Dovolená s Dogou 2010 - České Švýcarsko

10. srpna 2010 v 17:51 | RUDA |  Akcičky
Dovolená s Dogou 2010
Bylo toho všeho poslední dobou docela dost a času na sepisování nějakých pamětí naopak zoufale málo, takže se to teď pokouším nějak dohnat a jelikože bych nějakou akci nerad přeskočil, tak to prostě budu brát pěkně chronologicky, jak šel čas. Další akcí, která stojí za zmínku, tedy byla letošní Dovolená s Dogou, která se letos konala nedaleko Národního parku České Švýcarsko, konkrétně v lokalitě zvané Vlčí Hora.

Neděle - 25.7.
Startovalo se v neděli v brzkých ranních hodinách, neboť cesta přes celou republiku až ke Šluknovskému výběžku zabere nějakých pár hodin a tak jsme se namáčkli v pěti lidech k Bubákovi do auta a mohlo se vyrazit. Cesta ubíhala celkem v pohodě, žádné velké vedro naštěstí nebylo a tak první velkou obědovou zastávku jsme učinili až někde u Hradce Králové v nějaké kolibě, kde jsme dali dlabanec a zároveň jsme se tu setkali i s rodinou Skácelovou, která jela za tím samým cílem a tak to byla trošku i náhodička. My jsem ještě ovšem měli v plánu jednu mezizastávku někde u České Lípy v obci Zahrádky, kde sídlí jistá Bubákova kamarádka a ta nám udělala docela hezkou a naučnou prohlídku okolo místního zámku a zároveň nás provedla zdejší krásnou přírodou, kde už se to začínalo hemžit skalami a zajímavými obydlími uvnitř nich vytesanými :) Moc jsme tomu ovšem nedali, neboť času už bylo málo a my jsem se museli jet ubytovat do našeho penzionu ve Vlčí Hoře.
Zahrádky
U cesty už jsme začali potkávat pár proslulých severočeských konkubín, o který bych si ale asi ani kolo neopřel, no a další docela dobrá náhodička byla, když jsme dohonili auta dalších našich spoludovolenkářů ze severní Moravy, takže jsme na místo dojížděli pěkně zároveň a hezky jsme se mohli vítat.  Na místě už byla převážná část kapely a několik dalších lidí, na kterých bylo vidět, že si čekání na ostatní krátili ve zdejší restauraci. Ubytovaní jsme byli v penzionu Vlčárna, kterej oznámkoval svou hvězdou i známej televizní kuchta Zdeňa Pohlreichů a kromě toho, že už tady nepracuje ta kuchařka, která to ocenění dostala, to tu vypadalo docela stejně jako v televizi :-D Ubytování krásné, restaurace taky, akorát možná příliš malá, ale pokud se tu nesleze tak velká banda jako my, tak si myslím, že na zdejší poměry asi stačí. No a tak jsme si rozdělili pokoje a "uvítací večírek" mohl začít. První den se začalo fakt zostra. Několik jedinců to táhlo až do rána a věřím, že zábava musela být veliká. Náš pokojíček ovšem šel spát docela brzo, bo únava z cesty byla docela znát a já jsem navíc byl ještě dojebaný z té nemoci, která mě skolila na Masters of Rock, takže jsem se v prvních dnech dovči ještě musel šetřit. Ale i tak byla docela sranda a dobře jsem se pobavil, i když né až tak dlouho, jako ostatní :)

Pondělí - 26.7.
Pondělní ráno u snídaně bylo celkem zábavný. Bylo totiž krásně poznat, kdo šel brzy spát a kdo to táhnul naplno až do rána. Plán dne tudíž byl nejsitý, neboť spousta lidí nebyla schopná řídit a tak se vymýšlelo, co s načatým dnem. Nakonec jsem Izzošovi hodil tip na chloubu zdejšího Národního parku, tzv. osmý div světa, což je proslulá Pravčická brána. Ten se naštěstí nakonec ujal a odpoledne se mohlo hromadně vyrazit. První den jsme si tedy užili něco z té opravdové turistiky, když jsme vystoupali až na vrcholky skal okolo Pravčické brány a byl to tady fakt zážitek. Člověk by si řekl, že je to obyčejnej kus šutru, ale má to opravdu něco do sebe. Navíc okolní vyhlídky byly nádherný a počasí nám taky vyšlo perfektně, takže to byl výlet dosti podařenej a vrcholové pivečko za 40,- Kč pak skutečně bodlo. Ač se to nezdálo, tak výlet to byl docela náročnej a než jsme došli zpátky k autu, byla na nás únava dost už znát. Cestou zpět jsme ještě dali pozdní oběd a poté se pozvolna začal rozjíždět druhý večer na Vlčárně, který se nesl v podobným duchu, jako ten první :) Opět ale jdeme spát dřív než ostatní ve chvíli, kdy už začíná ta největší zábava ustávat.
Pravčická brána
Úterý - 27.7.
Ráno je celkem veselý. U nás v pokoji se totiž na zemi probouzí kamoš Heňo, kterýho sem v noci v docela zmoženým stavu dotáhli ostatní, neboť do svýho srubu už by asi nedošel. Pohled na jeho probuzení ovšem stál za to: Leží, slyší Vranysův hlas  a pronáší: "Kua co děláš v mojí posteli?", zvedá se, slyší Bubáka a pokračuje: "Kua a co ty děláš v mojí posteli?" Rozlepuje oči, rozhlíží se kolem.."Kua kde to su?? Jak jsem se sem dostal???" :-D Dál asi není třeba pokračovat, ale takový rána fakt nikomu nezávidím :) Tak jsme se hned po probuzení společně hezky zasmáli, u snídaně probrali historky z předešlého večera a opět se začalo promýšlet, jaké nejdeme během dne vyžití. Nakonec padla volba na Děčín a místní aquapark, abychom si užili i nějakýho toho letního koupání. Zavzpomínali jsme si tedy tak trochu na blbinky z polskýho aquaparku ve Wisle a spolu s Vranysem, Bubákem a Izzim jsme se proháněli na zdejších tobogánech jako malí kluci. Obzvlášť jeden, takový hezký, prudký, červený nás zaujal nejvíc a na něm jsme trávili většinu času. Pohodička a krásný uvolnění přišlo i v parádní horké výřivce, byla tu i divoká řeka, která sice moc divoká nebyla, ale využili jsme tu snad všechno co se dalo. Takové fajné vodní vyblbnutí. V Děčíně jsme strávili převážnou část odpoledne, bo jsme tu šli všichni ještě na hromadný oběd a k večeru jsme se opět vraceli na místo našeho pobytu. Tady měl toho dne probíhat ještě tradiční dovolenkový unplugged koncert Dogy a tak přijelo i několik dalších lidí, kteří tu s námi celou dobu nepobývali.
my
A večer to byl docela ve velkým stylu, bo pan pořadatel, jemuž penzion patřil, přichystal pro kapelu dokonce i valník, jenž představoval podium, zajistil ozvučení, světla a dokonce i druhou kapelu, která se měla starat o zábavu po koncertě Dogy. A to bylo fajn. Doga začala hrát už za světla, nějak těsně po osmé hodině a i když se lidi zpočátku ostýchali jít pařit před podium, tak s přibývající tmou, rychlejšími songy a zvýšenou dávkou alkoholu v krvi začala být atmoška lepší a lepší a rázem se pařilo o sto šest. Byl to takovej uvolněnej koncert, nikdo nic neřešil a nebylo to takový "ustrojený" a nacvičený profi vystoupení jako obvykle. Kluci dělali během hraní různý blbiny, kecy mezi písničkama byly taky zábavný a chlastání během koncertu bylo taky povoleno. Koncert taky navštívili pánové z liberecké kapely Nobody Knows, ktěři se přijeli na své kamarády podívat a asi je přijeli i ožrat, bo je po celou dobu koncertu napájeli a nosili jim na podium panáky, takže to byla občas sranda dívat se třeba na Lumosa, jak to do sebe láme a ještě se snaží brnkat v záklonu :) Tentokrát si dopřával i Pepa, takže se ním taky byla větší sranda než obvykle, kdy po koncertech hned balí a pádí domů, takže to bylo dosti fajn. Koncert jsme si myslím všichni užili, akorát na kapele byla znát už asi velká únava z předešlých prokalených dvou nocí a tak zahráli asi jen hodinový, tudíž zhruba poloviční vystoupení, než na předchozích dovolenkách, kdy toho sázeli vždycky mnohem víc. Tady ovšem měli v zádech druhou kapelu, tak jim to bylo více méně jedno a věděli, že lidi se budou bavit dál.
Doga
A taky že joo! S nástupem druhé kapely s originálním názvem Semeno, se totiž rozjela ta pravá zábavová tancovačka, bylo tady hodně lidí i z blízkýho okolí, kteří k nám třeba vůbec nepatřili a rozjetý to bylo hezky. Kapela Semeno hrála zpočátku převážně hity od kapely Kabát a tak to spíš vypadalo na jejich revival, ale  ke konci večera už začali hrát i jinej repertoár a bylo to fakt dobrý. Lidi pařili, krásně se bavili a v jeden moment jsem se fakt zastavil na pomezí terasy a "tanečního parketu", rozhlídl jsem se kolem sebe dopředu i do zadu a fakt jsem si říkal, jaká je to paráda, jak jsou všichni okolo uplně šťastní, každej se baví a vládne tady úplná pohoda. Byl to fakt takovej hezkej pocit. Nikdo nebyl nijak extrémně ožralej, ale všichni měli dobrou náladu a byli rádi, že jsou tam ve společnosti známých lidí, se kterýma se dobře baví. A v ten moment si člověk říká : "Sakra, proč to tak není pořád?" Jsem ovšem rád, že takový chvíle aspoň občas příjdou a lidi mají společně radost ze života!!!
pařba
Večírek to byl fakt rozjetej a tuhle noc už se nechtělo spát ani mě. Jakmile dohrála kapela Semeno, která zakončila svou produkci originálním zpívaným sloganem: "Kdo nezná Semeno, to je pěkný vemeno!", šli jsme na pokoj pro kytaru a společně s Frantou, který dorazil i se svým fotoaparátem z Prahy, jsme rozjeli zpívající show. Během ní se za kytarou vystřídalo několik lidí, včetně profíka z kapely Nobody Knows, kterého jsme ten večer překřtili na Hybrida, ten ovšem neuměl zahrát žádný český písničky a tak jsme to s Frantou vzali opět do svých rukou a po zbytek večera jsme si krásně vyřvávali hlasivky spolu s ostatníma. S Franckem nám to docela dobře ladilo, a tak jsme békali a hráli jedna radost a skončili jsme až s vyčerpáním repertoáru a našich hlasivek. Jinak se toho večera (kromě toho, že "Dogastánkaře" Míru chtěl několikrát ojebat pitbull) už asi nic zvláštního nestalo, a tak jsme šli příjemně unavení hezky zase zalehnout s pocitem krásně prožitýho dne.
úterní večer
Středa - 28.7.
Dalšího dne byl v plánu paintball - adrenalinová hra, kdy na sebe střílíte z pistolek štiplavé barevné kuličky z plynových pistolí a hrajete si na vojáky :) A opět jsme měli docela servis. Na parkoviště před penzion pro nás přijela Avia, my naskákali na korbu a několik km jsme jeli mezi pastvinama naskládaní, jako kdybysme šli do zemáků! :) Po cestě jsme ještě zažili malé safari, kdy jsme projížděli mezi stádem krav a koní, přičemž jeden z nich zaujal svoji výbavou naši kamarádku Máňu tak, že na to asi do smrti nezapomene a bude to mít stále před očima :-D
Na místě už na nás čekala sličná slečna z provozovací společnosti tohoto "sportu", která nám vysvětlila instrukce, navlekla nás do maskáčových mundurů a mohli jsme jít bojovat. Hrálo se v obrovské, nějaké bývalé zemědělské hale, mezi betonovýma sloupama a pneumatikama. Zpočátku jsme hráli hru na vystřílení týmu, kdy jsme šli proti sobě a museli zničit zbytek ostaních protivníků a další dvě hry už se hrály o dobytí vlajky, která byla umístěná někde uprostřed haly. A to byl teprve ten správnej boj. Střely a skrýše některých byly obzvlášť zákeřné a promyšlené, hlavně s Lumosem jsme proti sobě stříleli dost dlouho a bezúspěšně, ale nakonec to panáček schytal nejspíš od jiného mého spolubojovníka a tak jsem se mohl odvážně vrhnout pro vlajku a vybojovat ji pro náš tým. Totéž jsem zvládl i ve hře druhé, tudíž jsem se stal válečným hrdinou dne, ovšem bez jakéhokoliv metálu (spíše s "metálisty" kolem sebe)! :-) Nakonec už jsme do sebe šili jen tak hlava nehlava do vystřílení zásobníku a totálně vyčerpaní a zpocení jsme to po těch dvou hodinkách docela už rádi zabalili. Nezdá se to, ale je to hra docela náročná a ten adrenalinek asi fakt na člověka dost působí. Paintball už jsem hrál jednou v lese, tady to bylo zas něco jinýho a další zajímavá zkušenost.
paintball
Po paintballu pro nás den ještě nekončil. Oběd jsme si dali u nás na Vlčárně, ovšem tady to bylo tou dobou docela fiasko, bo byla plná restaurace lidí a personál hrubě nestíhal. Na objednávku jsme čekali snad 3/4 hodiny a ten samý čas snad pak ještě na jídlo. Paní se nám sice omlouvala, že jim ráno utekla servírka, ale pokud tam panuje takovej bordel, tak se snad ani nedivím. Tohle vidět Pohlreich, tak je tam snad roztrhá a zapálí to tam :) K jídlu nemůžu říct žádnou vítku, dlouho jsem tak dobrýho moravskýho vrabca nejedl, ovšem je vidět, že organizace tam hrubě vázne a při větším počtu lidí se tu prostě nestíhá. Škoda! Jinak by to tu bylo, ještě vyjma té nepříliš chutné plzeňské dvanáctky, docela dobrý.
Vlčí hora - rozhledna
čtyřkolky
V podvečer jsme měli ještě v plánu zajít si na místní rozhlednu na Vlčí hoře, což byla taky docela příjemná procházka, akorát že bylo docela zataženo a rozhled tak nebyl úplně ideální. Ale dobrý, aspoň jsme se hezky provětrali v lese :) Po návratu jsme se ještě byli vyblbnout na čtyřkolkách, který tu pro nás zajistil místní pantáta a tak jsme se mohli neomezeně projíždět po zdejších loukách a byla to fakt paráda. Až někdy nebudu vědět co s penězma, tak si tenhle stroječek asi pořídím, bo mě jízda na tom docela chytla a hezky jsem se na tom vyblbnul. Ke konci už jsme to s Vranysem dostali docela do ruky a tak to byla celkem zábava...i když to dá i fyzicky trošku zabrat. Takže docela fajn strávenej den, při kterým se člověk ani chvilku nenudil. Chlapci z Dogy už to bohužel nezvládali, čekal je ještě náročnej čtyřkoncertní víkend a tak nás opustili už ve středu odpoledne a jeli odpočívat do svých domovů.
My jsme si ovšem poslední společnej večer užili docela příjemně. Sedělo se na terase a hrálo se na kytáru. Tentokrát jsme seděli a zpívali všichni spolu a vypadalo to spíš jako na sjezdu trampů nebo někde na vodě a bylo to moc fajn. Už se nijak moc nepilo, spíš jsme si užívali jen tu pohodu a ty písničky, přičemž jedna byla hezčí než druhá, zahrál si každej, kdo na kytáru aspoň trochu umí, přičemž nejvíc zaválel Tomáš, kterej tam sázel samý lepší hity a fakt se mi tahle příjemná večerní písničková atmoška moc líbila. Ještě ten táborák nám tam chyběl :) Spát se nám ani nechtělo, ale jelikož bylo v plánu brzo vstávat, tak se holt muselo.

Čtvrtek - 29.7.
Čtvrtek byl posledním dnem, který jsme strávili mimo domov a v plánu už byla jen cesta domů a nějaký ten výlet navíc. Okolo deváté ranní jsme se tedy po snídani všichni rozloučili a vyráželi zpět na Moravu. Posádka našeho auta se ještě ovšem rozhodla pokochat se krásami Českého Švýcarska, a tak jsme odjeli ještě do nedalekých Jetřichovic a vyrazili do centra Národního parku mezi Labské pískovce na zdejší vyhlídky. V plánu byl asi 7 km okruh, na kterým nás čekaly  tři krásný vyhlídky na vrcholcích špičatých skal, počasí nám po počátečních ranních rozpacích ukázalo svou hezkou tvář a tak to byla docela hezká procházka. Bohužel nás potkala po ceste jedna malá nepříjemnost, když Bubák pár km od startu ztratil svůj služební telefon, kterej si nevypínal ani na dovči, aby mohl neustále objednávat čočku :) Naštěstí ho našli za náma jdoucí turisti, ale kluci se i tak při hledání prošli celkem daleko. Naštěstí vše dobře dopadlo a tak už jsme si jen mohli vychutnávat zdejší krásný panoramata a skaliska, na který jsme z těchle vyhlídek viděli skoro jako z letadla. Bylo to fakt moc hezký a jsem rád, že jsme tenhle závěrečnej výlet ještě podnikli, bo když už jsme se štrachali tak daleko na tenhle cíp republiky, tak jsme ze zdejších krás chtěli ještě něco hezkýho vidět. Poslední cca kilometr naší proházky už nás ovšem zkrápěl déšť a tak jsme to vychytali docela ještě dobře, bo pak už pršelo neustále až do konce týdne. Takže nám to hezky vyšlo, nasedli jsme do auta a upalovali k domovu.
Rudolfův kámen
Celá dovča vyšla, co se týče počasí, úplně parádně. Nebylo ani vedro, ani škaredě,cestovalo se bez problémů, zážitků bylo taky dost, člověk se ani chvíli nenudil, akorát ze zdejší přírody bych si toho asi přál možná poznat ještě víc, bo jsme zdaleka neprobádali všechny skvosty, který tyhle končiny skrývají. Někdy si sem tudíž budu muset zajet ještě jednou, bo je tu fakt krásně a jen po cestě autem po místních úzkých horských silničkách mezi skalama se tu člověk fakt kochá. Možná, že už to byla dokonce i poslední dovča s Dogou, bo nápady už nějak ubývají a lokalit, kam by se dalo zajet už taky není moc. Stejně mám pocit, že první dovču s touhle bandou na jižní Moravě už máloco překoná, bo tam byl opravdu program nabitý, dopředu přesně daný a stálo to za to. To samé říkají ti, kteří byli na úplně první dovolené v Chorvatsku u moře a tak teď už se spíš jen tak improvizuje. Pro příště by to fakt chtělo vymyslet dovču s pevným denním programem, kde člověk třeba není ani tak závislej na dojíždění autem, aby si mohl večer i něco vypit a udělat to fakt pořádně, bo letos, ačkoliv bylo o zábavu pokaždé postaráno, tak ta organizace oproti létům předešlým, docela vázla. Jsem ovšem rád, že jsem tu opět mohl být se všema těma super lidma, že jsem zase další nový fajn lidi poznal a doufám, že se zase brzo někde společně slezeme.
vyhlídka
A na závěr bych chtěl vyzdvihnout výkon DinoPavla, kterej by si zasloužil nějakou odměnu za nesmrtelnost, bo kalit čtyři dny v kuse s minimem spánku, to je fakt nadlidskej výkon, kterej se jen tak nevidí. Gratulujeme Pájo!!! :-D

Fotogalerie z naší dovči k nalezení ZDE!!!

Video z koncertního večera:

(rozšířená verze oproti dogamusic.cz)
sdílet na Facebooku
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin Martin | Web | 30. března 2013 v 0:30 | Reagovat

Až někdy zase vyrazíte do Českého Švýcarska stavte se na jídlo v Penzionu Stará hospoda, kde bezvadně vaří (i zvěřinu) a organizaci tam zvládnutou maj. Akorát v sezóně je tam hodně lidí.

2 Petr Petr | E-mail | 5. června 2015 v 15:57 | Reagovat

Jo, Pravčická brána a okolí, tam je opravdu nádherně. Jelikož jsme z Prahy, tak si většinou např. tady http://www.topsleva.cz/pobyty/ceske-svycarsko pronajmeme nějaký malý penzionek  v okolí a trávíme tam pěkné časy v přírodě a fakt není nad to nachvíli vypadnout z města. Letos možná vyrazíme taky, ještě ale uvažujeme o Beskydech:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama