Červenec 2009

Foto měsíce - červenec 09

31. července 2009 v 13:57 | RUDA |  Foto měsíce
Po menší pauze jsem se opět rozhodl zresuscitovat rubriku Foto měsíce. Nebude asi pravidlem, že se tu bude každej měsíc vždycky něco oběvovat jen tak z povinnosti, ale pokud to bude stát aspoň trochu za to, rád to sem samozřejmě šupnu.
Následujiící foto měsíce nese pracovní název "Třešnička" a je věnováno všem, kteří alespoň trochu ví, o o co jde ;o)
Dalo nám sice práci to nafotit, ale spolupráce mezi mnou a fotografem Bubákem nakonec vyšla na výbornou a zadařilo se již na čtvrtý pokus (možná, že kdybych sem dal všechny ty fotky, vznikla by z toho pěkná slide-show)!
Červencová minirekapitulace:

Potěšení měsíce: Možnost krátkodobého nasátí atmosféry festivalu Masters of Rock!
Zklamnání měsíce: "Prokaučování" účasti na Benátské noci a tím ztráta možnosti spatřit comeback kapely Guano Apes.
Heslo měsíce: Nemůžem být všude!

Heslo 2: Důvod ke fňágání se nande vždycky :o)


Nyní tedy odjíždíme s "dogařema" na dovču do Krumlova a za týden zdarec na Kamínce ! :oP *FLUST*

Naprosto inteligentní konverzace z jedné letní noci :)

22. července 2009 v 0:32 | RUDA |  Akcičky
Osoba 1: Ty vole, ty se dneska ještě posereš!
Osoba 2: A víš proč? Jsem dneska sežral asi 60 marhulí.
Osoba 1: Nooo...a ještě ty meruňky do toho... :)
Osoba 2: No šak!
Osoba 1: Jo aha! :oD

Daniel Landa - Nigredo

21. července 2009 v 17:00 | RUDA |  Jak to vidím já.
Na novou desku Dana Landy se čekalo hodně dlouho. Měla být venku už někdy na rozhraní března a dubna 2008, ještě před jeho velkolepým turné Československo, ovšem dočkali jsme se jí až začátkem června roku 2009. Bylo vidět, že Dan na ni hodně zapracoval a určitě nechtěl vypustit ven hned tak něco, s čím by později nebyl spokojenej. Na "československém" tour loni už přeci jen nové písně zahrál, ovšem většina z nich za ten rok prošla určitými změnami a skoro žádná nezní na desce tak, jak jsme ji měli možnost slyšet na koncertech.
Některé z nich hodně poteměly, některé přitvrdily, některé dostaly uplně nový nádech i s textovými změnami a celé to zní prostě naprosto jinak. Na většinu těch změn jsem při prvním poslechu, přiznám se, nereagoval moc radostně, protože člověk už přece jen měl trochu naposlouchaný ty koncertní verze a to srovnání se prostě pořád bude nabízet i v tomhle mým zhodnocení. Když se od toho ovšem člověk oprostí, tak v globále je ta deska hodně povedená. Není to ovšem určený pro poslech někde u piva nebo na pařby, ale je to už spíš taková ta deska pro náročnějšího posluchača :) Člověk tady musí hodně vnímat texty, bo především v nich je Landova síla a pomocí nich se snaží lidem něco sdělit. Není to prostě nic ve stylu "včera jsem se vožral jako starý prase..." a "johoho budem kalit do rána" :) Tahle deska je hodně temná a je vidět, že to je úmysl. Předchozí verze písniček totiž vyznívaly trošku víc optimisticky, byly tam veselejší rytmy, znělo to tak jaksi víc písničkářsky, kdežto teď je to opravdu jedno velké "Nigredo"! Kdo trochu víc Landu sleduje, tak ví, co za poslední rok od výše zmiňovaného turné asi prožíval a na těch písničkách je to fakt znát. Je to hodně osobní deska, asi nejosobnější, jakou kdy vydal...zároveň taky asi nejtvrdší a nejtemnější. To o něčem svědčí.
Vše nakonec uvádí na pravou míru sám Landa už v úvodním, tak trochu netradičním písničkářském "Prologu". Tady vysvětluje trochu s humorem sebevlastním a lehkou dávkou ironie události za poslední rok v jeho životě, zároveň už na začátku desky radši uvádí na pravou míru některé pojmy, za které by mohl být opět těžce zkritizován svými odpůrci a je z toho tak trochu cítit opět lehká provokace. A to se mi líbí. Prostě si jde dál svou cestou, ví že má hodně příznivců a nějakých pár pisálků, kteří budou nadále hledat špínu na každým jeho počinu mu v tom stejně nezabrání. Prolog myslím hodně výstižný a podařený.
Druhou...nebo spíše první "plnohodnotnou" písní na albu je ta s názvem "Waltr, Tommy, Ute & Marry". Mám dojem, že tahle píseň je jediná, která neprošla žádnými většími změnami a dá se to vysvětlit snad i tím, že se tak osobně přímo Landy až tak netýká. Příběh o dvou letcích za druhé světové války a o jejich holkách, který tam na ně dole někde čekají, ovšem do hry ještě vstupuje zubatá, která už se v názvu písničky neobjevuje.... Tak trochu návrat do období alba "Pozdrav z fronty".
Když jsem slyšel v rádiu první avizovaný singl z Nigreda "Nad Afghánistánem", znělo mi to dost divně a říkal jsem si, že na té desce určitě budou lepší songy pro rádia než tenhle. Písnička ovšem taky prošla aranžerskými úpravami a na desce zní zase o malinko jinak než v původní verzi. A tohle byla asi první změna, kterou jsem přijal fakt pozitivně. Dan ji hodil do trošku více veselejších a tanečních rytmů a hned to zní líp. I když to nemá být asi uplně veselá píseň, tak na mě tak prostě alespoň hudebně působí a vždycky, když si ji pustím (a pouštím si ji rád a často) tak mě to hodí do takové správné nálady. Trošku experiment v jeho tvorbě, ovšem povedený.
Následuje "Veselá písnička", ovšem ten název je jedna velká ironie, protože není veselá ani trochu :) Asi nejtemnější věc na desce a řekl bych že i nejzdařilejší. Landa se tu projevil opravdu jako dokonalej básník a témata jako strach, pýcha nebo závist sem zaobalil do opravdu perfektní formy. Některým profi-hudebním kritikům se to možná zdá kýčovitý, mě to ovšem příjde dokonalý a řekl bych, že málokterej textař by tohle dokázal složit tak dobře a zároveň, aby to posluchači i něco dalo. Mě při poslechu téhle písničky běhá často mráz po zádech....nevim, jestli su divnej nebo jestli tu muziku nějak moc prožívám, každopádně to na mě tak působí a troufám si říct, že je to zatím asi nejzdařilejší Landovo umělecký dílo!
"1968" - na koncertech velice silná píseň, která spoustu lidí dojímala, na desce opět trošku pozměněná, když kromě intimně znějící akustické kytary přibývají v závěru další hudební nástroje. Na turné, spolu s ostatními novými písničkami, zněla skvěle. Kdyby byly zachovány původní "neofolkové" verze ostatních písniček i na desce, zapadala by sem "1968" skvěle. Teď mi sem prostě nezapadá ani trochu, protože kromě úvodního akustického "Prologu" nemá s tvorbou na Nigredu nic společného. Nehodí se mi prostě celkově do té atmosféry té desky a je to škoda, protože je to písnička jinak moc pěkná. Na nově znějícím Nigredu ale asi být zařazená neměla a zasložila si být na nějakém jiném počinu, kde by určitě vynikla.
Nejsvižnější peckou na albu je jednoznačně píseň "Jen ať to sype!", která pojednává o Landově druhé lásce a to jsou závody rally. No a mě, jakožto velkého příznivce rally samozřejmě těší, že Dan na tohle téma písničku složil a tak trochu tenhle krásnej sport zároveň i propaguje nějak jinak, než reportéři našich komerčních televizí, kteří dojedou na rally jen v případě, když se tam stane nějaká tragedie. Pravda - Landova poslední propagace rally taky nedopadla nijak slavně, když roztřískal loni auto na Šumavě, což se taky objevuje na obalu téhle desky, ale přežil, jezdí dál, složí si o tom písničku a dokazuje, že není žádnej sráč. No a písnička se mu myslím docela povedla. Jednoduchá, žádný sraní, chytlavej refrén, kterej jsem dlouho dostával z hlavy a rytmus ve stylu staré dobré "Dvěstě v městě..." , prostě dobrý.
"Malá díra v hlavě" je taky docela silná písnička. Taktéž prošla velkýma změnama, zpomalila, přitvrdila, ale celkové atmosféře písničky to možná i prospělo. Téma u Landy opět tak trochu podobné - totiž o odhodlání a touze, o tom, že se člověk nemá vzdát, i když už se zdá být všechno ztracený. A zároveň taky o lásce. I když hlavní hrdina písně prostě někde v lese chcípá, je pevně odhodlanej ještě doplazit se za svou milou a přežít. A Landa ví o čem píše a proč tyhle texty píše! I když podobná témata v několika jeho písních zazněla, má si z nich člověk stále co vzít.
Další z chytlavých pecek je "Eurosong". Ten mě chytl už na koncertě a i když ho Dan taktéž překopal, baví mě stále. V původní verzi ta pecka zněla víc punkově, syrověji a byla prostě super v tom, jak byla krásně jednoduchá. Na desce opět přibyly aranže, dostalo se na banjo a trubku, což tu písničku trošku zesměšňuje, ale to byl asi záměr, bo celá ta písnička má být jedno takové velké zesměšnění a to konkrétně Evropské unie a takové té komerční globalizace. Je to zároveň první píseň, kterou tento zpěvák zpívá v angličtině...nebo spíš v "čechoangličtině", což je samozřejmě taky úmyslem a jelikož se o Danovi ví, jak velkým je vlastencem, je jasný, na co chce v téhle písni poukázat. A člověk nemusí být zrovna žádný zdatný jazykář, aby těm slovům neporozuměl ;) Jo, "Eurosong" patří mezi mé nejoblíbenější na téhle desce.
Nejvíc na pochybách jsem byl u písničky "Odplivnutí". Název výstižný, ale mám pocit, že to, s jakou lehkostí využil úvodního "Prologu", tady touto písní lehce degraduje. V téhle písni totiž vrací úder všem těm novinářům a kritikům, kteří na něj hážou špínu a fakt se s tím moc nepáře. Je jasný, že ten tlak na něj musí být neúnosnej a potřebuje to ze sebe nějakým způsobem i ventilovat. Je to hudebník, takže proč né pomocí písně?! Na to má svatý právo a tohle odplivnutí si klidně může dovolit. Obávám se ale, že to bude jen další voda na mlýn těchle kritiků a zase se budeme dočítat, jak "Landa brečí ve svých písních..." apod. Hudebně mi hodně připomíná písničku "Smrtihlav" a ono to má vlastně společnýho i víc věcí. Poslechově mě ale, přiznám se, zas tak moc nebaví. Tohle je prostě jen čistě Landova písnička! Chápete jak to myslím?! ;)
No a finální a zároveň titulní píseň "Nigredo"??? Opět musím srovnávat s tím koncertem a tahle nová verze písničky mě prostě zklamala nejvíc. Tam to pro mě byl tenkrát hit na první poslech se silným refrénem a prostě jsem si říkal, že to je pecka jak blázen...a vono néé. Na desce opět hozený do černé temnoty a myslím, že tuhle Dan předělal nejvíc ze všech. Dokonce v refrénu použil hudební podklad z písně "Dámě mého srdce", která taky na Československu zazněla, ale na desku už se, snad i díky téhle překopávce nedostala. Přijde mi to jako velká škoda, protože jsem se na tu písničku ve studiové verzi fakt těšil a ono přišlo něco uplně jinýho. No nevadí. Každopádně když se od toho srovnání odpoutám, tak je ta písnička jako fakt taky hodně dobrá a moc pěkná, když ji teď tak poslouchám. Má něco do sebe a zároveň dobrou atmosféru, obzvlášť ve slokách...akorát ten refrén mi tam prostě nějak neštymuje no :o)
Celkově se myslím Landovi deska povedla. Je vidět, že na ní hodně zamakal a záleželo mu, jak to ve finále nakonec bude znít. Na téhle desce nejsou vyloženě hity, který by asi hrály rádia a jiná media, zároveň to asi taky nebude deska, která se bude přehrávat někde na společenských akcích z repráků. Dan do ní vložil opravdu kus svojí osobnosti, ještě více než na deskách předchozích, a kdo se o něj zajímá jako o člověka, o jeho činnosti a něco si z jeho tvorby snaží vzít, ten bude jistě spokojen. Ti kdož čekali nářezovky ve stylu "Jó ulice" budou asi stoprocentně zklamáni. Já se zařazuju k těm spokojeným, i když jsem od té desky po shlédnutí posledního turné původně taky čekal něco jiného :)

Kvalitně strávený letní víkend (10.-12.7.2009)

14. července 2009 v 23:02 | RUDA |  Akcičky
Miluju léto a miluju akce s ním spojené. Výlety, venkovní koncerty, festiválky, táboráky, chaty, procházky a různé jiné blbosti, který se dají v těchhle měsících dělat. Začátek léta sice nebyl letos moc ideální, bylo zatím víc vody než sluníčka, ale doufejme, že už se to škaredý počasí nějak odjebalo a už nám bude více přát k těmto výše jmenovaným aktivitám. Uplynulý víkend byl jeden z těch lepších, který jsem prožil opravdu naplno a všechno si náramně užil.

Pátek, Sobota - Žermanická přehrada, Třinec atd.

Na tenhle víkend jsme měli už asi tak od NPH předem naplánováno, že pojedem někam na chatu. Domluva ovšem vázla a tak se do poslední chvíle nevědělo, kam vlastně pojedem a jestli vůbec. Původní plán zněl tak, že za námi dojedou přátelé ze severní Moravy a něco tady podniknem. Nakonec to ale dopadlo tak, že jsme jeli na sever my za nima, o čemž bylo rozhodnuto až v pátek pár hodin před vlastním odjezdem. Spontánní akce bývají nejlepší, a tak proč ne? :) Rozkaz zněl jasně: "Dojeďte na Žermanickou přehradu, máme tady zamluvenou chatku!" Noo...a tak jsme prostě jeli :) Odjezd byl až v pátek na večer a na místo jsme dojeli už se zapadajícím slunkem. Okolí a přehrada samotná ovšem vypadali velice hezky a tak to vypadalo, že tu asi bude fajn. A taky že jooo. Ubytovali jsme se do chajdaloupky v minikempu kousek od břehu a pak už hurá do přilehlé restaurace či hospůdky či co to bylo, kde už duněly tucající tóny diskotéky, což značilo, že to tady asi večer bude žít :) No my jsme, spolu s kamarády z blízkého Paskova, zakotvili na zdejší zahrádce s krásným výhledem na přehradu, bo vevnitř by nebylo slyšet vlastního slova a večer se začal pomalu rozjíždět. O první vtipnou situaci se postaral místní DJ, když si Honza šel objednat písničku na přání a donesl mu nejnovější CD od Dogy. Borec to viděl evidentně poprvé a tak to uvedl hezky, ve stylu:"Máme tady písničku na přání od skupiny KARIKATURY..." a pak když se to rozjelo, tak se ještě zděsil, že to je rockový :-D Holt mu do hospody přišla banda rockerů a tak přece nebudem poslouchat nějaký sračky :) Asi to pochopil, začal pak hrát Kabáty a podobné, ovšem později stejně začal hrát ty svoje srance, ale to už nám bylo jaksi jedno :) V hospůdce se o nás hezky starali, nebyla nouze o různé vtipné příhody a celý večer jsme se prostě docela hezky bavili až do ranních hodin, když ještě v závěru probíhala velmi zajímavá diskuze v chatě :-D
Ráno se někteří probouzeli s delírkou, někdo s mokrým spacákem, ale všeobecně nám bylo uplně faaajn :) Plán sobotního dne byly lodičky. Koupat se nedalo a tak to byla jediná atrakce, kterou jsme tady mohli na té přehradě využít. Kristýnka s Honzou se sice bránili seč mohli bo měli nějakou fóbii z převrácení, ale nakonec pod nátlakem podlehli a naše chatová pětka se krásně projela... i když občas byly problémy s navigací, se šoférama a s pasažérama :) Pár rybářům jsme poplašili ryby, udělali pár koleček přes ručku a byla to fajn projížďka. No a pak jsme šli na procházku okolo přehrady, kde jsme hledali nějaký jiný lokál pro něco k zakousnutí a když si nás v jediném otevřeném po čtvrt hodině ani nevšimli, otočili jsme se zpátky a dali si oběd v naší základně. Oběd to byl taky zajímavej. Objednal jsem si "kuřecí plátek na grilu". Ano, masíčko na povrch orestované a za ty prachy to vypadalo hezky. Ovšem uprostřed trochu zmrzlé to bylo :) Mikrovlnka je sice dobrá věc, ale když už chcu neco takovýho prodávat, měl bych vědět, jak dlouho se to má ohřívat :oP Po reklamaci mi to sice ještě bylo více ohřáto, dostal jsem panáka Becherovky jako pozornost podniku, ale nějak blbě od báchoru mi je ještě dneska :) No budiž, stane se. Nejsme žádné fajnovky a hlad je sviňa. Odpoledne pak byla v plánu návštěva blízkého Třince, kde jsme byli pozvaní na večeři a posezení ve známé hospůdce U Papuča. Ještě předtím jsme se chtěli ale trošku vyspat...což se stejně nepovedlo, bo jsme jenom kecali a dělali kraviny. Mno...takže se čekalo na Denisku, která dorazila až na sobotu, vyzvedli jsme ji na hrázi a hurá na návštěvu k Ondruchům. Tam nás krásně přívitala s angínou marodící Romanka s maminkou Zuzkou a to co pro nás přichystaly, byla jednoduše bomba. Mamka navařila super jídlo, po kterým jsme se jenom oblizovali, jako zákusek výbornej dort, po kterým už jsme byli narvaní k prasknutí a to vše bylo prokládáno panákama slivovice (na uvítanou, po jídle a tzv. "chodníkovku"). Já to tady prostě žeru. Výborní lidé tihleti ;) Děkujeeeem!!! A tož jsme pobesedovali a pak hurá k Papučovi za DinoPavlem a dalšíma známýma :) Tady byla taky dinosranda a všechno tu pak prostě bylo DINO :-D A tak se mi odtud prostě ani nechtělo. Bubák se ovšem dožadoval posezení v sauně u Kristýnky v Paskově, a tak se prostě jet muselo. Škoda, mohl tady být taky zajímavej večer, obzvlášť, když jsme dostali pozvání na nocleh.
No takže další štace byl Paskov a to už se začalo stmívat. Tady se Bubák s Vranysem chvilku vysaunovali, já jsem zatim pokecal s mluvícím papouškem a s holkama no a pak zpátky na Žermanky. Tady dneska byl v plánu karaoke večer a lidí se tu sešlo mnohonásobně víc než v pátek. Ještě před vjezdem do kempu nás ovšem čapli polucisté, Bubáček statečně nenadýchal ovšem to nebyla jediná policejní akce toho večera. Za pár chvil, když už jsme seděli opět ve zdejším podniku na zahrádce, se totiž kolem prohnalo auto s policejní sirénou v zádech a to bylo jasný, že se nějakej nezbeda snažil klukům policejním u brány ujet. Ovšem nebylo nám moc jasný kam, bo kemp byl na konci tzv. slepá ulička :) Za pár chvil na to projela pro změnu houkačka záchranářská a když přijížděli hasiči, to už jsme se šli podívat co se stalo. Kousek za naší chatkou byla totiž docela ostrá zatáčka a borec podnapilý, ujíždivší polucistům ji prostě v té rychlosti nezvládl a hodil tam auto krásně přes střechu. Auto našrot a docela hezký obrázek byl, když se vedle něj válela absolutně neporušená pleskačka slivovice, která mu vypadal z kufru:) Chtěl jsem si to bliknout, ale strážci pořádku by se na to asi moc netvářili. Borec byl v sanitce sice poměrně zakrvácený, ale evidentně se mu nic hroznýho nestalo, bo byl při vědomí a kolegové záchranářští nikam nějak moc nespěchali. No nevyplácí se ujíždět před policií. Kluci aspoň teď budou mít určitě prémie, že ho dostali :) Honička jak z americkýho filmu :) No a to zdaleka nebyla jediná polcejní akce toho večera. Ještě předtím totiž do areálu vtrhla rota fízlů s jasným rozkazem kontrolovat podnapilé nezletilce. Tož ze srandy jsem jim tu občanku, se slovy že už su starý chuj, taky ukázal, ovšem pan polucista nějak netrpěl smyslem pro humor a s kamennou tváří si to jen zkontroloval a šel lovit další opilé děti. Ani nevim, jestli někoho dostali, každopádně ten večer se to tam těmahle panáčkama hemžilo hezky. Karaoke večer byl ovšem šílenej. K mikrofonu se srali samí antizpěváci a tak se to absolutně nedalo poslouchat a rvalo to uši. Byl tam asi jedinej jeden borec, kterej jakž takž zpíval slušně s nějakýma holkama, pak jsme se teda snažili u mikrofonu trošku pozvednout úroveň my, což teda nevim nevim, ale jinak otřes :) Byla zima, ani pit se nechtělo, zahráli jsme si fotbálek, holky nás v něm pěkně vydrtily a pak jsme šli radši spat, bo už to bylo celkem únavný za celý den.

Neděle - Masters of rock (Vizovice)

V neděli jsme odjížděli ze Žermanek už ráno kolem desáté,abysme byli na oběd doma, což se taky celkem zadařilo. Tyhle dva dny byly docela hezky strávený, stihli jsme všechno co jsme chtěli, ovšem v plánu bylo ještě příjemné využití nedělního odpoledne. Nedaleko se totiž ve Vizovicích konal obří fesťák Masters of rock a jelikož jsme měli volno, tak jsme si říkali, že se konečně zajedem alespoň mrknout, jak to tam vypadá. V programu nedělního večera byla mimo jiné i moje oblíbená kapela Die Happy s Martou Jandovou v čele, a tak jsem si říkal, že bych je rád konečně viděl naživo a že je pojedem ošpizovat aspoň z přilehlé meze. Zlanařil jsem tedy Obrázka, se kterým už jsme byli pár dní dopředu předběžně na něčem podobným domluvení a mohlo se jet. Po cestě píšu ještě kamošovi Aloškovi z Karviné, který zde s partou tráví celé čtyři dny, s nadějí, že bysme se mohli aspoň po dlouhé době pozdravit někde před areálem a s dotazem, jestli neví o někom, kdo už odjíždí, že bysme si třeba koupili za levno pásku, opravňující ke vstupu do areálu. Vzápětí ovšem příchází telefonát a milý Aloš mě ujišťuje, že mě dovnitř dostane zadarmo. Supeeer, s tím jsem absolutně nepočítal. Pak se sice marně naháníme chvíli po Vizovicích, ale když nakonec padne logická volba na sraz u "Jeleňa", je to OK a všichni se radostěn setkáváme. Tou dobou už Marta s kapelou trojčí na podiu, sice z toho nic nemám, ale zase je super, že se dostanu přímo do centra dění, což se taky po chvíli daří. Z vystoupení kapely Die Happy jsem tedy viděl nakonec posledních asi 20 minut, ale jsem rád aspoń za to a hlavně to bylo o hodně lepší než odněkud z meze :) Objevilo se tu i pár známých, což byla celkem haluz potkat mezi takovým množstvím lidí, ale bylo to tu moc fajn.
Musím říct, že mě tahle, i když krátká návštěva v závěru festivalu, docela příjemně překvapila. Překvapilo mě, že i když je tu tak moc lidí, je to všechno docela dobře zorganizovaný. Areál byl oproti minulým letům zvětšenej a dalo se tu pohybovat celkem v pohodě (opomenu-li hlavní plochu před podiem, bo tam bylo skoro při každé kapele stabilně narváno). Ale pokud zrovna člověk nechtěl pařit pod podiem, měl celkem svobodný pohyb a bylo to v pohodě. Takže jsem se díky tomu zbavil i některých předsudků o tomhle fesťáku, bo každý si zatím jen stěžoval, jak je tu málo místa a že organizace je nic moc. Nevim...pokud to tak bylo v loňských ročnících, tak letos určitě ne. Mě se tu docela líbilo, bo jsem tu byl poprvé od roku myslim 2005, kdy tu probíhal Pink Panther fest s Kabátama, a to mi to pak tady připadalo pro festival typu Masters a pro 30 tisíc lidí opravdu hodně maličký. Od té doby ovšem prošel areál výraznýma změnama a dá se říct, že je to na fesťák téměř ideální. Fakt chválím. Akorát to pivo za 35,- Kč je celkem hanba, to mi přijde přehnaný.
No...po Die Happy byli na programu kanadští Voivod, o přestávce jsme si to tak celý ten areál hezky proběhli a zjistili jak to tam vlastně chodí, pak jsme tuhle kapelku vypočuli, nebylo to sice nějak nic moc, v životě jsem je neslyšel, ale OK. Na rozšíření hudebních obzorů dobrý :)
Další kapela na řadě byla Arch Enemy ze Švédska a to už jsem šel alespoň nasát atmosféru tohodle velkýho festivalu doprostřed kotle před podiem. A joo, tahle kapela se mi docela líbila. Hudebně hodně dobrý, zpěv už byl o něčem jiným :) Jsem tu kapelu dřív nikdy neviděl, takže když vběhlo na podium něco podobnýho jako hezká blondýna a začalo to zpívat hlasem nasrané a rozzuřené pumy tak jsem chvíli dumal, jestli je to vlastně ženská nebo chlap. Až se teprve na obří obrazovce vedle podia ukázalo, že to má kozy, byl jsem si napsosto jist, že jde o ženu :-D A co jsem tak slyšel ohlasy, tak podobné pochybnosti mělo víc lidí :) No jak pronesl Sáza nedávno v Třinci o zpěvačce s podobným stylem zpěvu:"Tahle kdyby na mě doma zařvala BĚŽ UMYT NÁDOBÍ! tak sklopím uši a poslouchám jak malej kluk!" :-D Každopádně celkem dobrý vystoupení, lidi to brali a po celou dobu vládla dobrá atmosféra. No a pak už mělo přijít na řadu závěrečný vystoupení celýho festivalu a to měli být legendární Europe. To už jsem sledoval z uctivé vzdálenosti na zídce plotu. Vydrželi jsme na ně víc jak půlku vystoupení, za tu dobu zahráli jedinou známější hitovku - ploužák Carrie, kterou s nima zpíval celej zaplněnej areál a pak už začala být docela kosa a nás to přestávalo celkem bavit bo to bylo takové neslané nemastné. Navíc kolega Obrázek musel vstávat brzo do práce a tak jsme zaveleli k ústupu. Bylo jasný, že největší hity nasadí až v závěru vystoupení, ale na to už se nám čekat nechtělo. Docela mě i překvapilo, že jsem zaparkoval auto docela blízko areálu asi 500m odtud na přilehlé polní cestě, takže to byla taky pohoda, bo z toho jsem měl taky celkem obavy. No ale všechno to vyšlo nad očekávání perfektně a kdyby mi tohle někdo řekl ještě v neděli ráno, tak mu to neuvěřím :) Takže super zážitek zase, Alošovi patří velký DÍK no a díky téhle zkušenosti možná začnu uvažovat o návštěvě celého příštího ročníku. Uvidíme co pořadatelé přitáhnou.
Nejaké ty fota z weekendu jsou TU!!!

Noc plná hvězd - Třinec (26.-27.6.2009)

6. července 2009 v 15:11 | RUDA |  Akcičky
Rok se sešel s rokem, uteklo to jako voda a opět přišel čas na náš "svátek" na začátku léta v podobě rockovýho festivalu Noc plná hvězd v Třinci. Už pár let tady pro nás platí, že muzika je jen takový příjemný zpestření té super atmosféry, která tady pokaždé zavládne a jezdíme sem převážně kvůli všem těm dobrým lidem a taky díky přátelství s kapelou Doga, která tady ten fesťák má taky tak trochu na starosti. Letošní ročník se asi nedá zařadit mezi ty nejlepší, protože se potýkal s rozmary počasí a ani obsazení kapel nebylo (pro nás) tak lákavé, jako v minulých letech, nicméně srandy a dobré pohody jsme si tu užili dost a domů jsme si odvezli opět řadu veselých zážitků.

Pátek

Start naší výpravy do Třince byl naplánován v pátek něco okolo 13. hodiny, postupně se ke mně do auta nasáčkoval Vranys, Bubák a Sidny a hurá na cestu. Kolegáčci mě hned po chvíli začali dráždit tím, že se začali nalívat piviskem a zelenou, ale já jsem zase dobře věděl, že příjde moje chvíle k podráždění, kdy se jim bude chtít čůrat a ono zrovna nebude kde zastavit! :oP No byla po cestě sranda, bylo horko a přišly i krušné chvilky. První nastala, když jsme museli zůstat viset v koloně u vážné dopravní nehody někde u Starýho Jičína, což nás zdrželo sakramentsky dlouho. Když jsme viděli, že opodál teprve přistává záchranářský vrtulník a sjíždějí se sanitky, bylo jasný, že jen tak brzy na fesťák nedojedem. Hledat objízdnou trasu bylo taky zbytečný, bo jsme za A) nevěděli ani pořádně kde jsme a za B) když jsme to začali tušit, tak zas nastal problém, bo v téhle oblasti byly den před tím velký záplavy a vybírat trasu někde, když nevíš, kde je uzavírka, je taky na prd. Nakonec nás ale vyhecovali ostatní řidiči, kteří se začali otáčet do protisměru se sdělením, že se to dá někudy objíždět a tak jsme neváhali a zařadili jsme se za ně. Objížďka samozřejmě vedla přes uzavřenou silnici, kde na jednom místě díky těm povodním půlka cesty dokonce chyběla a tak se tam začaly taky tvořit kolony, no ale my jsme to naštěstí vychytali ještě jakž takž mezi prvníma, takže jsme projeli docela v pohodě. Dál už to ubíhalo zase docela OK, ovšem podle hesla "Když se se*e, tak se se*e" jsme nedaleko od Třince potkali další dopravní nehodu, která blokovala celou cestu. Paráda, takže další zdržení. Naštěstí díky pohotovsti místního občana, který nás naváděl na objízdnou trasu po polní cestě jsme se tu nezdrželi zas tak dlouho jako u té první, ale i tak už toho na nás bylo celkem moc. Do Třince jsme dorazili nějak před pátou hodinou, takže cesta, která obvykle zabere něco přes dvě hodinky se najednou prodloužila na čtyři a to jsme tam chtěli být brzo :) Byly jsme ovšem rádi, že jsme nakonec dorazili v pořádku, bo zprávy z domova hovořily o tom, že u té první bouračky zůstali 4 mrtví a tak to je pak někomu nějaká hodinka zdržení fakt ukradená.
No a pak už to začalo být hektický. Letos jsme se vykašlali na stavění stanu někde u tetky v zahradě a jelikož jsme měli opět zařízený V.I.P. vstup, udělali jsme si tábořiště těsně za podiem hned vedle našeho auta, takže to letos bylo naprosto pohodlné a všechny věci jsme tak měli při sobě. A s počasím, které přišlo pak, to byla taky docela výhra. Když jsme ovšem přijeli do Třince, bylo tu krásně a sluníčko svítilo tak, jak bylo v plánu :) No a začalo vítání... a to vítání postupně trvalo pomalu až do večera, bo na každým kroku, kde se člověk zastavil, uviděl někoho známýho a těch tu bylo opět hooodně. První kapelou, kterou mi bylo dopřáno spatřit bylo až seskupení Legendy se vrací, kteří jsou čím dál víc známější a obzvlášť v tomhle kraji mají díky Izzimu a Petru Šiškovi velkou popularitu. Svoje akustický vystoupení zahráli opět skvěle a byla radost poslouchat, co s těma španělkama všechno umí. Na páteční prosluněnej podvečer to byl fakt dobrej rozjezd. Po nich nastala trochu změna stylu a přišel starý dobrý český punk v podobě dnes už legendárního Visacího zámku. Naživo jsem tuhle kapelu ještě bohužel neviděl, a tak jsem se těšil, že to zvládnu konečně tady, bo některý jejich hity jsou nesmrtelný a je to prostě klasika. Pár písniček jsem od nich nakonec shlídl, ale mrzí mě, že jsem to nezvládl celý. Hráli totiž dost dobře, ale prostě furt nějak nebyl čas se někde zdržovat na jednom místě. Člověk furt někde lítal, furt někoho potkával, pak jsme se šli podívat na kamoša Henryho, jak bojuje v ringu thai boxu, což byla další nová atrakce letošní NPH… no a rázem byl Visací zámek v čudu. Sice jsem na ně nezapařil, ale muziku linoucí z podia jsem vnímal stále, takže aspoň něco. To co jsem viděl, se mi líbilo, určitě bych je příště pozval znova, bo jsou to fakt borci …a to i mimo podium, bo když nám jejich kytarista Pixa vyprávěl příhodu jak dostal těsně před koncertem sračku a dlábil se u toho nějakým rybím salátem s majonézou, tak to bylo taky docela zábavný:)
Páteční večer byl na kapely, který jsem chtěl vidět docela nabitej a o to víc mě mrzí, že to všechno nehrálo až v sobotu, kdy už ten den byl takovej volnější. Po Visáčích totiž byl na programu Blaze Bayley, bývalý zpěvák kapely Iron Maiden a ten mě taky hodně zajímal. Přece jen Maidni jsou moje srdcovka a i když mám rád převážně Dickinsonovu éru, tak některý songy z Bayleyho období stojí taky za to a tak jsem doufal, že některý z nich předvede i tady se svoji kapelou v Třinci. Začátek jeho vystoupení jsem opět nechytl, ale pak mi to nedalo a vydal jsem se do kotle zbytek jeho vystoupení ošpizoavt. No a musím říct, že perfektní!!! Pro mě jeden z vrcholů letošní NPH. Hrál převážně vlastní písničky a ty jsou opravdu hodně dobrý. Tvrdý, melodický a v kombinaci s jeho specifickým hlasem to opravdu stojí za to. (No nedalo mi to a musel jsem si hned po fesťáku sehnat jeho poslední CD, který teď doma sjíždím a fakt doporučuju!) Nevim, jestli hrál nějaký bývalý songy od Iron Maiden ještě před mým příchodem, ale já jsem zaznamenal jen jednu, a to zrovna mou nejoblíbenější - The Clansman (viz.video), takže tímhle mi taky udělal radost. Tenhle tah se pořadatelům myslím podařil.
Po něm už nastoupil další tradiční headliner, takřka domácí Doga, na kterou si sem zašla zapařit taky hromada lidí a kluci sklidili opět velkej úspěch. Atmoška sice nebyla tak divoká, jako v minulých letech tady, ale rozhodně nebyla špatná. Oproti minulým ročníkům hrála Doga pouhých 40 minut, bo program byl letos nabitý a tak se dostalo jen na dvě nové písně z aktuálního alba Karikatury, přičemž při úvodních "16-ti válcích" jsme mohli vidět i živé atrakce na podiu, v podobě holých prdelí našich kamarádů při spadení opony se stejným motivem :) Přípravy byly opravdu precizní (viz. fotogalerie). Uprostřed vystoupení došlo i na plánovaný křest jejich desky, když se kmotrem stal samotný Blaze Bayley a svěcenou tekutinou panák zelené :) Doga tady opět nezklamala a určitě si to i kluci samotní hodně užili, neboť hrát tady je pro ně každoročně taktéž docela velkým svátkem.
Doga byla taky snad jediná kapela, na kterou jsme v průběhu celýho festivalu pořádně zapařili a zaskákali... taky to odnesly naše boty, bo trávník byl po předchozích deštích docela rozmáčenej. Ale s tím se muselo počítat. Po Doze jsme si šli na chvilku odpočinout do auta, bo taky začalo poprvé trošku vydatněji pršet a když déšť ustal, zjistili jsme, že v plechových buňkách přímo za našim stanem má šatnu největší hvězda a headliner letošního festivalu, kapela Anthrax z USA. Ti sem přijeli obrovským tourbusem a jako jediní si taky dopřáli tuhle plechovou šatnu, jinak všechny ostatní kapely sídlily ve stanech za podiem. No a my staří šmíráci jsme aspoň oknem mohli nahlídnout, jak se takoví megastáři na koncert připravujou. No a musím říct, že to brali opravdu zodpovědně. Mohli jsme vidět i jak se kapela rozehrává před koncertem a jelikož jsme tyhle chlapíky předtím nikdy neviděli, dle rolí ze šatny jsme asi tak soudili, kdo na co hraje :) Nastala samozřejmě příležitost pro mě, jakožto lovce fotek s "celebritami" a tak když vylezli dva členové kapely ven před šatnu, hned jsme je brali. Byl jsem v domění, že se fotím s bubeníkem a se zpěvákem, bo v šatně se jeden z nich rozcvičoval na bicí a druhej docela slušně zpíval. Překvápko ovšem bylo, když pak kapela vylezla na podium a my jsme zjistili, že ten co cvičil na bicí je kytarista, ten co zpíval je basák a další, co tam tak slušně valil Maidny anebo Metallicu na kytaru byl bubeník :o))) Takže taková docela multiinstrumentální kapela. Když selže jeden, aspoň ho může nahradit druhej. No fakt dobrý. Mezitím jsem ukořistil ještě další celebritu na obrázek a to byl sám mistr Blaze Bayley, za což jsem fakt rád, bo to se jen tak někomu asi nepoštěstí. A pro mě jakožto fandu Iron Maiden je to opravdu cennej úlovek (viz. výše). Prohodili jsme spolu i pár slov v angličtině, až mě samotnýho překvapilo, s jakou lehkostí jsem ten večer "šprechtil" a to samé i s členama Anthrax. Kupodivu mi všichni normálně rozuměli :o)))
Na Anthrax jsem se byl podívat jenom chvíli, ale taky se mi to docela líbilo. Nikdy předtím jsem je neslyšel a je mi teď zpětně líto, že jsem nemohl shlídnout jejich vystoupení celý, bo to znělo opravdu docela dobře. Jako hlavní hvězdy hráli taky poměrně dlouho a muselo to být asi fakt dobrý. Jenže i během jejich vystoupení se na Třinec občas snášel déšť a tak nám bylo líp vzadu pod střechou. Po nich už se nic velkolepého nedělo. Na podium nastoupila Salamandra, kterou jsem poslouchal tak max. jedním uchem, když jsme hromadně blbnuli na ploše na dece, pak už šli k ránu slabší spát a zůstali pařit jen ti lepší z nás, jak zpívá jedna známá hardrocková kapela :o)) Ale ani ti lepší už se na moc nezmohli. Ještě jsme se s Deniskou šli kouknout zblízka na bývalého superstára Davida Spilku s jeho kapelou James D.S., a ten nás docela mile překvapil. Docela tvrdej metálek, hlas má ten kluk taky perfektní, trošku chybka možná je, že zpívá anglicky. Ale budiž. Do rádií to muzika rozhodně není, jde si svoji cestou a to je jenom dobře. Pak jsme ještě chvilku kecali až do odeznění tónů další kapely Nobody Knows a jelikož už to zavánělo únavou a nudou, šlo se spát do tepla našich spacáků a šetřit síly na další den.

Sobota

V sobotu ráno se vstávalo už docela brzo, neboť program na hlavním podiu začínal už v 9.00 a tak když vám začnou rachotit decibely za hlavou, je jasný, že už toho moc nenaspíte. Ale stačilo to. Všichni jakž takž v dobré kondici, od pivosenek jsme dostali "snídani" a mohlo se pokračovat v jízdě. Až do poledne ovšem nějak nebylo co dělat, bo program byl na kapely velice chabý a nic, co by nás zaujalo tam v tu chvíli nahrálo. Navíc v sobotu už od rána začalo počasí ukazovat svou hnusnou tvář a opět začalo zkrápět už tak dost promáčený trávník. Byla tak možnost aspoň v klidu pokecat a dát se trošku dohromady. První kapela, která nás v čase oběda vytáhla před podium na čumendu byla ta s názvem Jaksi taksi, kterou jsme sledovali skoro celou pod deštníkem, protože pořád vytrvale poprchalo, ale nebylo to naštěstí nic hroznýho. Mladá kapelka předvedla svůj neopunkový set s chytlavými hity a snažila se i v tom deštivým počasí strhnout diváky na svou stranu a vytvořit dobrou atmosféru, což se jim celkem dařilo. Našel se i zde hlouček pogujícíh lidiček, kterým všudypřítomné bahno absolutně nevadilo a tak si tam vytvořili svoje vlastní rochniště, kde se všichni váleli, až byli zasraní od hlavy až k patě. Tomu říkám punk :oP Bubák se taky nenechal zahanbit a jelikož už v té době dokrmil drákulu z předešlé noci, pařil o sto šest. Jeho specifický tanec s pracovním názvem "Bubu Bubu" si můžete prohlédnout na následujícím videu :o)

No a pak už přišla na řadu podle mě nejlepší kapela sobotního dne a tou byl Arakain. Bohužel museli hrát takhle brzo po poledni, bo odjížděli ještě na další večerní koncert přes celou republiku a to byla jediná kaňka na jejich vystoupení. Kdyby totiž hráli později a za tmy, bylo by to totiž uplně perfektní. Arakain je teď v hodně dobré formě a i tady to potvrzoval. Honza Toužimský je excelentní zpěvák a spolu s kapelou, která jde stále dopředu dokazují, že to nejsou žádní staří páprdové, kteří zůstali trčet někde v dobách minulých. Naživo zní zkrátka skvěle jak písničky z nového alba Restart tak i z Brichtovi éry a všem se nám to hodně líbilo. Pánové jsou hodně v pohodě, což dokazovali různýma legráckama při hraní a poté i při společným focení s námi (a to je ještě Bubák stačil zdrbat, jak ho nasrali, že zrušili koncert ve Zborovicích :o)). Název jejich poslední desky holt myslím hovoří za vše.
Poté už do Třince opět aspoň na chvíli zavítalo sluníčko a hned to všechno vypadalo zase tak pozitivněji, přesně, jak jsme byli vždycky tady zvyklí. Toho jsme využili k prozkoušení různých atrakcí, jako např. nafukovací horolezecké stěny anebo bojové hry v ringu, což byla taky sranda. K tomu nám z podia zatím hrála jako kulisa mladá kapela Mandrage a pak už jsme se zase věnovali různým kravinám. Se Sidny jsme šli např. na nákupy do místních stánků a smlouvali jak s vietnamcama, pořádali jsme hon na Olina anebo jsme se prostě jen tak fotili na mobily uplně cizích lidí :o)))
Nějak neplánovaně brzo pak začal mimo program hrát Krucipüsk, což pořadtel oznámil až těsně před vystoupením, tak to řadu lidí asi muselo pěkně nakrknout, bo to třeba nemuseli vůbec zaznamenat. My jsme to naštěstí vychytali, a tak jsme se šli na Strejdu Tomáše s jeho kapelou pozrieť. No málem jsme ho nepoznali, bo byl tentokrát zarostlej jak zálesák a místo jeho stylovýho střihu bradky měl tentokrát na xichtě doslova čapí hnízdo. Že by inspirace Dogou a akcí Stop holení? :o) No každopádně je jedno co měl na xichtě, ale důležitý bylo, co zahráli a to bylo opět bezchybný. Scházela tady jen trochu lepší atmosféra. Lidi byli jaksi mrtví a určitě v tom sehrála roli i ta změna času, neboť řada těch, co je chtěli vidět tady prostě chyběla.
Pak mě celkem mrzí, že jsem neviděl skupinu Medvěd 009, ale aspoň jsem je slyšel zezadu, kde jsme opět vysedávali, lehce začínali popíjet a nijak se nám dopředu nechtělo. Ale mohlo to tam být dobrý no :) To už se k nám do VIP začali scházet ti lepší lidi a tak se odtud ani nikomu nechtělo, neboť se besedovalo a besedovalo :) Poslední kapela, jejíž vystoupení jsem shlídl celý byl Kreyson. Ti mě oproti poslednímu vytoupení ve Zlíně docela příjemně překvapili, poněvadž tady v Třinci už to bylo mnohem lepší. Láďa Křížek tentokrát v hodně dobré formě, oprostil se od zbytečných keců mezi písničkama a fakt to mělo úroveň. Fanoušků tu měl Kreyson taky docela hodně, takže velice dobrá atmosféra. Set téhle kapely se určitě taky dá zařadit k jedněm z těch nejlepších vystoupení letošní NPH.
No a pak už začala afterparty. I když na scénu teprve měly přijít největší zahraniční hvězdy sobotního večera, nás to nějak nezajímalo. V zákulisí totiž začala vládnout velice dobrá atmosféra a tak odtud prostě nešlo odejít. V průběhu kalby jsme ale přece jen ještě odběhli s Romankou mrknout se na kapelu Saxon a při té příležitosti jsem sebou taky stačil ještě lehce plesknout do bahna, když mě táhla před podium no a jelikož zvolila příliš klikatou cestu, tak už jsem v té rychlosti jaksi nestihl vybrat zatáčku :o) Ale dobré! (na rozvod to nebude taťko;o)) Na Saxony jsme na chvilku jen tak zlehka zapařili, ale moc mě to teda neuchvátilo. Špatný to rozhodně nebylo, ale....! Vzadu prostě bylo líp :) Sešli se tam samí dobří lidi, se kterýma se celej rok průběžně potkáváme a koho jsme neznali, toho jsme poznali. Prostě jsme tam ten velkej VIP stan proměnili v takovou naši hospodu a vesele se bavili všichni se všema :) A vo tom to tady především je. V posledních dvou letech tady ty sobotní večery vždycky stojí za to a bývá tu fakt sranda. A pokaždé je to jiný. Nejde snad ani popisovat. Kvůli tomu sem totiž vždycky stojí zajet, i kdyby na podiu hrály kapely z Horní Dolní :)
Končilo se hodně pozdě. S poslední kapelou utichl i celej stadion, rázem tady nebylo ani pořádně co koupit k jídlu a všichni se nějak rozutekli. U nás vzadu to ale ještě jakž takž žilo a když už se zdálo, že by se to mohlo zvrhnout v nudu, šli jsme radši do stanu. Ovšem nálada byla pořád perfektní a tak jsme nešli do stanu svýho, ale do sousedovic, kde už v tu chvíli dávno spali paskovští Honzík s Kristýnkou a Deniska. S Vranysem jsme jim tam teda udělali slušnou přepadovku, ale museli být určitě rádi, bo jsme jim tam přinesli před spaním tolik srandy, že se jim muselo pak chrupkat uplně nádherně :oP S křikem probouzejících se ptáků už jsme však byli nuceni se odjebat a spořádně šli spát do svýho :) Brzo ráno nás vzbudila ještě silná bouřka a to jsme zjistili, že nám pořád jeden člen ve stanu chybí :) Po bouřce nás začala rušit ještě docela hlasitá muzika. Osobně jsem se domníval, že to jde z podia, kde technici sklízí aparaturu, ovšem skutečnost byla jiná. Vranys nakonec vypátral, že to jde z auta, ve kterém spal náš pohřešovaný Bubák spolu s kamošem Láďou. Člověk by nevěřil, v jakým rámusu jde usnout, ale kluci u toho spokojeně chrápali s otevřeným okýnkem a kdyby je někdo ukradl, tak to ani sami nepoznají :) No sranda! Po probuzení jsme se ještě ve stanu docela slušně bavili u prohlížení fotek a obzvlášť Vranys nemohl některé naše vtípky rozdýchat, když byl vysmátý jak pětikoruna. Společně jsme nemohli rozdýchat ještě některé Bubákovi "Džiny" no ale pak už před polednem začalo balení, loučení a odjezd směr domov. Ještě jsem se stavili u Napoleona na polívčičku a pak hurá z toho upršenýho kraje pryč :) Cesta domů už naštěstí kromě toho silnýho deště proběhla v pohodě a my byli jenom rádi, že tenhle marast nepřišel o den dřív, protože to by ten festival stál asi totálně za prd.
Vyšlo to tedy ještě jakž takž dobře, i když se sluncem by to bylo zase ještě o něco lepší. To co šlo užít jsme si myslím užili dokonale a zase bude určitě na co vzpomínat. Těším se na další společný setkání a jelikož jsme početnou delegci sezvali i na Kamínka, mohlo by to tam být letos (pokud dodrží své sliby!) vskutku zajímavé ;o)

Fotogalerie ZDE!!!

Na přiloženém videu můžete spatřit: Legendy se vrací - Gimme Some Lovin', Shadow On The Wall; Blaze Bayley - The Clansman; Visací zámek - Peprmint bourbon, Stánek; Doga - 16 válců, křest CD Karikatury; rozcvička Anthrax před koncertem + ukázka z koncertu.... to vše opět s prasečím zvukem :oP


A na závěr opět nezapomenutelné tradiční hlášky, které tady prostě musí být. Nezúčastnění to stejně nepochopí, ale zúčastnění by určitě neradi zapoměli :) (opět prosím omluvte hrubé výrazy)

Bubák: (nejméně 20x po sobě) "Dá se to objíždět!!!"
----------
"paní mamka" Zuzka: "Denisko na, vem si maso."
Deniska: "Né, né, děkuji, já nechci"
Mrňus: "Nemel kurva!"
Deniska: "Kurva děkuju nooo teda!" :o)))
----------
Sidny: "Hledáme Olina Škrabala!"
Heňo: "Kohooo?"
Sidny: "No Olina Škrabala"
Heňo: "Tak to si děláš prdel!"