Únor 2009

Valašská zima s Dogou (14.2.2009)

24. února 2009 v 20:19 | RUDA |  Akcičky
Vezmu to stručně :) Prostě jsem chytl absťáka po koncertech a tak trochu neplánovaně jsem si vyjel na výlet na Valašsko, konkrétně do vísky Valašské Příkazy. Hrála tady totiž Doga, nutno říct, že taky trochu neplánovaně, bo každoročně začínají jezdit až od dubna, ale tentokrát udělali vyjímku, neboť zde vystupovali jako speciální host kapely Power 5, která tu měla slavit narozeniny. Soukmenovci, se kterýma jezdím na koncerty byli zrovna mimo domov, a tak bylo těžký rozhodování, zda se do těchle končit vydat sám či nikoliv. No samozřejmě kdybych tam měl být sám, tak bych tam určitě nejel ;) Výlet na Valachy měli v plánu totiž i pardálové z Paskova a navíc mě sem už nějakej ten týden dopředu ve škole lákala i spolužačka Sidny, takže bylo to těžký váhání. Trvalo mi to celou sobotu, nálada a fyzický stav taky nebyly nejlepší, ale doslova na poslední chvíli jsem se vzepřel, napsal jsem Sidny a během 5 minut byla domluva na světě. Představa dalšího nudně stráveného večera mě totiž děsila :) Prostě neplánovaný akce bývají nejlepší a nakonec jsem rád, že jsem se tam vydal.
Ač za Zlínem nastala pěkná sněhová kalamita, nevzdal jsem se a dorazil až sem, do hor, kde tou dobou vládla pravá valašská zima a bylo to tady jak v pohádce. (Nutno podotknout, že tou dobou bylo na Kroměřížsku a Zlínsku jen pocukrováno, zatímco, tady byl skoro metr sněhu). A sněžit nepřestávalo po celou noc, takže jsem se měl po cestě nazpět na co těšit. Ale já sníh rád, mě nevadí :)
Zdejší kulturák jsem našel až na druhej pokus, sehnal kluky, pokecali jsme a za nějakou hodinku už se šlo hrát. Všichni už měli tou dobou docela naváto, ale já jakožto vzorný řidič jsem jim mohl tak akorát tiše závidět a bránit se četným pozváním na panáky :) Ale jo, přežil jsem a docela jsem se i bavil. Byla tu prostě sranda. Lidí se sice snad i díky té kalamitě nesešlo tolik, ale o to byla lepší, taková uvolněnější atmoška. Koncert výbornej, proběhlo během něj i pár dobrých vtípků a byl to takovej dobrej večer na odreagování. Po koncertě se pokračovalo ve veselým duchu a ačkoliv měla být ještě na pořadu dne hlavní hvězda večera, oslavenci z Power 5, bylo hned jasný, na koho tam většina lidí přišla. "Poweři" prostě nijak extra moc lidí neoslnili, navíc nám všem bylo tak trochu divný, proč metalová kapela jako oni začíná svůj koncert dvěma ploužáky. To nás tak trochu uspalo a i když se pak rozjeli na rychlejší obrátky, vydrželi jsme jen pár písniček a radši jsme se uchýlili za Dogou do šatny, kde jsme dál všichni kecali a bylo tu aspoň veselo. Vtipných situací a lidí se tu sešlo toho večera naráz jaksi mnoho, takže si to jen uchovám v paměti a popisovat to tady všechno asi nemá cenu ;)
Celý to končilo hodně pozdě a domů jsem se navrátil asi kolem čtrvté hodiny ranní. Kalamita pokračovala až do Zlína, silnice byly (až na pár klopýtajících srnek) prázdné, takže jsem si cestu mohl hezky v klidu užít a do pelechu jsem upadal s dobrým pocitem a daleko lepší náladou než před odjezdem. Holt tyhle akce asi už potřebuju k životu, bo když se to podaří, tak mě to vždycky nabíjí na dalších několik dní dopředu. Tak aspoň že tak! :)

Pár fotek z této akce si můžete prohlídnout TADY!!!


"...ale já su stejně kokot!" aneb článek na přání :o)

17. února 2009 v 17:26 | RUDA |  Co sa stalo nové!?
Mno... tak aby nám to tu neumřelo, tak jsem si našel chvilku svého drahoceného času, abych se zde pustil do nelehkého úkolu. Už na úvod cítím, že tenhle článek bude prostě blbost, čemuž napovídá i samotný nadpis, ale ten to vlastně všechno zapříčinil. Prostě tohle všechno píšu z takovýho srandovního hecu, bo nedávno jsme vedli s jednou nejmenovanou kamarádkou takovou vážnou konverzaci o životě, o tom, co se nám daří a nedaří a tahle veselá nadpisová větička tam mimo jiné taktéž zazněla. Nevim z jakého důvodu, ale milá kamarádka se téhle hlášky chytla s tím, že by to byl zajímavý nadpis pro můj další článek na blog! :) No a když jsem přišel s otázkou, o čem by jako ten článek měl být, dostalo se mi odpovědi- cituji:" Tak, všeobecně o dění kolem nás a negativním jeho působení na nás." Hmm, zajímavý, ale proč ne?! Já jsem měl totiž vždycky rád slohovky, úvahy především, a tohle téma mě vyloženě zaujalo :o)) Tak se do toho zkusím pustit a uvidíme, co ze mě vyleze.
"Dění kolem nás" je naštěstí široký pojem, takže vlastně můžu psát o čemkoli...no a negativní jeho působení? To je těžko říct. Na každýho totiž působí negativně uplně něco jinýho a každej všechno prožívá jinak. To co negativně působí na mě si samozřejmě nechám pro sebe, ale zkusím to vzít trochu obsáhleji :) Co asi tak člověka dokáže nejvíc dojebat? Podle mého pozorování a dosavadních zkušeností to asi budou zdravotní problémy, vztahy, peníze a následně nějaký další neúspěchy.

Tak třeba - teď mají všichni stresy z nějaké finanční krize :) Mě se teda v globále zatím nějak nedotýká bo já su ve finančí krizi už nějakých pár měsíců a Vánoce mojí peněžence taky nijak neprospěly.... Tohle téma nesleduju nijak do podorbností, ale stejně si myslím, že je to až moc nafouknutý. Každopádně zatím žijem, máme za co jíst, dokážem se smát a jak nedávno v jednom zde zveřejněném videu pronesl Bc. J.H. : "Nějaká finanční krize nám může políbit p....l!" :o)
Ale o tom nechci psát, nechci tady řešit aktuální politický problémy ani události. Jenže co k tomu dění kolem nás napsat? :) Prostě žijem nějakej život a něco se kolem nás děje. Jsou kolem nás nějaký věci, který nám připadají naprosto běžný a nad některýma naopak žasnem, když je vidíme poprvé. Potkáváme různý lidi, kteří pro náš život třeba vůbec nemají žádnej význam a z toho potkáme člověka, kterej z ničeho nic náš život rázem docela rapidně ovlivní. Ať už pozitivně, či negativně. A nejlepší na tom je, že nikdy nevíme, co se stane, koho potkáme, co nás překvapí. Někdy se ze zdánlivě ztracené situace může ještě vykřesat moment, kdy to nakonec ještě dopadne dobře a skončí to happy endem jako v pohádkových filmech, jindy zase doprostřed šťatstných chvil může přijít nějaká ta blbá krutá rána. Každej z nás může tyhle svoje momenty svým způsobem nějak ovlivnit. Někdy jsou ovšem případy, kdy se můžem snažit sebevíc a stejně s tím nic nenaděláme. A kdo za to pak může? Osud nebo nějaký vyšší síly? To se asi nikdy nedozvíme a proto bysme asi měli život prožívat tak, jak je. Užívat každé chvilky, která stojí za to, všímat si i těch obyčejných věcí kolem nás a vážit si těch lidí, kteří alespoň za něco stojí. Jasně, ono se to lehce píše, sám vím, že tohle prostě mnohdy nejde. Někdy prostě člověk nemá náladu, někam pospíchá, myslí na uplně jiný věci. Ale někdy fakt stojí za to se na chvilku zastavit, zamyslet se a tak dále a tak dále. Však to jistě znáte :)
Teď mě tak napadlo, že se mi nedávno dostal na pracovišti během "nudné chvilky" do ruky zajímavej časopis s názvem "Moje psychologie", sice asi určenej pro ženský, ale našel jsem v něm spoustu zajímavých článků, který by si mohl přečíst snad každej. A byly docela pravdivý a poučný. V některých zde probíraných tématech jsem objevil třeba sám sebe, v jiných zase ostatní lidi, který znám. Zaujal mě docela i článek, kterej řešil něco v tom smyslu, že někteří lidi se až příliš babrají ve svojí minulosti nebo už se naopak vidí někde v budocnosti a na přítomnost tak nějak zapomínají. A to se tak trochu týká i toho, o čem jsem doposud psal :) No a s většinou toho článku jsem musel vyloženě souhlasit, bo tam byly uvedený třeba i různý typy lidí a mě při tom hned naskočily konkrétní osoby, u kterých jsem se s něčím podobným setkal nebo setkávám.
Někteří např. zůstali v minulosti a všechno nový srovnávají s tím, co už se někdy stalo, další už se naopak zaměřují jenom na to, co bude a mají všechno pečlivě dlouhodobě naplánovaný. No a jiní zase minulost nějak neřeší a budoucností se nehodlají vůbec zabývat - prostě až to příjde, tak to příjde. No a teď kterej životní postoj je ten lepší? Vracet se k hezkým chvílím je docela příjemný, na ty špatný je lepší zapomenout, ale většinou se ani to nepodaří. Minulost je prý dobrý POCHOPIT a ne na ni zapomínat. S alespoň tou bezprostřední budoucností musí člověk taky počítat. Všechny ty časy se prostě navzájem prolínají, ale nic z toho by nás nemělo svazovat natolik, abychom zapoměli na to "tady a teď".
V tom článku mě zaujal i jeden citát, kterej je při nejmenším k zamyšlení a tak si ho tady taky dovolím zveřejnit. Vyřkl ho nějakej francouzskej malíř a básník jménem George Braque a zněl asi takto: "Pořád se všichni babráme v tom, co bylo, a myslíme na to, co bychom chtěli, aby bylo. To, co je teď, nevidíme. Krvavě zbarvený podzimní list nemá pro náš život žádný význam. Pokud si ho vůbec všimneme, hned na něj zapomeneme. Krvavě zbarvených listů je na podzim mnoho. A přece má každičký list jedinečnou krásu, kterou nemůžeme vidět, když se nezastavíme." Co tím asi chtěl básník říci? :o)
(asi ne to, abychom se přehrabovali v listí ;o))

Tímhle citátem bych ten článek nejradši celej uzavřel, ovšem, teď si říkám, jestli jsem vlastně vůbec vystihl to zadaný téma? :) S nadpisem článku to skutečně nemá nic společnýho a ani mít nemělo, ale třeba jsem tímhle způsobem chtěl popsat to dění kolem nás.
Prostě nějak je to na tom světě a v tom životě zařízený a tak se musíme snažit si užívat těch hezkých chvil a ty špatný holt přežít a hlavně se z nich neposrat. Je důležitý si vážit toho co zrovna máme, je důležitý si vážit těch opravdových přátel, kteří skutečně pomůžou, když je člověku blbě a neotočí se k němu zády. Takových je bohužel pořád málo, ale o to víc si jich třeba já osobně moc cením ;o)

Tak, domácí úkol splněn! Pokud má někdo další nějaký zajímavý nápad na nějaké téma, které by si ode mne rád přečetl klidně to napiště do komentářů. Pokud mě to zaujme, tak třeba zas někdy něco sesmolím...anebo můžu pak zavést rubriku "Články na přání!" :o)))

Valentine´s day :o)

14. února 2009 v 14:02 | RUDA |  My art
V archivu mám ještě spoustu fotek, který čekají na zveřejnění a napadlo mě, že tady tyhle dva "rádobyumělecké obrázky" bych mohl zveřejnit zrovna v tento láskyplný den, bo z nich ta láska přímo číší :o)))
Ke vzniku fotek: To si takhle člověk hraje s grafikou, až mu z toho vznikne nějaký blbý EMO či co! :oD

ALL MY ART HERE!!!


Aktualization

14. února 2009 v 14:00 | RUDA |  Co sa stalo nové!?
Pro ty z vás, kteří si nemohli přečíst, jsem k reportu z prosincovýho koncertu Fanánka a Synů výčepu ve Zborovicích přidal i rozhovor, kterej jsem před tímhle koncertem pořizoval s Fanánkem pro Týdeník Kroměřížska.