Lyžovačka na Slovensku - Vrátna (6.2.2008)

12. února 2008 v 22:31 | RUDA |  Akcičky
Slíbil jsem, že tady něco písnu aj o tej našej lyžovačke na Slovensku, tak teraz tak robím! ;o)
Prostě jsem si řekli, že vyjedem zase někam na pořádný hory, a volba padla na Malou Fatru, která je relativně z těch "větších hor" nejblíž. I když všude panuje poslední dobou počasí spíše jarní, internetový stránky střediska Vrátna - free time zone nás lákaly na 50cm sněhu, takže proč to nezkusit. Tam to okolí už znám velmi dobře, když jsme tam šmejdili v létě po horách, no a tak jsem byl i docela zvědavej, jak ty kopečky budou vypadat pod sněhem. Takže jsme to se Zdeňou během půl hodiny tak nějak domluvili, sehnali jsme si k sobě další dva lidi, což byla naše bývalá spolužačka ze střední Jana a náš současný spolužák Martin a prostě se jelo, aniž by se něco složitě muselo řešit.
Takže jsme vyrazili ve středu brzo ráno a už v Kroměříži nastaly nějaké ty menší komplikace, když si oba dva přizvaní hosté nějak neplánovaně vzali snowboardy, přičemž se počítalo jenom s jedním... no ale nakonec jsme to s drobným časovým zdržením tak nějak vyřešili a mohlo se jet. Cesta byla v pohodě, řidič (já) cestu zvládl na jedničku:) a i díky skvělým orientačním schopnostem navigátora jsme dorazili do Vrátnej bez problémů nějak před desátou hodinou, což bylo v normě :)
Tak teď jsme ještě museli vystát nekonečnou frontu na permanentku a v tom mi došla SMS od mamky, kde bylo mimochodem psané, jak u nás silně prší. Tak jsem se tomu tak hezky zasmál, ale sotva jsme si koupili lístek, začaly první kapky padat i na Slovensku. A to už taková sranda nebyla. No a už při první jízdě na lanovce začal deštík více nabývat na síle a čím výš jsme byly, začínal do toho i nepříjemnej vítr. Jenomže když jsme vyjeli na samotnej vrchol, začalo zpoza hor a mraků vykukovat sluníčko a déšť rázem přestal. Paráda, jenom nějaká přeháňka. Takže jsme to šli otestovat a jezdilo se celkem fajn, sjezdovka pěkná, dlouhá, málo lidí, pohodička. Ale co čert nechtěl, sjedeme dolů a začalo znovu pršet. Tak to už nám trošku ztuhl úsměv no a ona přeháňka se protáhla na celý dopoledne :o) Holt jsme to počasí tentokrát nevychytali, ale nedalo se nic dělat. Přece nevyhodíme prachy komínem a tak jsem lyžovali pořád až do úplnýho promoknutí :o) Na kopci to člověku skoro vůbec nevadilo, bo to pršelo tzv. do zad, ale nejhorší to bylo na lanovce, kde se člověk nehýbal a tam to chcalo přímo do xichtu.
Pak teda nějak kolem oběda už jsme to nevydrželi a šli se ohřát do blízké hospody. Obložili jsme tamní krbový kamna svýma mokrýma hadrama a užívali si tepla. Kubík měl v záloze ještě rolák na převlečení, takže ho mohlo hřát u srdíčka, že se po sléze může převléct do suchého. Když tak šel na záchod učinit, zjistil, jaké nemilé překvapení ho potkalo. Vytáhl rolák z batohu, a ten byl celý mokrý, že by se dal ždímat. I batůžek totiž promokl. V tu ránu se mi zhroutil celý svět a chtělo se mi řvát. Jako v těch amerických filmech: néééééééééééé :o))) Ten pocit určitě každý zná, když se na něco těšíte a pak rázem... konec! :o) No ale naštěstí jsem oběvil na místním hajzlíku další skvělou vymoženost, což byl horkovzdušnej sušák na ruce u umývadla. Hehe, toho se prostě muselo využít. Takže jestli znáte scénu z Mr.Beana, tak si to asi dokážete představit. Akorát že já jsem si nesušil spodek jako on, ale tričko. Ale kdyby mě tam někdo taky načapal, tak by to asi taky vypadalo zvláštně :o) Ale hřálo to jak cyp. Během minuty jsem měl triko suchý a k tomu začínající popáleniny na prstech :o)
Takže já jsem byl relativně v suchu, což se ale nedalo říct o ostatních. No po obědě jsme to šli zkusit zas. Ještě asi tak hodinku popršelo, v lese už rostly hřiby, ale pak už přestalo a zbytek lyžovačky už byl v klidu. Jednu výhodu to počasí mělo, že odpoledne už nedošli žádní lidi a tak jsme měli celou tu obrovskou sjezdovku prakticky pro sebe. Takže pak jak přestalo pršet, tak já jsem si to vyloženě užíval. Člověk se nemusel po nikom ohlížet a mohl dělat kravinky všeho druhu. Paráda. To mě fakt bavilo :)
No tak jsem si vesele jezdili a užívali si zbytek dne, jenže v duchu hesla: Když se sere, tak se sere! to pokračovalo dál. Zdeňa měl totiž nějak před koncem naší lyžovačky pád. Pohoda, nic mu nebylo, přežil to, nejevil známky úrazu, tak se jezdilo dál. Jenomže v jedné chvíli si sundal rukavici a jaké bylo nemilé překvapení, když mu z rukávu začala kapat krev. Tak jsme to hezky zbagateliztovali, protože Zdeňa necítil žádnou bolest a v domění, že to bude jenom nějaká sedřená kůže, jsem jeli znovu nahoru. Pak už nám to ale nedalo a po další jízdě jsme se na to mrkli. No a když jsme to viděli, tak jsem se divili, jak s tímhletím mohl Zdeňa vůbec ještě jezdit. Holt ironman :) Nad loktem mu čněla díra jak do... (jakéhokoliv otvoru, který vás napadne) a krve jak z prasete teklo, takže nastalo vzrůšo. Martin se ujal ošetřování, já jsem šel zkontaktovat horskou službu, která se ho pak profesionálně ujala, jenomže verdikt byl jasný: "Do Žiliny na šitie!" A toho jsem se bál, bo už vím, že dopravní situace v Žilině je celkem zoufalá a motat se tam v centru je prostě hrůza. Po cestě tam jsem si trošku zahrál na řidiča záchranné služby, bo Žilina byla z Vrátnej docela dost daleko a Zdeňovi už ruka začala modrat, takže byl nutný rychlý převoz :) Špitál jsme tam díky instrukcím našli bez problémů, tam nám kamoša sešili, ještě jsme se dozvěděli nový poznatek od miestneho lekára, niečo v tom zmysle, že pacoši na vozíku majů ve Francii prednosť a pak tradá domů :o))
Jenomže Žilina! To je město, kde nejsou absolutně žádný směrový značky, takže vyjet z něj, je umění. Tam pokud nemáte kompas, tak jste ztraceni (stejně jako Jack, Kate nebo Sawyer v tom seriálu na Nově :o))) Jediný směrový cedule, který tam jsou, jsou následující: Kaufland - doleva, Tesco - rovně, Carefour (jo, skutečně tam ještě mají Carefour) - doprava, co jsme to tam ještě viděli??? Baumax, Lidl, Hypernovu... no prostě snad všechny obchodní řetězce na pětníku. Tohle fakt nepochopím. No prostě vyjet někam na výpadovku bylo v tu chvíli nemožné a když už jsme teda jednu směrovku objevili, zavedla nás kamsi zpátky do centra. Díky aspoň nějakým minimálním orientačním smyslům jsme zvolili určitý směr, zeptali se statného chalana na chodníku a ten už nás navedl správně.
Možná si myslíte, že jsme museli být na infarkt, ale nás po celý den neopouštěla dobrá nálada. A pokud byl někdo nasranej, tak to alespoň nedával najevo a tak to má být, protože s dobrou náladou jde všechno líp a myslím, že všechny ty problémy jsme zvládli celkem dobře a i Zdeňa s natrženou rukou ještě vtipkoval na lanovce, takže není nad to, když se sejde pár veselých lidí. To vás pak nic nerozhodí. Mít tam se sebou nějakýho cholerika, tak už jsme asi všichni mrtví :o)))
Prostě přes všechny ty útrapy si myslím, že to stálo celkem za to. Zajezdili jsem si kvalitně, počasí ještě poroučet neumíme a zlomená ruka nebo něco vážnějšího taky nebylo, takže není důvod k hněvání. Zdeňa si sice nějakej čas nezacvičí a odpadl nám díky tomu i letošní zájezd do Rakouska, ale to jsou jenom prkotiny. Zdraví máme jenom jedno a buďme rádi, že to nedopadlo hůř. No a navíc, my jako zdravotníci, jsme některé poznatky využili jako takovou malou exkurzi, neboť jsme mohli vidět činnost slovenskej horskej služby a nemocničného zariadení zároveň. Takže teď můžem ve škole dávat přednášky :oP

Teď se u toho jistě všichni tak trochu škodolibě bavíte co? Ale tak proč se nepodělit o zajímavou histroku z natáčení?! Sranda musí byt, ne! ;o)
A fňukat dovede každej :oP
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SpawnnS SpawnnS | 24. února 2008 v 0:29 | Reagovat

jj byl to hezký výlet a vzpomínku v podobě jizvy si nechám na hoodně dlouhou dobu. Teď nám snížek taje, ale narok doufam zrealizujeme nějaké porádné lyžovanie---študuju tady na noční Francůzké,Italské bo Rakůské Alpy a tečů mi sliny po bradě.

2 RUDA RUDA | E-mail | Web | 24. února 2008 v 18:20 | Reagovat

Tož študuj, študuj. Doufám, že vybereš neco pořádnýho (a levnýho) ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama