Listopad 2011

Die Happy - Zlín (11.11.2011)

24. listopadu 2011 v 21:03 | RUDA |  Akcičky
Listopdový maraton pokračoval a jen pár dní po tom, co jsem navštívil koncert svého nejoblíbenějšího českého zpěváka Dana Landy v Brně, jsem navštívil i koncert své nejoblíbenější české zpěvačky Marty Jandové s její kapelou Die Happy. Dá se tedy říct, že to byl velmi úspěšný týden, protože málokdy se takováto konstalace vydaří. Nechci srovnávat, který koncert byl lepší, protože byl každý úplně jiný a ani to říct nelze, ovšem po koncertě Die Happy jsem se cítil opravdu velmi happy, protože to byl rockový koncert se vším všudy, přesně tak, jak to mám rád!

Stejně jako Landa, jsou mi i Die Happy celkem vzácní. Tihle zmiňovaní interpreti u nás totiž nekoncertují tak často, takže vidět je jednou za čas je vždycky zážitek a člověka to tím pádem nemůže tak omrzet, jako když vidí některou kapelu každoročně nebo třeba několikrát do roka. A tihleti hudebnící to zkrátka umí a díky tomu jsou i úspěšní. Die Happy jsou úspěšní v několika zemích Evropy a o to víc nás může těšit fakt, že v jejich čele stojí krásná česká holka, Marta Jandová. A kdo jinej z našich pěvců se dokázal prosadit v zahraničí? Snad jedině Kája Gott a pak možná v Polsku Nohavica s Farnou. Tato německá kapela s českou zpěvačkou tedy loni vydala velmi podařené album Red Box, které patří k tomu nejlepšímu v jejich tvorbě a až letos se tedy dostali k tomu, aby jej koncertně představili i českým fanouškům. Vydali se tedy na celkem náročné turné, když během devíti dní zvládli odehrát osm koncertů po celé naší republice. Docela úctyhodný výkon. Nejblíž jsme to měli samozřejmě do Zlína, kde v magické datum 11.11.2011 vystupovala tahle partička ve zdejším klubu Masters of Rock Café.
Se sebou si Die Happy vzali na turné i dvě české předkapely, z nichž jednou mi byli už docela známí Gate Crasher a druhou naopak zatím neobjevení Nil. V okamžiku, kdy jsme dorazili na místo, rozehřívali už zatím nepříliš zaplněný sál právě Gate Crasher. Z těch jsme stihli jen posledních pár písniček a to co předvedli, byl jejich klasický standart, který rozhodně neurazil. Jsem jenom zvědavej, kdy tahle kapela prorazí trochu víc, protože zatím je vždycky potkávám jen v rolích předskokanů a z tohohle stínu se jako kdyby ne a ne vymanit. Rád bych je viděl už i jako headlinery s vlastním publikem, na což zatím stále bohužel asi nemají, ale jejich čas snad ještě přijde. Nevýhodu vidím v tom, že míchají angličtinu s češtinou a českej posluchač prostě potřebuje mít kapelu někde zaškatulkovanou, což u nich jaksi nejde, tudíž bych vsadil do budoucna jen na jeden jazyk.
Překvápkem pro mě byla kapela Nil z České Třebové. Kapela s docela charizmatickou zpěvačkou, která měla dlouhý vlasy až po zadek a se svým hlasem předváděla docela dobrý kousky. Sic anglicky zpívající kapela, ale jejich písničky mě zaujaly, mělo to melodii a tah na bránu a co jsem si vyhledal později na netu jako studiové nahrávky, tak taky neznělo špatně. Oproti Die Happy asi kapela o trochu víc tvrdšího ražení, frontmanka se opravdu místy s ničím nemazlila a jediné co působilo divně, že každou chvíli svírala láhev s vodou v rukách, pokud zrovna nedržela mikrofon. Neříkám, že to působilo neprofesionálně, protože každý má své rituály, ovšem tohle nás každopádně, kromě jejich hudebního výkonu a zpěvačky samotné zaujalo nejvíc :-D No, doufám, že o nich ještě někdy uslyším.
Po drobných úpravách na podiu už ale přišel vrchol večera, sál se slušně zaplnil a se začátkem koncertu Die Happy vtrhnul na podium uragán v podobě zpěvačky Marty Jandové, která to od začátku rozjela na plný koule a v energickým výkonu pokračovala po celou dobu až do konce dlouhotrvajícího koncertu. Zlínský koncert byl předposlední v rámci téhle české šňůry, ovšem na Martě se únava nijak evidentně nepodepsala, protože řádila a poskakovala po podiu, jakoby teprve turné začínalo a ona se těšila, až vyběhne před lidi.Je to opravdu showmanka se vším všudy, dokáže být vtipná a publikum skvěle pobavit i mluveným slovem mezi písničkami, navíc působí velice sympaticky a nic ze sebe nedělá. Chvílemi jakoby máte dokonce pocit, že na podiu stojí nějaká vaše kámoška, kterou jste na koncert přišli podpořit a díky tomu, alespoň tady ve Zlíně, vládla taková přátelská a uvolněná atmosféra, což bylo moc fajn. Marta je to prostě rockerka, která si ráda se svojí kapelou zablbne a před domácím publikem se jistě chtěla předvést o to víc. Semtam vytrhne fanouškovi z rukou nafukovací kytaru, aby na ni mohla během zpívání imaginárně hrát, jinému zase vezme foťák, aby mohla publikum natáčet z podia a reaguje prostě na aktuální situaci s úplným přehledem a lidé se baví. I mě se dokonce poštěstilo, že si Martička vypůjčila moji kamerku a tak mám díky tomu unikátní záběry přímo z podia a např. i jejích mandlí :-) (viz. video pod článkem) Akorát mě mrzí, že se jí nějakým nedopatřením podařilo kameru vypnout a pak znovu zapnout, protože točila skoro po celou dobu písničky a některé záběry byly fakt unikátní. Takhle z toho všeho ovšem zústala zachována jen část. No ale aspoň něco :)
Die Happy odehráli takové to své "best off", kde nechyběly největší hity jako např. úvodní "Big boy", dále pak songy jako "I´am", "Like a flower", "Rebel in you" nebo "Goodbye". Jelikož turné probíhalo k poslednímu albu Red Box, nemohly chybět samozřejmě písničky ani z tohohle počinu a tak zazněla i např. moje nejoblíbenější "Black vicious monster", "Stay with me" nebo cover od Destiny´s Child s názvem "Survivor", který u lidí hodně boduje a Die Happy se hodně vydařil. Malou předělávku se jim podařilo vsunout i na závěr jedné z písní, když použili refrén hitu "Umbrella" od zpěvačky Rihanny, což publikum taktéž určitě pobavilo. Že dokážou tihle muzikanti i zaimprovizovat, dokázali ve chvíli, kdy se bubeníkovi vyskytl nějaký zádrhel na bicích, který potřeboval delší dobu na vyřešení, no ale aby koncertu tzv. nespadnul řetěz, začal okamžitě kytarista Thorsten Mewes hrát tóny písničky "Otázky" od Olympicu, kterou si tak jako jedinou mohli fanoušci toho večera zazpívat s dcerou Petra Jandy v češtině. A ujalo se to velmi dobře, neboť zpíval celý sál, a i tento okamžik přispěl k celkově perfektní atmosféře koncertu.
Hudba téhle kapely je velice skočná a pařit se u ní dá jedna radost, takže rázem bylo v sále celkem pěkné horko a pot se řinul z čela snad každého, kdo se trochu hýbal. Marta navíc dokáže publikum skvěle vyhecovat, takže prostě nejde stát jen tak v klidu a poslouchat. Je vidět, že muzikanti z Die Happy jsou už velice zkušení a tak celý koncert proběhl téměř bez chyby a byl na velice dobré úrovni a taktéž Marta Jandová dokázala, že je zpěvačkou, která v mnohém převyšuje některé české rádoby hvězdičky, které žijí snad už jen z minulosti a z bulváru. Hlasově dosahuje výborných kvalit a dokáže zároveň udělat svělou show, na kterou je radost koukat. Po víc jak hodinu a půl trvajícím koncertě se kapela rozloučila, aby mohla přijít zpět na přídavky, mezi nimiž nechyběla třeba akusticky odehraná skladba "Anytime" z posledního alba, ve které Martička předvedla dokonce i hru na xylofon a úplný závěr patřil jejich prvnímu a doposud asi největšímu hitu "Supersonic speed", což byl nářez se vším všudy. Po koncertě ještě celá kapela přišla do klubu mezi fanoušky, kterým se ochotně podepisovala a nějaké hvězdné manýry, jako u některých jiných zahraničních kapel, se tady vůbec nekonaly. S Martou, stejně jako s klukama z kapely, se dá úplně v pohodě pokecat a i tyhle maličkosti přispívají k jejich popularitě. Myslím, že po tomhle turné si Die Happy vytvořili v Česku už docela slušnou základnu fanoušků a jen dufám, že se sem budou vracet stále častěji, protože na koncerty téhle kapely opravdu stojí za to si zajít a mě osobně to nabíjí velmi pozitivní energií.

Video: Goodbye; Anytime; Supersonic speed; Otázky

Fotky z koncertu ZDE!!!



Daniel Landa (Vozová hradba Tour) - Brno (9.11.2011)

19. listopadu 2011 v 15:26 | RUDA |  Akcičky
Dalším z řady výtečných listopadových koncertů byl ten, na němž vystupoval můj nejoblíbenější český zpěvák, Daniel Landa. Na tenhle koncert jsem se těšil fakt už dlouho dopředu, protože Dana přeci jen tak často vidět hrát naživo není a jeho poslední turné "Československo", které jsem navštívil v roce 2008 v Ostravě na mě tehdá opravdu velmi zapůsobilo. Letošní série čtyř koncertů měla název "Vozová hradba Tour" a jeho podtitulem byla hesla jako "Hrdost - Odhodlání - Síla". Bylo tedy jasné, že tyhle večery nebudou čistě jenom o muzice, i když ta, samozřejmě, tvořila jejich většinovou náplň.

Dan Landa je jeden z mála umělců, kteří se snaží svou tvorbou a svým konáním lidem něco předat. Vozová hradba se tedy tentokrát do názvu turné dostala jako symbol vzdoru např.proti všudypřítomné globalizaci, politické korektnosti, eurovládě a podobným špinavostem, které se v našem světě bohužel dějí, většinu lidí štvou, ale málokdo se bojí veřejně vystoupit a říct svůj názor proti tomu. Landa je zarytým vlastencem, který má silnou podporu ve svých fanoušcích, a tak si tohle může dovolit i za cenu rizika, že bude opět popotahován za svá slova v různých médiích a kdekdo mu bude vyčítat, že je náckem. Tentokrát všem těmto poštěkávačům pomyslně vzkázal rázné "No a co?!" a opět se nebál jít se svou kůží na trh, za což sklízí samozřejmě u většiny svého publika mohutný ohlas. Během koncertu totiž přednesl i pár velmi výstižných proslovů na témata, o kterých se málokdo bojí mluvit a před kterými různá media zavírají oči (snad musejí???) Vyzval také všechny, kdož s ním souhlasí, k určité národní jednotě a ne jenom k tomu, abychom jako jedinci brblali na dnešní poměry u piva, ale abychom se k tomu, co se nám nelíbí, postavili jako národ a nekývali na veškerá nařízení odněkud z europarlamentu jako ovce a přijímali vše bez odporu. Nevyzýval ani k tomu, abychom na někoho útočili, ale abychom se spíše dokázali bránit. A to je podstatné. Samozřejmě, že se najdou i méně inteligentní jedinci, kteří si jeho slova poberou po svém a pak z toho může být i malér, ovšem ti tu, doufejme, byli v menšině.
Landa je také snad jediným člověkem mimo naše sportovce, který dokáže strhnout dav k národní hrdosti. Tolik českých vlajek, jako na jeho koncertě je totiž pohromadě vidět snad jen, když naši hokejisti vyhrají na nějakém šampionátu. Landa přitom nemusí nikomu nic dokazovat, nemá žádné mezinárodní úspěchy a ani nemusí provolávat laciná hesla jako "Kdo neskáče není Čech", aby si lidi uvědomili, za jakou zemi vlastně kopou. Prostě jen hraje do noty nám, obyčejným lidem a má zdravé názory, ve kterých to s naší republikou myslí dobře, což se nedá říct o většině našich politiků. Na koncertě v Praze dokonce slíbil vyhlásit jednu svou odvážnou myšlenku, u které sice cítí obavu, že by ho mohla definitivně zničit, ovšem pokud bude mít takovou podporu svých fanoušků, jako na těchto koncertech, myslím, že ať udělá cokoliv, bude to úspěšné. Údajně chystá nějaký velký happening, který by měl být v podobném duchu, jako toto turné. Jak ovšem všechno bude nakonec vypadat, se dozvíme už brzy. Každopádně vše, co Landa ve svých proslovech toho večera řekl, je pravda a všichni tihle "Kalousci" a podobná verbež, ať se z toho třeba poserou!!! Danovi každopádně tímto vyjadřuji podporu a zároveň i obdiv k tomu, že se tady s touto situací snaží snad jako jediný veřejně známý člověk něco udělat. Kéž by se i ostatní umělci zbavili strachu z jeho skinheadské minulosti a dokázali se k němu připojit. Nežijeme přece za komančů a tenkrát v roce ´89 to taky přece nějak šlo. Nikdo tady přece nikoho zakazovat nemůže. Tedy zatím! Kdoví totiž, jak to tímhhle tempem půjde dál a Landa není sám, kdo z toho všeho má obavu. Řekl to ovšem správně:"Kdo nechcete, tak moje slova neposlouchejte, zacpěte si uši a pak na to ani nekoukejte na Youtube, abyste pak zbytečně nemuseli poštěkávat!" Je jisté, že se vždycky pár magorů najde, ovšem jsem rád, že tu alespoň dokáže na tyhle témata rozvířit nějakou diskuzi a snad to i k něčemu povede!

Kritiku si určitě slízne i za návrat ke starým písním od Orlíku. Oprášil ovšem songy, jejichž texty jsou i v dnešní době aktuální a za které ho nemůže nikdo popotahovat. Otvírákem celého koncertu byla píseň, která dala celému turné i název a tou byla "Vozová hradba". Koncert začínal těsně po osmé, kdy brněnská Kajot Arena (nebo-li Rondo) poteměla a na velkoplošné obrazovce se ukázala časomíra, která odpočítávala posledních pár minut do začátku. Landa se sebou tetokrát neměl žádnou předkapelu a myslím, že to snad ani nikomu nevadilo. Na celý večer si totiž vystačil se svým repertoárem, a že ho už má sakra dost, dala napovědět i anketa na internetu, jejímž prostřednictvím si mohli před začátkem tour fanoušci vybrat písničky, které by rádi na koncertech zaslechli. Landa k tomuto zajisté přihlédl a jeho koncert také trval o něco déle, než je obvyklé, přičemž zahrál bezmála třicítku svých songů. Nechyběly mezi nimi i ty, které naživo snad ještě nikdy nehrál, jako např. "Holky a mašiny (video)", "Zombice", "Chlapeček z periferie" a další. Do playlistu se dostalo i několik písní z posledního alba Nigredo, které na předchozím tour nezazněly a těmi byly např. "Jen ať to sype", "Nad Afghanistánem" a taktéž "Malá díra v hlavě", která sice už byla v minulosti slyšet, ale v trochu jiné verzi. Jinak se dostalo na spoustu písní z celé Landovy kariéry od alba Valčík až po Nigredo, nemohla chybět filmová "Touha" a zazněla i zbrusu nová píseň "Bohemia", která byla složena speciálně pro toto turné a na žádném albu doposud nevyšla. Text byl sice oproti původní verzi hodně pozměněn, ale i tak je to píseň celkem vydařená, i když k největším Landovým hitům má celkem daleko. Jde v ní spíše o to sdělení, ostatně jako ve většině jeho písní. Landa původně složil nové písně dvě, ovšem druhou, "Modlitbu za krále", už nestačil zhudebnit, a tak ji během jednoho ze svých proslovů pouze odrecitoval.

Radost fanouškům určitě udělaly písně jako např. "Vltava", "Ona", "Táta" nebo "Protestsong", při kterém jsme s kámoškou Sidny hecli a jeho refrén odzpívali na jeden nádech, což je celkem makačka, ale zvládli jsme to! :) Jinak jsme tam byli asi jedni z mála, kteří na tom koncertě trochu pařili. Publikum pro mě totiž bylo největším zklamáním. Když to srovnám s ostravským koncertem před třemi lety, tak tam ti lidi byli živí od první písničky a atmosféra tam byla naprosto skvělá, kdežto do Brna přišli snad samí statici. Samozřejmě jsem spatřil i několik živějších hloučků, které pařily, ale jinak to byla bída a na takovém velkém koncertě a obzvlášť v sektoru pod podiem, bych si představoval lepší atmosféru. Holt Brňáci v tomhle zklamali :( I to prostředí haly Rondo na mě působilo jaksi divně a prostě se mi ten koncert, z nějakého důvodu, sem vůbec nehodil. Byl jsem tady vůbec poprvé, hala je to sice pěkná, ale na ploše jsem si připadal spíš jako v nějaké větší tělocvičně, než v hokejové aréně. Asi jsem byl rozmlsanej tou ostravskou ČEZ Arénou, či co. Nepřišlo mi to tu prostě tak "velký", snad i díky té chabé atmošce. Celá vyprodaná hala se pořádně rozjela až v závěru, kdy Landa opět vytasil starý dobrý hit od Orlíku, jehož notoricky známý refrén "Jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ..." zpívali snad úplně všichni a na závěr tohoto večera tahle píseň sedla jako prdel na hrnec. Lidi jinak aplaudovali a vyjadřovali podporu po celou dobu koncertu, ovšem během písní to byla fakt docela slabota.

Po hudební stránce není Landovi, ani kapele snad co vytknout. Mrzela mě snad jen absence smyčcových nástrojů, které prostě do Landovy muziky patří a i když tyto melodické linky hrál většinou saxofonista, který tu oproti předešlým šňůrám nově působil, tak ani za pomocí kláves se prostě smyčce plnohodnotně nahradit nepodařilo, což je celkem škoda. Saxík ale zase zapůsobil v jiných písních a kromě něj tu nově přibyly např. perkuse, druhý kytarista, nebo druhý hráč na klávesy. Mezi těmito muzikanty na jedné straně podia postával i doprovodný zpěvák, kterého ovšem nebylo moc slyšet a ani vidět a trochu oživení vnášela do hudby i mladá harmonikářka. O něco více bylo slyšet doprovodné vokalistky na protilehlé straně podia, a obzvlášť na jednu z nich byl docela zajímavý pohled, neboť se věnovala možná více tanci, jak zpěvu, což ovšem vnášelo trochu života a pohybu na podium a obzvlášť mužskému oku to jistě lahodilo :) Mezi těmito zpěvačkami se dokonce nacházel i pro někoho známý zpěvák z prvního ročníku Superstar, Tomáš Savka. Základ kapely ovšem tvořili lety prověření muzikanti, přičemž za klávesami stál pomyslný kapelník této party, Vlasta Bičík, basu ovládal Jan Lstibůrek z kapely Toxique, za bicími seděl Marek Žežulka z Divokýho Billa a s kytarou řádil na podiu Martin Volák, nyní už bývalý člen kapely Harlej (což je pro mě zatím nepochopitelný, jak se takového špičkového kytaristy mohli zbavit?!). Volák jako jediný z Landovy kapely vnášel na stage trochu pohybu a té správné rockerské energie a rovněž instrumentálně potvrdil, že patří k tomu nejlepšímu u nás. Také Landovi tentokrát pohyb nechyběl, nebyl nijak statický, jak ho známe z předešlých koncertů, naopak se snažil využívat všech částí podia a působil na něm dosti suverénně. Vše tentokrát utáhll sám bez pomocných zpěváků, neztrácel se ani příliš v textech, jak je u něj zvykem a celý koncert odzpíval jen s minimálním počtem chyb. Oživením byly jistě občasné výstupy dětského sboru v několika písních, jenž měl připraven i pár jednoduchých choreografií, nechyběly ohňové ani parní efekty, na oko dobře působily i projekce na obří obrazovce a o bohatém světelém ansáblu snad netřeba hovořit. Horší už to bylo se zvukem a bylo vidět, že pan zvukař se během několika prvních písní evidentně hledal, protože ze začátu nebylo Landovi skoro rozumět, až příliš často v hale hučely nepříjemné zpětné zvukové vazby a až po čase se vše dalo dopořádku a po zbytek koncertu už byl naštěstí zvuk dobrý.

Sečteno podtrženo: byl to skvělý koncert, ve kterém zaznělo dost dobrých hitů, které jsem možná ani nečekal a také jejich počet a délka vystoupení mě potěšila. Potěšily mě i Landovy názory, která možná už nějakou dobu znám, ale jsem rád, že s nimi dokázal vystoupit před širokou masu lidí a před media. Doufám, že si každý návštěvník odnesl něco z toho v srdci a že ta národní hrdost a odhodlání tady něco změnit alespoň polovině z nich vydrží déle, než pár hodin po koncertě.

Video: Vozová hradba; Blaničtí; Nad Afghanistánem; Ona; Bohemia; Čech

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!


Doga (unplugged) - Hranice (4.11.2011)

16. listopadu 2011 v 12:14 | RUDA |  Akcičky

Jak nebylo za poslední tři měsíce co psát, tak teď se toho pro změnu nahromadilo až příliš. Letošní listopad je pro mě celkem nabitej zajímavýma koncertama, větší část z nich už mám za sebou, jsem plnej zážitků a teprve teď se můžu dostat k tomu, abych o nich sepsal nějaké ty reporty. Vezmu to tedy hezky popořadě a úvodní listopadový rozjezd obstarala naše oblíbená kapela Doga, která tentokrát opět vytáhla španělky a v Hranicích odstartovala své Unplugged Tour 2011.

Do Hranic to mám z Kroměříže přibližně půl hodinky cesty, takže jsem se sem odhodlal jet rovnou po práci. Co však čert nechtěl, zrovna před koncem šichty jsem musel jít na sál k operaci a než se člověk zbrchal a chtěl už tou dobou být dávno na cestě, tak teprve z práce se zpožděním odcházel. Kluci měli hrát už v osm večer, bo neměli žádnou předkapelu a měl to být spíše jen takový malý večírek s posezením u hudby, takže žádná velká akce. No dojel jsem tak tak, ale kluci naštěstí ještě nehráli a vítali mě u vstupu. Bylo tu i pár známých tváří z řad fanoušků, takže o to byl večer příjemnější a člověk s nima zase po delší době aspoň pokecal. Zdejší zámecký klub na mě působil moc hezky. Bylo vidět, že je to tam nově udělané a dřív to bylo asi jen nějaké zámecké sklepení, ovšem schopní lidi to tam zřejmě dokázali takto hezky zřídit, že je to místo pro takovéto koncerty jako stvořené.

Po chvilce už se Doga odebrala do zákulisí a poté už se začalo hrát. Na podium opět chlapci vyšli v mikulášských čepicích za zvuků vánočního intra, což mi přišlo přeci jen na 4.listopad poněkud brzy, ale aspoň si to měli možnost tady nacvičit pro další austická vystoupení, která se konají přeci jen trochu blíž Vánocům. Pro tohle tour zvolili i nový stejnokroj, v podobě košilek s kravatami, ve kterých je můžeme vidět např. na plakátech a promo fotkách k poslednímu albu "Hoď si to" a vypadalo to celkem dobře. Koncert odstarovali klasickým akustickým otvírákem "Camarro", následovala novinka "Fuckerman", při kterém jsme na sebe s Izzošem přes celou délku klubu řvali známé "Auf wiedersehen" a pak už šli klasické dogařské hity jeden po druhém. Dostalo se samozřejmě i na víc těch pomalejších kousků z jejich repertoáru, které na klasickým koncertě slyšet nelze a bylo fajn slyšet v akustické formě i některé novinky. Snad úplně premiérově tu zazněla naživo i nová pecka "Máš vůni tequilly", která se poslouchala moc dobře a celkem mě tím kluci potěšili, stejně jako oprášením starého hitu "Živí mrtví", což bylo rovněž super. Došlo třebas i na "Blbou lásku", "Laně jdou" a další, méně hrané pecky.
Zpočátku to opravdu vypadalo na komorní akcičku, kdy lidé budou sedět u stolů u vínečka a pojmou to jen jako poslechovku, ovšem s přibývajícím alkoholem v krvi a přílivem známějších pecek se do toho posluchači dostali a začínali před podiem pařit. Tento úkaz ostatně známe z našich společných dovolených, takže jsem neměl obavu, že by se až do konce jen sedělo. Obzvlášť, když Izzi už z počátku vystoupení apeloval na lidi, aby si šli buď před podium stoupnout nebo aby si alespoň přinesli ty stoly blíž. Přeci jen hrát pro prázdný parket pro něj není zvykem. Nakonec se tedy z tohohle klubového posezení strhl docela dobrej mejdan a kdo chtěl, tak si to užíval a nálada byla super. Dokonce to bavilo i mě, naprosto střízlivého řidiče :)

Doga tedy opět předvedla bezchybný unplugged vystoupení a jsem rád, že jsem je zase po čase viděl, bo už jsem byl na můj vkus fakt dlouho bez živé muziky a tohle aspoň člověka zas trochu nakoplo :) Na další unplugged koncert se zajedu určitě podívat i v prosinci do Brna, kde to bývá úplně o něčem jiným a klubová atmosféra na Melodce bývá každým rokem parádní. V Hranicích to byl takovej fajn večírek na rozjezd! :)

Video: Jdou po mě; Hvězdy zhasnou; Máš vůni tequilly; Živí mrtví

Fotky ZDE!!!


Chata Staré Hamry - říjen 2011

3. listopadu 2011 v 14:07 | RUDA |  Co sa stalo nové!?

Naše banda opět vyžadovala trochu změnu prostředí a jelikož už se z toho pomalu stává tradice, že každý rok na podzim jezdíme někam na chatu do hor, museli jsme tak učinit i letos. Pravidelně jsme sice jezdívali na Bzovou, ale jelikož to letos z nějakých organizačních důvodů nešlo, vybrali jsme si chalupu na trochu vzádlenějším místě Beskyd, ve Starých Hamrech, poblíž Lysé hory a vodní nádrže Šance.

Zorganizované jsme to letos měli dopředu možná líp, než kdy před tím a tak nenastal víceméně žádný problém. Sešli se tu fajn lidi, bylo nás tu celkem 13 + 1 dítě a 2 psy, na jeden den a noc dokonce dorazila i naše oblíbená Ondruchovic rodinka, takže tu rázem bylo o 4 lidi a 2 pejsky víc a bylo to moooc fajn. Chaloupka byla přijatelně veliká, sice neměla úplně takový to kouzlo, jako má ta na Bzové, bo tu chyběly ty kachlový kamna, ale jinak tu bylo vše, co jsme potřebovali a dalo by se říct, že byla i pohodlnější. Hned vedle nás bydleli i majitelé, kteří se taky zdáli dost v pohodě a pan otec nám dokonce po celou dobu pobytu chodíval topit, takže to byl luxus a my se nemuseli o nic starat. Počasí nám vyšlo relativně taky parádní, nepršelo a tak jsme mohli podniknout i nějakej ten výlet, jako např. okolo vodní nádrže Šance anebo sobotní výšlap na Lysou horu.

Ten sám o sobě stál za to. Ráno pořádně nikdo nevěděl, kterou cestou a jestli tam vůbec chce jít, nakonec jsme ale zvolili kompromis a dojeli na místo zvané Bílý kříž, kde už jsme se rozskupinkovali a každý si šel tam, na co se cítil. Nakonec se asi 8 lidí odhodlalo jít na Lysou, mezi ně jsem patřil i já, a tak jsme se vydali na cca 10 km procházku k vrcholku této hory. Takových 6 km byla cesta v pohodě, po rovince nebo jen přes mírné kopečky. Občas jsme mezi stromy zahlídli vysílač na Lysé hoře a zdálo se to rozhodně víc, než těch 9 km, co psali na cedulkách. Každopádně nás to neodrazovalo a šlapali jsme dál. Z těch osmi lidí nakonec dorazilo na vrchol jenom pět. Tři se zhruba v půli cesty ožrali a posléze se otočili zpátky :) Já jsem se ze začátku bohužel držel jich, bo ti vepředu nabrali obrovský tempo a jelikož jsem se sebou vedl i moje tříměsíční štěňátko Terezku, tak jsme jim nemohli stíhat. Po pár kilometrech jsem ale poznal, že s těmahle lidma se asi na vrcholek nevyškrábu, a tak jsme se tak nějak s Terkou trhli a po zbytek cesty jsme šmatlali sami a snažili se dohnat ty před náma. Teda spíš jenom já, bo jsem to štěně šetřil a po většinu času jsem ji nesl v náručí. Ke konci už pak nastalo docela hnusný stoupání a to malý stvoření v mých rukách se stávalo v tu chvíli čím dál těžší zátěží a docela se to proneslo. V jednu chvíli, těsně pod vrcholkem, už jsem měl i tendence to vzdát a obrátit dolů, ale když už jsem byl tak blízko, tak jsem se prostě hecnul a šel dál. No a nakonecjsme to nějak zvládli. Měl jsem takovou krásnou motivaci, že nahoře si dám aspoň zasloužený pivko a strašně jsem se na něj těšil. Jenomže jaká to byla zrada, když v tom bufetu stála fronta asi tisíce turistů, kteří měli v ten den ten samej nápad šmatlat na Lysou. Po asi 10-15 minutách v té frontě mě ta chuť prostě přešla a vzdal jsem to. Šel jsem si aspoň pohladit tzv. hladící bod, který se na vrcholku Lysé nachází, kochat se výhledama bohužel v ten den taky moc nešlo, bo bylo zataženo a hory byly v takovém mlžném oparu, takže moc daleko vidět nebylo a nahoře byla i docela kosa, takže jsem se tu moc dlouho nezdržel. Mohl mě tedy hřát alespoň pocit, že jsem zdolal další známý vrcholek našich hor, na kterým jsem ještě nebyl, ale stejně si sem budu muset vylízt ještě někdy jindy, bo jsem na ten výhled odtud fakt zvědavej a chci si ho užít dokonale.

Cesta zpátky už byla docela utrpením pro nohy, ale naštěstí už jsme šli všichni společně, tak to nějak líp utíkalo. Noo 20 km trasa mi dala celkem zabrat, ale večer jsem zase ožil u táboráku, kde byla super nálada a byl to moc příjemnej večer. No nepamatuju, že bych koncem října venku opíkal někde buřty v krátkým triku. Prostě pohoda a jsem rád, že to takhle vyšlo a mohli jsme si tuhle chatu užít se vším všudy. Ještě ten bazén nám chyběl :)
Noo tak co dodat? Děkuji všem, kteří sem dorazili, kteří se postarali o zábavu, o jídlo, o dobrou náladu atd. Prostě je fajn si takhle občas někam s přáteli vyjet a doporučuju to všem. A v Beskydech je taky krásně ...obzvlášť na podzim, kdy jsou ty stromy tak krásně barevný...néé, vlastně oni nejsou barevný, oni jenom ztrácijou pigment! (jak by řekl náš Karlos) :-D

FOTKY ZDE!!!