Leden 2011

Nemít žádné kamarády, tomu já říkám neštěstí :)

31. ledna 2011 v 17:11 | RUDA |  My friends
Kamarádi promiňte mi to, ale já jsem to sem prostě musel dát! :-)))

Tak schválně, kdo se tam pozná??? ;o)

Kabát - Banditi di Praga

23. ledna 2011 v 19:51 | RUDA |  Jak to vidím já.
Kabát - Banditi di Praga
Naše v současnosti asi nejúspěšnější kapela Kabát vydala koncem loňského roku své nové album nazvané Banditi di Praga, a to po dlouhých čtyřech letech. Kabáti jsou "bohužel" dnes už v pozici, kdy si tak dlouhé čekání můžou dovolit, stačí jim jeden koncert do roka a přesto si udržují obrovské kvantum fanoušků, kteří je i v tak hluchém období dokážou např. vystrčit na první místo ve Slavíkovi nebo během měsíce skoupit 60.000ks jejich novýho alba. Kabát už si zkrátka vydobil pozici fenoména na české hudební scéně a tak se není čemu divit.
Tuhle vysokou prodejnost, obzvlášť v dnešní internetové stahovací době, jim může závidět kdejaká jiná domácí kapela, která třeba tolik nosičů neprodá ani za rok a Kabátům se to povedlo během několika dní. Jejich management totiž zvolil docela dobrej tah, když výhradní právo k prodeji novýho CD dal hypermarketům Tesco a tak jej vlastně nabídl lidem přímo pod nos. Všichni víme, jaká je doba a že většina lidí chodí právě do těchto hyperkrámů, kde má všechno na jednom místě a i když by se po tomhle albu třeba ani nesháněli, tak je to tady najednou trkne do oka a do toho košíku si to prostě dají. Banditi di Praga navíc vyšlo těsně před Vánoci, takže určitě to byl pro mnohé z nás hezký dárek pod stromečkem :) No a najednou to jde. Tohle by mohla být jedna z cest, jak zvýšit prodeje hudebních nosičů. Za rozumnou cenu to dát rovnou do těchle obchodů, jeden druhýmu udělá reklamu, lidi se po tom nemusí složitě shánět a ten, kdo není fakt škudla, tak si to radši koupí v originále i s bookletem a podpoří kapelu, než aby si to někde stahoval z netu. Samozřejmě Kabát je trošku někde jinde, je to už zavedená značka, ale možná by podobnej tah pomohl i ostatním hudebníkům.
No a jaký to nový album tedy vlastně je? Předem podotýkám, že Kabáty sleduju prakticky od jejich první desky a že jsem jejich skalním fanouškem již od dětství. Nebýt Kabátů, tak dneska možná poslouchám uplně jinej styl muziky. Nečekejte proto žádnou profi recenzi od nezávislého hudebního kritika, ale spíš od člověka, kterej kapelu sleduje už od jejich počátku a má zažitý skoro všechny jejich písně. Za tu dobu, co se kapela vyvíjí se samozřejmě vyvýjí i některý moje hudební názory, některý jejich kroky v minulosti mě třeba až tak netěšily, ale přesto jsem je tak nějak přijal a nedá se říct, že by mě něčím doslova zklamali. Tudíž o nich ani nikde nevykládám, že jsou to najednou "komerční sračky", bo moc dobře vím, že v jejich pozici by chtěl určitě teď být lecjakej hudebník a vlastně jsem jim ten úspěch přál už od začátku, kdy o nich všichni naopak jen psali a říkali, jaká je to ubohá muzika pro křupany.
Kabát

Muzika Kabátů se svým způsobem stále vyvýjí, ale přitom v ní zústává pořád něco stejnýho. Jsou tam cítit určitý tendence k neustálýmu zdokonalování zvuku, aranží apod., ovšem já jako fanda spíš té jejich starší tvorby ocením, když se najdou písničky, ve kterých se vrací k tomu jednoduchýmu syrovýmu zvuku, bez zbytečných vyumělkovaností. Takový tendence tady na nové desce jsou a z některých skladeb je cítit, že se kapela chcet trošku navrátit ke kořenům a to já jedině oceňuju. Většinou je to už ale ten trošku "jinej" Kabát, kterej od desky Dole v dole zní tak nějak podobně, někdo by zase možná řekl "komerčněji", ale to není to správný slovo, který chci použít. Prostě kdo zná všechny desky Kabátů, tak ví, jak zněly před výběrovkou "Suma Sumárum" a po ní. Teď se prostě  daleko víc sází na sborový melodický refrény, víc je v mnoha písničkách společně s Vojtkem slyšet Špalkův hlas, Vojtek už je daleko víc vyzpívanej z muzikálů a chybí tam ten prochlastanej agresivní chraplák, no a taky absence kytarových sól je to, čím se tyhle novodobý kabátovský písně vyznačují. Tím nechci říct, že je to špatně a že se mi to nelíbí. Naopak mnoho z těchto písniček je velice chytlavých a zvukově rozmanitých, ovšem narážím na to, že už to není Kabát v období alb Děvky ty to znaj, Colorado nebo Čert na koze jel, kdy to byl říznej syrovej bigbít a nikdo se tam s tím tzv. moc nesral.
Bandit di Praga pro mě nebylo album na první poslech. Písničky mě hned nijak extra nezaujaly, ovšem ze zkušenosti vím, že nejlepší je si to pustit víckrát a přímo do sluchátek a až pak si na desku udělat nějakej názor. No a hned při druhým poslechu už se mi líbily písničky všechny a říkal jsem si, jak je to album dobrý. A dokonce jsem tam našel i spoustu přirovnání právě k těm starším albům, o kterých píšu výše, což mě taky potěšilo. Po několika posleších si pak člověk přece jen najde už svý písničkový favority, který se mu líbí víc a který si dovolí přeskočit, ovšem komplexně se mi to album líbí celý a myslím, že to není žádnej průser.
Už úvodní titulní píseň, tedy Banditi di Praga, zaujme právě svým originálním riffem v začátku, ostrým rozjezdem s kytarama, který se doslova zaříznou do uší a takovou svou docela potemělou atmosférou, kterou měli např. Burlaci na předchozím albu. Právě tahle úvodní skladba je zrovna taková ta asi nejpromakanější, kde si muzikanti hodně pohráli se zvukem a dali si záležet na tom, jak to všechno bude znít. Je to zas uplně něco novýho, co od Kabátů slyšet asi ještě nebylo a musím říct, že se mi líbí čím dál víc.
Kabát - Banditi di Praga
Dál album pokračuje v docela svižným tempu, což potvrzuje pecka Matky a závity, jednoduchá píseň bez zbytečných vyhrávek, která má tah na branku. Lady Gag a Rin naráží na známou zpěvačku pouze svým názvem, jinak se jí to vůbec netýká. V textu písně se naopak objevuje další slavná osobnost v názvu skrytá a tou je proslulý ruský kosmonaut. Slovní hříčky byly vždycky doménou textaře a basáka Milana Špalka a text k téhle písničce a některý slovní obraty v ní se mu opravdu povedly. Trochu sarkastická vzpomínka na doby minulé, nikterak úderná píseň, ovšem vcelku chytlavý refrén. Z písničky Kdeco nám zachutná mám trošku zvláštní pocit. Líbí se mi, je pěkná, taková asi jediná ucajdanější na albu, ale tady asi trošku kluci vykrádají sami sebe. Zkuste si totiž dosadit slova z jejich slavné písničky Pohoda právě do téhle skladby a pochopíte, že je to dělaný přesně podle stejnýho klíče.
U následující pecky s názvem Kávu si osladil jsem zas měl pocit, že už tu melodii odněkud znám, že už jsem to prostě někde slyšel. Nepřišel jsem na to, jestli už to hrál někdo jinej, ale jediný vysvětlení jsem našel, když jsem si tuhle písničku začal nedávno hrát na kytaru. Je tam asi to nejjednodušší střídání akordů, který si občas prostě taky jan tak hrávám, takže možná tuhle melodii znám právě odtud :) Jinak tahle písnička se začíná čím dál víc prosazovat mezi ty moje oblíbenější z téhle desky. Je to sice písnička o posmrtným životě, možná že podobnýho tématu o umělcích,kteří už jsou tam nahoře se dotkly i Tři sestry v písničce Pumpa, ovšem Kabáti to pojali trochu ve veselejším tónu, a i když by si ta muzika možná podle prvního dojmu zasloužila úplně jinej a veselejší text, než zrovna o smrti, tak i přesto se tohle Kabátům nakonec hodně povedlo. Jetliže by to totiž mělo opravdu tam za nebeskýma branama vypadat opravdu takhle, jak to zní v téhle písničce, tak by se člověk asi nemusel vůbec smrti bát a možná by se tam po jejím poslechu i těšil :) Každopádně si myslím, že tohle bude jednou rádiovej a později i táborákovej hit, má to ty ambice a tak nějak mi k ní připadne i ta atmosféra letních festivalů, kdy jsou všichni happy a bez starostí. Možná trošku absurdní pocit, ale proč ne?! Myslím, že právě s tímhle záměrem to bylo právě takhle otextováno! ;)
V další svižné písničce Ebenový hole kapela neztrácí svůj osobitej humor a tak trošku fiktivní příběh o tom, kterak je zrubali bratři Ebenové to jen potvrzuje. Moje nejoblíbenější písnička No.1 je ovšem ta, nesoucí název Projdu zdí. Nevim proč, chytla mě hned od počátku a líbí se mi asi ze všech nejvíc. Bude to asi i tím, že pochází z pera Tomáše Krulicha a z jeho písniček cítím pořád ty starý dobrý Kabáty v období Colorada. Už úvodní riff a zvuk kytary v téhle písni mi to strašně připomíná. Bohužel v té "novodobé historii" Kabátů se jeho skladby na desky prosazují strašně málo a možná i to stojí za takovou tou výše popisovanou změnou v jejich soundu. Hodně teď totiž tvoří druhý kytarmajstr Ota Váňa, kterej si přece jen víc se vším vyhrává a snaží se tam natáhnout trochu toho "umění", což určitě není na škodu, ale bral bych to tak od každýho půl napůl. Krulich je prostě takovej ten větší "bigbíťák" bych řekl :) No a i když skladba Projdu zdí není nikterak tvrdá, tak se mi prostě líbí, obzvlášť přechod do refrénu a refrén samotnej. Má to prostě něco do sebe a zní to dost dobře. Trochu mi to možná i připomíná starší Báru. Nejvíc mě ovšem dokázal naštvat ten uťatej prapodivnej konec, čímž tu písničku bohužel uplně devalvovali :(

Kabát - Projdu zdí
Pokus o návrat k tomu metalovějšímu zvuku z prvopočátků kapely najdeme v písni Narvi tam ten styl, což je fakt největší nářezovka na albu s tempem, za který by se nemuseli stydět ani na albu Má jí motorovou a jak sami někde říkali, chtěli si prostě jen zkusit, jestli ještě něco takovýho dokážou zahrát. Dokážou! A já doufám, že i na koncertech :) Don Pedro von Poltergeist - další "Krulichovina", ze které je prostě cítit ten starej dobrej zvuk těch kytar z dřívějších dob. Sice pecka nikterak převratná, možná trošku temnější, ale už jen za ten sound má u mě plus :)
I na téhle placce se dostalo na nějakou blbinku, to by ani nebyli Kabáti, kdyby něco odlehčujícícho nevymysleli. Tentokrát je to písnička Potkali se v Paříži, což je prostě jen sranda se španělkou a vozembouchem, zpívá Milan Špalek a kdo zná Číňany nebo krtka Joye, tak určitě ví, co čekat :)
Nesahej na můj drink - tady se mi naopak hodně líbí Vojtkův projev. V téhle písničce se konečně vrátil k tomu svýmu agresivnímu chrapláku, nebojí se ani pořádně zařvat a hlavně v úvodu mi tady přípomíná toho pravýho rebela, kterým býval dřív :) Ten sborovej refrén mi sice do téhle pecky až tak moc nesedí, ale jinak je velice povedená a je to prostě Kabát!
Následující písnička je prostě skákací a vypovídá to i sám název - Kdo neskáče, není Švéd! Tvrdá, úderná, prostě do skoku a na koncertech určitě bude na dav pod podiem zabírat. No a nejlepší jsou Motörhead samozřejmě! :) Jedna z mých nejoblíbenějších je i závěrečná Mouse Decadence. Přiznám se, že když jsem ji slyšel poprvé, tak mě ten text dokázal opravdu upřímně rozesmát, to jsem si říkal, co to tihle současní dospělí Kabáti zpívají za pí*ovinu, ale o to víc se mi líbí, že právě tihle "dospělí" Kabáti mají pořád smysl pro to, udělat nějakou blbost, jako za mlada. Muzika asi nejtvrdší ze všech na albu a Vojtek, kterak tvrďácky zpívá o myšáčkovi, kterýmu ujela nožičky mašinka...to je fakt drsný! :-D Možná se tahle pecka bude někomu zdát jako nehorázná blbost, ale já v tomhle vidím ty starý dobrý Kabáty, kteří se nepárali s nějakým uměním a prostě tam naprali co se jim zlíbilo a bavili se nad tím. Takže za tohle u mě mají další plus a doufám že tuhle pecku vystřihnou i na koncertě!
Kabát
Na albu se nacházejí ještě dva bonusy, a to písničky k filmové pohádce pro dospělé, která se má jmenovat V peřinách. Musím říct, že i když jsou tyhle skladby tak trochu mimo obvyklej repertoár Kabátů, tak se mi postupem času velice zalíbily a patří rovněž mezi ty nejoblíbenější, který rád na téhle desce poslouchám. Peří prach a broky jsou tak trochu do zpěvu i do skoku, obzvlášť v závěru se svižně rozjedou a neztrácí to ten kabátovskej ksicht a Schody jsou naopak takovej romantickej cajdák s hodně povedeným textem a hodně dobře zpracovaný, kde se Špalek s Vojtkem výborně doplňujou ve zpěvu. Zase něco novýho, na oživení dobrý, ukázali světu, že dokážou složit i něco jinýho než hospodskou odrhovačku, a umí to dobře, což ocenila i kritika. Já jakožto zastánce jejich syrového stylu ale budu rád, když to na dalším albu budou zase staří dobří Kabáti, bez housliček a jiných těchto hudebních hostů :)
Banditi di Praga se tedy povedlo. Kdo čeká, že Kabáti budou hrát podobný styl jako v devadesátých letech je asi trošku vedle. Přece jen muzikanti stárnou a i ta muzika a technologie mají nějakej přirozenej vývoj, takže se není čemu divit. Navíc už mají spoustu novodobých fanoušků, kteří by asi kouleli očima, kdyby začali hrát trash metal, takže prostě tvoří muziku pro široké masy a vyplácí se jim to. Nejsou to žádný slaďárny o lásce, je to prostě pořád Kabát. Nechybí vtip, nechybí melodie a ani ta tvrdost. Na následujícím turné bych určitě uvítal co nejvíc skladeb z nové desky, bo když už se jede turné k desce, tak by se měly hrát nový písničky a zbytek rádiových hitů si ponechat třeba na letní festivaly. Samozřejmě by mě potěšilo, kdyby se živě odehrálo i co nejvíc těch hitů starších, ale kdoví, třeba Kabáti překvapí a zase nějakou raritku vytáhnou. Takže snad teď uvidíme tuhle kapelu hrát víckrát, než jen jednou do roka!
sdílet na Facebooku

PF 2011

12. ledna 2011 v 13:30 | RUDA |  Co sa stalo nové!?
Best of 2010

The Best Of 2010

"Hovadoblog" slaví 16. ledna již své 5. (slovy "páté") narozeniny a pravidelní čtenáři už si jistě zvykly na to, že tady vždycky jednou za rok zbilancuju těch 365 (slovy "třistašedesátpět") dní uplnyulých :) Jakej tedy byl ten rok 2010???
Předně musím zmínit, že tenhle ten rok mi uplynul strašně rychle. Připadne mi, že asi utekl zatím nejrychlejc v mým životě, a i když v něm  bylo spousta hezkých chvilek, tak prostě teď mám najednou pocit, že všechno nějak rychle letí. Mám pro to jediný zdůvodnění a tím je nejspíš moje povolání. Byl to vlastně první rok, kterej už jsem celej strávil pracovně a nikoliv jako student a je to fakt znát. Člověku totiž ty dny najednou strašně rychle ubývají. Když sloužím denní 12-ti hodinovou šichtu je tím vlastně celej den zabitej, když člověk přijde po noční, tak zase půl dne prochrápe a takhle to prostě utíká a utíká a najednou zjistíte, že jsou zase Vánoce a před pár dny bylo léto. Tím nechci říct, že bych neměl dostatek volnýho času, spíš narážím na to, že si člověk kolikrát ani neuvědomí co je za den a je to prostě takový jiný, než když člověk přišel ze školy, měl ještě půl dne volno a těšil se na víkend. To si pak člověk čím dál víc uvědomuje, jak nám ten život rychle plyne a o to víc si užívám, když můžu ten volnej čas nějak hezky využít.
A snažil jsem se ho využít jak jen se dalo. Občas sice přijdou i nějaký ty dny nudnější, ale člověk potřebuje taky semtam i odpočívat a vypnout. Akce v roce 2010 byly vcelku povedený. Takový ty tradiční a pro okruh mých přátel docela zásadní se taky vydařily, nechyběl jsem na nich a jsem za to rád.
Všichni jistě víte, že se docela věnuju muzice a taky hodně navštěvuju koncerty. I v tom loňským roce se jich našlo pár docela výjimečných, který mi na dlouho utkví v paměti a tak tedy začnu trochu hodnotit ten uplynulej rok z toho hudebního soudku. Začátek roku byl na koncerty docela slabej, v okolí se toho moc nedělo a až takovej větší průlom začal pro mě v březnu, kdy jsme jeli do Ostravy na koncert světoznámé německé kapely Rammstein. A dalo by se říct, že hned na začátek to byl pro mě asi vrchol roku, bo od té doby jsem snad asi už nic lepšího neviděl :) Lepší koncertní show jsem snad neviděl ani DO té doby, tudíž to hodnotím zatím jako úplně to NEJ, co jsem mohl zatím na koncertech za svůj život spatřit a i když už jsem pár velkolepých koncertů zahraničních hvězd viděl, tak z provedení téhle show mám opravdu asi největší zážitek, bo to měli opravdu dokonale promakaný, že člověk ani nevěřil, co všechno se dá s pódiovou technikou udělat. Takže jednička za umělecký dojem patří jednoznačně Rammsteinům.
Rammstein - Ostrava
Během jara jsme pak ještě objeli pár koncertů s Dogou a máme za sebou i kulturní zážitek z trochu jiného soudku, když jsme v dubnu navštívili hudebně-divadelní představení Daniela Landy Tajemství Zlatého draka v Mahenově divadle v Brně. Zanechalo to na mě opravdu velký dojem a kdybych mohl, tak určitě tohle představení navštívím znovu, protože to v sobě ukrývá mnohem víc, než jen divadelní detektivku.
Marta Jandová (Die Happy)
K takovým těm vrcholům roku patří samozřejmě letní festivaly a pokud mám vypíchnout jeden, který se mi líbil opravdu nejvíc, tak to bude asi Freestyle Contest v Ivančicích. Zdánlivě nenápadná akcička, sice fesťák pouze jednodenní a zatím ne příliš profláklej po republice, ale na mě udělal opravdu velkej dojem. Jednak kapelama, který tady vystupovaly, přičemž jedna byla lepší jak druhá, jednak perfektní organizací a přístupem pořadatelů a taky skvělým doprovodným programem. Sešlo se tu docela dost lidí, počasí bylo perfektní a prostory na tuhle akci jsou tu taky ideální, takže pokud bude program pro příští rok tak dobrej, jako loni, tak určitě nebude chybět Freestyle contest v mém diáři ani letos. Tahle akce na mě zapůsobila hlavně svou atmosférou po setmění, nezapomenutelnej byl moment, kdy už na úplný závěr zazpívala kapela Prohrála v kartách s hostující Martou Jadnovou písničku "Ráchel" od Oceánu a takovej ten fajnovej a nepopsatelnej pocit z letní atmošky na mě dolehl právě v tuhle chvíli a utkvěl mi v paměti doposud. To se vždycky dostaví tak jednou za rok a vím, že to bylo právě tady, tak možná i proto ten festík řadím mezi ty TOP :) No a samozřejmě zážitek z osobního setkání s Martičkou Jandovou a členy její kapely Die Happy a jejich zdejší vystoupení, na který jsem tady pařil vůbec poprvé, to se jen tak nezapomíná! Na začátek léta tedy skvělej rozjezd.
Pak už přišly ty naše oblíbený podniky jako Noc plná hvězd, kde nemůžem chybět a i když letos zastrašilo zezačátku počasí, tak to myslím opět vcelku vyšlo. Tenhle fest už si přece jen užíváme tak trochu jinak, než když jsme byli mladší a tísnili se na každou dobrou kapelu v první řadě. Je to tady už spíš o známých a kamarádech a přece jen člověk už ty kapely tak nějak zná a už to tak moc nežere jako v osmnácti :) NPH mám moc rád a i kdyby tu hrálo bůhví co, tak už jen kvůli těm lidem sem vždycky rád zavítám. Pokud mám vypíchnout jednu kapelu, která mě tady příjemně překvapila, tak to byli určitě Edguy, který jsem tu viděl vůbec poprvé a fakt jsem to jejich vystoupení docela hltal :)
friends
Letos jsem měl v plánu prožít i festival Masters of Rock ve Vizovicích, ale jak jistě víte, tak se mi to díky zdravotním problémům nepovedlo až do konce a tak tuhle akci řadím spíš k těm nepovedeným :( Ani hlavní hvězdy jako Tarja nebo Manowar nepodaly nijak zvlášť oslnivej výkon, horko tu bylo příšerný a i když je ten fest perfektně zorganizovaný, tak já mám rád spíš pohodovější festivaly, kde se netísní desetitisíce lidí na betonovým place. Tím nechci MOR nijak zavrhovat, jen bych asi uvítal, kdyby se konal na větším prostoru, než je likérka ve Vizovicích. Možná, že sem zavítám znova, ale spíš si vyberu jen určitý kapely, který budu chtít vidět a nebudu tu trávit celý čtyři dny. Je to kousek od domova, takže dojíždět sem není zas takovej problém :) Zmínit musím samozřejmě i naše polodomácí Pivní slavnosti na Kamínce, který byly taky opět fajn, sešli se tu všichni, kdo se sejít měli a je to takovej ten druh pohodovýho fetiválku, kterej se mi líbí.
Kalíme
Podzim byl naopak na koncerty hodně slabej, dalo by se říct, že se v okolí vlastně skoro nic nedělo a až prosinec byl zas tak nabitej, s čímž jsem byl ovšem velmi spokojen. Tady bych mezi ty nejlepší zařadil asi Dogu na Melodce v Brně a Tři sestry s Horkýžema ve Zlíně při Bratia a Sestry Tour.
Nejlepší domácí kapelou, kterou jsem loni na koncertech viděl, byli asi Škwoři. Viděl jsem je 3x - v Ivančicích, na NPH a na Kamínce, a všude podali perfektní výkon. Myslím, že uplynulej rok odehráli opravdu ve velké formě a fakt pozoruju, že tahle kapela jde hodně nahoru. Obzvlášť v těch Ivančicích a na Kamínce to bylo fakt dokonalý a tahle kapela mě donutila zapařit asi nejvíc ze všech, který jsem letos shlídnul.

Velice potěšen jsem byl i návratem našich kroměřížských Nšoči na koncertní podia, zpočátku jsem měl sice z téhle radikálně omlazené sestavy trochu obavu, ale čím dýl spolu hrajou, tím je to dokonalejší a opravdu jim to teď šlape moc dobře. Chtělo by to snad jen už brzo vymyslet nějaký nový songy, bo asi nejde hrát pořád jedno a to samý několik let dokolečka.
Z hudebních alb, který toho roku vyšly, mě potěšily nejvíc asi jenom němečtí Die Happy se svým Red Boxem a koncem roku i čeští Kabáti, kteří po čtyřech letech vstali z mrtvých a přivedli na svět desku s názvem Banditi di Praga, kterou tady časem určitě ještě detailně properu :)
akce
No a co bylo dál? Rozhodně jsem rád za každou sebemenší akcičku s přáteli, za každej podařenej výlet po hezkým okolí apod. V létě se celkem povedly pobyty na Pálavě, kde to mám strašně rád a moc rád se sem vracím, no a taky tradiční dovča s Dogou, která tentokrát proběhla v Českým Švýcarsku a mohli jsme tak nahlídnout do zdejší krásné přírody, plné skal a pěkných vyhlídek. Hodně povedenej byl i podzimní víkend na naší oblíbené valašské chatě na Bzové, vyšlo nám krásné počasí a celkově to tu bylo moc fajn. Když má kolem sebe navíc člověk partu lidí, se kterýma je sranda, tak je to ještě větší pohoda a užíváte si to. Jsem rád, že jsem opět potkal pár nových dobrých přátel, na druhou stranu mě docela mrzí, že jsem o jednoho skvělého člověka musel i přijít, a to jen díky tomu, že zřejmě někdo třetí nedokázal pochopit, že by mohlo existovat kamarádství mezi opačnými pohlavími a vydal různá nepochopitelná nařízení či co :-/ Ale v životě holt člověk narazí na různý lidi a na různý situace, takže se to musí nějak překousnout a jít dál, i když s blbým pocitem. Ti opravdu nejlepší přátelé ovšem stále zůstali, čehož si samozřejmě moc vážím, takže tímto je zdravím a těším se na další společně strávený chvíle ;o)
Už je poznat, že ty roky jdou nahoru, už to není taková divočina, jako ještě před pár lety, je taky poznat, že už sem nepíšu takový kraviny, jako v začátcích tohohle blogu, už nejsme takový ti studentíci, každej už máme vesměs svý zaměstnání a začínáme se stavět na vlastní nožiska. Přesto mám pocit, že se některé věci v mém okolí tak trochu vrací do starých kolejí a není to zas tak špatný. Pořád si dokážem užívat, i když už zase trochu jinak.
Jinak některý plány holt vyšly, jiný zase ne. Plán jít dálkově studovat žurnalistiku se mi bohužel nepovedl, ale to můžu zazlívat asi jen sám sobě, bo jsem tomu nakonec nedal asi tolik úsilí, kolik bych měl. To co se naopak podařilo uskutečnit, byl nákup novýho vozítka, za který jsem moc rád i když s mým milovaným favoritkem to je opravdu těžké loučení.
Ale tak je to i v životě - něco odchází a něco novýho zas přichází. Snad se můžem těšit, že ten rok 2011 přinese něco hezkýho, že v něm příjdou hezký chvíle, potkáme fajn lidi a že nám nic nebude kazit náladu. Přeju nám všem, abysme ho strávili ve zdraví, v klidu a s úsměvem a ať nám ty jedničky na konci přinesou úspěch a dělají nám radost jako žáčkům ve škole! ;)

No a na závěr nemůže chybět tradiční shrnutí toho uplynulého roku ve fotografiích. Nejradši bych tam naházel úplně všechny, ale to by asi bylo na hodinovej film. Myslím ale, že postačí aspoň tohle:


www.hovado.blog.cz
No a co bude s "hovadoblogem"? Pokud bude o čem psát, bude chuť nadále něco sdělovat a bude nějaká inspirace, tak určitě bude fungovat dál. S rozvojem facebooku sice tvorba blogu už není takový terno, každej člověk přece jen teď může už na FB psát svý postřehy a vkládat fotky, je to i jednodušší, nicméně já bych rád tenhle blog zachoval i nadále. Sice už sem píšu méně častěji, což je určitě znát, ale pořád je to tady takový to moje teritorium. Přeci jen nemusím cpát na facebooku každýmu úplně všechno pod  frňák, když ho to třeba vůbec nezajímá. Setkávám se občas i s názorem, že píšu moc dlouhý články, že se sem někdo chodí dívat jen na fotky, ale holt už jsem takovej, že když chci něco popsat, tak to dělám pořádně. Napsat na FB :"Byl jsem tam a tam, bylo to super" a k tomu přiložit fotogalerku je sice jednoduchý, ale mě tenhle způsob moc nebaví, i když ho občas taky někdy samozřejmě použiju. Jsem prostě psavec! :) No a tak koho ty moje žvásty baví nebo se chce o mě něco dozvědět, tak si určitě tu cestu rád najde právě sem. Může číst nebo může jen koukat na fotky, je mi to jedno. Tak nějak už si třídím co si dát na svůj FB a co sem, takže samozřejmě tady asi těch blbůstek už je míň a zaměřuju se tu spíš na popisy těch osobních zážitků z akcí, koncertů apod. no a snad to i někoho baví. Koneckonců "hovadoblog" má na FB taky nějakej pátek svůj profil, takže pokud chcete být třeba aktuálně informovaní o mých nových článcích, není nic jednoduššího něž hňápnout tam to známé "To se mi líbí" :-D
I přesto, že nám internet dost pomáhá a v lecčems nám usnadňuje život, byl bych rád, kdybychom občas ten virtuální život opouštěli a nepřestali spolu komunikovat tak nějak normálně - "naživo"! Jsem docela rád, že jsem bez těchle vymožeností vyrůstal a měl jsem normální dětsví, kdy jsem blbnul venku s kamošama. Rozhodně nezávidím těm nadcházejícím generacím, že spolu budou chodit na pivo už jen "on-line"! :-D
pf 2011
Buďte na sebe hodní a mějte se kurva rádi! :o)
sdílet na Facebooku

Závěr roku 2010

3. ledna 2011 v 16:52 | RUDA |  Co sa stalo nové!?
Závěr roku - lépe řečeno prosinec, byl po sérii těch podzimních měsíců, kdy se toho moc nedělo, docela záživnej  a za to jsem byl samozřejmě celkem rád, bo já jsem člověk tak trochu akční a tak když je nějaká dobrá příležitost jak zužitkovat volnej čas, tak se jí samozřejmě rád chytím :) V prosinci se toho sešlo celkem dost a tak si to tady docela rád teď zrekapituluju a napíšu něco i o akcích, o kterých tady zatím nepadlo ani slovo a samozřejmě se rád podělím i o zážitky z úplnýho konce roku - tedy Silvestra.
Brno
To, o čem jsem tady už hodil zmínku, byly prosincové koncerty. Hned první den tohoto posledního měsíce v roce jsme se vydali beze strachu na strastiplnou cestu do Brna, přímo do chřtánu večerní sněhové vánice a to se nám nakonec vyplatilo, bo jsme zde zažili parádní večer na unplugged koncertu Dogy v klubu Melodka se spoustou fajn lidí a se skvělou muzikou. Koncert to byl opravdu podařenej a určitě to byl jeden z těch nejpovedenějších koncertů Dogy letos, i díky tomu, že tam mezi všema vládla taková ta správně dobrá nálada. Takže spokojenost.
 K tomuto adventnímu období se vážou i každoroční zimní tradice a my, jakožto místní mládežníci, kteří máme rádi srandu, jsme se opět převlékli do čertovských, andělských a mikulášských masek a obcházeli jsme ty naše Těšnovice za účelem připomenout té nejmladší generaci, že mají sekat dobrotu a nezlobit maminky :) Myslím, že tentokrát jsme byli možná někde až moc hodní a nikomu jsme šoky nezpůsobili, spíš naopak, někteří prcci byli správně odvážní (i když s respektem) a tak to byla celkem sranda. Musím tady tu naši pohádkovou bandu i tak trochu vychválit, bo mám dojem, že alespoň co se týče masek, tak máme jedno z nejhezčích obsazení v širokým okolí a letos to bylo fajn i co se do počtu pekelníků týče. Soudím tak samozřejmě jen podle fotek z ostatních obcí, co vidím někde na netu, ale i tak by se dalo říct, že Těšnovice díky nám (a samozřejmě i díky dřívějším generacím, která většinu masek zrobila) mají jednu z nejpovedenějších mikulášských sebranek tady v okolí. Mikulášská afterparty v hospodě Na Tvrzi se taky celkem vydařila, vždycky se tu aspoň v tomhle čase sejde většina místních mladých a tak to bývá pokaždé fajn, no a úplný závěr tohohle večera jsme strávili v Lubné na zábavě při Reflexách. Pár fotek z téhle mikulášské akce umístěno TADY!!!
Mikuláš 2010
Před Vánocema jsme se jeli tak trošku příjemně naladit i do Zlína, kde probíhal společnej koncert Čechomoru s hostující Ewou Farnou a tohle spojení se mi taky velmi zamlouvalo, o čemž se koneckonců můžete přesvědčit ZDE!!!
 O dva dny později se razilo do Zlína za muzikou opět, tantokrát za kapelama trochu tvrdšího ražení - tedy na společný koncert slovenských Horkýže slíže a našich Tří sester v rámci Bratia a Sestry Tour 2010. Tohle se mi taky moc líbilo, obzvlášť jsem ocenil starší kousky v repertoáru Tří sester, ale co se budu opakovat, když si moje zážitky z tohohle večera můžete počíst TADY, pokud jste tedy už tak neučinili :) Ve Zlíně jsme toho večera s bráchou zůstávali přes noc, bo na druhej den jsme valili do nedalekých Slušovic na Mikulášskou rally. Jaké milé bylo překvapení, když jsme se po ránu probudili a venku bylo bílo. Dopoledne krásně nasněžilo a to byly ideální podmínky pro zimní rally. V zimě se u nás oficiálně tyhle závody nejezdí a když je přece jen někdy nasněžíno, tak jsou s tím problémy, bo závoďáky většinou nemůžou jezdit na pneumatikách s hrotama atd. Tohle byl ale volnej podnik na ukončení sezony, hroty byly povoleny a tak nás čekala skvělá show. Pokud mě paměť neklame, tak tohle byla snad první rally, v které jsem viděl závoďáky v těchhle pravých zimních podmínkách a byla to fakt skvělá podívaná. Pro sledování jsme si vybrali okruh na slušovické dostihovce, kde bylo možný ty auta vidět víckrát za sebou a většina z nich předváděla opravdu krásný drifty na sněhu, někteří se doháněli o kolo a jeli v těsným závěsu, takže to vypadalo místy jako na rallycrossu, ale díky tomu to byla opravdová zimní rallyshow jak má být.
Koho to zajímá, tak si může pustit videjko odtud:


Třinec
Poté mě čekal docela velkej pracovní záhul, kdy jsem byl v práci skoro až do Vánoc bez nějakýho většího volna, ale dalo se to přežít a dokonce se našla i nějaká ta volná chvíle na odpolední lyžovačku na nedaleké Rusavě. Na rozjezd lyžařské sezony, která se zatím vyvíjí hezky, celkem ideální. Vánoce pro mě letos jako kdyby nějak nebyly :( Není zrovna ideální po rozdávání dárků utíkat od rodiny do špitálu na noční, ale bohužel to tak muselo být a stejně jako loni, kdy jsem měl naopak denní službu, to byl na šichtě docela hnusnej frmol, takže nálada moc dobrá nebyla. Ale co se dá dělat. Jsem rád, že jsem se u stědrovečerní večeře sešel s mýma nejbližšíma ve stejným počtu a to je hlavní. Třeba se mi v příštích letech podaří to prožít zase už v klidu.
Zbylé dva svátky už ale proběhly v pohodě, nejdřív návštěva u rodiny, poté na tradičním výletě do Třince za známýma spojeným s dalším unplugged koncertem Dogy a to mi tak nějak všechno vynahradilo. Hezky jsme se opili, zapařili, všechny starosti šli stranou a bylo nám fajn :)

Silvestr 2010

No a ten úplnej závěr roku se tentokrát taky moc povedl a jsem s ním spokojenej. Pokud si dobře pamatuju, tak jsem snad letos teprve podruhé v životě strávil Silvestra na horách na chatě a to má svoje kouzlo, který nikde v hospodě nebo u někoho v bytě na párty nezažijete. Trochu mi to kazil snad jen pocit, že musím hned na Nový rok ráno do práce, ale nakonec to dopadlo všechno v pohodě.
Poslední dva dny roku jsem tedy trávil s přáteli na naší oblíbené horské chatě na Bzové, která jindy na Silvestra nebývá vůbec volná a tak jsme byli rádi, že to tentokrát vyšlo zrovna pro naší bandu. Je tady opravdu nádherně a v zimě to tu má uplně jinou atmosféru než kdy jindy. Všude krásně bílo, všechny zvuky jsou tak nějak utlumený, kolem ticho a slyšíte jen křupání sněhu pod nohama. Obzvlášť když se setmí, tak je to paráda. Kdo se trošku dívá kolem sebe a dokáže vnímat tu přírodu tak trochu "jinak", tak určitě ví, o čem mluvím! ;) Klidně bych si dokázal představit tady v tom okolí někdy žít, bo tady je ještě všechno tak nedotknutý tou moderní technikou a prostě tu musí být uplná pohoda a jediná starost kterou člověk má, je to, že musí ráno vstát a vypustit krávy na pastvu a večír je podojit :-D Samozřejmě zlehčuju, ale prostě život na horách by se mi asi velmi páčil, i když tady určitě taky dokáže být někdy krutej! ;)
Třeba takový vyšlápnutí kopce k chatě bývá ve sněhu 3x tak náročnější než jindy a tak když mě chlapci hned u vchodu přivítali panáčkem slivovice, tak jsem ju kopl spíš na žízeň a hned vevnitř jsem dostal druhou, která byla teprve až na zahřátí. Ty další byly už jen tak ze společenských důvodů no a jelikož byla dobrá nálada a zimní podmínky přívětivé, nenapadlo nás později nic jinýho, než jít bobovat a klouzat se na přilehlou sjezdovku nad chatou. A tohle přesně k takovýmu pobytu patří. Sranda, blbnutí, dobrá parta a nikomu nic nechybí :) Jelikož v chatě bylo přetopený jako v sauně, tak to bylo příjemný schlazení no a první večer se i díky tomuhle vcelku vydařil.
bobovačka
Druhého dne a zároveň posledního dne v roce, (tedy na Silvestra) jsme měli v plánu lyžovačku na některé z okolních sjezdovek, kterých je tu na výběr celkem dost. Ještě dopoledne si holky vyzkoušely své umění na snowboardu nad chatou a jelikož jim to šlo, a mě né, tak jsme mohli vyrazit :) Volba padla na vyzkoušenou Kohútku, kterou známe už z loňska a jelikož jsou tu sjezdovky snad pro všechny lyžaře a nová čtyřsedačková lanovka, na které si člověk rád odpočine, tak jsme tohle středisko opět rádi navštívili. Lyžovačka to byla parádní, podmínky téměř ideální, uzavřeli jsme tu i Česko-Slovenské přátelství a snad jen to sluníčko chybělo k dokonalosti :) Pro mě parádně strávený silvestrovský odpoledne, takhle nějak jsem si představoval ideální konec roku na horách. Na chatu jsme se vrátili už za tmy, tady už bylo o čtyři naše další kamarády navíc a silvestrovská party mohla začít. A bylo to fajn. Sice jsem si nemohl dopřávat alkoholických nápojů tak jako ostatní, neboť brzo ráno mě čekala cesta do práce, ale i tak jsem se celkem dobře bavil. Nikdo tady ani nebyl nijak extra našrot, takže žádné excesy neprobíhaly a všechno bylo tak nějak v klidu a v dobré náladě. Půlnoc jsme si hezky odpočítali venku před chatou, bouchli jsme pár šampusů a rachejtlí, zabékali si státní hymnu, potřepali jsme si rukama, polóbali se, popřáli všechno nej do toho novýho roku a tak nějak podobně to myslím prováděli všichni ostatní ve světě, takže víte jak to chodí, že?! :)
PF 2011
Bylo to tu moc fajn a jen mě mrzelo, že jsem musel brzo zalehnout a v pět ráno tuhle chatu opustit, abych byl už na sedmou ready v práci. Měl jsem i trochu obavu, aby mě tu neskolila únava, ale překvapivě jsem celou šichtu snad i za pomocí energy drinku vydržel uplně v pohodě s minimem zívání :) Takže spokojenost.
Závěr roku se tedy relativně vydařil a jen doufám, že tak dobře to bude pokračovat i v tom novým roku 2011. Pokud nás neopustí dobrá nálada, tak to bude určitě vždycky fajn!
A na závěr vám snad jen mohu pustit originální novoroční projev našeho kamaráda Járy:

Pár fotek z chaty ZDE!!!

Rok 2010 si tady určitě ještě tradičně zbilancuju v dalším článku, takže pokud ještě pořád rádi čtete ty moje kecy, tak zachovejte přízeň! ;)
sdílet na Facebooku