Dovča Slovensko 2011

13. října 2011 v 15:32 | RUDA |  Co sa stalo nové!?
Dlouho tu nic nepíšu, bo jaksi pořád není o čem. Od Slavností piva na Kamínce jsem na žádné hudební akci, vyjma Dogy v Rousínově, nebyl a od té doby je krom nějakých těch letních radovánek, takový období klidu, odpočinku a nabírání sil před zimou. Jeden takovej relaxační týden jsem si dopřál na Slovensku, kde to stálo fakt za to a byla by škoda, si to tady aspoň trochu nezaznamenat.

Po náročným srpnu, kterej jsem strávil skoro celej v práci, jsem si tedy dopřál prvních 14 dní v září dovolenou a vyrazil jsem do hor. A nejhezčí hory poblíž jsou pro mě pořád ty slovenský, kde se vždycky rád vracím a tentokrát jsem toho chtěl projet u východních sousedů trochu víc. Můj plán se nakonec zalíbil i rodičům, kteří jsou pro horskou turistiku taky nadšení a vlastně mě k ní od malička přiučili, a tak jsem je vzal se sebou, bo je lepší, když s váma jedou lidi, se kterýma ty přírodní krásy můžete sdílet, než s někým, koho to nějak extra nebaví.
Mám rád takovou tu bezprostřednost a neplánovaný akce, takže ubytování jsme domlouvali až na poslední chvíli s tím, že budeme po pár dnech přejíždět na další místo. První volba tedy padla na Terchovou, rodiště Juraje Jánošíka, kde to mám moc rád a vždycky se sem rád vracím, ať už v létě nebo v zimě na lyže. Pohoří Malé Fatry a Vrátná dolina má svoje kouzlo a je to tu fakt moc hezký. Chtěl jsem tady hlavně znovu prošmejdit Jánošíkovy diery, což je soutěska mezi skalami plná vodopádů, můstků a vysokých žebříků, který jsou jen pro otrlé. Je to takovej moc hezkej kaňon s horským potokem, kde jsem byl naposled právě, když jsem byl ještě děcko a chtěl jsem si ho projít teď, kdy už to vnímám zase trochu jinak a navíc tehdá jsme ho neprošli celej.
Ubytování jsme tedy našli na netu jen pár dní před odjezdem v takovým rodinným penzionku, ráno jsme vyjeli, v 11 hod. už jsme byli ubytovaní a pak už tradá na výlet do dír! Počasí nám vyšlo náramně, poslední prázdninovou hezkou neděli využilo ještě k výletu na tohle místo spousta lidí a tak tu bylo mezi skalami celkem plno. Každopádně jsme si to krásně užili a vřele každýmu milovníku přírody tohle místo doporučuju. Původní plán pro první den byl sice zdolat jen Jánošíkovy diery, ale časově jsme to stíhali celkem rychle a jít se válet tak brzo na penzion se mi rozhodně nechtělo, takže jsem přemlouval své dva soukmenovce k postupným cílům a nakonec jsem je tímhle stylem vytáhl až na Malý Rozsutec, což bylo v plánu až na další den, ale nějak jsme se tam prostě silou vůle ocitli a na jeho vrcholku to byla fakt nádhera. S jeho větším bráškou, Velkým Rozsutcem, který už jsme zdolali před pár lety, se to sice nedá moc srovnávat, ale i tak je cesta nahoru a obzvláště pak dolů po kamení, velice náročná. Výhledy z vrchu ovšem stojí za to a člověk si nahoře připadá jak v letadle. Pro tohle je ta turistika krásná, že z vrchu člověk vidí široko daleko do kraje a pod ním je hloubka, až se mu tají dech. Holt kdo tohle nemá v krvi, asi nepochopí. Dolů jsme se vraceli už se západem slunce a ten tady vypadal taky moc hezky. Jak říkám, neplánovaný akce jsou nejlepší a tenhle den patřil určitě k těm nejvydařenějším tady.

V pondělí jsme ovšem nevěděli, kam jít, protože původně plánovanej Rozsutec jsme už zdolali a ubytko jsme v Terchové měli ještě na jednu noc. Vydali jsme se tedy na hřebeny Malé Fatry, vyjeli lanovkou na Chleb a tam jsme courali po vrších. Na další den jsme měli v plánu přejezd do Vysokých Tater, tudíž jsme se chtěli trochu pošetřit, ovšem cesta, kterou jsme si zvolili, rozhodně na šetření nebyla a dali jsme si pěkně do těla. Makačka to byla ve vedru celkem dobrá, ale aspoň jsme se nadýchali zhluboka horskýho vzduchu a roztáhl se nám hrudní košíček :-))) Výhledy opět překrásný a fajn hřebenovka, kde už jsme to ovšem z předchozích let znali, takže žádný překvápko se zas tak nekonalo. Večer jsme si ještě zašli do místního Wellnes centra, kde přišla vhod horká výřivka na unavený těla, zaplavali jsme si v bazénu a byl to příjemnej večerní relax, tak jak má na dovolené být. Prostě na všechno prdět a užívat si tu pohodu! :-)

V pondělí jsme si ještě narychlo přes net zarezervovali pobyt ve Vysokých Tatrách v privátu u docela fajn lidí v Nové Lesné a v úterý dopoledne už jsme se jim hlásili. Vysoké Tatry jsou ještě zemí pro nás docela neprobádanou. Já jsem byl tak akorát na Štrbským plese a v jeho okolí, jinak jsem doposud ty hory skoro nepoznal a tak jsem je tu letos chtěl prošmejdit co nejvíc. Můj jednoznačný cíl byl navštívit Lomnický štít, což je druhá nejvyšší hora Slovenska a je přístupná pouze lanovkou anebo pro skorohorolezce a to ještě s průvodcem. V úterý panovalo pěkné počasí, ovšem okolo Lomničáku se honily mračna a vrcholky Tater byly zahaleny v mlžným prstenci, ze kterýho by nahoře nebylo nic vidět. Stále jsme čekali, zda se mraky přes hory nepřevalí, ovšem celej den ty špičky ne a ne přefouknout. Na vrchy se to nehodilo, takže jsme museli vymyslet něco jinýho.Po menších organizačních zmatcích jsme nakonec zvolili cestu do Červeného Kláštora, kterej se nachází v Národnám parku Pieniny a to je oblíbená destinace hlavně pro vodáky, neboť je zde řeka Dunajec a sem na Slovensko-polskou hranici se sjíždí hromada lidí, podobně jako u nás třeba na Vltavu.
Specifikem téhle oblasti je splavování Dunajce na tzv. pltích, což jsou originální plavidla, na terých se dřív splavovalo např. dřevo apod. Dnes se na nich vozí turisti a jede se moc krásným kaňonem uprostřed hor a skal, kde člověk zasáhl do přírody jen minimálně. Hodinu a půl trvající romantická projížďka tedy stála za pokochání, ovšem přiznám se, že mě to až tak moc nebavilo a raději bych si tu řeku sjel třeba na raftu při větším průtoku a s úplně jinýma lidma, neboť jsme zrovna vychytali autobus slovenských důchodců, a i když s nima byla zpočátku celkem sranda, tak pak už mi to řehtání těch uječených babek lezlo docela na nervy :)
Středa se vydařila náramně. Obloha byla dopoledne úplně vymetená a nádherný azuro prostě dovolovalo s těma horskýma štítama dělat krásný fotky. Plán byl jasnej - vzhůru na Lomnický štít. Našim se sice moc nechtělo bo lístek nahoru se jim zdál moc drahej, ale jelikož žijem jen jednou, tak se mi je podařilo ukecat a prostě jsem ty lístky koupil a basta! Kvůli tomu jsem sem totiž jel. Přiznám se, že jsem měl sice obavu z té cesty visutou lanovkou a před pár lety by mě do ní asi ještě nikdo nedostal, ovšem tak nějak se postupně učím překonávat svoje strachy a překážky, že jsem i tohle prostě musel zkusit. A stálo to fakt za to, bo ten pohled z Lomničáku je fakt neopakovatelnej. Přiznám se, že od rána ve mě panovala drobná nervozitka a z té lanovky jsem měl respekt. Není to totiž taková ta obyčejná lanovkja, kde je na každých dvaceti metrech sloup, tady je prostě záchytnej bod lana jen na začátku a na konci, převýšení je přes nějakých 800 metrů a pod váma necelej kilometr hloubky. No prostě jsem nevěděl, co to se mnou udělá, ale těšil jsem se na to. Den byl opravdu krásnej a tak tu bylo zrovna narváno. Kapacita je v kabince omezená na 14 lidí, takže čas našeho odjezdu byl až někdy ve 14:30, tudíž jsme měli nějaký 4 hoďky k dobru a tak jsme se jen courali v okolí Skalnatýho plesa a to čekání bylo nejhorší. Ačkoliv jsem dlouho před tím držel zásadu v abstinenci tvrdého alkoholu, musel jsem tohoto dne udělat výjimku a v jedné horské chajdě jsem si musel dát baňku bylinné Demenovky, která mi nakonec pomohla od toho břuchabolu a od té doby mi bylo fajn :) Jakmile jsem nastoupil do kabinky, veškerý obavy ze mě jakoby spadly a jen jsem si užíval ty krásný panoramata a pohledy do obrovské hloubky pod náma. Byl to fakt zážitek a o ještě krásnější bylo vystoupit na samotnou špičku Lomnického štítu. Tak vysoko jsem ještě nebyl a celý ty velehory Vysoký Tatry pod náma jakoby byly jen nějaký malý kopečky. Překvapilo mě, jak malý jsou, co se týče rozlohy. Odtud je bylo vidět opravdu celý a pohled to byl fakt zajímavej. Jsou to zase trochu jiný hory, než na který jsem zvyklej. Jsou více skalnatý a takový hodně šedivý. Ono v té výšce taky té zeleně asi roste minumum.

Na vrcholku Lomničáku se nachází meteostanice, v tom baráčku je i útulnej bar a venku super vysunutej můstek nad tu hloubku, kterej má jen mřížovanou podlahu, takže krásně vidíte pod nohy a člověk se závratěma by tady asi nepochodil. Nám to ale nějak nic nedělalo a prostě jsme si to tam těch 50 min. užívali. Obloha se sice už v tu chvíli zatáhla a kosa byla nahoře jako kráva a dokonce mi přistála i sněhová vločka na nose, ale výhledy do dálky byly pořád v pohodě a my jsme měli ještě z pekla štěstí. Jakmile jsme totiž sjížděli dolů lanovkou, začal se Lomničák zahalovat do mlhy a za malou chvíli byl celej v mracích, takže ti, co jeli nahoru po nás, nejspíš neviděli nic, než jen hustou mlhu. No za ty prachy by mě to asi naštvalo, jenomže přírodě holt neporučíš a tady se ty podmínky mění opravdu z minuty na minutu. Štěstí jsme měli i na další hezkej úkaz, když jsme cestou dolů, těsně pod vrcholkem Lomničáku, zahlédli kamzíka. Tyhle zvířata je, jak známo, docela těžký jen tak volně v horách zahlídnout a tak to byla docela haluz, až jsem se z toho těšil, jak nám to všechno vychází. Absolutně nechápu, jak se na tu příkrou skalnatou stěnu tak yvsoko vyškrábal, ale jsou to holt horský kozy, tak to maj asi v kopítku :-) No a aby těch horských zviřátek nebylo málo, dole pod Skalnatým plesem u chajdy, kde jsem si dával Demenovku se u chodníku náhle zjevila liška. A vypadala celkem ochočeně, lidi jí házeli žrádlo a ona se nechala fotit jak modelka. Prostě si tam jen tak chodila a vůbec se lidí nebála. Buď si ji tam takhle ochočil od malička ten majitel té chaty anebo se prostě rozhodla, že se jí nechce lovit a tak bude dělat za žrádlo od lidí turistickou atrakci :-) Z tohodle dne jsem si odnesl asi nejhezčí zážitek z celé dovči, protože to tam celý fakt stálo za to.

Čtvrtek už byl zamračenej celej, předpověď slibovala na další dny deštivo, a tak jsme se rozhodli, že uděláme poslední výlet a k večeru už pojedeme radši domů. Volba padla tedy na Vodpoády Studeného potoka, který se nacházely v nitru Vysokých Tater a odtud ty hory zase vypadaly úplně jinak. Sezhora se zdály takový drsný a tady uprostřed lesů s horskýma potokama to byla naopak docela romantika. Nejprve jsme vystoupali ze Starého Smokovce na Hrebienok a dál jsme odtud pokračovali ke zmíněným vodopádům. Ty hučely už z dálky a u nich to byla fakt krása. Člověk si připadal jak v modré laguně, jen to sluníčko chybělo. Bylo pod mrakem, místama sice jen lehce mžilo, ale to se dalo přežít a bylo to tu taky moc hezký a dalo se tu pořídit spoustu pěkných fotek. Naše kroky pak pokračovaly ještě k Obrovskému vodopádu, kterej byl zase větší co do výšky a když tohle člověk všechno viděl, tak se mu vůbec nechtělo domů a naopak by ještě rád probádával všechna zákoutí těchle krásných hor. Rozhodně jsme neprošli všechno, co bysme chtěli, takže se do Tater budu muset určitě ještě někdy vrátit a zůstat tu nejmíň týden, protože hezkých míst je tu hodně a za dva dny se to určitě nedá stihnout.

Dešti jsme nakonec unikli jen tak tak, protože jakmile jsme najeli na dálnici za Popradem, začalo docela vidatně lít a to nám vydrželo celou cestu až domů a po tmě a v dešti se nejelo vůbec příjemně.Nakonec nám ale vyšlo vše, co jsme chtěli, takže s touhle dovolenkou jsem maximálně spokojenej, i když bych tam radši zůstal o pár dní dýl, neb mě ještě čekal další týden volna. Ten jsem ale trávil taky sportovně, bo jsem si skoro denně vyjížděl na kole na valašské kotáry a to bylo taky fajn. Začátek září se celkem vydařil, stejně jako celé letošní léto a já jsem tedy s letní sezónou docela spokojenej. Teď už se jen z festivalů začnem přemisťovat do klubů, z turistyckých tras a cyklostezek na sjezdovky, za pár dní začnou před Tescem svítit vánoční stromečky a rok bude zase pryč. Letí to jako voda a proto je potřeba si takovýchto krásných dní užívat, jak jen to jde!

Nějaké ty FOTKY ZDE!!!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 13. října 2011 v 16:03 | Reagovat

To vypadá skoro jako z Yosemit v USA. Pěkné. :-)

2 Dendomačiatko Dendomačiatko | Web | 13. října 2011 v 16:16 | Reagovat

Jé, už ani by som neverila, že niekto na toto naše Slovensko ,,úžasné" chodí dovolenkovať. Je pravda, že na Slovensku je množstvo krás, jeto pekná & pestrá krajina, no dokážeme z toho málo vyťažiť a riešime hovadiny (alebo skôr politici?).

Mimochodom, ako vždy krásne fotky, aj som sa čosi nového dozvedela. Pritom to mám doslova pod nosom...

3 Sabča Sabča | Web | 13. října 2011 v 16:51 | Reagovat

na slovensku jsem byla jenom jednou a moc se mi tam líbilo :D
ráda bych tam někdy jela zas

4 Lexi Lexi | Web | 13. října 2011 v 17:32 | Reagovat

V Tartrách som bola toto  leto a išla by som tam znovu. Škoda, že bývam pomerne ďaleko na každodenné chodenie tam :) Ale naši rodičia nás vedú na hory (aj keď to nemusia byť zrovna naše veľhory) každý rok, či už v zime na lyže alebo v lete na túry.
Toto leto sme dali asi taký okruh ako ty, len teda plťky sme nestihli aj keď sme veľmi chceli :( nevyšiel nám čas pretože sme boli radi, že tie štyri dni nepršalo ako to bolo iné týždne v lete :) takže sme si obšliapli Tatry :)
Na Lomničáku sme neboli, pretože mňa to síce lákalo, ale môj strach z výšok sa v posledných rokoch prejavuje aj na lanovkách ked sa vyvážam na zjadovku kde lyžujem :D Takže som mala stresy keď sme išli v lanovke už smer Lomnica-skalnaté pleso :D Najme keď mi otec povedal, že padne asi každá 850 lanovka ale nikto nevedel, kedy padla posledná :D
Kedže otec má v podstate rovnakú fóbiu takže u nás dvoch tabu úplne :D najme ked vidíš aké "lanko" spojuje tie dve stanice :O Brat by aj chcel ale pri jeho "šťastí" by lanovka padla... a mamka sa len kochala prírodou :D
Ale aj tak milujem Slovensko, pretože je tu úžasná krajina a vždy ked som sa pozrela na tie hory, hovorila som si, aké máme šťastie.. a ked som videla čo narobil ten vietor tuším v roku 2007 až ma pri srdci pichlo... vlastne teraz som len videla ako to tam všetko umiera.. v tom tušim 2007 som tam bola aj ja pár týždnou po tej smršti na lyžovačke.. vyzeralo to asi tak, že pred chatou hustý les a za chatou povytrhávané stromy a úplná kalamita.. ale vtedy som bola mmalá, myslela som, že ekosystém sa obnovuje rovnako rýchlo ako ked ja sa liečim z chrípky.. žiaľ, mýlila som sa :/ :)

5 Lexi Lexi | Web | 13. října 2011 v 17:37 | Reagovat

[2]: Ja som práveže bola prekvapená ako to tam bolo vybudované. Akoby nadmorskou výškou rástol aj mozog Slovákov :)
Bolo tam veľa atrakcií pre deti, aj na Skalnatom plese, bol tam nejaký projekt pre detská, neviem ako sa to volalo.. ale detská mali plniť úlohy na rôznych miestach, na Štrbsom plese, Skalnatom, mali zbierať pečiatky z horských chát (to som zbierala aj ja, ale na pohladnicu :) ) .. všade bolo popísane, dokonca viedol od Popradského plesa po Štrbské pleso krásny náučný chodník :) takže Slováci sa zasa ukázali :) ale  v dobrom :) aspon niekde ukázali, že vedia veci predať a nie len tak, že predražia Kapustovú polievku v horských chatách (inak doporučujem tu na Bílikovej chate :DD je skvelá a nikdy mi nechutila tak ako práve tam po celodennej túre :) )

6 L. L. | 13. října 2011 v 21:44 | Reagovat

...pravdu máš,Kubíku,Slovensko je nádherné a je tam vždy moc krásně... :-)

7 RUDA RUDA | E-mail | Web | 14. října 2011 v 13:02 | Reagovat

Jsem rád, že díky tomuto článku sem zavítali i ludia zo Slovenska a moc jich zdravím. Máte to tam fakt krásný a jsem rád, že to k vám není tak daleko, takže se sem rozhodně budu rád vracet. ;-)

8 darinatn darinatn | Web | 20. října 2011 v 8:43 | Reagovat

Nádherné fotky, a som rada, že sa Vám u nás páčilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama