Březen 2012

Arakain + Lucie Bílá - Brno (22.3.2012)

27. března 2012 v 20:35 | RUDA |  Akcičky
Arakain XXX Best Of Tour 2012 je bezesporu asi největší koncertní událostí letošního jara na české rockové scéně a ukáže čas, ne-li celého roku 2012. Arakain totiž slaví 30 let své existence a to ve velkém stylu. Stačilo jen oslovit bývalou členku kapely, dnes již několikanásobnou českou Slavici, Lucii Bílou, a rázem si kapela může dopřát velkolepé oslavy v podobě vyprodaného turné, což už se jim jistě dlouho nestalo. Proběhlé koncerty zatím slaví úspěch veliký a Arakain na nich prokazuje, že určitě ještě nepatří do starého železa. Přesvědčit se o tom mohli i návštěvnící koncertu v Brně, kde kapela zahrála ve čtvrtek 22.3.2012.
Koncert se konal v brněnském kulturním centru Semilasso, kde jsem teda já osobně byl vůbec prvně a docela se mi to tu líbilo. Docela prostornej kulturáček s balkonama, vevnitř docela moderně opravenej a jediný, nad čím jsem se pozastavoval, byl položenej koberec v hlavním sále, což mi trošku hlava nebrala, jak to tady furt musí asi čistit, když se tady schází tak velké bandy na koncertech a všichni víme, jak to tam asi občas chodí :-) No ale to byla tak poslední věc, která by mě měla trápit a lehce po 19.hod. už na podium vystoupila českobudějovická předkapela Menhir. Jsou předkapely , které vás zaujmou a pak zase ty, které berete jen jako "nutné zlo", které si před hlavní hvězdou musíte vyslechnout anebo jdete raději s přáteli na panáka. Kapela Menhir ovšem patřila k těm, které jsem si poslech se zaujetím a jejich muzika nebyla vůbec špatná. Trojice rockerů s docela výrazným frontmanem hrajícím na basu a obdařeným výborným hlasem, podobajícím se tomu, jenž vlastní zpěvák Arakainu Honza Toužimský, hrála docela úderný hardrock, semtam i nějakou tu baladu a poslouchat se to tedy určitě dalo. Pro kapelu tohle předskakování má rozhodně smysl, protože spousta lidí, stejně jako já, si je určitě vyhledá na internetu a pro méně známé kapely je tohle hostování každopádně k nezaplacení. Předkapela ovšem nesmí nudit a musí za něco stát a Menhir, myslím si, docela kvalitně připravil publikum na hlavní hvězdu a sklidil docela slušný aplaus, takže doufám, že o nich bude ještě někdy slyšet.
Arakain na začátku turné sliboval tříhodinovou show, což je na české poměry u kapel z první ligy něco nevídaného. Většina kapel totiž odehraje převážně 90 minut, max. 2 hodiny a jde se domů, občas se i stane, že nějaký výjimečný kocert tuto hranici přesáhne. Ovšem jet celé turné s tříhodinovou show, to se dnes moc nevidí a vyžaduje to sakra výdrž, především pro muzikanty, ale i pro fanoušky, bo stát ve vyprodaném sále tak dlouho, to taky není žádnej med. Arakain ovšem koncept těchto show vyřešil velice dobře, když je rozdělil na tři části, přičemž v té první dostaly prostor písně z počátků kapely a tzv. Brichtovy éry, ve druhé přišly na řadu hity novější, tedy éra zpěváků Koláře a Toužimského a v poslední části přišla na řadu ozdoba večera, Lucie Bílá.
První hodinka tedy patřila historii a koncert odstartoval peckou "Nesmíš to vzdát", z roku 1987, kterou tedy, přiznám se, znám jenom díky předělávce od Dogy, bo z repertoáru Arakainu mi nikdy nijak v hlavě neutkvěla. Je ovšem dost dobrá a patří k těm úplně nejstarším. Ze období, kdy vládl za mikrofonem Aleš Brichta zazněla spousta dobrých hitů jako např. "Šeherezád", "Kolonie termitů", "Gilotina", "Kyborg", "Zase spíš v noci sama" apod. a nynější frontman Honza Toužimský se jich zhostil se ctí. V rychlejších peckách, jako např. "Amadeus" sice trochu nestíhal a ve slokách mu nebylo moc rozumět, bo to tempo bylo vražedné a ani repráky ten rychlý tlukot bicích moc už nestíhaly, ovšem ve většině písní se mi jeho projev líbil a ty staré písničky mi prostě znějí dobře i s ním. Má lepší rozsah hlasu než Brichta a tak v těch melodičtějších partech jim dodává zase trošku jiný rozměr a i když někdo tvrdí, že Arakain bez Brichty už není to, co býval, tak mě osobně se teď kapela v tomhle složení s Toužimským líbí víc, i když k Brichtovi mám samozřejmě pořád velkej respekt. Honza prostě i na tom podiu působí tak nějak líp a sympatičtěji, má víc pohybu, semtam roztočí i háro jako správnej metloš, ale přitom působí pořád tak nějak civilněji a dokáže semtam i zavtipkovat. Celá kapela byla vůbec toho večera ve velmi dobré náladě, tedy až na kytaristu Jirku Urbana, který Brňákům pořád nemohl odpustit, že mu Kometa vyřadila v hokejovém play off Spartu, ovšem i tohle naštvání bylo jen tak na oko a i on po většinu koncertu hýřil úsměvem. Do historie se kapela vrátila jakoby i svým oděvem, když přišli v džískách, s okovanými pásky na rukou a na trikách s kapelami Iron Maiden nebo Metallica, jakoby chtěli ukázat, kdeže jsou jejich kořeny. A bylo to fajn připomenutí téhle doby a rozhodně to měli dobře promyšlené. I celá scéna vypadala moc hezky, když na obou stranách visely dvě LED obrazovky, které připomínaly období každé písně a další kulisy spolu s kvalitním osvětlením tvořily dohromady pěknou podiovou atmosféru. Mezi každým hodinovým partem byla kratičká, asi desetiminutová přestávka, ve které si každý mohl odskočit na pivo nebo na WC a těm, co vytrvali před podiem byla na obrazovkách promítána projekce fotografií z historie kapely.
Do druhé části nastoupili muzikantni opět v novém ohozu, přičemž nejzajímavější byl asi ten Urbanův, který tvořil hokejový dres Bostonu, na němž bylo místo známého "Béčka" ve znaku arakainovské "Áčko" a na zádech symbolická třicítka. V téhle části tedy zazněly písně od období rou 1999 až po současnost, i tady se ještě dostalo na asi dvě původní "brichtovky", ale dál už se pokračovalo v peckách, ve kterých nasadil Arakain trochu modernější metalovou tvář a ty zabíraly především na to mladší publikum, které je má přece jen více zažité. Nezapomělo se ani na éru Petra Koláře, který s kapelou vydal dvě alba a z téhle doby bylo slyšet pecky jako "Prázdnej kout", "Černý koně" anebo "Strom života", ve které si zde spolu s Honzou zahostoval v duetu i zpěvák David Spilka, většině lidí známý spíše ze soutěže Superstar, ovšem dnes má již svou metalovou kapelu James D.S. a jde si vlastní cestou. Tenhle duet jim celkem sedl, David se pak po několika písních na podium vrátil, aby ještě sám odzpíval skladbu "Skrytá kamera", která mu už ovšem tak moc nesedla a na Toužimského podání v ní prostě neměl. I tak ovšem další příjemné zpestření dlouhého koncertu. V závěru druhé části se už Toužimský musel cítit jako ryba ve vodě, protože tady už zněly pecky, které s Arakainem nahrál on (Paganini, Ďábelská hra, Marat, Forsage) a v nich se určitě cítil nejjistější, což tedy svým výkonem dokazoval a hlasově je na tom opravdu výborně. Nastala další přestávka :)

Video: Gilotina; Strom života (+David Spilka)

Po další fotoprojekci a nezbytném zdlouhavém představování reklamních partnerů (což je pro tak úspěšné turné bohužel asi nutnost), přišlo to, na co asi celou tu dobu všichni čekali. Na podium vtrhla tygřice Lucka Bílá a celý sál byl rázem u vytržení. V koženém sexy outfitu, vysokých botech a minisukýnce jí to strašně slušelo a každej zdravej chlap v sále by si jistě dal říct ... a některý ženský možná taky :) Lucka je prostě na svůj věk pořád šťabajzna a když k tomuhle rockerskýmu looku přidala svůj okouzlující zářivej úsměv, byla to prostě radost na ni pohledět. Svůj part odstartovala známou peckou "Cournuto" a její hlas k téhle metalové muzice prostě sedí jak prdel na hrnec. Sama se i v pauze přiznala, že poté, co teď jezdí turné z Arakainem, už ani nemá moc chuť hrát nějaký popový slaďáky a nejradši by u téhle tvrdé muziky už zůstala, což si my, rockový fandové určitě moc přejeme a bylo by to krásný, kdyby se tahle spolupráce neomezila jen na tohle turné, ale kdyby mohla pokračovat i nadále. Určitě si dokážu představit Lucku s Arakainem i na letních festivalech anebo v budoucnu na nějakém společném albu. Pokud si to management dokáže spočítat, tak nynější úspěch určitě neponechá jen tak bez odezvy a doufejme, že do toho budou mít obě strany i nadále chuť.
Lucka Bílá na rockovým podiu začala, a i teď po letech strávených v pop music, mezi rockery stále patří a všichni fanoušci ji berou za svou, protože si ji určitě váží za to, že na své kořeny nijak nezanevřela a že si pořád na sebe tu černou kůži dokáže oblíct a pořádně si před lidma zařvat a zaječet. Aplaus sklízela obrovský a pro ni samotnou to musí být taky zážitek, protože něco takového někde v divadelních sálech, kde publikum sedí a je kultivované, asi nezažívá. Je to na ní vidět, že si to obrovsky užívá a přitom ze sebe nic nedělá a má v sobě určitou pokoru, což je rozhodně základem úspěchu pro tak velkou hvězdu, jakou Lucka je. Na podiu působila velice sympaticky a v určitých momentech na ní bylo znát, že v sobě má pořád takový to rozpustilý děvče a je strašně bezprostřední, i když si na každý svůj pohyb dává velký pozor jako správná profesionálka. Sice její tvorbu nijak neposlouchám, ale jako zpěvačky si jí moc vážím. Její písničky samozřejmě znám, jako asi každý, některé z nich se mi dokonce dost líbí a dlouho jsem hledal příležitost, kdy bych tuhle zpěvačku mohl uvidět naživo. Teď v Brně jsem ji tedy měl možnost konečně poprvé spatřit a jsem nesmírně rád, že to bylo právě s Arakainem, bo jsem si myslel, že tohle spojení snad nikdy neuvidím a tajně jsem si to přál, když před pěti lety vyšel záznam na DVD z jejich společného vystupení v Edenu, kde Lucka exceluje. Tušil jsem, že to bude dobrý, těšil jsem se na to a teď z toho vystoupení mám úžasnej zážitek, protože tohle je fakt super kombinace, která se prostě jen tak nevidí.
Bílá má úžasnej hlas, dokáže pořádně zařvat i zaječet tak silně, až mi to chvilkama připomenulo i rockovou operní pěvkyni Tarju a v hlase má takovou sílu, že se to z repráků několikrát dokázalo pořádně zaříznout do uší a přehlušit i ty rockový nástroje, až z toho běhá mráz po zádech a ještě teď mívám občas husinu, když si to prohlížím na videu. Se svým hlasem prostě umí výtečně zacházet, ví kdy přitlačit, kdy ubrat a má takový rozsah a tolik poloh, že se tomu člověk až diví, jak plynule mezi nimi dokáže přecházet. Je to prostě Paní Zpěvačka a jsem opravdu rád, že jsem ji mohl spatřit zpívat při téhle muzice. Toho večera si s Arakainem střihla asi osm písniček. Po zmiňované úvodní "Cournuto" přišla na řadu "Satanica", dále nejnovější ploužák "V ruce svírám kříž", kterou Jirka Urban složil speciálně pro toto turné a je taktéž velice povedená, i když se mi po prvním poslechu ta melodie moc nezdála, ale určitě bude patřit mezi další společné skvosty, za pozornost jistě stála i stará Brichtova písneň "Ztráty a nálezy", což určitě málokdo od Lucky očekával a zazněla i má velmi oblíbená skladba "Dotyky", což je podle mě nejpovedenější věc, co kdy s Lucií nahráli a v téhle písničce se mi moc líbí. Velice dobré bylo i podání skladby "Maraton" z repertoáru Lucie Bílé, která se ocitla v začátcích její úspěšné kariéry na jejím podle mě nejlepším albu Missariel a kterou Arakain před pár lety předělal pro TV pořad Souboj hitů. Čekal jsem sice, že si ji dají s Honzou jako duet, protože ten ji taky dobře zvládá, ale Lucka si ji dala sama a obvzvlášť v jejím závěru fakt excelovala.
No a pak už přišel zlatý hřeb večera a duet "Zimní královna", na který snad všichni čekali. Co k tomu napsat?! No bylo to krásné a kdo to zažil naživo, tak ví, o čem mluvím. Tahle skladba těmto dvěma zpěvákům skutečně sedí a při jejím podání to mezi nimi na podiu neuvěřitelně jiskří a kdybych byl bulvární novinář, tak už bych z toho dělal kauzu, že spolu snad něco i mezi sebou mají :-) Každopádně tam něco určitě je, a to je radost z hudby a ze společného zpívání, protože ta skladba je fakt krásná a každý zpěvák či zpěvačka by si tam určitě přál s jedním z nich na tom podiu stát taky. No prostě zážitek to slyšet a vidět, co vám budu povídat! :) Po tomhle duetu se Lucie s diváky rozloučila, ale všichni tušili, že se ještě vrátí a taky že si ji celý sál zpět vyvolal. Dali spolu s Honzou tedy ještě jeden závěrečný duet a tím byla symbolicky skladba "Tygřice", taktéž z repertoáru Lucky Bílé a mimochodem cover od kapely AC/DC, což sice k Arakainu moc nesedělo, ale každý si ten refrén s nima zazpíval, protože všichni už byli v závěru řádně rozjetí. Lucii sice měla patřit prostřední část koncertu, což tak probíhalo na všech předešlých vystoupeních tour, ovšem ta toho večera údajně ještě zpívala někde v Hradišti svůj sólo koncert a pak teprve přejížděla do Brna, kde se musela převtělit do metalistky, takže vystupovala až v závěrečné části, což ale podle mě bylo dobře, protože to byl takový závěrečný bonbónek celého toho vydařeného koncertu a ti, co přišli jen na ni, alespoň vydrželi až do konce a vyslechli si tak i všechny písně od Arakainu a neodcházeli domů už po půlce vystoupení.
Na závěr Arakain už bez lucky přidal ještě dvě písničky, tedy vyskandovanou "Proč?" a "Apage Satanas" při které skákal snad každý v sále a to už byla definitivní tečka za celým povedeným hudebním představením.
Z celého toho večera jsem tedy nadšenej a celý, jak to bylo vymyšlený, se mi to moc líbilo, protože jsem to od Arakainu moc nečekal. Tak trochu všem ostatním kapelám tímhle turné natrhli řiť, protože mají fakt dobře poskládanou show a nikdo si nemůže stěžovat, že nezahráli zrovna to a to z určité éry. Vůbec nevadí, že jsou přestávky uprostřed vystoupení, kapela si aspoň odpočine a většina lidí si přijde na své, neboť kapela s tak dlouholetou historií těžko dokáže odehrát všechny své hity během 90. minut a vybrat to NEJ. Takže pak můžou být lidi být právem spokojeni, bo za 270,- Kč vidět tak skvělou a dlouhotrvající rockovou show se málokdy podaří a navíc ještě s takovou hvězdou, jakou je Lucie Bílá, na jejíž samostatný koncert byste vyplázli nejmíň 500,-Kč, tak to se skutečně podařilo a nikdo si nemůže stěžovat. JO! Arakain je teď v opravdu dobré formě i po třiceti letech a věřím, že ještě dlouho bude. Tohle se jim fakt povedlo a byl to nejlepší koncert, jakej jsem kdy od nich viděl!

Video:
Arakain + Lucie Bílá -
Cournuto; V ruce svírám kříž; Dotyky; Maraton; Zimní královna


FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!


Jaromír Nohavica - Kroměříž (24.2.2012)

11. března 2012 v 18:04 | RUDA |  Akcičky
Do Kroměříže se po delší době opět podařilo přilákat skutečně velkou hudební personu a tou nebyl nikdo jiný, než známý písničkář Jaromír Nohavica. Nevím ani, kdy v tomhle našem městě hrál naposled, každopádně si na to nepamatuju a mám jen nějaké mlžné vzpomínky, že jsem na něm v místním kulturáku možná byl někdy ještě jako dítě. Naposled byl ale v blízkosti Kroměříže v roce 2010, kdy hrál v zahradě holešovského zámku a to byl tehdá velmi úspěšný koncert, kde se sešlo obrovské množství lidí a já měl tu čest tam být také. Nyní se ovšem jeho vystoupení přesunulo zpět do komorního sálu kroměřížského kulturáku, který byl beznadějně vyprodán.
Měli jsme docela i štěstí, že jsme se sem dostali, bo už na druhý den ráno po spuštění předprodeje bylo po lístcích vymeteno a volno bylo jen pár míst v předposlední řadě, kterými jsme samozřejmě nepohrdli. Nohavicovy koncerty jsou fakt zážitek a jelikož nehraje tak často jako ostatní umělci, stojí za to vždy na jeho vystoupení zajít, pokud je poblíž. Jeho písničky mě totiž baví a spoustu z nich už znám od malička a baví mě i celkový způsob jeho vystupovaní. Dokáže totiž publikum pobavit, dojmout i rozchechtat a celkově na tom podiu vypadá jako opravdová osobnost, ke které vzhlíží mladí i starší s úctou. Za tu spoustu let, co působí na hudební scéně si už zkrátka vybudoval určitou pozici a lidi mu vše, co dělá,věří.
On si totiž publikum dokáže dokonale získat. Občas sice hovoří trochu podbízivě, ale i kdyby jste nesouhlasili s tím, co zrovna říká, tak mu to zkrátka odpustíte. Častokrát během koncertu totiž zazněly slova typu :" Já vím, že hraju dnes spoustu nových písniček, které neznáte, ale vy jste tak skvělé a tolerantní publikum, že vám musím zahrát ještě jednu novou, protože se mi před vámi hraje moc dobře." No a co má v tomhle případě publikum začít dělat? Pískat si na něj rozhodně nedovolí a už vůbec ne se proti těmto slovům hlasitě ohrazovat, protože pak by ten určitý jedinec přeci už narušil tu kontinuitu skvělého a tolerantního publika :) A na Nohavicu chodí většinou kultivovaní lidé, takže se tohle ani nedá čekat a pan zpěvák to dobře ví a zkrátka taky ví, na jakou notu zahrát, aby mu lidi šli na ruku. Holt už to jsou léta praxe a ne každý umělec tohle svede, aby všichni diváci v sále hltali každé jeho slovo. Jarek přesně ví, kdy jaký tón hlasu při rozmluvách nasadit, kdy naopak mluvit rozverně aby se publikum smíchy za břicha popadalo a stejně tak to dokáže i ve svých písničkách. Někdy dokáže zpívat velmi citlivě a v jiných okamžicích zase předvede ve výškách, že má hlas jako zvon a tohle vše z něj dělá opravdového Pana zpěváka. A to vše na podiu zvládá jen sám s kytarou a heligonkou.
V Kroměříži ovšem opět sám nebyl, neboť mu v mnoha písních dělal parťáka polský akordeonista Robert Kusmiersky, jehož jsme s ním mohli vidět právě už v Holešově a opět to bylo takové zpestření těch známých písniček, které zase dostaly s tou harmonikou trochu jinou tvář. Kusmiersky se ovšem neomezil jen na akordeon a usedal střídavě i ke klavíru, uprostřed koncertu pro změnu dostal sólo prostor, aby ukázal své umění a dokonce i jednu polskou píseň sám odzpíval, zatímco si Nohavica v zákulisí trochu dáchnul. I díky tomu všemu byl tento koncert zase trochu pestřejší, což bylo jedině dobře a ocenili jsme to hlavně my, kteří už jsme viděli Nohavicu během uplynulých pár let vícekrát, tudíž bylo fajn, že ten program není po léta stejný.
Jak už bylo napsáno, Nohavica zahrál i spoustu nových písniček, které se mají objevit na jeho novém albu a některé z nich se dotýkaly i aktuálních témat v naší zemi. Je jen dobře, že o těchto věcech zpívají i tak velké osobnosti, které vyjadřují prostřednictvím svých písní své názory a dokážou tak trochu i ovlivňovat veřejné mínění. Ať už je to Landa, Klus nebo Nohavica, je fajn, že se nebojí jít se svým názorem ven a lidi si z toho vemou, co potřebují. Docela vtipná byla i píseň, jejíž název "Dežo" asi hovoří za vše, a je jen z podivem, že z toho doposud Nohavica nemá nějaký oplítačky, protože kdyby tenhle text zazpíval třeba Landa, tak už by za to byl veřejně pranýřován a podobně to v minulosti zchytal třeba už i Brichta za "Deratizéra". Na Jarka si ale zatím nikdo nedovolí, protože když už si do tohohle tématu odváží rýpnout i on, tak na tom asi něco bude. Bohužel, je to "jen" muzikant, který s naší společností nic moc neudělá, ale je fajn, že může alespoň upozornit i na to, že rasismus je v téhle zemi tak trochu opačně! Text pojatý sice vtipnou formou, ale každý dost dobře ví, kam jeho hlavní myšlenka míří.
Nové písně byly vesměs podařené a líbily se mi. Rozhodně jsem je uvítal, protože kdyby hrál jen a jen své staré osvědčené hitovky, tak by to taky nebylo ono. Ovšem i na ty se dostalo a hned zezačátku spustil např. známou "Dokud se zpívá, ještě se neumřelo", což je mimochodem moc zásadní heslo, který rád používám! :-) Dál se lidi dočkali např. "Darmoděje", romantické "Zatímco se koupeš", a v závěru i slavné "Komety" nebo stále aktuálního radiového hitu "Mám jizvu na rtu", která zde byla odehrána v originální verzi za doprovodu klavíru a znělo to fakt dobře.
Nohavica v závěru ani neodcházel z podia a vysvětlil, že nechce používat trapná klišé a vracet se na přídavky, se kterými se stejně počítá, takže po prvním potlesku celého sálu ve stoje odehrál další asi tři přídavky, přičemž před tím úplně posledním využil jen akustiky sálu a mluvil k lidem bez mikrofonu a bylo to naprosto přirozené. Stejně tak odehrál i tu poslední píseň, která byla zvláštní v tom, že ji Jarek odehrál na housle a Robert na heligonku, což bylo příjemným překvapením na závěr, protože málokdo tušil, že to Nohavica umí i s tímto nástrojem. Nebylo to sice nijak zvláštní umění virtuosa, ale pro pobavení publika skvělý tah. To odměnilo muzikanty na úplný závěr další ovací ve stoje a poté už všichni odcházeli spokojeně domů.

Video: Mám jizvu na rtu
Fotkami tentokrát nedisponuju, bo Jarek už na začátku koncertu vyhlásil, aby si ho během pauzy celé publikum odfotilo a následně nechalo foťáky spát, neboť mu to při hraní nedělá dobře. Kupodivu to celé publikum respektovalo, takže z kroměřížského koncertu asi moc fotek nikde nenajdeme :(