Duben 2010

Tajemství Zlatého Draka - ND Brno (22.4.2010)

27. dubna 2010 v 11:46 | RUDA |  Akcičky
TZD
Tajemství Zlatého Draka - divadelní hra, která ještě před svým uvedením byla označena za kontroverzní, aniž by ji někdo stačil v té době shlédnout. Toto označní si vysloužila proto, neboť jedním ze spoluautorů a hlavním tvůrcem této hry je zpěvák a skladatel Daniel Landa, který v tomto představení rovněž zaujímá jednu z hlavních rolí a jeho písně provázejí diváka celým příběhem. Tajemství Zlatého Draka (dále TZD) mělo premiéru na podzim roku 2008 a od té doby pravidelně vyprodává hlediště brněnského Národního divadla. Na tohle představení jsem se chystal už dlouho, prakticky od doby jeho uvedení, a až nyní jsme na něj s přáteli konečně domluvili. A měli jsme docela štěstí, protože na letošní jaro bylo oznámeno už jen pár posledních představení, no a my jsme vychytali zrovna to předposlední. A to byla možná i výhoda, neboť všichni herci už měli své role za tu dobu pěkně zažité a tak jsme je možná zastihli ve vrcholné formě :-)

Na výlet za kulturou jsem vyrazil s Bubákem, přičemž v Brně nás už očekávala další naše soukmenovkyně Deniska. No a jelikož jsme jeli do divadla, tak jsme smozřejmě byli všichni krásně elegantní a vyfiknutí a díky tomu jsme po cestě zažili i jednu krásnou příhodu, když Bubák tankoval na jedné soukromé benzínové stanici plnou nádrž a když se ráčil zaplatit, měl důležitý pracovní hovor. Všechno jsem to sledoval z auta a v jedné chvíli jsem se musel fakt smát, protože z Bubáka lezlo asi toto: "Ano ano, mám pro vás nachystaný kilo vzorku..." anebo "Ano, pošlu tam kolegu pro vzorek..." Trošku nejistý a lehce vystrašený pohled  paní čerpadlářky mluvil za vše a při pohledu na naše oblečky ve spojitosti s Bubákovou konverzací po telefonu si asi musela myslet, že jsme nějací drogoví dealaři či co! Když jí navíc podával tučný obnos za plnou nádrž nafty, jen stačila ochotně pípnout "Však v klidu si to vyřiďte! " :-D Samozřejmě nemohla tušit, že Bubák obchoduje s osivama a že zrovna jedem do divadla, ale možná, že kdybych ještě v tom autě vytáhl nějakou maketu bouchačky a začal si ji tam provokativně leštit kapesníčkem, dala by nám tu naftu i zadarmo :-) No ale do opravdových mafiánů my dva máme opravdu daleko.... a to z jednoho jedinýho prostýho důvodu - ani jeden jsme neměli sluneční brýle! :-P
Do Brna jsme dojeli v poklidu a díky tomu, že tu máme dálnici už je tam člověk opravdu za chvilku. Do začátku představení nám zbývala ještě nějaká hodinka a tak jsme se šli najíst do blízké reštaurácie, kam už za námi dorazila taktéž řádně vyfešákovaná Deniska, bez níž bychom se tam snad ani nedostali, neboť nám opatrovala lístky, brňanda naše :) Po zaplnění žaludků už jsme se vydali do sousední budovy Mahenova divadla a už při vstupu dovnitř na nás dýchla krásná historie. Ono i z venku je ta budova moc pěkná a vevnitř je to opravdu parádní kulturní chrám a velmi zachovalá hisotrická památka, kterou jen tak v každým městě nenajdete. Zpočátku jsme se tu sice pohybovali zmateně jak lesní včely, bo jsme nejprve hledali WC a později, když už zvonil gong jsme ani nevěděli, kam si máme jít sednout. Kdo by tušil, že do přízemí musí člověk vyjít po schodech nahoru :-) No ale všechno jsme pěkně stihli a ještě jsme si stačili prohlídnout hlavní sál tohoto krásnýho divadla, kterej byl fakt parádní. V něčem podobným jsem snad ještě nebyl a působilo to na mě fakt moc hezky. Dan Landa asi moc dobře věděl, proč chce tuhle hru uvést právě tady a ne jen v nějakém obyčejném divadle. Všechno to totiž do sebe zapadá spolu s hlavními myšlenkami celýho představení, ale k tomu se snad ještě dostanu.
