Čarodějáles Brno - 27.4.2012

8. května 2012 v 22:27 | RUDA |  Akcičky
První hudební venkovní akcička roku 2012 nastala pro mě už v dubnu a vyšla velice povedeně. Ačkoliv ty open-air festy začínají čím dál dřív, tak tomuhle vyšlo v pátek 27. dubna skutečně letní počasí a brněnský Čarodějáles tak pomyslně otevřel tu letošní sezonu letních festů.
Přiznám se, že na tuhle akci do Brna jsem se vydal jen díky tomu, že na ní měla vystupovat moje oblíbená kapela Die Happy a ta letos mnoho koncertů u nás v ČR zřejmě neplánuje, takže to byla jedna z mála příležitostí, kde tuto kapelu vidět a když to je tady nedaleko, tak proč nevyrazit a neužít si spolu s dobrou muzikou krásného slunného dne s přáteli?!
Zbytek programu, pravda, nebyl pro mě až tak moc lákavý, ale přesto se tam našly jména, která jsem rád shlédl a některá mě příjemně překvapila. Po drobných patáliích, kdy jsme obejli snad půlku Brna, abychom normálně a dle předpisů zaparkovali, jsme dorazili kkolem půl páté na místo, kde už byl program v plném proudu, sešli jsme se s ostatníma a na jednom ze tří "stejdží" právě měla začínat, dnes už docela legendární kapela, Jasná Páka. Ta je známá spíš ještě z dob mládí našich tatínků a více známější je určitě Hudba Praha, která z této formace vzešla a známou tváří je zde především kytarista a zpěvák Michal Ambrož a nyní se ke kapele znovu hlásí rovněž zpěvák, ale v tomto případě spíš více bubeník David Koller, proslulý to frontman kapely Lucie, která, jak je známo, již nefunguje. Koller ovšem jistě rád obnovil spolupráci s kapelou, se kterou kdysi začínal a tak i pro fanoušky to bylo jistě zcela nové lákadlo a mohli tak tohoto muzikanta vidět jinak, než s Lucií nebo se svými sólovými projekty. S Jasnou pákou tedy David více bubnoval, ovšem střihl si i pár písní za mikrofonem a hlavně pro nás mladší fanoušky bylo zajímavé vidět a slyšet, jak tahle kapela funguje. I díky dvěma vokalistkám repertoár hodně připomínal Hudbu Praha a dalo se to poslouchat. Některé pecky mi byly docela známé a ty dvě asi nejznámější, tedy "Špinavý záda" a "Pal vocuď hajzle!" si můžete přehrát i na následujícím videu! Možná vám to bude taky povědomý! ;)

Video: Jasná páka - Špinavý záda; Pal vocuď hajzle!

Na Čarodějálesu bylo fajn to, že každá kapela měla zhruba hodinový blok a vždy, když skončila jedna kapela, tak na druhém podiu opodál začínala hrát druhá, takže prakticky nikomu nic z nabitého programu neuteklo. Areál brněnské Riviéry byl docela stvořenej pro podobný akce a bylo to tu celkem příjemný a dobře organizovaný. Naše další kroky tedy směřovaly kousek dál, kde zrovna hrála kapela Čankišou a tu jsme si poslechli jen tak v klídku, posedávajíce na paloučku, bo tahle hudba nás zrovna nějak moc nebrala. Teda abych byl konkrétní, hudba byla fajn, ta mě docela bavila a bylo tam spoustu pestrých nástrojů mělo to dobrej skačkovej rytmus, ale zpěvák Čankišou si stvořil nějakej svůj vlastní jazyk, ve kterým je celá jejich tvorba, takže pochybuju, že někdo ví, o čem vlastně zpívá :) Ale tak pro nějaký lidi v rauši na skotačení jak stvořený! :)

Následuje návrat zpět na druhou scénu, kde startují staří pankáči z Visacího zámku. A ti baví stále a bavit snad nepřestanou, dokud budou schopni hrát. Tohle je prostě kapela, která se už X let drží svýho vlastního stylu a svým vystupováním a bohatou fanouškovskou základnou stále dokazují, že punk v ČR ještě není mrtvej! Ačkoliv hráli více těch novějších skladeb, i tak se dostalo na létama osvědčený pecky jako Vlasta, Traktor nebo Cigára a před podiem se občas strhlo i nějaký to pořádný pogo :) Nemohly chybět ani vtipný prupovídky mezi písněma, kterýma je kapela rovněž proslulá a Visací zámek tady určitě pobavil, stejně jako to ostatně dělá i jinde a stále se mu to daří!

Video: Visací zámek - Cigára

Nastala tma a na největším Starobrno Stage spustila kapela Sunshine. Šli jsme se na ně podívat, ale přiznám se, že mě tahle kapela nijak nebere a baví mě od ní snad jen ten jejich největší hit, kterej ani nevim, jak se jmenuje :) Moc toho o nich ani nevim, snad jen, že to je česká kapela s anglicky zpívajícím repertoárem, která měla úspěchy i v zahraničí, ale u nás to asi až tak slavné nebude. Sice měla před podiem docela dost fanoušků a na Čarodějálesu je prý docela pravidelným účastníkem, ale nenašel jsem nic, co by mě na téhle bandě uchvátilo. Prostě takový uspávající pop-rock kdy vám příjde že hrají furt to samé jako na kolovrátku.
Daleko více mě překvapil Václav Neckář se svojí kapelou Bacily a myslím, že nejen mě, ale i všechny přítomné. Asi většina se na něj šla podívat jen tak ze zvědavosti, zjistit, jak to starému bardovi jde a poslechnout si jak zní naživo ten velikánský hit "Půlnoční", který kolem Vánoc drtily snad všechny rádia. No jenomže ten si Vašek nechal až na konec a mezítím strhával publikum na svou stranu svými staršími hity. Zpočátku se něktěří v publiku jen tak pousmívali, protože některé Neckářovi jakoby "rockerské" pózy vypadaly poněkud roztomile komicky, ale každý mu určitě přál úspěch, protože na něm bylo vidět obrovské nadšení z toho, že hraje před tolika lidmi a obzvlášť před tak mladým publikem. Lidi mu rázem začali vyjadřovat obrovskou podporu, protože všichni víme, jak na tom ještě nedávno byl a že zažívá nyní svůj velký comeback a tak uprostřed publika byla zároveň cítit taková zvláštní a dobrá atmosféra toho, jak mu všichni drží palce. A cítil to určitě i on a jeho kapela a tak, i když se často ve slokách netrefoval do rytmu, kapela to vždycky nějak s úsměvem dohnala a lidem to snad taky nevadilo, pokud to vůbec poznali. Václav Neckář byl v dobré náladě, dokázal lidi pobavit a udělat si legraci i ze sebe a spousta lidí s ním zpívala jeho známé hity jako "Stín katedrál", "Tu kytáru jsem koupil kvůli tobě", "Čaroděj Dobroděj", "Dr. Damdidam" a spoustu dalších. Člověk ani nečekal, co ještě za známou pecku vybalí a až teď si uvědomoval, že ty hity jsou vlastně zpívané od něj. Každou z těch známějších publikum oceňovalo velkým ohlasem a největšího se samozřejmě dostalo již zmiňovanému hitu "Půlnoční". Bylo úžasný slyšet, jak tam celý dav, složený převážně ze studentů, zpívá jednohlasně "Halelůůůja..." a atmosféra v tu chvíli byla perfektní. Po téhle písni se Neckářovi evidentně nechtělo jít ještě z podia a tak se dostalo ještě na jeden austický přídavek a po něm už odcházela většina lidí od podia naprosto nadšená a často bylo slyšet slova uznání jako "Je to frajer!" A nezbývá než souhlasit. Já jsem strašně rád, když nějakou takovou legendu naší hudební scény můžu někde spatřit na fesťáku, protože jinak tuhle muziku třeba vůbec neposlouchám a na jejich koncert bych asi sám od sebe nešel a pak mě vždycky někdo takhle příjemně překvapí. A je dobrý vědět, že té dnešní moderní hudbě něco předcházelo, že tu jsou pořád i ti starší a uznávaní a že asi fakt něco dokázali a že to nebyla náhoda. Proto je určitě dobré, když pořadatelé festivalů zařazují tyhle legendy mezi současné interprety a on na ně přitom nikdo nepíská a nehází pivo, naopak příjde a přinejmenším uznaně pokývá hlavou, pokud to samozřejmě není nějaká úplná sračka, což jistě nebyl případ Vaška Veckáře. Pro mě jedno ze dvou nejlepších vystoupení na téhle akci.

Video: Václav Neckář - Stín katedrál; Půlnoční

Die Happy, na které jsme čekali, měli vystupovat až na konci programu ve 24.00, takže nám zbývaly asi ještě dvě hoďky, ve kterých zahrály kapely Charlie Straight a Oceán. Prvně zmiňovaná byla podobný případ jako předchozí Sunshine. Taktéž česká kapela, zpívající anglicky, což mě se moc nepáčí a ani svým stylem nijak nenadchnou. Taky mi to přijde jako kapela jednoho hitu, kterou sice kritici berou, ale je to takový uspávající, bez chuti, bez zápachu. Přirovnal bych to stylem hudby snad ke Coldplay, ale ti se dají ještě poslouchat, ovšem Charlie Straight nikoho z nás bohužel nenadchli. Jediné, čím zaujali, byl snad stage diving, tedy plavba na rukou publika, kterou zpěvák v závěru předvedl a to bylo celkem efektní, ale jinak by mě tam tahle parta nechyběla. To samé se dá říct o Oceánech a to jsem trpěl snad ještě víc. Už to, že se dali znovu dohromady bez Petra Muka je průser, to že je tam zpěvačka je ještě větší a to, co hrají tak to je mega průser. Myslím, že tuhle zpěvačku by v klidu přezpíval kdejakej soutěžící z TV show, styl hudby, který hrál Oceán mi nikdy nebyl sympatický a jediná písnička, kterou od nich snesu je "Ráchel", kterou ani nevím, jestli zahráli, protože jsem se u jejich stage ke konci už ani moc nezdržoval. Místo toho tam radši mohli pozvat Jardu Uhlířa :-)

Na závěr jsem se ale přeci jen dočkal toho, co bylo z tohoto programu mému srdci nejbližší a to byla Martička Jandová se svou kapelou Die Happy, která při úvodní písni "Like a flower" opět vlítla na podium jako svěží vítr a celý to tam se svýma spoluhráčema opět rozzářila a byla radost se na ně dívat a posluchat je. U téhle kapely mi třeba vůbec nevadí, že zpívají anglicky a i když mají českou frontmanku, tak je prostě beru jako zahraniční kapelu. Navíc Martina angličtina je celkem srozumitelná, takže si spoustu textů s ní můžu zazpívat a spousta lidí rovněž. Marta ten večer před brněnským koncertem ještě vystupovala v Praze v muzikálu a tak to pro ni musel být docela zápřah, ale zvládla to se ctí a vůbec na ní nebylo poznat, že by jí chyběla energie. Naopak velkou dávku ze sebe vydala ještě do publika a to jí to určitě zase vracelo, takže spokojenost byla jistě na obou stranách. Marta opět hýřila vtípky, společně jsme po půlnoci přivítali nový den, v jeden moment po ní dokonce začali házet lidé i mince, když našla pár drobáků v kapse a zjistila, že jí to nevystačí ani na pivo, kytarista Thorsten zase předvedl, jak si v češtině dokáže u dívky vyžádat orální sex, což sice asi moc neplánovali, ale o to víc to bylo srandovní. Die Happy nezklamali. Všichni v té kapela mi příjdou strašně fajn, vždycky dobře naladění a nějaké hvězdné manýry u nich jsou passé. Škoda jen, že nemohli hrát déle, ale i ta hodinka s nima byla dost pohodová a rád jsem je opět slyšel.

Video: Die Happy - Like a Flower; Black Vicoius Monster; Survivor

Pak už nastal finish a všichni se začali pokojně rozcházet do svých domovů. Brněnský Čarodějáles na mě zapůsobil docela dobrým dojmem. Pár kapel bych sice možná vyměnil, ale chápu, že se nejde zavděčit všem a jiní zase oceňují to, co já třeba až tak moc ne. Největší dojem tedy určitě zanechali Die Happy a Vašek Neckář a celý to v globále byl moc hezky strávenej den a takový já mám rád, protože právě tyhle venkovní slunečný akce a teplý noci s muzikou mě nabíjejí obrovskou energií.

FOTKY Z ČARODĚJÁLESU ZDE!!!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 petasus petasus | Web | 18. června 2015 v 16:39 | Reagovat

pujcku v hotovosti :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama