Srpen 2010

Pivní slavnosti - Kamínka 2010 (6.-7.8.2010)

22. srpna 2010 v 15:04 | RUDA |  Akcičky
Pivní slavnosti Kamínka 2010
Co říct k Pivním slavnostem na Kamínce? Je to prostě jedna z tradičních akcí, bez kterých už si těžko léto dokážeme představit. Každoročně se na ni těšíme a dlouho dopředu už zabírá pomyslný místo v našich diářích. Stejně jako třeba na Noci plné hvězd v Třinci, tak ani tady nesmíme chybět. Jsou to takový vrcholy léta, či snad i celýho roku. Děcka se těšívají na Vánoce a my už tak nějak víc na tyhle tradiční akce. Ani letos nechyběla dobrá nálada, správní lidi a výborná muzika.
"Pivní" na Kamínce startují pravidelně už v pátek odpoledne a letos hrozilo, že si je asi moc neužijem, bo ještě v pátek celé dopoledne silně pršelo a vypadalo to nejmíň na gumáky a pláštěnku. Někteří z nás sice hrozili, že v takovým počasí nikam nepojedou, ale nakonec se počasí umoudřilo, přestalo pršet a i když nebylo zrovna pořád vlídně, tak ta natěšenost na tuhle akci a na lidi, co měli dorazit byla větší a nakonec jsme vyrazili všichni, co vyrazit měli. Na Kamínku jsme dojeli nějak kolem třetí hodiny odpolední a na místě už bylo několik lidí a stanů a pozvolna se to začalo rozjíždět. Sluníčko už taky začalo vykukovat a dělalo se příjemný teplo, takže to bylo fajn a nálada hned byla lepší. No a pak už to probíhalo skoro stejně, jako každej rok. Postavili jsme stany a šlo se na pivo. Mezitím samozřejmě probíhalo vítání s těmi, kdož dorazili až po nás i s těmi, které jsme tu potkali a dlouho třeba neviděli, takže kecárna atd. atd. Ještě než se akce začala rozjíždět a než začaly hrát kapely na podiu jsme se všichni shromáždili u stanů, vybalila se vodní dýmka a bafal se višňový tabáček, tak to bylo celé takové do pohody. No a pak už se šlo pít. Jelikož jsou to pivní slavnosti, tak se tady logicky voda moc nepije a jelikož má Kamínku pod palcem likérka Rudolf Jelínek, tak tady není nouze ani o jejich produkty. No a když se sejde banda lidí, tak to jde samo :) Nejhorší asi bylo zpachtovat se s borcama z Vranova, kteří sem dorazili snad poprvé a zároveň dovezli Denisku z Brna. Skácela už znám, ale jeho kámoša Martina jsem viděl poprvé, tak jsme se nějak dali do řeči a ten když pak zjistil, jak jsem dopadl na letošním MOR, tak si pak ze mě parchant celou dobu utahoval a chtěl mě asi za každou cenu ožrat, neboť mě chtěl znovu dostat na infekční :oP To první se mu asi podařilo, to druhý už naštěstí ne, ale i tak to tempo začalo být celkem vražedný a to bylo ještě celkem brzo. Ovšem musím se tomu dodneška chlámat, když ho vidím, jak mi podává ty baňky a pak říká: "Bacha ať neskončíš na infekčním! " No tož takovou majou ostatní srandu z cizího neštěstí :) Ale jo, byla celkem prdel a pátečním večerem jsme se docela prořehtali. První kapelu, kterou jsme krátce shlédli a snad na ni i trochu zapařili, bylo Turbo, který já teda zrovna moc nemusím, ale některý jejich hity už jsou prostě legendární a notoricky známý, tak proč si to neposlechnout.
Kalíme
Před následujícím Alkeholem jsem si šel ještě lehce zdřímnout, bo únava po noční šichtě byla znát, ovšem z lehkého zdřímnutí se vyklubal docela hluboký spánek a tak jsem se probudil právě ve chvíli, kdy Alkehol už skončil. A to mě vážení přátelé velmi mrzelo. Na tuhle kapelu jsem se tady moc těšil a nakonec to prochrápu. No nedalo se nic dělat, kvůli mě opakovat nemohli, no ale aspoň jsem byl v plné formě na následující další vynikající českou kapelu Škwor. A tohle vystoupení jsem si užil naplno. Pařili jsme, skákali a zpívali, jako už dlouho ne ...no prostě paráda.
Škwor - Kamínka
Škwor tady opět potvrdil svoji současnou skvělou formu a fakt se mi tahle kapela líbí čím dál víc. Dělají to fakt dobře a za poslední cca rok je u nich znatelnej velkej pokrok, hlavně co se týče živýho vystupování. Letos už jsem je viděl několikrát a pokaždé to bylo perfektní. Osobně tuhle kapelu v současné době považuju asi za nejlepší u nás! Dogaři, Kabátovci a fandové ostatních skupin mi snad prominou, ale mě se prostě líbí, jak to Škwor teď dělá. Určitě je to i zásluhou schopnýho manažera, kterej jim nastavil jakousi cestu, kterou by měli směřovat a evidentně se to vyplácí. Kapela nabírá stále nový fanoušky a je to fakt vidět, kolik lidí stojí a zpívá s nima před podiem teď, a kolik chodilo v minulých letech. Přitom se ani nehrajou v rádiu, ale mají prostě písničky, který na lidi zapůsobí. Tvrdý, melodický s moderním zvukem a s textama, který mají lidem co říct a v kterých se třeba často poznávají. Myslím, že jsou zároveň jediná kapela z té české první ligy, která se drží tohodle stylu a tím pádem by se dalo říct, že jsou svým způsobem originální. Pokud si to sami neposerou, tak určitě půjdou ještě nahoru. Nevim, jestli dosáhnou třeba někdy úrovně Kabátu, ale našláplý na to asi mají docela slibně. I když asi bych nechtěl, aby dělali podobný monstrozní koncerty. Takhle jim to sedí teď nejlíp a myslím, že si to i užívají. Uvidíme, s čím příjdou na novým albu. Zatím to platilo tak, že každý nový bylo lepší, než to předchozí, tak snad nepřetrhnou lajnu. Na Kamínce letos Škwor určitě patřil k vrcholům. Sice se mi zdálo, že některý písničky hrajou celkem zkrácený, ale to se mi možná jenom zdálo, ale pokud tomu tak bylo, tak aspoń o to víc jich zahráli :) Nejlepší byl asi závěr vystoupení, kdy na podium naběhl celkem ožralej Tonda Rauer z Alkeholu v upnutým tričku Škworů a s megapupkem venku. Přinesl klukům panáky, chlapácky se popusinkovali a nakonec s nima odzpíval závěrečnej přídavek "Mý slzy neuvidíš, při kterým dělal ještě různý kraviny. No byla to aspoň sranda a takový odlehčení na závěr (viz.video). Po Škworech už následovala jen zábavovka Tip-Top Q a to už nikoho moc netankovalo, takže jsme jsme ještě chvilku pobloncali po areálu a šlo se spát. Ve stanu na nás sice čekala ještě pohroma v podobě nateklé vody z náhlýho nočního lijáku a nasrané Sidny, která se ji snažila hrsťama vylívat ven, ale nebylo to zas tak hrozný.
Ruda z Ostravy a RUDA z Těšnovic
Přežili jsme a sobotní ráno bylo lepší než jsme čekali. Žádné extrémní kocoviny se nekonaly a tak jsme hned po probuzení vyrazili do zdejší restaurace na polívečku a nějakou tu kofolu. Dopoledne se celkem vleklo a nic zajímavýho se tu nedělo. Na podiu sice vystupovaly nějaké kapelky, ale těm jsme pozornost moc nevěnovali a spíš jsme si tak vykládali zážitky z předchozího večera a polehávali ve stanu. Kolem oběda už přijížděli první "celebrity" v podobě kapely Doga, Legend a Rudy z Ostravy a tak jsme je šli kluky přivítat a pokecat. Poté už začal na podiu trojčit známý štajger Ruda z Ostravy se svou kapelou The Libido a to byla docela sranda. Čert vem jeho převzaté písničky, který dokáže zahrát kdejaká zábavová skupina, ale ty kecy, improvizace a komunikace s publikem, to bylo perfektní. Ruda sem přivezl dávku svýho svéráznýho humoru a lidi se dobře bavili. Před podiem měl určitě větší úspěch než loňskej Ozzák, kterej sice měl nával při autogramiádě, ale jinak nic moc nepředvedl. U Rudy to bylo opravdu plnohodnotný vystoupení baviče i s hudební produkcí, tak, jak by mělo vypadat. Ostravak určitě svý příznivce nezklamal a spoustu lidí rozesmál, takže to byla taková příjemná sobotní oddechovka. Zazněly i jeho "nejslavnější hity" jako např. Markéta, Happy Kurde anebo aktuálně velmi oblíbená Ostrava, čímž spoustu lidí překvapil, bo ji zahrál jen tak unplugged se španělkou a navíc si odzpíval i refrén, kterej jinak zpívá zpěvačka Martina Pártlová.
V pohodovým stylu následovala i další, dnes už známá akustická kapela Legendy se vrací, která na Kamínku zavítala už podruhé a naposled se tu spousta lidem líbila, i když zrovna hrála za silnýho deště. Letos už to bylo s počasím v pořádku a tak se lidi mohli před podiem pohupovat do rytmů známých světových hitů. Do programu sobotního odpoledne tahle kapela skvěle zapadala a rozehřála lidi na další, spíš už tvrdší bandy.
Legendy se vrací
Reflexy se sice jako tvrdší banda nazvat moc nedají, ale přeci jen už je to jenom svižnější bigbeat než chlápkové se čtyřma španělkama a vlastně by se do role rozehřívačů publika dali zařadit taky. Sázeli tam všechny ty svoje zábavový hity jedna radost a před podiem měli docela nával. Je vidět, že tahle kapela je tady v regionu oblíbená (aby také ne, když tu hraje skoro každej měsíc) a lidem už jsou ty hity notoricky známý. Takže si spousta lidí a hlavně děvčat hezky zatrsalo a Reflexy sklidily docela velkej úspěch.
Mezi vystoupeníma různých kapel probíhaly ještě různý pivní soutěže, kam se mnohdy hlásily i různý individua, který sice sotva stály na nohách, ale na exnutí škopka si stále ještě troufali :)
Jedním ze soutěžících, kteří byli ještě v normálním stavu, byl i náš Bubák, kterej se zapoji hned do několika klání. Pivní moták mi nějak unikl, zato lovení pivních vršků tlamou z lavoru plnýho mouky už jsem spatřil a to bylo fakt zajímavý. Bubák prskal moukou ještě dlouho po soutěži a z šušňů, který ještě na druhej den lovil z rypáku,by se snad daly upíct i rohlíky :-D No veselé to bylo. Do druhé soutěže se s ním přihlásila ještě Sidny a to s pivní soutěží moc společnýho nemělo. Měli si mezi sebou přehazovat balonky plný vody, ovšem stížený to měli tím, že na rukách měli rukavice plný ostrých hřebíčků. Soutěž docela nic moc a tak nejvtipnější na tom byly snad jen kostými našich soutěžích, kteří vypadali, že přišli zrovna z rybařiny.
KAMÍNKA 2010
DOGA
Po těchle kravinách už bylo v plánu vystoupení slovenské kapely Desmod. To se ovšem bohužel nekonalo z důvodu onemocnění zpěváka a tak s předstihem musela nastoupit kapela Doga, kterou už všichni dobře známe, že?! :) No a jejich vystoupení bylo taky tak trošku v ohrožení. Ne snad, že by nemohli hrát vůbec, ale spíš jeden z jejich členů byl značně indisponován, takže hrozilo, že nakonec odehrají koncert jen ve třech. Ano, kytaristu Lumírka odpoledne docela skolily hruškovice od Jelínka a tak chudák byl trochu více mimo :) Nakonec se ho ale těsně před koncertem podařilo probudit, Lumča se z největší krize dokázal mistrovsky dostat a celý vystoupení zahrál docela bez chyby... snad kromě úvodní písničky, kdy asi ještě chrápal a začal zpívat refrén o něco dřív než Izzi :) Ale byla sranda se na něj dívat a nakamerovávat jej na podiu, bo zas dělal kraviny a veselá nálada mu fakt nechyběla. Vystoupení Dogy se taky hodně povedlo. Tahle kapela už neodmyslitelně patří k této akci a Pivní slavosti na Kamínce bez Dogy si už řada skalních příznivců snad nedokáže představit. Pod podiem tedy opět slušnej kotel, lidi zpívali a skákali a atmosféra byla moc fajn. I po stránce zvukové to bylo celkem bez chyby a jelikož i frontman tentokrát zůstal střízlivej, tak to bylo všechno odehrátý celkem profesionálně a s dobrým ohlasem u publika. Já jsem jejich koncert opět dokumentoval, takže jsem se pohyboval snad všude možně, ať už na podiu, před ním či na různých místech v davu a atmosféra vládla všude perfektní, takže kluci tady opět měli velkej úspěch.
Doga a my :)
Na závěr koncertu Dogy jsme se s Bubákem a Vranysem tak trochu z legrace hecli a při tradičním přídavku od Lindy Perry v písničce "What´s up" jsme vlezli Pepsimu za mikrofon a zpívali s Izzošem závěrečný kolečko refrénů :) No a řeknu vám, že za střízliva to není žádná sranda stát před takovým davem a něco tam halekat :oP Zdrhli jsme sice docela předčasně a Pepsi nás k mikrofonu ještě pobízel zpátky, ale svou "chvilku slávy" jsme si užili, tak už jsme se radši nevraceli. A tož sranda byla no a jelikož byla po celej večer taková uvolněná nálada, tak to bylo všecko v pohodičce. Doga tedy nezklamala a za rok s ní tady pořadatel počítá zase, takže se fandové snad můžou na tuhle kapelu zase těšit, třeba už i s novýma písničkama.
Po Doze následovala slovenská legenda Tublatanka s Maťem Ďurindou v čele a ta zde měla taky velkej úspěch, ostatně jako všechny ty "hlavní" kapely letos. Publikum se tu tento rok sešlo fakt dobrý a každé kapele tu vytvořili super atmošku. Kapely sem navíc taky rády jezdí a údajně už pořatel musí některé i odmítat, bo zájem o hraní na Kamínce je prý docela velkej. Není se čemu divit. Pro kapely je tu připravený dobrý zázemí v podobě dřevěných srubů, můžou tu přespat, zakalit a sejít se tu s ostatníma hudebníkama, což potvrzuje i páteční společná kalba kapel Škwor a  Alkehol, kde někteří členové vypadali dost "výživně" :) Navíc je tu dobrý publikum a příjemný prostředí uprostřed lesů, takže akcička je to celkem oblíbená. Tublatanka se tu tedy taky předvedla v dobrým světle a záhrala koncert na úrovni. Líbilo se mi to podstatně víc než na letošním Masters of Rock, kde sice hráli za světla, ale i tak kostra koncertu zůstala celkem stejná. Na Kamínce asi hráli o něco dýl a pár hitů přidali no a taky jsme se mohli dočkat delších těch jejich slavných "onanií" na hudební nástroje. Tentokrát jsem to hltal z blízkosti z prostoru pod podiem a tak jsem si ty jejich sólíčka mohl hezky vychutnat jak v obýváku. O sólech jejich basáka už jsem se zmiňoval v článku z MOR, ale větší úspěch tady určitě měl jejich bubeník, kterej svýma dlouhýma sólama roztleskal spoustu lidí v publiku a celkem na něj reagovali. Ten svým uměním určitě nenudil a ukázal, že to fakt za těma škopkama umí. Nejlepší ale stejně je, když kapela hraje pohromadě a lidi můžou poslouchat jejich starý známý hity. Zahráli snad všechny ty notoricky známý i několik novinek z alba "Svět v ohrození" a zařadili se tak k vrcholům sobotního večera, či snad celýho letošního festivalu.
TUBLATANKA
Večer ještě měli zakončovat tradičně Kosovci, ale této zábavy už jsme se nějak nezúčastnili. Závěrečnou část večera jsme trávili u Dogy v chatce, kde jsme ještě poseděli s pár lidma a zbytkem kapely, bo Izzik odjel nezvykle už po koncertě pryč a Pepsi tradičně domů. Takže se žádná velká kalba nekonala a oproti pátku se šlo spát relativně za střízliva. Teda alespoň já, bo někteří to údajně ještě rozjeli a táhli až do rána bílého :)
Pivní slavnosti Kamínka 2010
Tahle tradiční oblíbená akce je tedy už opět letos za náma a minimálně od Vánoc už se budou její stálí návštěvníci určitě těšit na další ročník. Je to tady pokaždé dost povedený, jsem rád, že tahle akce bývá docela blízko našeho bydliště, že tady potkám spoustu známých a že sem pořadatel zve opravdu dobrý kapely. Letos sice chyběla nějaká ta větší "Star", ale mě to naopak vůbec nevadilo, bo kapely jako Alkehol, Škwor nebo Doga mi bohatě vystačili. Oproti ročníkům, kdy tu vystupoval Divokej Bill, No name nebo Tři sestry tu aspoň nebylo až tak extrémně narváno a dalo se to v pohodičce prožít. A o té pohodě je tenhle fesťák především, takže i když už tu neřádíme tak jak "za mlada", tak to je tady pokaždé moc dobrý a dokážu si to užít. Se složením kapel tedy letos spokojenost, škoda jen té neúčasti Desmod a mě navíc mrzí to zaspání Alkeholů, ale zatím mě tady s výběrem kapel nikdy nezklamali. Kabáty, jako při mé první účasti tady, už asi na Kamínce neuvidíme, ale nebojím se, že by příští rok pořadatel šáhl někam vedle a pozval nějaký srágory. Počasí nám nakonec po celej víkend taky jakž takž vyšlo, takže s letošním ročníkem opět spokojenost. A nejlepší pivo? Opticky podle nejdelších front a dle ohlasu většiny návštěvníků jednoznačně Svijany!!!

FOTOGALERIE Z PIVNÍCH SLAVNOSTÍ ZDE!!!

V rozsáhlém videodokumentu můžete spatřit Škwor, Rudu z Ostravy, Legendy se vrací, Dogu, Tublatanku a jiné...


Další hudební videa z Kamínky budou postupně přibývat na facebookové stránce "hovadoblogu".

Rozsáhlejší dokument z vystoupení Dogy je na jejich ofiko stránkách!
sdílet na Facebooku

Independent fest - Bojanovice (31.7.2010)

16. srpna 2010 v 11:49 | RUDA |  Akcičky
Independent fest
Takže abychom to červencové vyprávění pomalu zakončili, tak ještě sepíšu pár řádků z jedné takové malé, ovšem docela podařené akcičky, jenž byla nazvaná jako Independent fest a konala se poslední červencový den ve vesničce Bojanovice nedaleko Kroměříže. Hlavníma hvězdama tady byly kapely Fousatej hat, Nšoči a především slavnej "pornofolkař" Záviš.

Fesťáček začínal už docela brzo odpoledne a taky docela brzo musel skončit, bo zdejší obyvatelé zrovna nebyli nadšení z toho, že v se v jejich poklidné vesničce koná nějaká rocková "divočina". No holt je to asi všude na těch vesnicích stejný a starousedlíci jsou prostě proti zábavě mladších a tak nezbývalo pořadatelům nic jinýho, než celej program sestavit tak, aby konec byl do 22:00 a produkce tak nenarušovala noční klid.
Akci uspořádalo pár místních nadšenců a je dobře, že si aspoň někdo troufne něco podobnýho tady v okolí ještě spáchat. Sice to byl spíš takovej hodně levnej underground na podiu z lešeňových trubek a přikrytým igelitovou plachtou, ale zase to mělo takový to  svoje "punkový" kouzlo.
My jsme sem dorazili nějak po čtvrté hodině, kdy zrovna finišovala kapela Nibiru a chystala se kapela PL-KM, kde zpívá Vranysova kočka Martina. Bubáka však v té době napadlo, že bysme mohli zajet ještě domů pro kameru, bo chtěl mít nahraný vystoupení Záviše, a tak jsme ještě cestovali zpátky do Těšnovic a zpět. Během našeho návratu už bylo vystoupení kapely PL-KM rozjetý a spíš už se zchylovalo ke konci a Marťu jsme tak na podiu viděli snad jen při necelé jedné písničce a zbytek už kapela dohrávala bez ní, jen se zpěvákem. Co říct k téhle partě? Viděl jsem je už párkrát hrát ve Zlobicích v Americe, tehdá ještě pod bývalým názvem Pezzidi Recambio a je to kapelka celkem nadějná. Zatím jsou hodně mladí a koncertní nezkušenost je tam ještě hodně cítit, ale potenciál v sobě mají a mohlo by z nich něco vyrůst. Je to spíš takovej punk-rock, v několika písničkách obohacenej o tahací harmoniku, takže to místama může připomínat třeba Tři sestry, hudebně to taky nezní špatně a několik písniček a melodií mají docela chytlavých. Chybičky, který se vyskytujou během živýho hraní se časem vypilujou se zkušenostma a tak by tahle banda mohla ještě zapracovat převážně na textech, bo jejich jednoduchost mi v některých písničkám prostě nesedí. No a taky by ještě někdo mohl říct jejich kytaristovi Tomášovi, že na koncertech hraje pro lidi a né pro bubeníka, bo ho neustále vidím, jak je otočenej k publiku zády a vůči lidem to vypadá fakt dost blbě :) Stejně jako každá mladá kapela i tihle lidi potřebují čas, dření ve zkušebně a hlavně nabrat zkušenosti z koncertů. No a pokud to nezabalí, tak na ně budou lidi chodit, bo nakombinovaný to mají celkem dobře.
Fousatej hat
Po nich už nastoupili jedni z "headlinerů", kapela Fousatej hat. Kapela známá především díky svým coververzím českých i světových hitů, který si svérázně přetextovávají a upravují po svém. Není tedy nouze o množství přisprostlých slov a hlavně specifickýho humoru, který do těch předělaných písniček tihle pánové vnáší. Nedělají z toho prostě žádnou vědu, baví je to dělat si z toho prdel a jsou různě po republice už docela známí a lidi je vyhledávají. Je to samozřejmě taky velkej underground a žádný velký honoráře tihle borci určitě neberou, ale na takový ty tancovačky po desáté hodině, kdy už mají všichni řádně naváto, je to kapelka celkem ideální. Někdo by to nazval pokleslou zábavou, ale my češi tohle prostě máme evidentně rádi :) Jejich koncert byla prostě jedna velká prdel a snad nikdo to nemohl brát vážně, jako že by přijely hvězdy zahrát nějaký umění. Chlápkové na podiu s vizáží kdejakýho zedníka prostě zahráli svý, pobavili se u toho, pobavili snad i několik lidí, vyžrali na podiu flašu zelené a jakmile dohráli, šli na párek a pivo mezi lid :) Jen fakt škoda, že museli hrát tak brzo, bo věřím, že s pozdější hodinou by se to rozjelo určitě ještě víc.
Nšoči
Víc se to začalo rozjíždět ovšem až s příchodem kroměřížské znovuzrozené legendy Nšoči na podium. Pavel Knap a jeho omlazená družina po několika letech vystoupila opět poblíž svého rodného města a všichni určitě byli zvědaví, jak jim to půjde. A nutno říct, že jim to fakt jde a čím víckrát je slyším, tím víc jsem přesvědčenej o tom, že vzít členy kapely B & W Bunny do Nšoči byl správnej krok. Fakt jim to dost dobře ladí, sehraní jsou úplně perfektně a je radost je poslouchat. Teď jsem je měl mimochodem možnost v srpnu ještě vidět po třetí na kroměřížským náměstí a tam to bylo zatím nejlepší, co jsem od nich slyšel a je fakt poznat, že s každým koncertem se sehrávají čím dál líp. No mám z toho celkem radost, bo tuhle kapelu fakt mám rád. Mladí muzikanti, kteří se v téhle nové sestavě objevují, jsou fakt kvalitní a chybiček v jejich hraní je opravdu málo. Obzvlášť novej kytarista Honza to evidentně na svůj nástroj dobře umí a ta druhá kytara v kapele fakt prospěla, bo když měl Marty zvládat všechny zvuky sám, tak tam prostě vždycky něco chybělo. Teď je to takřka dokonalý, i když ty klávesy mi tam furt nějak prostě nesedí, ale nahrazují zase ty zvuky saxíku a housliček a kdoví čeho všeho, co by naživo nikdo nezahrál. Mladá vokalistka Žanda to tam taky hezky obohacuje, ale ještě by to chtělo přidat víc na jistotě ve chvílích, kdy ji Pavel nechá na holičkách a musí zpívat sama. No ale časem se holka taky otrká a bude to OK. Hlas má kvalitní a se svoji kapelou, kde má hlavní roli u mikrofonu je určitě mnohem jistější. Tady prostě hraje prim Pavel a tak je tam jakejsi ten "respekt" ještě malinko cítit. Nšoči teď  tedy docela žije a když jsem se bavil s Pavlem, tak na něm bylo poznat nadšení z toho, jak to teď funguje. Má při sobě kvalitní muzikanty, kteří mají chuť hrát a snad i tvořit nový věci, takže třeba se časem dočkáme i něčeho novýho. Mimochodem slyšel jsem demáč od kapely B & W Bunny a zaujalo mě to na první poslech. Ač mladí lidi, tak dokážou tvořit kvalitní muziku a dobře ji odprezentovat. Myslím, že o těchle určitě bude ještě hodně slyšet a jen doufám, že se nějak nebudou křížit zájmy mezi touhle kapelou a Nšoči. Jak je známo, tak být ve dvou kapelách časem nikdy nedělá dobrotu a jeden bude upřednostňovat to nebo ono. Snad to ale tyhle lidi nepotká a budou si užívat převážně radost z muziky a společnýho hraní, jako tomu bylo právě tady v Bojanovicích. Tam Nšoči málem neslezli z podia a obzvlášť na Knapovi, kterýho si tady lidi často pletli se Závišem, bylo vidět, že by klidně hrál až do půlnoci. Lidi je taky moc nechtěli pustit dolů, ale čas a pořadatelé byly neúprosní a jelikož musel ještě vystupovat právě onen Záviš a vše se mělo stihnout do zmiňované desítky, tak Nšoči končit prostě bohužel museli :)
Záviš
Nakonec se stejně přetahovalo a král českého pornofolku Záviš hrál až do nějaké té půl jedenácté. Žádnej velkej hluk ovšem tenhle chlapík nevydává, bo hraje jen na kytaru (tentokrát nezvykle na elektrickou) a jeho písničky jsou spíš poklidný. Bylo ovšem vidět, že lidi přišli převážně kvůli němu. Pod podiem se vytvořil asi největší kotel a někteří jeho fanoušci odzpívávali všechny jeho songy nazpaměť. "Ačkoli vím, že pro mnohé z vás to bude těžké k pochopení, já jsem starý kokot, to je seznámení" - takhle typicky začal Záviš svoje vystoupení a postupně se samozřejmě přiostřovalo. Nevím, co si kdo z vás představuje pod pojmem pornofolk, ale Záviš je prostě písničkář, kterej nejde pro všemožný sprosťárny daleko. Přisprostlý písničky o různých formách soulože, alkoholismu a jiných hovadinách prostě sype z rukávu jedna radost a nic mu není svatý. No a divili byste se, kolik lidí to žere :) Obzvlášť Bubák měl obrovskou radost, že si může se svým idolem prozpěvovat tváří v tvář :) Prostě i takový odreagování je občas potřeba a stejně jako u Fousatýho hada ani Záviše nelze brát příliš vážně. Jeho vystoupení je taktéž převážně sranda a pokud není člověk fakt nějakej extrémní puritán, tak se tomu dokáže zasmát. Nejsem sice zrovna z těch, kteří by jeho písničky pravidelně poslouchali, ale některý notoricky známý písně už znám, takže jsem věděl, co můžu čekat. Dovedu si představit s tímhle chlápkem někde sedět v hospodě a vidět ho, jak tam brnká na španělku a baví lokál. Nedokázal jsem si představit stát ho někde na podiu a pod ním, že by křepčili lidi. Ale tady přece jenom lidi tleskali, skandovali, ženský trsaly...no měl tu tenhle pán celkem úspěch a kdoví, třeba by to dotáhl i tam kam Nohavica, kdyby neměl takový vulgární texty :-D Na kytaru je to totiž mistr a co dokáže vybrnkat, tak to je docela mazec!
Independent fest
A tož tak to byl docela příjemně strávenej poslední červencovej večer, zase jsme viděli některý inteprety, který jsme ještě naživo neviděli a bylo to fajn. Pořadatelům se snad akce vydařila, myslím, že neprodělali a tak snad příští rok přilákají zase někoho zajímavýho a třeba už s větším rozpočtem a kvalitnější podiovou výbavou. Určitě držim place! ;)

Fotky z akce ZDE!!!

Na videu ke shlédnutí: Fousatej hat, Nšoči, Záviš!


Rozsáhlejší videodokumentace z vystoupení kapely Nšoči na: www.nsoci.estranky.cz
sdílet na Facebooku

Dovolená s Dogou 2010 - České Švýcarsko

10. srpna 2010 v 17:51 | RUDA |  Akcičky
Dovolená s Dogou 2010
Bylo toho všeho poslední dobou docela dost a času na sepisování nějakých pamětí naopak zoufale málo, takže se to teď pokouším nějak dohnat a jelikože bych nějakou akci nerad přeskočil, tak to prostě budu brát pěkně chronologicky, jak šel čas. Další akcí, která stojí za zmínku, tedy byla letošní Dovolená s Dogou, která se letos konala nedaleko Národního parku České Švýcarsko, konkrétně v lokalitě zvané Vlčí Hora.

Neděle - 25.7.
Startovalo se v neděli v brzkých ranních hodinách, neboť cesta přes celou republiku až ke Šluknovskému výběžku zabere nějakých pár hodin a tak jsme se namáčkli v pěti lidech k Bubákovi do auta a mohlo se vyrazit. Cesta ubíhala celkem v pohodě, žádné velké vedro naštěstí nebylo a tak první velkou obědovou zastávku jsme učinili až někde u Hradce Králové v nějaké kolibě, kde jsme dali dlabanec a zároveň jsme se tu setkali i s rodinou Skácelovou, která jela za tím samým cílem a tak to byla trošku i náhodička. My jsem ještě ovšem měli v plánu jednu mezizastávku někde u České Lípy v obci Zahrádky, kde sídlí jistá Bubákova kamarádka a ta nám udělala docela hezkou a naučnou prohlídku okolo místního zámku a zároveň nás provedla zdejší krásnou přírodou, kde už se to začínalo hemžit skalami a zajímavými obydlími uvnitř nich vytesanými :) Moc jsme tomu ovšem nedali, neboť času už bylo málo a my jsem se museli jet ubytovat do našeho penzionu ve Vlčí Hoře.
Zahrádky
U cesty už jsme začali potkávat pár proslulých severočeských konkubín, o který bych si ale asi ani kolo neopřel, no a další docela dobrá náhodička byla, když jsme dohonili auta dalších našich spoludovolenkářů ze severní Moravy, takže jsme na místo dojížděli pěkně zároveň a hezky jsme se mohli vítat.  Na místě už byla převážná část kapely a několik dalších lidí, na kterých bylo vidět, že si čekání na ostatní krátili ve zdejší restauraci. Ubytovaní jsme byli v penzionu Vlčárna, kterej oznámkoval svou hvězdou i známej televizní kuchta Zdeňa Pohlreichů a kromě toho, že už tady nepracuje ta kuchařka, která to ocenění dostala, to tu vypadalo docela stejně jako v televizi :-D Ubytování krásné, restaurace taky, akorát možná příliš malá, ale pokud se tu nesleze tak velká banda jako my, tak si myslím, že na zdejší poměry asi stačí. No a tak jsme si rozdělili pokoje a "uvítací večírek" mohl začít. První den se začalo fakt zostra. Několik jedinců to táhlo až do rána a věřím, že zábava musela být veliká. Náš pokojíček ovšem šel spát docela brzo, bo únava z cesty byla docela znát a já jsem navíc byl ještě dojebaný z té nemoci, která mě skolila na Masters of Rock, takže jsem se v prvních dnech dovči ještě musel šetřit. Ale i tak byla docela sranda a dobře jsem se pobavil, i když né až tak dlouho, jako ostatní :)

Pondělí - 26.7.
Pondělní ráno u snídaně bylo celkem zábavný. Bylo totiž krásně poznat, kdo šel brzy spát a kdo to táhnul naplno až do rána. Plán dne tudíž byl nejsitý, neboť spousta lidí nebyla schopná řídit a tak se vymýšlelo, co s načatým dnem. Nakonec jsem Izzošovi hodil tip na chloubu zdejšího Národního parku, tzv. osmý div světa, což je proslulá Pravčická brána. Ten se naštěstí nakonec ujal a odpoledne se mohlo hromadně vyrazit. První den jsme si tedy užili něco z té opravdové turistiky, když jsme vystoupali až na vrcholky skal okolo Pravčické brány a byl to tady fakt zážitek. Člověk by si řekl, že je to obyčejnej kus šutru, ale má to opravdu něco do sebe. Navíc okolní vyhlídky byly nádherný a počasí nám taky vyšlo perfektně, takže to byl výlet dosti podařenej a vrcholové pivečko za 40,- Kč pak skutečně bodlo. Ač se to nezdálo, tak výlet to byl docela náročnej a než jsme došli zpátky k autu, byla na nás únava dost už znát. Cestou zpět jsme ještě dali pozdní oběd a poté se pozvolna začal rozjíždět druhý večer na Vlčárně, který se nesl v podobným duchu, jako ten první :) Opět ale jdeme spát dřív než ostatní ve chvíli, kdy už začíná ta největší zábava ustávat.
Pravčická brána
Úterý - 27.7.
Ráno je celkem veselý. U nás v pokoji se totiž na zemi probouzí kamoš Heňo, kterýho sem v noci v docela zmoženým stavu dotáhli ostatní, neboť do svýho srubu už by asi nedošel. Pohled na jeho probuzení ovšem stál za to: Leží, slyší Vranysův hlas  a pronáší: "Kua co děláš v mojí posteli?", zvedá se, slyší Bubáka a pokračuje: "Kua a co ty děláš v mojí posteli?" Rozlepuje oči, rozhlíží se kolem.."Kua kde to su?? Jak jsem se sem dostal???" :-D Dál asi není třeba pokračovat, ale takový rána fakt nikomu nezávidím :) Tak jsme se hned po probuzení společně hezky zasmáli, u snídaně probrali historky z předešlého večera a opět se začalo promýšlet, jaké nejdeme během dne vyžití. Nakonec padla volba na Děčín a místní aquapark, abychom si užili i nějakýho toho letního koupání. Zavzpomínali jsme si tedy tak trochu na blbinky z polskýho aquaparku ve Wisle a spolu s Vranysem, Bubákem a Izzim jsme se proháněli na zdejších tobogánech jako malí kluci. Obzvlášť jeden, takový hezký, prudký, červený nás zaujal nejvíc a na něm jsme trávili většinu času. Pohodička a krásný uvolnění přišlo i v parádní horké výřivce, byla tu i divoká řeka, která sice moc divoká nebyla, ale využili jsme tu snad všechno co se dalo. Takové fajné vodní vyblbnutí. V Děčíně jsme strávili převážnou část odpoledne, bo jsme tu šli všichni ještě na hromadný oběd a k večeru jsme se opět vraceli na místo našeho pobytu. Tady měl toho dne probíhat ještě tradiční dovolenkový unplugged koncert Dogy a tak přijelo i několik dalších lidí, kteří tu s námi celou dobu nepobývali.
my
A večer to byl docela ve velkým stylu, bo pan pořadatel, jemuž penzion patřil, přichystal pro kapelu dokonce i valník, jenž představoval podium, zajistil ozvučení, světla a dokonce i druhou kapelu, která se měla starat o zábavu po koncertě Dogy. A to bylo fajn. Doga začala hrát už za světla, nějak těsně po osmé hodině a i když se lidi zpočátku ostýchali jít pařit před podium, tak s přibývající tmou, rychlejšími songy a zvýšenou dávkou alkoholu v krvi začala být atmoška lepší a lepší a rázem se pařilo o sto šest. Byl to takovej uvolněnej koncert, nikdo nic neřešil a nebylo to takový "ustrojený" a nacvičený profi vystoupení jako obvykle. Kluci dělali během hraní různý blbiny, kecy mezi písničkama byly taky zábavný a chlastání během koncertu bylo taky povoleno. Koncert taky navštívili pánové z liberecké kapely Nobody Knows, ktěři se přijeli na své kamarády podívat a asi je přijeli i ožrat, bo je po celou dobu koncertu napájeli a nosili jim na podium panáky, takže to byla občas sranda dívat se třeba na Lumosa, jak to do sebe láme a ještě se snaží brnkat v záklonu :) Tentokrát si dopřával i Pepa, takže se ním taky byla větší sranda než obvykle, kdy po koncertech hned balí a pádí domů, takže to bylo dosti fajn. Koncert jsme si myslím všichni užili, akorát na kapele byla znát už asi velká únava z předešlých prokalených dvou nocí a tak zahráli asi jen hodinový, tudíž zhruba poloviční vystoupení, než na předchozích dovolenkách, kdy toho sázeli vždycky mnohem víc. Tady ovšem měli v zádech druhou kapelu, tak jim to bylo více méně jedno a věděli, že lidi se budou bavit dál.
Doga
A taky že joo! S nástupem druhé kapely s originálním názvem Semeno, se totiž rozjela ta pravá zábavová tancovačka, bylo tady hodně lidí i z blízkýho okolí, kteří k nám třeba vůbec nepatřili a rozjetý to bylo hezky. Kapela Semeno hrála zpočátku převážně hity od kapely Kabát a tak to spíš vypadalo na jejich revival, ale  ke konci večera už začali hrát i jinej repertoár a bylo to fakt dobrý. Lidi pařili, krásně se bavili a v jeden moment jsem se fakt zastavil na pomezí terasy a "tanečního parketu", rozhlídl jsem se kolem sebe dopředu i do zadu a fakt jsem si říkal, jaká je to paráda, jak jsou všichni okolo uplně šťastní, každej se baví a vládne tady úplná pohoda. Byl to fakt takovej hezkej pocit. Nikdo nebyl nijak extrémně ožralej, ale všichni měli dobrou náladu a byli rádi, že jsou tam ve společnosti známých lidí, se kterýma se dobře baví. A v ten moment si člověk říká : "Sakra, proč to tak není pořád?" Jsem ovšem rád, že takový chvíle aspoň občas příjdou a lidi mají společně radost ze života!!!
pařba
Večírek to byl fakt rozjetej a tuhle noc už se nechtělo spát ani mě. Jakmile dohrála kapela Semeno, která zakončila svou produkci originálním zpívaným sloganem: "Kdo nezná Semeno, to je pěkný vemeno!", šli jsme na pokoj pro kytaru a společně s Frantou, který dorazil i se svým fotoaparátem z Prahy, jsme rozjeli zpívající show. Během ní se za kytarou vystřídalo několik lidí, včetně profíka z kapely Nobody Knows, kterého jsme ten večer překřtili na Hybrida, ten ovšem neuměl zahrát žádný český písničky a tak jsme to s Frantou vzali opět do svých rukou a po zbytek večera jsme si krásně vyřvávali hlasivky spolu s ostatníma. S Franckem nám to docela dobře ladilo, a tak jsme békali a hráli jedna radost a skončili jsme až s vyčerpáním repertoáru a našich hlasivek. Jinak se toho večera (kromě toho, že "Dogastánkaře" Míru chtěl několikrát ojebat pitbull) už asi nic zvláštního nestalo, a tak jsme šli příjemně unavení hezky zase zalehnout s pocitem krásně prožitýho dne.
úterní večer
Středa - 28.7.
Dalšího dne byl v plánu paintball - adrenalinová hra, kdy na sebe střílíte z pistolek štiplavé barevné kuličky z plynových pistolí a hrajete si na vojáky :) A opět jsme měli docela servis. Na parkoviště před penzion pro nás přijela Avia, my naskákali na korbu a několik km jsme jeli mezi pastvinama naskládaní, jako kdybysme šli do zemáků! :) Po cestě jsme ještě zažili malé safari, kdy jsme projížděli mezi stádem krav a koní, přičemž jeden z nich zaujal svoji výbavou naši kamarádku Máňu tak, že na to asi do smrti nezapomene a bude to mít stále před očima :-D
Na místě už na nás čekala sličná slečna z provozovací společnosti tohoto "sportu", která nám vysvětlila instrukce, navlekla nás do maskáčových mundurů a mohli jsme jít bojovat. Hrálo se v obrovské, nějaké bývalé zemědělské hale, mezi betonovýma sloupama a pneumatikama. Zpočátku jsme hráli hru na vystřílení týmu, kdy jsme šli proti sobě a museli zničit zbytek ostaních protivníků a další dvě hry už se hrály o dobytí vlajky, která byla umístěná někde uprostřed haly. A to byl teprve ten správnej boj. Střely a skrýše některých byly obzvlášť zákeřné a promyšlené, hlavně s Lumosem jsme proti sobě stříleli dost dlouho a bezúspěšně, ale nakonec to panáček schytal nejspíš od jiného mého spolubojovníka a tak jsem se mohl odvážně vrhnout pro vlajku a vybojovat ji pro náš tým. Totéž jsem zvládl i ve hře druhé, tudíž jsem se stal válečným hrdinou dne, ovšem bez jakéhokoliv metálu (spíše s "metálisty" kolem sebe)! :-) Nakonec už jsme do sebe šili jen tak hlava nehlava do vystřílení zásobníku a totálně vyčerpaní a zpocení jsme to po těch dvou hodinkách docela už rádi zabalili. Nezdá se to, ale je to hra docela náročná a ten adrenalinek asi fakt na člověka dost působí. Paintball už jsem hrál jednou v lese, tady to bylo zas něco jinýho a další zajímavá zkušenost.
paintball
Po paintballu pro nás den ještě nekončil. Oběd jsme si dali u nás na Vlčárně, ovšem tady to bylo tou dobou docela fiasko, bo byla plná restaurace lidí a personál hrubě nestíhal. Na objednávku jsme čekali snad 3/4 hodiny a ten samý čas snad pak ještě na jídlo. Paní se nám sice omlouvala, že jim ráno utekla servírka, ale pokud tam panuje takovej bordel, tak se snad ani nedivím. Tohle vidět Pohlreich, tak je tam snad roztrhá a zapálí to tam :) K jídlu nemůžu říct žádnou vítku, dlouho jsem tak dobrýho moravskýho vrabca nejedl, ovšem je vidět, že organizace tam hrubě vázne a při větším počtu lidí se tu prostě nestíhá. Škoda! Jinak by to tu bylo, ještě vyjma té nepříliš chutné plzeňské dvanáctky, docela dobrý.
Vlčí hora - rozhledna
čtyřkolky
V podvečer jsme měli ještě v plánu zajít si na místní rozhlednu na Vlčí hoře, což byla taky docela příjemná procházka, akorát že bylo docela zataženo a rozhled tak nebyl úplně ideální. Ale dobrý, aspoň jsme se hezky provětrali v lese :) Po návratu jsme se ještě byli vyblbnout na čtyřkolkách, který tu pro nás zajistil místní pantáta a tak jsme se mohli neomezeně projíždět po zdejších loukách a byla to fakt paráda. Až někdy nebudu vědět co s penězma, tak si tenhle stroječek asi pořídím, bo mě jízda na tom docela chytla a hezky jsem se na tom vyblbnul. Ke konci už jsme to s Vranysem dostali docela do ruky a tak to byla celkem zábava...i když to dá i fyzicky trošku zabrat. Takže docela fajn strávenej den, při kterým se člověk ani chvilku nenudil. Chlapci z Dogy už to bohužel nezvládali, čekal je ještě náročnej čtyřkoncertní víkend a tak nás opustili už ve středu odpoledne a jeli odpočívat do svých domovů.
My jsme si ovšem poslední společnej večer užili docela příjemně. Sedělo se na terase a hrálo se na kytáru. Tentokrát jsme seděli a zpívali všichni spolu a vypadalo to spíš jako na sjezdu trampů nebo někde na vodě a bylo to moc fajn. Už se nijak moc nepilo, spíš jsme si užívali jen tu pohodu a ty písničky, přičemž jedna byla hezčí než druhá, zahrál si každej, kdo na kytáru aspoň trochu umí, přičemž nejvíc zaválel Tomáš, kterej tam sázel samý lepší hity a fakt se mi tahle příjemná večerní písničková atmoška moc líbila. Ještě ten táborák nám tam chyběl :) Spát se nám ani nechtělo, ale jelikož bylo v plánu brzo vstávat, tak se holt muselo.

Čtvrtek - 29.7.
Čtvrtek byl posledním dnem, který jsme strávili mimo domov a v plánu už byla jen cesta domů a nějaký ten výlet navíc. Okolo deváté ranní jsme se tedy po snídani všichni rozloučili a vyráželi zpět na Moravu. Posádka našeho auta se ještě ovšem rozhodla pokochat se krásami Českého Švýcarska, a tak jsme odjeli ještě do nedalekých Jetřichovic a vyrazili do centra Národního parku mezi Labské pískovce na zdejší vyhlídky. V plánu byl asi 7 km okruh, na kterým nás čekaly  tři krásný vyhlídky na vrcholcích špičatých skal, počasí nám po počátečních ranních rozpacích ukázalo svou hezkou tvář a tak to byla docela hezká procházka. Bohužel nás potkala po ceste jedna malá nepříjemnost, když Bubák pár km od startu ztratil svůj služební telefon, kterej si nevypínal ani na dovči, aby mohl neustále objednávat čočku :) Naštěstí ho našli za náma jdoucí turisti, ale kluci se i tak při hledání prošli celkem daleko. Naštěstí vše dobře dopadlo a tak už jsme si jen mohli vychutnávat zdejší krásný panoramata a skaliska, na který jsme z těchle vyhlídek viděli skoro jako z letadla. Bylo to fakt moc hezký a jsem rád, že jsme tenhle závěrečnej výlet ještě podnikli, bo když už jsme se štrachali tak daleko na tenhle cíp republiky, tak jsme ze zdejších krás chtěli ještě něco hezkýho vidět. Poslední cca kilometr naší proházky už nás ovšem zkrápěl déšť a tak jsme to vychytali docela ještě dobře, bo pak už pršelo neustále až do konce týdne. Takže nám to hezky vyšlo, nasedli jsme do auta a upalovali k domovu.
Rudolfův kámen
Celá dovča vyšla, co se týče počasí, úplně parádně. Nebylo ani vedro, ani škaredě,cestovalo se bez problémů, zážitků bylo taky dost, člověk se ani chvíli nenudil, akorát ze zdejší přírody bych si toho asi přál možná poznat ještě víc, bo jsme zdaleka neprobádali všechny skvosty, který tyhle končiny skrývají. Někdy si sem tudíž budu muset zajet ještě jednou, bo je tu fakt krásně a jen po cestě autem po místních úzkých horských silničkách mezi skalama se tu člověk fakt kochá. Možná, že už to byla dokonce i poslední dovča s Dogou, bo nápady už nějak ubývají a lokalit, kam by se dalo zajet už taky není moc. Stejně mám pocit, že první dovču s touhle bandou na jižní Moravě už máloco překoná, bo tam byl opravdu program nabitý, dopředu přesně daný a stálo to za to. To samé říkají ti, kteří byli na úplně první dovolené v Chorvatsku u moře a tak teď už se spíš jen tak improvizuje. Pro příště by to fakt chtělo vymyslet dovču s pevným denním programem, kde člověk třeba není ani tak závislej na dojíždění autem, aby si mohl večer i něco vypit a udělat to fakt pořádně, bo letos, ačkoliv bylo o zábavu pokaždé postaráno, tak ta organizace oproti létům předešlým, docela vázla. Jsem ovšem rád, že jsem tu opět mohl být se všema těma super lidma, že jsem zase další nový fajn lidi poznal a doufám, že se zase brzo někde společně slezeme.
vyhlídka
A na závěr bych chtěl vyzdvihnout výkon DinoPavla, kterej by si zasloužil nějakou odměnu za nesmrtelnost, bo kalit čtyři dny v kuse s minimem spánku, to je fakt nadlidskej výkon, kterej se jen tak nevidí. Gratulujeme Pájo!!! :-D

Fotogalerie z naší dovči k nalezení ZDE!!!

Video z koncertního večera:

(rozšířená verze oproti dogamusic.cz)
sdílet na Facebooku

Jak jsem si (ne)užil Masters of Rock 2010

2. srpna 2010 v 16:26 | RUDA |  Akcičky
MOR 2010
Ano vážení přátelé, mnozí z vás už jistě ví, jak pro mě tento metalový festival skončil a že na něj asi nebudu vzpomínat zrovna v dobrém, ovšem vezmu to hezky popořádku a tak se vše podstatné dozvíte v průběhu tohoto článku.
Loni, když jsem tento festival náhodně navštívil v posledním dnu jeho konání, na mě celkem dobře zapůsobil a tak jsem si řekl, že by další ročník nebylo marné absolvovat ho celý. A tak jsem se prostě rozhodl, v práci naplánoval dopředu dovolenou a vstříc novým zážitkům a poznatkům jsem odcestoval spolu s přáteli na čtyřdenní pobyt pod stanem do nedalekých Vizovic. Pro tuto strastiplnou cestu jsem obětoval a dodatečně vyvolal z důchodu ještě mého milého Favoritka, pro kterého už to asi byla poslední velká cesta se mnou a s plně naloženým autem lidí, ovšem zvládl to bez problémů a bude mi opravdu líto se s ním někdy loučit. Cesta uběhla docela rychle a v tom horku jsem byl rád, že nenastaly žádný komplikace v podobě kolon, jinak bychom v tom autě chcípli. Do Vizovic jsme se tedy dostali bez problémů a celkem bez problémů jsme i našli stan, kde už nás čekala kamarádka Anetka s Miškou, takže to bylo OK. Po menších peripetiích jsme postavili druhý stan, to všechno zabralo nějaký čas, no a vzápětí už se začal otevírat areál likérky od Rudy Jelínka, kde celej tenhle cirkus probíhal a lidi se začali ve frontách šoupat dovnitř. Ještě jsem si musel vyzvednout nezbytnou vstupenku od dalších přítelíčků a mohl jsem jít dovnitř téže!
První kapela začala hrát až ve 14:40 a vedro bylo odpoledne fakt pekelný a hodně unavovalo, takže jsme se nezmohli na nic jinýho, než se jen povalovat na dece. Naštěstí po chvíli dorazil Aloš se svojí bandou a společně jsme rozprostřeli nad hlavama obrovskou modrou plachtu, která nám vytvořila báječnej stín, po kterým jsme celou dobu toužili. Alošek myslel na všechno, takže dotáhl i křesílka a obrovskou nafukovací matraci, takže zázemí jsme tu měli fakt perfektní. Mohli jsme tedy v klídku ležet, poslouchat a dění na podiu sledovat přímo z velkoplošné obrazovky.
No a teď už ke kapelám. Čest odstartovat letošní MOR měla česká kapela Final Fiction. Nikdy jsem ji neslyšel a přitom mám pocit, že už jsem tohle slyšel někde jinde. Bohužel nikterak originální repertoár a takových kapel s ženským vokálem už jsem u nás slyšel docela dost. Prostě nic novýho pod sluncem. Všechny pecky ve stejným, spíš pomalejším tempu, monotónní hlas zpěvačky a i když jsem furt čekal, že to rozjedou, tak se tak nestalo. Na začátek možná dobrý, ale spíš bych je zařadil na vedlejší stage, když už tu museli být.
Gaia Mesiah
Po nich nastoupila další česká formace Gaia Mesiah a to byla taky jediná kapela, při jejichž vystoupení jsem se ocitl blízko u podia. Ani nevim, jak jsem se tam dostal, spíš jsem se jen přidal k ostatním, ale to vůbec nevadí. Gaia byla původně převážně ženská kapela a to ji dělalo originální. Frontmanka už tu bohužel není, za mikrofonem i za basou se objevili pánové no a tak jediné zástupkyně ženskýho pohlaví jsou tu za bicíma a za kytarou. Tuhle kapelu jsem taky nikdy živě neviděl, mám doma sice jedno jejich CD, ale nijak tomu zrovna neholduju. Narozdíl od kapely předchozí mají ovšem originální styl tvorby a neznělo to vůbec špatně. Frontman Viktor Dyk do toho dával hodně energie a když jeho hlas podbarvovala kytaristka svým vokálem, bylo to vcelku fajn. Nevydržel jsem ovšem celý vystoupení, bo horko fakt bylo šílený a tak jsem se musel jít svlažit pod vodu a zbytek vystoupení strávit ve stínu na dece.
Následující Salamandru jsme propásli, bo jsme šli zrovna pro nějaký věci do stanu a tak další kapelou, které naše oko shlédlo a ucho vyslyšelo byli slovenští Horkýže Slíže. A ti nezklamali. Dalo by se říct, že patřili k jedněm z nejlepších z celého čtvrtečního dne. Ohlas měli fakt velikej, pod podiem bylo narváno a lidi se bavili. Kuko a jeho banda nejvíc samozřejmě perlili v rozmluvách mezi písničkama, kdy to místama vypadalo jak na vystoupení nějakého baviče a ne na metalovým festu, bo z publika se dost často řinul hlasitej smích, kterej byl slyšet stejně jako nějaké skandování. Horkýže si jako první kapela taky vynutili nějakého člověka, který by pařící dav pod podiem ochlazoval vodou. "Kam odjeli hasiči?", ptal se neustále Kuko. Je jasné, jaké se mu dostalo od spoluhráčů odpovědi a tak místo hasičů nakonec začal kropit lidi borec z ochranky a všichni to náležitě uvítali. Tahle kapela se mi líbila určitě ještě víc než v Třinci na NPH, bylo vidět, že si ten obrovskej dav opravdu užívají a taky měli větší časovej prostor k hraní, takže odehráli mnohem víc kousků a mohli i několikrát improvizovat. Takže Horkýže Slíže na Mastru letos na jedničku.

Pak už začali nastupovat zahraniční hvězdy. Švédsko-americké formaci K2 jsem nějak nevěnoval pozornost, jedním uchem to šlo tam a druhým ven, v tu dobu jsem zrovna nějak korzoval po areálu, takže z jejich vystoupení jsem moc neměl. Za zmínku snad stojí, že s touto formací odstartoval pokus o světový rekord bubeník Mike Terrana, který se snažil odbubnovat prakticky celej večer se čtyřma po sobě jdoucíma kapelama a tohle byla právě první z nich.
 Kytarista Axel Rudi Pell a seskupení kolem něj bylo další štací, které Terrana odtřískal a tohle už bylo docela poslouchatelný. Hlavně výkon zpěváka stojí za zmínku a docela to dokázali rozjet. Nic, co by mě zas tak extra uchvátilo, ale nebylo to nikterak špatný a dobře se to poslouchalo.

Tarja
Možná, že nejvíc z celého festu jsem se těšil na finskou zpěvačku Tarju Turunen, která dřív hrála s populárními Nightwish. Tentokrát už vystupovala sama za sebe a jako bonus k sobě měla kromě rockové kapely ještě symfonický orchestr Bohuslava Martinů ze Zlína. Takže to mělo být vlastně takové speciální vystoupení. Články všude na netu a v novinách slibovaly, jak Tarja předvede polovinu vystoupení se skladbami právě od Nightwish a druhá půlka že bude věnována coververzím např. od U2 nebo od Queen a mělo dojít dokonce i na Rusalku. Na tu skutečně došlo a to hned v samotném začátku koncertu. Diváci Tarju skvěle přivítali ohlušujícím řevem a potleskem a byla na ní vidět upřímná radost. Jenomže taky i nervozita. Zazpívat Rusalku v češtině je opravud těžkej oříšek a tak začátek byl trošičku rozpačitý. Ne ani tak kvůli jejímu výkonu, jako spíš kvůli ozvučení. Zpočátku nebyl symfoňák skoro vůbec slyšet a místo toho vynikal jen Tarjin hlas, kterej narušovalo dunění z vedlejší scény. Tohle se moc bohužel nepovedlo :( Když ovšem lidé po chvilce vyrozuměli, že Tarja zpívá "Měsíčku na nebi hlubokém", odměnili ji znovu obrovským aplausem, který několikrát zopakovali. Upřímně - nebylo to nic extra, ale poprala se s tím docela na úrovni a už jen za tu odvahu to vůbec zazpívat před Tarjou klobouk dolů. Pak už nastoupila kapela opět s Terranou za bicíma no a asi všichni čekali po zbytek koncertu nějakej nářez. Když ten nepřicházel ani po třetí písničce, nastal velký odliv lidí z publika, bo většina se asi fakt těšila na ty "nightwishovské" hity, který jaksi stále nepřicházely. Celý koncert byl bohužel takový ucajdaný a na metalový fest to holt nebyl nejvhodněji vybranej repertoár. K jejímu zpěvu se nedá nic vytknout. Ta ženská má dar od Boha a fakt se krásně poslouchá, ale tady bohužel většinu lidí, včetně mě, po polovině koncertu spíš uspávala. Jestli zahrála dvě rychlé písničky za celý koncert?? Jinak fakt všechno spíš pomalejší. Je jasný, že musel ten symfoňák nějak vyniknout a ve vypalovačkách by ho nebylo moc slyšet, ale mohlo se to aspoň prokládat, protože balady začali opravdu po chvíli nudit a několikrát jsem se přistihl jak spím v mikrospánku ve stoje a klimbám :) Bylo to daný samozřejmě i únavou z celýho dne a horko navíc taky strašně vyčerpávalo, ale Tarja tomu svýma písničkama bohužel nepomohla a lidi neprobrala. Pro většinu tak spíše zklamání. Nikoliv výkonem, ale volbou repertoáru. Určitě by jinde byla doceněna víc, ne však na metalovým festu. Bohužel!

Dotáhnout rekord do zdárnýho konce se vzápětí podařilo Miku Terranovi, kterej měl v plánu poslední (čtvrtý) vystoupení v řadě, tentokrát půl hodiny sólo. Podkreslenej byl symfonikým orchestrem, ovšem tentokrát z playbacku a v mnohem svižnějším tempu než u Tarji. A to byl docela nářez. Ten chlap je za bicíma prostě ďábel a co za nima předvádí je mazec. Fakt profík a machr zároveň. Valí celou dobu na plno a během toho si dovolí ještě různý blbinky s paličkama apod. No holt, kdo umí, ten umí! Takže jsme byli svědky i nového světového rekordu, který bude zapsán do Guinesovky no a poté už byla v plánu poslední kapela večera a tou byli švédští Sabaton. Tahle banda, ač vystupovala hodně pozdě po půlnoci, dokázala spoustu lidí rázem ještě probrat a donutit je přijít pařit nebo se aspoň podívat pod podium. Hodně energický vystoupení, taktéž jsem tuhle kapelu viděl poprvé a opravdu se mi zalíbila a přinutila mě vstát z deky. Docela tvrdej nářez, ale má to melodii, docela dobrej hlubokej chraplák zpěváka, kterej předváděl skutečně solidní výkon, plnej energie a taky vtipu. Divákům hned zpočátku oznámil, že když teda Tarja zazpívala Rusalku v češtině, oni teda taky nezahálí a vzápětí vystřihnul říkanku "Ententýky, dva špalíky" a později ještě zazpíval "Kočka leze dírou, pes oknem" :) Dokázal lidi pobavit a to se cení. Hodně reagoval i na dění na festu a v ČR všeobecně, měl přehled a lidi to oceňovali. Údajně jeho matka je totiž češka, takže o to to měl sice snadnější, ale snažil se hodně a sklidil za to velký ovace.

Sabaton tedy s Horkýžema nejlepší kapela za čtvrtek a i když si nejsem jistej, jestli tu jejich hudbu budu poslouchat i doma, tak některý hity si zapamatuju stoprocentně a rád si je kdykoliv polsechnu. Třeba taková "Attero Dominatus" - tu si zapamatuju jistojistě a to nejen díky tomu, že zde byla odehraná, ale hlavně díky Alošovi s Honzou, kteří pak tenhle pokřik vyřvávali už trošku podroušení celou cestu z areálu až do Vizovic. Jeden zařval "Attero", druhý "Dominatus" a pokud se našli v okolí duchapřítomní fanoušci tak ještě doplňovali: "Berlin is buuuurning" :-D Takže to byla docela sranda a po cestě se ten pokřik ještě několikrát stačil zkomolit třeba na "Aneto Dominatus" a i přesto někteří stále reagovali :) Takže jsme se po cestě do stanu docela zasmáli, ještě jsme se stačili pozastavit u stánku s medovinou, kde místní ogaři stavěli každého, kdo prošel kolem a lákali ho na jejich produkt, tu jsme ještě stačili pokecat s nějakýma Rakušákama a dokonce i s Estoncama no a pak už hezky do stanu. I když jsem byl přesvědčenej, že po té pekelné únavě, která mě celý večer zmáhala půjdu spát, tak mě rázem vyvedly holky, u kterých jsem byl ubytován, z omylu, otevřela se flaška a kecali jsme a poslouchali muziku z mobilu až do rána bílého. Takže spát jsme šli jako slušní lidé hezky až za světla se zpěvem ranních ptáčků.

Pátek
Ze stanu jsme vylezli až kolem oběda. Před tím jsem se snažil sice něco ulovit na frekventované ulici před našim stanem za pomocí improvizované udice, ale místo nějaké šikovné dcérky se chytil jen nějakej chlápek, kterej mi pouze z té špinavé země okousal kůrku z chlebové návnady, zasmál se, pochutnal si a šel dál :-) A tak nám nezbylo nic jinýho, než se vydat do centra Vizovic na oběd a nějaký nákupy, abychom zde přežili. Do areálu jsme se dostali nějak až kolem druhé hodiny odpolední, kdy zrovna na podiu trojčili pankáči z Visacího zámku. A ti, stejně jako Horkýže, publikum vůbec nezklamali. Naopak předvedli super výkon, kterej lidi přijali stejně skvěle, jako o den dřív jejich slovenské kolegy. Česko-slovenská klasika nikdy nezklame a notoricky známý písničky si vždycky rád zazpívá každej. Hodně se i před podiem pařilo, až se frontman Viasáčů divil, jak to lidi můžou v takovým vedru vůbec vydržet. Opět nechyběly vtipný prupovídky mezi písničkama a v nich jsou Visáči spolu s Horkýžema prostě mistři. Někdy si tak říkám, že mě na těch jejich vystoupeních baví možná víc už jen ty kecy, než samotný songy. Nedá se ovšem říct, že by mě píničkama nudili. To ani náhodou. Visací zámek měl na převážně metalovým fesťáku skvělej ohlas a i když v jeden moment byli na podiu zasypáni rohlíkama, tak se to dalo pobrat spíš jako recese, než jako to, že by se lidem nelíbili.

Pak už nastupovali opět cizinci. Němečtí Metalforce mi spíš připomínali repliku hlavních hvězd večera Manowar a tohle mě docela sere, že některý kapely nedokážou být originální. Už jen svým vzezřením, tedy koženými oblečky v pětatřicetistupňovým vedru to byl celkem trapas a rukopis slavnějších amerických kolegů byl v jejich muzice hodně cítit. Nebylo to špatný, ale bylo to furt to samý a prostě mě kromě podobnosti s Manowar ničím jiným nezaujali.
Další německá kapela Destruction, to už bylo jiný kafe. Sice jsem je neslyšel celý, ale chvilku jsem na ně mrkl a docela se to dalo. Pak už jsem chvíli pobýval mimo areál a vrátil jsem se sem až v průběhu koncertu slovenské Tublatanky, která měla před podiem taky docela narváno. Lidi zpívali notoricky známé kousky jako Pravda víťazí, Dnes a další a i když už tahle kapela dávno není co bývala, tak před tímhle publikem si museli připadat jako králové :) Hity nabité vystoupení přerušila jen proslulá onanie na basu Ďura Topora následovaná sólem na bicí a i když se podle mě tyhle sólo výstupy na festivaly moc nehodí, bo na festu je málo času a mělo by se spíš hrát, tak přece jenom Ďuro ukázal, že se to dá dělat i dobře :) V těchle chvílích ovšem koncertu tzv. spadne řetěz a při rozjeté atmošce je to celkem škoda. No ale Tublatanka žádnej průser.
Tím spíš byl začátek koncertu kapely Epica, při němž byla zpěvačka totálně mimo a falešný tóny tam sázela jedna radost. Bohužel to bylo zaviněný nefunkčníma odposlechama, takže se chudinka dlouho neslyšela, ale ke konci koncertu si napravila reputaci a už jí to celkem šlo. Bohužel mám ale pocit, že tohle už jsem taky někde slyšel a podobnost třeba s Nightwish tady byla taky docela silná. Ono když tu kapelu slyšíte někde samostatně, tak vás to třeba zaujme, ale pokud slyšíte na jednom fesťáku tři stejně znějící kapely, tak už si řikáte, že je to docela trapný. Musím říct, že opravdu málo kapel, který jsem tu slyšel třeba úplně poprvé, mě zaujalo. Těmi byli asi jenom Sabaton a částečně Axel Rudi Pell. Zbylé dva dny už jsem zde bohužel nezažil, tudíž nemůžu soudit a hned se dozvíte proč :)
Po Epice sice hráli ještě Queensrÿche z USA, ale ty jsem nějak vůbec nevnímal, bo jsem nebyl u stage ovšem po nich měla vystoupit hlavní megastar celého festivalu, což byli již zmiňovaní Manowar. A tož jakože půjdem do davu, ať z toho něco máme. Během čekání na hvězdu mě už docela bolely nohy a tak jsem si uprostřed davu sedl na zem, čímž jsem se stal nechtěně atrakcí pro některé lidi, kteří si mě tam fotili no a taky terčem jedné slečny, která se mě pokusila zašlápnout, bo si myslela, že zrovna v mém rajonu je volné místo :) Pak tedy už konečně začalo intro, začaly dupat kopáky a na stage vyběhl frontman Eric Adams se zbylými koženými bratry a spustili úvodní energickou píseň Hand of Doom následovanou skladbou v již pomalejším tempu Call to Arms ze stejného alba Warriors of the World. Poté Eric zdrbal osvětlovače, že mu tam moc dýmí, že nic nevidí, začal rozeřvávat publikum a zezačátku to nebylo špatné. Mám ovšem dojem, že právě frontman snad ještě spolu s bubeníkem jako jediní do toho vystoupení vnášely trochu energie, bo kytarista pomalu jako by tam nebyl a bassman Joey De Maio se zas s kamenným ksichtem tvářil jak největší tvrďák, basu celou dobu držel jak válečnou sekeru a prostě to vypadalo docela uboze z jeho strany. On ten týpek stejně bude asi nějakej divnej a moc to všechno žere, bo když jsem slyšel, že na tiskovce před vystoupením zakázal novinářům fotit a klást veškerý otázky a k tomu přednášel půlhodinový prohlášení, kde se bránil nějakým nařčením na svoji osobu, tak nevím, jestli mu to za to ještě stojí, aby vystupoval před lidma a hrál pro ně. Tahle kapela to bohužel s hvězdnýma manýrama dost přehání a nevim nevim, jestli si tím spíš neubližují. Dávno už nejsou co bývali a ač byli kdysi nazýváni králové metalu, tak jejich hvězda už pomalu pohasíná. Viděl jsem je už naživo jednou ve Zlíně, když tu hráli poprvé a to byl docela průser. Zahráli pouze asi hodinu, z toho čtvrtina byly jejich známé onanie na kytary, trhání strun a bůhví jaké kecy, takže kdybych tenkrát ten lístek nevyhrál, tak bych se asi dožadoval vrácení vstupnýho.

Manowar, když hraje, tak je to špica. Písničky mají skvělý a je fakt rozdíl poslouchat jejich muziku a třeba již zmiňované Metalforce a jiný, kteří do nich mají fakt daleko. Je prostě poznat profíky, to bezesporu. Ale to neustálý narušování koncertů různýma desetiminutovýma sólama a proslovama mi fakt vadí. Navíc to není nic extra ty jejich sólo výstupy. Pokud mám srovnat třeba sólíčka na basu od Ďura Topora z Tublatanky a Joeyho De Maia z Manowar, tak Topor by z tohohle souboje vyšel jako vítěz, bo předevedl daleko větší umění, než mistr z USA. Ale to je celkem jedno, prostě jak už jsem psal, na koncertech se má hlavně hrát, protože pak se jinak lidi začnou nudit. Mě ovšem zhruba v polovině jejich koncertu potkala jiná nepříjemnost. Zničeho nic se mi udělalo docela dost špatně a stát v tomhle stavu uprostřed davu zrovna nebyl nejlepší nápad, tudíž jsem se prodíral ven a cesta odtud byla snad nekonečná.  Myslet na to, abyste se dostali co nejrychlejc ven a přitom je vám na blití, to není žádnej med. Nevím, co se najednou přihodilo, ale tímto začaly celonoční muka, který jsem tu prožíval. Podotýkám, že jsem nebyl pod vlivem alkoholu ani jiných látek a tak jediné, co mi tenhle stav mohlo přivodit, byl asi závadný párek v rohlíku ze zdejšího stánku, kterej v tom horku asi přechovával nějaký nepěkný bakterie. No byl to hnus vážení přátelé. Nemá cenu asi popisovat, co jsem v tu noc prožíval a asi bych to nepřál ani největšímu nepříteli. Uprostřed vystoupení Manowar jsem to tedy byl nucen zabalit a s nadějí, že to půjdu zaspat do stanu, abych byl na druhý den OK, jsem odcházel z areálu, přičemž jsem jenom slyšel De Maia, jak dlouze a dlouze kecá, jakej je to King of Metal :) Po cestě jsem učinil ještě několik nucených zastávek a z festivalem jsem se rozloučil pohledem na krásnej ohňostroj, kterej ukončoval vystoupení Manowar. Mé žaludeční potíže totiž trvaly celou noc a totálně nevyspán, vyčerpán a dehydrován jsem musel zhruba ve 4 hodiny ráno budit kámošku Máju, aby mě přišla nějakým způsobem zachránit. Nejvhodnější řešení tedy bylo zavézt mě do Zlína na pohotovost, kde se rozhodli mě hospitalizovat na infekčním oddělení a tak pro mě festiválek skončil totálně. A to jsem se nejvíc těšil právě na sobotu, která tu byla docela nabitá dobrýma kapelama a navíc měli přijet hrát i kluci z Dogy. Holt mi to asi nebylo souzený, a tak jsem víkend strávil ve špitálu. Tam si mě sice chtěli nechat celej týden, ale radši jsem jim utekl do domácího léčení, bo už to pak nebylo tak zlý, jako první den. A tož tak! :(
MOR 2010
Co říct v globále o Masters of Rock? Minule jsem tam byl jeden den zadara, letos dva dny za 900,-. Kdoví, třeba se za pár let dočkám celýho toho maratonu, ale nevím nevím. Na MOR příště pojedu asi jen v případě, že zde bude vystupovat kapela, která mě fakt přitáhne. Jinak mám už svý oblíbený fesťáčky, na kterých je takovej pohodovější průběh a ne zrovna takový kvanta lidí jako tady. MOR už je prostě monstrakce a není to ten správnej pohodovej festival se vším všudy. Organizačně je to tu zmáklý celkem dobře. Myslím, že za těch 8 let pořadatelé dost zapracovali a udělali z tohohle festivalu fakt super akci, ovšem nevím, jestli už 4 dny trvání nejsou moc. Rozhodně bych ubral minimálně jeden den, bo při těch vedrech, který letos panovaly, to bylo spíš utrpení než pohoda. A nebylo to jen tím vedrem. Prostě únava se za ty 4 dny podepíše určitě na každým. Ty prachy, který se vyhodí za ty "podřadnější" kapely, by se spíš mohly investovat do větších hvězd a udělat z toho třeba dvoudenní fest, kterej by byl nabitej hvězdama podobně třeba jako Sonisphere. Jinak proti téhle akci nemám vůbec nic. Snad jen, že pivo by nemuselo stát 37,-Kč a voda by mohla téct v celým areálu, ne jen u sprch, kde se tlačila hromada žíznivých a rozpařených lidí. S vodou tam byli asi největší problémy, jinak všechno zmáklé docela dobře. Ať už kempy, parkování tak i jiné věci. Pro kapely to jistě musí být taky zážitek, bo větší publikum u nás na festech najdete jen ztěží a atmosféra, kterou tu lidi každé kapele dokázali vytvořit, byla fakt perfektní. Bohužel jsem to tu letos nemohl prožít až do konce, tudíž hodnotím jen první dva dny. Nejsem si jistej, zda-li se stanu pravidelným návštěvníkem tohohle festu, bo narozdíl od jiných akcí, kde vím, že chybět nebudu i kdyby tam hrálo cokoliv, tady bude v dalším ročníku nejspíš záležet na nabídce! ;)
 Závěrem děkuji kamarádce Martince za sehnání lístku, dále Anetce a Mišce za azyl a především další Martině alias Máji, za to, že mi poskytla pomoc ve chvílích, kdy už jsem byl fakt na pokraji sil. Moc si toho vážím!!!!

Nějaké to foto ist HIER!!!

sdílet na Facebooku