Duben 2008

Daniel Landa - Ostrava (22.4.2008)

25. dubna 2008 v 13:45 | RUDA |  Akcičky
Když se mě kdysi dávno má bývalá dívka ptala, čí koncert bych si ještě přál navštívit, tak jsem jednoznačně vyslovil jméno Dana Landy, protože to je snad jeden z mála mých hudebních oblíbenců, kteréhož jsem naživo hrát ještě neviděl. No a tohle mé dlouholeté hudební přání se mi konečně splnilo 22. dubna 2008. O Danovi je známo, že moc často nevystupuje a poslední dobou to bývá tak jednou za tři roky. Vltavu ani Bouři jsem možnost navštívit neměl, bo tenkrát jaksi nebyly možnosti, ale tentokráte, při turné nazvaném "Československo 2008", už jsem si to ujít prostě nenechal.
S přáteli jsme vyrazili na první zastávku téhle minišňůry, kterou byla Ostrava a její slavná ČEZ Aréna. No a její zaplněnost opět mohla dokázat, jak je Dan Landa u lidu oblíbený. Jestli nebyla vyprodaná, tak k tomu muselo chybět skutečně málo, protože jen ztěží jsem pohledem hledal nějaká volná místečka. Dan lidi skutečně táhne. A čím to bude? Nějaký extra pěvec to není, ale přitom jeho písničky jsou geniální. Pro část našich spoluobčanů je pořád trnem v oku, kvůli své minulosti a někteří ho stále nazývají "náckem", aniž by si o tom pojmu vůbec něco zjistili. Jasně, Landa za sebou nemá zrovna košer minulost, ovšem už několik let jasně dokazuje, že ze své mladické nerozvášnosti dávno vyrostl a stal se jiným, rozumnějším člověkem. A kdo tenkrát neposlouchal Orlík, ať hodí kamenem :o) Holt pro některé zůstane navždy tím zlým skinheadem a budou na něj stále házet špínu, aniž by se o tom všem chtěli vůbec něco dovědět. A těmhle lidem ani nemá cenu něco vysvětlovat. Prostě člověka odsoudí, jakoby snad oni sami byli ti nejsprávnější a nejcharakternější. Do toho jsou ještě zblblí zprávama z médií, kde se kolikrát objeví takové bludy, že se tomu člověk musí i zasmát (jako například nedávný "Merkurius").
Je ale vidět, že tihle lidé jsou jaksi v menšině, neboť Danova oblíbenost je veliká. Dalo by se říct, že má rovněž takový ten pověstný X faktor, jako třeba Jarek Nohavica a pak už jen málo dalších. Lidi na něj prostě jdou, protože se jim líbí jako člověk, protože jim má co předat. A mají na něj kladný názor, protože se o něm chtěli něco dozvědět, protože poslouchají jeho názory a berou ho jako člověka současného, ne toho minulého. Každý má přece nějaké svoje hříchy a tihle lidi to vědí. Proto si zaplatí ne zrovna levný lístek a jdou se na ten koncert podívat. Kdyby byl Landa takový hajzl, jak o něm všude píšou, asi by ty haly byly poloprázdný.
Pro mě osobně je Dan takovým příkladem charakterního chlapa, kterej má perfektní názory na život, má své cíle a priority a za těma si pevně stojí. Myslím, že mnozí by se od něj mohli učit. Někomu sice semtam mohou připadat jeho myšlenky lehce naivní, ale on sám jim věří a to je důležitý! Měl jsem možnost se s ním setkat i dříve na rally a působil na mě velice dobře. Je to velkej pohodář a žádná namyšlená hvězda. Prostě normální borec, kterej je holt víc na očích. A o to mu stejně asi jde. Sám přijal svou roli provokatéra a vyloženě se mu to daří. A možná proto je tak úspěšný. Sice z toho všeho špatného co se kolem něj děje může cítit křivdu, ale pak když přijde na podium, stojí před ním plná hala a cítí tu obrovskou podporu, tak si to vyloženě užívá a znova ho to nakopává. Je to zkrátka fenomén a myslím, že můžeme být rádi za takového umělce. O čem by se pak lidi bavili :o)
Dan u mě má i velké plus, protože je zároveň jezdcem rally a díky svému jménu tenhle krásnej sport zároveň výrazně propaguje a podporuje. Ovšem díky rally jsme málem o tohle turné přišli. Týden před vystoupením se mu na Šumavě přihodila při závodě docela vážná nehoda a první zprávy přímo z místa nebyly moc příznivé. "Landa byl v bezvědomí, teď je v nemocnici" - to bylo ten večer všechno, co jsme mohli vědět. Člověku z toho trošku zatrnulo, ale naštěstí to nebylo zas tak vážný. Dan z toho vyvázl "jen" s otřesem mozku a pár pohmožděninama. O to lepší byly zprávy ještě přímo z nemocničního lůžka, že turné nebude ohroženo a že se těší až znova usedne do závoďáku. Už za tohle má můj velkej obdiv. Prostě se z ničeho neposere a jde vstříc svému osudu.
No ale k samotnýmu koncertnímu večeru! Dan to nakonec všechno zvládl a připravil pro nás pro všechny krásnou nezapomenutelnou show. Do haly jsme se dostali krátce po sedmé hodině, přičemž začátek byl naplánovaný na osmou. Nějak po půl osmé se už ale na podium nečekaně nahrnula první předkapela, kterou byla partička Waldagang. Tuhle sebranku lidi určitě znají z velkolepého letního turné Corrida kapely Kabát, no a aby jim to nebylo málo, dali se do spolupráce s dalším velkým umělcem na velkém podiu. Nevím ovšem, jestli to byla správná volba. Tahle kapela mi prostě do velké haly nesedí. Venku u Kabátů to ještě šlo, tam to byl takový povedený cirkus ovšem Waldagang není kapela do hal. Její místo je určitě na různých festivalech a menších akcích, ale rozhodně ne před takovým interpretem jako je Landa. Abych jim ale nekřivdil, odehráli to celkem dobře, pár lidí roztleskali a rozezpívali a bylo to celkem fajn. Ovšem s ničím novým nepřišli a myslím, že už ani nemůžou. Revivalová kapela má holt omezené možnosti. A Šafránka jsem taky vídával více řádit :) Waldagang ovšem nebyli toho večera ti nejhorší. To co přišlo po nich byl celkem velkej omyl. Ač nás Dan Landa ze zákulisí prostřednictvím mikrofonu požádal, abychom vytvořili polské kapele Kult pěkný kotel, bohužel to nešlo. Tihle hudebníci holt moc lidí nenadchli :( Ona muzika to byla celkem dobrá, hodně dechových nástrojů, rytmická... celkem by se to i dalo, ovšem do té doby, než spustil zpěvák. Polština holt není moc zpěvný jazyk a navíc, když tomu člověk moc nerozumí tak z toho moc nemá. Do klubu ideální, ovšem ne na velká podia. No prostě tohle se moc nepovedlo a největší ohlas tahle banda sklidila snad až při ohlášení poslední písničky. Lepší by bylo, kdyby aspoň tyhle dvě kapelky hrály v opačném pořadí.
Co mě ovšem u předkapel mile překvapilo, byl celkem hezký čistý zvuk. Alespoň u Waldagangu bylo hezky rozumět. U Kultu to bylo možná o krapet horší, ale ti měli zas málo času na zvučení.