celebrity
Nevím, jestli tady mám obsáhle popisovat děj celé hry a myslím, že by to snad bylo i zbytečný, protože už o ní bylo napsáno spoustu recenzí a kdo chce, může si všechno vyhledat na internetu. Pokusím se snad jen ve stručnosti napsat, o čem to asi tak bylo a připojit nějaký svoje osobní postřehy a názory, který mě v průběhu a hlavně po skončení napadaly. Je spousta úhlů pohledu na tuhle hru. Myslím, že kdo se na ni vydá a obětuje ty peníze, nejede na ni asi jen tak zbůhdarma a ví něco o Danu Landovi a o jeho postoji k životu, jeho názorech a myšlenkách. To je asi můj případ. Dan Landa je pro mě člověk, kterej mě zajímá, dokáže mě zaujmout právě svou životní filozofií a vím o něm snad docela dost, protože sleduju jeho tvorbu, jeho názory a jeho písničky pro mě nejsou jen nicneříkající muzika, na kterou se dá někde zapařit na koncertě (což se samozřejmě skvěle dá taky!) Jeho písničky jsou hlavně o textech a kdyby byly někde napsaný bez hudby, tak mají pořád člověku co říct, mají mu co předat a  myslím, že takových umělců je u nás dnes už málo. No a pak jsou lidi, kteří se na TZD vydají třeba jen z toho důvodu, že je pro ně Landa populární idol a chtějí ho vidět naživo, jeho písničky třeba žerou jen tak "konzumně" a třebaže jim nic neřeknou a očekávají od toho spíš nějakej muzikál, kde si tyhle songy poslechnou. No a pak, když představení skončí, záleží už na každým, jak to celý pobere. Někdo může být zklamanej, že nezaznělo víc písniček, pro někoho to třeba byla jen obyčejná detektivka bez hlubšího významu, ale takovýto divák by spíš asi patřil k těm primitivnějším. Těch "poselství", která se tvůrci snaží prostřednictvím téhle hry sdělit je tam totiž povíc a myslím, že když člověk chce a zamyslí se, tak si tam každý najde to svoje.
Landa, Halberstadt
Je to zdánlivě jednoduchej příběh ze života, kde se řeší vyšetřování vraždy za podivných okolností, do toho se zamotávají osobní problémy hlavního představitele policajta Marka, jako je alkoholismus, problémy v rodině, zamilování, ztráta někoho blízkého apod. No a pak jsou tady zahrnuty takové záležitosti jako korupce, podivné machinace lidí z "vyšších sfér" a vše se točí okolo jakéhosi zvláštního duchovního společenství nazvené Ordo Draconis. V každém dějství lze prostě vyčíst něco mezi řádky a kdo Landu opravdu zná a ví, co všechno se kolem něj probíralo, zná jeho životní postoje, musí v určitých okamžicích této hry poznat, na co se tu třeba naráží a o čem je řeč. Ve své podstatě tato hra nepřináší nějak extra nic nového, pro člověka, který  Landovu životní filozofii zná. Ta je akorát zakomponovaná do příběhu a je fakt, že když ten příběh člověk prožívá zároveň s herci, je to něco jiného a diváka to aspoň víc zaujme a vtáhne. Každej se tam pozná v něčem jiným a najednou si řeknete, že něco podobnýho třeba taky prožíváte nebo už jste někdy prožili a to co tam zazní vás třeba zase o něco obohatí. Pro někoho to může všechno znít jako všeobecně známý klišé, jinej si z toho fakt něco vezme nebo se nad tím aspoň