Únor 2008

KoRn - Ostrava 19.2.2008

22. února 2008 v 21:14 | RUDA |  Akcičky
Jednoho hezkého zimního dne jsem dostal krásnou nabídku od mého spolužáka a jmenovce Kubíka, jestli prý nechci jet v únoru do Ostravy na Korny, že má volný 4 lístky. A zadarmo! Kdo by váhal, že?! :oP Já, jakožto hudební fajnšmekr jsem si samozdřejmě nemohl takovýto krásný kulturní zážitek nechat ujít a tak mi tato velkorysá nabídka přišla náramně vhod. Takže ještě jednou DÍKY Kubo! ;o) Dalším do party na výpravu do Ostravy byl Zdeňa a zbylej lístek připadnul Bubákovi.
A tak jsme teda 19.2. odpoledne vyrazili do hlavního města Slezska natěšení a plní očekávání. K vítkovické ČEZ Aréně jsme dorazili celkem rychle a bez problémů, takže jsme měli dostatek času (asi hodinu) na hledání místečka i na nějaký to pivko. Už před vstupem bylo vidět, že většinu publika bude tvořit hlavně mladší generace, což se dalo jistě čekat, bo tenhle styl muziky, co Korni hrajou už na ty starší old schoolový metalisty nějak moc nezabírá. I když taky se jich tam pár našlo. A proč ne?! Člověk by si měl neustále rozšiřovat obzory :)
Ve vítkovické hale jsem byl porprvé a musím říct, že na mě působila velice pěkným dojmem. Všude dostatek prostoru, nikde žádné tlačenice a ani nějak extra dlouhé fronty na hajzlík nebo na pivko, což bylo při tak velkém počtu lidí docela pozitivní. Navíc to tam všechno vypadalo tak hezky čistě a ještě skoro nově…. jenom škoda, že to patří takovým špatným hokejistom :o))) Při kmitání po chodbách haly jsme potkali i pár známých, což byly docela hezký náhodičky a tak se vždycky chvilku pokecalo atd. atd. :)
Jinak nás docela naštvalo, že nás s Bubákem nechtěli vpustit do prostoru na stání před podiem. Pánové nějak nechtěli pochopit, že když máme volnou vstupenku, tak že s ní můžem jít kamkoliv. Tak jsme o tom chvilku diskutovali, ale když už se za náma začala tvořit fronta, tak jsem to radši vzdal, bo to nemělo smysl. Asi by tam ten prostor prasknul, kdyby tam bylo o dvě hlavy navíc :oP Stát vzadu nějak nemělo význam a tak jsme se rozhodli najít naše dva další kolegy, kteří zaujali docela dobré místa v hledišti, jen lehce nad úrovní stojícího publika a relativně blízko podia. Sice jsem si nedovedl představit, že u takovéhle muziky budu muset sedět jak někde v divadle, ale skutečnost byla naštěstí později jiná :o)
V 19.00 nastoupila na scénu první překapela, což byli švédští Deathstars. Tahle partička by se dala přirovnat stylem maskování k Marilynu Mansonovi a stylem muziky k prvnímu albu Rammstein. Zezačátku to nebylo vůbec špatný, rytmická muzika a dobrej hlubokej hlas zpěváka docela zaujali, jenomže po pár písničkách už to pak člověka celkem omrzelo, bo se ty pecky nesly skoro pořád ve stejném rytmu "duc duc" atd. Ale do skoku a na rozehřátí publika to bylo dobrý. Nejpůsobivější z jejich vystoupení a pro některé mé kolegy nejzajímavější zážitek z celého večera bylo závěrečné…. no jak to napsat slušně… řekněme "ojetí" kytaristy zpěvákem zezadu :o) Bylo to samozdřejmě "jen jako", aby si zas někdo nemyslel, že si to tam skutečně rozdávali na podiu ;o) I když ten borec s mikrofonem opravdu vypadal jako by patřil k čtyřprocentní menšině :o) No ale proti gustu…. :o)))
Další na řadě byla kapelka Flyleaf. Tuhle skupinu z Texasu jsem v životě neslyšel, podobně jako předchozí kolegy. Ale tak co bych to byl za kritika, kdybych jel na koncert nepřipraven? :o) Prostě den před koncertem jsem si je ze zvědavosti vyhledal na Youtube a po shlédnutí například těchhle tří jejich klípků (1, 2, 3) mě okamžitě chytli za srdíčko a dostali se mi pod kůži. Prostě chytlavá muzika s vynikajícím ženským vokálem, má to energii, melodii a ta holka taky není k zahození :o))) No takže jsem si okamžitě stáhl jejich CD a musím říct přátelé, že mám na světě první objev roku 2008. Ta deska se mi líbí od začátku až do konce a není na ní skoro žádný slabý místo…prostě Flyleaf mě v ten den dostali a tak jsem se těšil, jak to bude znít na koncertě. No a na koncertě je totálně posral zvukař :o( Prostě zvuk otřesnej. Přehlučený jako kráva a holka se mohla snažit jak chtěla, ale stejně bylo slyšet jen změť kytar a někde až vzádu její utopenej hlas. Tohle mi přišlo celkem líto. Je jasný že předkapely nebudou mít tak skvělej zvuk jako hlavní hvězda, ale i u těch Deathstars to bylo mnohem líp nazvučený. Je fakt, že na to Flyleaf měli mnohem míň času, ale prostě tohle se moc nezdařilo.
Kdybych ty písničky neznal, tak by mě to asi taky moc nezaujalo. Jinak vystoupení měli pěkný. Snažili se co to šlo, hodně energický, hýbali se jako správní američtí rockeři, tak aspoň oku to lahodilo. Obzvlášť jejich basák, to byl totální blázen. Ten chlapec musel mít něco v krvi, bo takovou výdrž co měl, to bylo jak gumídek. Jeho brutální skoky neměly chybu ovšem občas už to bylo až moc. Troufal si hodně. Když vylezl na malej kytarovej aparát a skočil zněj, bylo to ještě jakž takž efektní, ale potom zvýšil level a vylezl na ještě větší, kterej měl asi ze dva metry. Všichni určitě čekali, že to ten blázen skočí… a on to skočil :o) Ale bylo jasný, že nedopadne lehce. S kytarou a z takové výšky… no držkopád to byl hezkej a potom se tam natáhnul ještě jednou, to už absolutně plantal nohama. Musel byt snad ožralej nebo co. Takový tempo se snad nedalo vydržet co předváděl. Ale jo, Flyleaf nakonec taky celkem hezký. Doma je určitě budu často sjíždět.
Tramtadadá a je tu Korn. Né Jirka Korn ale KoRn from USA :o) Ještě na úvod musím něco napsat k podiu. To bylo hodně strohý. Prostě jenom "fošny", vzadu plachta s motivem posledního alba jak někde na zábavě a u stropu zavěšený repráky. Nikde žádná světelná rampa, jen vzadu pár pověšených světýlek. Tak to vypadalo před koncertem! Při předkapelách se světýlka trošku rozsvítily, ale bylo mi jasný, že tohle určitě nebude všechno, co dokážou. A taky že jo. Relativně chudá světelná aparatura, ale jakmile nastoupila hlavní hvězda večera, ukázalo se, co všechno to umí. Nakonec bylo světýlek docela dost a působivý byly především laserový efekty, jejichž vějíře prosvěcovaly celou halu. Bylo to hezký, ale zase bylo to skoro pořád to samý. Celkově to podium působilo tak trošku undergroundově, ale nakonec to celkem ušlo. Hlavně tam jde člověk za muzikou a za těma panáčkama co jsou na podiu a jak říkám, nakonec ty efekty byly docela hezký. Prostě celkem povedená laserová show. No a ještě jedna věc by tam mohla být. U takovýchhle megakoncertů už je dneska celkem běžný, že je součástí podia nějaká velkoplošná obrazovka, aby dobře viděli i fanoušci v zadních částech haly. Vozí to už i kdejaká česká skupina, ale tady to prostě chybělo, což byla celkem škoda. Celkový provedení podia bylo asi nejslabším článkem koncertu, jinak se ovšem nedá nic vytknout, bo to co se dělo na něm už bylo o něčem jiným :)
Lehce po deváté hodině se teda v hale setmělo a za zvuků úvodního intra z posledního alba "Untitled" začala atmosféra hezky houstnout. No a pak už to jelo. Hned úvodní pecka "Right now" dostala okamžitě všechny do varu, včetně nás v hledišti. To už jsme zákonitě změnili polohu ze sedu do stoje a začínalo se pařit o sto šest, bo tahle muzika člověka těžko nechá jen tak v klidu. Korni rozjeli svou show s brutálně podladěnýma kytarama vskutku náramně a i když tam z původní sestavy figurovali už jen dva základní členové, myslím, že to nemělo žádnou vadu na kráse. Alespoň co se hudební stránky týče :) Leader Jonathan Davis dokázal publikum skvěle nažhavit a jeho výkon byl takřka bezchybnej. Možná by neškodilo trošku víc komunikovat s publikem mezi písničkama, ale zase k čemu by to bylo, když by mu beztak půlka haly nerozuměla :o))) No prostě od začátku to jelo na plný kule a od nástupu pecky "Falling away from me" mi bylo už uplně jedno, jestli pařím v davu nebo v hledišti. Člověk se sice musel trochu krotit, ale i tak mi to dalo celkem zabrat :) Nálada holt byla vynikající.
Nechyběly ty starší a největší hity a samozdřejmě došlo i na nový pecky, z nichž mému uchu nejvíce lahodí např. ta s názvem "Evolution". JD opět ukázal svoje dudy a dokonce na ně i zahrál, což byla taky hezká a vlastně již tradiční vsuvka v jejich vystoupení. Došlo i na nějaký ten vtípek, když do jedné z jejich písní byla zakomponovaná část písně "We will rock you" od legendární kapely Queen, na což se chytla snad celá hala. Docela dost se mi líbil i výkon bubeníka, kterej na to valil docela drsně a jeho pohazování s paličkama bylo taky celkem efektní :) Jinak i druhej blonďatej vokalista byl celkem dobrej ďábel a snažil se co to šlo. Ti dva hostující kytaristi ovšem byli poněkud pasivní a moc je vidět nebylo. Holt je to škoda. Uvidíme, jak to půjde s budoucností téhle kapely dál. Snad z toho později nezbude už jen sólovej Jonathanův projekt :)
this is not my foto :)

No co k tomu dodat. Bylo to prostě kůrva dobrý! (omlouvám se za to neslušné slovo, ale to je tam v té větě důležité, bo kdybych napsal že to bylo "opravdu" dobrý, nebo "fakt" dobrý, tak bych prostě nevystihl ten pravej pocit z toho koncertu. Protože když jsem tam stál a čučel na to, tak jsem si v duchu říkal: "Kurva, to je dobrý!!!" Chápete?! :o)) Jinak to k téhle tvrdé muzice snad ani nejde lépe vystihnout a zasvěcení jistě dobře ví, o čem mluvím!
Nejlepší z celýho večera, alespoň pro mě osobně byly závěrečný tři přídavky. Co píseň, to perla. V tu chvíli už jsem se na nikoho neohlížel a prostě jsem pařil naplno. To ani jinak nešlo! Celkem hezkej okamžik byl hned před prvním přídavkem, což bývá tradičně song "Blind". No a k němu patří i tradiční rituál, když si všichni stojící fanoušci před podiem pokleknou a po vykřiknutí otázky "Are you ready?" ze zpěvákových úst se začne zběsile skákat. Jinak tomu nebylo ani v Ostravě a když pod váma klečela půlka haly, bylo to fakt krásný. V tu chvíli mi bylo líto, že nejsem mezi nima. No prostě nakonec pařba jak cyp.
Jinak Korni hráli celkem dlouho, zhruba tak 100 minut a myslím, že určitě nikoho nezklamali. Z Ostravy jsme nakonec odjížděli se šumem v uších a hlavně s moc pěkným zážitkem :) Jsem rád, že jsem měl možnost tenhle konzík navštívit a mohl si udělat o téhle kapelce živý obrázek. No a když pronesl na druhý den ve škole Zdeňa větu: "Jel bych znova", myslím, že jí přesně vystihl pocity nás všech, ale i ostatních zůčastněných, se kterýma jsem měl možnost pokecat. Takže třeba někdy příště zas! ;o)
No jinak fotka mi vyšla hezká asi jenom jedna, bo na takovou dálku jetě nemám tak dobrej foťáček, ale aspoň jsem natočil nějakých 16 minut videa, takže kdybyste se chtěli mrknout, tak kukejte. Překvapivě se na to dívat docela dá, což jsem moc nečekal :) I když semtam se to trochu třepe... holt člověk u téhle hudby nedokázal být v klidu ani při nakamerovávání :o)
video part 1

video part 2


No a jinak hodně videjek z tohohle konzíku je samozdřejmě k nalezení na Youtube ;o)

Lyžovačka na Slovensku - Vrátna (6.2.2008)

12. února 2008 v 22:31 | RUDA |  Akcičky
Slíbil jsem, že tady něco písnu aj o tej našej lyžovačke na Slovensku, tak teraz tak robím! ;o)
Prostě jsem si řekli, že vyjedem zase někam na pořádný hory, a volba padla na Malou Fatru, která je relativně z těch "větších hor" nejblíž. I když všude panuje poslední dobou počasí spíše jarní, internetový stránky střediska Vrátna - free time zone nás lákaly na 50cm sněhu, takže proč to nezkusit. Tam to okolí už znám velmi dobře, když jsme tam šmejdili v létě po horách, no a tak jsem byl i docela zvědavej, jak ty kopečky budou vypadat pod sněhem. Takže jsme to se Zdeňou během půl hodiny tak nějak domluvili, sehnali jsme si k sobě další dva lidi, což byla naše bývalá spolužačka ze střední Jana a náš současný spolužák Martin a prostě se jelo, aniž by se něco složitě muselo řešit.
Takže jsme vyrazili ve středu brzo ráno a už v Kroměříži nastaly nějaké ty menší komplikace, když si oba dva přizvaní hosté nějak neplánovaně vzali snowboardy, přičemž se počítalo jenom s jedním... no ale nakonec jsme to s drobným časovým zdržením tak nějak vyřešili a mohlo se jet. Cesta byla v pohodě, řidič (já) cestu zvládl na jedničku:) a i díky skvělým orientačním schopnostem navigátora jsme dorazili do Vrátnej bez problémů nějak před desátou hodinou, což bylo v normě :)
Tak teď jsme ještě museli vystát nekonečnou frontu na permanentku a v tom mi došla SMS od mamky, kde bylo mimochodem psané, jak u nás silně prší. Tak jsem se tomu tak hezky zasmál, ale sotva jsme si koupili lístek, začaly první kapky padat i na Slovensku. A to už taková sranda nebyla. No a už při první jízdě na lanovce začal deštík více nabývat na síle a čím výš jsme byly, začínal do toho i nepříjemnej vítr. Jenomže když jsme vyjeli na samotnej vrchol, začalo zpoza hor a mraků vykukovat sluníčko a déšť rázem přestal. Paráda, jenom nějaká přeháňka. Takže jsme to šli otestovat a jezdilo se celkem fajn, sjezdovka pěkná, dlouhá, málo lidí, pohodička. Ale co čert nechtěl, sjedeme dolů a začalo znovu pršet. Tak to už nám trošku ztuhl úsměv no a ona přeháňka se protáhla na celý dopoledne :o) Holt jsme to počasí tentokrát nevychytali, ale nedalo se nic dělat. Přece nevyhodíme prachy komínem a tak jsem lyžovali pořád až do úplnýho promoknutí :o) Na kopci to člověku skoro vůbec nevadilo, bo to pršelo tzv. do zad, ale nejhorší to bylo na lanovce, kde se člověk nehýbal a tam to chcalo přímo do xichtu.
Pak teda nějak kolem oběda už jsme to nevydrželi a šli se ohřát do blízké hospody. Obložili jsme tamní krbový kamna svýma mokrýma hadrama a užívali si tepla. Kubík měl v záloze ještě rolák na převlečení, takže ho mohlo hřát u srdíčka, že se po sléze může převléct do suchého. Když tak šel na záchod učinit, zjistil, jaké nemilé překvapení ho potkalo. Vytáhl rolák z batohu, a ten byl celý mokrý, že by se dal ždímat. I batůžek totiž promokl. V tu ránu se mi zhroutil celý svět a chtělo se mi řvát. Jako v těch amerických filmech: néééééééééééé :o))) Ten pocit určitě každý zná, když se na něco těšíte a pak rázem... konec! :o) No ale naštěstí jsem oběvil na místním hajzlíku další skvělou vymoženost, což byl horkovzdušnej sušák na ruce u umývadla. Hehe, toho se prostě muselo využít. Takže jestli znáte scénu z Mr.Beana, tak si to asi dokážete představit. Akorát že já jsem si nesušil spodek jako on, ale tričko. Ale kdyby mě tam někdo taky načapal, tak by to asi taky vypadalo zvláštně :o) Ale hřálo to jak cyp. Během minuty jsem měl triko suchý a k tomu začínající popáleniny na prstech :o)
Takže já jsem byl relativně v suchu, což se ale nedalo říct o ostatních. No po obědě jsme to šli zkusit zas. Ještě asi tak hodinku popršelo, v lese už rostly hřiby, ale pak už přestalo a zbytek lyžovačky už byl v klidu. Jednu výhodu to počasí mělo, že odpoledne už nedošli žádní lidi a tak jsme měli celou tu obrovskou sjezdovku prakticky pro sebe. Takže pak jak přestalo pršet, tak já jsem si to vyloženě užíval. Člověk se nemusel po nikom ohlížet a mohl dělat kravinky všeho druhu. Paráda. To mě fakt bavilo :)
No tak jsem si vesele jezdili a užívali si zbytek dne, jenže v duchu hesla: Když se sere, tak se sere! to pokračovalo dál. Zdeňa měl totiž nějak před koncem naší lyžovačky pád. Pohoda, nic mu nebylo, přežil to, nejevil známky úrazu, tak se jezdilo dál. Jenomže v jedné chvíli si sundal rukavici a jaké bylo nemilé překvapení, když mu z rukávu začala kapat krev. Tak jsme to hezky zbagateliztovali, protože Zdeňa necítil žádnou bolest a v domění, že to bude jenom nějaká sedřená kůže, jsem jeli znovu nahoru. Pak už nám to ale nedalo a po další jízdě jsme se na to mrkli. No a když jsme to viděli, tak jsem se divili, jak s tímhletím mohl Zdeňa vůbec ještě jezdit. Holt ironman :) Nad loktem mu čněla díra jak do... (jakéhokoliv otvoru, který vás napadne) a krve jak z prasete teklo, takže nastalo vzrůšo. Martin se ujal ošetřování, já jsem šel zkontaktovat horskou službu, která se ho pak profesionálně ujala, jenomže verdikt byl jasný: "Do Žiliny na šitie!" A toho jsem se bál, bo už vím, že dopravní situace v Žilině je celkem zoufalá a motat se tam v centru je prostě hrůza. Po cestě tam jsem si trošku zahrál na řidiča záchranné služby, bo Žilina byla z Vrátnej docela dost daleko a Zdeňovi už ruka začala modrat, takže byl nutný rychlý převoz :) Špitál jsme tam díky instrukcím našli bez problémů, tam nám kamoša sešili, ještě jsme se dozvěděli nový poznatek od miestneho lekára, niečo v tom zmysle, že pacoši na vozíku majů ve Francii prednosť a pak tradá domů :o))
Jenomže Žilina! To je město, kde nejsou absolutně žádný směrový značky, takže vyjet z něj, je umění. Tam pokud nemáte kompas, tak jste ztraceni (stejně jako Jack, Kate nebo Sawyer v tom seriálu na Nově :o))) Jediný směrový cedule, který tam jsou, jsou následující: Kaufland - doleva, Tesco - rovně, Carefour (jo, skutečně tam ještě mají Carefour) - doprava, co jsme to tam ještě viděli??? Baumax, Lidl, Hypernovu... no prostě snad všechny obchodní řetězce na pětníku. Tohle fakt nepochopím. No prostě vyjet někam na výpadovku bylo v tu chvíli nemožné a když už jsme teda jednu směrovku objevili, zavedla nás kamsi zpátky do centra. Díky aspoň nějakým minimálním orientačním smyslům jsme zvolili určitý směr, zeptali se statného chalana na chodníku a ten už nás navedl správně.
Možná si myslíte, že jsme museli být na infarkt, ale nás po celý den neopouštěla dobrá nálada. A pokud byl někdo nasranej, tak to alespoň nedával najevo a tak to má být, protože s dobrou náladou jde všechno líp a myslím, že všechny ty problémy jsme zvládli celkem dobře a i Zdeňa s natrženou rukou ještě vtipkoval na lanovce, takže není nad to, když se sejde pár veselých lidí. To vás pak nic nerozhodí. Mít tam se sebou nějakýho cholerika, tak už jsme asi všichni mrtví :o)))
Prostě přes všechny ty útrapy si myslím, že to stálo celkem za to. Zajezdili jsem si kvalitně, počasí ještě poroučet neumíme a zlomená ruka nebo něco vážnějšího taky nebylo, takže není důvod k hněvání. Zdeňa si sice nějakej čas nezacvičí a odpadl nám díky tomu i letošní zájezd do Rakouska, ale to jsou jenom prkotiny. Zdraví máme jenom jedno a buďme rádi, že to nedopadlo hůř. No a navíc, my jako zdravotníci, jsme některé poznatky využili jako takovou malou exkurzi, neboť jsme mohli vidět činnost slovenskej horskej služby a nemocničného zariadení zároveň. Takže teď můžem ve škole dávat přednášky :oP

Teď se u toho jistě všichni tak trochu škodolibě bavíte co? Ale tak proč se nepodělit o zajímavou histroku z natáčení?! Sranda musí byt, ne! ;o)
A fňukat dovede každej :oP

2 roky na světě :)

7. února 2008 v 15:39 | RUDA |  Co sa stalo nové!?
Zdravíčko přátelé. Tak jsem se zas na chvíli odmlčel, ale ti co mě znají, tak vědí, že to mělo svůj důvod, bo leden je pro nás studentíky období zkouškové a to se fakt nedá dělat vůbec nic jinýho než se zabývat učením a relaxem. No a už vůbec nebyl čas psát něco na nějakej blog, když ani nebylo o čem :) Jako něco by se našlo, ale tak mě nepřipadlo důležitý to sdělovat světu :o)
No ale během toho zkouškovýho jsem si uvědomil, že tahle stránka, lidmi nazývána zjednodušeně "hovadoblog", se už dožila dvou let existence a to je potřeba oslavit :o)))
Ti kdož se těšíte, že budu pořádat nějakou narozeninovou párty tak na to rychle zapomeňte, ...ale dary nosit můžete ;o) No není to nic zvláštního, akorát mě to donutilo podívat se i trochu do té historie a prokoumat, co jsem tady za ty dva roky už vyplodil. A bylo to celkem zajímavý. Spozoroval jsem tam určitej vývoj mýho psaní, teď už bych asi nepsal takový kraviny, jaký jsem psával dřív, ale mazat to nebudu, protože je to vlastně takovej můj zápisníček a člověk, když se na to podívá třeba za deset let (pokud mi to do té doby někdo nezruší), tak se u toho snad pobaví a zavzpomíná na akce, na který by už třeba dávno zapoměl. U něčeho se bavím už teď :o)
Já jsem za tuhle stránečku strašně moc rád a dá se říct, že jsem na ni i svým způsobem hrdý. Není to žádný umělecký dílo a o to mi tady ani vůbec nejde. Mě akorát vždycky potěší třeba každej pozitivní názor, každá pochvala nebo to, že někdo se mnou sdílí stejnou myšlenku a dokáže se s tím, co jsem tady napsal ztotožnit. Já jsem si to tady tvořil zezačátku převážně pro sebe a nepředpokládal jsem, že by to mohl vůbec někdo navštěvovat, snad kromě známých, kteří o tom věděli. Ovšem lidi to asi začalo nějak bavit a ta stávající návštěvnost je (alespoň pro mě) docela vysoká. Samozdřějmě mě to těší a jsem rád, že třeba nějakej můj článeček někomu zpříjemní chvilku u kafíčka :o)
Díky tomuhle blogu jsem měl taky možnost poznat se i s novýma lidma, kteří se mi ozvali a někteří z nich jsou dnes moji dobří kamarádi. Je to fajn. Získal jsem díky tomu i pár zajímavých kontaktů a možností, který mají v tom "mým světě" prostě nějakej význam a já si toho fakt cením. Ale není to samozdřejmě jen o stránkách že jo. Ty jsou jen takový moje volnočasový dílo a ne všechno je tady možný brát vážně. Určitý věci tady pochopí snad jen lidi, kteří mě znají fakt dobře :)
Jinak děkuju za všechny komentáře, pochvaly, kritiky... prostě jsem rád za každou odezvu!
No a co bych ještě tak hezkýho napsal? Mám dneska psavou náladu, tak budu psát o kravinách jo?! Takže druhou polovinu tohoto článku bych nazval jako všehochuť aneb události z posleních dní. Takže zkouškový jsem zmínil, to dopadlo úspěšně a tím pádem je polovina studia záchranařiny za mnou. Během toho zkouškovýho jsme si se spolužákama zpříjemnili chvíle taky na školním plesu, kterej byl jako loni na hotelu Moskva ve Zlíně a letos byl snad ještě vydařenější, než ten loňskej. No nemělo to chybu, pařilo se až do rána a dělaly se kraviny. (Viz. foto měsíce ).
Další taková hezká akcička byla hned na začátku února, když jsme měli sraz sestřiček neboli sraz spolužáků ze střední školy. A to bylo taky super. Zůstali jsme pořád skvělá parta a byla sranda jako za starých časů. Tentokrát jsme přizvali i bývalou třídní učitelku, takže to zase bylo zajímavější.
A zima letos stojí zase za prd, takže jsem byl lyžovat asi jenom dvakrát. Už mě to jako nebaví, bo z těch plískanic mám věčně zasraný auto :oP
Pak sem musím ještě napsat, jak jsme byli lyžovat na Slovensku, ale to je na spešl článek - taková malá tragikomédie :o)
Jinak celkem nuda. Nic se tu neděje, vypadá to, že to na kroměřížsku s muzikou opět zdechlo tak nevím co tady my rocku chtivý budem robit. Uvidíme. Když nebude muzika jezdit za náma, musíme jezdit my za ní. Z těch větších konzíků mám zatím v plánu navštívit americký KoRn v Ostravě a na tom samým místě pak turné Dana Landy... mimochodem když jsem tak u něj - sledujete někdo Peklo s Landou? Docela dobrá live show, která mě hodně chytla a je to dobrý v tom, že si to na nic nehraje a je to takový.. prostě o životě a o vůli! Zkuste mrknout, třeba vás to taky zaujme.
No a pak bych teda chtěl jet ještě do Práglu na Metallicu nebo znova na Iron Maiden. Ale to už je spíš jen ve stadiu přání :) Pak nás samozdřejmě čekají ty tradiční každoroční akcičky no a pokud budu schopen, tak se tady samozdřejmě vždycky nějakej report objeví. No jinak kdybyste někdo na tu Metallicu jel, tak se ozvěte. Ještě tenhle sen si prostě musím splnit a vidět je naživo, zapařit :)
Jo, jsem strašnej hudební fanatik, no a co! Prostě mě to baví a bez muziky bych si nedokázal život představit (mimo jiných :o))
A mě už zase ta psavá nálada přešla, takže toho radši nechám, protože už začínám přemýšlet, co dalšího bych napsal a to není dobrý. Jak to nejde samo, tak toho radši nechat! :)
Tak zatím ahoj.