Masters of Rock 2011 (Vizovice - 14.-17.7.2011)

22. července 2011 v 23:17 | RUDA |  Akcičky
Na letošní Masters of Rock jsem po loňské negativní zkušenosti ani zpočátku neměl moc v plánu zavítat. Tenhle fest ani, popravdě, doposud nepatřil k těm mým úplně oblíbeným, vzhledem k délce trvání a obrovskýmu množství lidí, kteří sem pravidelně zavítají. Letošní program ani nebyl pro mě zas až tak nabitej a lákavej jako loni, a jediný, co mě opravdu lákalo, byla kapela Guano Apes, kterou jsem vždycky toužil spatřit.Jelikož se Vizovice nacházejí nedaleko našeho domova, zvolili jsme asi nejlepší variantu pouze večerních návštěv areálu zdejší likérky a díky tomu jsem si tenhle fest dokázal poprvé opravdu naplno užít.

Když Masters of Rock zveřejnil svůj letošní program, nebyl jsem z něj opravdu nijak odvařený a bylo mi jasný, že letos tu celé čtyři dny určitě nestrávím. Volno jsem si v práci vzal pouze na víkend, abych zde mohl spatřit alespoň svou oblíbenou kapelu Guano Apes, kterou žeru už nejmíň od základní školy a doposud jsem ji neměl možnost spatřit. Takže tohle byl pro mě hlavní tahák celýho festu a tohle jsem chtěl spatřit především. Jinak by mi asi byl zbytek festu docela ukradenej. Sice se zde našlo pár jmen, na který jsem byl zvědavej, ale jak je o mě známo, tak mě zas až tak ty zahraniční metalový ječáky moc neberou. Samozřejmě že se najdou výjimky, ale těch v letošním programu bylo málo.
Takže plán byl jasnej - do Vizovic zavítat až o víkendu! Noo jenže jak to tak bývá, plány se mění a neplánovaný akce bývají lepší než ty plánovaný, takže pár dní předem přišla kámoška Mája s návrhem, že bysme mohli jet už ve čtvrtek večer. Den předem jsme se dohodli u pivečka ještě s další kamarádkou Martinkou a nebylo rázem co řešit. Čtvrtek jsem sice strávil celej den v práci, ale ihned po šichtě jsme se sbalili a odjížděli do kraje slivovice. A byl jsem nakonec rád, že mě holky vytáhly, bo z toho byl nakonec fajn večer. Na místo jsme dorazili zrovna ve chvíli, kdy na podiu hrála tzv. Pagan Aliance, což bylo spojení severských kapel Fintrol + Eluveitie. Zastihli jsme od nich snad jen poslední dvě písničky, ale z toho, co jsem slyšel, se mi to moc líbilo a nemuselo to být vůbec špatný. Spojení takové té správné keltské muziky s dudama, housličkama atd. spolu s metalem se mi docela zamlouvalo a znělo to dost dobře. V areálu už bylo řádně narváno, lidi se zrovna loučili s těmahle hudebníkama a dle ohlasu to asi muselo být fakt dobrý. Tak škoda, že jsme nepřišli trochu dřív.
Hned ze startu jsme tu objevili i pár známých, dali jsme pivečko, pokecali a mezitím, co se podium chystalo pro čtvrteční headlinery Hammerfall, se strhla docela silná dešťová přeháňka, kterou jsme byli nuceni přečkat spolu s dalšími stovkami lidí pod obřím pivním stanem. Tak mi to trochu připomínalo letošní Třinec :) Nakonec se počasí umoudřilo, my jsme začali korzovat po areálu, až jsme došli k vedlejší B scéně, kde zrovna hrála brněnská kapela Gate Crasher, kterou už jsem párkrát viděl. Tady jsme chvilku setrvali, poslechli pár písniček a po čase odešli opět ke hlavní stage, kde už byli Hammerfall v plném proudu. Na rovinu povím, že čtvrteční večer pro mě nebyl ani tak o muzice, jako spíš o dobré náladě, kamarádech, celkové atmosféře a odreagování. A to se povedlo velmi. Takže kapely tady vůbec hodnotit nebudu a víc než muzikou jsem se bavil např. simultánním překladem zpěvákových proslovů do češtiny. Sice polovina z toho byla samý "fucking", ale tak už to bývá :)
Následující kapela byli portugalští Moonspell, což je trochu temnější banda, kterou jsem už kdysi spatřil na Noci plné hvězd. Stejně jako Hammerfall zahráli docela povedený vystoupení, který rozhodně nenudilo. Ke konci už měla naše partička náladu i na paření, takže jsme šli před podium trošku rozhýbat svý klouby, ačkoliv jsem osobně neznal ani jednu písničku, na kterou jsme pařili :) Ale v tu chvíli to prostě bylo to nejlepší a opravdu jsem si tady tenhle večer parádně užíval, což mi třeba loni chybělo. Festivaly totiž nejsou jen o muzice, ale hlavně o lidech, o dobré letní náladě a o tom, jak si je člověk dokáže společně užít. Čtvrteční večer tedy nečekaně velmi povedenej a opravdu jsem byl rád, že jsem si sem tak neplánovaně zajel.
Páteční den jsme vynechali, neboť většina z nás měla nějaké povinnosti, já jsem třeba musel jít na noční a díky tomu nám unikla asi největší hvězda letošního MORu, což byli američtí Twisted Sister. Sice od nich znám asi jen dva songy a na samostatnej koncert bych se nejspíš nevydal, ovšem podle všech ohlasů byli prý opravdu skvělí a měli parádní show, takže mě to teď i docela mrzí, že jsem je neměl možnost spatřit.No neva!
V sobotu jsme vyrazili do Vizovic taky až na večer, bo v odpoledním programu nebylo nic extra lákavýho a hlavním tahákem pro mě samozřejmě byli již zmiňovaní Guano Apes. V areálu jsme se octli ve chvíli, kdy na podiu trojčila formace Ross the Boss, což bylo seskupení okolo bývalého zakládajícího kytaristy kapely Manowar a to taky nebylo úplně špatný. Když na závěr vystřihli Manowarovskou pecku Hail and Kill, bylo to jako od originálu. Jakmile skončili, vzpoměl jsem si, že zrovna v těch chvílích by měli mít autogramiádu Guano Apes, což se mi po mrknutí do programu potvrdilo. Touha vyfotit se s jejich zpěvačkou Sandrou Nasic byla veliká a teď k tomu byla vynikající příležitost. Fronta k podpisovýmu stanu ovšem byla dlouhá a tak jsem tomu moc šancí nedával. Nakonec se to ale přeci jen nějak rozhýbalo a ke kapele jsme byli na dosah. Připravuju si foťák, ale v tu chvíli mě zmerčí jejich bodyguard a ukazuje mi, ať ho schovám, bo je při autogramiádě zakázáno fotit. Fajn, tak ho schovám do kapsy od kalhot a postupuju dál přes asi další dva securiťáky. O nějakej podpis mi sice ani tak moc nejde, ale tak když už jsem tady, tak budiž. Přesto mám v hlavě plán, že se zeptám až samotné Sandry, jestli mi fotku dovolí a né nějakých securiťáků. Takže jakmile k ní přistoupím, konverzace probíhá následovně: " Sandro, můžu si s tebou udělat fotku?" - "Tak ty chceš fotku jo? :)" - "Joo, jenom jednu", pěkně prosím :) "Tak jo :)" odvětí Sandra. Natahuju se přes zábrany, přičemž jednou v natažené ruce držím foťák, kterej se snažím namířit tak nějak, abychom tam byli oba a cvak... joo vyšlo to! :) Vzápětí si mě všimne securiťák, kterej na mě nasraně řve: "Hej, co děláš?" Rychle Sandře poděkuju, sballím svý fidlátka a mizím v davu :) Holt, když ji miluješ, neni co řešit! :-D
Docela se tímhle úlovkem bavím, sice fotka nic moc, ale dostal jsem ji :-P Na podiu zatím hraje Victor Smolski nějakej svůj půlhodinovej workshop, přičemž stojí sám na podiu, v podkladu mu hraje playback s bicíma a dalšíma nástrojema a on tam jen do toho šlehá svoje sólíčka. Přišlo mi to jako docela zbytečný vystoupení. Sice kytarista bezesporu výbornej, ale k čemu to? Jdeme radši na pivo a pak nás zaujme až U.D.O. Ten měl zpočátku sice docela nezajímavej rozjezd, ovšem pak se jeho vystoupení parádně rozjelo a sázel tam samý lepší pecky. Bývalej zpěvák kapely Accept Udo Dirkschneider se svým typickým hlasem, kterej mi připomíná Gargamelova kocoura ze Šmoulů, to v sobotu se svou kapelou rozjel opravdu perfektně, a i když jsem ho viděl asi už po třetí, tak teď mě to jeho vystoupení poprvé fakt bavilo.Lidi mu šli na ruku, celej dav hlasitě zpíval a povzbuzoval a v tu chvíli si člověk připadal jako na opravdovým světovým velkým fesťáku. Atmosféru tady ti lidi dokážou, téměř každé kapele, vytvořit skutečně fantastickou a je to někdy docela zážitek být u toho. U.D.O. zahráli spoustu starých fláků, který jsou mi notoricky známý a ve skutečnosti jsem ani netušil, že jsou právě z jeho tvorby, takže to byly milý překvápka. Tohle vystoupení rozhodně patřilo k těm, co se mi tady letos nejvíc líbily.
Video:
U.D.O. - Vendetta; Princes of the Dawn; Man and Machine
Ke konci tohodle setu jsme si dali někde v areálu sraz s dalším naším kamarádem Járou, kterej nám ukázal další, nám doposud neznámá, zákoutí zdejší likérky, kde byly různý stánky apod. Tady si Jaryn pořídil skvělou zombie masku, která nám následně umožnila přístup téměř všude :) Jakmile si ji totiž nasadil na palici a prodíral se davem, měl u většiny přítomných respekt a dost lidí jsme i pobavili tím, že je to náš děda, kterýho jsme exhumovali, neboť se chtěl letos ještě jednou podívat na Masters :) Jára nás tímhle způsobem tedy dokázal protáhnout až do předních řad pod podium, kde už bylo řádně narváno a čekalo se na Guano Apes. To byla taky jediná kapela, na kterou jsme pařili uprostřed toho obrovskýho davu a musím říct, že jsem si to dokonale užil. Na Guano jsem se strašně těšil, protože tohle byla doposud snad jediná kapela, kterou poslouchám od svýho útlýho mládí a ještě jsem ji neviděl hrát živě. Už jsem ani nedoufal, že je někdy uvidím, bo jak je známo, tak se před několika lety rozpadli a teprve snad loni nebo předloni ohlásili comeback na scénu. Po něm sice vystupovali u nás už i na Benátské noci, což mi ovšem taky nevyšlo, takže teď k tomu byla konečně ta správná příležitost. Když tedy hned jako úvodní písničku odehráli song Quietly, která patří snad k mým nejoblíbenějším, hlásil jsem po jejím skončení svým přátelům, že jsem právě prožil "hudební orgazmus" :-D Ano, splnil se mi totiž další hudební sen a byl to pro mě toho večera opravdu zážitek :) Na GA jsem se těšil, ale zároveň jsem se tak trochu i obával, aby to nebyl nějakej průser. Letos totiž po návratu vydali novou desku Bel Air, kde ovšem razantně změnili svůj styl, už to není taková nářezovka a sklouzává to tak trochu do popu, když je tam použito docela dost elektroniky a sází se víc na melodie. Nové písničky zahrané ve Vizovicích mě naživo ovšem velmi mile překvapily a zněly mnohem líp a tvrději než z desky. Byli to zase staří Guano Apes, žádná elektronika, prostě jen poctivej rock bez nějakých dalších udělátek. Přiznám se, že po shlídnutí tohodle vystoupení se mi ta deska zase líbí o mnoho víc a postupně mi zalízá pod kůži. Písničky z ní tvořily samozřejmě většinu jejich vystoupení, což bylo celkem logický, ale dostalo se samozřejmě i na starší pecky jako Open your eyes, No speech nebo Pretty in Scarlet.Kapela, doplněná ještě o jednoho doprovodného kytaristu, podala celkem slušnej výkon, Sandra na tom podiu působila děsně sexy a mě se ten jejich koncert prostě velice líbil. V různých diskusích sice čtu, že GA byli velkým propadákem letošnícho MORu, ale tenhle názor rozhodně nesdílím. Je jasný, že tenhle názor mají převážně spíš zarytí metalisti a "Ozzáci", kteří uznávají jen ty svoje metalový bandy a cokoliv se od metalu jen trochu odkloní je asi průser. Ano, Guano Apes se opravdu trochu svým stylem vymykali z letošního programu, ale když tam může hrát třeba takovej Jirka Schmitzer, tak proč ne i GA?! Existujou přece i jiný žánry a koho to nebaví, může přeci jít na pivo. Vždycky se ovšem kritici najdou a stejně jako loni si to slízla Tarja, která hrála spíš symfonii, tak letos zřejmě GA. Nemyslím si ovšem, že by to byl až takovej průser, bo na ně pařilo obrovský množství lidí, kteří jim vysekli velkej aplaus, takže tahle kapela sem zase přilákala možná trochu jiný spektrum publika, kterým by sem třeba normálně nepřijelo. Je to samozřejmě kapela spíš pro mladší generace a starším metlošům asi logicky po chuti nebyla.
Já jsem ovšem díky jejich vystoupení prožil asi zatím nejlepší letošní festivalovej večer a skutečně jsem si to všechno užíval. Atmosféra byla skvělá a fakt se mi to líbilo. Ke konci už se možná Sandře nechtělo moc zpívat a připouštím, že závěrečný dvě jejich největší pecky Big in Japan a Lords on the boards snad i trochu odflákla a v závěru té děkovačce taky moc nedala, ale to mi zas až tak žíly nervalo. Co neudělala ona, zvládl zbytek kapely a závěr, kdy rozeskákali snad celej areál, byl parádní. Jsem tedy rád, že i tuhle kapelu si můžu odkřížkovat a jsem fakt vděčnej za tuhle příležitost, bo před těma hodně lety se mi o koncertech těchhle mých oblíbených kapel, který jsem měl v pokoji na plakátech, snad ani nesnilo. Jak málo stačí k radosti, že? ;-) Koncertem GA pro mě sobotní večer na MORu končil a jelikož jsem měl celý volný víkend, bylo naplánované navštívit to tady i v neděli.
Video:
Guano Apes - Quietly; Sunday Lover; Big in Japan; Lords on the Boards
V neděli ráno jsem se chtěl podívat na české kapely Dymytry a Törr, které poslední den otevíraly, ovšem lenost nás vytáhla tak akorát před stan, kde zvuk z repráků ještě trochu doléhal a tak jsme jen tak poslouchali, snídali a flákali se :) Začínal být už docela velkej pařák, odpoledne nás žádná kapela do areálu moc nelákala, tudíž jsme nedělní odpoledne strávili hledáním vody na koupání, pobytem v přírodě a návštěvy restaurace, kde nás trochu nakrmili. To vše jsme provedli v nedalekých Slušovicích, odkud jsme se kolem 16.hod vraceli naposled zpět do Vizovic. Letos se mi tenhle způsob docela zamlouval. Člověk vždycky přijel jenom večer na hlavní kapely, nemusel se nikde poflakovat mezi těma tisícema lidí, nemusel se stravovat tím pochybným jídlem v areálu a bylo to všecko tak nějak v klidečku.
V neděli mě zajímala německá kapela Oomph!, kterou jsem objevil i díky duetu s Martou Jandovou s názvem Träumst du, kterou tu taky zahráli, ale samozřejmě bez Martičky (viz. video) Noo a musím říct, že ve finále to bylo to nejlepší, co jsem tady v neděli slyšel. Škoda jen, že pánové hráli za světla, ale muzika je to podařená. Je to takovej industriální metal, podobající se hodně ranné tvorbě Rammsetinů, kdekdo by sice řekl, že je to jejich kopie, ale mě se to líbí. Dokázali zahrát i akustický pecky, skvěle komunikovali s publikem, zpěvák se pokusil i o plavbu na rukou davu, což se mu sice moc daleko nepodařilo, ale vypadalo to efektně. Oomph! tedy moc dobrý a asi se o jejich tvorbu začnu zajímat trochu víc.
Video:
Oomph! - Träumst du
Následovali američtí Overkill, což je sice docela známá banda, nebylo to špatný, ale nijak extra mě to bohužel neoslovilo. Pro mě jen jedna z mnoha podobajících se kapel na MORu, i když přeci jen na trochu lepší úrovni. V neděli nás zajímaly hlavně poslední dvě kapely - Helloween a Tři sestry. Helloween na sebe nechali celkem dlouho čakat, únavně dlouhá zvukovka se táhla a stát uprostřed davu bylo vyčerpávající. Nakonec teda začali hrát, pořád jsem čekal na nějakou známější pecku, ale nic moc extra dobrýho nepřicházelo. Místo toho jen vata v podobě sól na kytaru a na bicí a mě to u těchhle kapel fakt nebaví, takže jsem se odebral a při nekonečném bubenickém sólu šel pryč. Začínala se o mě pokoušet i jakási nevolnost, podobající se té, která mě tady provázela loni při vystoupení Manowar, takže jsem se raději preventivně sbalil a odešel si lehnout do auta, bo jsem toho už asi měl za těch pár dní dost, člověk se moc nevyspal a to horko přes den taky moc nepřidalo na kondici. Nejen má nevolnost se ovšem podobala s loňským Manowar.I Helloween jakoby chytali jejich manýry a místo toho, aby hráli písničky, tak jen vyplňovali čas zbytečnýma sólama a nekonečnýma kecama, který třeba úplně zkazily největší pecku I want out. Když jsem to slyšel z auta, tak jsem si jen říkal, co to tam tak dlouho mele a proč ta písnička po 10ti minutách ještě furt neskončila?! No hrozný. Pro někoho propadák Guano, pro mě teda Helloween!
Na následující Tři sestry jsem se taky hodně těšil. Nestává se tu, aby česká kapela uzavírala tenhle festival a tak mě to celkem zajímalo, jak Sestry budou na tak velkým podiu vypadat. Bohužel mi ale zdraví bylo přednější, necítil jsem se dobře a nechtěl jsem riskovat muka, který mě tu provázely minulej rok, takže jsem radši odpočíval už jen v autě a čekal na holky. Přeci jen už jsem Sestry mockrát viděl, dle doslechu z repráků zahráli ten svůj standart, tak jsem snad o moc nepřišel.
Třetí návštěva tohodle festu se tedy docela podařila. Měl jsem kolem sebe fajn lidi co nezkazí žádnou srandu, byla tu dobrá atmoška, počasí taky vyšlo a čtvrteční a sobotní večer stál skutečně za to. Masters of Rock je nyní už opravdu velký festival, minimálně evropské úrovně a pořadatelům patří všechna čest. Až se jim sem podaří dotáhnout třeba ty vysněné Iron Maiden nebo nějakou jinou pecku, bude to perfektní.
Závěrem moc děkuji Alošovi, Čelovi, Vlaďce a Jarynovi za ochotu a přátelskou výpomoc a všem kamarádkám a kamarádům, kteří mi tu dělali skvělou společnost. Díky!!! ;-)

Fotky ZDE!!!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 S. S. | Web | 22. července 2011 v 23:45 | Reagovat

Vážně mě štve, že jsem tam nebyla..

2 Juha Juha | 31. prosince 2011 v 22:07 | Reagovat

Tak to si asi nebyl na Mastru. Nejenom že měli příšerný zvuk, strašný zpěv a navíc bylo katastrofalní vystupování vůči publiku a to se neodpouští. Ostuda letošního Mastru.

3 kuba kuba | E-mail | 7. listopadu 2012 v 20:52 | Reagovat

ej na takym festaku jsem byl poprve a bylo to luxusni nelepsi TS, Hammerfall,... :D chcu zasem uz jsem zvedavej, co bude 2013 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama