zkratkou přes Brno :) A tak jsme se ještě večer prošli po Kroměříži, já jsem se konečně díky nim podíval po dlouhé době do Květné zahrady, kde už jsem nebyl hezkých pár let no a pak definitvně nazdar :(
Večer jsme ještě s Vranysem, Obrázkem a Obrazicí udělali u nás táboráček, bo za ten týden jsme si nějak odvykli chodit brzo spát a tam na mě dolehl takovej nějakej útlum a depka z toho, že už je to všechno za náma, protože to bylo fakt perfektní. Holt se nedá nic dělat, vzopmínky zůstanou hezký a doufejme, že brzo přijdou podobný akcičky a třeba ještě lepší. Ale ty lidi mi budou sakra chybět!!! :o)
"ACH není tu není..." :o)))
A máme taky krásný fotečky takže kochat se a závidět můžete TADY!!!

Video z NPH 2007

14. července 2007 v 11:03 | RUDA |  Videoklípky
Přidávám videa z letošní Noci plné hvězd. Semtam je ten zvuk trošku horší, ale to už je u mého záznamového zařízení ostatně zvykem :o)
PÁTEK

SOBOTA

Noc plná hvězd - Třinec 2007

5. července 2007 v 22:46 | RUDA |  Akcičky
Krásná fotečka, že? Tenhle obrázek tak nějak vyjadřuje, o čem pro mě letošní festival Noc plná hvězd v Třinci asi tak byl. Nebyl totiž ani tak o těch hvězdách co vystupovaly na podiu, protože těch jsem letos opravdu viděl pomálu, ale bylo to spíš o kamarádech a známých, se kterýma jsem tu trávil většinu svýho času. Samozřejmě za doprovodu dobré muziky! :o)

Letos se to v Třinci opět vydařilo a zase bude dlouho na co vzpomínat. Na tenhle skvělej fesťáček do "Ocelovýho města" jezdíme pravidelně už asi pátým rokem a za tu dobu jsme si tu našli spoustu dobrých přátel, se kterýma se tu vždycky setkáváme. A letos zase přibyli nějací noví, což je jenom dobře. Tenhle festival, ač se řadí k jedněm z největších v republice, je vyhlášenej pro takovou správnou domáckou atmosféru, kde na každým rohu potkáte někoho známýho, zajdete na pivko, pokecáte, nikde se netísníte a netlačíte (pokud zrovna nestojíte v kotli pod podiem), je tu velkej prostor, dvě hudební scény, takže si každej příjde na svý a vládne tu dobrá pohoda! Počasí letos opět taky vyšlo, takže to bylo bez chybičky.
Na sever jsme z Kroměříže nakonec vyrazili autem, bo jsme museli čekat na Bubáka, jak dopadne na zkouškách ve škole v Brně. Dopadnul velmi dobře, padla možnost cestování vlakem a čekalo se, až dorazí ze Štatlu! Na cestu jsme se nakonec vydali ve třech a na mě samozdřejmě padla role řidiče :)

V plánu bylo dorazit na místo nějak před šestou hodinou, abychom stihli vystoupení skupiny Harlej. Asi by se to podařilo, kdyby nás na silnici cestovalo trochu míň, bo jsme po cestě uvízli min. ve třech zácpách a to se na času projevilo. Jinak cesta proběhla bez problémů a do Třince jsme dorazili kolem šesté hodiny. Chvilku jsme si tu ještě pobloudili, když jsme dorazili i k samotným branám třineckých železáren, ale nakonec jsme za pomoci místních a vrozených instinktů dorazili k místu konání. To už jsme slyšeli z okýnka dunění muziky Harlejů a bylo nám jasný, že tyhle kluky už prostě neuvidíme :o(
Ale tak pár skladeb jsme si alespoň poslechli při cestě ke stadionu a při stavění stanu... ovšem tohle nás hodně mrzelo. Ubytovaní jsme byli během půlhodinky u naší staré známé tetky na zahradě a hurá na Borek! To už na podiu řádil Aleš Brichta se svým Bandem. Jeho vystoupení jsme sledovali jen tak zpovzdálí a to ještě ne celý, bo se začali oběvovat první známí a taky se šlo na pivko, bo cesta byla dlouhá :) Tak jsem si předem plánoval, že se v pátek od vystoupení Harlejů asi nehnu od podia, protože tam hráli samí dobří interpreti, který jsem si chtěl poslechnout, ale opak byl pravdou. Moc jsem jich neviděl, a když jo, tak jen chvíli. Po Brichtovi byla na scéně Anna K. , kterou jsem naživo ještě neviděl a byl jsem na ni celkem zvědavej, jenmože to prostě nevyšlo. Jestli jsem viděl půlku písničky, tak to bylo asi moc. Člověk se holt zase někde zakecal, přívítával a už to šlo do háje. Tak jsem aspoň poslouchal zpovzdálí, když už nic. Ale byla sranda. Během chvilky nastala ta správná nálada a naše ústní koutky byly každou chvíli roztažený od ucha k uchu. Pak už to šlo ráz naráz. Vranys s Bubákem dostali V.I.P. náramky, který opravňovaly ke vstupu do zákulisí, takže tam byli většinu večera zalezlí a já jsem se mezitím potkal s mojí třineckou záchranářskou spolužačkou a s jejíma přátelama a s nima jsem pak trávil většinu pátečního večera (pokud pominu paření před podiem). Třinečáci a obyvatelé z blízkýho okolí jsou fakt strašně dobří lidi (alespoň ti, co znám). Hned jsou s každým kamarádi a je s nima neskutečná sranda! A ženský tu mají taky hezký :o))) I když to město vypadá otřesně, moc se mi tu líbí a vždycky naskočím na to jejich kratke nařeči a cítím se tu prostě fajn!
Po Aničce K. měla vystupovat naše oblíbená Doga a to už se stmívalo. Trošku jsem se zakecal a tak jsem se pak s dávkou drzosti musel probojovávat do předních řad za Bubákem a Vranysem, abysme mohli pořádně zapařit. Doga začala svoje vystoupení netradičně. Za zvuků hudby ze seriálu Nemocnice na kraji města přinesli tři zřízenci oblečení do hábitů z operačních sálů "jakoby mrtvého " frontmana Izziho na nosítkách a začali mu dávat elektrošoky, načež se milý Roman probudil, vyskočil, zařval "Kurvastetady?" a spustil první pecku "Už mě řežou". Doga ten večer hrála výborně. Mělo to šťávu, kluci byli taky nažhavení a tak jim to šlapalo jedna radost. Na Lumírovi bylo vidět, že před koncertem asi trochu víc nasával, ale zase aspoň předváděl větší show než jindy :) Atmosféra byla taky dobrá, akorát bylo prostě míň lidí, než v Třinci vždycky bývá.

Tenhle fesťák trošku zaznamenává úbytek, co se týče návštěvnosti, ale bylo to jistě i tím, že se konal zároveň ve stejným termínu s dalším velkým festivalem Basinfire fest, kterej měl podobný obsazení, takže lidi z republiky už si vybírají, kam si zajedou. Dle mého názoru už je na tu naši malou zemi trošku přefestováno, ale lidi se chtějí bavit, tak si určitě vyberou, kam zajet. Ve Zlíně navíc probíhal v pátek koncert Kabátů, kam jelo hodně lidí z Moravy a co jsem slyšel, tak hodně lidí se do Třince chystalo právě rovnou až ze Zlína. A bylo to taky poznat. V sobotu narostla návštěvnost o polovinu a už to bylo to pravý, jak to na NPH vždycky bývá. Dle informací z tisku sem nakonec zavítalo kolem osmi tisíc lidí, což je celkem slušný.
Po Doze přišel čas příjmu a výdeje tekutin a opět se dělaly kraviny se známýma. U stánků s občerstvením jsem vytvořili takovej malej diskuzní kroužek, pak už začaly poletovat i nějaký baňky a hladinka rostla. To už na podiu začala zpívat hlavní hvězda celýho festivalu německá legendární metalová zpěvačka Doro Pesch. Opět jsem z toho skoro nic neměl, ale asi tak půlku vystoupení jsem zaznamenal zpozvdálí od stanoviště Rudy Jelínka :) Stačili jsme si zabékat i její snad největší hit "All we are", kterej nahrála ještě s kapelou Warlock a pak nastal konec. Ti dva soukmenovci mi opět někam zmizeli, takže jsem zase trávil čas s Třinečákama, pak začal hrát další headliner kapela Waltari, která mě ovšem ničím moc nezaujala. Muzika to nebyla špatná, ovšem nebylo na tom nic, co by mě extra uchvátilo.

Většina známých už šla spát, ale já jsem si ještě počkal na poslední dvě kapely pátečního večera a to se vyplatilo. První z nich byla kapela Cocotte Minute, jejichž hudba je fakt perfektní do skoku a tak jsem si spolu s ostatníma lidma pěkně zapařil. Skákalo se fakt hodně a bylo to fajn vystoupení, ovšem myslím, že poněkud krátký. Doro holt přetahovala a tak chlapci z Cocotte Minute museli tu ztrátu asi odesrát tím, že museli hrát zkrácenej set. Nevadí, i tak to bylo výborný.
Jako poslední vystoupili chlapíci z Krucipüsk a musím říct, že tohle vystoupení spolu s Dogou bylo jedno z nejlepších celýho pátečního večera. Kotel, kterej se spustil pod podiem byl fakt ohromnej a zábrany pro diváky se otřásaly v základech, div, že jsme je neporazili :) Strejda Tomáš je na podiu fakt neskutečnej démon a umí to opravdu výborně rozpálit. Opravdu frontman na pravým místě. Co k tomu dodat, bylo to fakt výborný a jelikož hráli poslední, mohli si dovolit i přídavek a to v podobě mojí oblíbené písně "Láska je kurva". No pařba opravdu kvalitní a tady jsem se fakt hodně vyšťavil. Plánovanej konec byl na třetí hodinu ranní, ale Krucipüsk zakončoval až o půl čtvrté. Do stanu jsem se dostal asi ve čtyři hodiny, spolubydlící už podřimovali, tak jsme ještě chvilku pokecali a šli spát.
Ráno nás vzbudilo sluníčko, který vytvářelo v našem stanu docela slušný peklo a když se do toho přidaly ucházející plyny mých spolubydlících, nebylo opravdu nic co závidět :o) Tradičně jsme se po ránu vydali na hygienickou procházku na nádraží, letos žádnej telefonát k protinožcům nebyl a tak to proběhlo celkem v klídku :o) Pak jsme šli zkontrolovat auto, jestli nám náhodou už nestojí na špalkách nebo jestli tam vůbec stojí - no a stálo! Při cestě tam nás doprovázela písnička slovenské kapely Editor s názvem "Červená čiapočka" a jelikož jsme to nikdy předtím neslyšeli, tak jsme na sebe zůstali celkem překvapeně hledět, bo text té písničky je fakt docela drsnej! Doporučuju vyslechnout! :o)
Pak už nám začalo festivalový ráno, na hlavním podiu jsme chvilku zhlídli mladou kapelu Nevím a po nich Jaksi taksi, po téhle kapele jsme se šli poprvé a naposled podívat na scénu B, kde vystupovala kapela Memoria, kterou mi spolužák Zdeňa pravidelně pouštěl při cestách do školy a docela se mi zalíbila, takže jsem se šel mrknout, jak to vypadá naživo. Zpěvačka celkem kočka, hráli docela fajně, akorát hráli samé písničky, které jsem neznal a tak jsme asi po třech peckách odešli jinam. Samozdřejmě vzápětí spustili ty moje oblíbené, ale už se mi jaksi nechtělo vracet :) Vzápětí jsme s Vranysem spatřili osobu, která nás mile překvapila svou návštěvou, bo v tu dobu měla být údajně někde na svatební cestě a v pokročilém měsíci těhotenství. Ano, řeč je o naší karvinské kamarádce Andrejce, která s náma ještě na loňském ročníku kalila jak o život a teď se rozhodla založit rodinku :) No čas letí a lidi stárnou a tak co se dá dělat! Každopádně je fajn, že se novomanželé přijeli podívat i s malým v bříšku a tak snad z toho rambajzu mimčo neohluchlo! A tak jsme s nima chvilku poseděli na dece, dali pivko, mezitím na podiu trojčil Vlasta Horváth a po něm místní hvězdička Ewa Farna, na kterou se Bubák obzvlášť těšil.

Nikdo do posledních chvil nevěděl, jestli "zavolá nebo příjde" , ale nakonec jí to tak vyšlo a zazpívala celkem dobře :) Pokud se bude snažit a zůstane u bigbítu, vyroste z ní určitě dobrá zpěvačka, bo předpoklady na to má a i naživo její hlas zní docela dobře, takže to není nijak studiově vyrobená zpěvačka. Diváku měla fakt hodně, polovina lidí tam byla samozdřejmě jen tak ze zvědavosti, ale špatný to nebylo. Neposrala se z toho davu a zvládla to celkem fajn. Na to že jí je třináct a vystupovala převážně před metalovým publikem... klobouk dolů! Myslím taky, že takovej kotel holka na svým vystoupení ještě nezažila, bo se v jednom hloučku pogovalo jak o život! No sranda! Akorát by Ewička nemusela místama do toho mikrofonu při burcování publika tak křičet, trošku to trhalo uši! :) Ale jinak dobrý!
Po Vlastíkovi a Ewce přišlo trochu jiný kafe a to v podobě kapely Škwor! Jejich poslední album Loutky je hodně silný a tak jsem se těšil, jak budou nový pecky znít živě. Zněly perfektně! :) Zahráli sice asi jenom čtyři, ale na festivalovej set to stačí. Zbytek vystoupení tvořily starší osvědčený kousky a Škwoři byli v sobotu snad jedinou kapelou, na kterou jsme pořádně zapařili, protože pak už nějak chyběla energie :( Následovalo vystoupení Petra Bende, ze kterýho jsme neviděli ani minutu, protože jsme právě trávili nějakej čas v Petra stanu, což byla novinka na letošní NPH. Byl to z jedné půlky hezky vybavenej bar s křesílkama a uprostřed s podiem, kde vystupovali semtam nějaké kapely a pak nějakej DJ. Jinak tam probíhala reklamní akce s cigárama, když při zakoupení jedné krabičky jste dostali spoustu různých výhod a dárečků. Mimo jiné i nějaký teplý jídlo, který v tu dobu zrovna přišlo vhod. Když jsme vylezli ven po nějaké hodině a půl, pořád hrál Bende a to mi nějak přišlo divný. Později jsem se dozvěděl, že nepřijela kapela Peha, která měla hrát po něm, a tak si to vystoupení mohl prodloužit.
Poté jsme s klukama vyřešili vstup do V.I.P. sekce, když byl konečně umožněn vstup i pro mě, takže jsem se tam šel taky mrknout a taky něco zblajznout. Zatím hráli na podiu Ostravaci Citron, my jsme poseděli u pivka s Mrňusem a byla sranda! Pak jsme se šli podívat na slovenskou crazy bandu Horkýže slíže a jejich vystoupení taky nemělo chybu. Patřilo k těm nejlepším na fesťáku, jen škoda, že nehráli za tmy! Jsou to hrozně ujetí borci a jejich muzika je výborná. Obzvlášť veselý texty! Poslední jejich album "Ukáž tu tvoju ZOO" se taky podařilo a Horkýže z něj samozdřejmě něco zahráli. Troufám si říct, že měli snad nejpočetnější publikum ze všech kapel, protože na place bylo hodně narváno. Zkazila to snad jen velice prudká přeháňka, která zahnala polovinu lidí pod přilehlý stany, ale po dvou písničkách déšť ustal, takže to bylo v klidu. Na závěr chalani předvedli hodně vydařený číslo, když se převlekli za hip - hopery a začali po cigánsku rapovat pecku "R´n´B soul", která je i na jejich poslední desce. Mimochodem mají k ní i velice podařenej klípek! :) No nemělo to chybu, sranda jak cyp! O závěr produkce se zpěvák Kuko postaral stylovou větou: "Už aj malé děti o nás vedia, že sme kokoti!" :o) Jsou to prostě borci! A kokoti zároveň! :o)))
Následující naše kroky směřovaly opět do "víajpíčka", kde jsme pak trávili většinu večera a prakticky jsme se odtud až do jedenácti večer nehnuli! Pokecali jsme tu se známýma, pofotili se s hvězdama, pojedli popili a semtam jsme vykoukli, co se děje na podiu. Když už jsem u toho focení - potkali jsme tam jednu sexbombu, která vypadala jako přesná kopie Dolly Buster se vším všudy! No tak jsme se s ní z recese chtěli jít vyfotit a ona mezitím vytáhla obrovskej kanón a začala si fotit nás. To byl pro mě vynikající můstek a tak jí říkám: "Když si fotíš ty nás, tak my si teď vyfotíme tebe" načež se mi dostalo odpovědi "Sorry, I don´t speak Czech." To mě neodradilo a tak jsem využil svých skvělých anglických konverzačních schopností a to už se smíchem porozuměla! :) Když jsem se jí zeptal, odkud že vlastně je, vybalila na mě, že je z Kanady z Toronta. To jsem teda celkem čuměl a nechápal jsem, co tu vlastně dělá no a pak z ní vylezlo, že je fotografka. Hmm, jestli by se mi chtělo jet z Toronta až do nějakýho Třince... copak je to Woodstock? Ale nejspíš holka dojela s nějakou tou zahraniční kapelou a bůhví, jestli fotografování nebyla jen záminka :)
Na podiu zrovna hráli No name a podle toho co jsme slyšeli za scénou, měli celkem slušnej ohlas. Pak se s náma kluci i ochotně vyfotili a šli jsme sledovat znovuzrození legendy Kreyson v čele s Láďou Křížkem. Měla to být velkolepá akce a dokonce se tu natáčelo i DVD, takže jsme byli zvědaví. Abych řekl pravdu, nic jsem od toho nečekal, zvlášť po tom, co jsem viděl Křížka zpívat s Doro na Andělech a to byl velkej propadák! Tady mi ovšem vyrazil dech. Ač je Láďa teď hodně bachratej a vypadá spíš jak Lešek Semelka, neztratil nic ze svýho pěveckýho umění a zpíval jak zamlada. Celý vystoupení jsem sledoval z prostoru před podiem a fakt jsem čuměl s otevřenou hubou, protože Kreyson hrál jako z partesu. Bezy chybiček, jako za starých časů a i když jsou to už staří bardi, hráli fakt výborně. Iron Maiden hadra :o) Při poslouchání těch starých hitů mě tak trochu přepadla nostalgie a zavzpomínal jsem na starý časy, když jsme Kreysony s bráchou ještě jako děcka sjížděli na gramodesce a prakticky jsme na téhle hudbě vyrůstali. No mazec, hned mi naskočily všechny texty a zpíval jsem to s nima, i když jsem to už hezkých pár let vůbec neslyšel. Pro mě jednoznačně největší překvapení festivalu! Ještě kdyby Křížek shodil pár kilo a udělal něco se svým designem, bylo by to dokonalý a určitě by mohli vystupovat častějc a získat si zpátky svoje publikum. Uvidíme co z toho vyleze! Každopádně by to bylo zase nějaký oživení na české scéně!
To už se ale Noc plná hvězd chýlila ke konci a po Kreysonu nastoupila zahraniční kapela Destruction, což mi vůbec nic neříká a když jsem se šel na ně podívat, tak jedna písnička zněla jako druhá a jedinej rozdíl mezi nima byl snad v tom, že mezi nima byla přestávka, jinak to borci mydlili hlava nehlava, rychlost jak blázen a pořád to samý. Kdybych měl zrovna něco v krvi, tak bych na to určitě pařil jak Bubák, protože to byl fakt nářez, ale únava byla větší a tak jsme semtam dělali jen nějaký kraviny. Po téhle kapelce jsme se začali pomalu loučit a odcházeli jsme do hajan, protože nás ráno čekala zase cesta zpátky.
Vždycky to uteče jako voda, ale stojí to za to. Ty dva dny na fesťáku bohatě stačí, energie ubývá rychle a nedovedu si představit, že bych měl být na nějakým čtyřdenním festivalu jako je Masters of rock. To by mě asi odvezli :) Přežít se to určitě dá, ale člověk si to pak asi tak neužije. Noc plná hvězd je pro mě ideální festival, bo já jsem převážně na ty československý kapely a tady se ta špička vždycky sejde na jednom místě. Navíc okolo samí dobří lidi, pohoda,sranda, hezký počasí - co víc si člověk může přát! Snad jen, aby to za rok bylo ještě lepší! :o)
FOTKY ZDE!!!
I nějaké video přibude!

Foto měsíce - červenec 07

2. července 2007 v 21:30 | RUDA |  Foto měsíce
Já a má nejbližší rodinka na červnové oslavě mých narozenin. Netřeba dál komentovat! :o)


No a jinak mi tu opět trháte rekordy vážení přátelé. Za měsíc červen 2811 přístupů!!! To je opravdu hezké :o)

Kabáti a já! :)

1. července 2007 v 14:33 | RUDA |  Co sa stalo nové!?
Musím si sem na tu moji "nástěnku" vystavit tyhle fotečky, bo mám fakt radost, že se mi je podařilo pořídit! Kapelu Kabát žeru už od svých cca šesti let a teprve teď se mi podařilo se s nima setkat jinak, než na koncertě pod podiem. Jo jo, takový můj dětský sen se splnil :o)))
S Pepou Vojtkem
S Otou Váňou
S Hurvajzem a Milanem Špalkem
Jinak ostatní moje fotečky ze zlínské autogramiády Kabátů najdete ZDE!!!