Jak jsem si (ne)užil Masters of Rock 2010

2. srpna 2010 v 16:26 | RUDA |  Akcičky
MOR 2010
Ano vážení přátelé, mnozí z vás už jistě ví, jak pro mě tento metalový festival skončil a že na něj asi nebudu vzpomínat zrovna v dobrém, ovšem vezmu to hezky popořádku a tak se vše podstatné dozvíte v průběhu tohoto článku.
Loni, když jsem tento festival náhodně navštívil v posledním dnu jeho konání, na mě celkem dobře zapůsobil a tak jsem si řekl, že by další ročník nebylo marné absolvovat ho celý. A tak jsem se prostě rozhodl, v práci naplánoval dopředu dovolenou a vstříc novým zážitkům a poznatkům jsem odcestoval spolu s přáteli na čtyřdenní pobyt pod stanem do nedalekých Vizovic. Pro tuto strastiplnou cestu jsem obětoval a dodatečně vyvolal z důchodu ještě mého milého Favoritka, pro kterého už to asi byla poslední velká cesta se mnou a s plně naloženým autem lidí, ovšem zvládl to bez problémů a bude mi opravdu líto se s ním někdy loučit. Cesta uběhla docela rychle a v tom horku jsem byl rád, že nenastaly žádný komplikace v podobě kolon, jinak bychom v tom autě chcípli. Do Vizovic jsme se tedy dostali bez problémů a celkem bez problémů jsme i našli stan, kde už nás čekala kamarádka Anetka s Miškou, takže to bylo OK. Po menších peripetiích jsme postavili druhý stan, to všechno zabralo nějaký čas, no a vzápětí už se začal otevírat areál likérky od Rudy Jelínka, kde celej tenhle cirkus probíhal a lidi se začali ve frontách šoupat dovnitř. Ještě jsem si musel vyzvednout nezbytnou vstupenku od dalších přítelíčků a mohl jsem jít dovnitř téže!
První kapela začala hrát až ve 14:40 a vedro bylo odpoledne fakt pekelný a hodně unavovalo, takže jsme se nezmohli na nic jinýho, než se jen povalovat na dece. Naštěstí po chvíli dorazil Aloš se svojí bandou a společně jsme rozprostřeli nad hlavama obrovskou modrou plachtu, která nám vytvořila báječnej stín, po kterým jsme celou dobu toužili. Alošek myslel na všechno, takže dotáhl i křesílka a obrovskou nafukovací matraci, takže zázemí jsme tu měli fakt perfektní. Mohli jsme tedy v klídku ležet, poslouchat a dění na podiu sledovat přímo z velkoplošné obrazovky.
No a teď už ke kapelám. Čest odstartovat letošní MOR měla česká kapela Final Fiction. Nikdy jsem ji neslyšel a přitom mám pocit, že už jsem tohle slyšel někde jinde. Bohužel nikterak originální repertoár a takových kapel s ženským vokálem už jsem u nás slyšel docela dost. Prostě nic novýho pod sluncem. Všechny pecky ve stejným, spíš pomalejším tempu, monotónní hlas zpěvačky a i když jsem furt čekal, že to rozjedou, tak se tak nestalo. Na začátek možná dobrý, ale spíš bych je zařadil na vedlejší stage, když už tu museli být.
Gaia Mesiah
Po nich nastoupila další česká formace Gaia Mesiah a to byla taky jediná kapela, při jejichž vystoupení jsem se ocitl blízko u podia. Ani nevim, jak jsem se tam dostal, spíš jsem se jen přidal k ostatním, ale to vůbec nevadí. Gaia byla původně převážně ženská kapela a to ji dělalo originální. Frontmanka už tu bohužel není, za mikrofonem i za basou se objevili pánové no a tak jediné zástupkyně ženskýho pohlaví jsou tu za bicíma a za kytarou. Tuhle kapelu jsem taky nikdy živě neviděl, mám doma sice jedno jejich CD, ale nijak tomu zrovna neholduju. Narozdíl od kapely předchozí mají ovšem originální styl tvorby a neznělo to vůbec špatně. Frontman Viktor Dyk do toho dával hodně energie a když jeho hlas podbarvovala kytaristka svým vokálem, bylo to vcelku fajn. Nevydržel jsem ovšem celý vystoupení, bo horko fakt bylo šílený a tak jsem se musel jít svlažit pod vodu a zbytek vystoupení strávit ve stínu na dece.
Následující Salamandru jsme propásli, bo jsme šli zrovna pro nějaký věci do stanu a tak další kapelou, které naše oko shlédlo a ucho vyslyšelo byli slovenští Horkýže Slíže. A ti nezklamali. Dalo by se říct, že patřili k jedněm z nejlepších z celého čtvrtečního dne. Ohlas měli fakt velikej, pod podiem bylo narváno a lidi se bavili. Kuko a jeho banda nejvíc samozřejmě perlili v rozmluvách mezi písničkama, kdy to místama vypadalo jak na vystoupení nějakého baviče a ne na metalovým festu, bo z publika se dost často řinul hlasitej smích, kterej byl slyšet stejně jako nějaké skandování. Horkýže si jako první kapela taky vynutili nějakého člověka, který by pařící dav pod podiem ochlazoval vodou. "Kam odjeli hasiči?", ptal se neustále Kuko. Je jasné, jaké se mu dostalo od spoluhráčů odpovědi a tak místo hasičů nakonec začal kropit lidi borec z ochranky a všichni to náležitě uvítali. Tahle kapela se mi líbila určitě ještě víc než v Třinci na NPH, bylo vidět, že si ten obrovskej dav opravdu užívají a taky měli větší časovej prostor k hraní, takže odehráli mnohem víc kousků a mohli i několikrát improvizovat. Takže Horkýže Slíže na Mastru letos na jedničku.

Pak už začali nastupovat zahraniční hvězdy. Švédsko-americké formaci K2 jsem nějak nevěnoval pozornost, jedním uchem to šlo tam a druhým ven, v tu dobu jsem zrovna nějak korzoval po areálu, takže z jejich vystoupení jsem moc neměl. Za zmínku snad stojí, že s touto formací odstartoval pokus o světový rekord bubeník Mike Terrana, který se snažil odbubnovat prakticky celej večer se čtyřma po sobě jdoucíma kapelama a tohle byla právě první z nich.
 Kytarista Axel Rudi Pell a seskupení kolem něj bylo další štací, které Terrana odtřískal a tohle už bylo docela poslouchatelný. Hlavně výkon zpěváka stojí za zmínku a docela to dokázali rozjet. Nic, co by mě zas tak extra uchvátilo, ale nebylo to nikterak špatný a dobře se to poslouchalo.

Tarja
Možná, že nejvíc z celého festu jsem se těšil na finskou zpěvačku Tarju Turunen, která dřív hrála s populárními Nightwish. Tentokrát už vystupovala sama za sebe a jako bonus k sobě měla kromě rockové kapely ještě symfonický orchestr Bohuslava Martinů ze Zlína. Takže to mělo být vlastně takové speciální vystoupení. Články všude na netu a v novinách slibovaly, jak Tarja předvede polovinu vystoupení se skladbami právě od Nightwish a druhá půlka že bude věnována coververzím např. od U2 nebo od Queen a mělo dojít dokonce i na Rusalku. Na tu skutečně došlo a to hned v samotném začátku koncertu. Diváci Tarju skvěle přivítali ohlušujícím řevem a potleskem a byla na ní vidět upřímná radost. Jenomže taky i nervozita. Zazpívat Rusalku v češtině je opravud těžkej oříšek a tak začátek byl trošičku rozpačitý. Ne ani tak kvůli jejímu výkonu, jako spíš kvůli ozvučení. Zpočátku nebyl symfoňák skoro vůbec slyšet a místo toho vynikal jen Tarjin hlas, kterej narušovalo dunění z vedlejší scény. Tohle se moc bohužel nepovedlo :( Když ovšem lidé po chvilce vyrozuměli, že Tarja zpívá "Měsíčku na nebi hlubokém", odměnili ji znovu obrovským aplausem, který několikrát zopakovali. Upřímně - nebylo to nic extra, ale poprala se s tím docela na úrovni a už jen za tu odvahu to vůbec zazpívat před Tarjou klobouk dolů. Pak už nastoupila kapela opět s Terranou za bicíma no a asi všichni čekali po zbytek koncertu nějakej nářez. Když ten nepřicházel ani po třetí písničce, nastal velký odliv lidí z publika, bo většina se asi fakt těšila na ty "nightwishovské" hity, který jaksi stále nepřicházely. Celý koncert byl bohužel takový ucajdaný a na metalový fest to holt nebyl nejvhodněji vybranej repertoár. K jejímu zpěvu se nedá nic vytknout. Ta ženská má dar od Boha a fakt se krásně poslouchá, ale tady bohužel většinu lidí, včetně mě, po polovině koncertu spíš uspávala. Jestli zahrála dvě rychlé písničky za celý koncert?? Jinak fakt všechno spíš pomalejší. Je jasný, že musel ten symfoňák nějak vyniknout a ve vypalovačkách by ho nebylo moc slyšet, ale mohlo se to aspoň prokládat, protože balady začali opravdu po chvíli nudit a několikrát jsem se přistihl jak spím v mikrospánku ve stoje a klimbám :) Bylo to daný samozřejmě i únavou z celýho dne a horko navíc taky strašně vyčerpávalo, ale Tarja tomu svýma písničkama bohužel nepomohla a lidi neprobrala. Pro většinu tak spíše zklamání. Nikoliv výkonem, ale volbou repertoáru. Určitě by jinde byla doceněna víc, ne však na metalovým festu. Bohužel!

Dotáhnout rekord do zdárnýho konce se vzápětí podařilo Miku Terranovi, kterej měl v plánu poslední (čtvrtý) vystoupení v řadě, tentokrát půl hodiny sólo. Podkreslenej byl symfonikým orchestrem, ovšem tentokrát z playbacku a v mnohem svižnějším tempu než u Tarji. A to byl docela nářez. Ten chlap je za bicíma prostě ďábel a co za nima předvádí je mazec. Fakt profík a machr zároveň. Valí celou dobu na plno a během toho si dovolí ještě různý blbinky s paličkama apod. No holt, kdo umí, ten umí! Takže jsme byli svědky i nového světového rekordu, který bude zapsán do Guinesovky no a poté už byla v plánu poslední kapela večera a tou byli švédští Sabaton. Tahle banda, ač vystupovala hodně pozdě po půlnoci, dokázala spoustu lidí rázem ještě probrat a donutit je přijít pařit nebo se aspoň podívat pod podium. Hodně energický vystoupení, taktéž jsem tuhle kapelu viděl poprvé a opravdu se mi zalíbila a přinutila mě vstát z deky. Docela tvrdej nářez, ale má to melodii, docela dobrej hlubokej chraplák zpěváka, kterej předváděl skutečně solidní výkon, plnej energie a taky vtipu. Divákům hned zpočátku oznámil, že když teda Tarja zazpívala Rusalku v češtině, oni teda taky nezahálí a vzápětí vystřihnul říkanku "Ententýky, dva špalíky" a později ještě zazpíval "Kočka leze dírou, pes oknem" :) Dokázal lidi pobavit a to se cení. Hodně reagoval i na dění na festu a v ČR všeobecně, měl přehled a lidi to oceňovali. Údajně jeho matka je totiž češka, takže o to to měl sice snadnější, ale snažil se hodně a sklidil za to velký ovace.

Sabaton tedy s Horkýžema nejlepší kapela za čtvrtek a i když si nejsem jistej, jestli tu jejich hudbu budu poslouchat i doma, tak některý hity si zapamatuju stoprocentně a rád si je kdykoliv polsechnu. Třeba taková "Attero Dominatus" - tu si zapamatuju jistojistě a to nejen díky tomu, že zde byla odehraná, ale hlavně díky Alošovi s Honzou, kteří pak tenhle pokřik vyřvávali už trošku podroušení celou cestu z areálu až do Vizovic. Jeden zařval "Attero", druhý "Dominatus" a pokud se našli v okolí duchapřítomní fanoušci tak ještě doplňovali: "Berlin is buuuurning" :-D Takže to byla docela sranda a po cestě se ten pokřik ještě několikrát stačil zkomolit třeba na "Aneto Dominatus" a i přesto někteří stále reagovali :) Takže jsme se po cestě do stanu docela zasmáli, ještě jsme se stačili pozastavit u stánku s medovinou, kde místní ogaři stavěli každého, kdo prošel kolem a lákali ho na jejich produkt, tu jsme ještě stačili pokecat s nějakýma Rakušákama a dokonce i s Estoncama no a pak už hezky do stanu. I když jsem byl přesvědčenej, že po té pekelné únavě, která mě celý večer zmáhala půjdu spát, tak mě rázem vyvedly holky, u kterých jsem byl ubytován, z omylu, otevřela se flaška a kecali jsme a poslouchali muziku z mobilu až do rána bílého. Takže spát jsme šli jako slušní lidé hezky až za světla se zpěvem ranních ptáčků.