zamyslí. Některý věci jsou tam sice docela až úsměvný, např. když hned v úvodu hry patolog varuje nad mrtvolou, kterou ohledává, policistu Marka, že kouření není zdravé, tak to jsem si v první chvíli říkal:"Tak to snad ne, to je trapný, jestli takovýchto pouček bude plná celá hra, tak to trošku přestřeili". Naštěstí je tohle varování vzápětí zlehčeno samotným policajtem, který odvětí, že sice: "Tenhle taky nekouřil, a bylo mu to prd platný" :) Dál už se naštěstí nic podobnýho neobjevuje, ale v první chvíli jsem se fakt lekl, že to snad s tím vychováváním národa myslí tvůrci až moc vážně :) Každopádně to tam zaznělo a každý ať si o tom pomyslí co chce ;)
strach
Je tam ovšem mnohem víc zajímavějších a poučných myšlenek, jako např. že strach je největší démon, kterej ohrožuje člověka a z toho pak pramení veškerý životní neduhy, že když člověk strach odbourá a nenechá se jím ovládat, jde všechno zvládnout snadněji. Pak je tady upozorňováno na další potvory, který lidem znepříjemňují život, což jsou třeba žárlivost a závist, objevují se tu i taková sdělení jako že pro lásku je nejdůležitější především sebedůvěra, protože když člověk věří sám v sebe a ve svý schopnosti, nemá pak důvod podezřívat toho druhýho a něco mu třeba zakazovat nebo se o něj bát....taky že se člověk nemá tzv. posrat z každýho neúspěchu a jít si za svým, i když občas padne na hubu a spousta dalších zajímavých názorů, který i když tam nejsou řečený takhle jednoduše na plnou hubu, tak si je tam člověk najde.
A tohle všechno jsou právě hlavní Landovy postoje, díky nimž se stal a zůstává úspěšným. Je to možná zvláštní člověk, ale ví co dělá, dělá to všechno s vervou a sklízí úspěchy. Přitom si zároveň užívá života, baví se tím a tím, co ho baví vlastně dokáže uživit sebe i rodinu. Někdo si možná řekne, že to má všechno moc dobře spočítaný....Třebaže má, ale kdo to dokáže dělat tak, jako on? Je to excelentní hudebník, má na kontě několik úspěšných muzikálů, hudby k filmům, dokázal se proslavit i jako herec, samozřejmě je převážně úspěšnej zpěvák i když by ho za jeho hlasové schopnosti porota v Superstar nepochválila, ale lidi ho berou převážně proto, že jim má co sdělit, jako to před revolucí dělali různí jiní písničkáři, kteří tady teď už třeba nejsou anebo se už tak neprojevují. V neposlední řádě je to i kvalitní automobilovej závodník, kterej sklízel úspěchy dříve v autokrosu, později v závodech trucků a nyní patří do širší české špičky v rally. Věnuje se taky thai-boxu a všechno tohle mu napomáhá získávat určitý životní zkušenosti. Ne vždycky se zadaří, mnohokrát mu to dávají hlavně v médicíh slušně slíznout jen proto, že je to prostě Landa, ale je důležitý, že nic z toho ho zatím nepoložilo a ze všeho se snaží vzít nějaký ponaučení, stejně jako třeba z předloňské velké havárky, kterou měl na rally. Zabývá se hodně takovým tím duchovním životem a prostě mu to všechno zatím tak nějak vychází. A právě tohle všechno se snaží lidem nějak předat, ať už prostřednictvím písniček anebo právě téhle divadelní hry.
Kdekdo ho pořád považuje za pitomýho skinheada, jenže ti, kdo to pořád omýlají, většinou nedokázali vůbec nic. K napsání takové hry (i když jako autor nebyl Landa sám) je potřeba docela velkýho "vzdělání". A tím nemyslím to, že by musel mít čtyři vysoký školy, mluvím spíš o tom, jak se tvůrci zajímají o historii, duchovní život, o různé odkazy na alchymii, kulturní poselství z dob minulých a takové ty věci mezi nebem a zemí, víru či např. o všudemožně proklamovanou záležitost, jako je soulad ducha a těla. Na tohle všechno se tady  v tom díle nějakým způsobem odkazuje a je jen na každým, jak to uchopí.
tajemství zlatého draka
Co se týče samotnýho představení jako takovýho - v prvé řadě skvělé výkony všech herců, z nichž nejvíc samozřejmě vyčnívaly role hlavní a to již zmiňovaný policajt Marek v podání Petra Halberstadta a tajemná hypnotizérka Stella, ztvárněná Klárou Apolenářovou. Celým dějem provázely jakési dvě mystické postavy, tedy Merkurius alá Daniel Landa a Merkuria v podání Moniky Maláčové. Ta se téhle role ujala fakt dobře a leckoho v sále uhranula nejen svým zpěvem. Tihle dva přednášeli v průběhu celýho děje již zmiňované Landovy písničky, který už většina lidí dobře zná. Každá z nich skvěle zapadala do děje a když je Dan kdysi dávno psal, určitě ještě netušil, jak dobře mu v tomto případě poslouží. Zazněly  takové hity jako např. Táta, Vltava, Tajemství, Valčík, Malá díra v hlavě a spousta dalších. Nutno říct, že Maláčová v úvodu svým zpěvem Landu docela drtila, bo zatímco ona hezky vyzpívávala melodické linky, Dan text některých písní spíš jen tak odříkaval. Co ovšem měli oba společné, bylo jejich obrovské charizma. Pokaždé, když se střídala scéna a oni vešli na podium, tak se sebou přinesli opravdu kus jakéhosi "mystična", ze kterýho při těch písničkách docela příjemně mrazilo v zádech. V jednu chvíli, když se nesutálým upřeným pohledem díval "pan Merkurius" při zpěvu pořád přímo na nás, to jsem si i říkal: "Kua, ten Landa, to je charizmatik jak cyp" ...a kdo se s ním už někdy naživo setkal, tak mi dá určitě za pravdu. Vyzařuje z něj prostě něco zvláštního a kdoví, jestli ten Zlatý drak není vlastně on sám :) Celý to představení bylo takový hodně temný a i ty známý písničky byly předělány do takových temnějších a drsnějších aranží, v duchu poslední desky Nigredo. I tohle slovo tam zaznělo a všecko to do sebe prostě tak nějak logicky zapadalo. I přesto, že hra byla hodně potemělá, našlo se tu i mnoho vtipných momentů, který rozesmály celej sál a o několik podařených vtipných hlášek tu taky nebyla nouze. Celý představení prostě člověka tak nějak bavilo od začátku až do konce a slabých momentů tu bylo velice málo. Landa se postupně rozehříval a po slabším začátku už přicházely momenty, ve kterých vynikal. Jedním z těch silnějších byl asi ten, když vystupoval z neonově nasvíceného tunelu a zpíval písničku Smrtihlav, která zakončovala první dějství před přestávkou.
Daniel Landa
Celá scéna byla taktéž skvěle výtvarně pojatá. Nešlo jen o prachobyčejný kulisy z okresního divadýlka, ale o opravdu promakanou scénu, která na pohled nevypadala vůbec špatně. Bylo tam zajímavý pojetí světel, neonů a laserů a dokonce i na podařenou projekci na průhledném plátně, kterou jsem teda ještě v žádným divadle neviděl. Člověk tak mohl pozorovat dění na plátně a za ním samotné herce, kteří se dívali jako kdyby na televizi a vy jste si připadali jakoby uvnitř té bedny. Myslím, že to určitě stálo za to.
Po přestávce hra poteměla ještě více, dostalo se na víc rockovějších písniček, děj se dostával do takových těch mystičtějších sfér a vše vrcholilo v samotném dračím chrámu, do kterého jsme se v závěru všichni dostali jen tím, že jsme seděli v tomto krásném divadle. Tady dostal Landa nejvíc prostoru co se mluveného slova týče a jeho závěrečná řeč dávala docela smysl, vysvětlovala proč se toto všechno děje a dala tak nějak odpověď i na to, proč právě na tomto místě. Je mi líto, že  to všechno nemám nikde nahrané, protože některá slova z té hry bych si rád poslechl ještě jednou a rád bych se nad některými slovy více zamyslel, protože ne všechno stačil člověk hned tak rychle vstřebat. Myslím, ale že hlavní myšlenku toho všeho jsem zachytil a snad mi to i něco dalo. Bylo by asi naivní si myslet, že touhle hrou Landa změní půlku národa a nebo jej nějak zfanatizuje. Byly tu obavy, že chce lidi zmanipulovat. Ale tyhle obavy jsou opravdu planý a bezpředmětný. Myšlenky vycházející z téhle hry mají člověka přimět k něčemu lepšímu nebo se nad tím vším alespoň zamyslet. Ano, Landa je tak trošku snílek, možná pořád doufá, že ten náš národ nějak semkne a převychová, což se mu sice v téhle společnosti dnes už asi nepodaří, ale aspoň se o to snaží a něco pro to dělá, narozdíl od těch, kteří jenom sedí a dokážou jenom blbě tlachat anebo od politiků, kteří tu naši zemi spíš pošlou do pr... než aby jí nějak pomohli. Samozřejmě je spousta lidí, kteří mají stejný smýšlení a životní názory jako Landa a nedělají z toho bůhví co, ale on prostě jde se svou kůží na trh a nebojí se to předat ostatním. Samozřejmě má jméno, což je svým způsobem reklama, je to populární umělec, který přiláká spoustu nejen mladých lidí a to je dobře. Ostatně v divadle se sešly všechny generace od mladých až po důchodce. A proč by důchodci lezli na "vylízanýho Landu, kterej žere cigány"? Asi proto, že se o něm něco dozvěděli a jako člověk je zajímá.
my 3
Celý představení bylo moc pěkný, jsem rád, že jsme se k tomu dokopali a mohli jsme ho vidět. O žádný převratný veledílo v dějinách českého divadla sice nejde, ale přesto na prkna Národního divadla určitě patří. Jako poslední před pádem opony zazněla překrásná píseň Tajemství a ono to vlastně i po skončení představení zůstává takovým malým tajemstvím i nadále. Myslím, že touhle hrou Landovi aktivity kolem Společenství Zlatého draka určitě nekončí a je to spíš taková vstupenka pro ty, kteří se o toto budou dále zajímat. Hlavní myšlenka tohoto projektu není určitě špatná, ovšem jestli se podaří, ví jen Bůh. Každopádně mě po tomhle představení napadala spousta věcí a dokonce se mi o tom ještě i ten večer zdálo :) Něco to ve mě určitě zanechalo a jak řikám, některý ty slova bych si rád poslechl ještě jednou. Po tomhle jsem i nabyl přesvědčení, že tak jak se dneska učí ve škole o různých básnících a skladatelích, měli by se generace budoucí jednou učit asi i o Landovi. Teď to možná působí směšně, ale za několik let  třeba tyhle jeho aktivity někdo takhle ocení.
Závěrečná děkovačka ve stoje trvala dlouhé minuty, herci se několikrát vraceli a převážně herci v hlavních rolích sklízeli obrovský aplaus jako někde na rockovým koncertě. A zasloužily si ho, protože to je pro ně ocenění největší. Obzvlášť v takové krásné budově, jako je tohle divadlo.
Úplně poslední písní celýho večera byla ta s názvem Obsidián, což je tajemný černý kámen, který Landa nakonec vytáhl z kapsy a všem přítomným ho názorně ukázal. A jak se zpívá v této písni: "Tohle tajemství nebudeš chtít nikde vyprávět. Ať ho pozná, ať si ho pozná každý!!!" Stejně tak to platí i o téhle divadelní hře. Kdo chce poznat Tajemství Zlatého Draka, ať jej jednoduše navštíví. Třeba ještě někdy bude možnost.

No a na závěr sem hodím jednu písničku, která v tomhle představení taky zazněla, tedy spíš jen její závěrečná pasáž. Dřív jsem ji nějak neměl v oblibě, ale po tomhle představení na mě nějak zapůsobila, bo její text má něco do sebe :)


Pro malou představu o téhle hře je pár záběrů z generálky TZD ZDE!!!

Pár našich fotek z divadla můžete shlídnout ZDE!!!

sdílet na Facebooku

Doga - Křižanovice (17.4.2010)

20. dubna 2010 v 22:33 | RUDA |  Akcičky
Doga - Křižanovice
Ano, opět na Doze, letos už podruhé a kdoví pokolikáté v životě, ovšem mě koncerty téhle kapely prostě baví a těm, co mě znají, asi nemá cenu vysvětlovat proč. Kolem téhle kapely už máme prostě takovou "rodinu" přátel a každej takovej koncert je dobrou příležitostí se s nima setkat. Pokaždé se setkáte s někým jiným, pokaždé potkáte zas někoho jinýho a novýho a je to prostě fajn být s lidma, se kterýma sdílíte stejnou "krevní skupinu". Doga mě osobně dala hodně přátel, o některých z nich musím říct, že patří mezi mé nejlepší a proto jsem rád, za každej jejich koncert v blízkosti, kde se s nima můžu potkávat. O skvělé hardrockové muzice, kterou kluci produkují a na kterou vždycky dobře zapaříme snad není třeba mluvit ;) Tentokrát jsme si za nima udělali výlet do Křižanovic, kde už jsme to navštívili v září loňskýho roku, a i když se to tenkrát konalo ve venkovních prostorách na hřišti, měli už jsme tenhle terén docela zmapovanej a tak nebyl problém sem vyrazit znovu. A vydařilo se. Možná, že ještě líp, než posledně.
 I když jsem byl po docela náročným dnu v práci, vyprovázela mě v sobotu večer z domu docela dobrá nálada a to bylo dobrý znamení. Něco takovýho už mi totiž delší dobu chybělo. Poslední dobou se sralo všechno možný, počasí stálo za prd a když už se člověk těšil na brněnskej koncert Die Happy s Martičkou Jandovou v čele, kterej se měl konat o dva dny dříve před Dogou, tak mu ho pár dní před tím zrušili :( No tak jsem se zařekl, že se už radši na nic těšit nebudu, nebo to dopadne podobně, bo člověk vždycky, když se na něco těší, tak to pak stojí za prd. A tak prostě nic...bral jsem to jako jeden z dalších koncertů Dogy, kterej už jsem viděl X-krát a navíc představa, že budu muset řídit a večer si nijak zvlášť asi neužiju mě nijak nerajcovala. V robotě mě celej den bolely nohy jak čert, tak jsem si říkal, že si snad ani nezapařím a že se mi tam snad bude chtít i spat, jenže jakmile jsem přijel domů, navečeřel jsem se a převlíkl, tak se začal dostavovat příjemnej pocit dobré nálady, takové nějaké zvláštní, ztřeštěné, kterou jsem zažíval málokdy a jen s málokým :) No a tak to bylo dobrý znamení. Nakonec mi tahle náladička vydržela celej večer a to bylo moc dobře, bo člověk se potřeboval už trochu uvolnit a vyblbnout se a tak všecko to veselý, co bylo poslední dobou ve mě nějak potlačovaný šlo toho večera tak nějak ze mě hezky ven :) Podotýkám, že jsem řídil, tudíž jsem toho večera vůbec nic nepil a přesto mi holky nechtěly věřit, že jsem střízlivej, když mám tak veselej a prdlej stav, kdy melu a dělám různý kraviny :) Ale šlo to a i bez alkoholu a bylo mi fajn. Už od první chvíle,kdy jsem vešel dovnitř zdejšího kulturního střediska mi totiž bylo docela příjemně. Je fakt hezký, když se k vám najednou spousta lidí na jednom místě zná, už z dálky na vás mává a přijde se s vámi přivítat. Za rohem zase dátě řeč s člověkem, kterýho jste do té doby znal třeba jenom z internetu a najednou zjistíte, že je s ním dobrej pokec, k tomu se přidají ostatní jeho známí a najednou máte tolik lidí kolem sebe, se kterýma byste rádi vykládali... :-D Je to prostě fajn na těchhle akcích, ale musí se to prostě podařit, což se tenhle večer vydařilo náramně.
ženy ženy...hejbou všemi :-)
Co se týče hudební produkce, byla taky hodně podařená. Toho večera tu hrály asi čtyři kapely, jejichž názvy, kromě Dogy mi bohužel nejsou známy, ale rozhodně to bylo zase něco jinýho, než slýcháme třeba tady v našem okolí na zábavách. Jednalo se samozřejmě o kapely, který hrajou převzatý písničky, ale skupina co hrála před Dogou hrála hodně těch popovějších věcí od světových interpretů v rockovým podání, až jsme s Dogou v šatně nestačili věřit svým uším, co že za hity to z nich leze. Ale dobrý. Troufli si snad od Madonny až po Rammstein a něco takovýho člověk málokde slyší.
Izzi
Samotný vystoupení Dogy se mi líbilo mnohem víc, než např. v Kotvrdovicích, kde jsme na ně letos byli poprvé. Docela dobře poskládanej playlist, kde převážnou většinu konečně tvořily nový písně z posledního alba a člověk si tak říkal, že už snad i bylo na čase. Přidal bych jich osobně klidně ještě víc, protože na desce Karikatury je podařených kousků docela dost a tak proč je neprodat i naživo. Radost mi určitě udělala úvodní Muay Thai, na kterou skvěle navázal Baron Prášil a ostatní skvělý hity na sebe nenechaly dlouho čekat. Určitě by nebylo špatný slyšet živě i nové songy jako např. Kacíř nebo Phoenix, který patří sice k těm tvrdším, ale celej koncert nemusí tvořit jenom skákací rychlý vypalovačky. Jinak Doga letos vystupuje s novou podiovou show, vylepšily trochu kulisy a tak to hned vypadá trochu víc profi. V Křižanovicích byl sál docela malej, o to víc napráskanej lidma a tak to hned vypadalo líp, bo aspoň bylo hned plno. Zároveň taky bylo hned velký vedro  a tak z každýho lil pot jak z konve. Trochu to přehnal i pan osvětlovač s umělým dýmem, kterej vypouštěl na podium a ve spojení mlhy s horkem nám tam málem udusil chudáka Mrňuse za bicíma :) V první půlce koncertu to bylo fakt až mnoho a ani fotit se díky tomu nedalo, bo všecko co bylo na fotkách vidět, byly jen siluety v mlze :-P Ale jinak perfektní. Horko nás sice limitovalo v pořádným řádění, ale i tak jsme si koncert skvěle užili a bylo to fakt podařený.
Po Doze následovala ještě jedna mladá kapelka, hrající taktéž převzaté bigbítovky a ta se mi taky docela líbila, protože to nebylo takovýto, že by hráli jen Kabát a Team jako většina těchhletěch zábavovek, ale hráli především dnešní moderní rock od současných kapel, který letí hlavně mezi mladýma a zahráli prostě všechno...a samozřejmě že i pár těch starých osvědčených odrhovaček.  Mít na to náladu, tak bych si na to i skočil :-D
friends
V globále to byl moc vydařenej večer, jsem rád, že jsem si tam vyjel, jsem rád za společnost všech, kteří tam se mnou byli a doufám, že brzo zase něco takovýho bude, protože  na takových místech při takové muzice a s takovýma lidma je mi fuckt fajn! ;-)

 Pár fotek z akce ZDE!!!

sdílet na Facebooku