Listopdový maraton pokračoval a jen pár dní po tom, co jsem navštívil koncert svého nejoblíbenějšího českého zpěváka Dana Landy v Brně, jsem navštívil i koncert své nejoblíbenější české zpěvačky Marty Jandové s její kapelou Die Happy. Dá se tedy říct, že to byl velmi úspěšný týden, protože málokdy se takováto konstalace vydaří. Nechci srovnávat, který koncert byl lepší, protože byl každý úplně jiný a ani to říct nelze, ovšem po koncertě Die Happy jsem se cítil opravdu velmi happy, protože to byl rockový koncert se vším všudy, přesně tak, jak to mám rád!Stejně jako Landa, jsou mi i Die Happy celkem vzácní. Tihle zmiňovaní interpreti u nás totiž nekoncertují tak často, takže vidět je jednou za čas je vždycky zážitek a člověka to tím pádem nemůže tak omrzet, jako když vidí některou kapelu každoročně nebo třeba několikrát do roka. A tihleti hudebnící to zkrátka umí a díky tomu jsou i úspěšní. Die Happy jsou úspěšní v několika zemích Evropy a o to víc nás může těšit fakt, že v jejich čele stojí krásná česká holka, Marta Jandová. A kdo jinej z našich pěvců se dokázal prosadit v zahraničí? Snad jedině Kája Gott a pak možná v Polsku Nohavica s Farnou. Tato německá kapela s českou zpěvačkou tedy loni vydala velmi podařené album Red Box, které patří k tomu nejlepšímu v jejich tvorbě a až letos se tedy dostali k tomu, aby jej koncertně představili i českým fanouškům. Vydali se tedy na celkem náročné turné, když během devíti dní zvládli odehrát osm koncertů po celé naší republice. Docela úctyhodný výkon. Nejblíž jsme to měli samozřejmě do Zlína, kde v magické datum 11.11.2011 vystupovala tahle partička ve zdejším klubu Masters of Rock Café.
Se sebou si Die Happy vzali na turné i dvě české předkapely, z nichž jednou mi byli už docela známí Gate Crasher a druhou naopak zatím neobjevení Nil. V okamžiku, kdy jsme dorazili na místo, rozehřívali už zatím nepříliš zaplněný sál právě Gate Crasher. Z těch jsme stihli jen posledních pár písniček a to co předvedli, byl jejich klasický standart, který rozhodně neurazil. Jsem jenom zvědavej, kdy tahle kapela prorazí trochu víc, protože zatím je vždycky potkávám jen v rolích předskokanů a z tohohle stínu se jako kdyby ne a ne vymanit. Rád bych je viděl už i jako headlinery s vlastním publikem, na což zatím stále bohužel asi nemají, ale jejich čas snad ještě přijde. Nevýhodu vidím v tom, že míchají angličtinu s češtinou a českej posluchač prostě potřebuje mít kapelu někde zaškatulkovanou, což u nich jaksi nejde, tudíž bych vsadil do budoucna jen na jeden jazyk.
Překvápkem pro mě byla kapela Nil z České Třebové. Kapela s docela charizmatickou zpěvačkou, která měla dlouhý vlasy až po zadek a se svým hlasem předváděla docela dobrý kousky. Sic anglicky zpívající kapela, ale jejich písničky mě zaujaly, mělo to melodii a tah na bránu a co jsem si vyhledal později na netu jako studiové nahrávky, tak taky neznělo špatně. Oproti Die Happy asi kapela o trochu víc tvrdšího ražení, frontmanka se opravdu místy s ničím nemazlila a jediné co působilo divně, že každou chvíli svírala láhev s vodou v rukách, pokud zrovna nedržela mikrofon. Neříkám, že to působilo neprofesionálně, protože každý má své rituály, ovšem tohle nás každopádně, kromě jejich hudebního výkonu a zpěvačky samotné zaujalo nejvíc :-D No, doufám, že o nich ještě někdy uslyším.
Po drobných úpravách na podiu už ale přišel vrchol večera, sál se slušně zaplnil a se začátkem koncertu Die Happy vtrhnul na podium uragán v podobě zpěvačky Marty Jandové, která to od začátku rozjela na plný koule a v energickým výkonu pokračovala po celou dobu až do konce dlouhotrvajícího koncertu. Zlínský koncert byl předposlední v rámci téhle české šňůry, ovšem na Martě se únava nijak evidentně nepodepsala, protože řádila a poskakovala po podiu, jakoby teprve turné začínalo a ona se těšila, až vyběhne před lidi.Je to opravdu showmanka se vším všudy, dokáže být vtipná a publikum skvěle pobavit i mluveným slovem mezi písničkami, navíc působí velice sympaticky a nic ze sebe nedělá. Chvílemi jakoby máte dokonce pocit, že na podiu stojí nějaká vaše kámoška, kterou jste na koncert přišli podpořit a díky tomu, alespoň tady ve Zlíně, vládla taková přátelská a uvolněná atmosféra, což bylo moc fajn. Marta je to prostě rockerka, která si ráda se svojí kapelou zablbne a před domácím publikem se jistě chtěla předvést o to víc. Semtam vytrhne fanouškovi z rukou nafukovací kytaru, aby na ni mohla během zpívání imaginárně hrát, jinému zase vezme foťák, aby mohla publikum natáčet z podia a reaguje prostě na aktuální situaci s úplným přehledem a lidé se baví. I mě se dokonce poštěstilo, že si Martička vypůjčila moji kamerku a tak mám díky tomu unikátní záběry přímo z podia a např. i jejích mandlí :-) (viz. video pod článkem) Akorát mě mrzí, že se jí nějakým nedopatřením podařilo kameru vypnout a pak znovu zapnout, protože točila skoro po celou dobu písničky a některé záběry byly fakt unikátní. Takhle z toho všeho ovšem zústala zachována jen část. No ale aspoň něco :)
Die Happy odehráli takové to své "best off", kde nechyběly největší hity jako např. úvodní "Big boy", dále pak songy jako "I´am", "Like a flower", "Rebel in you" nebo "Goodbye". Jelikož turné probíhalo k poslednímu albu Red Box, nemohly chybět samozřejmě písničky ani z tohohle počinu a tak zazněla i např. moje nejoblíbenější "Black vicious monster", "Stay with me" nebo cover od Destiny´s Child s názvem "Survivor", který u lidí hodně boduje a Die Happy se hodně vydařil. Malou předělávku se jim podařilo vsunout i na závěr jedné z písní, když použili refrén hitu "Umbrella" od zpěvačky Rihanny, což publikum taktéž určitě pobavilo. Že dokážou tihle muzikanti i zaimprovizovat, dokázali ve chvíli, kdy se bubeníkovi vyskytl nějaký zádrhel na bicích, který potřeboval delší dobu na vyřešení, no ale aby koncertu tzv. nespadnul řetěz, začal okamžitě kytarista Thorsten Mewes hrát tóny písničky "Otázky" od Olympicu, kterou si tak jako jedinou mohli fanoušci toho večera zazpívat s dcerou Petra Jandy v češtině. A ujalo se to velmi dobře, neboť zpíval celý sál, a i tento okamžik přispěl k celkově perfektní atmosféře koncertu.
Hudba téhle kapely je velice skočná a pařit se u ní dá jedna radost, takže rázem bylo v sále celkem pěkné horko a pot se řinul z čela snad každého, kdo se trochu hýbal. Marta navíc dokáže publikum skvěle vyhecovat, takže prostě nejde stát jen tak v klidu a poslouchat. Je vidět, že muzikanti z Die Happy jsou už velice zkušení a tak celý koncert proběhl téměř bez chyby a byl na velice dobré úrovni a taktéž Marta Jandová dokázala, že je zpěvačkou, která v mnohém převyšuje některé české rádoby hvězdičky, které žijí snad už jen z minulosti a z bulváru. Hlasově dosahuje výborných kvalit a dokáže zároveň udělat svělou show, na kterou je radost koukat. Po víc jak hodinu a půl trvajícím koncertě se kapela rozloučila, aby mohla přijít zpět na přídavky, mezi nimiž nechyběla třeba akusticky odehraná skladba "Anytime" z posledního alba, ve které Martička předvedla dokonce i hru na xylofon a úplný závěr patřil jejich prvnímu a doposud asi největšímu hitu "Supersonic speed", což byl nářez se vším všudy. Po koncertě ještě celá kapela přišla do klubu mezi fanoušky, kterým se ochotně podepisovala a nějaké hvězdné manýry, jako u některých jiných zahraničních kapel, se tady vůbec nekonaly. S Martou, stejně jako s klukama z kapely, se dá úplně v pohodě pokecat a i tyhle maličkosti přispívají k jejich popularitě. Myslím, že po tomhle turné si Die Happy vytvořili v Česku už docela slušnou základnu fanoušků a jen dufám, že se sem budou vracet stále častěji, protože na koncerty téhle kapely opravdu stojí za to si zajít a mě osobně to nabíjí velmi pozitivní energií.
Video: Goodbye; Anytime; Supersonic speed; Otázky
Fotky z koncertu ZDE!!!
Dalším z řady výtečných listopadových koncertů byl ten, na němž vystupoval můj nejoblíbenější český zpěvák, Daniel Landa. Na tenhle koncert jsem se těšil fakt už dlouho dopředu, protože Dana přeci jen tak často vidět hrát naživo není a jeho poslední turné "Československo", které jsem navštívil v roce 2008 v Ostravě na mě tehdá opravdu velmi zapůsobilo. Letošní série čtyř koncertů měla název "Vozová hradba Tour" a jeho podtitulem byla hesla jako "Hrdost - Odhodlání - Síla". Bylo tedy jasné, že tyhle večery nebudou čistě jenom o muzice, i když ta, samozřejmě, tvořila jejich většinovou náplň.
Landa je také snad jediným člověkem mimo naše sportovce, který dokáže strhnout dav k národní hrdosti. Tolik českých vlajek, jako na jeho koncertě je totiž pohromadě vidět snad jen, když naši hokejisti vyhrají na nějakém šampionátu. Landa přitom nemusí nikomu nic dokazovat, nemá žádné mezinárodní úspěchy a ani nemusí provolávat laciná hesla jako "Kdo neskáče není Čech", aby si lidi uvědomili, za jakou zemi vlastně kopou. Prostě jen hraje do noty nám, obyčejným lidem a má zdravé názory, ve kterých to s naší republikou myslí dobře, což se nedá říct o většině našich politiků. Na koncertě v Praze dokonce slíbil vyhlásit jednu svou odvážnou myšlenku, u které sice cítí obavu, že by ho mohla definitivně zničit, ovšem pokud bude mít takovou podporu svých fanoušků, jako na těchto koncertech, myslím, že ať udělá cokoliv, bude to úspěšné. Údajně chystá nějaký velký happening, který by měl být v podobném duchu, jako toto turné. Jak ovšem všechno bude nakonec vypadat, se dozvíme už brzy. Každopádně vše, co Landa ve svých proslovech toho večera řekl, je pravda a všichni tihle "Kalousci" a podobná verbež, ať se z toho třeba poserou!!! Danovi každopádně tímto vyjadřuji podporu a zároveň i obdiv k tomu, že se tady s touto situací snaží snad jako jediný veřejně známý člověk něco udělat. Kéž by se i ostatní umělci zbavili strachu z jeho skinheadské minulosti a dokázali se k němu připojit. Nežijeme přece za komančů a tenkrát v roce ´89 to taky přece nějak šlo. Nikdo tady přece nikoho zakazovat nemůže. Tedy zatím! Kdoví totiž, jak to tímhhle tempem půjde dál a Landa není sám, kdo z toho všeho má obavu. Řekl to ovšem správně:"Kdo nechcete, tak moje slova neposlouchejte, zacpěte si uši a pak na to ani nekoukejte na Youtube, abyste pak zbytečně nemuseli poštěkávat!" Je jisté, že se vždycky pár magorů najde, ovšem jsem rád, že tu alespoň dokáže na tyhle témata rozvířit nějakou diskuzi a snad to i k něčemu povede!
Zde hledá