Pátek
Ze stanu jsme vylezli až kolem oběda. Před tím jsem se snažil sice něco ulovit na frekventované ulici před našim stanem za pomocí improvizované udice, ale místo nějaké šikovné dcérky se chytil jen nějakej chlápek, kterej mi pouze z té špinavé země okousal kůrku z chlebové návnady, zasmál se, pochutnal si a šel dál :-) A tak nám nezbylo nic jinýho, než se vydat do centra Vizovic na oběd a nějaký nákupy, abychom zde přežili. Do areálu jsme se dostali nějak až kolem druhé hodiny odpolední, kdy zrovna na podiu trojčili pankáči z Visacího zámku. A ti, stejně jako Horkýže, publikum vůbec nezklamali. Naopak předvedli super výkon, kterej lidi přijali stejně skvěle, jako o den dřív jejich slovenské kolegy. Česko-slovenská klasika nikdy nezklame a notoricky známý písničky si vždycky rád zazpívá každej. Hodně se i před podiem pařilo, až se frontman Viasáčů divil, jak to lidi můžou v takovým vedru vůbec vydržet. Opět nechyběly vtipný prupovídky mezi písničkama a v nich jsou Visáči spolu s Horkýžema prostě mistři. Někdy si tak říkám, že mě na těch jejich vystoupeních baví možná víc už jen ty kecy, než samotný songy. Nedá se ovšem říct, že by mě píničkama nudili. To ani náhodou. Visací zámek měl na převážně metalovým fesťáku skvělej ohlas a i když v jeden moment byli na podiu zasypáni rohlíkama, tak se to dalo pobrat spíš jako recese, než jako to, že by se lidem nelíbili.

Pak už nastupovali opět cizinci. Němečtí Metalforce mi spíš připomínali repliku hlavních hvězd večera Manowar a tohle mě docela sere, že některý kapely nedokážou být originální. Už jen svým vzezřením, tedy koženými oblečky v pětatřicetistupňovým vedru to byl celkem trapas a rukopis slavnějších amerických kolegů byl v jejich muzice hodně cítit. Nebylo to špatný, ale bylo to furt to samý a prostě mě kromě podobnosti s Manowar ničím jiným nezaujali.
Další německá kapela Destruction, to už bylo jiný kafe. Sice jsem je neslyšel celý, ale chvilku jsem na ně mrkl a docela se to dalo. Pak už jsem chvíli pobýval mimo areál a vrátil jsem se sem až v průběhu koncertu slovenské Tublatanky, která měla před podiem taky docela narváno. Lidi zpívali notoricky známé kousky jako Pravda víťazí, Dnes a další a i když už tahle kapela dávno není co bývala, tak před tímhle publikem si museli připadat jako králové :) Hity nabité vystoupení přerušila jen proslulá onanie na basu Ďura Topora následovaná sólem na bicí a i když se podle mě tyhle sólo výstupy na festivaly moc nehodí, bo na festu je málo času a mělo by se spíš hrát, tak přece jenom Ďuro ukázal, že se to dá dělat i dobře :) V těchle chvílích ovšem koncertu tzv. spadne řetěz a při rozjeté atmošce je to celkem škoda. No ale Tublatanka žádnej průser.
Tím spíš byl začátek koncertu kapely Epica, při němž byla zpěvačka totálně mimo a falešný tóny tam sázela jedna radost. Bohužel to bylo zaviněný nefunkčníma odposlechama, takže se chudinka dlouho neslyšela, ale ke konci koncertu si napravila reputaci a už jí to celkem šlo. Bohužel mám ale pocit, že tohle už jsem taky někde slyšel a podobnost třeba s Nightwish tady byla taky docela silná. Ono když tu kapelu slyšíte někde samostatně, tak vás to třeba zaujme, ale pokud slyšíte na jednom fesťáku tři stejně znějící kapely, tak už si řikáte, že je to docela trapný. Musím říct, že opravdu málo kapel, který jsem tu slyšel třeba úplně poprvé, mě zaujalo. Těmi byli asi jenom Sabaton a částečně Axel Rudi Pell. Zbylé dva dny už jsem zde bohužel nezažil, tudíž nemůžu soudit a hned se dozvíte proč :)
Po Epice sice hráli ještě Queensrÿche z USA, ale ty jsem nějak vůbec nevnímal, bo jsem nebyl u stage ovšem po nich měla vystoupit hlavní megastar celého festivalu, což byli již zmiňovaní Manowar. A tož jakože půjdem do davu, ať z toho něco máme. Během čekání na hvězdu mě už docela bolely nohy a tak jsem si uprostřed davu sedl na zem, čímž jsem se stal nechtěně atrakcí pro některé lidi, kteří si mě tam fotili no a taky terčem jedné slečny, která se mě pokusila zašlápnout, bo si myslela, že zrovna v mém rajonu je volné místo :) Pak tedy už konečně začalo intro, začaly dupat kopáky a na stage vyběhl frontman Eric Adams se zbylými koženými bratry a spustili úvodní energickou píseň Hand of Doom následovanou skladbou v již pomalejším tempu Call to Arms ze stejného alba Warriors of the World. Poté Eric zdrbal osvětlovače, že mu tam moc dýmí, že nic nevidí, začal rozeřvávat publikum a zezačátku to nebylo špatné. Mám ovšem dojem, že právě frontman snad ještě spolu s bubeníkem jako jediní do toho vystoupení vnášely trochu energie, bo kytarista pomalu jako by tam nebyl a bassman Joey De Maio se zas s kamenným ksichtem tvářil jak největší tvrďák, basu celou dobu držel jak válečnou sekeru a prostě to vypadalo docela uboze z jeho strany. On ten týpek stejně bude asi nějakej divnej a moc to všechno žere, bo když jsem slyšel, že na tiskovce před vystoupením zakázal novinářům fotit a klást veškerý otázky a k tomu přednášel půlhodinový prohlášení, kde se bránil nějakým nařčením na svoji osobu, tak nevím, jestli mu to za to ještě stojí, aby vystupoval před lidma a hrál pro ně. Tahle kapela to bohužel s hvězdnýma manýrama dost přehání a nevim nevim, jestli si tím spíš neubližují. Dávno už nejsou co bývali a ač byli kdysi nazýváni králové metalu, tak jejich hvězda už pomalu pohasíná. Viděl jsem je už naživo jednou ve Zlíně, když tu hráli poprvé a to byl docela průser. Zahráli pouze asi hodinu, z toho čtvrtina byly jejich známé onanie na kytary, trhání strun a bůhví jaké kecy, takže kdybych tenkrát ten lístek nevyhrál, tak bych se asi dožadoval vrácení vstupnýho.

Manowar, když hraje, tak je to špica. Písničky mají skvělý a je fakt rozdíl poslouchat jejich muziku a třeba již zmiňované Metalforce a jiný, kteří do nich mají fakt daleko. Je prostě poznat profíky, to bezesporu. Ale to neustálý narušování koncertů různýma desetiminutovýma sólama a proslovama mi fakt vadí. Navíc to není nic extra ty jejich sólo výstupy. Pokud mám srovnat třeba sólíčka na basu od Ďura Topora z Tublatanky a Joeyho De Maia z Manowar, tak Topor by z tohohle souboje vyšel jako vítěz, bo předevedl daleko větší umění, než mistr z USA. Ale to je celkem jedno, prostě jak už jsem psal, na koncertech se má hlavně hrát, protože pak se jinak lidi začnou nudit. Mě ovšem zhruba v polovině jejich koncertu potkala jiná nepříjemnost. Zničeho nic se mi udělalo docela dost špatně a stát v tomhle stavu uprostřed davu zrovna nebyl nejlepší nápad, tudíž jsem se prodíral ven a cesta odtud byla snad nekonečná.  Myslet na to, abyste se dostali co nejrychlejc ven a přitom je vám na blití, to není žádnej med. Nevím, co se najednou přihodilo, ale tímto začaly celonoční muka, který jsem tu prožíval. Podotýkám, že jsem nebyl pod vlivem alkoholu ani jiných látek a tak jediné, co mi tenhle stav mohlo přivodit, byl asi závadný párek v rohlíku ze zdejšího stánku, kterej v tom horku asi přechovával nějaký nepěkný bakterie. No byl to hnus vážení přátelé. Nemá cenu asi popisovat, co jsem v tu noc prožíval a asi bych to nepřál ani největšímu nepříteli. Uprostřed vystoupení Manowar jsem to tedy byl nucen zabalit a s nadějí, že to půjdu zaspat do stanu, abych byl na druhý den OK, jsem odcházel z areálu, přičemž jsem jenom slyšel De Maia, jak dlouze a dlouze kecá, jakej je to King of Metal :) Po cestě jsem učinil ještě několik nucených zastávek a z festivalem jsem se rozloučil pohledem na krásnej ohňostroj, kterej ukončoval vystoupení Manowar. Mé žaludeční potíže totiž trvaly celou noc a totálně nevyspán, vyčerpán a dehydrován jsem musel zhruba ve 4 hodiny ráno budit kámošku Máju, aby mě přišla nějakým způsobem zachránit. Nejvhodnější řešení tedy bylo zavézt mě do Zlína na pohotovost, kde se rozhodli mě hospitalizovat na infekčním oddělení a tak pro mě festiválek skončil totálně. A to jsem se nejvíc těšil právě na sobotu, která tu byla docela nabitá dobrýma kapelama a navíc měli přijet hrát i kluci z Dogy. Holt mi to asi nebylo souzený, a tak jsem víkend strávil ve špitálu. Tam si mě sice chtěli nechat celej týden, ale radši jsem jim utekl do domácího léčení, bo už to pak nebylo tak zlý, jako první den. A tož tak! :(
MOR 2010
Co říct v globále o Masters of Rock? Minule jsem tam byl jeden den zadara, letos dva dny za 900,-. Kdoví, třeba se za pár let dočkám celýho toho maratonu, ale nevím nevím. Na MOR příště pojedu asi jen v případě, že zde bude vystupovat kapela, která mě fakt přitáhne. Jinak mám už svý oblíbený fesťáčky, na kterých je takovej pohodovější průběh a ne zrovna takový kvanta lidí jako tady. MOR už je prostě monstrakce a není to ten správnej pohodovej festival se vším všudy. Organizačně je to tu zmáklý celkem dobře. Myslím, že za těch 8 let pořadatelé dost zapracovali a udělali z tohohle festivalu fakt super akci, ovšem nevím, jestli už 4 dny trvání nejsou moc. Rozhodně bych ubral minimálně jeden den, bo při těch vedrech, který letos panovaly, to bylo spíš utrpení než pohoda. A nebylo to jen tím vedrem. Prostě únava se za ty 4 dny podepíše určitě na každým. Ty prachy, který se vyhodí za ty "podřadnější" kapely, by se spíš mohly investovat do větších hvězd a udělat z toho třeba dvoudenní fest, kterej by byl nabitej hvězdama podobně třeba jako Sonisphere. Jinak proti téhle akci nemám vůbec nic. Snad jen, že pivo by nemuselo stát 37,-Kč a voda by mohla téct v celým areálu, ne jen u sprch, kde se tlačila hromada žíznivých a rozpařených lidí. S vodou tam byli asi největší problémy, jinak všechno zmáklé docela dobře. Ať už kempy, parkování tak i jiné věci. Pro kapely to jistě musí být taky zážitek, bo větší publikum u nás na festech najdete jen ztěží a atmosféra, kterou tu lidi každé kapele dokázali vytvořit, byla fakt perfektní. Bohužel jsem to tu letos nemohl prožít až do konce, tudíž hodnotím jen první dva dny. Nejsem si jistej, zda-li se stanu pravidelným návštěvníkem tohohle festu, bo narozdíl od jiných akcí, kde vím, že chybět nebudu i kdyby tam hrálo cokoliv, tady bude v dalším ročníku nejspíš záležet na nabídce! ;)
 Závěrem děkuji kamarádce Martince za sehnání lístku, dále Anetce a Mišce za azyl a především další Martině alias Máji, za to, že mi poskytla pomoc ve chvílích, kdy už jsem byl fakt na pokraji sil. Moc si toho vážím!!!!

Nějaké to foto ist HIER!!!

sdílet na Facebooku


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hubert Hubert | Web | 2. srpna 2010 v 16:39 | Reagovat

Ředěná Plzeň za 37,- byla fakt humus! Jinak já měl štěstí že jakékoliv onemocnění se mě vyhnulo a tak se už pomalu začínám těšit na další ročník. :)

2 ratuska ratuska | Web | 2. srpna 2010 v 17:26 | Reagovat

Super článek, zavzpomínala jsem si :-). Je škoda, že tě zmohl nějaký bacil, závěreční Lordi byli moc fajn :-). Ale vedro bylo příšerný, moc moc moc jsem se těšila na Manowar a chtěla jsem si je užít z kotle. Zamotala se mi ale hlava a tak jsem se radši odklidila ke kraji, abych v davi nezkolabovala, to by nebylo zrovna to pravý... Na příští rok se ale těším zas :-).

3 aaa aaa | 3. srpna 2010 v 10:12 | Reagovat

tak zazivaci potize jsi nemel sam, ja jsem  mel uz dopredu naplanovano ze pojedu dom uz v nedelu rano, vsechno probihalo OK, ale v pondeli mnou zacala trepat zima... to se jeste dalo, ale v utery se pridal tezke prujem a az do stredy co jsem snedl slo rychle ven... na pohotovost to nastesti nebylo, zvladal jsem i chodit do prace ale nejprijemnejsi pohled na me asi nebyl. a co tam se mnou byl kamos s pritelkyni tak mely potize taky oba... z chlastu to urcite nebylo, 6-8 piv za cely den nic neni a zadny parky jsme nemeli....

4 Felix Felix | 3. srpna 2010 v 12:50 | Reagovat

Ať si kdo chce co chce říká-mě a mojí drahé polovičce se zase Tarja líbila velice.... :-)

5 Aloš Aloš | 4. srpna 2010 v 18:19 | Reagovat

Škoda žeto dopadlo jak dopadlo. Bohužel ani letos Kamínka nedám staráme se o tchána. :-(

6 RUDA RUDA | Web | 4. srpna 2010 v 21:17 | Reagovat

Vím, že nejsem sám, kdo takhle skončil. Co mi říkaly setřičky ve zlínském špitále, dopadlo tam takhle víc lidí a i na diskuzích MORu čtu, že měli lidi stejný problémy. V tom horku a při stylu uchovávání potravin ve zdejších stáncích se asi není čemu divit. Holt jsem si zas musel vybrat černýho Petra i já no :(
Aloš: To je mi líto že nám to tak nevychází. Ale aspoň těch pár panáčků jsme spolu ve Vizovicích dali, tak snad brzo někde někdy. Přeju hodně sil ;-)

7 Aloš Aloš | 5. srpna 2010 v 20:44 | Reagovat

Tak snad výjde ta chata v říjnu..... :-)  :-)

8 pk1w5 pk1w5 | 19. září 2010 v 15:44 | Reagovat

Dobrý den, Rocku zdar, Metalu žvláště!!
Musím uznat že slohovky psát umíš, asi po 50ti řádcích sem začal usínat [:tired:] :-D
A kvůli tomu párku v rohlíku jsi přišel o skvělou šou, protože sobota a neděle neměla chybu ;-)  Hlavně hoši z Dogy byli skvělí, a to nemluvím o Acceptech, nebo Lordech :-)
Tak na příštích "mástrech" dej bacha na to co žereš a pořádně užívej jako já a všichni lidi co tam budou :-D Zdar!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama