Únor 2011

Pánská jízda na sněhu - Jeseníky 2011

22. února 2011 v 15:04 | RUDA |  Co sa stalo nové!?
Karlov
Občas je potřeba vypnout, vyčistit si hlavu, odpočinout od práce a taky od lidí, který denně potkáváme, prostě od toho všedního života. Nám se s kamarády naskytla příležitost užít si pár dní na horách a značilo to takovou malou pánskou jizdu v duchu filmu "S tebou mě baví svět", akorát ty děcka nám zatím chyběly :)
Původně jsme v tom termínu měli naplánovanej zájezd do Alp, ale když to ztroskotalo, využili jsme nabídku od Bubáka, jehož podnik zabývající se obchodováním se semenem (mám na mysli čočku nebo oves, nikoliv nějakou reprodukční medicínu) pořádal taky nějakou rekreaci a to konkrétně v Karlově, uprostřed Jeseníků. Původně jsem z toho měl maličko obavy, že to bude něco jako ve filmu "Anděl na horách", na dovolenou s ROH, kde bude nějaká organizovaná zábava apod., ale nakonec z toho vyšel docela fajn pobyt, kde se každej staral sám o sebe. Byli jsme sice ubytovaní všichni v jedné chatě, ale každý tam měl svoji cimru s kuchyňkou, takže to bylo uplně bez problémů. Spolu s náma tam bydleli ještě asi tři starší manželský páry + pan František, no a věkový průměr nám tam pomáhala snižovat ještě dcera jednoho z těchto párů.
Na vélet jsme vyráželi v neděli po obědě a ačkoliv jsem večer před odjezdem absolvoval ještě těšnovický košt slivovice, byl jsem docela ve formě a všechno bylo OK, což by ovšem mohlo značit, že polovička dědiny tady slivovicu ředí vodou :-D Ale ne, nic se nepřehánělo, takže jsme mohli před obědem pěně odstartovat, udělat poslední nákupy v Kauflandu, nakoupit pytel pečiva, který stejně Bubák vezl nazpátky králékom, a podobných surovin, který jsme stejně nevyužili, ale příprava musí být důkladná, neboť se musí myslet na strýčka Příhodu, že ano?! ;) Po cestě tam jsme se ještě stavili na oběd za Olmikem, sice neměli srnca, ale jakési guláš mě donesli, takže spokojenost. No a pak už jsme razili do Karlova. Kdo čekal sníh, byl zklamán. Obleva postihla i tyto moravské velehory a tak souvislou vrstvu sněhu jsme mohli spatřiti iba na sjezdovkách. To nám sice stačilo, bo za tímhle účelem jsme sem jeli, ale kdyby byl sníh všude, bylo by to určitě příjemnější a pohádkovější. Chata se nacházela v blízkosti jedné z mnoha zdejších sjezdovek, ale k ní jsme se stejně museli štramlat pěšky, bo po asfaltu se jaksi jezdit moc na lyžích nedá. Naštěstí aspoň mrzlo, takže sníh na svahu držel a nebyla tu žádná břečka. Po příjezdu jsme si vybalili, ubytovali se, starší pánové vytáhli ty svoje pálenky a už nás ládovali na tykačku, a i když už jsem toho byl po tom předešlým koštu teho moku tak nějak přejezen, tak ze slušnosti a na zdárný průběh rekreace jsem to taky zvládl.
před chajdou
No a jelikož jsme tu měli býti jenom do středy a všichni byli nadržení na lyžování (nejvíc asi Bubák), tak plán byl jasný - v 18.00 nástup na večerní lyžování. Nacupitali jsme tedy na osvětlenou sjezdovku, na které nikdo nebyl, vysvětlili jsme instrukce Bubákovi, jak na to snadno a rychle, neboť kamoš na tech fošňách nestál od sedmé třídy a jelo se. První zápich do svahu jsem si vyrobil já, když hned při této první jízdě se mi jaksi odepla lyže a tak jsem si hodil takovou menší šipečku, ale jak se říká: Kdo nepadá, jezdí pod své možnosti! :) Následně jsme nějak nemohli najít pokladnu s lístkama, která se nacházela na druhým svahu, takže jsme od pana vlekaře dostali jednu bonus jízdu zdarma, abychom se mohli přesunout  k vedlejšímu vleku. Nakoupili jsme lístky, někdo by tam možná toho večera nejradši natočil film s názvem "U pokladny stál 2", ale mám dojem, že by z toho už nebyl film pro pamětníky, nýbrž trošku jiný žánr :) Noo a tož jsme si hezky zalyžovali při měsíčku na poloprázdné sjezdovce a užili jsme si tu i nějakou tu srandu, třeba když  jsme si po tmě trošku spletli cestu a Vranys nám odjel suveréně a pekelnou rychlostí po trávě mimo sjezdovku kamsi do lesa (asi zkontrolovat, jestli rostou) anebo později při jumpování na trati pro free ride :) Lyžovali jsme do devíti, po cestě zpět k chatě ještě Bubák ztratil nohu a naříkal, že bez ní dál nejde, ale jinak se nic zvláštního nestalo :)
lyžaři
Večer po první lyžovačce jsme toho měli docela plné kecky, a tak se šlo relativně brzo spát a na druhý den jsme nic nijak nehrotili. Dopoledne byla v plánu obhlídková procházka po Karlově, zjistili jsme, kde jsou jaké sjezdovky, zašli jsme si na obídek a byla pohodička. Jednu sjezdovku jsme si vytipovali k odpolednímu lyžování, ta už byla trošku prudší, než předešlý den a taky na ní byl docela zmrzlej sníh, takže člověk musel být víc opatrnej, ale zase jsme ji měli jednu chvíli úplně sami tři jenom pro sebe a pak se k nám přidali ještě asi další dva lidi :) No prostě pohoda, klídek. Tady jsme si zalyžovali na dvě hodinky a v podvečer už jsme opět byli na chajdě. Na večer bylo v plánu pivíčko v místní pizzerii no a jelikož jsme chtěli vyzkoušet i něco z jejich sortimentu, vybral  Bubák pizzu s názvem Vonný dech. Složení: romadur a jemu podobné sýry dávalo značit, že to asi bude opravdu voňavé pokušení :) A takyže joo! Jakmile to servír donesl, linul se celou restaurací zápach smradlavých ponožek a hosté od vedlejšího stolu už se číšníka ptali, co že za hnus nám to donesl :) Už jenom chybělo hlášení: "Táto, ty jsi se zul"! :) Načež jsme jim provokativně pokynuli, usmáli se a dali se do debužírování. Tímto jsme jim aspoň dali zajímavý podnět k debatě u píva a pak už bylo jenom od tohoto stolu slyšet, kdo co kdy jedl za smradlavější žraso :)
Vonný dech
Smrad to byl pekelné, ale přemohl jsem se a řeknu vám, že žádnou pizzu jsem tak rychle nezlikvidoval, jako tuhle. Šmakovala nám fakt moc a i když prvotní dojem je hroznej, tak chuťovka je to fakt vynikající. Sám bych si to asi neobjednal a tak jsem rád, že je Bubák takový hovado a donutil mě k tomu :-D Pak už jsme jen dali pivečko, pokecali jsme o životě, probrali chlapský záležitosti (takže ženský) a šli jsme zase zpátky do kopečka ulehnout do chaty.
Úterý bylo asi nejpovedenějším dnem tady. Byl totiž naplánovanej výjezd do samotnýho centra Jeseníků, tedy k nejvyšší hoře Praděd. Busem jsme brzo ráno vyjeli přímo z Karlova až na Ovčárnu, kde to konečně vypadalo opravdově zimně a sněhu tu bylo všude dostatek. Většina osazenstva naší chaty spolu s Bubákem se vydala na běžky na Praděd, my s Vranysem, věrni sjezdovkám, jsme si chtěli užít místní tratě, kde ani jeden z nás ještě nelyžoval, tudíž volba byla jasná. Docela nás překvapila cena celodenní permice, a to velmi příjemně. Vzhledem k tomu, kolik je tady skvěle upravených tratí a k tomu opravdu výborný podmíny s přírodním sněhem, jako nikde jinde, se mi zdála cena 400 kaček velmi přijatelná, bo někde jinde zaplatíte klidně ještě o pár stovek víc a ani to za to tak nestojí, jako právě tady. Ceny v Jeseníkách se mi vůbec zdály vesměs přijatelný i co se týče jídla v restauracích apod. Nějaká vysokohorská přirážka už tady zřejmě nepanuje a tak se tu mnohdy člověk najedl levněji a lépe, než třeba v Kroměříži. Je vidět, že tady asi nepotřebujou na lidech nijak extrémně rýžovat, bo návštěvnost v sezoně je tady vždycky nějaká.
na Ovčárně
Den u Praděda se nám vydařil i díky počasí, bo obloha byla krásně modrá, svítilo sluníčko a jen pár obláčků mlhy se vždycky válelo těsně kolem zdejšího vysílače, což mnohdy tvořilo velice pěkný úkazy. Užíval jsem si to tu dokonale a jediný, co nás dopoledne štvalo, byl strašně ledovej vítr na hřebeni u Petrových kamenů, kterej zalízal všude, kde člověk neměl zakrytou část těla, takže to chvilkama bylo až bolestivý :) Tohle nás trápilo ale jen při cestě na vleku a až v horní části sjezdovky, která už nebyla zalesněná, takže se to vždycky dalo nějak přežít. Lyžovačku jsme si užili parádně. Vybrali jsme si černou sjezdovku, která vede přes hlavní silnici od Ovčárny směrem k Pradědu a to byl zpočátku docela zajímavej terénní oříšek, ze kterýho šel respekt, obzvlášť, když jste si museli dávat bacha na běžkaře, kteří se po ní proháněli. Jakmile jsme se ovšem trošku rozjezdili a získali trošku té jistoty do nohou, už jsme si to tu hezky dávali a skákali přes tu cestu jak gumídci :) Sjezdovka fakt pěkná, bylo tu málo lidí, takže po celej den relativně dobře upravená, nevydřená...no přiznám se, že nahoře u Petráků mi to hodně připomínalo Rakousko. Podmínky opravdu perfektní. Po pauze na oběd jsme vyzkoušeli ještě všechny ostatní okolní sjezdovečky, ale tady to nebylo tak dobrý, bylo tu o dost víc lidí, tratě byly vydřený a ledový a tak jsme se vrátili zpátky na tu naši oblíbenou. Tam už přestalo foukat, sluníčko pálilo čím dál víc, takže sníh i trošku odměkl a bylo to ještě lepší. Pak už jsme jenom viděli Bubáka a jeho běžkařskou bandu, jak se vrací po cestě zpátky k Ovčárně a to bylo znamení, že už budem pomalu asi taky končit. Takže posledních pár jízd a pak hurá na polívku a na pivečko do zdejší vývařovny :) Zpátky jsme se už vraceli busem příjemně unavení  a s dobrým pocitem příjemně strávenýho dne. Večer opět do pizzérky na nějakou mňamku, digestiv a spat.
u Praděda
Na středu už byl v plánu odjezd domů, ale přesto jsme se ještě před obědem odhodlali jít na sjezdovku, na které jsme tenhle pobyt zahajovali a zároveň jsme to touhle lyžovačkou teď taky chtěli zakončit. Počasí ale bylo hnusný. Padala mlha, která namrzala, takže se to usazovalo i na brýlích a člověk tak vůbec neviděl, kam jede. Bez brýlí to naopak hnusně štípalo do očí, sníh taky nebyl zrovna ideální, takže to nebyla moc příjemná lyžovačka, ale koupili jsme si jízdenku jenom na hodinku, takže se to dalo přežít. Jenom jsme byli rádi, že nám to počasí vyšlo na tu Ovčárnu, bo kdyby tak hnusně bylo o den dřív, asi by nám to zkazilo celej pobyt. Takhle to aspoň bylo znamení, že už to stačilo, takže jsme mohli jet pak už v klidu domů. Cesta byla taky hodně namrzlá, takže to klouzalo jako na vyleštěným skle, ale šofér jel opatrně, takže jsme zdárně dojeli ve středu v podvečer domů.
Praděd
Těch pár dní bohatě stačilo. Lyžovali jsme každej den a únava byla znát, takže nás ani nemrzelo, že se tu nezdržíme celej týden, jako zbytek osazenstva. Možná, kdyby byl i všude okolo sníh, bylo by to pozitivnější, ale i tak jsme prožili docela fajn odreagovačku. Čerstvej vzduch, pohyb těla, nikdo se tu ani neožíral, jak by si možná někdo mohl myslet, a tak to bylo všechno v poklidu a prostě zase další povedenej pobyt na horách. Tak příští rok snad ty Alpy, co hoši? ;oP

No a na závěr jsme natočili i nějakých pár kravin :)

FOTKY ZDE!!!

sdílet na Facebooku

Inekafe - Brno (9.2.2011)

12. února 2011 v 11:35 | RUDA |  Akcičky
Inekafe
Slovenská kapela Inekafe slaví svůj velký návrat na scénu. Poté, co v roce 2006 ohlásila ukončení existence a mezitím vystupovala jen sporadicky, je nyní o 5 let později zpátky v plné síle, vystupuje na koncertech, skládá nové písničky, velmi tím dělá radost svým tehdejším fanouškům a získává si stále nové, mladší. Z původně plánovaných asi jen třech koncertů pro radost v Čechách, na Moravě a na Slovensku vzniklo pro obrovský zájem velké turné, trvající celý měsíc a jelikož jsem na jejich hitech jako teenager taktéž, jako většina ostatních, ujížděl, nemohl jsem si jejich návrat na scénu nechat ujít a zavítal jsem na jejich vystoupení do Brna.

Inekafe jsou pro mnoho lidí jednou z ikon slovenského rocku a pokud někdo má v našich československých vodách symbolizovat žánr zvaný neopunk, je to jednoznačně tahle kapela, která se tímhle, tak trochu americkým stylem "modernější" punkové hudby alá Green Day nebo The Offspring, proslavila jednoznačně nejvíce a dodneška ji nikdo nepřekonal. Vznikalo sice spoustu jiných kapel, snažící se stylu Iného kafe tak nějak napodobit, ale troufám si říct, že žádná z nich zdaleka nedosahuje kvalit téhle slovenské bandy, přičemž nejblíže k ní mají snad jen Rybičky 48, kteří se mohli stát takovými jejich pomyslnými českými nástupci, po někdejším ukončení činnosti IK. Slováci byli zkrátka první, kdo tady s tímhle jakoby novým druhem hudby prorazili, zapůsobili muzikou i rebelantskými texty na srdce mnoha teenagerů a staly se prostě slavnými. Sami se sice nějakému označení žánru jako "neopunk" brání, ale holt někdo už takový označení pro tuhle melodickou muziku s punkovým rytmem vymyslel, tak už to z nich nikdo asi jen tak nesmaže. Osobně taky nemám rád nějaký škatulkování, muziku dělím jen na dobrou a špatnou a Inekafe od prvopočátku, co jsem je slyšel, patří mezi ty, co mému uchu lahodí. Stejně jako většinu jejich posluchačů u nás, mě oslovil jejich první velký rádiový hit s názvem Ráno, který musí znát snad uplně každý, neboť byl slyšet na každém rohu, diskotékách, zábavách apod. a pro řadu teenagerů se musel stát takovou tehdejší hymnou, bo ten text mluvil asi každému takovému mladému člověku z duše a byla to zkrátka chytlavá písnička. Ano, právě moji generaci to postihlo asi nejvíc a tak,tehdá ještě Iné kafe, se stalo jednou z našich nejoblíbenějších kapel. Byl to tehdá svátek, když zahráli 2x v období jejich největší slávy i v naší zábavové destinaci v nedaleké Lubné a když nás tam tehdá frontman Vratko vyzval na podium, ať si s nima jdeme zazpievať právě jejich největší hit Ráno, byl to pro nás zážitek jak cyp :)
TO UŽ JE DÁVNO :)
Když se zdálo, že kapela je v laufu, uťal to právě Vratko před pěti lety z toho důvodu, že se chce stát profesionálním letcem a kariéra hudebníka a pilota by prostě nešla skloubit dohromady. Řadu fanoušků tím zarmoutil, ale každý přece jen doufal, že se Iné kafe ještě někdy objeví. A dočkali jsme se. První vlaštovkou byly tzv. rozlučkové koncerty, přičemž jeden takový se uskutečnil v roce 2008 na Slovensku a o rok později trochu ve větším formátu i v Praze pro české fanoušky. Z tohoto koncertu vzniklo i záznam, který byl vydán na takovém bilančním DVD s názvem Live in Praha a musím říct, že jde asi o nejlépe zpracované hudební DVD, jaké jsem kdy viděl. Člověk to může sledovat od začátku až do konce jako několikahodinový film a i když si pustí jen jednu pasáž, tak mu přesto nic neunikne. Bylo to prostě zpracované jako rozlučkové DVD přesně mapující historii, videoklipy i tento velkolepý koncert a když se na to člověk díval v té době s vědomím, že je to fakt poslední koncert, tak ho to snad i trochu dojímalo, bo ta rozlučková atmosféra je tam zachycená uplně perfektně.
To co se ovšem strhlo pak po tomhle koncertě a po vydání DVD snad nečekala ani sama kapela. Obrovský zájem fanoušků, tisíce dopisů, zpráv a mailů, které žádaly kapelu o návrat na scénu. Nakonec ji fanoušci a určitě i vidina dobrého zisku přiměli k tomu, aby ohlásili comeback a tím způsobili velkou euforii v obou dvou zemích. Kapela sice nebude už hrát tak často, ale párkrát za sezonu si ji fanoušci určitě užijí. Ohlášeno bylo prvních několik festivalů, následovalo vydání best off alba Najlepších 15 rockov, kde se objevilo i pár novineka a to značilo, že mají "Kafáči" novou chuť do muziky.
Jak již bylo zmíněno, Inekafe oznámilo na počátek roku 2011 asi jen tři nebo čtyři klubové koncerty ve velkých městech, aby potěšili své nejvěrnější fanoušky a aby si opět vyzkoušeli, jaké to je hrát v klubu. Jakmile jsem na netu uviděl zprávu, že jeden z koncertů má proběhnout i v Brně, neváhal jsem a okamžitě jsem rezervoval lupen, bo po jejich muzice byl za ty roky logicky už docela hlad :) Stejně tak to udělala asi spousta lidí a tak tenhle kocert byl vyprodanej asi během jedinýho dne, tudíž mě těšilo, že jsem byl mezi těmi vyvolenými, kteří to stihli. No jenže Inekafe vycítilo zájem, nechtělo zklamat ani ostatní fanoušky a tak místo toho, aby přesunuli koncert do většího prostoru, přidávali další a další vystoupení v tom samém klubu a to samé se dělo i v ostatních městech. Ve finále z toho vzniklo jedno velký klubový turné a asi to bylo tímhle stylem vyřešené nejlíp, bo v takové nějaké velké hale by to určitě nebylo ono, i když Inekafe by si dnes klidně nějaký velký stadion mohlo už s přehledem dovolit. Tenhle původně jediný koncert v Brně měl proběhnout prvoplánovaně někde uprostřed šňůry, konkrétně 18.ledna. Turné se ovšem neobešlo bez komplikací a pocítily je právě i návštěvníci tohoto brněnskýho koncertu, neboť vystoupení  běžela za sebou v obrovském tempu a v tomto chřipkovém období to logicky odneslo zdraví několika členů kapely - konkrétně zpěváka Vratka a kytaristy Waya. Černej Petr tak bohužel padl právě na tento večírek, kterej se nečekaně musel kvůli indispozici muzikantů přeložit až na samotnej konec šňůry. Řada fanoušků sice cítila velkou křivdu, neboť právě oni byli ti první, kdož si na tento jedinečný koncert stihli sehnat rychle lístky a nebyl jim zrovna příjemnej  fakt, že přestože byly první, budou muset na svou kapelu čekat nejdéle, štvalo to i mě, ale nakonec po shlédnutí koncertu nás všechny určitě hřál i příjemnej pocit, že právě ti nejvěrnější mohli být při závěrečném vystoupení celýho turné, který tak i díky tomu mělo opravdu výbornou atmosféru.
Inekafe - Brno
V brněnském klubu Fléda bylo vyprodáno, stejně jako na všech koncertech tohoto turné. Mimochodem byl jsem tu poprvé a Fléda je moc hezkej hudební klub a něco takovýho by bylo určitě potřeba v každým městě! My jsme se dorazili těsně před 21 hodinou, sál už byl totálně narvanej k prasknutí, tak nějak jsme sice ještě bláhově očekávali předkapelu, ale ta už to měla dávno za sebou a všichni netrpělivě čekali na Inekafe, což jsme zjistili vzápětí :) Slovenská kapela vystoupila na ztemnělé podium před narvaný sál krátce po úderu 21 hodiny, spustila songem Vitaj! a bez větších zastávek sypala do lidí své hity v obrovském tempu, aniž by fanoušky či sebe samé nechala nějak vydechnout. Inekafe dostávalo fanoušky doslova do varu, teplota v sále stoupala a ke konci koncertu určitě nezůstalo ani jedno triko suché. Horko bylo fakt šílené a já jsem tam vypotil snad tři litry, ale člověka to nutilo s blížícím se koncem koncertu a gradováním programu pařit čím dál víc a vyřádil jsem se fakt dobře, zase po dlouhé době :) Není nic lepšího, než se příjemně zničit na koncertě. Pro mě je to prostě takovej relax :) Koncert se nesl v takovým tom "best of" tématu, chalani odehráli průřez celou svou dosavadní kariérou, přičemž se dostávalo i na některý velmi starý kousky, který snad nikdy před tím na živo nehráli a to bylo taky moc fajn. Základním pilířem byly ovšem ty nejznámější hity jako např. Ráno, Růžová zahrada, Spomienky na buducnosť, Svätý pokoj a spousta dalších, pro fanoušky notoricky známých pecek, na který výtečně reagovali a v mnoha případech jsme Vratka za mikrofonem davově překřičeli. Frontman Vratko Rohoň i ostatní členové kapely si dav pod podiem náramně vodili jako jednu loutku na provázcích, co se po publiku žádalo, vykonali všichni bez výjimky, celý klub zpíval a tleskal, spoustu pasáží v písničkách odzpívávali lidi sami a snad i díky tomu, že tu byli právě ti nejvěrnější fans z okolí, měl tento závěrečný koncert vskutku výtečnou atmosféru a pro kapelu samotnou to musel být určitě taky moc dobrý pocit. Nebylo to prostě takový to, že reaguje jen pár prvních řad těch skalních fanoušků a ostatní vzadu jen poslouchají. Tady byli skalní snad uplně všichni a každej by chtěl určitě stát v těch prvních řadách a tak kotel byl skoro po celým klubu. Jedním z důkazů, jak si kapela dokázala publikum ovládnout, byl i moment, kdy si Vratko nechal při písničce Kašovité jedlá celou vyprodanou Flédu podřepnout a na pokyn, tedy při refrénu, musel celý dav naráz vyskočit, což vypadalo dosti působivě, řadu fanoušků to jistě pobavilo a přispělo to k jejich povedenýmu zážitku z koncertu. Tohle je sice trochu okopírovaný od amrerických KoRn, ale proč by to někdo nemohl aplikovat i u nás že?! Jsem rád, že jsem si, mohl taky konečně vyzkoušet, jaký to je a je to fakt dobrý! :) /viz.video/
Inekafe - Brno
Na důkaz toho, že to Inekafe s comebackem myslí opravdu vážně, přislíbil Vratko na letošní rok vydání další řadové desky a dvě novinky z tohoto připravovaného počinu dokonce předvedli fanouškům i živě. Konkrétně pecky 90% a Figúrka, což jsou víceméně standartní fláky z repertoáru kapely a je to takové ujištění, že Inekafe rozhodně nehodlá měnit nějak závratně styl své muziky.
Viděli jsme tedy asi hodinu a půl trvající nářez písniček v rychlým punkovým rytmu a s neopakovatelnou atmosférou, díky skvělému publiku, které by chtěl mít na koncertě asi každý interpret. Na závěr zaznělo ještě několik přídavků a na úplný konec v potemnělém sále už si publikum samo, jako jeden muž, poklidně odzpívalo, pouze za doprovodu Vratkovy kytary, závěrečnou Záverečnou, což byla velmi příjemná tečka za celým koncertem i za celým tour. V té chvíli si skoro člověk připadal jak někde na folkovým koncertě, kde jsou lidi uplně na jedné vlně, zpívají fakt všichni a je tam velice příjemná atmoška. /taktéž možno spatřit na videu/ Na publiku bylo skutečně poznat, jak moc si váží návratu téhle kapely a jak moc jim to dávají najevo, což si muzikanti určitě uvědomují a pokud to tak půjde dál, tak já v nich v budoucnu vidím takový trošku "slovenský Kabáty" (berte s nadhledem), kteří ačkoliv budou hrát třeba jen 2x do roka, tak budou mít neskutečnej úspěch, což se koneckonců projevuje u IK už teď. Důkazem je vyprodaný turné, který v historii kapely zatím nemá obdoby. Uvidíme, jak to půjde dál. Ohlášeno je nyní několik letních festivalů, kde by měli "Kafáči" znovu vystupovat, měli by se údajně objevit i na našich nedalekých Pivních slavnostech na Kamínce, což sice uvádí webovky organizátorů, ale když jsem se na to po koncertě ptal samotného Vratka, povídal, že zatím o žádně Moravě nic neví. Tak uvidíme. Každopádně by to byla pecka, kdyby to vyšlo! Těšme se tedy na léto a snad si to Inekafe nerozmyslí a ještě nějakou chvíli budou svým hraním lidem dělat radost. Vyrostla jim zase nová mladá generace fanoušků, ti starší na ně nezapomněli a to je základ úspěchu. Jsem rád, že jsou zpátky!

Na videu songy: Telefonne číslo, Ráno, 90%, Spomienky na budúcnosť, Kašovité jedlá, Záverečná.

Pár fotek ZDE!!!

sdílet na Facebooku
www.rockem.cz

Kubíkovy výmysly na WWW.ROCKEM.CZ

10. února 2011 v 18:50 | RUDA |  Co sa stalo nové!?
www.rockem.cz
Tak to moje psaní zaznamenalo další úspěch. Mé tvorby na tomto "hovadoblogu" si opět někdo všimnul a díky tomu jsem byl osloven šéfredaktorem internetového hudebního portálu ROCKEM.CZ s nabídkou na pozici redaktora. Psaní mě baví, psaní o muzice tím tuplem, takže nebylo nad čím váhat a tak nyní budu tenhle web pomáhat spoluvytvářet. Narazil jsem na něj nedávno, líbí se mi, že je tam množství aktuálních informací o muzice a tak jsem ho začal pravidelně sledovat. O to víc mě upřímně těší, že se mi právě odtud sami od sebe najednou ozvali.
A o čem to je?
"Web Rockem.cz si klade za cíl mapovat aktuální informace, připravované turné nebo nové alba z oblasti rockové a metalové hudby. Na rockem.cz postupně vzniká encyklopedie rockových legend, která má za úkol mapovat historii dané kapely či jednotlivce. Nechybí ani pravidelná aktualizace připravovaných koncertů nebo festivalů, kterým je věnována část bočního pásu a jedna položka v hlavním menu.  Veškeré texty jsou originální."

Řekl bych,že jsou to sice zatím stránky ve stádiu rozjezdu, ale o to víc se budu snažit přispívat sem svými články, reportážemi či recenzemi a pomáhat ho přivést k dokonalosti. Takže kdo máte rádi rockovou muziku, tak pravidelně mrkejte na www.rockem.cz a hledejte články od autora jménem R.U.D.A anebo se staňte fanoušky téhle stránky na facebooku! ;-)
sdílet na Facebooku