Chata Bzové - 30.9.-3.10.2010

7. října 2010 v 20:39 | RUDA |  Akcičky
Bz Bz Bzovééééé
Už jsem si říkal, že o podobných pobytech na chatách sem už asi nebudu psát, bo by to bylo asi všecko na jedno brdo, ale poslední pobyt s partou přátel na naší staré známé chatě na Bzové mě donutil, abych si pár zážitků odtud tady do té svojí elektronické kroniky zaznamenal. Za těch pár let, co sem jezdíme to byl asi pobyt takovej nejvydařenější a člověk přijel domů uplně ve fajn náladě a se spoustou vzpomínek, který dokážou člověku i posléze vyvolat úsměv na tváři. Číst to nikoho nenutím, bo už předem vím, že to asi bude článek zdlouhavej a nezúčastněným toho asi moc neřekne, ale prostě tady chci mít všecky ty vzpomínky uložený, abych si je jednou mohl, až budu starej, přečíst a zavzpomínat :)

Čtvrtek
Vyjíždíme už dopoledne z domova, přičemž posádku naší káry tvoří šofér Bubákus Maximus, jeho žena Martina, její věrná přítelkyně Hanička a taktéž má maličkost. Vyjíždíme o trochu dřív než ostatní, bo máme volnej den a chceme si užít nějakej ten výlet navíc. S Bubákem se po cestě předháníme, kdo objednal hezčí počasí, který zatím přeje a svítíčko hezky sluní. Ovšem ne na dlouho. Čím víc se blížíme k horám a k Rožnovu pod Radhoštěm, tím víc se začíná zatahovat. Máme v plánu vyjet na Pustevny, ale při pohledu na vrcholky hor je jasný, že tam bude mlha a pěknej marast. A taky že jo! Mlha s přibývající nadmořskou výškou roste a venkovní teplota, kterou nám ukazuje palubní počítač naopak klesá. S tím jaksi nikdo nepočítal a do výbavy na chatu si nikdo svetry nepřibalil. No ale když už jsme tu... Prachsprostě vysolíme 80Kč za parkování, což je celkem k údivu, bo za takovou sumu v takovýmhle počasí je to celkem sprosťárna něco vůbec vybírat. No ale pár aut tam kromě nás přijelo, takže třeba kluci i něco vydělali :) Venku není vidět ani na krok, zima je jak kráva a do toho padá takový ten nepříjemný anglický "mist". Plán zní jasně - najít hospodu a jít na oběd. Řeklo by se, že celkem jednoduchá záležitost na tak vyhledávaným turistýckým místě, ovšem ouha. Jedna restaurace zariglovaná, ve druhé je uzavřená společnost nějakýho gangu, kterej má na autech obří nápisy OSTRAVA!!! (asi Pražáci) no a poslední možností je taková ta krásná malovaná historická chajda, které se říká Maměnka, o které vím, že tady určitě stála, ale v té mlze se absolutně nedokážu orientovat, takže vůbec nevím, kam zmizela. Jdeme tedy hledat. Tu se se z mlhy vynořily divný postavy :) Od Radhoště se přihnala banda malých romských dětí, asi z nějakýho výletu a tak mě napadá taková myšlenka, že už asi nemůže být nic horšího, než být hladovej, zmoklej, uprostřed husté mlhy a s ghetem v zádech :-) Prošmejdili jsme tedy okolí a nakonec jsme tu krásnou Jurkovičovu chatu našli. Vevnitř jsem asi nikdy nebyl, bo si na to nevzpomínám, ale jakmile jsem se tu teď ocitnul, tak jsem si připadal jako v nějakým historickým chrámu či kostele. Fakt nádherná stavba s vyřezávanýma dřevěnýma ornamentama a je to fakt mistrovský dílo a docela zážitek jen tu tak sedět a kochat se tím. Navíc když vám k tomu donesou výbornou svíčkovou, tak je to tu ještě lepší. Ven se nám moc nechtělo a tak jsme se ještě zahřívali čajíkama apod. přičemž banda cikáňat, která nás prosnásledovala začala vcházet i sem do restaurace. A bylo jich opravdu mnoho. Nevím co to bylo, jestli nějaká spešl škola pro tyhle děti, ale takových 50 kousků tu asi bylo. Evidentně ale slušně vychovaní (zatím), každej slušně pozdravil  a žádnej bordel nevyváděli, takže no problem. Raritou ovšem bylo, že měli jako vychovatelku čistokrevnou černošku :-D Vzápětí do hospody vtrhlo asi 20 důchodců, takže rázem bylo plno a číšníci nestíhali. Měl jsem sice v plánu tu zůstat a začít při svařáku zpívat lidovky s důchodcama, ale nějak mi to neprošlo a tak jsme v tej hustej mlži museli štramlat k Radegastovi (k té soše)!
hmla
Radegaaaaaast
Výhledy tu byly vskutku nádherné a bylo vidět dokonce i na špičku vlastního nosu. Došli jsme tedy k soše pohanského boha, udělali s ním pár fotek a šli jsme radši zpět. Další zastávkou byla přehrada v Horní Bečvě, kde už mlha nebyla a tak jsme si udělali procházku kolem vody a jeli zase o kus dál. To už bylo pozdní odpoledne a netrpělivě jsme očekávali další naše souputníky. Klíče od chaty ovšem měli jiní, tudíž jsme vyhledávali ještě další hospodu, kam se ukrýt před zimou. Nakonec jsme zakotvili na chvíli na Čartáku, dali instatní svařáček a pak už k chajdě vynášet pár věcí do kopce, aby toho pak naráz nebylo moc. Největší oříšek ovšem byl vlézt do improvizované elektrické ohrady a projít kolem pěti býků, kteří tam na nás hezky čekali přímo u vchodu, ovšem když si člověk řekl, že jsou to jenom plachý zvířata, tak bylo po obavách a bejci v klidu uhnuli. Největší trauma z toho ovšem asi měla Marťa, která to rozdýchávala pak ještě celej večír :)
Poslední fáze čekání probíhala ve známem Bufetu u Aldy nedaleko chaty, kam vždycky chodíváme a tady už to netrvalo dlouho a dorazili další - tedy Vranys se svou Martinou a s naší havířovskou přítelkyní Deniskou. Během toho se s náma dává do řeči místní štamgast, kterej sice vypadá jako homeless, ale přinejmenším je něčím hodně zajímavej. Známe ho už z minula a čekali jsme, kdy s tím příjde zas a po pár pivech to fakt přišlo. Ten člověk totiž začne hýřit nějakýma zvláštníma schopnostma a dokáže číst z dlaně za pomocí nějaké "vyšší" energie. Prostě vám přejede dlaň jako přes scanner a najednou vám o vás řekne věci, který jsou i docela pravdivý. Sice to háže docela do obecné roviny, ale tak, že se v tom lidi dokážou poznat a věci z minulosti asi na někoho fakt sedí. Někdy se trefil víc, někdy spíš ani ne, místní chlapi ho mají za šarlatána, ale každopádně tenhle chlápek je něčím zvláštní a zajímavej. Možná kdyby trochu zapracoval i na zevnějšku a tolik nechlastal, byl by ještě víc důvěryhodnější. Každopadně.... kdo ví, jak to je?!
Následoval noční přesun na chajdu do strmého krpálu přes několik elektrických ohradníků, nikdo se nezranil, nezajiskřil ani nezabloudil a tak jsme přichystali chajdaloupku k chodu a začali vegetit. Toho večera jsem šel zalehnout už docela brzo, bo únava za celý den byla znát, navíc se ozvaly naražený žebra z motokár, který jsem tečoval ještě po cestě o bednu v autě, takže to bolelo jak čert a já jen doufal, abych netrpěl celej víkend. Ještě jsem je trochu před spaním protřepal od smíchu, když jsme klábosili a dělali srandu s ostatníma, a to mi možná pomohlo, bo v pátek ráno už to nebylo tak hrozný a cítil jsem se celkem fajn.

Pátek
Na páteční dopoledne byla naplánovaná návštěva skanzenu v Rožnově, kde už jsem byl taky naposledy jako děcko, takže jsem byl zvědavej, jak to tu vlastně vypadá. U vchodu to bylo trošku zvláštně vyřešený, bo tu byl umístěn automat s dotykovou obrazovkou, u kterého ovšem stála slečna a musela to celý ovládat sama. Nabízela se tedy otázka - když už to je venku, proč to lidi nemůžou ovládat dotykově sami? No protože by byli logicky vyčůraní a navolovali si tam levnější, třeba studentský ceny. Nabízí se tedy druhá otázka - proč to teda není za okýnkem za přepážkou, která tam sice byla, ale prostě dostali novej automat, tak tam u toho holka musí asi celej den stát a vyťukávat to tam nechápajícím lidem. Asi jsem ji trošku pobavil, když po nás vyžadovala nějaké  studentské Isic karty, načež jsem jí odvětil, že mám leda tak ICQ, ale Isic teda vážně ne :)
Skanzen Rožnov
Skanzen Rožnov
Zezačátku jsem to ve skanzenu nemohl vůbec poznat. Připadalo mi to tu strašně malý a jakýsi nudný, ale pak už jsem se zorientoval a byl jsem tzv. doma. Bylo ale evidentní, že už je po sezóně a tak tady bylo celkem pusto a ani žádný stánky s lidovýma řemeslama tady vůbec nebyly, takže to bylo takový mrtvý. Zašli jsme si aspoň do místní koliby na česnečku, což se ovšem ani tak nedalo nazvat česnečkou, jako spíš vypláchlým socem z pánve, bo byla strašně mastná. Zezačátku mě to celkem šmakovalo, ale později už toho oleje bylo fakt moc. Nevim jestli je to vařený podle tradiční valašské receptury, ale byla to fakt síla. Pak už se jelo zpět, přičemž mezizastávkou byla pizzérka u Pepiša ve Velkých Karlovicích, kde jsme dali oběd a pak už zase hurá na chatu. Odpoledne bylo ještě v plánu hledání hříbků v okolním lese a docela se nám i zadařilo a pár úlovků jsme objevili.
To už se blížil večer a my netrpělivě vyhlíželi další milé návštěvníky. Jako první dorazila výprava z Třince. Naše oblíbená rodinka Ondruchovic dorazila, jak slíbila a tak jsme mohli přívítat naše adoptivní rodiče mamku Zuzku s taťkou Láďou a jejich dcerku Ivetku s přítelem Míšou. Spolu s nimi taktéž dorazily ještě dvě úžasné, mladé bílé slečny - Kety a Kora. Dvě parádní štěňátka Jack Russell teriéra, který se mi taky strašně líbí, se rázem staly největšíma celebritama na naší chatě a všichni si je strašně oblíbili a každej se s nima chtěl mazlit a hrát si. Celou dobu se nám tyhle děcka staraly o dobrou náladu a byly to opravdu šoumenky. A navíc strašně roztomilý plyšáci :) Takže všichni jsme nakonec byli rádi, že tam s náma byly, bo to tam skvěle oživovaly.
Vzápětí dorazili ještě poslední chataři Lucka s Járou a sestava byla kompletní. Sice se očekávalo ještě několik dalších lidí, ale ti z nějakých důvodů odřekli, což je sice škoda, ale nakonec tenhle počet byl téměř ideální.
No a pak už se začal rozjíždět páteční flám na horách :) Ondruchovi přijeli v docela slušné výbavě a vypadalo to, že nás asi chtějí všechny vykrmit, opít a pak sníst jak ježibaba v perníkové chaloupce, ale tihle lidičkové, když někam jedou, tak prostě myslí na všechno a tak nebyla nouze o tuny masa, kýble guláše, nějaké té tekuté hrušky a vrcholem všeho byl dokonce i vlastní gril :) Takže se začalo hezky opíkat, maso se točilo na roštu a my u toho vesele popíjeli. Po celej večer vládla strašně fajn nálada, vykládali jsme si, dělali různý blbiny a byla fakt sranda. Byl to asi nejlepší večer tohohle pobytu, bo jsme to taky všichni nejvíc rozjeli. Nikdo ale nebyl nijak extrémně nalitej, prostě jen vládla dobrá nálada a dospělo to akorát k tomu, že jsme začali zpívat :) Začalo se s kytarou, zahalekali jsme si pár songů, poté už nebyl nástroj potřeba a jelo se jen tak, přičemž největším hitem večera se stala píseň "Beskyde, Beskyde" (a to není náhoda, bo v Krkonoších jsme nebyli)! :oP
Páteční flám
Beer Bottle Duo
Naše hudební nadání se ovšem ještě dříve projevilo i v jiných směrech. To když pár chytrých hlav došlo k poznání, že hrát se dá i na pivní sklinku a ti, kteří to doposud neuměli, se to dokonce tohoto večera naučili. Stačilo jen sladit nástoje, tedy vypít obsah lahváče, a mohlo se hrát. Postupem času jsme se začali sehrávat, až jsme došli k závěru, že s tím začnem i vystupovat. Ostatním to sice šlo, všecka čest, ale nejsehranější dvojici jsem nakonec utvořil já se Zuzkou, takže jsme se rázem dohodli, že založíme kapelu a dokonce jsme improvizovaně vytvořili i náš nový song, pracovně nazvaný "Lahváčový sonet". Můžete jej spatřit i v závěru videa, kde jsme pro něj vytvořili skvělý základ no a později jsme za něj od ostatních sklidili i první větší potlesk :) Takže to s naší hudební kariérou rozjíždíme ve velkým, vymysleli jsme dokonce i nový styl muziky nazvaný HARDCORE HIP-HOP a už máme i vymyšlený tento krásný booklet pro naši debutovou desku. Ostatní rozpracované fotky jsou zatím k nalezení ve fotogalerii níže :) Škoda že ty slavný Talentmanie a podobný capiny nezačali až teď, rozhodně bysme s tím totiž šli do castingu :)
No prostě jsme se dobře bavili a nikdo vůbec nic neřešil. Je fajn, když si víc lidí ladí do noty a sdílí společnej smysl pro humor. To se pak člověku ani nechce spát. A taky že nechtělo. Poslední světlo se zhaslo až ve 4 hod. ráno, a to jen pro to, že začalo být podezřelý ticho a všichni se začali postupně vytrácet. Byl to ovšem kvalitně strávenej večír a určitě na něj budu rád vzpomínat.

