Jak jsme jeli rally

13. července 2011 v 14:54 | RUDA |  Co sa stalo nové!?
Naskytla se mi příležitost splnit si další ze svých malých snů, což bylo zkusit si na vlastní kůži zajet závod v rally. I když to byl sen splněný jen tak z poloviny, protože to, co jsme jeli my, se se skutečným profi rally závodem moc srovnávat nedalo. Ale už jen pro ten pocit! :)
V Komárově nedaleko Napajedel se totiž konal amaterský rally závod, tzv. Hobby cup, kam se mohl přihlásit prakticky kdokoliv s jakýmkoliv autem, kde se na uzavřeném měřeném úseku mohl každý vyblbnout a zkusit si zazávodit na čas s ostatními anebo jen tak procvičit své řidičské schopnosti v ostrém tempu. Téhle šance jsme samozřejmě využili a jelikož byla volná sobota, nebylo co řešit. Spolu se mnou se sem vydal závodit se svým autem i brácha, kterej už měl za sebou podobný závod u Halenkovic, který se konal zrovna v době, kdy jsem byl na NPH v Třinci a ten si to nemohl vynachválit, takže mě na nadcházející závod náležitě navnadil.
Aby byla posádka do rally kompletní, potřeboval jsem vedle sebe i navigátora, kterého jsem následně našel v osobě Bubáka, kterého jsem nemusel ani nijak přemlouvat a nabídku bez keců ihned přijal. Pár dní před závodem jsem mu sice musel vysvětlit, jak se vůbec píše rozpis a jak se správně čte, ale byla to závodnická premiéra nás obou, takže všechno jsme postupně dolaďovali až při samotným závodě.
V sobotu brzo ráno jsme tedy vyjeli na místo činu. Situaci ještě malinko zdramatizoval Bubák, kterej si pár dní předem přibouchl ruku do auta, a tak měl palec nafouklej a modrej jak sviňa, ale to ho nijak neindisponovalo od četní rozpisu, takže vše bylo OK. Když dorážíme na místo, malinko se zděsíme. Všude okolo nás samý silný a upravený káry, určený přímo na závodění, i když v amatérských podmínkách. Každej přezouvá slicky anebo maká na autě a my tu se svýma seriovýma civilníma autama jen tak postáváme mezi nima na louce a čekáme, co se bude dít :-D Zoufale hledáme pohledem, s kým bychom se tak mohli teoreticky měřit, ale moc "soupeřů" tu nenacházíme, i když se tu samozřejmě podobní nadšenci s "obyčejnýma autama", jako my, taky našli a jeli se jen tak pro zábavu svézt. Každopádně si z toho neděláme nijak těžkou hlavu a děláme si z toho spíš srandu a právě kvůli zábavě jsme sem i přijeli. Autíčko mám relativně ještě nové, nikdy před tím jsem s ním nijak nedivočil, takže mám v úmyslu ho šetřit a dovézt ho i naši posádku v pořádku do cíle. A ještě jeden velký cíl jsme si stanovili - neskončit tady poslední! :)
Jdem se tedy zaregistrovat, vyfásnem startovní číslo 31 a po chvíli už začínají tréninkové jízdy. V nich to vře hned od začátku. Startovní pole je rozdělený na dvě poloviny po 25 autech, takže brácha se st. č. 24 jel v první skupině a já až v té druhé. Což byla celkem škoda, bo jsme se nemohli před startem moc hecovat, ale zase jsme aspoň měli informace, co je kde na trati novýho apod. V treninku už začali někteří střelci lítat ven. Z první poloviny startovního pole vyletělo jedno auto zadkem do stromu a z naší půlky vylétli hned dvě auta ven z trati, takže jsme si nemohli ani v tréninku zajet moc ostře, bo nám za každou druhou zatáčkou mávali žlutýma vlajkama. Každopádně to bylo úsměvný, že to někteří rozstřelí už v tréninku a závodu se ani "nedožijou". Díky těmhle nehodám se start první jízdy nehorázně natáhl a čekat v tom úmorným horku bylo celkem únavný.
Nakonec se ale vše rozjelo a pak už to šlo celkem svižně. Odjíždí první půlka, na kterou se jdeme podívat přímo k trati a vidíme, že někteří jedou fakt perfektně a je nám jasný, že s takovýma Lancerama apod. se rovnat rozhodně nemůžeme. Přijíždí brácha, sondujeme první pocity a vyrážíme taktéž na start.
Předstartovní nervozita docela panuje a rostoucí adrenalinek je znát. Nasazujem helmy, přijíždíme pod startovní stan na čáru, vyslechnem si startovní pokyny a už jen čekáme na zelený světýlko. "START", zařve zničehonic Bubák, až se ho skoro leknu, pouštím ručku a valíme do prvních zatáček, který jsou mírně z kopečka, následuje retardér, další rychlé zatáčky přes mostky, další retardér, zrádné esíčko, kde právě těch pár střelců v tréninku vyletělo a pak už se trať vlní v serpentinách do kopce, kde samozřejmě asi ztrácíme nejvíc, bo našemu autu chybí potřebný výkon. Ale i tak si to užívám. V první jízdě auto ještě hodně šetřím, bo nevím, co si s ním můžu dovolit, kde jak brzdit, kde jak zařadit a ve kterých zatáčkách mě podrží gumy a kde už ne. Celý závod byl vlastně neustále takové hledání hranic, kde si co člověk může dovolit. Někde to bylo lepší, někde naopak zase člověk hodně ztratil a tak to bylo pořád dokola. Jeli jsme čtyři jízdy a věřím, že kdybych to měl projeté tak po osmé, už by to bylo úplně super a různých věcí bych se tak nebál. Na trati je ovšem hodně děr a autíčko tím určitě trpí, obzvlášť tlumiče a podvozek. Doufám, ovšem, že mi tohle zacházení pro ten jeden den odpustilo a aspoň jsme si spolu vyzkoušeli, co umíme a v běžným provozu už nás třeba některý věci tolik nepřekvapí a budem alespoň líp sehraní :)
Dojíždíme do servisu, kam přichází brácha se svou spolujezdkyní, kteří se na nás byli podívat u trati a tvrdí nám, že to bylo celkem pomalý. Fafa nám pouští i video, což jim dává za pravdu a tak jsem z toho celkem i zklamanej, bo zevnitř auta to určitě vypadalo rychleji. Dostávám ovšem cenné rady, kterých se v následujících jízdách snažím využít a zlepšení je znát.
Ve druhé jízdě jsem měl na startu strach, že jsem odstartoval moc brzy, za což hrozila penalizace, ale asi jsme to stihli ještě tak tak těsně, že to nakonec bylo v pořádku. Druhá jízda už je výrazně lepší, máme o dvě sekundy lepší čas a i pocitově už sem na tom líp, i když pořád vím o místech, kde hodně ztrácíme. Pozitivní je, že za náma je ještě docela dost horších jezdců, takže zas taková ostuda, jak jsme očekávali, to není :)
Třetí jízda byla pro nás nejlepší a zároveň nejrychlejší. Dole pod kopcem sice auto ještě trochu šetřím, ovšem v zatáčkách do kopce už do toho jdu na plno a snažím se jet co to dá, i když samozřejmě ještě velké rezervy byly. Nechtěl jsem ale hledat úplnou hranu a skončit někde ve škarpě, takže i když už gumy svištěly, pořád jsem někde raději přibrzďoval dřív. Od půlky trati mi taky začíná Bubák zničehonic diktovat "vo farebných zvieratkách", čímž jsme si trochu zparodovali film Tacho. Kdo viděl, jistě ví, o co jde ;) A byla to docela prdel. Musel jsem se tomu chlámat a přitom ještě naplno řídit, ovšem to se nám asi osvědčilo a zajíždíme náš nejlepší čas dne. Do cíle dojíždímě pěkně vysmátí s tušením, že teď to bylo určitě dobrý, což nám výsledková listina po chvíli potvrzuje.
Co to znamená? Taktika je jasná. Poslední čtvrtou jízdu musíme jet celou vo farebných zvieratkách, bo takhle nám to nejspíš jde nejlíp a taky nám to přináší potřebné štěstí. Přijeli jsme se sem hlavně bavit a je vidět, že když se opravdu bavíme, tak to jde. Horko už nás od rána pěkně vyčerpává, ale do cíle už to nějak doklepem. Ježdění mě začíná ovšem bavit čím dál víc a víc svýmu autu začínám věřit, tak se do toho i trochu víc opírám. Bubák si tedy do rozpisu zaznačuje posledních pár zvířecích úprav a jdem na to. Jeho hlášky během jízdy opravdu stojí za to. "Lavá zebrička, sto cez dinosaura, dvě ryšavé veveričky a teď bude velká chlpatá zubatá!" Sice se víc soustředím na jízdu, než na jeho hlášky, ale místama mě jeho diktát fakt rozesměje. Např. když na mě vybalí: "Řež hlavu ko*otovi!" :-D Dodneška moc dobře nevím, co tím myslel, ale na lodi je dobrá nálada a tak to je všechno takový uvolněnější. Na závěr následuje už jen "sto pštrosích hlav do cíle", což byla ovšem velmi dobře zaznačená poznámka bo u cíle byla pštrosí farma a uvnitř obrovské hejno těchhle velkých ptáků. Pocit z poslední jízdy byl smíšenej. Dole jsem jel asi dobře, ale nahoře jsme v zatáčkách trochu ztratili. Ve výsledku je z toho téměř totožný čas, jako ve třetií nejlepší jízdě, jen o pár destinek sekundy horší. Chtěli jsme se sice zase aspoň o vteřinku zlepšit, ale nevadí. Důležitý je, že jsme všichni v pořádku v cíli a že jsme si to užili.
Druhý cíl, neskončit poslední, se nám taky podařilo splnit a až takové fiasko, jakjsme očekávali to taky nebylo, takže s prvním našim závodem určitě spokojenost. A dokonce se nám podařilo získat i tři body za osmý místo v naší objemové skupině :) Brácha byl na tom o něco líp, přeci jen už to svoje starší auto nemusel nijak šetřit a taky s ním má už víc naježděno, takže ten do toho chodil naplno.
Byl to tedy rozhodně fajn motoristickej zážitek, kterej mě naučil opět trochu víc porozumět svému autu i svým řidičským schopnostem. Je určitě lepší, když si to takhle člověk zkusí na uzavřené trati, než aby blbnul někde v běžným provozu a ohrožoval tím ostatní, jako někteří jiní blázni.Tyhle závody se v našem okolí budou ještě několikrát opakovat, takže každýmu tuhle možnost vřele doporučuju. Když to člověk moc nežere a nejde mu o to, aby vyhrál za každou cenu a rozbil si kvůli tomu držku, tak je to docela prima zábava.

FOTKY ZDE!!!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 L. L. | 18. července 2011 v 22:03 | Reagovat

...SUPER navigace...dost jsem se pobavila..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama