Leden 2012

Tarja - Zlín (13.1.2012)

17. ledna 2012 v 18:17 | RUDA |  Akcičky
V pátek 13.1.2012 zasáhla zlínsko spolu s dalšími oblastmi naší republiky studená fronta s vydatným sněžením a mrazivým větrem, což jakoby symbolicky značilo návrat ledové metalové královny severu do této krajiny. Tak se totiž přezdívá finské zpěvačce Tarje Turunen, která v tento den zahajovala ve Zlíně světové turné k zatím poslednímu studiovému albu "What Lies Beneath", ovšem své fanoušky zde chladnými rozhodně nenechala.

Zlínský koncert téhle zpěvačky mě lákal už delší dobu, ale jelikož připadal na stejný datum, jako ples naší bývalé školy, na kterým máme vždy se spolužákama sraz, už jsem ani nijak nepočítal s tím, že bych se na něj dostal. Z plesového srazu ovšem sešlo a tak nebylo co řešit a Tarja ve zlínské sportovní hale byla víc než dobrou náhradou. Pár dní před koncertem mi navíc šéfredaktor serveru Rockem.cz, Michal napsal v mailu, že se mu podařilo získat pro mě akreditaci, což byl takovej bonus navíc a tak byl ještě větší důvod tenhle koncert navštívit.
Do Zlína jsem putoval i s rodičema, kteří taky Tarju mají rádi a zdaleka zde nebyli jediní z té "starší" generace, kteří koncert navštívili. Naopak jsem sledoval, že publikum je velice smíšené a zdaleka tu nevládnou jen metalisti v černých oblečcích. Tarja holt dokáže svou nynější tvorbou zaujmout široké publikum a kdo ji jednou viděl zpívat, chce to zažít znovu. Naposled byla na zlínsku v roce 2010 na festivalu Masters of Rock, kde ovšem předvedla trochu jinou show se symfonickým orchestrem, což některým nebylo moc po chuti, neboť do konceptu metalového festivalu to zrovna moc nezapadalo. Tarja tehdá zvolila spíše pomalejší písně, což řadu fandů spíše uspávalo, ovšem tentokrát přivezla skutečně pořádnou metalovou show, kde krásně vynikala kombinace jejího hlasu a této tvrdé muziky.
Toho dne skutečně vládlo mrazivé počasí a do Zlína nám cesta trvala o něco déle než obvykle, protože na cestě byla pěkná ledovka. Se zpožděním už ani nebylo kde v Baťově městě zaparkovat, neboť na Tarju přijelo skutečně velké množství fanoušků, někteří až ze Slovenska, do toho se konal vedle na zimáku hokejový zápas zlínských ševců a aby toho nebylo málo, tak na hotelu Moskva se konal zmiňovaný ples, na který jsem původně chtěl jít. Místečko se nám nakonec nějaké podařilo najít a než se mi podařilo vyžádat slíbenou akreditaci a najít potřebnýho člena pořadatelskýho týmu, dostal jsem se do haly v době, kdy už na podiu hrála předkapela Hollow Haze z Itálie. Na můj vkus příliš uječený projev zpěváka, ale ta půlhodinka se dala nějak přetrpět a nebylo to nejhorší. Hlouček hrozičů před podiem se jim podařilo rozpumpovat, takže splnili svůj účel a s koncem jejich setu už přicházeli do haly poslední návštěvníci a hlediště tu bylo celkem slušně zaplněno, i když zdaleka ne vyprodáno.
Tarja si dávala na čas a její koncert začal až něco málo po 21. hodině, kdy už se spustilo intro a postupně začali přicházet na scénu její spoluhráči. Tarja vyšla na podium až jako poslední, se zahalenou tváří pod tajemnou karnevalovou maskou, přičemž podium během první písničky bylo stále zakryto průsvitnou oponou s její podobiznou tak dlouho, až už se zdálo, že ji technici po nástrojové zkoušce zapoměli strhnout. Byla ovšem součástí show a stržena byla až ke konci této úvodní písně, Tarja zároveň odhodila i masku a předvedla se všem v celé své kráse a mohutný ohlas publika byl na světě.
Během následujících tří písní jsem měl díky akreditce povoleno fotit přímo před podiem, s čímž jsem tentokrát nějak ani nepočítal, ale naštěstí jsem u sebe aparát měl, takže jsem toho samozřejmě využil a musím říct, že to byl fakt zážitek stát téhle hvězdě takto nablízku a koukat se jí z příma do očí. Vypadala fakt perfektně a rozdávala úsměvy a takovou tu správnou rockovou energii na všechny strany. Bylo vidět, že si to užívala a lidi s ní. Docela mě zaujalo, že i takto přímo před podiem byl docela slušnej zvuk, což v halách nebývá moc zvykem, ovšem tady to měl pan zvukař zmáknuté a v celé hale to bylo se zvukem bezproblémové a bylo krásně rozumět. Během této chvilky zde strávené mě zaujala především písnička "Tired Of Being Alone", kterou jsem doposud neznal, ale od té doby se mi asi začala líbit! :) Je taková prostě trochu jiná, než zbytek jejího repertoáru, ovšem moc pěkná. Následoval další "alone" hit, tentokrát asi její nejznámější skladba ze sólové tvorby, což je "Walk Alone" a to už se začalo správně rozjíždět.
Zbytek koncertu už jsem sledoval z ochozů a z repertoáru, který Tarja vybrala pro tenhle koncert jsem byl docela příjemně překvapenej, bo vybrala docela slušné hity a taky písničky, u kterých se občas přistihnete, že vám běží mráz po zádech. Takovou sílu její hlas opravdu má a v kombinaci jejího až operního zpěvu s tvrdou muzikou je tahle zpěvačka výjimečná! Do kapely si rovněž přibrala výtečné muzikanty, z nichž nejvíce určitě vyčníval světoznámý bubeník Mike Terrana, který za těma škopkama dokáže dělat skutečně divy a je to fakt mistr ve svým oboru. V úvodní části koncertu dostal i svůj velký prostor, když si střihnul dlouhé sólo a na závěr ho okořenil svým bubenickým kankánem, což je fakt povedená záležitost :) Terrana během hry myslí i na diváky, takže různé fintičky, pohazování a točení s paličkami či jiné blbůstky během každé písně vypadají na efekt fakt dobře a vedle Tarji byl tenhle člověk druhou nejvýraznější osobností na podiu.
Video: Mike Terrana solo
Tarja zde ve Zlíně zahajovala své letošní světové turné "What Lies Beneath Final Tour 2012", což je pro toto město určitě velká čest a zde si svůj program v místním klubu MOR Café i týden předem se spoluhráči nacvičovala. Díky tomu byl Zlín i místem, kdy zazněly na koncertě poprvé i její dvě nové písně, takže fandové si je zde mohli exluzivně vychutnat ve světové premiéře. První z nich byla pomalejší a procítěnější "Into the Sun" (viz. video), druhá nesla název "Never Enough" a ta už byla ve svižnějším tempu, přičemž obě dvě novinky určitě nezněly vůbec špatně. Dalším milým překvapením byla známá píseň "The Phantom of the Opera", kterou s Tarjou odzpíval zpěvák z předkapely Hollow Haze, Ramon Sonato a tenhle okamžik patřil jednoznačně k těm nejlepším v tomhle večeru!
Zhruba v polovině playlistu zazněl i akustický set, ve kterém Tarja s kapelou odehrála mix asi čtyř písní a i když v této chvíli rozjetému koncertu tak trochu spadl řetěz, bylo potřeba i trochu zklidnění a vyniknutí i jiných předností její tvorby. Možná, že by tenhle part sedl lépe do přídavků, ale budiž. V závěru tohoto setu usedla Tarja i za piano, za kterým odzpívala píseň "I Feel Immortal" a dál už opět koncert pokračoval v pořádném rockovém stylu. Ty největší pecky zazněly asi až během přídavků, které Tarja odzpívala oděna do bílého hávu a největší ohlas určitě sklidil ten první, v němž dala vzpomenout i na svou éru v kapele Nightwish, když vystřihla jejich velký hit "Nemo". V té chvíli začal dav šílet a tato píseň sklidila velký ohlas už od prvních tónů klavíru. Posledními dvěma písněmi "Die Alive" a "Until My Last Breath" divákům zajisté taky udělala radost a poté už se se všemi rozloučila definitivně.
Zlínský start turné se tedy určitě vydařil a užít si ho musela jak Tarja, tak i diváci. Je vidět, že se v ČR cítí velmi dobře, dokonce k publiku několikrát pronášela několik slov i souvislých vět v češtině a za to sklízela obrovský aplaus. Ná úvod tour tedy žádná ostuda. Tarju už jsem tu viděl podruhé a musím říct, že to na mě udělalo větší dojem, než tehdy na vizovickém festivalu. Opravdu mě tímhle vystoupením příjemně překvapila, ačkoliv jsem od toho nic nečekal a myslím, že teď její tvorbu budu sledovat daleko víc, než doposud. I když sám jsem byl během koncertu překvapen, kolik písní od ní už znám a její sólová tvorba je mi asi sympatičtější, než ta s Nightwish :)
Jo, tohle bylo povedený a tahle zpěvačka fakt dokázala, že je opravdovou hvězdou, která umí. Příště nejspíš rád půjdu zas!

Video: Tarja - Into the Sun; The Phantom of the Opera; Rivers of Lust; Nemo.

FOTKY ZDE!!!



PF 2012

9. ledna 2012 v 12:33 | RUDA |  Co sa stalo nové!?
Další rok skončil, novej je právě na startu. Pro mě a pro tyhle stránky je už takovou tradicí, že vždycky tomu uplynulýmu roku věnuju článeček, ve kterým si těch uběhlých 365 dní tak nějak zrekapituluju a zhodnotím a nejinak tomu bude i tentokrát. Takže jakej byl můj rok 2011???
Když se podívám několik let zpátky, tak tento rok byl jeden z těch nejpohodovějších. Byl prostě takovej uvolněnej, bezstarostnej, nic zásadního se nestalo a naštěstí se ani nic nepokazilo. Byl to ale dobrej rok, na kterej budu v mnoha věcech vzpomínat a řadu dní v něm jsem si fakt hezky užil, takže nemám důvod si stěžovat, že by to byl rok zbytečněj a jen tak v mým životě utekl, což je rozhodně dobře! :) Řada těch tradičních akcí se tak nějak rok co rok už opakuje, ale je to pokaždé jiný, zase je prožíváte třeba s jinýma lidma a časy se holt mění. Roky bohužel nezastavíme, každýmu přibývají stejně a je pravdou, že už se začínáme jaksi zklidňovat a nelítáme po každé zábavě v okolí. Co je horší, že když už se tam jednou za čas objevíme, tak si tam připadáme mezi těma teenagerama někdy docela už staře :) Každopádně vždycky, když se sejde dobrá parta na správným místě, tak to pořád ještě stojí za to, bez ohledu na to, kolik nám je let. No já vím, píšu to, jak kdyby nám bylo bůhví kolik, ale ten rozdíl oproti předchozím letům je fakt už docela znát. Každopádně život není jenom o akcích a o paření, což si moc dobře uvědomuju, ale tenhle blog o tomhle vždycky byl, takže se na něm tohoto tématu budu snažit stále držet. Spoustu hezkých chvil a okamžiků se ale dalo prožít i úplně jinak než na nějakých akcích a za ty jsem taky moc rád a každého takového pěkného zážitku si taktéž moc važím,i když o něm tady třeba nepsávám.
Teď tedy něco k jednomu z mých hlavních koníčků, čímž je muzika. Muzice jsem věnoval i letos hodně času a opět se mi naskytlo několik hodně dobrých příležitostí. Možná si někteří z vás všimli, že mimo tenhle blog jsem přispíval svými články i pro hudební magazín Rockem.cz, což mě taky docela bavilo a kápla z toho i nějaká ta koruna. Tam jsem se mohl vyjadřovat tak trochu "odborněji" z pohledu nezaujatého hudebního žurnalisty, zatímco tady na blogu si pořád snažím zachovávat takový ten uvolněnnější styl psaní a víc vkládám své osobní postřehy a názory. I nadále spolupracuju s kapelou Doga na tvorbě jejich webových stránek a díky nim se taky mohu třeba dostat na místa, na která se bežný hudební fanoušek dostane asi jen stěží, což mi taky přináší spoustu dobrých poznatků a tak nějak do té hudební scény pronikám trochu více a jistým věcem dokážu líp porozumět. A baví mě to a to je důležitý! :)
Letos jsem navštívil opět spoustu koncertů a různých festiválků a většina z nich byla vesměs vydařená. Mám-li vybrat nejlepší koncertní zážitek roku 2011, bude to tentokrát sakra těžké, protože jich bylo spousty a ani jeden nijak extra nevyčnívá nad ostatní. Mezi těmi velmi vydařenými mám v živé paměti ještě uloženy koncerty Daniela Landy v Brně a Die Happy ve Zlíně, které byly jedny z těch nej v tomto roce a jelikož tihle interpreti patří i k mým nejoblíbenějším a člověk je vidí jen jednou za několik let, tak to byly fakt zážitky. Na mě ovšem zapůsobí každej koncert s dobrou atmosférou a pokud půjdu od začátku roku 2011, tak v únoru bylo perfektní třeba Inekafe v Brně, kde to v narvané Flédě fakt vřelo, v dubnu byl velice výbornej společnej koncert Škworů a Harlejů ve Zlíně, kterej určitě řadím k těm TOP, navštívil jsem i dvě zastávky turné Kabátů, přičemž ta zlínská byla podstatně lepší a tahle kapela opět potvrdila, že u nás v republice jsou prostě nejdál. Shlédl jsem samozřejmě mnohem víc kapel, ale co se týče jen samostatných koncertů, tak tyhle jmenovaný na mě udělali asi největší dojem. Vydařené samozřejmě bývají i koncerty Dogy, kde se vždycky sejde spoustu známých a to už bývají úplně jiné večírky :)
Samostatnou kapitolou jsou letní festivaly. Letos se mi docela líbil kojetínskej Božkov fest, jehož pořadatelé udělali obrovskej pokrok a jestli to tak půjde dál a udrží se, tak tady v blízkosti budem mít fakt dobrej festival. Freestyle Contest v Ivančicích sice z poloviny propršel, ale tady se mi ta akce rovněž líbí a letošní putování po hotelích a náhodné shánění noclehu, to byla fakt sranda a haluz, na kterou se nezapomíná. A podobnou bezprotřednost a neplánovanost některých situací já mám prostě tak nějak rád :) Tradiční Noc plná hvězd v Třinci byla letos úplně jiná, než jsme byli zvyklí, trošku jsme zpohodlněli a spávali na hotelu, i když to taky nebylo původně v plánu, ale byla tu opět sranda a atmoška, která se dá zažít pouze v Třinci. Tady mě celkem překvapila americká kapela Mr.Big, která předvedla dost kvalitní vystoupení a zaujali mě, aniž bych od nich (kromě jedné písně) dřív něco znal. Letos má být bohužel poslední ročník tohohle festivalu, tak nevím, co si bez něj počnem, protože to bylo pro nás něco jako letní tábor a na ty lidi a na všechno okolo jsme se celej rok vždycky těšili, takže to bude asi těžké loučení :( I když jsem s festivalem Masters of Rock po, pro mě nevydařeném, ročníku 2010 už moc nepočítal, letos jsem si sem zajel znovu, a i když jsem tu byl vždycky jen po večerech, z nichž jsem jeden kvůli práci vynechal a neviděl hlavní hvězdu Twisted Sister, tak musím říct, že jsem si to tu letos fakt užil a bylo to perfektní. Viděl jsem tu svou oblíbenou kapelu z mládí Guano Apes, na který jsme si dost dobře zapařili v kotli a na kterou jsem se tu těšil především, ale i zbytek festu stál za to a formát našich návštěv vizovickýho areálu se celkem osvědčil, takže není třeba tady trávit ve vedru celý čtyři dny, když to človek má relativně kousek od baráku a může vždy jen dojíždět na večerní headlinery. No a srpnové Pivní slavnosti na Kamínce, to už je taky tradice pro všechny z okolí Kroměříže a tady to snad všichni milujem. I když tu letos opět hráli špičkové rockové kapely, tak největším překvápkem, kterej strhl snad celej dav byl písničkář Tomáš Klus a musím uznat, že před jeho vystoupením fakt klobouk dolů. Snad zůstane pořád takovej jak je a sláva mu nestoupne do hlavy... v tom případě mu budu držet palce.
Když to tak spočítám, tak loni jsem asi viděl nejčastěji naživo (spolu s Dogou) kapelu Škwor, i díky tomu, že byla zvaná skoro na každej festival, kterej jsem navštívil. Z českých kapel na mě ovšem udělala nejlepší dojem loni asi kapela Harlej, kterou jsem viděl dvakrát a pokaždé byla ve skvělé formě, parádně jim to šlapalo a bralo je i publikum a já jsem si jejich vystoupení vždy dobře užil. To se dá říct i o slovenské kapele Inekafe, která teď je v obrovským laufu a u fanoušků je o ni takový zájem, jako snad nikdy dříve, v čemž jim samozřejmě pomohl nedávný comeback a taktéž skvělé tahy managementu, ze kterých by si ostatní kapely mohly brát příklad. Byl jsem na nich třikrát a pokaždíé bylo vyprodáno.
A jaké že pro mě bylo letos nejpovedenější hudební album? Povedených jich bylo opět dost, ale jednoznačně u mě všechny převyšuje album "Hoď si to" od Dogy. A to nepíšu jen tak, protože se s klukama kamarádím, ale protože si to fakt myslím a tuhle desku řadím k jejich nejlepším, není-li jejich úplně nejlepší. Dokážu být k jejich tvorbě někdy dost kritický, ale tahle deska se jim povedla od začátku až do konce a je to prostě pořádnej poctivej rock´n´roll s dobrým zvukem a takováhle deska tady na scéně už dlouho nebyla. Myslím, že s tímhle hodně překvapili a jsem rád, že jsem mohl být chvíli i u jejího zrodu přímo v nahrávacím studiu, což byl další dost zajímavej zážitek. Docela dobrej dojem na mě překvapivě udělala i nová deska Wohnoutů, nazvaná "Našim klientům". Tahle kapela nikdy nepatřila k mým extra oblíbeným, ale tahle věc se jim docela povedla a ty písničky na ní mě baví. Dobrou desku vydal i Harlej, kterej sice malinko na desce "Máme vlka" pozměnil styl a vsadil na melodie, ale líbí se mi to mnohem víc i když některým fandům to není moc po chuti. Škwor s "Drsným krajem" taky neudělal žádnej průser, je tady spousta chytlavých hitovek s dobrým zvukem, ale tak nějak se oproti předešlému albu už nikam moc dál neposunuli, což u nich bylo vždy příjemným překapením. V závěru roku vydaná alba od kapely Inekafe nebo zpěvačky Anny K. se mi taky dost líbí, ovšem ty stále ještě nějak naposlouchávám.
A to by z téj hudební scény bylo asi tak něja všechno! :) A co jinak dělám mimo muzicírování? Tak třeba rád sportuju, rád se na sporty dívám, výletuju a cestuju a rád poznávám nový místa nebo se na ty oblíbený rád vracím :) Z kraje roku byla fajná pánská jízda na lyžích v Jeseníkách, v létě různé cyklovýlety po blízkém i vzdáleném okolí, vydařená byla opět Dovolená s Dogou, kdy jsme se vrátili do našich oblíbených Velkých Pavlovic na Pálavu, za což jsem byl rád, neboť nemůže být léta, kdy bych tento svůj milovaný kraj nenavštívil. Spolu s fanouškama okolo Dogy je to vždycky pěkně strávených pár dní a jsem rád, že nás tahle kapela dala dohromady, protože díky tomu máme spoustu kamarádů po celé republice. Uprostřed léta jsme si ještě s částí těchto lidí udělali víkend na Žermanické přehradě, kde jsem zažil i silně adrenalinovej zážitek při jízdě na nafukovacím kruhu, taženým za motorovým člunem s následným masakroidním držkopádem, kterej na tom byl to nejadrenalinovější a moc fajn zážitek byla i jízda na vodních lyžích, na čemž jsem stál poprvé v životě a překvapivě mi to docela šlo. Hodně pěkných zážitků jsem si odvezl i z dovolené na Slovensku, kde je ve zdejších horách nádherná příroda a obzvlášť výlet na Lomnický štít nabídl pohledy, který se člověku jen tak nenaskýtají. V horách je mi fakt dobře a tady bylo opět krásně. Do hor jsme vyrazili i na podzim, když jsme strávili s partou víkend na chatě ve Starých Hamrech a tady se nám to taktéž dost páčilo. Tady už se mnou bylo i moje nové čtyřnohé miminko Terezka, kterou jsem si jako štěňátko na podzim pořídil, takže to je takovej náš novej přírůstek do rodiny, se kterým je občas spousta srandy :) No a jinak jezdím tak různě po závodech rally, který se letos taky hodně povedly a mimo role diváka jsem si vyzkoušel letos i pozici závodníka v jednom amatérském závodě, což byla taky docela prča :)
Holt si ten život snažím tak nějak užít a pokud je nějaká příležitost, jak strávit den lepší činností než nicneděláním, tak se toho snažím využít, i když občas i takové dny příjdou. Každopádně je vždycky lepší jít večer usínat s pocitem, že ten den nebo alespoň nějaká jeho část stála za to.
Doufám, že takových dní bude i letos hodně a že rok 2012 bude vydařenej. Záleží na každým z nás, ja ho prožijem nebo jak si ho užijem, všechno sice ovlivnit nemůžem, ale většinou platí, že jaký si to člověk udělá, takový to má. Takže nám všem přeji, ať každý den v tomto roce stojí za to, ať se daří vše podle našich představ a ať je naše budoucnost příznivá. Nemá cenu si na něco pořád stěžovat, záleží jen na každým z nás, jaký si to tady na tom světě uděláme! ;)

Takže se snažte, mějte se rádi a buďte na sebe kurva hodní! :-P

No a na závěr tradiční Best of video aneb můj rok 2011 ve fotografiích! :)