Dovolená s Dogou - Velké Pavlovice (9.7. - 13.7.2007)

16. července 2007 v 21:13 | RUDA |  Akcičky

...aneb Taková hezká slohovečka z prázdnin :o)))

Další z vrcholných akcí letošního léta je za náma. Nezbývá než zatlačit slzu a těšit se na další. Na tuhle pětidenní dovolenku na jižní Moravě ale budem jistě vzpomínat hodně dlouho, protože byla dost povedená! Na jednom místě v penzionu ve Velkých Pavlovicích, které leží v proslulé vinařské oblasti se sešlo naráz tolik dobrých lidiček, že nebyla nouze o zábavu. Všechno to měla na svědomí "světoznámá" rocková kapela Doga, která už takhle se svýma fanouškama jezdí na dovču třetím rokem. Nechci kecat, ale nevím o žádné jiné české kapele, která by tohle pro svoje fandy a známý dělala a je to rozhodně fajn, že díky nim má člověk kamarády po celé republice, kteří se pak sejdou a to pak stojí za to! :)Navíc je fajn, že tady nikdo nerozlišuje, jestli je člověk "rocková hvězda", starej nebo mladej... všichni jsme tady byli na stejné vlně a nikdo nic neřešil.
Naše kroměřížská partička vyrazila na jih v obvyklém složení v pondělí po obědě za vcelku hnusnýho počasí a tak to nevypadalo moc optimisticky. Na střeše jsme si ještě se sebou vezli kola a tak jsme si říkali, jestli je nevezeme zbytečně. No celou cestu nám hezky pršelo, ale po příjezdu na místo deštík ustal a tak to hned bylo veselejší. Po příjezdu jsme hned dostali přidělený pokoje, Izzi nás zkasíroval, takže už jen vybalit, dát jednu zdravotní a bylo po starostech :) Jak se zdálo, byli jsme asi jedni z posledních, kteří dorazili, bo na zahrádce penzionu už bylo plno účastníků a vedle nich už se vesele grilovalo selátko, který už mělo tu správnou barvu, takže jsme dorazili právě včas. Takže se sedlo, popilo se, pokecalo no a pak nám vysvitlo hezky sluníčko a rázem se udělalo takový horko, že byla ta správná nálada otestovat přilehlej bazén. Nic lepšího v tu chvíli nemohlo přijít! Pěkně jsme se vyblbli, osvěžili, já jsem si při jednom ze skoků málem rozbil držku, ale jinak to bylo perfektní :o) Následovala večeře, po ní ještě likvidace selátka a jelikož nám zase začalo pršet, sešlo se dolů do sklípku, kde nám měli chlapci zahrát něco ze svého repertoáru jen tak volně na španělky. Ze čtveřice muzikantů chyběl jenom tlučmistr Mrňus a tak to zbylé Doga trio rozjelo jenom na kytary bez cimbálu a stálo to za to.

Nálada ve sklípku byla už tou dobou skvělá a k tomu přispívalo i takové to jejich neformální hraní s různýma opičkama a čím dýl kluci hráli, bylo to uvolněnnější a veselejší. No nasmáli jsme se hodně. A taky si hezky zazpívali. Sice to nebylo "Vínečko bílé", jak by se asi na tohle prostředí slušelo, ale hukot jsme tam udělali pěknej a tak to má byt!
Pondělní večer prostě neměl chybu a byl taky jeden z nejlepších tady. Zbytek večera už pak tvořila volná zábava (takže chlastání na všechny možné způsoby :o)) no a bylo fakt hezky a veselo, že se člověku ani nechtělo spát.
Zde malá nekvalitní videoukázka, jak se to ve sklípku rozjíždělo:
Na druhej den jsme měli v plánu výlet na kolech. Ráno to venku vypadalo docela příznivě, ovšem uvnitř pokojů už to bylo horší. Někteří přišli o zrak, někteří o hlavu nebo o žaludek, ale nakonec jsme se vyhrabali a "vzali do Zaječích"! Tak se totiž jmenuje jedna dědinka nedaleko odtud,ale to jsme ještě netušili, že vedoucí zájezdu s náma mají uplně jiný úmysly. Na kolech jsme jezdili ještě společně s rodinkou Ondruchovou z Třince, což jsou uplně perfektní lidičky, s kterýma se člověk prostě nenudí. S nima jsme tu trávili většinu času a nemělo to chybu. No a na večerní pohádkovou idylku taťky s mamkou na zápraží se taky nedá zapomenout :o))) Takže zdravím Třinec! :)
V ten den jsme teda urazili nějakých 42 km, když jsme kolem novomlýnské nádrže dorazili až do Pavlova, kde jsme dali oběd, nakoupili turistycký známečky a pak zase hurá zpátky. To už nám ale počasí přestalo přát a tak nás skoro celou cestu skrápěl déšť. To bylo docela nepříjemný hlavně kolem přehrady, kde se do toho přidal ještě vítr a tak jsem měl strach, aby nás ještě nespláchlo Tsunami :) Ale v pohodě jsme to přežili a dokonce jsme ještě měli náladu se fotit v dešti ve slunečnicích :) A ještě že jsme to udělali - no není to krása?!
Tak jsme hezky mokří a spokojení dojeli zpátky na ubytovnu a večer následoval stylový přesun taxálem do místního sklípku, tentokrát už se vším všudy. Čekaly nás tu plný stoly a nechyběla samozdřejmě obvyklá ochutnávka vín přímo ze sudů. Nejvíc se ten večer rozjel Sáza, kterej se s tím nesral a nechával si nalívat vínko z koštýře rovnou do huby. S tímhle tempem samozdřejmě nemohl skončit jinak, než u "čtení" na stole! :) S přibývajícím časem ovšem zase procitl a opět "nebylo nic, co by ho těšilo" :o) Ve sklípku bylo veselo a ještě veselejš bylo před ním, kde se utvořil kroužek a začaly se vyprávět nejrůznější vtipy. A vůbec celej tenhle večer byl taky docela povedenej. Zábava byla jak má být, víno teklo proudem a my jsme nějak po jedenácté hodině odcházeli zpátky, tentokrát už po svých. Spát se ovšem některým ještě nechtělo, a tak jsme se šli s Vranysem ještě podívat, jak to vyadá na zápraží a tam to zase žilo.Vražedné spojení Laďa se Sázou spolu s Ivetkou, Klárkou a ještě nějakou paní značilo, že se večer asi ještě protáhne. Bylo to celkem poklidný posezení až do chvíle, kdy Sáza vytáhl malinovicu, kterou byl obdarován no a tak se opět degustovalo. A byla pohoda!
Večer jsme si opět hezky naplánovali cyklotrasu až do Mikulova, která ovšem zase další ráno vzala za své a tak jsme se rozhodli objet jen pár vinařských stezek v okolí.
Složení cyklistů bylo tentokrát trochu změněný, když místo "paní mamky" Zuzky vyrazila "Sazečka" Klárka a Vranys zůstal odpočívat na pokoji. Vyjížďka to byla příjemná, hezky mezi vinicema a meruňkovýma sadama... no romantika jak cyp! :) Nějakým způsobem jsme se dostali do blízkých Bořetic, kde jsem opět dali oběd, odpočinuli a objeli pár stylových vinných sklípků (tentokrát jen zvenčí!!!) Zpáteční cesta byla ještě hezčí, hezky nám to uteklo a tak jsme si řekli, že přece nemůžeme přijet tak brzo, aby si o nás ostatní mysleli, jakýpak nejsme cyklisti. Takže jsme to zapíchly v restauraci asi 500 m od našeho penzionu a tam ještě lupli jedno pivko. Pak už jsme klidně mohli machrovat, že jsme dali 60 km :)
Na večer byl domluvenej fotbalovej zápas proti místnímu ženskýmu týmu, na kterej jsme se všichni těšili. Jako správní fotbalisti jsme odjeli na zápas autobusem na bořetický hřiště a tam jsme si to měli s holkama rozdat (ve fotbale)! Já jsem se ujal své oblíbené role brankáře, ovšem nebyl jsem na ni sám, takže jsme se v zápase jako všichni ostatní pěkně střídali. No a po těch letech co jsem nestál v bráně se mi to sakra zase nějak zalíbilo a asi jsem to ještě nezapoměl, tak uvažuju, že s tím znova začnu. Chcete mě??? :o)
Zápas to byl zajímavej, nebyla nouze o různý srandovní zápichy a byla docela zábava se na to dívat. Holky hrály taky celkem dobře, i když možná že jsem od nich čekal trošku víc, bo v té bráně to byla místama celkem nuda. Ale zase na to, že hrály proti chlapům, klobouk dolů. Na posledních pět minut jsem si odskočil zahrát i do pole a můj parťák v bráně mezitím pustil "povinnýho" góla na 3:3, aby došlo na závěrečný penalty. V těch jsme holkám výrazně ukázali, kdo je lepší a tak jsme zaslouženě odcházeli jako vítězové. Ovšem tady o vítězství ani nijak nešlo, byla to spíš sranda a ta tady zvítězila především. Po zápase jsme odjeli zpátky na fotbalovej stadion do V.Pavlovic, kde jsme měli původně hrát a tam jsme udělali takovou menší družbu se soupeřkama. Na mě toho v ten večer bylo už ale nějak dost a únava byla silnější než já, takže jsem se hlavně těšil, až se natáhnu do postele.
Čtvrtek byl den výletů a poznávání, na kole už se nikomu moc nějak nechtělo, a tak jsme naplánovali výlet autama opět s naší spřátelenou rodinkou. První zastávkou byla Lednice a její zámeckej park s minaretem. Od té doby, co jsem tu byl naposled ještě se základkou se mi zdál zámek docela zdevastovanej a na minaretu bylo docela taky zklamání, protože v horní části stálo lešení a tak toho moc vidět nebylo. V zámku jsme ještě stihli shlídnout výstavu roztomilých zvířátek, vyplašit tu pár křečků a po cestě na minaret se na každých sto metrech vyfotit, což už některý z nás celkem sralo, tak šli radši hledat hřiby! :o)
Další cíl byly Valtice, kde jsme konečně nasytili naše hladové krky v zahradní restauraci s příjemnou hudbou 80.let s Míšou Davidem v čele, která ovšem trošku přeskakovala a pan číšník z toho byl viditelně nervózní, takže uprostřed placení utíkal přelupávat písničky :) Ale jinak skvělá restaurace, kdybych věděl, jak se jmenuje, tak ji doporučím :) Po dobrým obědě následovala prohlídka zámku a jeho okolí, do zahrady už jsme se bohužel nedostali, bo nás opět chytla silná přeháňka a tak jsme si šli prohlídnout zdejší vinotéku a nakoupit nějaké suvenýry.
Kolem plánovanýho Mikulova už jsme jenom projeli, bo čas do večeře se nebezpečně krátil a tak jsme jeli na další bod na Pasohlávky, kde jsme si chtěli prohlídnout zatopenej kostel, ke kterýmu se podle Bubáka dá dojít "suchou nohou po vodě". Našli jsme místečko, kde by to teoreticky šlo, ale zvýšená hladina vody v nádrži po dešti nám to neumožnila, takže jsme to asi po čtvrhodině spekulování zabalili a ještě to jeli zkusit z druhé strany, kde to nebylo o nic lepší. Na večeři jsme dorazili právě včas a po ní se sedělo dlouze na zahrádce, kde jsme si asi dvě hodiny v kuse vyprávěly vtipy. Jeden následoval druhýho a tak bránice dostala ten večer pořádně zabrat. Ale smích je zdravej, tak snad nám to posloužilo jako dlouhodobá prevence:) Poté co nás slečna servírka "taktně" vyhnala spát, jsme šli všichni ještě k Bubákovi a Evžence na pokoj a tam už zábava probíhala jenom tak v poklidu při pojídání melounů a utopenců. V klídku jsme se pak odebrali do postelí, ze kterých nás pak ještě vytáhla Evženka jakožto svědek údajného znásilnění, tak jsme se zasmáli a šli zase spát :)
V pátek ráno už jsme museli vyklidit pokoje a nastal čas loučení. Nikomu se odjíždět nechtělo a bylo to vidět. Strašně rychle to uteklo a každej by rád ještě chvíli zůstal, protože jsme věděli, že doma už to bude zase to samý a že taková sranda tam nebude. Všechno ale holt někdy končí a tak jsme se dojatě rozloučili a tradá domů. S naší třineckou rodinkou jsme ještě byli domluvení, že jim ještě ukážeme Kroměříž, což se taky stalo, ale až v pozdním odpoledni, bo to ještě brali kvůli zběsilému honu za známkama zkratkou přes Brno :) A tak jsme se ještě večer prošli po Kroměříži, já jsem se konečně díky nim podíval po dlouhé době do Květné zahrady, kde už jsem nebyl hezkých pár let no a pak definitvně nazdar :(
Večer jsme ještě s Vranysem, Obrázkem a Obrazicí udělali u nás táboráček, bo za ten týden jsme si nějak odvykli chodit brzo spát a tam na mě dolehl takovej nějakej útlum a depka z toho, že už je to všechno za náma, protože to bylo fakt perfektní. Holt se nedá nic dělat, vzopmínky zůstanou hezký a doufejme, že brzo přijdou podobný akcičky a třeba ještě lepší. Ale ty lidi mi budou sakra chybět!!! :o)
"ACH není tu není..." :o)))
A máme taky krásný fotečky takže kochat se a závidět můžete TADY!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 adam adam | Web | 25. července 2007 v 10:13 | Reagovat

koukni se na můj blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama