Červenec 2012

Noc plná hvězd 2012 - Po 20-té a naposledy! (29.- 30.6.2012)

25. července 2012 v 16:42 | RUDA |  Akcičky
Všechno má svůj konec a letos se bohužel dočkal svého konce náš nejoblíbenější český festival Noc plná hvězd v Třinci. Stihl přitom však ještě zároveň oslavit i své jubileum, neboť se letos konal už po dvacáté a pro mě osobně to byl již desátý ročník v řadě, který jsem tu navštívil. Být tady s vědomí, že je to již poslední ročník, bylo trochu zvláštní a smutné, ovšem rozlučka to byla více než důstojná a zvesela jsme si zavzpomínali na všechny ty staré a nutno říci dobré časy, takže to bylo takové malinké Best off na závěr! :-)

Co říct na úvod? Tak trochu se mi chce nostalgicky zavzpomínat na existenci tohohle festivalu a na to, jak mi vlastně i ovlivnil život...akorát nevím, jestli tím začít nebo si to ponechat až na závěr článku. Proč ale vlastně Noc plná hvězd letos končí? Pro řadu lidí nepochopitelné rozhodnutí, kdo však vidí trochu do zákulisí, tak ví, že v dnešní době je vše jen o penězích a NPH v posledních letech začala značně prodělávat. Z festivaly se v ČR totiž roztrhl pytel a i když třinecký festival patřil řadu let k těm největším a nejznámějším v republice, začal za ostatními prostě trochu pokulhávat. Řada lidí to přičítá nevhodně zvolené dramaturgii programu v posledních cca třech letech neboť se do Třince zvaly kapely sice světového formátu, ale tak trochu s již se zapomenutými jmény. Působilo to prostě tak, že si pořadatelé chtěli splnit sny a přilíkat sem kapely, které byly slavné v dobách jejich mládí, ale tak nějak zaspali dobu a nedošlo jim, že festivalové publikum tvoří povětšinou mladí lidé, kteří chtějí přeci jen už trochu modernější hudbu. Do Třince se sice svého času sjížděla i hromada metalistů, jenže jakmile se rozběhnul konkurenčí festival Masters of Rock ve Vizovicích, začala jich spousta jezdit právě tam, protože tam přeci jen měli více těchto zahraničních hvězd na jednom místě a ne jen třeba jednu nebo dvě za večer jako tomu bylo v Třinci. Třinecký festival si od počátku zakládal tradici na tom, že to byl česko-slovensko-polský festival a program tvořily hlavně kapely z těchto zemí. Když byl doplněn nějakým zahraničním headlinerem, bylo to super. Pak se mi ale zdálo, že NPH chce konurovat právě MORu, ale to se jí nedařilo, protože na to zkrátka nebyly prostředky. A na tomhle to asi začalo ztroskotávat. Lidi si samozřejmě zvolí bližší festival, dnes už se nemusí jezdit za kapelami přes půl republiky, nějaký fest je v každém druhém městě, ale pro některé fandy to byla zkrátka tradice, měli oblibu v tomhle místě, měli tu přátelé a vyhovovalo jim to tu, protože NPH byla spíše takovým pohodovým festivalem.

Vzpomínám si na svůj první ročník tady. Psal se rok 2003 a největšími hvězdami tu byli Kabáti a německá zpěvačka Doro. Zbytek tvořili české a slovenské kapely. A na Borku bylo narváno. Vzpomínám, jak Pepa Vojtek tehdá žasnul nad tím, kolik na ně přišlo lidí. A šlo to! Další ročník byl taky super, ale pak už to začalo pozvolna opadávat. Začaly se zvát (podle mě zbytečně) čím dál dražší kapely ze zahraničí, samozřejmě i doba se změnila a všechno to zkrátka bylo o penězích. A jak to dopadlo letos? Nebylo tu sice narváno jako tehdá na Kabátech, ale bylo tu minimálně třikrát více lidí než loni a hned byl na zaplněnou plochu před podiem hezčí pohled. A proč? Stačilo málo... vynechat zahraniční hvězdy a vsadit na českou a slovenskou scénu. Samozřejmě velký podíl hrál i fakt, že se lidé prostě přišli s tímhle festíkem rozloučit, když to bylo jeho finále a zavzpomínat na starý časy, řadu lidí přilíkal i páteční megakoncert Jarka Nohavici, ovšem i v sobotu tu byla návštěva slušná a největšího aplausu si stejně vyslouží tuzemské kapely. Mě se prostě letošní program líbil a myslím, že touhle cestou by se dalo pokračovat dál. Není to prostě jen o tom udělat čistě metalový festival, jsou tu holt lepší, ovšem v téhle lokalitě by šlo pokračovat formou rodinného festivalu, který přiláká širší spektrum posluchačů a myslím, že vůbec nikomu nevadilo, že tu spolu s Dogou, Škworem a Arakainem hrál třeba Jarda Uhlíř, Jirka Schmitzer nebo kapela No Name či Blue Effect. Každý si tu přišel na své a takhle by to mělo vypadat. Proč utrácet zbytečně za hvězdy, které nalákají jen pár ortodoxních fans a ostatním nic neřeknou? Jo, to by se musela pozvat Metallica nebo jiná megastar, aby zaplnila stadion, ale v Česku stačí, když se udělá festival těch nejpopulárnějších českých interpretů. Kabát, Tři sestry, Divokej Bill, Nohavica...tihle všichni dokážou přilákat davy. Zkusil bych jít touhle cestou ještě další ročník a pak by se teprve vidělo, jestli je NPH opravdu tak neúspěšná. Chápu, že to není žádný med, pořádat takový festival, je potřeba velká podpora sponzorů, ovšem tým okolo Petra Šišky už několikrát dokázal, že to jde a věřím tomu, že by se snad ještě od toho dna dokázali odrazit. Jen to chce prostě změnu a myslím, že letošní ročník ukázal ten správný směr a dal se zhodnotit jako úspěšný.

Pátek

Jaká tedy byla ta letošní derniéra? Pro mě osobně velmi povedená, i když to tak dobře nezačalo. Do Třince jsme vyjeli brzo po poledni, abychom konečně aspoň na poslední ročník přijeli tak nějak v rozumný čas. Myslíte, že se nám to povedlo? NE! :) Je už snad tradicí, že se po cestě něco podělá a každoročně se buď naskytne nějaké stání v koloně, objížďka nebo jiné zdržení. Tentokrát jsme si vyžrali snad všechno. Objížďky byly po cestě dvě, na jedné z nich jsme stáli v koloně a aby toho nebylo málo tak v té koloně nám do auta ze zadu dvakrát po sobě napral kamion. Ano, při rozjíždění v koloně nás zkrátka hrnul před sebou a kdybych nezačal troubit, orval by nás s klidem i z boku. Jaké bylo překvapení, když jsem vylítl s těmi nejhrubšími nadávkami z auta a v kamionu seděla jen drobná mladá slečna, která mi tvrdila, že ten kolos řídí, ale že nás před sebou vůbec neviděla. Holt, kdo by to byl řekl, že při stání v koloně před vámi někdo bude stát, že?! :-) No byla to nezávidihodná situace. Nevěděli jsme vůbec ani lokalitu, ve které stojíme, nakonec jsme se rozhodli vyřešit to bez policie a sepsali jsme záznam o nehodě a přitom ostatním zdržovali provoz,bo kamion neměl kam uhnout, takže to byl celkem stresík. Zdržení jsme tím pádem nabrali extrémní, ale ve finále jsem se to snažil brát pozitivně a byl rád, že se nikomu nic nestalo a pojal jsem to jako novou životní zkušenost, bo jsem se v téhle situaci ocitnul poprvé. Pomačkané plechy se opraví tak snad všechno bude po domluvě OK. Ale nasere to! :-)
Do Třince jsme díky tomu dojeli snad až někdy k večeru a já osobně jsem měl po náladě. Navíc jak ze mě opadl ten stresový adrenalin, byl jsem z toho úplně unavený a tzv. bez břinku, takže už jsem se docela těšil na nějaké to pivo a na panáka, abych se trochu uvolnil. Původně jsme měli spát na hotelu, ale nakonec nás celou bandu ubytovala Ivetka s Michalem ve svém bytě a poskytli nám tím servis k nezaplacení, za což jim ještě jednou moc děkujeme, protože to bylo zkrátka super a mohli jsme být všichni na jednom místě, takže jsme za celý víkend zažili i spoustu srandy. Na Borek jsem se dostal až nějak kolem sedmé večerní. Trochu skluz oproti původnímu plánu, ale byli jsme tam a to je důležitý. Ve VIP zóně jsem se pozdravil s Dogou a ostaními kamarády, přičemž všichni už věděli, co se nám po cestě stalo a projevili starost o to, jestli jsme všichni OK, což od nich bylo jistě hezký. Holt ta informace o naší nehodě nějak dorazila do Třince dříve, než my!:-) Na podiu zrovna dokončoval svůj set Vladimír Mišík s kapelou, od kterého jsem slyšel sotva dvě písničky, což je škoda, bo jsem si jeho koncert ze zajímavosti chtěl taky poslechnout, jelikož některé jeho písně jsou fakt kvalitní. No ale nebylo mi přáno vidět víc, takže jsem začal hledat své kamarády na ploše.
Tady už se postupně začali scházet všichni staří známí jako Sidny, Deniska, Ondruchovic rodiče (nyní už čerství prarodiče), DinoPavel s rodinkou, PSG Myrmus, Chechtavá,Heňo, k velkému překvapení dorazila i Peťa Skácelovic a spoousta dalších, na který bych nerad zapoměl, ale vyjmenovávat všechny by bylo na dlouho! ;) Každopádně každýho známýho človíčka jsem tu rád potkal a aspoň krátce nějak povykládal a bylo to super zas některý lidi po tak dlouhé době vidět. Obrovskou radost jsem měl třeba i se setkání s Karwinioczkou a Zuzlikem, který vlastně patřili mezi ty první naše navázaná přátelství na tomto festu a myslím, že na mě bylo vidět, jak jsem nefalšovaně šťastnej z toho, že je tady vidím, protože třeba s Andrejkou (čili Karwinioczkou) jsme se neviděli už hezkých pár let a byl jsem moc rád, že se s tímhle festem přijela rozloučit a zavzpomínat na to, jak jsme tady kdysi peklili. Bylo fakt super si s nima tak lehce zavzpomínat a člověk si fakt uvědomil, že to už je kus života a ten čas letí jako blázen. Bylo moc hezký, že se dojeli podívat za starými kamarády, i přesto, že už mají rodinku a starost se stavbou domu. Prostě si ten čas našli, což se bohužel nedá říct o některých tradičních návštěvnících, kteří na tenhle "pohřeb NPH" nedorazili, ale ty to může jedině mrzet, protože to tu letos bylo opravdu moc fajn a stálo to za to.
Páteční program pokračoval kapelou Blue Effect jehož nejvýraznějšími postavami jsou kytarista Radim Hladík a zpěvák Honza Křížek a jelikož jsem furt někde poletoval a bavil se s přáteli tak jsem je poslouchal jenom jedním uchem, ale i tak jsem stačil zaregistrovat, že to co hrají je moc dobrá muzika. Svůj koncert začali skladbou "Sluneční hrob", známou ze závěrečných titulků z filmu Pelíšky a pokračovali moc dobrými skladbami, ze kterých byla slyšet nefalšovaná radost z hraní. Nikdy jsem je naživo před tím hrát neviděl a jako předvečerní kulisa k pátečnímu pokecu se to skvěle hodilo. Někdy bych ovšem rád zašel na jejich koncert a vychutnal si tu jejich muziku se vším všudy. Myslím, že by to nebylo vůbec špatné.
Hlavní část pátečního večera ovšem patřila písničkáři Jaromíru Nohavicovi. Ten zde měl odehrát zhruba čtyřhodinový megakoncert, ke kterému si přizval řadu hostů, převážně z tohoto třineckého okolí a celý tento program nesl název Cug z Werku (čili vlak ze železáren), což mělo symbolicky označovat odchod Noci plné hvězd z Třince. Nutno říct, že celý tenhle večer byl vymyšlen takřka dokonale a kdyby se konal až v sobotu na úplný závěr, bylo by to ještě dokonalejší, protože to byla opravdu rozlučka se vším všudy. Vše se navíc zaznmenávalo na DVD, takže snad z toho vyjde pěkná památka. V hlavní roli tedy byl Jarek Nohavica a tomuto koncertu předcházely opravdu velké přípravy. V zákulisí se kolem pana Nohavici chodilo doslova po špičkách, všechno muselo být precizní a bylo vidět, že z něj mají všichni velký respekt. Před podiem byl vydán i přísný zákaz focení pod pohrůžkou pokuty a možného zrušení koncertu, což bylo sice těžko uvěřitelné, ale bylo vidět, že organizátoři chtěli zachovat Jarkovi klid a komfort, neboť je to zkrátka velká hvězda. I na Nohavicovi byla znát před koncertem nervozita a bylo vidět, že chce mít všechno dokonale připravené. Sám např. přišel za Dogou do šatny aby si ještě na poslední chvíli s Izzim doladili tóninu společné písně, což následně dělal i s ostatními hosty a bylo vidět, že i po těch letech co vystupuje, nechce své fanoušky zklamat nějakým podprůměrným výkonem a chce mít vše v naprostém pořádku.
Před podiem už na něj čekal obrovský dav lidí a takováhle návštěva už na NPH hezkou řádku let nebyla. Hned to vypadalo víc pozitivně a atmosféra tu díky tomu byla jako za starých časů. Jarek na úvod civilně předstoupil před lidi, pozdravil se s nimi, oznámil, že nás společně čeká dlouhá noc a tenle Cug z Werku rozjel úvodní slokou "Z Těšína vyjíždí vlaky co půlhodinu..." a když všichni společně začali zpívat refrén "Dokud se zpívá, ještě se neumřelo", bylo to více než symbolické. Po asi pěti úvodních písničkách už si na podium přizval prvního hosta, což byla kapela Doga, která má s tímhle krajem a festivalem taktéž hodně společného, neboť jsou tu téměř doma a společně si střihli pecku "Vím jak bolí", jejíž text napsal před lety právě Nohavica. Izzi byl evidentně před tímhle setem taky hodně nervózní, protože přeci jen stát na podiu s takovou personou byla určitě velká zodpovědnost, ale nakonec vše ustáli se ctí a tohle spojení bylo během toho večera jedno z nejvydařenějších. Doga odehrála svůj set unplugged, přičemž Nohavica dal každému z hostů prostor na další asi čtyři samostatné písně, během nichž si mohl odpočinout v zákulisí a večer díky tomu tak hezky plynul.

