Červenec 2011

Dovolená s Dogou 2011

31. července 2011 v 17:15 | RUDA |  Akcičky
Už pět let po sobě trávím letní dovolenou s rockerama a tam, kde jsem s nima začal, tam jsme se letos opět vrátili, protože jsme se všichni tak nějak svorně shodli, že tenkrát, v roce 2007, to byla nejlepší dovolená s Dogou na území ČR. Takže jsme se opět vydali do kraje vinných sklípků a krásného okolí Pálavy, do Velkých Pavlovic, do penzionu U Hiclů, kde už to známe a kde nám bylo tehdá moc dobře.

Neděle
Startovalo se v neděli 24.7. S Bubákem jsme vyráželi těsně po obědě, naházeli bágly do auta, namontovali kola na střechu, bo jsme chtěli, stejně jako tehdá, cykloturistit a vstříc novým zážitkům jsme odjížděli na jih Moravy. Po cestě jsme ještě nabrali další nové Dogařky z našeho okresu, o kterých jsme dřív neměli ani tucha, ale téměř ihned jsme se skamarádili a myslím, že jsme si všichni skvěle sedli. Peťka s její mamkou Ivčou se projevily jako správný ženský do party a tak už po cestě byla docela sranda. AČKOLIV se nám cesta trošku protáhla, díky nenastudování trasy, dorazili jsme na místo v pravou chvíli, kdy se zrovna rozdělovaly pokoje a většina účastníků už byla na místě. Na rožni se točilo prasátko, se všema známýma jsme si potřásli rukou, polóbali jsme se, dali úvodní pivečko a šli se pomalu ubytovávat. Bylo to milé překvapení, když jsme dostali úplně stejný pokoj, který jsem obýval s Vranysem, právě před těma pěti lety, takže jsem se tu mohl cítit vlastně už jako doma a hned se mi vybavily veškerý vzpomínky na tu tehdejší dovču.
"A jak to bylo dál? Ty vole nekecám!" :-D První večer bývá jako vždy takový seznamovací. Každej se totiž seznámí se svou hranicí! :-D Ale to až někdy nad ránem. Nejdřív se totiž hezky posedělo na venkovní zahrádce, s každým si chtěl člověk povykládat, bo někteří jsme se neviděli už třeba půl roku nebo rok a více, požívalo se grilované selátko a byla dobrá nálada. Jakmile jsme trochu pojedli a popili, museli jsme v rámci tradice využít zdejší bazén, ve kterém byla krásně teplá voda a tak by byl hřích si neužít trochu vodních radovánek. Ve vodě jsme si parádně zablbnuli, bazén jsme pak ještě s některýma navštívili i později v noci, bo noční koupání má taky svoje kouzlo, no a jinak se po zbytek večera pařilo anebo zpívalo u kytary. Udělali jsme si takovou malou rockotéku, kdy se trsalo nejdřív na zahrádce a pak, abychom nerušili noční klid, jsme pařili všichni před barem a byl to asi nejlepší večer za celej tenhle pobyt. Užili jsme si ho myslím všichni dokonale a bylo srandy moooc.

Pondělí
Pondělní ráno bylo sice pro někoho krušné, ale žádná hrůza se nekonala. Venku ovšem stávkovalo počasí a taky se rozhodlo, že nám půl dne proprší. To bylo to nejhorší, co se nám mohlo na dovči stát. Jakmile totiž nemáte počasí, nedá se toho moc provádět. Odpoledne naštěstí už ale pršet přestalo a tak jsme tenhle čas využili k prima procházce do okolí Vel. Pavlovic, v krásném prostředí mezi vinicemi. Došli jsme až na blízkou rozhlednu, ze které bylo vidět široko daleko a celou tu Pálavu jsme tu měli jako na dlani. Z procházky jsme se stavili ještě do blízké pizzerie na večeři, zatímco většina účastníků odjela vlakem do Bořetic do sklípku, o čemž jsme ani nevěděli. Až mi volal Mrňus, že už tam jsou a že máme za nima dorazit. Do sklípku bych rád zavítal a podle mě je docela hřích být na Pálavě a nenavštívit ani jednou sklípek, ovšem zbytek mých parťáků byl proti a tak cestovat sám někde do vedlejší dědiny se mi nechtělo. V ten večer za námi ještě dorazil Vranys se svojí Marťou, kteří tu na jednu noc přespali a tak tu s námi strávili jen pondělí a úterý. Nakonec jsme tedy pondělní večer strávili na bowlingu, kterej byl hned vedle našeho penzionu a tam to taky nebylo špatný. Skvěle jsme si zahráli, musím se pochlubit, že jsem obě dvě hry vyhrál, což se mi často nestává, ale tady asi byli slabí soupeři nebo co ;-P :-D Vzal jsem si sem i notebook, kvůli dostupnýmu internetu a jakmile pak za náma došla Peťka vrátit repráčky, začali jsme si tu z něj jen tak bez dovolení obsluhy produkovat vlastní hudbu, kterou jsme postupně zesilovali a když to furt nikomu nevadilo, tak se to tu pak zvrhlo v takovou malou soukromou party a to byl správnej rock´n´roll :) Nakonec za náma začali postupně ze sklípku přijíždět i muzikanti, nejdřív Pepsi, potom Mrňus a další lidi a ve finále jsme tu zakotvili až do nějaké 1.hod ranní, kdy už jsme ani bowling nehráli, ale jen tak klábosili apod. Večer jsme definitivně zakončili u nás na pokoji, už jen tak v komorním duchu a opět nějak pozdě šli spát.

Úterý
V úterý se konečně dostalo i na nějakej pořádnej výlet. Po obědě jsme měli připravenej soukromej autobus, kterej nás odvezl do nedaleké Lednice a tam jsme si hezky zavýletili v zámeckým parku. Jakmile jsme ale dorazili na místo, začalo opět dosti pršet a tak nejlepší volba byla buď zalézt do zámku anebo do zdejšího skleníku. Zámek už byl beznadějně vyprodanej a tak jsme se šli dívat na kytičky, kde ovšem bylo taky krásně. Spousta rostlin, ochočený ryby a pěkných fotek tady vzniklo dosti :) Déšť jsme tedy přečkali ve skleníku a pak už se počasí umoudřilo a bylo celkem fajn. Došli jsme až ke zdejšímu přístavišti, kde už čekalo i pár dalších našich známých, a tak jsme se hromadně domluvili na výlet lodičkou k lednickému minaretu. Cesta to byla zábavná, obohacená o zajímavý výklad pana kapitána Morgana, jak jsme ho překřtili, a konečně si člověk v tu chvíli připadal jak na dovolené :) U minaretu jsme byli vysazeni, nahoru už se moc nikomu nechtělo jít, bo mnozí z nás už tam několikrát byli, ale větší atrakcí se pro nás stala labuť, která se vůbec nebála lidí a dokonce se mnou udělala i rozhovor na kameru :)


Zpět k zámku už někteří lenoši jeli na kočáru taženém koňmi, ale my jsme si dali hezkou procházku pěšky po parku a to už nám začalo vylézat i sluníčko a my začali postupně odhazovat své svršky. Výlet to byl docela hezkej a vrátili jsme se až v podvečerních hodinách. V (Dino)Pavlovicích jsme ještě opět dali večeři a vodárku v pizzérce a pak už byl v našem penzionu připraven večerní program v podobě koncertu naší kapely Doga, kvůli které jsme tady všichni byli.
A byl to velmi uvolněný večírek. Rozjezd jako vždy pomalejší, všichni sedí na židličkách a jen tak podupkávají, ovšem jamile někdo začne roztáčet panáky zelené a začne stoupat náladička, jsou rázem všichni na nohou a ke konci už všichni prozpěvujou a paří na největší hity. Prostě klasika :) Atmoška tu byla moc dobrá, do Izziho taky padal jeden panák za druhým a tak se po chvilce jeho proslovy stávaly opravdovými perlami :) Závěrečný proslov měl ovšem dosti upřímný a pravdivý. My všichni co tu jsme se totiž známe jen a jen díky téhle kapele. A je jedno, jestli jsme z Budějovic, Třince nebo Kroměříže. V životě bysme se třeba vůbec nepotkali a přitom díky téhle muzice vzniklo spousta dobrých přátelství, setkáváme se s lidma, se kterýma máme hodně společnýho a je nám spolu fajn. Takže už jenom za tohle patří téhle kapele od nás všech velkej DÍK a můžem být rádi, že pro nás tyhle setkání alespoň jednou za rok pořádá. A doufám, že v tom budou pokračovat, i když je to rok od roku určitě těžší něco novýho vymýšlet.
Při závěrečné písničce What´s Up, ze které se stala už taková docela dovolenková hymna, jsme se opět všichni staří známí chytili kolem ramen jako hokejisti v Naganu a celou jsme ji takhle hromadně odzpívali, což bylo moc fajn a jenom to podtrhlo tuhle kamarádskou atmosféru. Koncert tedy byl vydařenej a po jeho skončení se pařilo dál, jak kdo chtěl. Někteří opět šli do bazénu, jiní pařili vevnitř u baru no a v závěru jsme se sešli venku u kytáry, kde jsme u písniček a u klábosení strávili čas až do tří do rána. Někteří údajně pokračovali non stop až do rozbřesku, ale to už jsem já raději spal :)
Video z koncertu:

Středa
Ve středu ráno už řada lidí byla na odjezdu. Uteklo to opět jako voda, ale asi to stačilo. Kdyby bylo hezky, člověk by tu vydržel i dýl, ale takhle se tu toho moc dělat nedalo. S Bubákem jsme se ještě rozhodli, že musíme otestovat ty kola, když už jsme si je sem přivezli a tak jsme vyrazili mezi zdejší vinice na krásně opravené cyklostezky na malou projížďku. Přitom jsme tak trochu nostalgicky vzpomínali na rok 2007, kdy jsme tu s daleko větší bandou objížděli zdejší stezky a jak nám bylo fajn. Trochu nám to tu letos chybělo, ale nedá se nic dělat. Bylo to zase o něčem jiným a špatný to určitě nebylo.
Na kolech jsme si tedy udělali takový menší okruh po zdejších vesničkách a jakmile jsme se vrátili na penzion, nebyla tu skoro už ani noha. Čekaly tu na nás už jen naše dvě spolupasažérky a jelikož se začalo konečně dělat pěkně, rozhodli jsme se ještě na jeden hezkej výlet. Autem jsme dojeli ke skalní soutěsce nad obcí Pavlov, blízko novomlýnské nádrže, kde bylo fakt hezky. Krásné skály, pěkná nedotknutá příroda a božskje klid. Odtud jsme se vydali do kopce a po hřebeni směrem k Dívčím hradům a nahoře bylo fakt parádně. Božský rozhledy, pod náma z každé strany obrovská vodní plocha, vinice a vesničky...prostě nádhera a tady to miluju, bo v tomhle kraji se mi opravdu líbí. Je to úplně něco jinýho, než kdekoliv jinde a klidně sem budu jezdit každej rok, bo se mi tu fakt líbí. Výlet nám jenom koplikoval hlad a žízeň a jelikož jsme si se sebou nic nevzali, tak to bylo celkem krušný a neobešlo se to bez keců :) Počasí nám ovšem vyšlo parádně a byl to ve finále moc pěknej výšlap.
Dole v Pavlově jsme konečně zaplnili hladová břicha v restauraci a pak už hurá domů. Na dálnici za Brnem nás ovšem chytla taková průtrž mračen, až jsme si říkali, jak nám to hezky vyšlo. Domů jsme tedy dorazili až na večer, utahaní, ale spokojení.
Dovča se tedy v rámci možostí celkem povedla. Škoda jen, že nevyšlo počasí, že nevyšla fotbalová odveta se ženským týmem, neboť nikdo z Dogy nemohl hrát díky úrazům a tak se to letos bohužel muselo obejít bez nějkých těch zábavnějších aktivit. Večery ovšem byly super, zase jsme poznali další nové lidi a tak snad zase někde příští rok AUF WIEDERSEHEN! :-)

Fotoprůlet naší dovolenou najdete ZDE!!!


Masters of Rock 2011 (Vizovice - 14.-17.7.2011)

22. července 2011 v 23:17 | RUDA |  Akcičky
Na letošní Masters of Rock jsem po loňské negativní zkušenosti ani zpočátku neměl moc v plánu zavítat. Tenhle fest ani, popravdě, doposud nepatřil k těm mým úplně oblíbeným, vzhledem k délce trvání a obrovskýmu množství lidí, kteří sem pravidelně zavítají. Letošní program ani nebyl pro mě zas až tak nabitej a lákavej jako loni, a jediný, co mě opravdu lákalo, byla kapela Guano Apes, kterou jsem vždycky toužil spatřit.Jelikož se Vizovice nacházejí nedaleko našeho domova, zvolili jsme asi nejlepší variantu pouze večerních návštěv areálu zdejší likérky a díky tomu jsem si tenhle fest dokázal poprvé opravdu naplno užít.

Když Masters of Rock zveřejnil svůj letošní program, nebyl jsem z něj opravdu nijak odvařený a bylo mi jasný, že letos tu celé čtyři dny určitě nestrávím. Volno jsem si v práci vzal pouze na víkend, abych zde mohl spatřit alespoň svou oblíbenou kapelu Guano Apes, kterou žeru už nejmíň od základní školy a doposud jsem ji neměl možnost spatřit. Takže tohle byl pro mě hlavní tahák celýho festu a tohle jsem chtěl spatřit především. Jinak by mi asi byl zbytek festu docela ukradenej. Sice se zde našlo pár jmen, na který jsem byl zvědavej, ale jak je o mě známo, tak mě zas až tak ty zahraniční metalový ječáky moc neberou. Samozřejmě že se najdou výjimky, ale těch v letošním programu bylo málo.
Takže plán byl jasnej - do Vizovic zavítat až o víkendu! Noo jenže jak to tak bývá, plány se mění a neplánovaný akce bývají lepší než ty plánovaný, takže pár dní předem přišla kámoška Mája s návrhem, že bysme mohli jet už ve čtvrtek večer. Den předem jsme se dohodli u pivečka ještě s další kamarádkou Martinkou a nebylo rázem co řešit. Čtvrtek jsem sice strávil celej den v práci, ale ihned po šichtě jsme se sbalili a odjížděli do kraje slivovice. A byl jsem nakonec rád, že mě holky vytáhly, bo z toho byl nakonec fajn večer. Na místo jsme dorazili zrovna ve chvíli, kdy na podiu hrála tzv. Pagan Aliance, což bylo spojení severských kapel Fintrol + Eluveitie. Zastihli jsme od nich snad jen poslední dvě písničky, ale z toho, co jsem slyšel, se mi to moc líbilo a nemuselo to být vůbec špatný. Spojení takové té správné keltské muziky s dudama, housličkama atd. spolu s metalem se mi docela zamlouvalo a znělo to dost dobře. V areálu už bylo řádně narváno, lidi se zrovna loučili s těmahle hudebníkama a dle ohlasu to asi muselo být fakt dobrý. Tak škoda, že jsme nepřišli trochu dřív.
Hned ze startu jsme tu objevili i pár známých, dali jsme pivečko, pokecali a mezitím, co se podium chystalo pro čtvrteční headlinery Hammerfall, se strhla docela silná dešťová přeháňka, kterou jsme byli nuceni přečkat spolu s dalšími stovkami lidí pod obřím pivním stanem. Tak mi to trochu připomínalo letošní Třinec :) Nakonec se počasí umoudřilo, my jsme začali korzovat po areálu, až jsme došli k vedlejší B scéně, kde zrovna hrála brněnská kapela Gate Crasher, kterou už jsem párkrát viděl. Tady jsme chvilku setrvali, poslechli pár písniček a po čase odešli opět ke hlavní stage, kde už byli Hammerfall v plném proudu. Na rovinu povím, že čtvrteční večer pro mě nebyl ani tak o muzice, jako spíš o dobré náladě, kamarádech, celkové atmosféře a odreagování. A to se povedlo velmi. Takže kapely tady vůbec hodnotit nebudu a víc než muzikou jsem se bavil např. simultánním překladem zpěvákových proslovů do češtiny. Sice polovina z toho byla samý "fucking", ale tak už to bývá :)
Následující kapela byli portugalští Moonspell, což je trochu temnější banda, kterou jsem už kdysi spatřil na Noci plné hvězd. Stejně jako Hammerfall zahráli docela povedený vystoupení, který rozhodně nenudilo. Ke konci už měla naše partička náladu i na paření, takže jsme šli před podium trošku rozhýbat svý klouby, ačkoliv jsem osobně neznal ani jednu písničku, na kterou jsme pařili :) Ale v tu chvíli to prostě bylo to nejlepší a opravdu jsem si tady tenhle večer parádně užíval, což mi třeba loni chybělo. Festivaly totiž nejsou jen o muzice, ale hlavně o lidech, o dobré letní náladě a o tom, jak si je člověk dokáže společně užít. Čtvrteční večer tedy nečekaně velmi povedenej a opravdu jsem byl rád, že jsem si sem tak neplánovaně zajel.
Páteční den jsme vynechali, neboť většina z nás měla nějaké povinnosti, já jsem třeba musel jít na noční a díky tomu nám unikla asi největší hvězda letošního MORu, což byli američtí Twisted Sister. Sice od nich znám asi jen dva songy a na samostatnej koncert bych se nejspíš nevydal, ovšem podle všech ohlasů byli prý opravdu skvělí a měli parádní show, takže mě to teď i docela mrzí, že jsem je neměl možnost spatřit.No neva!
V sobotu jsme vyrazili do Vizovic taky až na večer, bo v odpoledním programu nebylo nic extra lákavýho a hlavním tahákem pro mě samozřejmě byli již zmiňovaní Guano Apes. V areálu jsme se octli ve chvíli, kdy na podiu trojčila formace Ross the Boss, což bylo seskupení okolo bývalého zakládajícího kytaristy kapely Manowar a to taky nebylo úplně špatný. Když na závěr vystřihli Manowarovskou pecku Hail and Kill, bylo to jako od originálu. Jakmile skončili, vzpoměl jsem si, že zrovna v těch chvílích by měli mít autogramiádu Guano Apes, což se mi po mrknutí do programu potvrdilo. Touha vyfotit se s jejich zpěvačkou Sandrou Nasic byla veliká a teď k tomu byla vynikající příležitost. Fronta k podpisovýmu stanu ovšem byla dlouhá a tak jsem tomu moc šancí nedával. Nakonec se to ale přeci jen nějak rozhýbalo a ke kapele jsme byli na dosah. Připravuju si foťák, ale v tu chvíli mě zmerčí jejich bodyguard a ukazuje mi, ať ho schovám, bo je při autogramiádě zakázáno fotit. Fajn, tak ho schovám do kapsy od kalhot a postupuju dál přes asi další dva securiťáky. O nějakej podpis mi sice ani tak moc nejde, ale tak když už jsem tady, tak budiž. Přesto mám v hlavě plán, že se zeptám až samotné Sandry, jestli mi fotku dovolí a né nějakých securiťáků. Takže jakmile k ní přistoupím, konverzace probíhá následovně: " Sandro, můžu si s tebou udělat fotku?" - "Tak ty chceš fotku jo? :)" - "Joo, jenom jednu", pěkně prosím :) "Tak jo :)" odvětí Sandra. Natahuju se přes zábrany, přičemž jednou v natažené ruce držím foťák, kterej se snažím namířit tak nějak, abychom tam byli oba a cvak... joo vyšlo to! :) Vzápětí si mě všimne securiťák, kterej na mě nasraně řve: "Hej, co děláš?" Rychle Sandře poděkuju, sballím svý fidlátka a mizím v davu :) Holt, když ji miluješ, neni co řešit! :-D
Docela se tímhle úlovkem bavím, sice fotka nic moc, ale dostal jsem ji :-P Na podiu zatím hraje Victor Smolski nějakej svůj půlhodinovej workshop, přičemž stojí sám na podiu, v podkladu mu hraje playback s bicíma a dalšíma nástrojema a on tam jen do toho šlehá svoje sólíčka. Přišlo mi to jako docela zbytečný vystoupení. Sice kytarista bezesporu výbornej, ale k čemu to? Jdeme radši na pivo a pak nás zaujme až U.D.O. Ten měl zpočátku sice docela nezajímavej rozjezd, ovšem pak se jeho vystoupení parádně rozjelo a sázel tam samý lepší pecky. Bývalej zpěvák kapely Accept Udo Dirkschneider se svým typickým hlasem, kterej mi připomíná Gargamelova kocoura ze Šmoulů, to v sobotu se svou kapelou rozjel opravdu perfektně, a i když jsem ho viděl asi už po třetí, tak teď mě to jeho vystoupení poprvé fakt bavilo.Lidi mu šli na ruku, celej dav hlasitě zpíval a povzbuzoval a v tu chvíli si člověk připadal jako na opravdovým světovým velkým fesťáku. Atmosféru tady ti lidi dokážou, téměř každé kapele, vytvořit skutečně fantastickou a je to někdy docela zážitek být u toho. U.D.O. zahráli spoustu starých fláků, který jsou mi notoricky známý a ve skutečnosti jsem ani netušil, že jsou právě z jeho tvorby, takže to byly milý překvápka. Tohle vystoupení rozhodně patřilo k těm, co se mi tady letos nejvíc líbily.
Video:
U.D.O. - Vendetta; Princes of the Dawn; Man and Machine

Ke konci tohodle setu jsme si dali někde v areálu sraz s dalším naším kamarádem Járou, kterej nám ukázal další, nám doposud neznámá, zákoutí zdejší likérky, kde byly různý stánky apod. Tady si Jaryn pořídil skvělou zombie masku, která nám následně umožnila přístup téměř všude :) Jakmile si ji totiž nasadil na palici a prodíral se davem, měl u většiny přítomných respekt a dost lidí jsme i pobavili tím, že je to náš děda, kterýho jsme exhumovali, neboť se chtěl letos ještě jednou podívat na Masters :) Jára nás tímhle způsobem tedy dokázal protáhnout až do předních řad pod podium, kde už bylo řádně narváno a čekalo se na Guano Apes. To byla taky jediná kapela, na kterou jsme pařili uprostřed toho obrovskýho davu a musím říct, že jsem si to dokonale užil. Na Guano jsem se strašně těšil, protože tohle byla doposud snad jediná kapela, kterou poslouchám od svýho útlýho mládí a ještě jsem ji neviděl hrát živě. Už jsem ani nedoufal, že je někdy uvidím, bo jak je známo, tak se před několika lety rozpadli a teprve snad loni nebo předloni ohlásili comeback na scénu. Po něm sice vystupovali u nás už i na Benátské noci, což mi ovšem taky nevyšlo, takže teď k tomu byla konečně ta správná příležitost. Když tedy hned jako úvodní písničku odehráli song Quietly, která patří snad k mým nejoblíbenějším, hlásil jsem po jejím skončení svým přátelům, že jsem právě prožil "hudební orgazmus" :-D Ano, splnil se mi totiž další hudební sen a byl to pro mě toho večera opravdu zážitek :) Na GA jsem se těšil, ale zároveň jsem se tak trochu i obával, aby to nebyl nějakej průser. Letos totiž po návratu vydali novou desku Bel Air, kde ovšem razantně změnili svůj styl, už to není taková nářezovka a sklouzává to tak trochu do popu, když je tam použito docela dost elektroniky a sází se víc na melodie. Nové písničky zahrané ve Vizovicích mě naživo ovšem velmi mile překvapily a zněly mnohem líp a tvrději než z desky. Byli to zase staří Guano Apes, žádná elektronika, prostě jen poctivej rock bez nějakých dalších udělátek. Přiznám se, že po shlídnutí tohodle vystoupení se mi ta deska zase líbí o mnoho víc a postupně mi zalízá pod kůži. Písničky z ní tvořily samozřejmě většinu jejich vystoupení, což bylo celkem logický, ale dostalo se samozřejmě i na starší pecky jako Open your eyes, No speech nebo Pretty in Scarlet.Kapela, doplněná ještě o jednoho doprovodného kytaristu, podala celkem slušnej výkon, Sandra na tom podiu působila děsně sexy a mě se ten jejich koncert prostě velice líbil. V různých diskusích sice čtu, že GA byli velkým propadákem letošnícho MORu, ale tenhle názor rozhodně nesdílím. Je jasný, že tenhle názor mají převážně spíš zarytí metalisti a "Ozzáci", kteří uznávají jen ty svoje metalový bandy a cokoliv se od metalu jen trochu odkloní je asi průser. Ano, Guano Apes se opravdu trochu svým stylem vymykali z letošního programu, ale když tam může hrát třeba takovej Jirka Schmitzer, tak proč ne i GA?! Existujou přece i jiný žánry a koho to nebaví, může přeci jít na pivo. Vždycky se ovšem kritici najdou a stejně jako loni si to slízla Tarja, která hrála spíš symfonii, tak letos zřejmě GA. Nemyslím si ovšem, že by to byl až takovej průser, bo na ně pařilo obrovský množství lidí, kteří jim vysekli velkej aplaus, takže tahle kapela sem zase přilákala možná trochu jiný spektrum publika, kterým by sem třeba normálně nepřijelo. Je to samozřejmě kapela spíš pro mladší generace a starším metlošům asi logicky po chuti nebyla.
Já jsem ovšem díky jejich vystoupení prožil asi zatím nejlepší letošní festivalovej večer a skutečně jsem si to všechno užíval. Atmosféra byla skvělá a fakt se mi to líbilo. Ke konci už se možná Sandře nechtělo moc zpívat a připouštím, že závěrečný dvě jejich největší pecky Big in Japan a Lords on the boards snad i trochu odflákla a v závěru té děkovačce taky moc nedala, ale to mi zas až tak žíly nervalo. Co neudělala ona, zvládl zbytek kapely a závěr, kdy rozeskákali snad celej areál, byl parádní. Jsem tedy rád, že i tuhle kapelu si můžu odkřížkovat a jsem fakt vděčnej za tuhle příležitost, bo před těma hodně lety se mi o koncertech těchhle mých oblíbených kapel, který jsem měl v pokoji na plakátech, snad ani nesnilo. Jak málo stačí k radosti, že? ;-) Koncertem GA pro mě sobotní večer na MORu končil a jelikož jsem měl celý volný víkend, bylo naplánované navštívit to tady i v neděli.
Video:
Guano Apes - Quietly; Sunday Lover; Big in Japan; Lords on the Boards

V neděli ráno jsem se chtěl podívat na české kapely Dymytry a Törr, které poslední den otevíraly, ovšem lenost nás vytáhla tak akorát před stan, kde zvuk z repráků ještě trochu doléhal a tak jsme jen tak poslouchali, snídali a flákali se :) Začínal být už docela velkej pařák, odpoledne nás žádná kapela do areálu moc nelákala, tudíž jsme nedělní odpoledne strávili hledáním vody na koupání, pobytem v přírodě a návštěvy restaurace, kde nás trochu nakrmili. To vše jsme provedli v nedalekých Slušovicích, odkud jsme se kolem 16.hod vraceli naposled zpět do Vizovic. Letos se mi tenhle způsob docela zamlouval. Člověk vždycky přijel jenom večer na hlavní kapely, nemusel se nikde poflakovat mezi těma tisícema lidí, nemusel se stravovat tím pochybným jídlem v areálu a bylo to všecko tak nějak v klidečku.
V neděli mě zajímala německá kapela Oomph!, kterou jsem objevil i díky duetu s Martou Jandovou s názvem Träumst du, kterou tu taky zahráli, ale samozřejmě bez Martičky (viz. video) Noo a musím říct, že ve finále to bylo to nejlepší, co jsem tady v neděli slyšel. Škoda jen, že pánové hráli za světla, ale muzika je to podařená. Je to takovej industriální metal, podobající se hodně ranné tvorbě Rammsetinů, kdekdo by sice řekl, že je to jejich kopie, ale mě se to líbí. Dokázali zahrát i akustický pecky, skvěle komunikovali s publikem, zpěvák se pokusil i o plavbu na rukou davu, což se mu sice moc daleko nepodařilo, ale vypadalo to efektně. Oomph! tedy moc dobrý a asi se o jejich tvorbu začnu zajímat trochu víc.
Video:
Oomph! - Träumst du

Následovali američtí Overkill, což je sice docela známá banda, nebylo to špatný, ale nijak extra mě to bohužel neoslovilo. Pro mě jen jedna z mnoha podobajících se kapel na MORu, i když přeci jen na trochu lepší úrovni. V neděli nás zajímaly hlavně poslední dvě kapely - Helloween a Tři sestry. Helloween na sebe nechali celkem dlouho čakat, únavně dlouhá zvukovka se táhla a stát uprostřed davu bylo vyčerpávající. Nakonec teda začali hrát, pořád jsem čekal na nějakou známější pecku, ale nic moc extra dobrýho nepřicházelo. Místo toho jen vata v podobě sól na kytaru a na bicí a mě to u těchhle kapel fakt nebaví, takže jsem se odebral a při nekonečném bubenickém sólu šel pryč. Začínala se o mě pokoušet i jakási nevolnost, podobající se té, která mě tady provázela loni při vystoupení Manowar, takže jsem se raději preventivně sbalil a odešel si lehnout do auta, bo jsem toho už asi měl za těch pár dní dost, člověk se moc nevyspal a to horko přes den taky moc nepřidalo na kondici. Nejen má nevolnost se ovšem podobala s loňským Manowar.I Helloween jakoby chytali jejich manýry a místo toho, aby hráli písničky, tak jen vyplňovali čas zbytečnýma sólama a nekonečnýma kecama, který třeba úplně zkazily největší pecku I want out. Když jsem to slyšel z auta, tak jsem si jen říkal, co to tam tak dlouho mele a proč ta písnička po 10ti minutách ještě furt neskončila?! No hrozný. Pro někoho propadák Guano, pro mě teda Helloween!
Na následující Tři sestry jsem se taky hodně těšil. Nestává se tu, aby česká kapela uzavírala tenhle festival a tak mě to celkem zajímalo, jak Sestry budou na tak velkým podiu vypadat. Bohužel mi ale zdraví bylo přednější, necítil jsem se dobře a nechtěl jsem riskovat muka, který mě tu provázely minulej rok, takže jsem radši odpočíval už jen v autě a čekal na holky. Přeci jen už jsem Sestry mockrát viděl, dle doslechu z repráků zahráli ten svůj standart, tak jsem snad o moc nepřišel.
Třetí návštěva tohodle festu se tedy docela podařila. Měl jsem kolem sebe fajn lidi co nezkazí žádnou srandu, byla tu dobrá atmoška, počasí taky vyšlo a čtvrteční a sobotní večer stál skutečně za to. Masters of Rock je nyní už opravdu velký festival, minimálně evropské úrovně a pořadatelům patří všechna čest. Až se jim sem podaří dotáhnout třeba ty vysněné Iron Maiden nebo nějakou jinou pecku, bude to perfektní.
Závěrem moc děkuji Alošovi, Čelovi, Vlaďce a Jarynovi za ochotu a přátelskou výpomoc a všem kamarádkám a kamarádům, kteří mi tu dělali skvělou společnost. Díky!!! ;-)

Fotky ZDE!!!



Jak jsme jeli rally

13. července 2011 v 14:54 | RUDA |  Co sa stalo nové!?
Naskytla se mi příležitost splnit si další ze svých malých snů, což bylo zkusit si na vlastní kůži zajet závod v rally. I když to byl sen splněný jen tak z poloviny, protože to, co jsme jeli my, se se skutečným profi rally závodem moc srovnávat nedalo. Ale už jen pro ten pocit! :)
V Komárově nedaleko Napajedel se totiž konal amaterský rally závod, tzv. Hobby cup, kam se mohl přihlásit prakticky kdokoliv s jakýmkoliv autem, kde se na uzavřeném měřeném úseku mohl každý vyblbnout a zkusit si zazávodit na čas s ostatními anebo jen tak procvičit své řidičské schopnosti v ostrém tempu. Téhle šance jsme samozřejmě využili a jelikož byla volná sobota, nebylo co řešit. Spolu se mnou se sem vydal závodit se svým autem i brácha, kterej už měl za sebou podobný závod u Halenkovic, který se konal zrovna v době, kdy jsem byl na NPH v Třinci a ten si to nemohl vynachválit, takže mě na nadcházející závod náležitě navnadil.
Aby byla posádka do rally kompletní, potřeboval jsem vedle sebe i navigátora, kterého jsem následně našel v osobě Bubáka, kterého jsem nemusel ani nijak přemlouvat a nabídku bez keců ihned přijal. Pár dní před závodem jsem mu sice musel vysvětlit, jak se vůbec píše rozpis a jak se správně čte, ale byla to závodnická premiéra nás obou, takže všechno jsme postupně dolaďovali až při samotným závodě.
V sobotu brzo ráno jsme tedy vyjeli na místo činu. Situaci ještě malinko zdramatizoval Bubák, kterej si pár dní předem přibouchl ruku do auta, a tak měl palec nafouklej a modrej jak sviňa, ale to ho nijak neindisponovalo od četní rozpisu, takže vše bylo OK. Když dorážíme na místo, malinko se zděsíme. Všude okolo nás samý silný a upravený káry, určený přímo na závodění, i když v amatérských podmínkách. Každej přezouvá slicky anebo maká na autě a my tu se svýma seriovýma civilníma autama jen tak postáváme mezi nima na louce a čekáme, co se bude dít :-D Zoufale hledáme pohledem, s kým bychom se tak mohli teoreticky měřit, ale moc "soupeřů" tu nenacházíme, i když se tu samozřejmě podobní nadšenci s "obyčejnýma autama", jako my, taky našli a jeli se jen tak pro zábavu svézt. Každopádně si z toho neděláme nijak těžkou hlavu a děláme si z toho spíš srandu a právě kvůli zábavě jsme sem i přijeli. Autíčko mám relativně ještě nové, nikdy před tím jsem s ním nijak nedivočil, takže mám v úmyslu ho šetřit a dovézt ho i naši posádku v pořádku do cíle. A ještě jeden velký cíl jsme si stanovili - neskončit tady poslední! :)
Jdem se tedy zaregistrovat, vyfásnem startovní číslo 31 a po chvíli už začínají tréninkové jízdy. V nich to vře hned od začátku. Startovní pole je rozdělený na dvě poloviny po 25 autech, takže brácha se st. č. 24 jel v první skupině a já až v té druhé. Což byla celkem škoda, bo jsme se nemohli před startem moc hecovat, ale zase jsme aspoň měli informace, co je kde na trati novýho apod. V treninku už začali někteří střelci lítat ven. Z první poloviny startovního pole vyletělo jedno auto zadkem do stromu a z naší půlky vylétli hned dvě auta ven z trati, takže jsme si nemohli ani v tréninku zajet moc ostře, bo nám za každou druhou zatáčkou mávali žlutýma vlajkama. Každopádně to bylo úsměvný, že to někteří rozstřelí už v tréninku a závodu se ani "nedožijou". Díky těmhle nehodám se start první jízdy nehorázně natáhl a čekat v tom úmorným horku bylo celkem únavný.
Nakonec se ale vše rozjelo a pak už to šlo celkem svižně. Odjíždí první půlka, na kterou se jdeme podívat přímo k trati a vidíme, že někteří jedou fakt perfektně a je nám jasný, že s takovýma Lancerama apod. se rovnat rozhodně nemůžeme. Přijíždí brácha, sondujeme první pocity a vyrážíme taktéž na start.
Předstartovní nervozita docela panuje a rostoucí adrenalinek je znát. Nasazujem helmy, přijíždíme pod startovní stan na čáru, vyslechnem si startovní pokyny a už jen čekáme na zelený světýlko. "START", zařve zničehonic Bubák, až se ho skoro leknu, pouštím ručku a valíme do prvních zatáček, který jsou mírně z kopečka, následuje retardér, další rychlé zatáčky přes mostky, další retardér, zrádné esíčko, kde právě těch pár střelců v tréninku vyletělo a pak už se trať vlní v serpentinách do kopce, kde samozřejmě asi ztrácíme nejvíc, bo našemu autu chybí potřebný výkon. Ale i tak si to užívám. V první jízdě auto ještě hodně šetřím, bo nevím, co si s ním můžu dovolit, kde jak brzdit, kde jak zařadit a ve kterých zatáčkách mě podrží gumy a kde už ne. Celý závod byl vlastně neustále takové hledání hranic, kde si co člověk může dovolit. Někde to bylo lepší, někde naopak zase člověk hodně ztratil a tak to bylo pořád dokola. Jeli jsme čtyři jízdy a věřím, že kdybych to měl projeté tak po osmé, už by to bylo úplně super a různých věcí bych se tak nebál. Na trati je ovšem hodně děr a autíčko tím určitě trpí, obzvlášť tlumiče a podvozek. Doufám, ovšem, že mi tohle zacházení pro ten jeden den odpustilo a aspoň jsme si spolu vyzkoušeli, co umíme a v běžným provozu už nás třeba některý věci tolik nepřekvapí a budem alespoň líp sehraní :)

Dojíždíme do servisu, kam přichází brácha se svou spolujezdkyní, kteří se na nás byli podívat u trati a tvrdí nám, že to bylo celkem pomalý. Fafa nám pouští i video, což jim dává za pravdu a tak jsem z toho celkem i zklamanej, bo zevnitř auta to určitě vypadalo rychleji. Dostávám ovšem cenné rady, kterých se v následujících jízdách snažím využít a zlepšení je znát.
Ve druhé jízdě jsem měl na startu strach, že jsem odstartoval moc brzy, za což hrozila penalizace, ale asi jsme to stihli ještě tak tak těsně, že to nakonec bylo v pořádku. Druhá jízda už je výrazně lepší, máme o dvě sekundy lepší čas a i pocitově už sem na tom líp, i když pořád vím o místech, kde hodně ztrácíme. Pozitivní je, že za náma je ještě docela dost horších jezdců, takže zas taková ostuda, jak jsme očekávali, to není :)

Třetí jízda byla pro nás nejlepší a zároveň nejrychlejší. Dole pod kopcem sice auto ještě trochu šetřím, ovšem v zatáčkách do kopce už do toho jdu na plno a snažím se jet co to dá, i když samozřejmě ještě velké rezervy byly. Nechtěl jsem ale hledat úplnou hranu a skončit někde ve škarpě, takže i když už gumy svištěly, pořád jsem někde raději přibrzďoval dřív. Od půlky trati mi taky začíná Bubák zničehonic diktovat "vo farebných zvieratkách", čímž jsme si trochu zparodovali film Tacho. Kdo viděl, jistě ví, o co jde ;) A byla to docela prdel. Musel jsem se tomu chlámat a přitom ještě naplno řídit, ovšem to se nám asi osvědčilo a zajíždíme náš nejlepší čas dne. Do cíle dojíždímě pěkně vysmátí s tušením, že teď to bylo určitě dobrý, což nám výsledková listina po chvíli potvrzuje.

Co to znamená? Taktika je jasná. Poslední čtvrtou jízdu musíme jet celou vo farebných zvieratkách, bo takhle nám to nejspíš jde nejlíp a taky nám to přináší potřebné štěstí. Přijeli jsme se sem hlavně bavit a je vidět, že když se opravdu bavíme, tak to jde. Horko už nás od rána pěkně vyčerpává, ale do cíle už to nějak doklepem. Ježdění mě začíná ovšem bavit čím dál víc a víc svýmu autu začínám věřit, tak se do toho i trochu víc opírám. Bubák si tedy do rozpisu zaznačuje posledních pár zvířecích úprav a jdem na to. Jeho hlášky během jízdy opravdu stojí za to. "Lavá zebrička, sto cez dinosaura, dvě ryšavé veveričky a teď bude velká chlpatá zubatá!" Sice se víc soustředím na jízdu, než na jeho hlášky, ale místama mě jeho diktát fakt rozesměje. Např. když na mě vybalí: "Řež hlavu ko*otovi!" :-D Dodneška moc dobře nevím, co tím myslel, ale na lodi je dobrá nálada a tak to je všechno takový uvolněnější. Na závěr následuje už jen "sto pštrosích hlav do cíle", což byla ovšem velmi dobře zaznačená poznámka bo u cíle byla pštrosí farma a uvnitř obrovské hejno těchhle velkých ptáků. Pocit z poslední jízdy byl smíšenej. Dole jsem jel asi dobře, ale nahoře jsme v zatáčkách trochu ztratili. Ve výsledku je z toho téměř totožný čas, jako ve třetií nejlepší jízdě, jen o pár destinek sekundy horší. Chtěli jsme se sice zase aspoň o vteřinku zlepšit, ale nevadí. Důležitý je, že jsme všichni v pořádku v cíli a že jsme si to užili.

Druhý cíl, neskončit poslední, se nám taky podařilo splnit a až takové fiasko, jakjsme očekávali to taky nebylo, takže s prvním našim závodem určitě spokojenost. A dokonce se nám podařilo získat i tři body za osmý místo v naší objemové skupině :) Brácha byl na tom o něco líp, přeci jen už to svoje starší auto nemusel nijak šetřit a taky s ním má už víc naježděno, takže ten do toho chodil naplno.
Byl to tedy rozhodně fajn motoristickej zážitek, kterej mě naučil opět trochu víc porozumět svému autu i svým řidičským schopnostem. Je určitě lepší, když si to takhle člověk zkusí na uzavřené trati, než aby blbnul někde v běžným provozu a ohrožoval tím ostatní, jako někteří jiní blázni.Tyhle závody se v našem okolí budou ještě několikrát opakovat, takže každýmu tuhle možnost vřele doporučuju. Když to člověk moc nežere a nejde mu o to, aby vyhrál za každou cenu a rozbil si kvůli tomu držku, tak je to docela prima zábava.

FOTKY ZDE!!!


Noc plná hvězd 2011 - Třinec (24. - 25.6.2011)

8. července 2011 v 18:57 | RUDA |  Akcičky
Tak jsem zjistil, že jsem na tomhle festivalu už byl letos podeváté v řadě. Neuvěřitelný, jak ty roky letí. Za ty léta už člověk může zpozorovat, jak se ten festival vyvíjí a jak se mění. V něčem k lepšímu, v něčem k horšímu. Letos to bylo opět povedené, ale zase úplně jiné.

PÁTEK

Jiné to letos bylo například i v tom, že tradiční spoluúčastníci Bubák s Vranysem zústali poprvé z nějakých různých důvodů doma a tak jsem většinu festu strávil s holkama. Místo těch dvou zmiňovaných se mnou tedy z Kroměříže odcestovala kámoška Mája se svojí ségrou Vlaďkou a zhruba už od druhé poloviny cesty začínalo být v autě veselo, k čemuž nám taky občas dopomáhala dezorientovaná paní, která se nás snažila navigovat, ukrytá v Májiným telefonu. No občas byla fakt na ranu a řeknu vám, že za ty roky už znám tu cestu do Třinca líp, jak nějaká GPS navigace :) Ačkoliv jsem se letos snažil vyjet dřív, abych v Třinci byl včas a stíhal v pohodě začátek festu, tak ani letos se mi to nepodařilo. A vlastně ani nevím proč. Cesta proběhla v pohodě, žádné velké kolony se nekonaly, ale díky tomu, že jsme měli hlad a stavovali se v Hranicích na oběd, tak jsme asi chytli nějakej skluz. Do Třince jsme tedy dorazili okolo třetí odpolední, holky se šly ubytovat na hotel, kterej tu měly zamluvenej, po chvíli jsme ještě vyzvednuli další dvě, tedy Sidny a Denisku na nádraží a tradá směrem na Borek.
Tam jsme si vyřídili potřebné lístky a akreditace, zaparkovali jsme auto a už se vesele mohlo jít do centra dění. Jako první letos na festu měla vystoupit kapela Törr, na kterou jsem byl zvědavej, bo hrají teď v novém složení bez Vlasty Henycha a tak mě zajímalo, jak to bude vypadat. No samozřejmě jsem je nestihl, což mě celkem mrzí, ale asi se do toho Třinca budu muset naučit jezdit už brzo ráno, abych to všechno stíhal :) Na podiu už se chystala další metalová kapela Debustrol a my se zatím vítali se všema těma známýma, kteří se tu potulovali.
V Třinci v tu chvíli vládlo sluníčko a teplé počasí, ovšem z dálky se hrnul obrovský černý mrak. Mezitím spustil svůj set Debustrol, kterej předvedl směsku všech svých největších pecek a lidi už se začínali pomalu srocovat. Kapela je teď docela v laufu, bo mají za sebou už druhý vystoupení na monstrfestivalu Sonisphere a tak je o nich najednou víc slyšet a lidi je berou. Česká metalová kultovka tak trochu tedy, jak se zdá, nabírá druhej dech. Jejich koncert ovšem narušil ten blížící se černej mrak a z něj se strhla taková smršť, že museli utéct všichni lidi pod střechu, včetně kapely z podia. V tu ránu se obří stan na prodej piva stal útočištěm většiny návštěvníků, a tak jsme se tu asi 10 minut tísnili jako sardinky. Venku to byl opravdu masakr, přišly i kroupy a tak mě jenom napadlo, co by se stalo, kdyby ten stan najednou pod náporem vody a větru spadl :) Naštěstí byl "betelné" a my jsme stáli u kraje, takže to bylo v klidu, ale takovýmu Debustrolu to třeba odneslo stánek s merčízem :) Takže kluci nejen, že nedohráli, ale taky jim trošku zvlhly hadry :)
Po smršti ale přišlo zase zpátky sluníčko a fest pokračoval s desetiminutovým zpožděním bez problémů dál. Na podiu po chvíli začala hrát kapela Alkehol, která vybalila své hospodské hitovky a lidé už na jejich muziku začínali pořádně pařit a prozpěvovat si jejich texty. Alkehol by si možná zasloužil pozdější hodinu, ale budiž.
Po nich už nastoupil "pořadatelský gang", tedy akustické seskupení s názvem Legendy se vrací, kde slouží Izzi, Petr Šiška a další z Petardy production, která má vlastně Noc plnou hvězd na starosti, takže to pro ně je vlastně domácí festival. Lidi je tu v Třinci taky mají rádi a tak si pro ně Legendy připravili opět hezkou show se svými převzatými hity od slavných světových hvězd.
My jsme mezitím korzovali po areálu a potkávali stále nové a nové příchozí, takže pokec u pivečka byl tak nějak v tu chvíli přednější než kapely. Během té doby se na podiu objevil i Láďa Křížek s Vitacitem, z čehož jsem vnímal asi jen posledních pár hitů, jinak jsem se věnoval přátelům. Nad Třincem se mezitím stále proháněly drobné přeháňky, ale to se dalo nějak přežít. V posledních asi třech letech to tu taky asi už nejde bez deště, ovšem letos to bylo ještě jakž takž mírné a člověk se tu nemusel brodit v bahně, jako loni.
První kapela, na kterou jsme se všichni odhodlali pařit před podium byla Harlej. A tu jsme si užili dokonale. Kluci jsou teď taky docela ve formě a stejně jako na jaře ve Zlíně se Škworem, mě i tady nadchli. Odehráli perfektní vystoupení plný různých vtípků a momentálních improvizací, což mě na téhle kapele strašně baví. Není to nijak strojený vystoupení, nemusí házet žádné extra rockerské pózy, dokážou si ze sebe udělat prdel a je to takový přirozený a strašně fajn. Lidi to evidentně baví, stejně tak se baví i ti kluci na podiu a je to OK. Harlej rovněž zahráli takový to svý best off, který doplnili pouze o novinku "Dětský hřiště" a pro mě tahle kapela byla jedním z vrcholů pátečního večera, ne-li celýho festu. Prostě jsem si je užil.
Tím druhým pátečním vrcholem by se dalo označit vystoupení taktéž téměř domácí kapely Doga, která se na pořádání festu taktéž významně podílí. Doga málem na "svém" festu ani nevystoupila. Frontman Izzi se totiž jen pár dní před NPH vysekal na čtyřkolce, ošklivě si poranil nohu a musel jít na operaci. Z nemocnice ho propustili ve čtvrtek a v pátek už byl odhodlanej odehrát vystoupení v Třinci i se sádrou na noze, za což mu jistě patří obdiv. Před vystoupením sice byla jeho nálada na bodu mrazu, neboť si určitě představoval koncert před domácím publikem, na kterém měl zároveň pokřtít i novou desk "Hoď si to", úplně jinak, ale nakonec ho lidi skvěle přijali i v téhle sedící pozici a koncert Dogy tak měl opět skvělou atmosféru, jako vždy na tomhle místě. Svůj set tedy otevřeli titulní písní z nové desky s kostkami na hlavách, díky kterým vypadali tak trochu jako lampičky, a dál už pokračovali ve staré tvorbě. Kdekdo možná čekal víc novinek, ale vzhledem k Izziho stavu se dalo celkem pochopit, že asi nebylo moc času na nacvičení a přípravu. Lidi tedy pařili jako by se nic nedělo, což Romana určitě muselo těšit, vtipnou vsuvku na odlehčení situace zařídil i Kolinss z Debustrolu (či Harleje, jak kdo chcete), kterej dorazil vedle Izziho na jeho invalidním vozíku a roztleskával během písně "Jsem trochu divnej" publikum (viz.video) Nová deska byla taky nakonec pokřtěna, i když tak trochu zvláštně bez nějakého kmotra, ale ten večer asi bylo důležitý hlavně to, že Doga vůbec hraje a to lidem stačilo. Právem tedy sklidili opět velký ohlas.
Po Doze nastala doba headlinerů a jako první vystoupili američtí Pro-Pain. Docela drsná muzika a slušnej hard core. Nijak extra mě ovšem nenadchli. Poslouchat se to chvíli dalo a bylo by to i dobrý, jen kdyby mi nepřipadala jedna písnička jak druhá. Pro-Pain prostě začali a skončili. Nic mezi tím. S mezerami mezi songama se moc nepiplali a chvilkami jsem nevěděl, jestli už jedna píseňs končila a začala druhá, nebo pořád pokračují v té stejné. Osobně tedy tenhle styl ani nějak nemusím a mám raději kapely, které mají melodii a můžu si s nima zazpívat. Tohle bohužel nebyl ten případ.
Ze speed-metalového soudku přednesla něco zase naopak německá Gamma Ray, což už bylo o něco lepší, ale že by mě taky nějak nadchli se říct nedá. Prostě na rovinu musím říct, že mě tyhle speedmetalový partičky moc nebaví a jen s výjimkami mě něco chytí, poud to je fakt dobrý. A možná ani proto mě nějak zvláśť neuchvacuje fest Matsters of Rock, kterej je těchle kapel plnej a mě pak příjde jedna jak druhá. Prostě takový ty severský a německý bandy mě nijak neoslovují, i když jsou samozřejmě výjimky, který si rád poslechnu. Gamma Ray jsem si taky chtěl poslechnout celé, protože mají fakt jméno a ještě nikdy jsem je neviděl, ovšem vydrželi jsme pár písniček a holky už to nebavilo a chtěly jít spát, takže jsem se musel podřídit většině. Čekal jsem taky, že tu bude mít tahle kapela i mnohem víc těch ortodoxních fanoušků, ale těch tu bylo opravdu jen málo a většina na ně hleděla spíše jen ze zvědavosti. Možná že se to pak rozjelo, ale to už nemůžu objektivně zhodnotit, bo jsem byl na odchodu.
Letošní NPH byla jiná třeba i v tom, že jsme poprvé spali na hotelu. Asi už stárnem a potřebujem luxus nebo co :) Mám už za sebou tři letošní fesťáky a ani jednou jsem ještě nespal ve stanu, což by dřív asi ani jinak nešlo. No a navíc se na hotel dopravujem v taxících, což už je fakt moc jako! :-D Tak samozřejmě už nejsme chudí studenti, (tedy větší část z nás) tak to nějak neřešíme, ale dřív bych si asi fesťák bez stanování nedovedl představit :) Letos ovšem možnost byla díky tomu, že holky dostaly místo dvojlůžáku čtyřlůžák, tak jsme logicky těch zbylých dvou postelí využili a vyspali se v pohodlí namísto tvrdé a chladné země. A celkem jsem to uvítal, bo ranní sprška taky není k zahození :) Cesta v noci na hotel byla nejsrandovnější snad z celého víkendu, bo jak Sidny sháněla taxíka pro pět lidí, to by se mělo někde natočit a uchovat pro příští generace. Navíc cestování s ní v taxíku, kdy přivádí řidiče do rozpaků, to je taky k nezaplacení :-D No nasmáli jsme se hodně a ten večer stál fakt za to!

Video DAY 1
Alkehol - Na Slamníku; Legendy se vrací - Shadow on the wall; Vitacit - Já chci se ptát těch králů; Harlej - Dětský hřiště, Přirození; Doga - Hoď si to, Jsem trochu divnej, Poletuju; Veselé rozhovory :) , Pro-Pain (???);


SOBOTA

Sobotní ráno bylo poklidné. Tedy jak pro koho :) Mohu prohlásit, že to byla snad možná první Noc plná hvězd, kdy jsem neměl ani jeden den kocovinu, což mě těší. Sice se nepilo tak moc jako v předešlých letech, ale možná že taky dobře. Trpěli ovšem jiní, ale to se stává :)
Jakmile jsme se dali trochu dohromady, vyrazili jsme, tentokrát pěšky, opět zpátky na Borek. Sobotní den zahajovala kapela Nobody Knows, tedy naši známí "Hybridi" z loňské dovolené s Dogou, a tak jsme je chtěli zase po roce vidět. Ze staré sestavy už tam ale zůstali jen dva borci a přiznám se, že jsem ani neměl čas je poslouchat, i když to chvilkami znělo dobře. Po nich nastoupila mladá zpěvačka Bára Zemanová, známá ze soutěže Superstar, která se jako jedna z mála rozhodla jít vlastní cestou a se svou tvorbou se celkem uchytila. Rockoví fanoušci ji berou, muziku dělá docela fajn a snad z ní ještě něco bude. V zákulisí jsem měl možnost si s ní pokecat a je to docela milá holka, která ze sebe nic nedělá a hned je s každým kámoška. A ještě za jednu věc má u nás plus, ale to si necháme pro sebe! ;)
Barča následně vystoupila ještě s kapelou Rybičky 48, se kterou si vystřihla jejich slavný duet "Zamilovaný/Nešťastná" a následně odjela na další kšeft. Na Rybičky 48 jsem se chtěl taky podívat, ale viděl jsem od nich jen prvních pár písniček, načež jsem musel dělat Mrňusovi taxikářa a jet s ním na hotel pro mladou :)
Po návratu jsme se opět odebrali pryč z areálu a jeli jsme navštívit naši starou známou partu k Papučovi, kde se nás sešlo opravdu hodně a tady zavládla přesně ta pravá třinecká atmosféra, akorát mi bylo líto, že všichni nemůžou být na Borku, bo tam by to bylo ještě lepší. Takhle jsme tu pobyli jen asi dvě hodinky a pak jsme chtěli něco mít i z těch kapel, když už jsme na festu, takže jsme se vrátili zpátky. U Papuča ovšem opět skvělý. Byla tu sranda, zablbnuli jsme si, v jednu chvíli jsme tu viděli všichni všechno až moc růžově, díky růžovým sprejům a růžovým poutům, díky kterým na nás místní štamgasti hleděli tak trochu zvláštně, když jsme se se Sidny vraceli z hajzlíků, ale o to víc jsme se tomu smáli. DinoPavla jsme tu překřtili na DinoRůženca a bylo to prostě fajn a nejradši bych tu s nima strávil zase celej večer.
Toužili jsme ovšem spatřit Škwory, ze kterých jsme stejně nakonec slyšeli asi jen poslední dvě písničky, takže to možná bylo zbytečný, ale tak přijeli jsme hlavně na festival a v hospodě se určitě ještě nasedíme. Sice jsme se pak chtěli ještě vrátit, ale ti lidi, za kterýma tu jezdíme a který jsme potkali právě na NPH taky mohli dojet spíš na Borek, když tu byli i den předem.Je sice blbý, že to letos s těma VIP lístkama bylo blbě pořešený, ale každý si ho mohl buď zaplatit anebo se klidně dalo posedět i mimo VIP prostor. No…tahle záležitost by byla k zamyšlení, ale nechce se mi o tom rozepisovat. Ta stará banda známých mi tu prostě v sobotu večer docela chyběla.
Po Škworech byla na programu polská kapela Crystal Viper, z níž jsem taky moc neslyšel, ale občas jsem se na podium zakoukal a viděl jsem , že tam řádí docela šikovná holka s kytarou a docela jí to jde. Hráli tu už i v roce 2008 a pamatuju si je právě díky zpěvačce, která tehdy stála pouze za mikrofonem. Tehdy mě ovšem moc nezaujali a tentokrát to vypadalo mnohem líp. Mělo to náboj, energii a dalo se to poslouchat. Crystal Viper se určitě pro mnohé návštěvníky stal příjemným překvapením festu a je mi jen líto, že jsem si je nevypočul dýl. Ale aspoň jsem se s tou dcerkou pak vyfotil v zákulisí a procvičil si opět něco z anglické konverzace…i když by jsme si možná rozuměli i tak, když je to Polka :) Ale docela příjemná paní no…mimochodem taky Martička ;)
Místo poslouchání Crytsal Viper jsem totiž šel hledat Sidny, která už tradičně na tomhle festu hledala Olina Škrabala a toho našla na B scéně, když tam trojčil se svou kapelou Power 5. Mě se ta kapela kdysi dávno líbila, ale v posledních letech je to hodně divný a už mě to ani tak nebaví. Tudíž jsem si vypočul pár songů, sebral jsem holky na Crystal Viper, jenže ti už zrovna končili. Škoda no.
Naštěstí se ale chystal Aleš Brichta s AB Bandem a na toho jsme zůstali a ke konci i lehce zapařili. Začínala už být ta správná podvečerní nálada a Brichta přilákal pod podium taky docela hodně lidí. Zahrál i některý starý hitovky od Arakainu jako např. "Forrest Gump", čímž potěšil fanoušky jeho starší tvorby, zazněly hity jako "Dívka s perlami ve vlasech", "Nechte vlajky vlát" apod. a bylo to fajn. Brichta taky patří ke stálicím tohohle festu a právem patří do jeho programu, bo lidi ho tu mají rádi.
Následovali dvě ostravské legendy v pořadí Citron a Kreyson, přičemž se druhou jmenovanou se na podiu opět objevil Láďa Křížek s téměř totožnou kapelou, která tvořila v pátek Vitacit, jen s tím rozdílem, že hráli songy od Kreysonu. Loni mi to bylo celkem jedno, ale když už se to opakuje každoročně, tak už to je celkem blbý, když se jedna kapela během jednoho festu ocitne na podiu dvakrát. Chápu, že někteří lidi ty hity chtějí slyšet, ale tak postrádá to tak trochu kouzlo a význam. Navíc by místo Křížka mohla dostat prostor kdejaká jiná kapela, třeba z B scény mě napadá Dymytry nebo úplně někdo jinej, to je jedno. Střídal bych to alespoň ob rok…jednou Kreyson, podruhé Vitacit a ne oba během jednoho festu. Toť můj názor.
Pak už nastal vrchol večera a podle mě i vrchol celého festu a tím bylo vystoupení americké kapely Mr.Big. Vůbec nic jsem od nich neočekával, znám od nich tak dvě písničky, jinak jsem to v životě neslyšel a když jsem viděl ty pány v letech nastupovat na podium, tak jsem myslel, že to budou jen nějaký ležérní odrhovačky. Ovšem chyba. Pánové to rozjeli velice solidně a jejich vystoupení mě velmi mile překvapilo. Ze začátku sice nic moc, ale jejich vystoupení postupně gradovalo a dostávalo náboj. Chlapící byli velmi instrumentálně nadaní a když předváděli svoje sólíčka na basu nebo na kytaru, tak mi údivem padala sanice, ačkoliv tyhle onanie na kytary většinou nemusím. Tohle ovšem bylo opravdový umění a nedalo se to neodměnit pořádným potleskem. Fakt dobrý. Pecky měli našlápnutý a publikum docela bavili. Kdo je neznal, musel být příjemně překvapen, stejně jako já. Jsem tedy rád, že jsem je viděl. Muzika jim fakt šlapala a nedovolilo mi to odejít od podia, třeba jako v případě pátečních headlinerů. Tohle jsem si prostě vyslechl až do konce, protože mě to opravdu bavilo. A slyšet jejich legendární hit "To be with you" naživo, byl fakt docela zážitek. Asi si tuhle kapelu nebudu přehrávat doma, ale jejich vystoupení jsem shlídl opravdu mile rád a kdykoliv zase rád shlídnu.
Mr. Big byl zároveň poslední kapelou, kterou jsem na letošní NPH viděl a byla to taková příjemná třešnička na dortu. Následovali sice ještě němečtí Wizard, ale během toho, než se obě kapely vyměnily, začínala být už na Borku tak trochu nuda a chtělo se mi jít spát. Někteří z nás sice čekali ještě na Mandrage, kteří hráli na úplnej závěr festu, ale v tu chvíli už jsem se válel v peřinách na hotelu a spal :)
Co tedy říct závěrem k letošní Noci plné hvězd? Nebyla špatná, opět jsme si užili spoustu srandy a na některý věci budu určitě zas dlouho vzpomínat. Byla zase úplně jiná, prožil jsem ji s trošku jinýma lidma než obvykle, nocležil jsem jinde než obvykle, ale aspoň to všechno zase nezavánělo stereotypem. Něteří lidi mi tu chyběli, s jinýma jsem zase zapařil víc, než obvykle. Organizačně byl tenhle fest zvládnutej velmi dobře, možná nejlíp za poslední roky. Jediný co mu chybí k dokonalosti jsou lidi. Pryč jsou časy, kdy se na borku tísnilo 12 tisíc lidí a to byl pro mě první ročník, kterej jsem tu navštívil, Tehdá nemusela být headlinerem žádná zahraniční hvězda z Ameriky, těm lidem stačili "obyčejní" Kabáti. A ta návštěvnost byla. Věřím tomu, že kdyby si pořadatelé troufli nějakej ten melounek za tuhle kapelu vysypat, měli by tu opět plno. Bohužel se v posledních letech vráží investice do metalových kapel, které dnešní generace mladých posluchačů snad ani vůbec nezná a právě tihle tvoří většinu festivalového publika a ti už si v tom množství různých festů dneska vyberou, kam jet radši. Samozřejmě je strašně těžký dnes uspořádat fest a bez velkého sponzora to jde těžko. Finance dělají hodně, mám ovšem obavu, že je v Třinci investují tak trošku nevhodně. Stačí prostě jen to jedno velký lákadlo a věřím, že lidi opět příjdou. Příští rok bude mít tenhle fest dvacetiny, tak věřím, že se pořadatelé s něčím pořádným vyšvihnou. Mám tenhle fest moc rád díky své rodinné atmosféře a pokaždé se sem budu mile rád vracet. Takže mu držím palce a za rok snad zase nashledanou na Borku!

Video DAY 2
Bára Zemanová - Sílu mi nech; Rybičky 48 + B.Zemanová - Zamilovaný/Nešťastná; Rybičky 48 - Viva la revolucion; Škwor - Pohledy studený; Aleš Brichta Band - Forrest Gump, Dívka s perlami ve vlasech;

A TADY NAŠE FOTOGALERIE Z FESTU!!!