Po nutné přestavbě podia už přišlo to, co každý očekával. Hala poteměla a dva statní bubeníci (teda jeden statný, druhý menší:o)) rozbubnovali kotle stojící na přídi vysunuté části podia. Do toho začaly znít tóny tóny kláves z písně "Slovanská bouře" a atmosféra houstla. Vzápětí se rozsvítila velkoplošná plátna po stranách podia a na nich záběry z útrob haly, odkud se už mezi chodbami řítil Dan Landa zahalený v tajemné kápi jako krysař, doprovázen bandou osobních strážců nebo co to bylo, snad aby to budilo dojem boxera jdoucího ze šaten k zápasu. Intro to bylo velice povedené a úvodní píseň jakbysmet. "Slovanská bouře"se mi nikdy nějak extra nelíbila, ovšem tady to mělo atmosféru a náboj. Dan se tentokráte zdržel svých obhajujících a jiných připravených mluvených projevů, které byly slyšet u turné "Bouře" a věnoval se čistě hudebnímu projevu a celý koncert si vyloženě užíval. Byla na něm vidět radost, byl uvolněnej, semtam prohodil něco vtipnýho a písničky uváděl jen krátce. U lidí má obrovskou podporu, i přesto, že hodně věcí popletl, semtam zapomenul text, jenomže místo toho, aby za to na něj lidi pískali, sklidil při každé chybce velký aplaus na důkaz toho, že to lidem vůbec nevadí. Prostě takový vzkaz od publika" Ser na to, jeď dál". Tyhle okamžiky byly taky perfektní. Nevím jak to cítili lidé po stranách haly, ale v kotli byla perfektní atmosféra. Bylo to tak dobrý právě v tom, že to bylo tak přirozený a člověk měl pocit, že tam na tom podiu stojí jeho kámoš, kterýmu strašně drží palce. Určitě to pro něj taky nebylo lehký, bo to bylo první vystoupení po třech letech, hned první zastávka turné... no a právě proto to bylo tak originální.
Ovšem perfetně vychytaný a propracovaný do detailu. Podium bylo bez chyby, byly k vidění krásný světelný i pyrotechnický efekty, novinkou byly tři obří obrazovky v zádi podia, které ke každé písni vytvářely výbornou kulisu a docela povedenou novinkou, kterou jsem ještě u žádnýho interpreta neviděl byli tanečníci, kteří při pár písních dotvářeli jejich atmošku. Fakt paráda. Nebylo to nijak kabaretní, ale prostě vkusné. Byli použiti jen k písním, ke kterým se to skutečně hodilo a rozhodně tam nebyli nijak navíc. Alespoň pro mé oko ne. Lidí na podiu bylo všeobecně hodně. Kapelu tvořili staří známí hudebníci, snad jen basák byl pozměněn. Dan si vybírá skutečné profíky. Na kytaru Martin Volák z Harleje, z Divokýho Billa byl požit bicman Mára Žežulka a Lukáš na didjeridoo, zbytek kapely tvořily ještě klávesy, harmonika, akustická kytara a smyčcové trio sličných slečen :o) Danovi sekundovali ještě dva zpěváci, přičemž jedním z nich byl už známý Ladislav Spilka a jméno druhého mi zatím není známo :) A to ještě nesmím zapomenout na tři sboristky v zádi. Prostě nikdo tam nebyl navíc a všichni do toho celku tak nějak hezky zapadali.
Výběr písní byl taky slušný. Bylo slyšet staré osvědčené kousky, které snad nemohou chybět, (některé sice možná někomu chyběly), zahrány byly i písně, které se neobjevily zatím na žádné z předchozích šňůr (Dušičky, Na obzoru ani mrak.., Slovanská bouře), no a hodně místa patřilo novým písním z připravovaného alba, které sice mělo vyjít už před šnůrou, ale nakonec kvůli nedostatku času spatří světlo světa až v září. Proto je nikdo neznal a o to větší to bylo překvapení. A musím říct, že nové písně jsou hodně povedné. Landa se stále hodně hudebně vyvýjí a mám dojem, že zraje v takového rockového písničkáře! Možná že v něj už i dozrál. Jeho písně jsou čím dál víc dokonalý a textově mají co sdělit. Landova síla je totiž především v textech, stejně jako u ostatních písničkářů. Hudba je taky dokonalá a když se to spojí dohromady, nemá to chybu a nemusí ani vadit, že nemá zrovna extra hlasový rozsah. Jeho hlas k těm písním prostě sedí a je skvělej. V nových písních je čím dál víc slyšet více akustické kytary, což je opět něco, co dřív nebylo a co ho posouvá spíš do té písničkářské sféry. Ovšem nejsou to žádný měkoty. Vzápětí se to vše totiž strhává do tvrdého refrénu a riffy elektrické kytary tady hrají především tu hlavní roli. Landa na akustice ujíždí, což bylo vidět už od "Kvasky" a taky asi i s příchodem Martina Voláka do kapely, kterej to na ni moc dobře umí. Dokážu si představit, že by v budoucnu mohl udělat i sérii akustických koncertů a nemuselo by to být vůbec špatný! Uvidíme.
Z těch novinek se mi líbila nejvíc asi hned ta první zahraná, podle které bude pojmenované i nové album - "Nigredo". Hitovka jako blázen hned na první poslech a "silný refrén jak hovado." :o) Jednu z novinek složil například svojí ženě, v další z nich (nevím jak ji nazvat, zda "1968" nebo "Danielo"... prostě zůčastnění ví) zpívá třeba o své mámě a o onom osudném roku, kdy zrovna taky přišel na svět. To byla taky celkem silná píseň, zpívaná jen za doprovodu akustiky a španělky a na mnoho lidí určitě zapůsobila silným dojmem. Už jen proto, že v publiku byly i starší generace, což je taky paráda. Na Dana prostě chodí všichni, staří, mladí.. je to jedno. Další novinkou byl tzv. "eurosong" "I am Daniel from Praga", což byla hodně veselá, rytmická a tvrdá pecka ovšem nezvykle zpívaná anglicky. Prostě prdel, žádný jiný záměr v tom snad hledat nelze. Přeložit šla taky celkem snadno, takže bylo jasné, o čem Dan zpívá. Navíc to byla taková ta správná "čechoangličtina", takže to bylo fakt hezký:)
Došlo i na dvě písně ze soundtracku Kvasky, přičemž jedna z nich byla "Padám hloub", která mě tam fakt dostala. Přiznám se, že jsem tomu textu do té doby nějak nevěnoval extra pozornost a líbil se mi na té písni jenom ten kytarovej podklad. Ovšem když teď na koncertě Dan mluvil o té nehodě při rally a vzápětí spustil tuhle pecku, kterou doprovázely onboard záběry z jeho rally auta na velkoplošných obrazovkách, tak teprve pak mi došlo, o čem že ta písnička vlastně je. No docela mě z toho mrazilo v zádech a snad i díky tomu, že měl zrovna po té bouračce byl ten pocit ještě zajímavější. Fakt pecka! Po téhle nemohla následovat žádná jiná, než "Šance" a je fakt vidět, že ty závody mu dávají hodně inspirace. Ono to totiž není jen o tom, kdo projede nejrychleji rychlostní zkoušku...
Na závěr nemohlo chybět nic jiného, než velký rádiový hit "Touha". Celá hala zpívala sborově od začátku až do konce. Já tu písničku prostě mám rád, i když je už ohraná. Má v sobě velký poselství a pro mě má nějakej osobní význam. Takže lepší závěr asi ani být nemohl. Samozřejmě musely příjít ale i přídavky, kterými se staly hity "Motýlek" a "Andílek". To ovšem nebylo všechno, neboť došlo na repete dvou písní, které už zazněly a byla to opět "Touha" a již zmiňovaná píseň z osmašedesátýho. Můj názor je ten, že byly zopakovány kvůli tomu, že se celý koncert natáčel na připravované DVD a tyhle dvě zásadní pecky se napoprvé prostě zrovna moc nepovedly. Takže se ze sichru sjely znovu. Lidem to ale nijak nevadilo a rádi si zrovna tyhle písničky poslechli znova, bo určitě obě patřily k vrcholům večera. No a byla by asi ostuda, kdyby na DVD byly v té horší verzi, takže tak :) Ale možná je bude opakovat i na těch dalších zastávkách...netuším.
Filmaři si Ostravu pro DVD vybrali taky právě proto, že má ČEZ Aréna výbornou akustiku a musím uznat, že to je pravda. Ve spojení se skvělým zvukovým aparátem byl zvuk výbornej a bylo krásně rozumět snad každýmu slovu i v předních řadách, což se obzvlášť v halách moc často nestává. I ten můj foťák to pobral překvapivě dobře, takže před zvukařema klobouk dolů!
Prostě není co dodat, z tohohl koncertu jsem byl opravdu nadšen. Už jsem se rozepsal jaksi sakra moc, tak ať nenudím :) Jednička z hvězdičkou, okamžitě bych jel zas a zakončil bych to větou, kterou jsem zaslechl od nějakého borca z davu po koncertě: "Tož totok se temu Danovi fakt povedlo!" :o)
Snažil jsem se i něco nafotit, takže mrkejte SEM!!!
No ale více jsem hlavně natáčel a s videjkem jsem tentokráte opravdu spokojený. Jsou na něm převážně ty nové písničky, snad kromě jedné, takže exluzivně na www.hovado.blog.cz si je můžete teď pustit. (No a "Touha" je tam taky:o))
VIDEO PART 1

VIDEO PART 2

A tož hezké to bylo, nemyslíte? :o)

Videjka od ostatních lidí samozřejmě na Youtube.

Foto měsíce - duben 08

25. dubna 2008 v 9:40 | RUDA |  Foto měsíce
Tož jsem našemu drahému příteli Medvědovi slíbil, že tuhle fotku zveřejním jako foto měsíce. Ona sice není vůbec ničím zajímavá, ale sliby se maj plnit :o) Tak ať má radost.
Sice se kamoš dožadoval, aby z toho vzniklo FOTO ROKU, ale takovou radost ti zas neudělám. To bys musel byt aspoň pěkná baba :o)))
Takže mám u tebe baňku!!! ;o)

Jaromír Nohavica - Zlín (17.4.2008)

20. dubna 2008 v 0:36 | RUDA |  Akcičky
17. dubna jsem měl možnost navštívit koncert jednoho z velikánů naší hudební scény a nemyslím tím nikoho jiného, než populárního písničkáře Jarka Nohavicu. Tohle jméno je prostě pojem! Dokáže vyprodávat sály, aniž by se před tím dělaly nějaké obrovské reklamní kampaně na blížící se koncert, jeho desky se pravidelně objevují na špicích žebříčku prodejnosti, aniž by jeho písně byly nějak propagovány v komerčních rádiích nebo v televizi. Nohavica je zkrátka fenomén, který už několik let dokáže na lidi působit neskutečným způsobem a stačí mu k tomu jen jeho osobní charizma.
Jeho písně mi zněly doma takřka odmalička, když se mydlily na kytaru u táboráků nebo při rodinných sešlostech. Rodiče samozřejmě měly taky doma nějaké kazety s jeho písničkama, takže jsem jeho tvorbou byl nějakým způsobem poznamenán. V té době mě to ale nijak zvlášť neoslovovalo, bo tehdá jsem tomu nějak moc nerozuměl a přece jenom bigbít vládl :) Nějak až s přibývajícím věkem jsem začal vnímat, o čem že to ten chlápek zpívá a začalo mi docházet proč je pořád tak slavnej.
Když se člověk zaposlouchá do těch jeho písniček, zjistí, že jsou většinou hodně o osobním prožitku, že v nich zanechal něco ze sebe a že když zpívá např. o lásce, jde mu to skutečně věřit a není to žádný komerční kalkul. On taky nemá potřebu se nikde nějak prodávat. V klidu by mohl vyprodávat velké haly, ale radši zvolí menší sál, kde se vejde třeba "jen" tisícovka lidí, všichni tam sedí a vládne tam domácká atmosféra. Ale Jarek to umí i před větším publikem. Když jsem ho před pár lety měl možnost spatřit v Třinci na rockovým festivalu, bylo to něco úžasnýho. Někdo si možná myslel, že ho tam ti ortodoxní metalisti vypískají, ale opak byl pravdou. Veškerý mladý publikum se tlačilo ve velkým davu před podiem a sborově zpívalo jeho známé písničky. To byl fakt zážitek. Prostě tam došel, zabrnkal a všichni poslouchali jako beránci. Obzvlášť na severu Moravy je Jarek Nohavica obrovská modla pro lidi a kdyby se tam volil prezident, myslím, že by byl jedním z horkých kandidátů :o)
Tak mě teď napadlo - jak běží teď v televizi ta soutěž X Faktor, tak pokud jsou u nás nějací interpreti, kteří tenhle záhadnej faktor X skutečně mají, Jarek Nohavica jednoznačně patří mezi ně. Dokáže zapůsobit na všechny generace a lidi ho prostě berou, jako "toho svého", protože si na nic nehraje a není to žádná namistrovaná hvězda.
No prostě, když se objevila zpráva, že bude hrát ve Zlíně, tak jsem neváhal. Třebaže navštěvuju koncerty tvrdšího žánru, tak tohle jsem si prostě nemohl nechat ujít. Mám rád písničky, který mají nějakej obsah, melodii, prožitek nebo vtip a ani jedno v repertoáru Nohavici nechybí, třebaže je to hráno jen stroze na španělku bez elektriky nebo bez bicích :) Mamku jsem taky nemusel nijak dlouze přemlouvat, bo to je též její oblíbenec a dalo by se říct, že mě k jeho muzice přivedla, takže nebylo co řešit. Ovšem řeknu vám, sehnat lístky na tenhle koncert, to bylo celkem vzrůšo. Takový zájem snad nebývá ani na Madonnu :) Předprodej lupenů měl být totiž zahájen na internetu měsíc před vystoupením a to v čase 10:00. A nějak kolem 10:30 už bylo totálně vyprodáno. Ještě, že jsem se připojil 9:59 :o))) Nejsu cyp, tak si dokážu takové věci pohlídat, ne?! :o) Takže jsem byl mezi prvníma a vybral jsem relativně dobrý místo v šesté řadě skoro uprostřed, což byl při tom velkým zájmu celkem úspěch :) Pak už jsme se mohli jenom těšit!
Jaromír nedávno vydal své nové album s názvem "Ikarus" a nechci psát, že je jedno z nejlepších, protože všechny jeho alba ani neznám, ale určitě patří k těm nejlepším, které jsem od něj slyšel :) Obzvlášť ty pomalý písně jsou hodně dobrý a pouštět si je večer před spaním do sluchátek, je celkem dobrá ukolébavka. I to byl jeden z důvodů, proč jsem koncert navštívil.
A zklamanej jsem rozhodně nebyl a myslím, že nikdo další. Jeho koncerty jsou skutečně zážitkem. Člověk tam přijde, pohodlně si sedne jak v divadle, pak tam přijde na podium typ chlapa, kterýho byste klidně mohli potkávat někde v hospodě a ten na vás rázem zapůsobí takovým způsobem, že celej sál úplně ztichne a byl by slyšet spadnout špendlík. Tenhle člověk má neskutečný charizma, vyzařuje z něj něco co moc ani nejde popsat. Prostě taková pohoda. Když mluví nebo zpívá klidným tichým hlasem, jenom zíráte a posloucháte, když nasadí svůj typický rázný ostravský humor, řežete se smíchy jako na představení nějakého baviče. Je to prostě borec a s lidma to neskutečně umí. Svoje publikum oslovuje zásadně "ty vole", jako kdyby mluvil se svým kámošem v hospodě a vůbec nikdo mu to snad nemá za zlé.
Jeho hlášky mezi písničkama nejsou nijak naučené, jsou bezprostřední a reagují na aktuální dění v sále. Tu a tam si do někoho v publiku rýpne, jindy se zas vžije do role vypravěče a i když mluví třeba i tři minuty vkuse, tak to nikomu nevadí. Ony ty jeho koncerty totiž nejsou jenom o písničkách. On sám se jezdí s tím publikem pobavit, předat jim svoji energii a zase ji od toho davu nazpět načerpat. Vládne tam taková zvláštní atmosféra, člověk se aspoň na tu chvilku dokáže oprostit od toho uspěchanýho světa tam venku a to co se děje uvnitř v sále je takový hezký pohlazení na duši pro všechny přítomné. Prostě zvláštní, ale kdo to nezažil, tak asi nemůže pochopit, o čem tady vlastně píšu.
Samotný vystoupení se skládalo převážně z nových písní z alba "Ikarus", ale samozřejmě bylo prokládané i staršími osvědčenými kousky. Bylo to přesně takové to "nahoru-dolu" přesně jak avizoval na začátku. Pomalé a posmutnělé písně s kytarou se střídaly s rychlými a veselými v doprovodu heligonky a nálada byla vynikající. Jarek byl ten večer ve velmi dobré náladě a tak lidi hodně bavil. V některých chvílích jsem si říkal, jak by bylo fajn ho potkat s tou harmonikou někde v hospodě a u pivečka s ním pokecat a zabékat! :o) On je to prostě takovej ten borec "z lidu" a to je na něm nejoriginálnější.
Nejbouřlivější a nejdelší ovace si vysloužil asi po písni "Já si to pamatuju", kde mimo jiné vzpomíná i na svou mediálně propíranou kauzu s STB a myslím, že tímhle mu lidi dali jasně najevo, že ať to bylo jakkoliv, je mu odpuštěno a je to pořád jejich Jarek!
Po stránce hudební rovněž bez chyby. Jen mohu napsat, že jednou bych chtěl taky tak perfektně hrát na kytaru :o) Pěvecky je na tom rovněž velice slušně. Když zpívá tichým hlasem a zničeho nic se přehoupne do výšek, má hlas jako zvon a člověku z toho až mrazí v zádech. Ač jsou ty písně relativně jednoduchý, bez nějakých ostatních aranží, mají v sobě neskutečnu atmosféru. No a když se k tomu přidala vynikající práce osvětlovače, bylo to mnohdy velice zajímavé.
Tenhle koncert na mě opravdu velmi zapůsobil a měl jsem zase trošku větší možnost poznat, o jak skvělého jde hudebníka a taky člověka. Jen málokdo má totiž takové kouzlo, aby si mohl stoupnout uplně sám doprostřed podia s kytarou a pobláznit s tím půlku krajského města a jeho okolí.
Možná, že se teď divíte, jak zrovna já můžu chodit na koncerty Nohavici, že to podle vás je jenom pro ty starší… ale divili byste se, na tom koncertě byly snad všechny generace, od mladých až po starší. A v tom právě vidím to pozitivum, že tenhle chlapík dokáže alepsoň na ty dvě hodinky semknout celé tohle široké publikum a oprostit je na chvíli ode všech starostí. Příště jdu rozhodně zas! A kdo se mi diví, tak ať si trhne nohou :oP
No a na závěr přikládám i nějaké to pořízené videjko, které se skládá spíše z těch veselejších písní. Tak jestli to někoho zajímá, tak može půšťat! :o)

A napsal bych toho klidně ještě víc, bo myšlenek na tohle téma mě napadá fakt hodně. Ale myslím, že už by to nebavilo nikoho číst, tekže to musí stačit jenom takhle "ve stručnosti" :o)

Rockmax night party (Rybičky 48) - 4.4.2008

7. dubna 2008 v 18:35 | RUDA |  Akcičky
Takový akcičky, od kterých člověk nic nečeká, bývají nakonec vždycky perfektní. Alespoň mě se to tak většinou stává. Naposled teď o víkendu, když jsme si vyrazili na Slady do "Separéčka". Byla tam party pořádaná radiem Rockmax a tak jsem se zašli podívat, co že se to tam bude dít. Z hospůdky jsme tam dorazili něco kolem jedenácté hodiny, klubík překvapivě plnej a na pódijku uklízela nějaká kapela svůj aparát. V tom jsme potkali starého známého Medvěda, nějak jsme se "zakecali" u baru a když jsme se vrátili zpátky, tak se na scénu chystala kapelka pod názvem Rybičky 48. Trošku překvápko, bo jsme mysleli, že už mají dávno odehrané.
Ale tak nálada byla, tak že půjdem s Bubákem zapařit :) Sice od téhle partičky znám sotva tak tři písničky, ale proč ne, že?! :) Ještě než chlapci spustili, strhl se na Sladech policejní zátah, když strážci pořádku kontrolovali, zda mladí nebumbají, či co! A tak během čekání, než švestky odejdou, jsem nějak navázal hovor se zpěvákem Rybiček (myslím, že na téma Robert Rosenberg :o)) a až jsme náš dlouhý a fajnový rozhovor ukončili, tak teprve začali hrát.
Na začátek musím říct, že podobné kapelky nějak nevyhledávám. Rybičky totiž hrají takový ten melodický americký punk-rock a ten mě od dob slávy The Offspring nebo Iného kafe už trochu omrzel. Navíc moc českých kapel mě tímhle stylem moc nezaujalo a jedinej, kdo tady s tím byl fakt slavnej a líbil se mi, byli ti "Kafíčkáři" zo Slovenska, kteří už se ale bohužel rozpadli :( Ostatní skupiny po nich už mi připadají takové nějaké pořád stejné. Tím nechci říct, že je to špatný. Pro mladý lidi, kteří zrovna nepreferujou disco styl, jsou tyhle kapelky výborný na zablbutí někde v klubíku, jako tomu bylo třeba právě teď v Kromclu.
A my jsme si taky hezky zablbnuli. Tahle muzika má totiž výhodu v tom, že je strašně chytlavá a když má člověk náladičku a vidí tam křepčit ty ostatní, tak se velmi rád přidá :)
Sice jsem nepropařil celej konzík jako kolega Bubák, ale na ty známější nebo na ty hodně chytlavý pecky jsem se přidal též a zapogovali a zaskákali jsme kvalitně. Lidí bylo překvapivě taky nějak hodně. Bylo plno a atmoška taky perfektní, myslím, že ani kapela samotná to nečekala. Nejlepší byly ale holky pogující před podiem. U chlapů je to celkem normální, ale ženský jsem takhle zběsile řádit snad ještě neviděl :o)
Borci hráli celkem kvalitně, akorát že zvuk přímo u podia byl trošku nesrozumitelnej, ale v takovýmhle malým prostoru se to dá celkem čekat. Je vidět, že hrají hlavně pro takový ty mladý teenagery a styl muziky tomu vyloženě nahrával. Když na konci vsadili i jednu vyloženě hip hopovou pecku, bylo mi to jasný :) Tak trochu možná okoukaný od Horkýžů, kteří s tím slaví úspěch, ale tam je to vyloženě sranda, kdežto Rybičkám bych to i věřil, že se tímhle snaží zalíbit u "nestranné" mládeže :) My jsme to taky nemohli nechat bez povšimnutí a jako správní rockeři jsme si na ten hipec "hustě" zapařili :o))) Prostě prdel byla!
Nakonec to teda hodnotím, jako slušně strávenej večer. Zapotili jsme se hezky, což určitě nikdo z nás nečekal, ale ono je to jednou za čas potřeba, když se tady v okolí dlouho nic neděje! Po delší době fakt vydařená neplánovaná akcička.
Jinak co se týče kapely Rybičky 48: na koncertě paráda,muzika dobrá, doma to však poslouchat asi nebudu.
Ale držím jim palce a až tu někdy zase budou, určitě přijdem zase zaskotačit.
Na pár fotek MRKNI SEM!!!

Foto měsíce - březen 08

1. dubna 2008 v 21:51 | RUDA |  Foto měsíce
Popularita tohoto blogu se evidentně rozrůstá, což mě těší. Nejen že jste opět trhli rekord v návštěvnosti, jenž za měsíc březen činí 2 777 přístupů, což je nádherné číslo, ale taky mi posíláte i tyto nádherné fotky s mým nasraným sluníčkem. Děkuji tímto anonymní fanynce, která vyslovila souhlas se zveřejněním této fotky a právem se stává fotem měsíce března 2008. Jen tak dál děvčata!!! :o)))
A kdyby něco, tak dneska je 1.dubna jo!