Dalším z těch výraznějších hostů byla místní mladá zpěvačka Ewa Farna, se kterou si Nohavica rád před vystoupením trochu zavtipkoval a následně odehráli polskou písničku z Ewina reprtoáru, která podle mě zas až tak dobře panu Nohavicovi nesedla, ale i tak to bylo zajímavé vystoupení. Dalšími hosty byly např. místní kapela Blaf, folklorový Gorole, se kterými si Jarek dal i nějakou tu lidovku a na závěr kapela Legendy se vrací.
No a jelikož jsem měl možnost být v backstage a nikdy před tím jsem panu Nohavicovi nebyl tak na blízku, chtěl jsem si s ním udělat i nějaké to památeční foto, protože ho jako umělce, stejně jako spousta ostatních, velmi uznávám. Člověk ovšem musel odhadnout ten správný okamžik. Chtěl jsem ho vyhmátnout během některé z jeho přestávek, jenže po celou dobu tu chodil nervózně jako lev v kleci a člověk z něj měl respekt, navíc když byl vydán ten zákaz focení, měl jsem obavu, abych něco neposral :) V poslední třetině večera už ale bylo vidět na Jarkovi jakési uvolnění z toho, že vše dobře probíhá a lidi se před podiem skvěle baví a v okamžiku, kdy se postavil vedle mě už jsem neváhal a o to foto jsem ho poprosil. Naštěstí to v tu chvíli nebyl žádný problém, foto proběhlo, Jarek mi ještě poté podal přátelsky ruku a poplácal po zádech, něco jsme spolu i prohodili a tím mi dokázal, že to není žádná nafoukaná hvězda, jak z něj možná někteří před koncertem dělali. Ano, možná má některé náročné požadavky a chce mít řadu věcí precizních, ale za prvé už tady něco dokázal a může si to dovolit a za druhé to vše pořád dělá pro to, aby se zavděčil publiku, aby jeho vystoupení bylo stále dokonalé.

Nohavica v závěru koncertu ještě stačil pokřtít svou novou desku "Tak mě tu máš", která se právě zde začala prodávat poprvé a jejím kmotrem se stal Izzi z Dogy. Nekřtilo se šampaňským ani jiným alkoholem, ale Nohavica poprosil všechny přítomné, aby mu na jeho desku foukli jako sudičky, což musel být při tom počtu lidí asi pěkný větřík, neboť Izzimu při tom i zavlály trochu vlasy :) Následně hodili CD do davu a Jarek to uzavřel slovy: "Kupujte si desku, vypalujte si ji....Jak říkám: Palte, palte, živý koncert nevypálíš. Jsem rád, že jste tady!" A to byla zlatá slova. Tenhle umělec si moc dobře uvědomuje, že už dávno muzikanti nejsou živí jen z nahraných alb, ale že živé koncerty jsou jedinečné a neopakovatelné a ta koncertní atmosféra a harmonie mezi publikem a muzikantem se zkrátka vypálit ani zkopírovat nedá.
Jarek tedy prokládal své písně i z této nové desky spolu s těmi staršími, závěrečný blog odehrála kapela Legendy se vrací, která ze všech hostů hrála nejdéle a Nohavica se přitom účastnil své autogramiády, která trvala tak hodinku. Legendy na závěr byla správná volba. Jejich členové patří zároveň k hlavním organizátorům NPH a tak i pro ně to byla taková rozlučka s tímhle festem, kterou pojali ve velkém stylu a opět létaly prskavky a konfety a kluci hráli jako z partesu. I my v publiku už jsme byli v té správné náladě a dělali jsme nejrůznější kraviny, přičemž v závěru už jsme tančili v kroužku s bosýma nohama na trávě a všechno nám bylo ukradený, protože jsme si to zkrátka užívali a musím říct, že dokonale. Nejde snad ani popsat.
Možná, že už nikdo ani moc nečekal, že se Nohavica vrátí na podium, ovšem po dokončení jeho autogramiády opět přišel se svou harmonikou a přizval všechny účinkující toho večera, aby si společně zazpívali místní halekačku, do které si jednotlivci měli vymýšlet improvizované sloky, což byla celkem sranda, obzvlášť ve chvíli, kdy si Ewa Farna udělala legraci sama ze sebe a ze své nedávné nehody po maturitním večírku, což si v další sloce vzal hezky na paškál i Jarek Nohavica a všichni se dobře bavili. Nádhernou uvolněnou atmosféru podtrhl ještě dlouhý závěrečný ohňostroj, který byl možná dražší než všechny kapely na letošní NPH dohromady, ale bylo to fakt krásný se na to dívat a při tom tak v duchu vzpomínat na všechny ty předešlé ročníky a na zážitky, které jsme tu zažili. Opravdu se mi v té chvíli začalo promítat všechno to hezký, co jsem tu prožil, se všema těma lidma, co jsem tu poznal a tak trochu mi z toho bylo smutno. Ale tak hezky smutno, protože vím, že to tu pokaždé bylo super a i když už třeba nebude fungovat tenhle fest, tak tím nám život nekončí a spíš můžem být rádi za to, co nám přinesl. Páteční večer se skutečně povedl a byla to víc než důstojná rozlučka s tímhle festivalem.
Jaromír Nohavica a hosté: (0:01) - Dokud se zpívá; (1:44) - Těšínská; (4:18) J.Nohavica + Doga - Vím jak bolí; (7:55) - Doga - Camarro; (9:29) - Doga - Máš vůni tequilly; (10:35) - J.Nohavica - Hlídač krav; (11:11) J.Nohavica + Ewa Farna; (15:48) - křest CD "Tak mě tu máš"; (18:44) - společné vystoupení všech hostů Jarka Nohavici


Sobota

Ten však ještě zdaleka nebyl u konce a druhá sobotní část ho teprve čekala. Sobota už patřila spíše těm pravověrným rockerům a oproti pátku se vrátila do starých kolejí. Změnou na letošní NPH bylo to, že chyběla Béčková scéna a místo ní bylo stanové městečko. Popravdě mi to ani nějak nechybělo, bo jsem tam v předešlých ročnících chodil jen sporadicky a víc se věnoval kapelám na hlavní scéně. Ta letos zústala tam, kde byla vždycky a první kapelou, kterou jsme v sobotu shlédli byli až Mandrage ve 13:10 neboť jsme poněkud dlouho spali po předešlé dlouhé noci :) Mandrage se dali poslouchat, ale tak nějak je poslední dobou úplně nemusím. Sidny navíc pojala podezření, že jejich zpěvák musí snad frčet na drogách, bo je až nepřirozeně vychrtlý oproti minulému roku, ale o tom já se nebudu vyjadřovat :-)
Další mladou kapelou byly Rybičky 48, kterou jsme zkouknuli jen tak zpovzdálí z deky, trochu mi přišlo divné, že v duetu "Zamilovaný/Nešťastná" zní hlas Báry Zemanové, která tady vůbec nebyla, ale asi to mělo být jako vtípek :) Sobotě už od rána vládlo extrémní horko, což už jsme tady dlouho nezažili a v posledních letech tu převládal spíš déšť nebo mokro. Poslední ročník se holt vydařil i po stránce počasí, ovšem i přes to bych nějaký ten mráček uvítal, protože to pak bylo až neúnosné a marně jsem vzpomínal na ročník, kdy nás tu kropili hasiči. Tentokrát jsme se kropili alespoň sami navzájem, ale horko ubíralo člověku energii a ani se na tom slunci nedalo pít, takže jsme si to šetřili až na večer. Následující polskou metalovou kapelu Crystal Viper s krásnou zpěvačkou Martou Gabriel jsem si chtěl taky poslechnout, ovšem ještě než nazvučili, šel jsem si odpočinout do stínu do auta, kde jsem na chvilku i zadříml, takže jsem viděl asi jen poslední tři písničky. Stejně se mi ale zdálo, že hráli nějak krátce.

Následovali Horkýže Slíže a ti přilákali před podium doposud největší sobotní dav. Jsou tu zkrátka velice oblíbení a na jejich muziku tu pařilo spoustu lidí. Opět nechyběla spousta vtípků a samozřejmě spousta jejich největších hitů. Horkýže si během písničky "Malá Žužu" přizvali na podium i milého hosta v podobě zpěvačky zvané Gigi (nebo jak?!), která odzpívala známý refrén a rozproudila určitě i mnoho pánů v publiku. Horkýže se rozloučili svým posledním velkým hitem "Mám v piči na lehátku" a rozhodně ani zde nezklamali. Na konec roku je v očekávání jejich nová deska, tak snad bude opět veselá a slováci tak zase příjdou i na podia s něčím novým.
Málokdo by to čekal, ale na Noci plné hvězd vystoupil i zpěvák a skladatel Jaroslav Uhlíř. Jen tak sám s pianem se posadil před publikum, spustil filmovým hitem "Severní vítr" a lidi si okamžit podmanil. Jeho set se skládal převážně z pohádkových písniček, kterých má na kontě spolu se Zdeňkem Svěrákem opravdu hodně a většinou se z nich stali notoricky známé popěvky, za což tedy určitě také patří uznání. Spousta dospělých si tedy rádo zazpívalo písničky z dob svého dětství a málokdo by tímhle interpretem na rockovém festivalu opovrhoval. Prostě takové fajnové uvolnění během podvečera. Během jeho vysoupení nás ale přepadl hlad a trochu i únava z toho horka, takže jsme se s Hankou a Májou rozhodli zajet si odpočinout do hostitelského bytečku, přičemž měla následovat kapela No Name, kterou jsme se rozhodli vynechat.

Po hodince odpočinku jsme se vrátili na místo, kde jsem chtěl vidět hlavně kapelu Dymytry, jejichž písně mám už celkem naposlouchané, ale ještě nikdy jsem je neviděl hrát naživo. Jsou to takoví týpci v hororových maskách, připomínajících predátora a hrají docela povedenou muziku. Tvrdou, melodickou a přitom je to pořád takovej ten českej bigbít. Mají holt svou image, kterou se tak nějak propracovali, mají určitě i své konexe v branži a tak se nějak vyšvihávají nahoru, přičemž už je zná docela dost lidí. Je to mladá kapelka, které držím palce a určitě jsem zvědavej na další tvorbu. Hrají zde kvalitní muzikanti a obzvlášť zpěvák má velice dobrý hlas a umí to s publikem, takže určitě to nejsou jen amatéři, kteří by byli zajímaví jen kvůli těm maskám. Prostě jim to tak trochu pomohlo, ale zas tohle na naší scéně chybělo, takže proč ne?! Jejich živým koncertem jsem tedy byl docela nadšen a moc se mi líbili. Kapela, která mě přesvědčí i na živo si mě jako fanouška už získat dokáže a těmhle klukům se to asi povedlo, takže palec nahoru! :)
Škwor - známá to partička, která nezklame a které se tak trochu i styl kapely Dymytry blíží odehrála vystoupení následující a taktéž sklidila velký úspěch a přilákala velký dav. Tahle kapela už patří mezi ty nejlepší rockové kapely u nás a lidi na festivalech si ji žádají. Svými hity dokážou zaujmout, lidi s nima rádi zpívají, nejsou to žádný měkoty a mají je rádi kluci i holky. Jako jedna z mála českých kapel vozí i na festivaly své pyro efekty, a tak, i když hráli za bílého dne, nějaký ten efektní plamínek vyšlehl a lidi se mají i na co dívat. Škwor v rámci svého času zahrál své nejvěší hity a víceméně nepřekvapil ničím novým. I tak ale úspěch sklidil velký a lidi byli rádi, že je tu vidí, protože na tenhle festival kapela tohoto typu patří.

Se soumrakem nastoupila i další oblíbená česká kapela Arakain a my jsme se začínali i trochu více bavit, protože zapadlo sluníčko a tak jsme se mohli vydat na cestu do zeleného údolí, aniž bychom z toho nesli následky :) Arakain jsme víceméně poslouchali jen tak v sedě z boční části podia, aniž bychom na ně viděli a stačila nám jenom muzika. Arakainy už jsem letos párkrát viděl a věděl jsem, že je ještě na pár letošních akcích potkám, takže jsem to nijak neprožíval, i když jejich muzika se mnou cloumala. Arakaini se drží své letošní osnovy ke třicátému výročí, takže hrají od nejstarších pecek po ty nejnovější a šlape jim to. Myslím, že už jsem tu o nich letos něco napsal a určitě ještě napíšu, takže není třeba se rozepisovat. Na nohy nás postavil až závěr koncertu a hlavně pecka Apage Satanas :)
Pomyslným headlinerem sobotního večera byla nejspíše domácí Doga, která tady nevynechala ani jeden ročník, tudíž si dopřála taky pěknou rozlučku s NPH a rozhodla se natočit tenhle koncert na DVD. Publikum opět jedno z největších a Doga si připravila efektní show, kterou jinde na koncertech nepoužívá. Kulisi trochu víc vybavenější než jindy, ale hlavně velké množství ohňů, které šlehaly snad při každé písničce, kouřové a parní efekty, konfety, papírky, závěrečný ohňostroj ...no prostě hezké to kluci měli a na záznamu to určitě bude vypadat dobře. Jejich koncert jsem si tentokrát užil celý z publika a hezky jsem si na ně zapařil a i když jejich koncertní repertoár taky nepřináší nic nového, tak mě to bavilo a zbytek publika určitě taky.

Pak už následoval spíše poklidný závěr a zbytek kapel jsme si vychutnávali zpovzdálí z deky. Jelikož to byl poslední ročník, tak jsme se rozhodli, že tu zústaneme letos až do úplného konce. V programu následoval Visací zámek, který předvedl svou punkovou klasiku, která snad nikdy nezklame, následoval taky téměř domácí Citron s novým zpěvákem, který neměl vůbec špatný hlas, ale bylo to prostě tak trochu jiné, no a úplný závěr patřil blackmetalovým Root, v čele s Big Bossem, což je teda satanáš první kategorie :) Tahle kapela tu hrála taky téměř na každém ročníku a její noční vystoupení bylo tak trochu strašidelné. Já ani nevím, co k tomu napsat, každopádně nás to všechny docela poznamenalo, někteří z toho byly v šoku, někteří se tomu smáli, na další to působilo trapně. Myslím, že obzvlášť písničku "666" si bude každej ještě dlooouho pamatovat, každopádně z Rootu jsme měli teda závěrečnej zážitek velkej a z těch hlášek jsme žili snad až do rána :)
S Nocí plnou hvězd jsem se při odchodu z areálu hezky rozloučil a myslím, že ostatní, kteří mě slyšeli a souhlasně se na mě usmívali, měli stejné pocity! :) Spát se nám ale ještě nijak extra nechtělo,a tak jsme si udělali takovou malou afterparty v bytě až do svítání a bylo nám tu moc fajn. Na druhej den se ještě pokračovalo U Papuča, kde slavil Pavlík narozeniny, takže někteří šli z pohádky do pohádky, ovšem nás, kdo jsme museli řídit, to naštěstí minulo :) Z Třince jsme odjížděli až v pozdním odpoledni a v hospůdce jsme si všichni slíbili, že i když další NPH nebude, tak si příští rok uspořádáme "NPH revival" a ve stejném termínu se tady sejdeme, protože by byla škoda tyhle přátelství přetrhat jen kvůli tomu, že končí nějaká akce.

Byl to, alespoň pro mě, takový jakoby dětský tábor, na kterej se člověk každoročně těšil už dlouho dopředu, věděl, že je mu tam dobře a že tam bude s tlupou lidí, se kterýma je zábava a který má rád. Navíc s hromadou dobré muziky, kterou žije. Díky NPH jsem vlastně začal poznávat tak trochu víc do hloubky českou rockovou scénu, kapely které jsem třeba až tady viděl poprvé naživo se mi nějak zaryly pod kůži a od té doby, co sem jezdím, se vlastně té muzice věnuju tak nějak víc a strašně mě to baví. Díky Doze a díky tomuhle festu jsem měl možnost vidět, jak to chodí i v zákulisí, setkat se tu s oblíbenými interprety, navázat nějaké kontakty a být té muzice nějak blíž, za což jsem fakt rád. Stejně tak si vážím i těch lidí, který jsem tu poznal a skamarádil se s nima, vesměs to jsou všechno fajn lidičky, který jsou na stejné vlně jako já a je strašně fajn je někde znovu potkávat. Takže nezbývá než na závěr poděkovat pořadatelům téhle akce, že nám tohle všechno umožnili, že nám po několik let tenhle "tábor" pořádali, že nám sem vozili skvělou muziku i ze zahraničí a že na to vynakládali těžký prachy (který jsme se jim samozřejmě snažili vrátit). Spousta lidí tady zažila nezapomenutelný zážitky, někdo tu třeba potkal svý životní lásky, prostě byl to festival především pro lidi a jsem rád, že jsem sem těch deset ročníků mohl prožít. Bylo to fakt super a příští léto bez NPH už asi pro spoustu z nás nebude tím pravým létem, protože nám tahle akce na jeho začátku zkrátka bude velmi chybět!!!
R.I.P. Noc plná hvězd!
(0:01) - Rybičky 48 - Ooo; (1:45) - Horkýže Slíže - Malá Žužu; (4:07) - J.Uhlíř - Hajný je lesa pán; (5:52) - Dymytry - Strážná věž; (8:52) - Škwor - Mý slzy neuvidíš; (13:34) - Arakain - Apage Satanas;(16:53)- Doga - Fuckerman

FOTKY Z FESTU ZDE!!!

Video special Doga zde!!

hovado.blog.cz Blogem roku??? :)

23. července 2012 v 17:45 | RUDA |  Co sa stalo nové!?
Vážení a milí čtenáři
tomuto mému internetovému dílku, které jste právě navštívili se dostalo jedné milé cti, a to, že bylo nominováno odbornou porotou do finále kategorie HUDBA v soutěži BLOG ROKU 2012. Je to pro mě hezké překvapení a zároveň mě i těší, že je má práce alespoň takto oceněna a dostal jsem se mezi 5 nejlepších tvůrců v téhle kategorii, za což tedy porotě alespoň touto cestou děkuji!

Z každé kategorie postupuje do velkého finále jen vítěz a proto další fungování "hovadoblogu" v této soutěži už je jen na vás, čtenářích. Je mi jasné, že konkurence je veliká a moje psaní se točí spíše okolo rockové hudby, která přeci jen nemusí zajímat až tak široké spektrum lidí, ale pokud chcete ostatní přesvědčit o opaku a zároveň podpořit mé stránky v anketě, můžete jim dat hlas právě ZDE!!!


Předem děkuji za vaše hlasy a i kdybych to nevyhrál, už teď je pro mě obrovským oceněním to, že si vůbec někdo mé práce všimnul a dokázal ji zařadit mezi nejlepší blogy. To mě aspoň motivuje do další tvorby. Díkes! ;-)


Vyškov Beer Rock Paradise III.

12. července 2012 v 16:58 | RUDA
Abych splnil svou zpravodajskou povinnost z navštívených akcí, musím zde zmínit i tu vyškovskou, jenž se konala 16.června pod názvem Beer Rock Paradise III. Byl to takový jednodenní festiválek v areálu vyškovského pivovaru a jeho hlavními hvězdami byly kapely Arakain a Doga.

Jeli jsme tam samozřejmě především za Dogou, protože letos na jaře nebyla nějak možnost se s nima setkat a tak jsme se na jejich letošní novou podiovou show jeli podívat vůbec poprvé. Vyškov je co by kamenem dohodil a navíc to byla skvělá příležitost tam lehce oslavit moje narozky, takže nebylo co řešit.

Zbytek kapel v programu nás ani nějak moc nelákal, přes den bylo docela velký vedro a kdyby nehrál Arakain už v 16.00 tak bychom tam asi jeli až k večeru, ale nakonec z toho i tak byl docela podařenej výlet. Hned na úvod jsme obkoukli areál, pozdravili se s některýma již přítomnýma dogařama a poté padla volba zalézt se raději schovat před slunkem do přilehlé pivovarské hospody. Na úvod jsme měli trochu strach z místního piva a taky jsme se hezky uvedli, když Bubák rozdával tácky a přitom vykřikoval "Vyškovské patok" a v tom se mu zpoza zad ozvala servírka se slovy" Co to bude?" :-) Nuž tedy dali jsme si zdejší jedenáctku a po ochutnání veškeré předsudky o vyškovském patoku opadly a zjistili jsme, že je to docela lahodný pivečko. Holt tyhle menší pivovary začínají dávat těm velkým docela dost na prdel a kdyby se tohle prodávalo pod jiným názvem než Vyškovské pivo, což je samo od sebe tak trochu odrazující, myslím, že by mělo stejný úspěch, jako mají třeba teď Svijany. Dali jsme si tedy jedno a šli na Arakainy.

Arakaini byli evidentně tak trochu po flámu, což naznačovali opuchlé oči zpěváka Honzy Toužimského, který publikum vítal se slovy "Dobré ráno" a přiznal se, že tahle hodina je pro něj na hraní ještě moc brzo. Asi ale měli ještě druhej kšeft večer a tak stíhat se holt musí co nejvíc koncertů za den, aby se vydělal nějakej ten groš. Jejich vystoupení to každopádně nijak zvlášť nepoznamenalo a odehráli dobrý koncert plný starých fláků, jelikož letošní rok se nese ve znamení oslav 30-ti let kapely. Byl to tedy takový rychlý průlet jejich kariérou od starých pecek až po ty nové a samozřejmě, že si jich nemohli na festivalu dovolit zahrát tolik, jako při jarním tour s Luckou Bílou. Ovšem i tak potěšili staromilce i mladé fanoušky a člověk si je opět rád poslechl.
Video:
Arakain - Ďábelská hra



Po nich nám trošku vyhládlo a tak začalo korzování po zdejších hospodách a restauracích, až jsme našli jednu v centru Vyškova, kde nám dali docela dobře najíst. Následoval návrat do pivováru, kde už kromě Izziho byla celá Doga, takže jsme chvilku pokecali, dali nějakou tu zelenou a následně se vrátili do nedaleké hospůdky, kde nám fakt zachutnalo a tak jsme si tam krátili čas až do vystoupení těch našich oblíbenců.

Do areálu jsme se vrátili ve chvíli, kdy na podiu začínala hrát kapela Seven, kterou jsme vnímali asi tak jedním uchem a okem, jinak jsme trávili čas většinou s Dogou a trochu jim pomáhali s přípravami na stage. V těchhle místech se nacházela i bečka piva pro kapely, ze které jsme si mohli taky něco natáčet, pilo se to dobře, ovšem když nám až v úplném závěru pořadatelé řekli, že v tom je patnáctka pivo, měli jsme chuť je proklít, protože tohle se dá pít ve velkým snad jen s rizikem bolehlavu a ten taky záhy došel :-) Ale šmakovalo :-)

Doga odehrála jinak opět bezchybné vystoupení, i když Izzi, který dojel ještě po dvojkoncertu s Legendama, byl večer už na umření a braly ho mrákoty, ale nakonec to i díky mým zdravotnickým radám ustál se ctí :-) Jak jsem již zmínil, novou podiovou show Dogy jsme viděli letos poprvé. Jedná se tedy spíš o změnu dekorací a kulis, jinak vesměs nic nového. Před Izzim teď stojí kus motorky, kterou používá jako stojan na mikrofon, což vypadá efektně a čertisko, které před ním stálo minulý rok se přemístilo nad hlavy muzikantů a jeho svítící očiska tak z výšky dohlížejí na celý dav pod podiem. Co nás tak trochu zklamalo, byl repertoár. Člověk by čekal, že trochu více už letos začnou propagovat velmi vydařenou poslední desku "Hoď si to", ale z té tu zazněly snad jen dvě pecky, přičemž od loňska hrají nově jen úvodní motorkářskou vypalovačku "Letí dál" a jinak se dostalo už jen na "Zelenou". Chápu, že na festu je nejlepší zahrát jen ty největší pecky a hrací čas je omezený, ale přeci jen, nějaká ta novinka by se tam ještě určitě vešla. Škoda, že nedokážou zpropagovat něco, co se jim fakt povedlo! Každopádně koncert dobrý, dav se bavil, byl určitě už po setmění více rozjetý než při Arakainech a tak tu vládla i dobrá atmosféra. Kluci byli tak v dobré náladě a nakonec to byl docela fajn večer.

Video:
průřez koncertem kapely Doga ve Vyškově


Z tohohle koncertu jsem kapele natočil a sestříhal i takový videoklip, právě k písničce "Letí dál", takže pokud chcete, mrkněte se na něj SEM!!!

FOTKY Z AKCE ZDE!!!