Listopad 2010

Foto měsíce - listopad 2010

27. listopadu 2010 v 19:38 | RUDA |  Foto měsíce
Konec listopadu a já zjišťuju, že jsem tady za celej měsíc skoro nic nenapsal. Popravdě řečeno ani nebylo o čem psát. Je teď nějaký takový klidný období. Nedá se říct nudný, protože občas člověk i něco zažije, ale prostě se nic moc extra neděje, koncerty téměř žádný, ale tenhle půst snad už v prosinci skončí bo v plánu toho je celkem hodně, tak snad se všecko podaří. Je ovšem fakt, že letos to byl za poslední leta asi nejklidnější podzim, co se akcí týče. Ovšem co se týče počasí, byl velice krásnej a to mi tak nějak vyhovovalo. Kdyby mělo být hnusně a člověk by jen kvůli tomu musel sedět doma, asi by to zase vypadalo jinak, ovšem takhle se vždycky našlo něco, čím bych se zabavil. Občasný víkendy, pokud jsem je nemusel trávit v práci, jsme využívali s partou k utužování přátelství v nedalekých hospůdkách a to bylo mnohdy moc fajn. Trošku mi připadá, že se některé věci začínají v určitých oblastech malinko vracet do starých kolejí, bo někteří kamarádi se po pár letech vracejí k nám do své rodné vísky a tak je to zase takový lepší, když se občas sejdem pohromadě a můžem všichni pokecat. No a většinou v té hospůdce bývá i sranda, což např. dokládá i následující fotografie, která mě docela baví:)
vražda
Jo a taky jsem měl docela i jedno nepříjemný setkání s krokodýlem...docela šok, ale ubránil jsem se!
šok
A jinak se nic zvláštního nestalo. Ale přece jenom jsem na jednom koncertu v listopadu byl. Bylo to 18.11. v Kroměříži na Sladech a vystupovaly tu tři kapely - Nibiru, Dark Gamballe a Nšoči. Spešl článek jsem tomu radši ani nevěnoval, bo jsem z toho koncertu nějak moc neměl a tak by to asi bylo o ničem. Jelikož se o mě pokoušela nějaká nemoc a tělo mé rozžhavovala horečka, pojal jsem tenhle koncert spíš jako muzikoterapii. Takže jen taková lehká poslechovka od baru, kde jsem stejně spíš většinou klábosil se známýma, ale jsem rád, že jsem po dlouhé době mohl zase vidět kapelu Dark Gamballe, bo na jejich koncertě už jsem hezkých pár let nebyl a vždycky mě to nějak minulo. Bohužel jsem si ho nemohl užít tak, jak bych si přál, ale aspoň jsem slyšel naživo jejich nový songy z desky Pochyby a neznělo to nijak špatně. Mám ovšem pocit, že dřív to téhle kapele šlapalo mnohem víc. Ty starší písničky mají prostě svoji energii a u těch novějších už to nějak postrádám. Ale najdou se i výjimky. Energii jsem ovšem toho večera postrádal hlavně já a tak se mi nechtělo ani fotit, takže jedinou fotku, na kterou jsme se zmohli, byla po koncertě s frontmanem Darků, zvaným "Desítkou".
Dark Gamballe
Po Darcích zakončovali ještě moji oblíbení Nšoči a to mě taky mrzelo, že jsem na ně nemohl nijak zapařit, bo jim to teď fakt jde a s těma dvěma kytarama je to prostě parádní. Jen doufám, že v příštím roce vyrukují s nějakou novinkou, bo sice ty starý songy jsou nesmrtelný a lidi je budou chtít pořád, ale nejde asi hrát donekonečna pořád to samý. Kapela je sehraná už kvalitně, takže myslím, že by nebyl problém něco novýho složit. Bude taky záležet na tom, jak se k tomu postaví mistr Knap :) Ale snad se dočkáme.
No a taky jsme měli ještě takovej malej srázek se spolužákama ze střední školy po pěti letech (to je hrůza jak to letí), objevila se tu i naše třídní učitelka, z některých spolužaček se staly maminky a bylo to opět fajn setkání.
A za chvilku jsou zas Vánoce a mě připadá, že jsou tu každým rokem čím dál dřív, obzvlášť když už v půlce října svítijou před Tescem stromečky, což mi přijde trochu na palicu, ale kšeft je kšeft, že jo? ;) Tož si děcka užijte ten advent a hezky se bavte :-D Zatím zdajeeec!

Die Happy - Red Box

8. listopadu 2010 v 15:47 | RUDA |  Jak to vidím já.
Die Happy - Red Box
Po dlouhé době mi zas padla do ucha kompletně celá deska a tentokrát od německé kapely Die Happy, která má v čele českou zpěvačku Martu Jandovou. Tvorbu téhle kapely sleduju už prakticky od jejích počátků, dlouho před tím, než se i u nás v ČR stala Marta díky Superstar populární, no a dovolím si říct, že tohle nový album, nesoucí název "Red Box" patří spolu s k tomu nejlepšímu, co zatím kapela vydala.
K tomu nejlepšímu řadím ještě jejich druhý album "Beautiful Morning" z roku 2002, no a "Red Box" se mu může právem vyrovnat. Oproti jiným albům mě totiž právě tyhle dvě baví od první až do poslední písničky a těžko zde najít slabší chvilku, protože ty pecky se mi prostě líbí a není důvod je přeskakovat.  Die Happy, zdá se, opět trochu víc přitvrdili a to je jenom dobře. Na dřívějších albech totiž už tak trochu nenápadně sklouzávali až do nějakých těch pop-rockových vod a teď se opět vrátili k té pravé rockové syrovosti, řízným kytarám a taky Martička začala trochu víc řvát, což dodává těm songům ohromnou energii. Marta Jandová je opravdu dokonalá rocková zpěvačka, umí si s hlasem pohrát, dostat ho do různých zajímavých poloh, má cit pro ty písničky a tam, kde je to třeba zpívá něžně, jinde se naopak nebojí přitlačit na pilu a pořádně zakřičet. Oproti jejím začátkům je opravdu znát, že se za ty roky hodně vyzpívala a tu kapelu svýma výkonama fakt posouvá stále někam dál.
Na Red Boxu opravdu není ani jedna písnička, která by se mi vyloženě nelíbila. Jediná, která mě ale baví asi ze všeho nejmíň je ta s názem "Bang Boom Bang". Sice docela nářezovka, ale něco mi tam chybí, prostě mi přijde tak nějak moc obyčejná. Další, která se docela vymyká konceptu alba je akustická "Anytime", ale o té nemůžu říct, že by mě nebavila, prostě je jen trochu jiná, než všechny ostatní. Je to ovšem taková oddychovka uprostřed alba,, takový zvolnění mezi vším tím nářezem a po ní už to zase odsýpá tak jak má. Album sice nezačíná nijakou vypalovačkou, ale i tak je song "Mezmerized" docela dobrým vstupem do "červenýho boxu" :) Sice v pomalejším tempu, ale docela tvrdej a s melodickým refrénem, kterej si po několika opakovaných posleších začnete zpívat spolu s Martou.
Na něj navazuje, řekl bych první hitovka, na kterou kapela určitě bude sázet a asi ho určí jako první singl a to je píseň "Dance for you tonight". Chytlavá a obzvlášť v závěru v refrénu Marta exceluje a v ten moment je ta písnička dokonalá. Prostě jasná aspirantka na hit. Nebudu tady vypisovat všehny písničky, snad jen vypíchnu ty, který se mi líbí ze všeho nejvíc a ta NEJ je pro mě rozhodně "Black Vicious Monster". To je to pravý, co chci od Die Happy slyšet a tady se mi líbí naprosto všechno. Úderný, perfektně odzpívaný, je tam cítit hodně tvrdosti i v Martině hlasu a je to zkrátka pecka!!! Takovej trošku návrat ke kořenům??:) Zpočátku se mi sice nejvíc líbila pecka "Survivor", která je taky hodně chytlavá, ale později ji výše jmenovaná docela trumfla. "Survivor" je mimochodem předělávka od Destiny´s Child, což jsem zprvu vůbec netušil, bo mě tenhle druh muziky nikdy nic neříkal, ale zase na druhou stranu mi ten refrén přišel už odněkud známej. Zjistil jsem to až později někde na Youtube, kde jsou obě verze a ta od Die Happy je samozřejmě mnohem povedenější  a údernější. Takže za tenhle cover palec nahoru.
Die Happy
Další věc, která stojí za zmínku je určitě "Stay with me", která na mě taky hodně zabírá a při poslechu si ji dokážu notovat s frontmankou, navíc ta muzika v kombinaci s tímhle textem mi příjde dost povedená. Mimochodem většině textů je docela dobře rozumět a to člověk nemusí být zrovna nijak převratnej angličtinář. I přesto, že má Marta skvělý nadání na jazyky a dost dobrej přízvuk, tak je docela dobře při zpěvu srozumitelná a člověk aspoň pochytí, o čem že ty písničky jsou. To je pak dostává úplně do jiné nálady, než kdybyste jen poslouchali změť nesrozumitelné angličtiny, jako u různých jiných anglicky zpívajích kapel.
Inu nářezovek a chytlavých melodických i skočných písniček se tu najde dost a opravdu se to dobře poslouchá kdekoliv a při jakékoliv náladě. Najdou se tu i pomalý balady, který by neměly chybět na žádným rockovým albu, a i ty se povedly. V písničce "Good things" se např. skvěle projevuje to, co už jsem zmiňoval na začátku - ve slokách Jandová zpívá velice něžně, ovšem v refrénu její hlas pěkně řeže do uší a je to velice povedená baladička. Ta poněkud smutnější přichází na závěr a nese název "Anywhere without you". Kdo zná osud Marty Jandové a zaposlouchá se do textu, bude mu asi už po pár slovech jasný, o čem ta písnička je...
s kapelou Die Happy
Album je opravdu docela pestrý, najde se tu i jedna krátká instrumentálka a opravdu mě baví od začátku až dokonce. Jen doufám, že o téhle kapele bude častěji slyšet i v České republice a že tady začnou i pravidelně vystupovat. Doufám, že sem příští rok opět zase na pár kšeftů zavítají a docela se těším, až ty nový songy uslyším i naživo.
sdílet na Facebooku