Srpen 2009

Foto měsíce - srpen 09

31. srpna 2009 v 16:37 | RUDA |  Foto měsíce
Konec srpna, konec prázdnin, konec srandy, začátek povinností. Jo jo, léto se s náma už pomalu, ale jistě loučí a já myslím, že bylo zase docela podařené, díky různým akcím, přátelům apod. Myslím, že jsem si ho docela užil, i když pořád mám nějak pocit, že jsem nestihl úplně tak všechno, co jsem si na svoje poslední prázdniny naplánoval... Ale nevadí :) Od září už ze mě totiž přestává být student, ale zařazuju se mezi pracující, tak doufám, že se bude dařit dobře.
No a foto měsíce bychom tentokrát mohli nazvat: Svět se v prdel obrací :) Ano, o prázdninách byla fakt prdel (čili sranda), a to i při focení. Když nás holt někdo požádá o nějakou originální pózu, nemůžeme se přece chytit jen tak kolem ramen :) Tahle mě napadla na dovči s Dogou ve vteřině a korunu tomu nasadil Vranys, takže pochyb o fotu měsíce tady skutečně nebyl :oP
V létě bývá holt vždycky dobrá nálada, obzvlášť když je hezký počasí. Jsem rád za všechny festiválky, zábavy, výlety, večerní posezení pod širým nebem...to všechno k létu prostě patří. A taková ta hezká letní festivalová nálada docela srší i z tohohle klípku a z téhle optimistické písničky. A tohle všechno okolo, ta letní atmosféra, to se mi prostě líbí. It´s my life! :o)
Všem študnetům a študentkám přeju krásnej a úspěšnej novej školní rok, všem ostatním vydařenej vstup do novýho měsíce ;o)

Kryštof a Omega na Trnkobraní 2009

30. srpna 2009 v 22:04 | RUDA |  Akcičky
Poslední srpnovou sobotu jsem měl možnost na chvilku navštívit tradiční Vizovické Trnkobraní. Jednalo se o pouhý jeden večer a já jsem se tu ocitl vlatně jen tak náhodou, bo rodičovstvo chtělo vidět zde vystupující oblíbence z mládí, maďarskou kapelu Omega, no a jelikož se v okolí žádná lepší akce nekonala a bylo to "zadarmo" :) tak jsem se nenechal přemlouvat a do Vizovic jsem se vydal s nima.
Do poseldní chvíle se sice nevědělo, jestli se sem vypravíme nebo ne, protože počasí od rána až do odpoledních hodin bylo docela nevlídné, ale nakonec jsme se navečer s odchodem deště odhodlali. Do areálu Jelínkovi likérky jsme vstupovali v době, kdy na hlavní stage zrovna končili svůj set Buty a po nich byla v plánu populární kapela Kryštof. A ti mě velice příjemně překvapili. Já jsem nikdy na jejich koncertě nebyl, jejich desky neposlouchám a znám je prakticky jenom z rádia. A tady na tom koncertě mi došla jedna věc - totiž ta, že ten Krajčo je hitmaker jak cyp! Ať vzpomínám jak vzpomínám, neznám kapelu, která by dokázala poskládat celej koncert ze samých osvědčených rádiových hitů, který prostě zná uplně každej. A tohle prostě Kryštof dokázal. Když už od začátku začali valit jednu známější pecku za druhou, tak jsem si říkal, jakýpak trumfy si můžou nechat na konec, když to nejlepší odehrají už na začátku. No jenže omyl. Oni to nejlepší hráli právě po celou dobu jejich vystoupení a to pak člověku dochází, kolik hitů už má tahle vcelku nenápadná kapela na kontě. Samotný vystoupení muzikantů se mi taky líbilo. Mělo to energii, atmosféru, sám frontman Krajčo do toho taky dával hodně a bylo na něm vidět, že si koncert hodně užívá. Ač jsem doposud nějak nebyl příznivcem téhle kapely, tak po tomhle zážitku sportovně musím uznat, že jsou fakt dobří a má to něco do sebe. Jejich písničky nejsou žádný odrhovačky, má to hlavu a patu jak hudebně, tak textově a prostě to člověka dokáže zaujmout. No...jsem rozhodně rád že jsem je měl konečně možnost vidět. Z muzikantskýho i diváckýho hlediska perfektní! Mě v tu chvíli dokázali navodit docela příjemnou náladu.
Po Kryštofech nastala zhruba hodinová pauza, kdy se na podiu chystal aparát pro hlavní hvězdu celýho Trnkobraní a tou byla již zmiňovaná Omega. Já jsem o nich, přiznám se, doposud nic neslyšel, snad jen to, že to je snad nejslavnější maďarská rocková kapela a v sedmdesátých letech to byly zkrátka hvězdy něco na způsob např. Deep Purple nebo u nás v té době Olympic. Dnes už to jsou žijící legendy a hlavní pořadatel měl viditelně velkou radost, že se mu je sem podařilo zlákat. Na Omegu přijela evidentně spíš ta starší pamětnická generace a na složení publika to bylo znát. Jelikož jim kapela hrála jen a jen ty staré hity a nic nového už údajně ani netvoří, museli být jejich fanoušci určitě rádi. Ve své době to byly určitě pecky jak hrom, ovšem z mého pohledu to bylo takové, no.... docela nudné. Nevadilo mi ani tak, že tu kapelu neznám, ale spíš jsem z té většiny jejich písniček necítil žádnou energii ani chytlavou melodii, bylo to takové suché a navíc ta maďarština je řeč opravdu otřesná. Rozhodně mi to nepříjde jako nějakej extra zpěvnej jazyk :oP Pár písniček, za který bych dal palec nahoru se sice našlo, nad některýma jsem se naopak musel až zasmát, bo to byly odrhovačky na způsob nějaké vesnické zábavové kapely. Ale beru to, prostě hráli to, co v té době bylo super a teď to jen pamětníkům připomínali. Kdyby hráli nějakou dnešní modernu, sice by se to možná líbilo nám mladým, ale zase by zklamali ty svoje fanoušky, takže já z tohoto pohledu asi nejsem schopen to objektivně ohodnotit :) Nicméně kdybych tu byl po celou dobu fesťáku, tak bych šel po pár písních téhle kapely radši asi na pivo. Ovšem na druhou stranu jsem rád, že jsem si mohl opět rozšířit své obzory o další kapelu a aspoň vím, jak to v dé době tenkrát chodilo. Jedním z těch hezkých prvků na jejich vystoupení byla celkem podařená laserová show, což bylo velice efektní, dále mohl zaujmout i výkon kytaristy, což byl takovej sólovej "onanista" ve stylu Pavlíčka no a jako závěrečný song jsme mohli slyšet jejich asi nejslavnější píseň "Gyöngyhajú lány", kterou u nás v republice známe spíš jako "Dívku s perlami ve vlasech", kterou Brichta předělal právě od Omegy. Její originální verzi si tedy můžete, spolu s Kryštofem pustit na přiloženém videu. No a to je asi tak vše! Pak už byla docela velká kosa a jelo se domů:)


Postřehy z Barum Czech Rally Zlín 2009

27. srpna 2009 v 19:13 | RUDA |  Co sa stalo nové!?
Každoroční motoristickej svátek, vrchol nejen české ale i celoevropské rally sezony, doba, kdy se všeci ogaři na Valašsku aspoň na dva dny přemisťujů od sbírání trnek na meze k místním silničkám, aby mohli fandit krásným rychlým vozům, které se jim s rachotem prohání kolem baráků - to je prostě Barum rally, která letos byla opravdu hodně vydařená a už od začátku bylo jasný, že pokud se zas nestane nějakej průser, tak to bude nejlepší závod v historii, kterej se kdy na českým území jel. Konkurence se tu sešla opravdu veliká a tomu, kdož se tomuto sportu nějak věnuje, muselo už jen při pohledu na startovní listinu srdíčko zaplesat. Barumka už je pár let součástí šampionátu IRC, což je s trochou nadsázky takový "malý mistrovstí světa" a díky tomu se do Zlína sjíždí opravdu špičky tohohle sportu ze všech různých zemí. A letos bylo obzvlášť na co koukat.
I pro nás chlapy doma je to takovej každoroční svátek. Jezdíváme i na různý jiný závody v republice, ale Barumka, to je prostě o něčem jiným. Tady v okolí začíná ta správná atmosféra minimálně už týden dopředu a celej kraj, čím blíže Zlínu, tím prostě žije. Některý týmy sem jezdí svoje závoďáky ještě těsně před startem otestovat na okolních silničkách, aby provedly to nejlepší nastavení pro zdejší specifický tratě, pak nastávají tréninky, kterýma žijou hlavně děcka, který postávají podél cest a vyprošují od trénujících závodníků, kteří právě projíždí přes jejich dědinu, podpisové kartičky. Někteří fanoušci naopak projíždí tratě rychlostních zkoušek, aby zjistili, které místo pro ně bude na čumendu při závodě asi tak nejatraktivnější.
Ve čtvrtek večer je konečeně možnost poprvé vidět závodní auta na vlastní oči při technické přejímce v Otrokovicích, kde se schází už docela hodně fanoušků. Všichni jsou zvědaví, s jakým designem auta přijel ten a ten konkrétní závodník, jestli někdo náhodou nechybí, jak je rozložená servisní zóna apod. Rally je na (nejen) Zlínsku opravdu hodně populárním sportem a pro tenhle kraj je Barumka něco, jako olympiáda. Ke tratím se chodí podívat snad skoro všichni, kdo můžou, od stréca v rádiovce až po sexy kočky na podpadcích.
Pořádnej rachot závodncíh motorů se konečně rozeznívá v pátek ráno, kdy je na programu testovací rychlostní zkouška zvaná shakedown. Jede se poblíž Otrokovic v blízkosti obce Oldřichovice a i když to ještě není ten pravý závod, schází se už tady velká spousta diváků. Vyjíždíme s bráchou už brzo ráno, abysme se autem dostali co nejblíž k trati ještě před tím, než bude uzavřená. Tady to trošku ovšem posrali pořadatelé, kteří všude uváděli, že se trať bude uzavírat v 7.30 a když přijíždíme v 7.15, už nás fízli dál nepustí. Oni totiž mají instrukce, že trať je uzavřená od 7.00. Tož kdo je tady potom hňup? :oP Musíme tedy nechat auto na poli asi 2,5 km od trati a šmatlat pěšky. Zezačátku volíme místo u místního zemědělského družstva, kde je celkem ostrá kosa při objíždění travnatého ostrůvku a auto je tu celkem dlouho vidět. Jenomže tady už je lidí jak když nas... a tak najít místo, odkud by šlo něco vidět, je celkem obtížný. Nakonec se to ale celkem daří, auta začnou po chvíli jezdit a je to v pohodě. Tady trávíme něco přes hodinku, ovšem tohle místo nás nějak moc nenadchlo. Jdeme tedy o něco výš podél trati, kde je sice jenom dlouhá rovinka, ale s docela rychlou "řezací" zatáčkou, ve které to bylo místy opravdu hodně zajímavý. Shakedown je dobrej v tom, že si ho závodnící můžou projet kolikrát chtějí a tak můžete průjezd celé špičky vidět i několikrát po sobě, než tomu bývá na běžných RZtách, kde profičí jen jednou.
Za touhle rychlou zatáčkou byla "krásná" kopa hnoje, která sloužila jako tribuna a bylo na ní už celkem dost lidí. Asi se na tom dá opravdu stát a tak tam lezem taky :) A je to v pohodě, je to suchý, ušlapaný a kupodivu to vůbec nesmrdí, takže jakobysme byli normálně někde na kopce hlíny. Je tu dobrej výhled a relativně bezpečí. Na téhle zatáčce je aspoň poznat, kdo je jakej střelec a jak moc to podrží. Někteří jedou opravdu hranu a zkouší, co jim auto dovolí. Jeden z nich byl např. Rus Novikov, kterej to tady opravdu s každým průjezdem držel pod plynem víc a víc, až se mu to jednou vymstilo a gumy už ho nepodržely. Auto šlo ve vysoké rychlosti do smyku, roztočilo se a míří rovnou mezi diváky na louku, po které klouže jako saně po sněhu a jezdec už s tím nestačí nic dělat. Na neovladatelnou káru řítící se na lidi neni opravdu moc hezkej pohled. My z bezpečí koukáme a čekáme co se bude dít, já stačím ještě tak akorát vykřiknout: "Bacha pi*o"!" a to je tak všechno co můžu dělat. Lidi, na který se auto řítí totiž taky zůstávají stát docela zkoprněle, ale naštěstí v poslední chvíli uskakují, drapnou děcka za ruce a mají fakt štěstí. Jeden z nich se nestíhá ani zvednout ze země a má ještě větší štěstí, bo to auto se kolem něj prohnalo jen tak tak. Nakonec naštěstí všechno v pohodě. Lidem ani autu se nic nestalo a tak Novikov odjíždí dál, ovšem ti lidi na tom místě zůstávají stát i nadále. Buď jsou ještě v šoku nebo jsou uplně blbí. Kvůli takovým nepoučitelným jsou pak na závodech smrtelný úrazy a TV Nova má pak žně :( Až teprve po dlouhé době je odtud vyhání pořadatel a vše je v klidu.
Na tomhle místě má však problémy víc jezdců. Mezi průjezdy si tak s bráchou říkáme, jaká by to asi byla prdel, kdyby to některej z jezdců nezvládl a zarval to přímo do toho hnoje. Shakedown už se pomalu blíží ke konci, ale ještě je na řadě pár aut z těch slabších tříd a k nám se řítí Maďar Vizin. Nezklamal nás! :) Zatáčku nezvládá a řítí se přímo do kopky hnoje, na které stojíme. Je rozlehlá a auto nemíří přímo na nás, takže stojíme v klidu a čekáme, jak situaci ustojí. Do hromady se sice nezavrtal, ale ta mu za to posloužila spíš jako vzletová rampa, na které se auto krásně odrazilo, rozhrnulo sračky do všech stran jako zemědělské rozmetadlo a předvedlo nádherný, asi šestimetrový let vzduchem a stylový dopad opět na kola. Nic zábavnějšího jsem zatím na rally asi neviděl a ještě teď se musím smát, když si na ten let vzpomenu. Bylo to fakt unikátní :) Maďar se sice pak ještě pokoušel jet dál, ovšem kola od hnoje těžce prokluzovali a přední část auta včetně chladiče byla taky kaput. Po očištění auta se sice rozjeli, ale o pár metrů dál se jim ještě ke všemu za jízdy otevřela kapota, takže si k tomu ještě možná rozbili i přední okno. Holt pešek :) Ovšem spousta lidí opět nepoučitelných. Jakmile viděli nabouraný auto, museli si ho všichni jít vyfotit a bylo jim jedno, že zkouška pokračuje dál a jezdí kolem nich auta. Kdyby nebylo pořadatele, který před zatáčkou ostatní závodníky brzdil, mohl z toho zase klidně být průser.
Pátek pokračuje. V odpoledních hodinách je v plánu oficiální slavnostní start ve Zlíně pod Velkým kinem a tady je, obzvlášť při nájezdu českých posádek na startovní rampu, atmosféra lepší než na nějakém hokejovém zápase. Trumpety, aplaus, megafony, vlajky...prostě bomba. Některé posádky se předhání už před závody, ovšem spíše v tom, kdo bude mít víc polonahých hostesek na startu u auta, ale nám divákům a obzvlášť mužské části to rozhodně nevadí, protože mimo těch hezkých závoďáků se aspoň je na co se dívat :oP
Od Velkého kina se večer přesouváme na autobusák, kde od 21.hodiny začne městská rychlostní zkouška, vedoucí ulicemi Zlína. Na autobusáku už je tradičně plno, bo tady bývá vždycky nejlepší show a auta jsou tu vidět nejdéle. Někteří blázni už sedí na nadjezdu od oběda, aby vychytali co nejlepší místa. My sem přicházíme těsně po 18. hodině a veškerá místa na autobusáku už jsou zcela zaplněna, takže pokud nemá člověk schůdky nebo nějakou bedýnku, za pomocí které by se dostal nad úroveň hlav ostatních lidí, je bez šance. My už sem chodíme nějakej ten rok, takže jsme vybavení a jen hledáme místo, odkud by byl nejlepší výhled. Nakonec se stejně usidlujeme za zdí u výjezdu z autobusáku, já střídám posezení na zdi s posezením na větvích přilehlýho stromu a viditelnost je odtud vcelku dobrá. Ještě před startem se tu dějí zajímavý věci. Obrovský aplauz sklízí dlouhý kloubový trolejbus, který se snaží prokličkovat mezi ostrůvky už zapáskovaného autobusáku a svou chvilku slávy si před uzavřením trati užívá i anonymní motorkář, který přijíždí na nádraží se svou mašinou předvést pár kaskadérských kousků. Jízda po předním, po zadním, pálení gum, kolečka a podobné kousky...davy šílí! :) Zřejmě mu to ale nestačí a asi po deseti minutách se vrací zpět pár čísel zopakovat. Fakt borec!
Ve 20. hod. jsou na programu historická auta a to je největší show pátečního večera. Nejedou na čas, ale spíše pro zábavu a tak někteří divákům předvádí opravdu nádherné kousky. Smyky, kolečka, jízda dveřma napřed do každé zatáčky..opravdu radost pohledět. Hvězdou večera je jednoznačně mladý Josef Béreš, který se se stařičkou Ladou opravdu nepáře a dává jí co proto. Údajně jí taky před koncem zkoušky někde urazil dvě kola o obrubníky :) Jeho otec jedoucí na Audině v prvním kole taky jel moc hezky, ovšem při dalším průjezdu mu auto na nádru zničehonic blaflo, vyšlehly plameny a bylo po srandě. Škoda :( Od devíti už jezdí soutěžní auta a ty už jedou na čas, takže se každý soustředí na co nejlepší výkon a smyků už tolik vidět není, jen ojediněle. Atmosféra je tu ovšem perfektní. Rachot trumpet někdy přehlušuje zvuk motorů, lítají světlice, hoří bengálské ohně...prostě autobusák se ten večer proměnil ve sportovní arénu, jejíž atmosféru by mohl závidět kdejaký proslulý fotbalový stadion. V tomhle jsou čeští rally fanoušci možná nejlepší na světě! Nejvíc rachotu sklízí samozřejmě česká špička a tovární Škodovky no a v jedenáct večer je vše hotovo. Pod kinem se s náma Zlín ještě loučí nádherným ohňostrojem, ale teprve v sobotu začnou ty pravé závody. Domů přijíždíme kolem půlnoci, já se ještě jedu na chvilku podívat za kamošama na zábavu, bo se mi nějak ještě nechce spát. Vracím se ovšem až kolem půl třetí, bo se mi tam nějak zalíbilo, no a jelikož ráno vyjíždíme už v 7 hod. tak mě čeká jen pár hodin spánku. Představa, že budu někde trajdat nevyspaný po lese je sice děsivá, ale odhodlání je velké a prostě to dám! :)
No a ráno celkem v klidu. Otevírání očí sice těžké, ale ranní sprška to spraví a jsem připraven vyrazit na Pindulu! Tahle rychlostní zkouška je pro Barumku už charakteristická a legendární a bez ní si tuhle soutěž už jaksi nejde ani představit. Je hodně náročná, převážná část vede po úzké uskákané lesní cestě a řada šoférů tady má problémy. Vydáváme se lesem do dlouhé a celkem těžké zatáčky pod Pindulu a tam je místečko taky velmi zajímavé. I zde vidíme pár krizovek. Tu největší tu měl asi český jezdec a čerstvý juniorský mistr světa Martin Prokop, když dostal na výjedu ze zatáčky smyk a dostal se do hodin. Podobný problém jsem měl na tomto místě kdysi v zimě na sněhu se svým favoritkem i já, jenže já jsem to narozdíl od něj bravurně ustál....a to nejsu mistr světa :oP No joo, taky jsem jel dvakrát tak pomaleji :) Hned po něm má stejný problém Ital Basso, ovšem ten to ustál...podobně jako já! :o) Tyhle krizovečky se mi podařilo zachytit i na video, takže se můžete juknout pod článkem na sestřih. Tam je k vidění i docela hodně pomalá výměna kola po defektu jezdce Marcela Tučka s Mitsubishi, kterej se rozhodl pro výměnu přímo v zatáčce před našimi zraky. Klukům to moc nešlo. Auto jim padalo z heveru, rozžhavená pneumatika pálela v rukou...ale po pár minutách se jim to nakonec podařilo a za velkýho aplauzu toto místo zdárně opouštěli. Třetí, taky docela velkou krizovku měl zde i jeden jezdec s Renaultem ke konci startovního pole, kterej vletěl do zatáčky moc rychle a půlkou auta se projel v příkopu, ale taky to nebylo asi žádný béčko a dostal se z něj bravurně zpátky na trať. Měl holt i štěstí, že tam nic netrefil.
Na další sobotní průjezd se přemisťujeme kousek výš lesem k Pindule a blíž k našemu autu, bo se budeme v půlce přemisťovat. Máme čas a tak využívám volné chvilky ke spánku v lese. Brácha s taťkou si ze mě sice dělají trochu prdel, bo nevěří, že jsem překvapivě v pohodě, ale po tomhle párminutovým udřímnutí je mi ještě líp a přežívám bez problémů, což překvapuje i mě samotnýho. Naštěstí nejsme na sluníčku a lesní vzduch beztak taky prospívá. Pohoda :) Tady se nic zajímavýho neděje, hodnotíme krásné rychlé průjezdy špičkových jezdců a je znatelný, že oproti zbytku startovního pole je IRC opravdu jiná liga.
Další RZ je ta s názvem Halenkovice. Přijíždíme za obec Žlutava, kde se usidlujem v blízkosti nějaké koňské farmy, přímo v ohradě, kde mívají řehtáci drezuru. Zbývá asi hodina do startu, ale nad čím zůstává rozum stát, jsou zdejší dva pořadatelé. Takoví Pat a Mat :) Opravdu s prominutím postavičky z grotesky. Prostě nějací prostí dobrovolní hasiči z dědiny, tvářící se strašně důležitě, neboť dostali FUNKCI! :) Je celkem normální, že lidi mezi průjezdama chodí po silnici, aby změnili místo na dívání, ovšem tihle dva to ne a ne pochopit a za pomocí píšťalky si sjednávali s tvrdým výrazem ve tváři respekt. Působilo to fakt humorně a když si pak ještě mezi sebou s vážnou ustaranou tváří stěžovali: "To neuhlídáš, to neuhlídáš!" tak to se musel člověk fakt už smát. Později se jim tam smáli už všichni, včetně cizinců, protože borci předváděli jeden zápich za druhým. Do toho se ještě tajně krmili slivovicou schovanou v batůžku a tak za pár chvilek už byli rudí ve tváři jak komunisti. Holt to brali moc vážně museli se asi nějak uvolnit. No sranda s nima byla prostě. Akorát nevim, jak by se na ně tvářil sám vrchní pořadatel Barumky, protože tihle lidi si respekt u ostatních udělat určitě nedokázali...do toho ještě chlastat..no nevim nevim borci. Nebyla to zrovna reklama na respektovaného pořadatele! Během závodu samozřejmě byli všichni tam, kde mají a žádný problém nebyl, ovšem buzerovat někoho za to, že přechází přes cestu hodinu před průjezdem, je celkem trapné. Asi by měli lidi nad cestou lítat podle nich :oP
Po projetí špičky se na tomhle místě začalo nebezpečně zatahovat nebe a jelikož kolem padesátého auta už začalo docela vydatně pršet, rozhodli jsme se to zabalit a jet se domů pošetřit na neděli.
Neděle ráno opět brzké vstávání a odjezd do Lukova na RZ Troják. Tady je hned po startu vložky docela přehledný zatáčkovitý úsek z kopce a je to docela zajímavý místečko. Pár aut dole projíždí moc hezky smykem přes ručku, někdo dobržďuje až na poslední chvíli, někteří málem padají dolů z meze a jeden z Maďarů ke konci pole tam svoje auto skutečně posílá. Drží se ovšem předníma kolama na cestě, drží plnej kotel, gumovačka, dýmu jak sviňa a ejhle, on se dostal zpátky nahoru. Skvělý výkon, aplaus od diváků :) Po prvním průjezdu Trojáku máme v plánu i ten druhý, ovšem na jiném místě a jelikož je čas, jdeme ještě sednout do motorestu na oběd. Poté se vydáváme do obce Držková, ale končíme už v Kašavě, bo kolona parkujícíh je příliš dlouhá a bengálci nás dál nepustí. Nastává změna plánu a tak se štramlem na jiné místo, do kopců na známý "stadion" uprostřed luk nad Vlčkovou. Tady je krásně, klídek, hezká příroda, lidí překvapivě docela málo a kdyby se tu nejela Barumka, tak se tu natáhnu na deku a v klidu relaxuju :) Každej už tu jede celkem na jistotu a závod už se spíš dojíždí. Každej si hlídá pozice a nechce udělat chybu. Někteří ještě statečně bojují a jedou na plno, ale to už jsou spíše výjimky.
Barumka pomalu končí. Ještě se rozhodujeme, zda zajet do Zlína na slavnostní cílový ceremoniál nebo do servisu v Otrokovicích, nakonec vítězí Otrokovice, ale kvůli nedostatku času zde stejně přední jezdce nestíháme, takže tu pobudem jen chvilku a jedeme domů. A myslím, že celkem spokojení. Viděli jsme krásný závody, krásný auta, super výkony jezdců a taky docela dost krizových situací, na který jsme za ty léta co po rally jezdíme moc štěstí nikdy nemívali. A jak Barumka nakonec dopadla? Pro českýho fanouška výtečně. V první osmičce se objevilo 5 českých jezdců, což je v dané zahraniční konkurenci obrovský úspěch. Nejlepší na tom je, že vyhrál český jezdec Honza Kopecký s českým autem Škoda Fabia S2000 a to je pro domácí rally scénu opravdu perfektní zpráva. Je super, že konečně máme auto a jezdce, který dokáže vítězit ve světové konkurenci a doufejme, že to tak bude pokračovat i na dalších závodech IRC v zahraničí. Jako druhý skončil Brit Kris Meeke na Peugeotu a třetí Fin Juho Hänninen taktéž se Škodovkou. Ano, i tahle světová esa v rally testovala u nás v Těšnovicích svá auta na šotolinové trati na Hvězdě, ale někteří jsou bohužel stále proti tomu, takže už je tady bohužel neuvidíme :( No nevadí. Třeba i tyhle testy pomohly ke zdárnému vývoji tohodle super českého auta, které teď dokáže vítězit na mezinárodní scéně. A to je jenom dobře. Na oko měl Honza Kopecký taktéž nejhezčí průjezdy, líbila si mi taky jízda Pavla Valouška rovněž s Fábií, obzvlášť v sobotu odpoledne a v neděli, kdy doháněl ztrátu po poruše motoru,
pochvalu si zaslouží i Venca Pech s Mitsubishi a snad i Martin Prokop s Romanem Krestou. Roman sice možná několik lidí zklamal, protože evidentně nejel naplno, ale zase na druhou stranu mu nelze nic vyčítat, protože loni naplno jel a roztřískal auto hned na začátku. Tentokrát jel tedy na jistotu, ale pomalu taky ne, protože skončil čtvrtý, hned za továrníma posádkama, což je pro něj jako soukromíka dá se říct úspěch. Ovšem každý asi od něj čekal víc. O to sympatičtější se jeví výkon třeba právě již zmiňovaného Valouška, který jel poprvé s novým autem a bylo vidět, že bojoval až do konce a jel naplno, přičemž se dokázal probojovat v neděli o šest míst dopředu.
No ale jelikož vy, moji milí čtenáři asi moc nejste zvyklí na články o rally, nebudu vás tedy zahrnovat "odbornými" termíny a jmény, který jsou pro vás asi cizí a tak to balím a končím s tímhle článkem. Chtěl jsem si jen zapsat pár postřehů do deníčku :) Vy, kdož jste na rally nikdy nebyli, tak si třeba někdy zajděte....anebo se aspoň můžete mrknout na malý videosestřih pořízený mým okem z několika míst podél trati Barum Rally Zlín 2009.


Výlet za muzikou do Náměště na Hané (15.8.2009)

25. srpna 2009 v 21:13 | RUDA |  Akcičky
Týden po Kamínkách, čtrnáct dní po dovči, ale opět s Dogou. Srpen opravdu trávíme skoro pořád s touhle bandou, bo se to nějak všechno naráz sešlo, ale nikdo si na to určitě nestěžuje. Tentokrát jsem si chtěli udělat menší výlet do Náměště na Hané, kde probíhaly nějaké zámecké slavnosti či co to bylo a výlet to byl docela hezkej. Přímo na nádvoří zámku se totiž konal takovej minifestival, kde mimo Dogy vystupoval např. ještě petr Bende, Tomáš Klus a kapely Legendy se vrací anebo Argema...to všechno unplugged. No a jelikož je známo, že Doga dělá akustický koncerty,který fakt stojí za to, jen výjimečně a jelikož to bylo celkem kousek od domova, tak jsme neváhali a jeli si zpříjemnit hezkou letní sobotu.
Podrobně se rozepisovat asi nebudu, bo se zas až tak nic extra zvláštního nedělo. Prostě jsme přijeli v době, kdy měl odehráno Bende a na podiu zvučila Argema, prostředí zámku bylo docela hezký, ale v první řadě nás zarazilo publikum, který tvořili spíš starší lidi posedávající na židličkách na nádvoří. bylo jich tu celkem dost, ale pro koncert Dogy se tohle nikomu moc nezdálo. Kluci z toho měli taky celkem strach a tak nás prosili, ať jdeme aspoň my si před to podium pak stoupnout, aby měli pro koho hrát :) Mezitím co hrála Argema a Klus jsme se všichni sešli v zahradní restauraci, kde jsme povečeřeli, pokecali, trošku už začali řešit příští dovču no a pak ž rázem byl večera na Doga měla přijít na plac.
Všechny obavy byly naštěstí zažehnány a před podiem se vytvořil docela slušnej dav a bylo jasný, na koho ten večer všichni lidi přišli. Rázem se tu objevila halda mladých lidí a všichni začali pařit jak se sluší a paří. Začátek byl sice vlažnější, ale čím víc se blížil konec, byla atmoška lepší a lepší. Unplugged Dogy klasicky parádní. Mělo to šťávu i v tom, že bylo hezký podium, hezký světla a jetli hrajou na akustiky nebo na elektriky bylo asi každýmu jedno. Na každou píseň se dalo zapařit, zabékat a atmoška tu byla fakt lepší, než na leckterých jiných koncertech. Kluci byli v dobré náladě, některé songy byly i na rychlo přetextovaný, když např. v písni Dolce Vita zazníval aktuální text "Pepa je zamilovanej...", kterýho se chytla celá kapela včetně Pepsiho samotnýho i s náma fanouškama a tak to byla celkem sranda :) My jsme si v průběhu koncertu z první řady z kluků taky tak trochu stříleli no a jinak fááájn. Největší rachot byl asi při vyvolávání kapely na přídavek a když to srovnám s publikem na letošní Kamínce, tak to v Náměšti na Hané bylo podstaně lepší a hlučnější, přičemž bylo daleko menší. No holt se tu lidi předvedli perfektně.
Po Doze jsme vyslechli ještě kapelu legendy se vrací, kde Izzi taky hraje společně s Petrem Šiškou a dalšíma a i když byli avizovaní jako největší hvězdy večera, tak na vystoupení Dogy to zdaleka nemělo. Ta tady měla mnohem větší ohlas a prostě to mělo větší šťávu. Legendy sice taky dobrý, ale jak říká sám Izzi: "Převzatý songy ti deska dokáže zahrát kdekdo" :)
Nuž dobré tedy :) Dogařům se dnes nějak kalit nechtělo a všichni pospíchali brzo domů, my jsme využili toho, že v areálu přes cestu se konala ještě místí tancovačka s nějakou rockovou kapelkou, kde bylo docela hafo lidí, tak jsme si našli nestřeženou díru v plotě a šli si zbytek večera užít ještě sem. Docela sympatický mi bylo, že vstup se tady přestal platit už kolem jedenácté večerní, což se tady v našich končinách nevidí nikde. Tady je to spíš, čím dýl, tím líp. V Náměšti, když se areál slušně zaplnil, prostě přestali vybírat a šlus. A tak to má byt! Holt jiný kraj, jiný mrav :)
No a jinak to byl docela fajný výlet.

Hláška dne: "Izzi má SMSku!" :)

Pár fotek ZDE!!!

Videa jsme pořídili tentokrát jaksi mnogo, tak TADY aspoň takový minisestřih.


Pivní slavnosti na Kamínce 2009

18. srpna 2009 v 13:14 | RUDA |  Akcičky
Nyní se tedy dostávám k pokračování jistě velmi zajímavého příběhu o náročném, avšak velmi zábavném týdnu, který jsem započal zde. Po pěkné dovolence v jižních Čechách a jedné noci strávené doma jsme si opět sbalili batožinu a jeli za zábavou, tentokrát na nejlepší letní akci na Kroměřížsku, což jsou tradiční pivní slavnosti na Kamínce. Z naší dovolenkové výpravy se mnou pokračoval Vranys s Deniskou, Bubák páteční účast vzdal z důvodu těžké choroby, ale naopak k nám přibyl svěží a čerstvý vítr z Valašska jménem Sidny.
Letos jsme přijeli na Kamínku jen o chvilku později, než obvykle děláváme a už po příjezdu nás zarazilo, kolik je tady tou dobou už lidí a hlavně stanů. Naše tradiční místečka byla obsazena a tak nám nezbývalo, než si naše plátěný přístřešky postavit o pár metrů dál... Tragédie ! :o) Zatímco muži stavěli, ženy šly obstarat tradiční první pivko a tak jsme to měli krásně rozdělené :) No a než jsme se stačili tak nějak rozkoukat a povykládat, tak už začala hrát první kapela a do areálu začalo chodit čím dál víc lidí. Jako první na podiu vystoupila mladá kapela Neutrál, která hrála většinou převzatý písně od takových klasiků jako jsou Iron Maiden, Heloween atd. a docela jim to šlo. U pivečka se to docela hezky poslouchalo a bylo to zajímavější v tom, že to vlastně celý zpívala mladá holka, takže ty písničky zas dostaly trochu jinej nádech. V rozjezdu po nich pokračovala ještě další mladá grupa Zabillow z Kroměříže, která si tu taky docela získává docela dost oblíbenců.
Po nich už ale nastoupila jedna z hlavních hvězd pátečního večera, což byla slovenská crazykapela Horkýže slíže. Chalani začali hrát už docela brzo o čtvrt na osm a i když to nebyl zrovna ještě ideální čas, bylo to docela dobré vystoupení. Lidi ovšem ještě nebyli dostatečně tou dobou rozparádění a tak ta atmoška nebyla až tak supr. Horkýže totiž ještě museli jet hrát toho večera zpátky na Slovensko, tak proto tak brzké hraní. Sice se nijak nešetřili, ale možná škoda, že tu nepobyli déle, neboť jak je známo, s množstvím vypitýho alkoholu je jejich show ještě o něco zábavnější! Každopádně dobrý koncert, lehce jsme zapařili a bylo to OK.
Po Slížoch byla na programu kapela De Bill Heads, kterou jsem se chystal shlídnout, bo jsem ji do té doby ještě nikdy naživo neviděl, ale podařilo se mi to tady opět jen tak z dálky na prvních pár písniček a pak už jsem se zase věnoval kamarádům a známým, kterých se tu vždycky sejde habakůůk. Navíc lidí už tu bylo tou dobou až moc a vystát frontu na pivo nebo cokoliv jinýho bylo nadlidský umění. Hodně lidí přijelo na Tři sestry a připadalo mi, jako by tu bylo ještě víc lidí než loni, kdy tu hráli No Name s Divokým Billem. No fakt mazec. Pro tolik lidí už je Kamínka malá asi.
Vrchol večera Tři sestry - pro někoho super vystoupení, pro někoho zklamání. Já jsem tak někde na pomezí. Kapela určitě nehrála špatně, ale jelikož jsem ji měl možnost několikrát vidět na jejich vlastním turné (naposled v květnu v Otrokovicích), tak mi zrovna tenhle koncert na Kamínce přišel takovej neslanej nemastnej. Prostě to něco postrádalo. Sestry vždycky před koncertem i v jeho průběhu kalí a tady to prostě nešlo, bo neměly svoji tradiční hospůdku na podiu a tak ta atmosféra prostě nebyla taková ta tradičně veselo-hospodsko-sesterská. Jinak to ovšem docela ušlo. Už od prvních tónů se strhla tradiční pogovačka, takže bylo těžký se udržet na nohách, ale tak aspoň tohle bylo na sesterským koncertě zachováno, by jinak už by to fakt nebylo ono :) Fanoušci ale dostali svoje nejvíc oblíbené hity, dostalo se i na dvě novinky, které teprve vyjdou na novém albu, přičemž ta první mi svými kytarovými riffy silně připomínala starý Landovy Orlíky, ale jinak dobré. Moje nálada zhruba od půlky jejich setu měla bohužel klesající tendenci, bo mě z ničeho nic začala docela silně bolet kebula, pak jsem se musel ještě pohádat s jedním ignorantským "pořadatelem", kterej nějak nechtěl respektovat, že můžu fotit před podiem, i když na to mám viditelný oprávnění, no ale čert to vem. Závěr pátečního večera se prostě nějak nepovedl a i když pak hráli Kosovci a člověk by chtěl pařit až do rána s ostatníma, tak tělo prostě stávkovalo a já jsem šel radši brzo spát.
Sobota na Kamínce patřila jednoznačně Ozzákovi. Nikdo ze známých hudebníků si nevysloužil tolik pozornosti, jako právě tahle seriálová postavička, kterou tak výtečně tvoří herec Martin Dejdar. Snad ani on sám bez převleku by nesklidil tolik úspěchu, jako právě Ozzák samotnej. Ten tady byl skutečně největší celebritou. Na jeho podpisy a fotky s ním se stály dlouhý a nekonečný fronty, na podium ho odvážel dogař Izzi na Harleyi, kterej sem kvůli tomu přijel už brzo dopoledne ještě bez kapely, publikum mohlo spatřit i Ozzákův pěveckej výstup s kapelou Kosovci, jeho přítomnost určitě obohatila probíhající pivní soutěže a jako správnej rocker taktéž předvedl všem přítomným, že vypít pivo na ex je pro něj hračka. Jinak zde splnil co měl, s každým se ochotně fotil a ani na chvilku ze své role nevypadl. Před tímhle fakt klobouk dolů, bo Dejdar to hraje opravdu perfektně, to se musí nechat.
Během sobotního odpoledne se na podiu vystřídalo několik kapel jako např. Tublatanka revival, Premier nebo Reflexy, my jsme většinou odpočívali a sbírali síly spíš na večer. Pak už přijeli naši staří známí z Třince - Romanka s taťkou a s Beatkou, dále pak zbytek Dogy no a hned to bylo veselejší. Nejvíc srandy mezi nás vnesla desetiletá dcera našeho tlučmistra Mrňuse, jež se sama toho večera překřtila na Mrňusku a ta nás tam přiváděla po celý večer všechny k úžasu, bo hlášky, které občas vypouštěla, byli na desetiletý dítě dost trefný a hlavně vtipný. No a když přijede Mrňus, tak se hory zelenajů, takže jsme debatovali většinou u sudů nebo v hospůdce a ladili formu na koncert. Byla sranda. Některé situace snad netřeba popisovat, ty zůstanou v našich hlavách a nebo si je připomenem podle fotek no a pak už byla tma a začaly vystupovat hlavní sobotní hvězdy.
Těma prvníma byla kapela Clou, která taktéž už zavítává na Kamínku docela často a letos to bylo myslím potřetí. Kluci nehrajou vůbec špatně, je to takovej moderní "americkej" punkrock a lidi na Kamínce to celkem bavilo. Obzvlášť teda holky určitě :)
Pak jsme nějak započali dlouhou diskuzi v chatce kapely Doga a tou dobou už začal hrát další headliner fesťáku David Koller. Inu šel jsem se pak na něj taktéž podívat a hlavně zdokumentovat nějaké fotografie a i když jsem nějak tu jeho tvorbu nikdy moc nemusel, tak musím říct, že se mi to jeho vystoupení docela líbilo. Vybral fakt docela dobrý a známý songy a obzvlášť ke konci zazněly dobré pecky jako např. Oheň, Amerika, Sen, Chci zas v tobě spát apod. Speciálně u těch pomalých to bylo docela fajné. Když jsme se tam tak všichni drželi kolem ramen a lehce jsme se pohupovali do rytmu, teprve tou dobou na mě dolehla taková ta správná festivalová nálada, kdy je vám všecho ukradený a vnímáte jen tu pohodu. A to bylo super!
Pak už se čekalo jenom na Dogu, která musela díky zpoždění celýho programu hrát asi o hodinu později, což možná řadu unavených lidí už odlákalo, nicméně stále jich tu bylo dost a téhle kapele vytvořili dobrou atmošku. Kluci na podiu si to taky skvěle užívali a nejvíc to bylo vidět asi na Pepsim, který byl tentokrát nezvykle nějaký plný energie a tak tam nahoře poletoval jak zběsilej, což u něj vídáme málokdy :) Dokonce si ani neodpustil seskok dolů za náma, nechal nás zabrnkat na basu a pak zase tryskem valil zpátky nahoru :) Izzik byl už taky docela nakutej, přece jen těsně po začátku koncertu (tedy po půlnoci) začal slavit svátek, tak našemu hloučku poslal i panáka zelené z podia, my jsme se mu za to odvděčili narychlo vyrobeným transparentem s přáním všeho NEJ... a bylo fájn. No a pak už večer, nebo spíš brzké ráno plynulo tak nějak rychle a každý šel spát individuálně dle svého uvážení :)
Neodpustím si ovšem ještě závěrečnou historku, kterou jsem zažil těsně před spaním: Asi o půl čtvrté ráno jsem se šel naposledy vyčůrat na WC, přičemž v té chvíli se z kabinky vypotácí borec se slovy: "Ku*va, tady se člověk nemože ani v klidu vysrat". Říkám si, co je? Nějakej ožrala... co ho sere? Pak pokračoval dál se slovy, že sedí v klidu na hajzlu, někdo příjde a prachsprostě ho poblije. Spatřuju poblitý rameno a říkám si v duchu: "No jasně, poblil ses sám a teď se za to stydíš a svádíš to na druhý"...jenže ouha! Odcházím od umyvadla a vidím, že má zezadu chudák poblitou celou hlavu a celý záda. Teď mi to teprve dochází. Asi chudák, jak byl nalitý, při vykonávání potřeby usnul a někdo to prostě nevydržel, otevřel kabinku a celýho ho ohodil. Nechutné no :) V tu chvíli jsem nevěděl, jestli se mám začít chlámat nebo ho litovat a tak jsem radši odešel, bo tohle bylo i na mě moc :oP Něco podobnýho jsem slyšel už z vyprávění, ovšem teď jsem tu samou situaci viděl na vlastní oči, takže ano, i takové případy se občas dějí. A to jsou vážení přátelé příběhy, které přináší sám život :oD
Tenhle borec asi na letošní akci na Kamínce nebude vzpomínat rád, ovšem nám se docela vydařila. Počasí bylo perfektní, někdy až moc horký, sranda a zábava taky byla, prachy nám ještě nějaký taky zbyly, domů jsme dojeli ve zdraví a může nás srát leda tak to, že to všechno vždycky tak strašně rychle uteče. Tak zase za rok třeba ;)

Moooc fotek z Kamínky k nalezení TADY a ještě možná o něco více takových těch "dokumentárních" jsem pořizoval i pro Týdeník KM.

Bonus: Video - Doga (Jsem trochu divnej; Geny)


Rozhovor s Izzim (Kamínka 2009)

17. srpna 2009 v 18:23 | RUDA |  Rozhovory
Pro ty z vás, kteří nemají přístup k našim regionálním novinám Týdeníku Kroměřížska, přináším rozhovor s frontmanem kapely Doga Izzim, kterej jsme spolu pořizovali před pivníma slavnostma na Kamínce, jako takovou pozvánku na tuhle oblíbenou akci.

Rocker Izzi zve na Kamínku

Izzik
Kapela Doga a Pivní slavnosti na Kamínce - toto spojení už je několik let tradicí a řada návštěvníků si bez této samozřejmosti nedokáže tuto oblíbenou letní akci možná už ani představit. Doga je totiž jedinou kapelou, která na Kamínce vystupovala pravidelně již pět let po sobě a nyní se sem po loňské jednoroční absenci vrací zahrát již pošesté. Tentokrát přijíždí i se zbrusu novým albem, které bude chtít svým věrným fanouškům náležitě předvést. Co všechno můžeme od Dogy na Pivních slavnostech očekávat, prozradil v následujícím rozhovoru frontman kapely Roman "Izzi" Izaiáš.

Kapela Doga už vystupuje na Kamínce pravidelně od roku 2003, vynechala pouze loňský ročník. Je už známo, že zdejší Pivní slavnosti patří mezi vaše oblíbené letní akce, proto se asi nemá cenu ptát, jak moc se vám tu líbí, ale spíše, s trochou nadsázky, jestli zde kapele loňské vystupování tak trochu nechybělo?
My se na Kamínku opravdu těšíme každý rok a velice nás mrzelo, že jsme tam loni nebyli, ale doufám, že si to letos pořádně vynahradíme. Tam je atmosféra skvělá, příjemné prostředí, jsou tam skvělý kapely, takže my to tam máme hrozně rádi.

Tebe osobně však měli možnost fanoušci spatřit i na loňském ročníku, ovšem tentokrát v trochu jiné pozici s tvojí druhou kapelou Legendy se vrací po boku Petra Šišky a dalších kvalitních hudebníků. Když se člověk podívá na webové stránky obou kapel, plánovanými koncerty se to zde jenom hemží. Je možné to vůbec všechno stíhat? Jak tento koncertní zápřah po celý rok zvládáš?

No z toho vlastně vyplývá, že jsem profesionál, že se živým muzikou:-) Ale je to o tom, že naštěstí, když hrajeme s Dogou, tak kluci v Legendách jsou schopní odehrát ve třech beze mě, takže spoustu těch koncertů já třeba nedělám. Kolikrát se stává, že přejíždím z koncertu na koncert, někde hraju s Legendama, pak jedu ještě za Dogou nebo naopak, takže to co jde stíhám a hraju, jinak Doga je prioritní a kluci v Legendách to odehrajou v pohodě i beze mě.
Na Kamínce jsi tedy již několik let pravidelným hudebním hostem. Jako jeden z mála muzikantů by jsi proto mohl za ta léta zdejší festival nějak ohodnotit?
Ten festival má vlastně díky pořadatelům takovou skvělou rodinnou atmosféru a my tam strašně rádi jezdíme, jak už jsem říkal. No a je to i tím, že to tam není zas tak obrovský jako na jiných festivalech, ale přitom lidí tam chodí celkem dost a ten areál je naprosto úžasná záležitost. My tam vždycky spíme v těch chatách, máme ubytování přímo v areálu, což je fakt skvělý no a my tam teda stejně spíš většinou paříme do rána :) A já už se na to fakt těším. Těším se na Lumíra Zakravače a spol., na kluky co to pořádají, takže doufám, že tam dojedu nějak co nejdřív a odjedu co nejpozději.

Jeden rok jsi tady dokonce vystupoval i se zlomenou rukou, když za tebe zaskakoval hostující kytarista. Dost lidí na to pamatuje právě jako na jedno z nejlepších vašich vystoupení tady. Jak ty na to vzpomínáš?
To období se zlomenou rukou bylo dlouhý a naštěstí už to pominulo. Samozřejmě ty vystoupení byly jiný, protože jsem jenom zpíval a mohl jsem se věnovat jenom tomu zpěvu. Je to jiný, když zpěvák nemá kytaru v ruce a má možnost s těma lidma víc komunikovat a víc si užívat a kontrolovat ten zpěv, protože přece jenom zvládat dva "nástroje" - zpěv a kytaru, je v podstatě náročnější. Ale já musím říct že jsem si to období, kdy jsem nemohl hrát na kytaru celkem užíval.
Doga loni oslavila 20 let existence, letos na jaře vydala nové, již sedmé CD s názvem Karikatury. Prozraď o něm něco.
Je na něm 12 nových pecek plus bonus písnička Geny, jsou na něm i dva duety - jeden je s Petrem Jandou na pomalou věc s názvem Tak proč se to ztrácí a druhý je s Alešem Brichtou na písničku Karlík. Ta deska je každopádně trošku návratem k našim kořenům, je malinko tvrdší, ale pořád jsou to písničky! Zatím je venku zhruba tři měsíce a musím říct, že spousta těch
nákladů už je skoro vyprodaných takže se bude dělat ještě reedice.
Na kolik novinek se fanoušci mohou při koncertě těšit?
Určitě minimálně na tři. Koncerty začínáme peckou 16 válců, pak hrajeme pecku s názvem Popojedem a ještě Holky v rozkvětu. Tyhle zazní určitě a možná ještě něco přidáme. Uvidíme.
Póza pro noviny :)
Nyní si tedy určitě naplno užíváte letního hraní a prezentací nových písniček, ovšem ne vždy přicházejí chvilky veselé. Před pár týdny náhle zemřel váš bývalý dlouholetý baskytarista Pepa Šiko. Jak moc tahle smutná událost zasáhla do chodu kapely?
Tak Pepa už s náma nehrál zhruba pět let a musím říct, že to byla pro nás fakt celkem rána, i když jsme věděli, jaký život žije a jak to asi může dopadnout. Ale nikdo rozhodně nečekal, že to příjde tak rychle. Pepa odešel ve 41 letech a my jsme spolu hráli patnáct let a musím říct, že to bylo období, kdy jsme spolu zažili úžasné chvíle, absurdní chvíle a samozřejmě někdy i špatné chvíle, ale nikdy na toho člověka nezapomenu a jsem rád, že jsem s ním tak dlouho hrál. Bohužel už to potom dál nešlo, protože začal mít problémy s alkoholem, což je koneckonců popsáno detailně všechno v naší knížce, která o nás loni vyšla, takže koho to zajímá dopodrobna, může si to tam všechno přečíst.
Pojďme ale raději k veselejším věcem. Na letošních Pivních slavnostech bude velkým lákadlem, mimo rockových kapel, i vystoupení seriálové postavičky Ozzáka. Jak ty osobně, jako rocker, tento idol mnoha mladých lidí vnímáš?

Já si myslím, že je to naprosto skvělá záležitost. Martin Dejdar ho hraje naprosto skvěle, je to v pohodě a mě to baví, i když se přiznám, že zase tak často na Comeback v televizi nekoukám. Když jsem ale měl možnost vidět pár dílů v televizi, tak mě to fakt celkem bavilo.
Několik kapel už si Ozzáka pozvalo přímo na koncerty jako součást jejich show. Arakainu nedávno dokonce křtil CD. Neuvažovali jste tedy, že byste využili jeho přítomnosti na Kamínce i vy k symbolickému pokřtění Karikatur?

No nevím jaký bude počasí, ale já tam možná shodou okolností přivezu Ozzáka na Harleyi, takže nějakou tu společnou produkci bysme měli mít v plánu. K tomu křtění cédéčka - já nevím jestli už to není trošku otřepaný. Samozřejmě, kdyby tam v době našeho koncertu ještě byl, tak by to mělo určitě smysl a asi bysme ho poprosili, ale já mám pocit, že v těch večerních hodinách tam už asi nebude. Zatím teda připadá v úvahu jenom to spojení se mnou a tou mojí motorkou.
Tak to je určitě další lákadlo, kvůli kterému stojí za to na Kamínku přijít. Většina vašich fanoušků už se ale jistě nemůže dočkat vašeho samotného večerního koncertu. Nyní máš tedy možnost všechny nějakým způsobem nalákat a prozradit, na co nového se od Dogy tentokrát mohou těšit?

My máme v podstatě ke každé desce specifický show, tzn. že teď k nové desce bude zase něco jinýho. Já osobně můžu třeba přislíbit vystoupení v nové sukni, kterou svým způsobem taky měním s každou novou deskou a já si myslím, že lidi se budou určitě bavit. Rozhodně je všechny zvu, ať se příjdou podívat a zazpívat si s náma! Kapela je teď naprosto našlapaná, máme teď za sebou velký festivaly jako např. Noc plnou hvězd, Benátskou noc atd., takže my jsme plní energie a těšíme se, že to tam u vás rozpálíme na maximum.

Dovča s Dogou 2009 - jižní Čechy

12. srpna 2009 v 14:38 | RUDA |  Akcičky
Uplynulý týden byl skutečně náročný, ale rozhodně byl super v tom, že jsem se ani jeden den nenudil. Všechno začalo v pátek 31. července skoro týdenním výletem do jižních Čech, kde se konala naše tradiční oblíbená dovolená s Dogou a jejími přáteli, no a vše skončilo 9. srpna už tady u nás v kraji na Pivních slavnostech na Kamínce. O tom všem se pokusím přinést nějaké ty paměti. Aby to bylo trošku přehledné, rozdělím to raději do více článků.

Start - Pátek 31.7.
Vyjíždíme z rodného domova kolem 17 hodiny odpolední pouze já s Bubákem, přičemž třetí soukmenovec Vranys nás bude čekat až někde v Humpolci, bo se vrací ze šichty v Praze. Cesta probíhá v klidu, Bubák kroutí po dálnici kočkolapa přes pět tisíc otáček a za pár hodinek už jsme na místě setkání s Vranysem. Po menších komplikacích s telefony šťastně potkáváme pěšího turistu s baťůžkem podél cesty, který odpovídá jeho popisu, nakládáme ho do auta a valíme směr jih. Máme tady toho v plánu hodně. První zastávka už se západem slunce je naplánovaná na Orlíku, kde shodou okolností tráví rekreaci náš kamarád a soused z ulice Obrázek. Spolu s ním nás vítá celá rodina a velice příjemné prostředí okolo zdejší přehrady, které v tom večerním šeru vypadá fakt romanticky. V povzdálí se na nás usmívá most, odkud padaly nechvalně známé mrtvoly v sudech během tzv. orlických vražd no a rázem nás Obrázek zve na prohlídku chaty, která se nám všem taktéž moc zamlouvá. Pokecáme, dáme kafe, pivko, panáčka a musíme jet dál, bo už se stmívá a nás čeká teta mých dvou kamarádů, u které budem po dvě noci ubytovaní. Tenhle styčný bod se nachází u Písku v obci Velké Nepodřice, před příjezdem vládne dobrá nálada, probíhají i nějaké ty zpěvy v autě a kolem půl desáté už vjíždíme do dvora našich hostitelů. Následuje večeře, návštěva místní hospody a spánek.
Sobota - 1.8.
Polovina prázdnin je za náma, ale nás to nijak nerajcuje, bo máme krásné dny před sebou. Teprve teď za světla poznávám, kde jsme ubytovaní. Docela příjemná romantická jihočeská vesnička a na dvoře kde bydlíme, si tak trošku připadám jako ve filmu Slunce, seno... :) Žně jsou zde v plným proudu a ta atmosféra se tomu fakt podobá. Koneckonců slavné Hoštice jsou odtud nedaleko. Dopoledne máme v plánu návštěvu Písku. Netušil jsem, jak moc pěkné to město je. Historycký hradby, krásný kamenný most, počasí skvělý... jo, tady se mi líbilo.
Po obědě razíme k dalším příbuzným, kde podnikáme procházku kolem řeky k jezu apod., poté zajíždíme na přehradu, či rybník... prostě rekreační středisko kolem vody s názvem Milava, kde to taky vypadá moc hezky. Všude plno veselých rekreantů, pivo, sluníčko, skvělá letní atmosféra. Jen škoda, že jsme si tam nevzali věci na koupání. Sobotu zakončujeme výstupem na obrovskou kovovou rozhlednu, která se tyčí na kopci Velký Kamík nad obcí, kde bydlíme. Je to asi prostý vysílač, zařízený tak, aby na něj mohli vylézt i turisti a kochat se nádherným výhledem do zdejšího kraje, na Šumavu, na rybníky atd. Jistota v nohách není zrovna ideální, bo schůdky a celá plošina nahoře jsou jen z kovových průhledných roštů, takže celou dobu vidíte pod sebe. No a z výšky 31 m nad zemí je to docela zábavný :) Tímto krásným výšlapem jsme uzavřeli sobotní den a šli jsme se šetřit na ten další, kdy už nás čekalo setkání s dogařema.
Start Dovolené s Dogou - Neděle 2.8.
V neděli ráno odjíždíme od tety z V.Nepodřic, která se o nás starala fakt perfektně, za což patří velký dík, no a razíme směr České Budějovice, kde navštěvujeme další z příbuzných Bubákova a Vranysova rodu, tentokrát tetu Bohunku s dcerou Ivetkou, kde prachsprostě vyžerem oběd, strávíme tu pár hodin a nakonec je zlákáme, aby jeli s náma do kempu Zlatá Koruna, kde má dovča dogařů probíhat. Přijíždíme sem jako první, všude plno vodáků, lidí jako sraček, z našich známých nikdo a tak vyhledáváme nejbližší hospodu, kde čekáme na ostatní. Za pár hodin už se sem přitrousí Láďa, následován Mrňusem s Vaškem, dopíjíme pivo, loučíme se s holkama z Budějic a jdem se ubytovat. V kempu už je rázem plno našich známých, tož probíhá vítání, lóbačka apod. a zabírání chatek.
První večer byl takový poklidný. V průběhu přijížděli ještě další a další rekreanti, probíhalo zabydlování, my jsme se s dalšími odebrali do hospůdky odkud jsme přišli a tam jsme trávili půlku večera. Zbytek už se doklepal v kempu ve zdejším podniku, což byla venkovní restaurace pod přístřeškem no a jelikož přišla bouřka a vydatný déšť, tak odtud už nikdo neodcházel (až na výjimky, že ano)! Náladu jsem si zpestřili ještě výrobou plakátů na úterní koncert Dogy, kterou jsme překřtili na "TOKA ryvájvel" no a kolem toho proběhla řada docela humorných prupovídek a blbostí. No prostě jsme se bavili jako malé děti :) Ale o to jde!

Pondělí - 3.8. - "PÁDLUJTE BUZERANTI" :)
V podělí nás naštěstí vítá hned z rána slunečný počasí a to je dobrý znamení. V plánu je totiž sjíždění Vltavy na raftech a na to se všichni zúčastnění těší nejvíc. Po desáté hodině odjíždíme za Český Krumlov, kde už je pro nás přichystáno několik těchhle gumových nafukovacích lodí a když vidíme první jez, kolem kterého cestou na stanoviště procházíme, nastávají v některých celkem obavy. My odvážnější se ovšem těšíme na pořádnou srandu :)
Rázem tvoříme několik posádek, přičemž na naší palubě čekáme s Vranysem a Vencou na přebývající pádlovače. Vášu nakonec vystrnadili z lodi Izzi, Pepsi, Staňa a ještě jeden námořník, jehož jméno si nějak nemůžu vybavit, no a tohle složení značilo, že to na naší lodi bude opravdu zajímavé :) Role kapitána a kormidelníka v jednom se ujal mořský vlk Zacharyáš Izaiáš a to byla opravdu správná volba. Jeho hecování posádky bylo vskutku originální :) Naše výprava byla docela početná. Někteří nám ujeli hned zezačátku a až do konce dne jsme je neviděli, my ostatní jsme se snažili držet tak nějak při sobě a vzájemně jsme se na každém jezu povzbuzovali. Průjezd Českým Krumlovem byl největší oříšek. Tady byly největší jezy, kde to byla fakt sranda. Po prvním projetí už obavy ze všech myslím opadly a zbytek peřejí jsme si už náležitě užívali. Na každém jezu stojí spoustu diváků, kteří si možná v duchu přejí, aby vás to převrátilo, aby viděli nějakou akci, ale zároveň všem hlasitě fandí, což je úžasný. A přicházely čím dál větší oříšky. Ten největší jez nás čekal přímo pod dominantou hradu, na kterej byl pohled z řeky opravdu nádhernej no a tady na všechny vodáky čekala fakt aréna plná diváků. Na mostech, na hradbách, na březích, fakt super. Tenhle úsek byl opravdu trošku adrenalinovej a po jeho projetí jsme byli obzvlášť my na přídi celý zlití od rozbouřené vody. No paráda. Na břehu jsme dali protekční zelenou ze zahradní hospůdky a sjeli jsme si ho znovu :-D Projet Krumlovem dalo docela zabrat, ale zároveň to byla nejzábavnější část celé plavby. Řeka se tu klikatí dokola, je tu nejvíc jezů a taky restaurací u břehu :)
Při návštěvě jedné z nich jsme dokonce měli možnost shlédnout úchvatné představení jednoho bagru, který se sám naložil na korbu tatrovky, aniž by tam měl nějaký nájezd. Za pomocí radlice, hydraulických stupaček a nacvičených pohybů prostě jen tak vylezl na náklaďák, všichni na to z restaurace čučeli s otevřenou hubou a když bagrista vylezl, dostalo se mu ohromujícího potlesku. Borec sundal čepici, jako správný umělec se uklonil, nastoupil do tatry a odjel. Prý na další vystoupení :-D
Na téhle zastávce už byli někteří řádně vykoupaní. Jedna loď s třineckou posádkou se snad vlastní blbostí převrhla celá na relativně klidném úseku, no a náš kapitán nedobrovolně opustil loď při přestupování na raft sousední. Za Krumlovem už byla řeka klidná, jelo se uprostřed lesů v krásné tiché krajině, kde místy opět perlil captain Izzi, když doprostřed toho ticha občas začal pronášet své filozofické myšlenky. V tu ránu nemohlo přijít nic jiného, než hlasitý smích celé posádky, bo z jeho úst nikdo nic takového v tu chvíli asi nečekal. Líp mu sedělo to hecování, což teda zvládal na jedničku a po každé zastávce, kde padlo nejméně jedno pivečko a zelená už měl kuráž jako správný pirát. Tradiční zdravení vodáků pokřikem "AHOOOJ" se místy měnilo na "KURVA, JSTE TADY?" a některé děti na lodích nás opravdu asi dle vizáže a pokérovaných těl považovaly za piráty :-D No sranda byla veliká. Těsně před cílem už jsme se ale našeho napitého kormidelníka zbavili definitivně, když se pokoušel dostat na nafukovací kruh zavěšený za raftem našich kamarádů a když mu Vranys ještě trochu pomohl do vody, rázem nebyl ani na lodi, ani na kruhu :) Zbytek plavby teda už doplaval na závěsné duši od traktora a myslím, že všichni měli z tohodle dne fakt pěknej zážitek. Na vodě je to totiž uplně jiná atmosféra a bylo to tam celkově prostě úžasný. Je to zase něco jinýho, všichni vodáci jsou tam spolu kamarádi, zastaví se v kempu, posedí u ohně...prostě super. Docela jsem tomu přišel na chuť a jestli bude ještě nějaká příležitost sjíždět vodu na čemkoliv, určitě se bránit nebudu.
Do kempu jsme přijížděli až večer se začínajícím deštěm a vychytali jsme to přesně na minutu, bo pak se spustil vytrvalej déšt, kterej trval celou noc až do rána.

Úterý - 4.8. - Český Krumlov
Déšť a hnusný počasí nás vítalo i po probuzení a tak se řešilo, co budeme přes den dělat. Nakonec padla volba na aquapark ve Frymburku, poblíž nádrže Lipno. Tam jsme zapluli do luxusního komplexu, kde jsem si nejprve dali oběd...kterej byl na tu nóbl restauraci ovšem uplně o ničem a i když se tam na nás dívali jako na bandu rockerů tak trošku divně, tak myslím, že v kdejaké jiné čtverce hospodě bysme se najedli daleko líp. Aquapark ovšem padl. Stejný úmysly jako my totiž mělo při tomhle počasí i spoustu jiných rekreantů z okolí a tak tady bylo totálně narváno a dovnitř už nikoho nepouštěli. Nakonec jsme se tedy vrátili do Českého Krumlova, kde jsem si prohlídli město, muzeum útrpného práva a mučících nástrojů spolu s muzeem voskových figurín a nakonec jsme si střihli prohlídku hradu Český Krumlov, která na nás zapůsobila nejvíc. Všichni jsme se shodli, že lepší prohlídku památek jsme ještě snad nezažili, protože průvodkyně, kterou jsme dostali, byla opravdu výborná a všechno vykládala tak přirozeně a zároveň tak dramaticky jako nějaká herečka, takže si z toho člověk fakt i hodně věcí zapamatoval a nebylo to jen takové omýlání naučeného textu jak jsme zvyklí jinde od kdejakých mladých průvodkyň. Tahleta paní tou historií evidentně žila a měla to fakt v malíku. Na závěr nám ještě ve sněmovním sále zazpívala krásnou árii a to byla taková třešnička, za kterou si ode všech sklidila velký potlesk. Návštěvu téhle památky fakt doporučuju, moc se nám tu líbilo.
Večer byl v plánu tradiční unplugged dovolenkářský koncert, který byl tentokrát přístupný i ostatním lidem z kempu a širokého okolí. Konal se venku pod tím naším přístřeškem a bylo to moc fajné. Nálada ten večer byla asi nejlepší za celou dobu dovolenky a všichni jsme se náramně bavili. Kluci odehráli opět perfektně, došlo i na světovou live premiéru nové písničky Karlík a dokonce i já jsem byl donucen odzpívat zbytek písničky Já se na to..., bo Izzi se nějak zapoměl při roztleskávání v davu a někdo to přece dozpívat musel :) Tož legranda byla zase no. Dobrá zábava pokračovala i po koncertě, když Kimmer vytáhnul kytáru a začali jsme s ním zpívat všechny ty naše známé české hity, připojili se k nám i uplně cizí vodáci a byla tam zkrátka fajn atmoška. Když skončila kytára, přišlo na řadu bubenické vystoupení. A to bylo tak trochu neplánované, improvizované, ale za to o to lepší. Ufo alias Kolins přitáhnul popelnici, na kterou dělal zpočátku bubenický doprovod u kytary, ovšem potom jsme se spolu tak nějak vzájemně rozbubnovali, až nám to začalo skvěle ladit a nakonec nám to vydrželo min. půl hoďky. Nejlepší bylo, že to začalo bavit i lidi kolem :) Holky na naše rytmy normálně trsaly a když už jsme neměli co vymýšlet a bolely nás dlaně, bylo marný je o tom přesvědčovat. Ano, v ten okamžik se z nás staly "celebrity", dali jsme tedy ještě jeden přídavek už za pomocí flašek od Jupíka a podle hesla "v nejlepším se má přestat" jsem šel pak už raději spát :) Opravdu podařený večer!
Středa - 5.8. - 4K (Kleť, koloběžky, klášter, Krumlov)
Ve středu byl naplánovyný výlet do přírody. Počasí nám opět ukázalo tu svou hezčí tvář a s modrou oblohou nad námi jsme se vydávali směrem na nejvyšší horu Blanského lesa - Kleť (1084 m n.m.). Na její vrchol jsme se dostali pomocí jednosedačkové lanovky, takže chvíli trvalo, než jsme vystáli frontu, ale stálo to za to, protože nahoře pak bylo fakt krásně. Na vrchol jsme se dostali zrovna v době oběda a v horské chatě bylo tou dobou docela narváno, bo všichni měli samozřejmě hlad. Tak jsme si vystáli frontičku na polívečku, já jsem tady úplně haluzově potkal moji bývalou paní učitelku ze střední školy, která tady byla shodou okolností s manželem taky na dovči, tak jsme chvilku pokecali a bylo to fajn :) Po obědě jsme se šli ještě pokochat zdejšími krásnými panoramaty, na které byl parádní výhled z vrcholku kamenné rozhledny a pak už nás čekal doslova sešup dolů. Na dovči s Dogou prostě nesmí chybět každoročně nějaký adrenalinek a tak jsme si i tady našli další atrakci, která by nám ho v té krvi trošku zase mohla zvýšit. Jednalo se o půjčovnu terénních koloběžek, na kterých se celá hora dala sjet po cyklotrasách až dolů ke stanovišti lanovky. Někdo si vzal koloběžku větší, kterou líp využil dole v lese v terénu, my odvážnější naopak kolobrndu menší, která pro změnu šupala líp po asfaltu. A to byl nářez. Kopec byl zezačátku dosti prudkej a valilo to jedna radost. Klopený zatáčky, občas štěrk, občas nějakej debil s autem do protisměru...takže fakt adroš, bo nikdy člověk nevěděl, co ho za zatáčkou čeká :) Přežili jsme to ale všichni a perfektně jsme si to užili. Druhá polovina cesty už tak záživná nebyla. Jelo se po rovince po lesní cestě a až v závěru nás čekal finální nejprudší sjezd. Ten jsme ovšem napoprvé suverénně přejeli, neboť následovala odbočka, u které se klukům vepředu vyloženě nechtělo brzdit a všichni, kteří je měli nadohled je samozřejmě následovali :) Nu což, aspoň jsme si udělali hezkou fotku s romantickým horským potůčkem, když už nic :)
Cestou zpět do kempu jsme si ještě naplánovali prohlídku místního kláštera ve Zlaté Koruně, což byla taky velice příjemná návštěva, sice ne s tak zaživným výkladem jako v Krumlově, ale opět to mělo hlavu a patu a nebylo to tradiční omýlání básničky, takže super. Obzvlášť uvnitř kostela to na nás působilo docela hezky. Na večer byla ještě v plánu návštěva Krumlova, někdo šel do sauny a my s holkama jsme si ještě šli prohlídnout centrum města, tentokrát za hezkého počasí a zase trochu z jiné strany. No vypadalo to mnohem líp, se západem slunka zase o něco hezčí výjev a město už taky nebylo tak přelidněné, jako v den předchozí. Mě zase trošku hráblo, takže jsem si chvilkama hrál na anglického turistu no a to byla docela sranda aspoň :) No a navíc jsem tu shodou okolností potkal paní učitelku v ten den už podruhé! :oP Český Krumlov je opravdu moc pěkný město a zanechalo ve mě moc hezkej dojem. Zdejší historický uličky, domy, hrad a zámek s krásnou věží...prostě super. Já jsem nikdy na tu historii nějak moc nebyl a prohlídky památek mě zas až tak nerajcovaly, ale tady vážení přátelé musím říct, že mě to opravdu nadchlo moc a dost jsem si z toho zapamatoval. Takže s výběrem lokality letošní dovči určitě spokojenost.
Do kempu jsme se vrátili už za tmy, někteří už odjížděli ve středu večer a tak už se žádná velká akce nekonala. Jen lehký pokec a relativně brzo spát.
Čtvrtek 5.8. - Odjezd domů
Ve čtvrtek už se nedělo nic zajímavýho. Balení věcí, rozlučka a kolem deváté ranní odjezd směr domov. Bylo třeba dojet domů co nejdřív, bo nás na druhý den v pátek čekaly Pivní slavnosti na Kamínce a bylo tudíž třeba načerpat aspoň nějaké další síly. Ono se říká, že na dovču si jede člověk odpočinout, ale většinou se z ní vrátí ještě víc zmoženej, než byl (pokud na ní teda aspoň něco dělá a jen se negriluje na pláži). S letošní dovčou můžem být myslím si zase spokojení. Nuda určitě nebyla a jedinou kaňkou byl ten jeden deštivý den a snad i to, že jsme v kempu nebyli separovaní od ostatních vodáků a bylo to tam celkem roztahaný na velkém prostoru, takže jsme k sobě neměli zas až tak blízko, jako v letech předchozích. Dovču jsme tedy přežili ve zdraví no a pak hurá na Kamínku! Jak to probíhalo tam se dočtete o něco později v dalším článku.
AHOJ!

Fotky z dovči ke shlédnutí TADY!!!

------------------------------------------------------------------
No a tady ještě pro nedočkavce ukázka z připravovaného dovolenkářského DVD ;o)