Sobota
Moc jsme toho nenaspali, ale i tak jsme byli po ránu celkem čilí a na nikom nebylo nijak moc vidět, že by to předešlou noc přepískl. Horský vzduch asi opravdu dělá divy a pokud můžu mluvit za sebe, tak žádnej břuchabol ani bolehlav se nevyskytl a ani jsem žádné stížnosti na tyto potíže nezaznamenal u ostantních, takže to asi všecko bylo all right. A tak to má byt.! Takže jsme hezky posnídali a vstříc dalším pěkným zážitkům jsme posléze  vyrazili na vélet. No a zvolili jsme docela už tradiční cestu na Soláň, počasí nám taky přálo, takže to bylo docela příjemný. Celou cestu panovala opět parádní nálada, o vtipný hlášky nebyla nouze co chvíli a já jsem se obzvláště po cestě k chatě docela dobře bavil, bo některý hlody stály fakt za to. Máme totiž jednu takovou oblíbenou scénu z Monty Pythonova Života Briana, no a pak už stačil jen náznak nějaké hlášky a už jsme se chlámali. A nejen díky tomu...prostě všeobecně bylo tak nějak veselo :)
Soláň
Na vrcholu soláňské sjezdovky jsme taky potkali další kamošku. Tedy dalšího pesana, kterej se nějak nápadně podobal našim dvoum Jackům. Byla to totiž už dospělá fenka té samé rasy a tak se s našima čtyřnohýma holkama ihned zkamarádila a už se od nás nechtěla odtrhnout. Lidi, co šli před náma se o ni taky nijak nezajímali, tudíž jsme usoudili, že se asi chudinka zaběhla a jelikož já měl v plánu si časem pséka téhle rasy taky někdy pořídit, tak jsem se rozhodl, že pokud se k ní nikdo nepřihlásí, tak si ji asi nechám :) Na známce měla napsaný jenom "Vzteklina", tudíž jsem jí tak i logicky začal říkat, i když mi bylo jasný, že se tak nejmenuje a má to tam napsaný uplně z jinýho důvodu, ale prostě to tak spontánně vyplynulo, že kdybych si ji nechal, tak bych jí asi tak říkal i nadále :oP No a tož s náma milá Vzteklina hezky putovala až k chatě na Soláni, držela se nás jak klíště  a dokonce s náma vběhla i do hospody a když ji potom Laďa vyvedl ven, tak na nás čekala před dveřma a teskně kňučela, že chce jít za náma. To už jsem byl pevně přesvědčenej, že si ji nechám. Paní vrchní sice vyhrožovala, že ji dají do guláša, potom ale přiběhl její synek, kterej Vzteklinu někam odtáhl a já jen doufám, že věděl, komu patří a že ji teď  chudinku nepoužívají jako surovinu k jelenímu guláši :-( No a tož tak! Takže ze tří pejsků už jsme měli zase rázem jenom dva, hezky jsme poobědvali (teda jak kdo, že? ;)) pak se ještě některé přerostlé děti pohoupali na dřevěným koníkovi a mohlo se jít zpátky.
Soláň
Po cestě dolů ovšem ještě Laďa dostal geniální nápad, když slíbil pivo tomu, kdo najde v lese praváka. Toho se samozřejmě většina ujala a tak jsme hledali a brali i ty hřiby "nepravé", čehož chtěl ovšem Ladik docílit, takže rázem měl od ostatních plnej košík a mohl si spokojeně mastit ruky. Pivo jako motivační faktor ovšem výborný a pár jedinců si ho nakonec opravdu zasložilo ;) Po soláňským obědě už naši grupu opustil Vranys s Marťou, kteří museli odjet na rodinnou kalbu a my jsme se vraceli tou samou cestou dolů po sjezdovce k chajdě.
Na chajdě posléze nastal odpočinek, drobnej úklid, zlikvidovali jsme výbornej guláš a večer se většina z nás vypravila opět do vesnice na pivečko k Aldovi. Někteří zústali na chatě, ale myslím, že udělali velkou chybu, bo v hospůdce byla docela sranda a měli jsme ji prakticky celou pro sebe. V telce jsme shlídli postup našich basketbalistek do finále MS, probrali jsme vážně i nevážně snad všechno možný, co probrat šlo a bylo to tam taky moc veselý. Nejvíc toho večera perlil asi Divokej Jaryn, kterej už tam ke konci zdravil místní štamgasty i výčepního našim "horalským" pozdravem "Nazdau!" a byla prostě prdel :) Zase to bylo o něčem jiným, než večer předešlej, ale bylo to moc prima.
U Aldy
Neděle
Ráno nastal čas úklidu a chystání se na odjezd. Na snídani jsme si ještě na ohni uklohnili smaženicu ze všech těch nasbíraných hřibů, trochu jsme ještě porelaxovali před chatou a pak už jsme se jen sbalili, zavřeli chajdu, udělali tradiční památeční hromadnou fotku a  pak zase z toho krpálu dolů se všema těma věcma k autům. No a jelikož se nám od sebe ještě nechtělo a Ondruchovi dostali nápad zajet ještě na Třeštík na rozhlednu, tak jsme rozhodli, že pojedem s nima, bo nikdo z nás domů nespěchal a počasí bylo krásný, takže proč si to ještě nezpříjemnit.
A tož jsme zajeli autama na Bumbálku ke slovenským hranicím, odtud na Třeštík a jelikož jsme měli v plánu jít na rozhlednu, která se ovšem nacházela ještě 1,5 km na kopci Čarták, tak jsme se vydali ještě tam. A to byla taky moc příjemná procházka. Do kopečka po sjezdovce, bylo krásně teplo a slunečno, výhledy dokonalý, takže jsme dohlídli až na Lysou horu nebo na Radhošť, ovšem z rozhledny jsme dohlídli tak akorát do pr...! :) Ta byla totiž zavřená, neboť sezona je tu jen od června do září, no a jelikož už bylo 3. října, tak jsme měli jaksi po ptákách! Škoda no! Ale i tak tady bylo fajně a jsme rádi, že jsme si to ještě takhle prodloužili. Pak už nastalo loučení s naší třineckou rodinkou a jejich psíma miminama a každý jel po své ose domů. My jsme se ještě stavili v Horní Bečvě na nějakej ten oběd, v Kroměříži vysadili Denču na nádraží a za chvíli jsme byli zase doma.
Bzové
Zůstali nám ovšem hezký vzpomínky, skvělá nálada a člověk se cítil hned takovej uvolněnější a veselejší, bo je potřeba občas někam vypadnout a v tomhle hezkým prostředí a s tak skvělýma lidma to bylo prostě perfektní. Užil jsem si tu fakt hodně srandy a všelijaký neduhy tady byly alespoň na chvíli zapomenuty, takže mi tu bylo opravdu dobře. Jsem i rád, že udržujem takový fajn přátelství s touhle rodinkou, bo ti nám tady ten pobyt hodně oživili a zase to bylo něco jinýho, takže díky za to. A díky samozřejmě patří všem zúčastněným, bez nichž by to nebylo ono, dík za každej vtip nebo za každou hlášku, která dokáže člověka rozesmát a myslím, že sranda je to hlavní, co nás všecky tady spojovalo. Člověk totiž kolikrát i rád ze sebe udělá blbečka jen pro to, aby se ostatní smáli. A častokrát i ten úsměv potěší víc, než cokoli jinýho ;o)
Tak snad zase někdy!!!

Fotoprůřez naším pobytem ke shlédnutí ZDE!!!

sdílet na Facebooku
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hanička Hanička | 8. října 2010 v 7:10 | Reagovat

=)

2 L. L. | 11. října 2010 v 10:39 | Reagovat

Božínku,to jsou nádherní pejsánci...to věřím,že se ti tam i díky nim tolik líbilo :-)

3 RUDA RUDA | E-mail | Web | 17. října 2010 v 16:08 | Reagovat

JJ, bez pesanů by to tam nebylo ono. Jsou super :)

4 Vladimír Vladimír | E-mail | 25. října 2010 v 1:23 | Reagovat

Už nikdy nebudu skládat žádné básně,slibuji :-)

5 RUDA RUDA | E-mail | Web | 25. října 2010 v 14:42 | Reagovat

Naopak, musíš jich skládat víc, neboť jsi úhlavní textař našeho bandu ;-)

6 dandelka dandelka | 28. října 2010 v 12:02 | Reagovat

Smazenicu z nasbíraných hřibů? Vždyť z toho košíku nic nečouhá:)Divím se i tak, že jste přežili:D :D
Jinak krásné fotečky:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama