Metallica - Praha (7.5.2012)

21. května 2012 v 12:26 | RUDA |  Akcičky
Po čtyřech letech opět na tom samém místě! Po shlédnutém koncertě legendární kapely Metallica v roce 2008 v pražském Edenu jsem byl dlouho nadšený a říkal jsem si, že na tuhle partu musím zajít někdy znovu. Metallica sice mezitím přijela do ČR v roce 2010 na festival Sonisphere v Milovicích, kam mě to ovšem nijak nelákalo a tak nějak jsem tušil, že určitě ještě přijedou se svým samostatným vystoupením. Ten okamžik nastal z kraje roku 2012, kdy bylo oznámeno, že Metallica přijede opět do Prahy na slávistický stadion a v květnu tu představí unikátní koncertní program, na kterém bude mimo jiné přehráno legendární "Black Album" z roku 1991. Nebylo tedy nad čím váhat a ihned po spuštění předprodeje jsem nehledě na cenu zajišťoval lístky. Pak už nezbývalo nic jiného, než se pár měsíců těšit na květen, kdy opět tuhle celosvětově uznávanou kapelu bylo možno spatřit na vlastní oči.

Den D, na který se těšilo několik tisícovek metalových fandů tedy přišel 7.května 2012 a už od rána se to ve vagónech Českých drah hemžilo černými tričky, které na sobě měli navlečené cestující, razící právě na tento koncert. Naše čtyřčlenná výprava vyrážela z kroměřížského nádraží nějak před desátou hodinou dopolední a při přestupech na různých nádražích už se postupně přidávaly další a další bandy rockerů, jedoucích do Prahy. Cesta byla veselá a docela rychle utekla, čekání na přestupy jsme si krátili pivečekem v nádražních putikách a po cestě padla i nějaká ta nezbytná slivovička, takže při příjezdu do hlavního města už měli někteří členové naší výpravy docela slušnou "náladu". Tyhle stavy nám sice malinko zkomplikovaly zdárný průběh dne, bo došlo i ke ztrátě osob a málem jsme museli vyhlašovat policejní pátrání, ale nakonec díky úžasným náhodám na poslední chvíli vše dobře dopadlo a mohli jsme si bezstarostně užít koncert a nakonec se tomu zasmát. Podobný příhody prostě k takovým výletům patří a alespoň bude na co vzpomínat a při dalších podobných výletech se tyhle historky určitě budou dávat k dobru :) Okolo Edenu už se to hojně hemžilo fanoušky a tak jsme tipovali, kolik lidí je tu vlastně přímo z Prahy. Každý, s kým jsme přišli do řeči totiž byl většinou z Moravy a už i v tom vlaku bylo znát, že většina lidí sem jede právě z této části republiky a z toho jsme vyvodili závěr, že příští koncert by měl být někde na Moravě, třeba na ostravských Bazalech, ať se pro změnu projedou ti z druhé strany :) Před stadionem bylo možno potkat i několik členů ze známých českých rockových kapel, kteří se nejpíš přišli inspirovat, jak se to má správně dělat... i když je jasné, že v našich podmínách takovému kolosu, jako je Metallica nelze konkurovat. Každý sem určitě přijel jen za zážitkem z koncertu a i tihle muzikanti možná někdy měli Metalliku za svůj vzor.
Program celého večera začal už v 17.00, kdy začala hrát první předkapela s názvem Gojira. Do arény jsem se dostal až nějak po půl šesté, takže jsem slyšel jen několik jejich posledních písniček a moc jsem z toho tedy neměl. Oproti roku 2008, kdy jsme se tísnili někde uprostřed davu v sektoru na stání, letos padal jasná volba na lístky na stání před podiem, kde člověk kapelu vidí z bezprostřední blízkosti a kde to tak nějak i víc žije. Je to sice o malinko dražší, ale za ten zážitek to stojí. Metallica letos přivezla i zajímavou součást podia, tzv. "Snake pit", což je výběh z podia ve tvaru trojúhelníku vedoucí do davu mezi lidi a uvnitř něj mají ještě možnost stát šťastlivci, kteří si ji vysoutěžili ve fanklubu Metalliky. Bylo tedy těžký zvolit, kam se vlastně postavit, aby bylo dobře a taky z blízka vidět. Nakonec jsem zakotvil v boční části podia před jednu z obrazovek, kde sice moc dobře nebylo vidět na druhou stranu rozlehlé stage, ale jinak to bylo blízko snake pitu i podiu a nevím, jestli bych našel tou dobou ještě něco lepšího, takže celkem OK.
Druhou předkapelu Machine Head už jsem si mohl poslechnout od začátku a tihleti tu s Metallikou rovněž hráli v roce 2008, takže složení programu se celkem podobalo. Nejsem nijaký fanoušek Machine Head, jejich tvorbu nesleduju a jen sem tam mě nějaký song zaujme. Vím ovšem, že je to kapela taktéž s docela velkým jménem a v klidu by mohla dělat headlinera na některém z velkých festivalů. Pro většinu metalového publika tedy určitě výborný na rozjezd večera. Co mě ovšem zarazilo hned při prvních tónech jejich vystoupení, to byl příšerný zvuk, který měl horší úroveň jak na nějakém zdejším lokálním hardcore koncertě. Zkrátka to rvalo uši! Po pár písních už se zvuk tak nějak srovnal, nebo si možná jen uši zvykly, ale i tak se mi to zdálo nějaké nestandartní a spíš to bude tím, že je zkrátka podělali zvukaři a úmyslně jim nastavili horší zvuk. Když totiž Machine Head skončili a začala zvukovka u Metalliky, tak snad všechny přítomné překvapil krásný, čistý a oproti MH snad o polovinu hlasitější zvuk kopáku na bicích a tak bylo jasné, že aparatura toho zvládne daleko víc, než se očekávalo po předkapelách. Takhle to ovšem chodí a předkapely s tímhle omezením asi musí být smířené. MH se jinak docela snažili a obzvlášť jejich kytarista hodně hecoval publikum, což se mu celkem dařilo a jejich hodinové vystoupení se většině asi celkem líbilo.

Všichni už se ale těšili na Metalliku, která si ovšem dávala na čas. Mezitím jsme si krátili čas diskutováním s ostatními fanoušky třeba na téma, kterou že písničkou asi koncert začne a nebo vzpomínáním na předešlé koncerty. Najednou jsme všichni byly jako jedna velká rodina a mladí i starší prostě na jedné lodi jménem Metallica. Nakonec ale se ale nějak před půl devátou rozeznělo všemi milované intro Ecstasy of Gold a vzápětí už se za bicími objevil Lars Ulrich a postupně za ohlušjícího řevu publika i ostatní členové této populární čtveřice. Typ na první písničku snad nikomu z nás nevyšel, protože Metallica spustila hodně starým hitem "Hit the Lights" z první desky, čímž určitě překvapila všechny přítomné. Ono vlastně celý koncert byl jedno velké překvapení pro všechny a nikdo přesně nevěděl, co kdy zahrají. Pražský koncert byl totiž úplně prvním koncertem Metalliky v tomto roce a odstartoval tak jejich evropské turné, věnované právě již zmiňovanému černému albu. Měli jsme tak možnost vidět vše v naprosté premiéře a nejvíce unikátní byl asi fakt, že zde některé písničky z černého alba zazněly vůbec poprvé v historii kapely, neboť je nikdy před tím na žádném koncertě nehrála. Praha si v tomto tedy může připsat světovou premiéru!
Na songy z Black alba se ale dostalo až o něco později. Hned jako druhá zazněla legendární vypalovačka "Master of Puppets", která rozparádila publikum dokonale, stejně jako např. hity "For Whom The Bell Tolls" nebo "Blackened". Nutno poznamenat, že zvuk měla Metallica oproti předkapelám nádherný, hlasitý a přitom čistý, jako z vymazlené nahrávky a tady se zvukaři opravdu pochlapili!
Po asi pěti těchto "úvodních" písních podium potemělo a na obří obrazovce se rozběhla projekce věnovaná právě slavnému albu z roku 1991, kde byly záběry z jeho natáčení ve studiu a z následné koncertní manie, která se po jeho vydání rozeběhla. Po tomto intru asi každý očekával, že kapela spustí úvodní peckou z tohoto alba "Enter Sandman" a Black album přehraje v celé své délce, jak slibovala. Metallica ovšem opět všechny překvapila a začala peckou "The Struggle Within", která se nachází na tomto albu až jako poslední a byla to zároveň jedna z těch premiérových. Kdo neznal z paměti track list tohoto alba, musel si po několika písních myslet, že schválně hrají tracky na přeskáčku, aby diváci byli více překvapení, těm bystřejším ovšem po několika písničkách došlo, že tohle album vlastně přehrávají v opačném pořadí od konce po začátek, což byl určitě dost dobrej krok, neboť ty největší hity se nachází právě v úvodu alba a koncert tak krásně gradoval. Na to, že některé písničky Metallica hrála poprvé v životě na koncertě a většinu z nich třeba po dlouhých letech, odehrála všechny docela sebejistě a drobné chybičky se určitě daly odpustit, pokud je vůbec někteří postřehli. Bylo ovšem trochu znát, že kapela s novým koncertním programem není ještě úplně zžitá a místy se objevovaly situace, které ještě nebyly úplně vyladěné. Například když rozjetý frontman James Hetfield stál při jedné z písniček až na hrotu výběhu, píseň skončila a jeho kolega Kirk Hammet začal vzápětí vybrnkávat úvodní tóny balady "Nothing Else Matters", z čehož byl James evidentně překvapen a rychle musel sprintovat zpátky na podium, kde měl při téhle písni stát na jiné "značce" a taky si vyměnit kytaru. Podobný okamžik nastal třeba i před baladou "The Unforgiven" a bylo prostě znát, že je to první koncert tour a James ještě ten playlist neměl tak zapamatovaný. Na jednu stranu to bylo zase aspoň upřímný a nevypadalo to jako nějaký cvičený divadlo. Na Hetfieldovi prostě bylo vidět, že si koncert užívá a to bylo přednější. Oproti roku 2008 na něm bylo taktéž vidět, že za tu dobu rapidně zestárl a taky asi i trošku pohubl a změnil účes, každopádně na to, že mu příští rok bude padesát, vypadá pořád výborně a v jeho věku bych chtěl taky tak dobře vypadat. Pro mě je tenhle borec ztělesněním takovýho toho pravýho rockera, přičemž nemusí mít ani dlouhou řepu na hlavě a nosit koženou bundu a stejně to z něj vyzařuje. Prostě i rocker dokáže vypadat dobře! V jednu chvíli se dokáže tvářit naprosto tvrdě a nekompromisně, dokáže skvěle vyhecovat vyprodané stadiony a z toho se zas dokáže usmívat a působit na lidi velice sympaticky. Prostě frontman na pravým místě. James jakoby se chtěl vrátit do historie i pomocí svého ohozu, když na sebe oblíkl různě ocvočkovanou džískovou vestu se spoustou nášivek, na kterých byly loga kapel jako Saxon nebo Motörhead přes celý záda, což bylo docela symbolický, jakoby i dnes už legendární Metallica vzdávala hold právě těmto legendárním kapelám, ze kterých tahle jejich muzika vzešla.

Přibývající věk byl znát i na kytaristovi Kirkovi, v jehož kudrnatým háru už se taky objevovaly šediny, ovšem na kytaru válí pořád znamenitě a jeho sóla a vůbec celé jeho umění je úžasný. Bubeníku Larsovi zas trochu začali ubývat vlasy a jedinej, kdo vypadá tak nějak pořád stejně je asi nejmladší člen posádky, basák Robert Trujillo, což je taky správnej showman a takovej dost dobrej opičák :-) Každopádně věk u nikoho z nás nezastavíme a nikdo z nás nebude v padesáti vypadat jako mladík. Důležitý je, že tihle muzikanti stále mají chuť ke koncertování a že dokážou stále naplnit stadiony. Kdyby totiž člověk zavřel oči, tak nepozná, jestli tam stojí tihle pánové v pětadvaceti letech nebo nyní. Muziku produkují totiž pořád výborně a je skutečným zážitkem je poslouchat, jak skvěle jim to pořád hraje. Navíc jsou vyzrálejší a jistě už naprosto sehraní, takže podávají pokaždé profesionální výkon.
Metallica je už vlastně takovej světovej cirkus, kterej kamkoliv přijede, tak sklízí obrovskej úspěch. Je to stejně zvláštní, jak taková čtveřice chlápků prostě někam přijede a hrnou se za nimi davy z celé republiky i z okolních států a tak je to všude po světě, kamkoliv přijedou. Staví se pro ně obrovský podia, všechno okolo už je nachystaný a oni jen přijedou, odehrají si to svý a zase jedou dál. Je to obrovskej kolos to jméno Metallica, musí se okolo toho točit obrovská spousta peněz, maká na tom jménu obrovský množství lidí, jsou potřeba tuny materiálu a všeho možnýho k přípravě jejich koncertů a stejně největší slávu sklidí jenom tihleti čtyři týpci. Jen tak jsem nad tím přemýšlel, jaký to pro ně asi musí být, když po nich šílí celej svět a oni vlastně jdou na koncert jako do práce. Určitě musí cítit stále velkou zodpovědnost vůči fanouškům a kdyby jim to začalo být jedno, tak by to byl průser, každopádně o tenhle velkej úspěch se zasloužili jenom oni samotní, stojí za tím zpočátku jen jejich dřina a úsilí skládat vlastní písničky a to, co přichází s následným úspěchem už za ně samozřejmě udělá jejich tým. Metallica si rozhodně úspěch zaslouží právem a každej, kdo se do tohohle "cirkusu" příjde podívat, odchází pokaždé s nezapomenutelnými zážitky.
Zpátky ale k průběhu koncertu. Black album tedy bylo přehráváno pozpátku a tak koncert mohl vrcholit právě těmi největšími hity z něj, jako je "The Unforgiven", "Sad But True" a na závěr pecka "Enter Sandman", při které opět létaly dělobuchy a světlice nad stadionem. Ačkoliv vím, že při téhle písničce tam ty petardy práskají, stejně jsem se jich na poprvé lekl, bo u toho podia to byly šlupky jak blázen a přehlušily i rachot z repráků. Koncert v tu chvíli ale už gradoval. Metallica se po téhle písni rozloučila, ale bylo jasné, že povinné přídavky musí nastat a tak se také po chvilce stalo. James toho za celý večer tentokrát moc nenamluvil a až nyní se zeptal, zda se nám živé podání černého alba líbilo a oznámil, že to bylo právě zde poprvé, kdy hráli některé písně živě. Následně odstartoval vypalovačku "Fuel" a po stranách podia vyšlehly obří plameny, takže jsme se při tom celkem ohřáli. Nejvíce přídavnách efektů použila Metallica právě až v závěru koncertu a ta nejhezčí podívaná přišla v následující písni "One", kde nezústalo jen u válečných pyrotechnických efektů v úvodu, ale stadion pak prozářil i velký počet laserových paprsků a byla to skutečná laserová show. Byl docela zážitek sledovat, jak vám laserové paprsky tvoří pomyslnou střechu nad hlavou a když se člověk podíval za sebe do stadionu, vytvářely tam neskutečné obrazce. Bylo to vše zesynchronizované s hudbou takže paprsky hezky šlehaly do rytmu Larsových bicích a bylo to fakt zajímavý. Pokud je mi známo, tak tenhle prvek Metallica použila na koncertech vůbec poprvé a i když možná někteří ortodoxní fans mohli tvrdit, že na metalový koncert se tohle nehodí, tak ve skrytu duše se jim to určitě muselo líbit, bo takováhle show se moc často nevidí. No a pak už přišel úplný závěr a song "Seek and Destroy", který nesmí chybět a v tu chvíli se ze střechy podia začaly mezi fanoušky snášet obří nafukovací černé balony s logem kapely, se kterými si dav pinkal nad hlavami a někteří si tyhle balony ukořistili i jako suvenýr. Pár z nich jsem jich měl taky na dosah, to by mi je ale vyšší zástupci publika nesměli vypinkávat z rukou :-) Nijak mě to ovšem nemrzí, protože jsem si z tohohle koncertu následně odvezl suvenýr pro mě daleko cennější. Po závěrečné písni nastala ze strany Metalliky dlouhá, několikaminutová děkovačka, při které samozřejmě kytaristi rozhazovali trsátka a bubeník paličky a já měl to štěstí, že ke mě dolétly trsátka zrovna dvě a přitom každé jiné. Když jsem byl ještě malý, viděl jsem v nějakým časopise vyfocený právě jejich pomalovaný trsátka a dosti se mi to líbilo, bo v té době bývaly většinou snad jen jednobarevný a Metallica je měla, jako jedna z mála, hezky udělaný. Dneska už to má, pravda, každá pořádná kapela, ovšem to, že mám doma dvě trsátka od Metalliky, tak to je pro mě snad největší suvenýr na světě, který se cení zlatem :-) Jsou navíc hezky umělecky vyvedený, přičemž jedno z nich je takové památeční právě ke dvacátému výročí od vydání Black alba a na druhém je karikatura Larse Ulricha za bicíma, takže docela sběratelský kousky. Takže bonus navíc a ty prachy za vstupenku za tohle všechno určitě stály, i když člověka z toho věčnýho stání bolí záda a za krkem, ale šel by příště stejně znova! :)

Show Metalliky sice byla a asi už vždy bude v mnoha věcech podobná, ale pokud to člověk vidí jednou za pár let, je mu to vždy vzácné. Oproti roku 2008 bylo však několik detailů vylepšeno, ať už to byly zmiňované laserové efekty anebo projekce na obří obrazovce, kde už nebyly jen záběry z podia, ale docházelo i na různé animace nebo projekce z videoklipů, což bylo dalším obohacením. Velkým plusem byl jistě i Snake Pit, díky němuž mohlo mít více fanoušků kapelu na blízku a ze všech stran, no a ohňostroje, které létaly nad hlavami tu už sice byly, ale pokaždé publikum uchvátí. Před čtyřmi lety koncert byl až v červnu, kdy bývá světlo déle do večera a koncert tak postrádal tu správnou noční atmosféru, která se dostavila až v závěru. Nyní to bylo o měsíc dříve, takže se sice taky začínalo za světla, ale tma přišla daleko dřív a bylo to to pravé, co se na rockový koncert sluší, aby vynikly všechny světla a efekty. Zajímavostí je, že kromě jediné pecky "Fuel" z roku 1997 na tomhle koncertě nezazněly hity mladší než právě z roku 1991. Byla to tedy spíše taková vzpomínková show, ale myslím, že nikomu nevadilo, že nehráli novější pecky, bo v tomhle období Metalliku stejně všichni milovali nejvíc a většina z nás, která v té době ještě jejich show nemohla navštívit, si určitě díky tomuhle turné jejich nejslavnější období ráda připomenula.
Do Prahy na Metalliku údajně dorazilo kolem 36 tisíc lidí a jsem rád, že jsem mohl být mezi nimi a být součátí téhle "Metallica family", jak nás členové téhle bandy rádi označují. Miluju tuhle muziku, miluju tu energii,která z toho leze a pokud se sem tahle kapela ještě někdy podívá, v což všichni věříme, nejspíš opět nebudu váhat nad dalším výletem. A vy, milí čtenáři, pokud máte taky nějakou kapelu, kterou máte rádi, obětujte ty peníze a vyražte si na ni. Ty zážitky pak totiž stojí za to a alespoň já z nich žiju ještě několik dní po koncertě, kdy to člověk teprve vstřebává. Nějakej poslech z přehrávače nebo záznam koncertu na DVD se totiž žádnýmu takovýmu prožitku nevyrovná. Pak už vám tu kapelu můžou zahrát tak akorát nad hrobem a k čemu vám budou peníze ušetřený za vstupenku? :-)

FOTKY Z KONCERU ZDE!!!

For Whom The Bell Tolls; The Struggle Within; The Unforgiven; Enter Sandman
That´s all! :-)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 miro-smajda-daily miro-smajda-daily | Web | 21. května 2012 v 12:31 | Reagovat

škoda, že jsem se na ně nedostala, jsou úžasní ♥

2 Lilly Lilly | E-mail | Web | 21. května 2012 v 13:19 | Reagovat

Tiež som chcela ísť, som strašne veľký fanúšik, no je to ďaleko a dozvedela som sa to pozde, keďže sme mali odpojený internet. Škoda, vyzeralo to fakt úžasne <3

3 Lucie Lucie | Web | 21. května 2012 v 14:54 | Reagovat

Lituju toho, že jsem si termín koncertu nezjistila dřív. Doufám, že půjdu na jejich příští koncert...

4 hodic hodic | 22. května 2012 v 22:41 | Reagovat

Recenze je dobrá... ale zajmalo by mě kdes vzal že tam bylo víc moraváků než Pražáků? :D  to že ses ptal cca 50 lidí fakt o ničem nevypovídá... ale to je vedlejší. Jako hlavní bych tě chtěl poprosit aby sis změnil tohle zelený pozadí... řechází z toho oči.

5 RUDA RUDA | E-mail | Web | 23. května 2012 v 11:43 | Reagovat

hodic: To o těch Moravácích a Pražácích bylo samozřejmě míněno jako vtip! ;-) O změně designu stránek uvažuju už delší dobu, ale zatím to asi nechám tak. Holt už je to zvyk :-?

6 modlas modlas | 4. června 2012 v 18:33 | Reagovat

"Nějakej poslech z přehrávače nebo záznam koncertu na DVD se totiž žádnýmu takovýmu prožitku nevyrovná. Pak už vám tu kapelu můžou zahrát tak akorát nad hrobem a k čemu vám budou peníze ušetřený za vstupenku?" :-)
NAPROSTEJ SOUHLAS :-)

7 Hanka Hanka | E-mail | 21. června 2012 v 17:18 | Reagovat

Ahoj...tak tenhle článek se měl objevit 8.5. ráno na Novinkách!!!!!
Kdo na koncertě byl a ráno si přečetl výplod paní redaktorky z Novinek na Seznamu, tak se mu musela otevírat kudla v kapse! Myslím, že tady v tom článku jsi vystihnul pocity zhruba 35 tisíc lidí...jen asi paní redaktorka s tebou nebude souhlasit :-D . Je mi 41 let, Metallicu poslouchám od roku 1986...jsou absolutně nejlepší a myslím, že zrajou jako víno! Na to, co všechno mají za sebou, byli v super formě...Takže jim dík za neskutečně krásnej koncert a tobě  za úplně bezva článek, fotky a videa!!!
Hanka

8 RUDA RUDA | E-mail | Web | 22. června 2012 v 21:56 | Reagovat

[7]: Hanko, děkuju za tvé řádky, moc si tvého názoru vážím a jsem rád, že sis udělala čas, můj report si přečetla a  napsala jsi fajn komentář. Díky. Článek na Novinkách jsem taky četl a myslím, že ta paní byla úplně mimo.... tak nějak nevim, proč tam lezla a co od takového koncertu vůbec očekávala :)

9 Martina Martina | 18. listopadu 2013 v 20:59 | Reagovat

Ahoj, prosím nevíte, kde se taková trsátka dají koupit? Chtěla bych je dát k Vánocům své nejlepší kamarádce, která miluje Metalicu :-)

10 RUDA RUDA | E-mail | Web | 19. listopadu 2013 v 10:46 | Reagovat

Ahoj. Taková trsátka se koupit moc nedají. Člověk musí mít štěstí a chytit si je na koncertech. Viděl jsem ale kdysi na netu nějakou burzu, kde kšeftovali fanoušci s trsátkama Metalliky, tak zkus pohledat na netu a možná něco najdeš.

11 RUDA RUDA | E-mail | Web | 19. listopadu 2013 v 10:49 | Reagovat
12 Hanka Hanka | E-mail | 10. července 2014 v 11:28 | Reagovat

Ahoj, tak jsem si vzpomněla na tvůj nádhernej článek ke koncertu v roce 2012...a jen jsem se chtěla zeptat, jestli jsi byl na koncertě letos v Holešovicích. Protože i přes to naprosto příšerný počasí to byla obrovská bomba!!  Ještě teď mě bolí celý tělo, ale nádhera!! Doufám, že je ještě aspoň jednou v životě uvidím!!!
Měj se ...Hanka ;-)

13 hovado hovado | 10. července 2014 v 19:10 | Reagovat

[12]: Hanka: Ahoj, díky za ohlas na článek a že sis i po takové době vzpomněla a vrátila se sem! To mě opravdu těší. Letošní koncert jsem si bohužel musel nechat ujít a lehce Ti závidím, stejně jako mým kamarádům, kteří tam byli. Určitě to muselo být super. Taky doufám, že se sem tahle kapela ještě párkrát vrátí a ještě je uvidíme. Další příležitost už zmeškat určitě nechci, protože an ně se dá dívat pořád!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama