Srpen 2012

Slavnosti piva Kamínka 2012 (3.- 4.8.2012)

23. srpna 2012 v 17:28 | RUDA
Rok se s rokem sešel a byl tu opět další ročník naší oblíbené a téměř domácí akce, Slavností piva na Kamínce u Roštína. Spolu s Nocí plnou hvězd to řadím mezi takové ty vrcholné akce roku, kde se vždycky sejde každoročně kopa kamarádů a známých, hraje tady pokaždé spousta dobré muziky a je to zkrátka takový ten pohodový festiválek v pěkném prostředí, který mám rád.

Obliba téhle akce každoročně stoupá a vždy sem zavítá mnoho lidí, nejen ze širokého okolí. Pořadatelé už se léta drží osvědčeného formátu, který jim přináší úspěch a ani letos nebylo potřeba nic extra měnit. Páteční podium tedy spíše patřilo tvrdším bandám z české rockové scény a sobotní headliněři už byli spíš více zaměření na to širší posluchačstvo, tedy kapely z radiového mainstreamu. Na své si tak tedy přijde každý a když je navíc program doplněn o další zajímavé vložky jako např. tradiční pivní soutěže, malování kreslířů z Trnek Brnek nebo letos nově o barmanskou show, je tu o zábavu po celou dobu postaráno.

Pátek

Čím dřív člověk na Slavnosti piva jezdí, tím hůř se hledá místo pro stan. Někteří už sem snad jezdí od čtvrtka nebo brzy ráno v pátek a místa jsou tak už po poledni dost nahusto zabraná. Naše posádka dorazila na místo nějak kolem druhé hod. po poledni a naše tradiční lokalita už byla zastavěná, tudíž jsme zvolili stanování přímo na písečném hřišti, což sice nebylo marné, ale písek pak byl všude. Než jsme se stačili ubytovat, zajít na pivečko atd., na podiu už se chystala první kapela, která měla začínat v 15.30. Zahájit letošní Slavnosti tak mohla kapela, která zvítězila v soutěži mladých kroměřížských kapel Krocker 2012 a tou byla Miss God. Tahle partička mě asi ze všech těch soutěžících zaujala nejvíc a evidentně zaujala i porotu soutěže a právem zvítězila. Muzikantsky jsou na velice dobré úrovni a v čele mají zpěvačku se zajímavým hlasem, které to sice občas ujede, ale když na sobě bude pracovat, můžou to dotáhnout daleko. Mají za sebou už i letošní hraní na vedlejším podiu Masters of Rock a pokud se jich ujmou schopní lidé, snad o nich bude slyšet. Je to každopádně nadějná kapelka, která si to zaslouží.
Video z jejich vystoupení si můžete prohlídnout ZDE!!!

Tou dobou se ovšem na Kamínku většina lidí teprve trousila po práci a tak Miss God před podiem žádný nával neměli, což se nedá říct ani o následující kapele Iron Maiden revival, která už ovšem nějaké ty hroziče přilákala. Sledoval jsem je jen z daleka, ovšem musím říct, že to byl dosti povedený revival a semtam to znělo jako v originále. Nejvíc zaujal zpěvák, který měl přesně okoukané pohyby Bruce Dickinsona, všechny jeho hlášky a dokonce i oblečení zvolil jako slavný frontman na koncertech. S publikem komunikoval taky anglicky, i když samozřejmě nějaké ty české věty zazněly, ale snažili se fakt být jako origoš, což sice pro někoho může působit trapně, ale jiný zase ocení tu snahu předvést tohle divadélko i lidem, kteří se běžně na Iron Maiden nedostanou. Trochu amatérsky bohužel působil jen jejich bubeník, který se originálnímu znění vzdaloval nejvíce, ale tak to už jsou detaily, kterých si všimne jen člověk, který Maideny fakt dobře zná.

Po nich už přišel prostor pro první větší a slavnější kapelu a tou byla pardubická Vypsaná fixa. Tihle chlapíci si jako jediní z pátečních headlinerů odbývali na Kamínce úplnou premiéru, ovšem zasloužili by si hrát v lepším čase, než kolem 18. hodiny. Bylo to ale dáno tím, že Fixa musela přejíždět na další koncert do Karviné, tudíž nebylo na výběr. Před podiem už sice bylo daleko víc hustěji než u předchozích dvou kapel, ovšem zdaleka ne tak plno, jako u kapel následujících. Lidi se holt teprve rozjížděli a alkoholu v krvi bylo ještě málo na nějaké to větší paření, čehož se Márdi z podia dožadoval, ale dav se pořádně rozeskákal až u notoricky známých hitů jako "1982". Holt bylo na tuhle kapelu ještě brzo. Přiznám se, že jsem z jejich vystoupení zas až tak moc neměl, bo jsem se zrovna věnoval přijíždějícím dogařům a to holt člověka zdrží a obzvlášť na Kamínce se to bez takového uvítacího panáka neobejde :) Na Fixu jsem se tedy šel podívat spíše v té poslední třetině jejich vystoupení, ale ani já v tu chvíli nějak ještě neměl náladu na nějaké paření. Jinak ovšem nezklamali.

Vypsaná fixa - Sani Piego


To na následující Alkehol už nálada byla. Sice hráli taktéž ještě za světla, ale přeci jen už bylo v areálu i před podiem více lidí a tahle kapela už tu po několikáté sklízí úspěch. Jejich starý dobrý hity prolitý pivem a jiným chlastem zkrátka návštěvníky pivních slavností přitahují a Alkehol, to už je prostě klasika, která nezklame. Já už jsem je taky dost dlouho nikde neviděl a tak jsem si jejich vystoupení docela užil, možná, že ze všech pátečních kapel nejvíce. Bylo to dáno i tím, že nadcházející Dogu a Arakain jsem viděl snad na každém letošním fesťáku a tak ti už mě neměli čím překvapit, kdežto od Alkeholu jsem nemohl nic dopředu očekávat a tak jsme si na každou pecku docela dobře zapařili. Chlapci sice už viditelně zestárli, ale nějaká ta šedina navíc jim rozhodně neubírá na rockové energii, kterou produkují. Předvedli zde parádní vystoupení plné vtipu a dobré nálady a korunu tomu všemu dával rebel Melmus za bicíma, kvůli kterýmu museli jednu písničku úplně zastavit neboť byl úplně mimo rytmus a na závěr koncertu ještě rozebral své bicí a mrštil činel před sebe na podium, jak to dělají správní rockoví drsňáci :) Že by mnoho hruškovice před koncertem??? :) Každopádně pobavil stejně jako zbytek kapely, který odehrál průřez snad celou svou kariérou a obzvlášť za ty nejstarší kousky jsem byl rád, přičemž mě nejvíc překvapila asi pecka "Polibte mi", kterou jsem už od nich fakt nečekal. Příjemným zpestřením byla i nečekaná účast frontmana Harleje, Tomáše Hrbáčka, který si s nimi zazpíval pecku "Nechte vlajky vlát". Společně s Tondou Rauerem asi taktéž přejížděli pak na jinou akci a tak se jen přijel pokochat atmosférou na Kamínce. Určitě by bylo ale fajn, kdyby tu v příštím ročníku konečně vystoupila i kapela Harlej samostatně, protože tahle tu snad jako jediná z té české rockové špičky ještě nehrála a myslím, že by do pátečního programu skvěle zapadala.

Alkehol tedy perfektní. Kapela slaví letos 20 let, vydrželi od té doby stále ve stejné sestavě, což je úctyhodné a přejme jim, aby jim energie do dalšího hraní ještě vydržela i nadále a přijeli nás nejen na Kamínku pobavit i v dalších letech.

Alkehol - Už se to smaží a peče; Polibte mi; Na Slamníku


Doga - klasika pivních slavností na Kamínce. Když některý z ročníků tohohle festu tato kapela vynechá, řada fanoušků je rozčarovaných, protože dřív bývalo pravidlem, že zde Doga hrála každým rokem. V posledních letech už je to tak nějak ob rok, ale není se co divit, protože hrát na Kamínce chce zkrátka mnoho kapel a mnoho z nich si tuhle štaci oblíbilo, takže pořadatelé to musí nějak střídat. Každopádně Doga zde pokaždé sklízí velký úspěch od publika a má tu silnou fanouškovskou základnu. Nejinak tomu bylo i letos. Před podiem narváno, lidi se bavili, zpívali notoricky známé refrény a dobře naladěná byla i kapela. Rád bych o jejich vystoupení napsal něco nového, ale Izzi zkrátka stále jede podle letošního festivalového scénáře a tak žádná změna v playlistu nenastala. Každopádně ne všichni jezdí s touhle kapelou tak často jako já, takže zdejší publikum snad žádným stereotypem netrpělo, i když více písniček z poslední desky by jistě každý uvítal. Já jsem se během koncertu věnoval své roli jejich dokumentaristy, takže tady máte nějaký ten videoreport z jejich působení na Kamínce:


Následující Arakain už letos taky vídám poměrně dost často, ale nijak mi to nevadí a na jejich vystoupení se vždycky rád podívám. Hrají taktéž stále totožný playlist ke třicetiletému výročí kapely, ovšem na Kamínce dostali více hracího času než na jiných festech a tak přeci jen nějaká ta písnička navíc zazněla. V Arakainu také vládla dobrá nálada a tak se to různými vtípky na podiu, zvláště mezi Honzou Toužimským a Jirkou Urbanem jen hemžilo a kapela se rovněž vyznala svou oblibou k tomuto místu. Kamínka má zkrátka své kouzlo, fest už si udělal své jméno, kapelám se tu dostává super zázemí a tak se není co divit. Arakain si taktéž vysloužil velký ohlas publika, které mohlo ocenit spoustu starších hitů v podání Toužimského a snad ani staromilci nebyli tímto zklamáni. Nové kousky samozřejmě též nebyly opomenuty. Během přídavků se dostalo dokonce i na jednu písničku, kterou jsem od Arakainu snad nikdy neslyšel a to mě celkem překvapilo. Mám dojem, že to byla pecka "Pán bouře" z jejich úplně první desky. Jako poslední klasicky zazněla rozlučková "Apage Satanas" a vrchol pátečního večera tak byl za námi neboť na programu byla už jen zábavová kapela Pantock, která bavila rozjeté publikum do ranních hodin svými převzatými hity. Já už jsem šel kolem jedné hodiny zalehnout, ovšem to by mě nesměl asi o hodinu později vytáhnout ze stanu rozjetý Mrňus se slovy "Pojď na panáka!" a tak se večírek ještě o malinko protáhl. Každopádně bylo v pátek veselo :)

Arakain - Kolonie termitů; Do zdi

Sobota

Sobotní ráno na Kamínce prožívá každý tak trochu jinak. Někdo trpí po předešlé noci, někomu je naopak fajn, jiní se vrací spát do stanu až za světla a někteří naopak nespí vůbec a jedou nonstop. Já jsem byl tedy z těch, co se aspoň trochu vyspali a i když už člověk zažil i lepší vstávání, tak se to dalo přežít. Část naší bandy se dopoledne vydala na výlet na Brdo, jiní šli stát modelem karikaturistům a jelikož se nic zajímavého v areálu nedělo, šel jsem si zdřímnout ještě chvilku do stínu do auta a po nějaké době jsem se rozhodl zajet si domů na pořádný oběd a na spršku, která mě hezky probrala. Mezitím jsem ještě shlídl v telce zlatý závod naší olympijské veslařky Mirky Knapkové a vrátil jsem se zpátky k Roštínu. Výletníci už byli zpátky a rozfoukávali na dece vodárku, takže jsme chvilku povegetili a následně jsme se šli mrknout na vystoupení kroměřížské legendární kapely Nšoči a poslechnout si jejich nestárnoucí hity. Klukům to pořád šlape. Frontman Pavel Knap se kromě vizáže nijak nemění a na podiu je to furt ten ulítlej pankáč jako za mlada. Vystoupení na Kamínce si vyloženě užíval a kapela si tady konečně mohla po těch letech zahrát a myslím, že sem jejich muzika patří. Do sobotního odpoledního pohodovýho programu jejich písničky hezky zapadaly a několik lidí si na ně hezky zatrsalo. Nic novýho už asi od Nšoči čekat nelze, což je možná škoda, ale lidem i Knapovi ty starý pecky zřejmě stačí :)
Nšoči - Džem; Jaxi taxi


V přestávkách mezi kapelami probíhali tradiční pivní soutěže, které jsem letos nějak vůbec nesledoval a místo toho jsem vegetil se známými buďto na dece nebo někde u stolu, kde jsem taky prodebatoval následující kapelu Reflexy. Vidět jsem je nemusel, stačilo je slyšet. Když hráli staré pecky, bylo to fajn, ty nové mě ničím neoslovují a cesta, kterou se tahle zábavová kapela v současné době ubírá mi prostě nesedí. Sobota byla na počet headlinerů oproti pátku docela slabá a když mezi nimi byla tučně označena i kapela Segment, bylo to na pováženou. Jasně, teď mají jméno, protože se ukázali v TV soutěži a teenageři na ně letí jak vosa na bonbón, ale kromě toho, že mají vizáž jako nějaký Tokio Hotel, což je mi tak trochu proti srsti, nás ničím jiným nezaujali a po dvou písničkách jsme odcházeli od podia. Nechci být vůči nim nijak přehnaně kritický, každopádně je to mladá kapela, která jede na nějaké momentální módní vlně a sklízí úspěch z účasti v telce. Nic víc v tom bohužel není a honorář, který si údajně berou za vystoupení mi příjde s jejich minimálníma zkušenostma v branži oproti jiným kapelám trochu přehnaný. (Ale to nemám ničím podložený, jen jsem slyšel z dobrých zdrojů.) Nicméně jim, jako všem mladým kapelám, držím palce a snad mě v budocunu něčím překvapí. Třeba když se odmalujou! :)

Pak už zapadalo sluníčko za stromy a to byla ta správná chvíle k odstartování prvního panáčka. Ten přišel na řadu přesně ve 20.00 a od té chvíle jsme si s přáteli ze zdravotnictví dávali vždycky sraz v každou celou hodinu u nalévacího okýnka, což byl docela hezký systém, který se dá aplikovat i v budoucnu :) Sice nám to vydrželo asi jen do 23 hod., ale i tak bylo hezké, jak na to všichni mysleli a v ten pravý čas se sešli na značkách :)


Mezitím jsme ovšem shlédli hlavní hvězdy sobotního večera, které obě přijeli zo Slovenska a těmi byly kapely No Name a Desmod, na které sem přitáhlo hodně lidí a především přilákaly dámskou část osazenstva. Na Kamínce tak rázem bylo ještě daleko víc lidí než v pátek a první tři řady před podiem tvořily skutečně snad jen holky. Mě tyhle kapely nevadí a rád si je pokaždé poslechnu. Trochu blíž jsou mi asi Desmod, ale na No Name mě zase baví, jakou dokáže udělat zpěvák Igor Timko show a dokáže si hrát s publikem. Písničky od No Name zná snad každý, kdo poslouchá radio a podobně třeba jako čeští Kryštof jich mají "bezejmenní" na kontě už kvanta, takže z těchle hitovek dokážou poskládat celý koncert a takyže tomu tak bylo. Nezahráli snad jedinou písničku, kterou bych neznal a to nejsem nějaký jejich extra fanda, který by poslouchal jejich desky. Nálada už byla, večer to byl příjemnej a tak jsme si rádi na jejich pecky zazpívali a zatrsali. Hity jako "Žily", "Ty a tvoja sestra","Nie alebo áno", "Prvá" nebo "Čím to je" rozhýbaly snad každého. Atmosféra během jejich koncertu byla výborná, dav se skutečně bavil a my jsme si "nounejmáky" taktéž hezky užili.

No Name - Čím to je; Starosta; Ty a tvoja sestra


Desmod dokonale využili připraveného terénu od svých kolegů a pokračovali v krasojízdě. Večer tak i díky jejich písničkám hezky plynul a dav pod podiem nebyl o nic menší. Kuly a jeho banda jsou o malinko tvrdší kapelou než No Name a myslím, že jsou právem držiteli slovenského Slávika. Nejsou u nás ani tak ohraní v rádiích, ale dokážou složit hitovku, frontman má zajímavý hlas a např. taková balada jako "Vyrobená pre mňa" dokáže chytit za srdce i největšího tvrďáka. Energie z jejich koncertů jde příznivá a lidé je tu mají rádi čím dál víc. Překvapením večera bylo i společné vystoupení s Jarčou "Smatanovou" Zakravačovou z pořadatelského týmu, kterou Kuly vytáhl na podium a zazpíval si s ní duet "Pár dní", který v originále zpívá právě se slovenskou zpěvačkou Zuzkou Smatanovou a je to celkem hit. Pro Jarču tedy určitě zážitek a pro diváky zajímavé zpestření večera (viz.video). Desmod tedy určitě nezklamali, zahráli tu už druhý ročník po sobě a myslím, že obecenstvo se nebude zlobit, když na Kamínku tahle kapela bude zavítávat v příštích letech častěji.
Desmod & Jarča "Smatanová" Zakravačová - Pár dní


O závěrečný tah se postarali už tradičně Kosovci, kteří tu rozjeli svou megazábavu a hráli snad až do rána, což bylo patrné na jejich maskotovi Laďovi Běsovi, který se ještě v dopoledních hodinách motal po areálu a měl ho jako z praku :) Kosovci sem už taky několik let tradičně patří a je to jedna z těch zábavových kapel, která dokáže zahrát fakt výborně a nepůsobí amatérsky, navíc jejich zpěváka bych klidně přihlásil do nějaké TV soutěže, bo má opravdu dobrý hlas. Lidi si na ně na závěr zapaří, zazpívají a Slavnostem piva už je zase konec a člověku nezbývá, než se těšit na další ročník. Vždycky to pekelně rychle uteče, ale pokaždé to tu stojí za to!

Fotogalerie z akce ZDE!!!

Jelikož tenhle server občas zobrazuje videa v článku ve špatném pořadí anebo úplně jiné, najdete je všechny pohromadě ZDE, anebo pro správné zobrazení jednotlivé kapely klikejte v článku na modré odkazy Video:


Masters of Rock 2012 (Vizovice12.-15.7.2012)

14. srpna 2012 v 16:24 | RUDA |  Akcičky
Konečně první ročník festivalu Masters of Rock, který jsem si užil bez problémů a po všechny čtyři dny! Navštívil jsem to tu už asi po čtvrté a teprve letos jsem si to tak nějak opravdově užil a mám z toho i nějaký ten zážitek a dobrej pocit, což se o těch předešlých návštěvách až tak moc říct nedalo. Loni už jsme zvolili správnej formát dojíždění, neboť Vizovice nejsou až tak daleko a letos jsme to dovedli sladit s programem téměř k dokonalosti, měl jsem po všechny dny v práci volno, navíc se i rozšířila parta a tak to bylo hned veselejší. Skladba kapel sice před festivalem nevypadala nikterak extra vábně, ale nakonec jsem byl se shlídnutými inteprety docela spokojen.

Letos se MOR podařil i díky počasí. Sice obvzlášť pátek byl ve znamení deště, který obtěžoval návštěvníky festu ještě občasnými přeháňkami i po celý víkend, ale furt se to dalo snést lépe, než všudypřítomné vedro, které tu v minulých ročnících panovalo. Areál je na betonu, takže tu žádné bahno nehrozí, ani v lesíku se netvořily žádné kaluže (pokud nepočítám ty od moči, které se den ode dne rozšiřovaly) a všechno to bylo tak nějak v pohodě. Ve vedru je naopak betonový plac trochu nevýhoda, bo ten se za chvíli od slunce pěkně rozpálí a je to tu jak na pekáči. Takže letos sice trochu vlhko, ale vesměs příjemně. Navíc večer, na hlavní hvězdy, se vždy počasí umoudřilo, takže to bylo fajn a člověk si je mohl v klidu vychutnat.

Musím přiznat, že jsem se přijel podívat vesměs na ty hlavní hvězdy. Zas až tak ortodoxní metalista nejsem a tak mi některé zahraniční bandy ani nic neříkaly. Některé mě však příjemně překvapily, ovšem chodili jsme víceméně jen na to, na co jsme se podívat chtěli. Být tu celej den na všechny kapely je hovadina a to tu vydrží možná jen pár jedinců a po minulých zkušenostech vím, že je lepší si fakt už jen vybírat, což jsme dělali hlavně ve čtvrtek a pátek a víkend už jsme tu strávili prakticky celý.

Čtvrtek

Hlavní lákadlo dne pro mě byla kapela Within Temptation, na kterou jsem se vlastně těšil nejvíc z celého festivalu. Do Vizovic jsme tedy vyrazili až na večer a k areálu jsme přicházeli ve chvíli, kdy právě svůj koncert dohrávala kapela Kamelot, kterou jsme slyšeli jen z dálky. První naše kroky vedly k již známému místu, kde kotví naši přátelé z Karviné, kteří již tou dobou byli v patřičné náladě, takže nastalo veselé vítání a pak už jen zábava a ochutnávání Jelínkových produktů. Netrvalo dlouho a za chvíli jsme měli dobrou náladu všichni a tak nějak jsme se ocitli v davu a začali jsme pařit na legendární kapelu Thin Lizzy. Zde jsme narazili na pár postarších Poláků, kteří se tak nějak chtěli bavit s naší kamarádkou a byli strašně srandovní, ovšem jazyková (a možná i věková) bariéra hlubšímu seznamování naštěstí jaksi zabránila :-D Thin Lizzy mě docela bavili. Byl to takovej správnej old school rockec a k té naší momentální náladičce to skvěle sedělo, takže na to šlo skvěle poskakovat. Před jejich vystoupením jsem si myslel, že od nich znám jen pecku "Whisky in the Jar", a to ještě spíš hlavně díky Metallice, která ji úspěšně předělala, ovšem když vybalili další hitovky jako "Boys are back in town" a další, bylo mi jasný, že toho z radia znám daleko víc a že to jsou místama legendární kousky. "Whisky" bylo fakt zajímavý slyšet jinak než od Metalliky a hlavně v originále a nebylo to vůbec špatný. Na druhou zmiňovanou jsme si zase pěkně zatrsali a během jejich vystoupení vládla spíš sranda a pohoda a zbytek koncertu jsme si pak užívali spíše zpovzdálí. Určitě bylo fajn slyšet tuhle legendu, která nijak nezklamala a dalo se to dobře poslouchat.
Pak už ale přišel čas na očekávané Within Temptation, na které jsem sem navnadil i své rodiče, kteří přijeli na poslední chvíli a tak sotva jsme přišli na plac, už se začínalo hrát. Chtěl jsem sice trochu blíž k podiu, ovšem bylo tady pořádně husto a probojovat se někam blíže bylo už v tu chvíli nemožné. WT začali úvodní videoprojekcí na velkoplošné obrazovce v zádi podia, na které se po celou dobu koncertu promítali různé projekce, které byly většinou opravdu efektní a díky tomu to byla skvělá audiovizuální show. Stavba podia mi hodně přípomínala to, co používá Metallica, tedy velkoplošná obrazovka, pod ní vyvýšená rampa, na kterou muzikanti občas chodívají, aby je bylo lépe vidět i vzadu, pak už jen hlavní plac pro kapelu a to vše dotvořeno parádními světelnými efekty. Show měli WT připravenou dokonale a už teď můžu říct, že to byla nejhezčí podívaná z celého festu. Organizátoři sice slibovali úžasnou audiovizuální show především od headlinera celého festivalu, kapely Nightwish, ale dle mého názoru jim především svým výkonem, ale i předvedenou show dali Within Temptation výrazně na prdel. O tom ale později!

WT odehráli zkrátka skvělý koncert, což byla zásluha především výborné zpěvačky Sharon den Adel, která má vynikající hlas, který se mi zpočátku koncertu zdál až příliš utopený uprostřed muziky, ale bez ní by tahle kapela zkrátka nebyla tam, kde teď je. Sharon má opravdu krásnou barvu hlasu, která obzvlášť v melodickyých linkách dokáže doslova pohladit a ve spojení s metalovou hudbou je to dokonalé. Navíc je to velice sympatická a pěkná ženská, která dovede komunikovat s publikem a to ji má přirozeně rádo. Kdo tuhle kapelu viděl poprvé, toho si musela zákonitě získat. Sharon toho dne navíc ještě slavila narozeniny, takže v závěru jí celý ten obrovský dav zazpíval "Happy Birthday", dostala obrovskou kytici od pořadatelů, kterou nálsedně hodila do davu jako dárek pro jednoho z fanoušků a celý večer zkrátka působila profesionálně a při tom přirozeně. Kapela taktéž šlapala jako hodinky a kostru celého vystoupení tvořily hlavně písně z nového alba "The Unforgiving", které byly samozřejmě prokládány i těmi staršími. Zazněly tak pecky jako "Faster", "Angels", "Sineád", "Ice Queen" a další. V přídavcích došlo i na jednu akustickou píseň, což byla příjemná změna a na úplný závěr došlo na píseň "Mother Earth", která na mě zapůsobila toho večera asi nejvíce, možná i díky Sharoniným vloženým tanečkům, ale především díky skvělé melodii v úvodu :-) Trošku mě mrzelo, že nezazněla píseň "Memmories", díky které jsem vlastně úplně poprvé na tuhle kapelu kdysi náhodně přišel, neboť mě tenkrát velmi zaujala v nějakém videu, ale holt písní už mají dost a nedá se hrát všechno, i když právě tahle podle mě patří k těm jejich největším hitům. Zkrátka, koncertem WT jsem byl toho večera nadšen a moc se mi to líbilo. Už v té chvíli mi bylo jasné, že ostatním kapelám nasadili laťku hodně vysoko! Nám tímto čtvrteční program skončil a odebrali jsme se do nedalekého stanu spáti.
Within Temptation - Faster; Angels; Mother Earth


Pátek

V pátek dopoledne přichází déšť a tak soudíme, že je lepší jet domů, což bylo i původně v plánu a odpoledne nebo nejpozději večer se sem opět vrátit. Počasí se po celý den ne a ne umoudřit a tak padla volba jet opět až na večer, přičemž pátečnímu programu vévodili hlavně Edguy, na které jsem se chtěl podívat, jinak mě extra z pátečního dne nic nepřitahovalo. Do areálu jsme vcházeli ve chvíli, kdy na podiu řádila kapela Exodus a nemohl jsem si na obrozovkách nepovšimnout, že při jejich produkci se pod podiem strhnul slušný kotel, který údajně už pak ani nebyl překonán. Publikum šílelo v circle pitech a pěkně se to tam mlelo. Zpěvák byl taky docela slušnej řízek a dokázel tyhle lidi hezky vyhecovat, takže to bylo fakt peklo, které člověk zahlídne jen někde na videu z velkých světových festivalů. Teď ovšem i češi dokázali, že tohle umí a atmosféře toho festu to jen prospívá a baví se i ti lidi, co na to třeba jen koukají na obrazovce. Zajímavá situace nastala při konci jejich vystoupení, kdy zpěvák gesty naznačoval publiku, ať se rozestoupí do stran a rukama při tom máchal jako gynekolog při práci, což fanoušci humorně opětovali tím, že mu na ploše ze svých těl vytvořili dámské přirození ve tvaru známého kosočtverce s čárkou uprostřed. Na obrazovce to vypadalo fakt zajímavě, ale lidi jsou holt nápadití. Frontman vypadal sice docela nasraně, že to nedokážou fans pochopit, co po nich žádá, ale byla to sranda :)
Následující partou byli Unisonic, což je projekt bývalých Helloweeňáků Kaie Hansena a Mikea Kiskeho, kteří se dali po letech znovu dohromady a to oceňují především fanoušci starých dobrých Helloween. Kiske prokázal, že má stále fantastický hlas a spousta lidí byla z jejich vystoupení nadšená. Obzvlášť ve chvíli, kdy na závěr střihly staré dobré klasiky právě od Helloween jakko "I want out" nebo "Future World". Tyhle pecky zkrátka stále zabírají a zpíval si je snad celý areál.
Unisonic - I want out



Pak už se čekalo jen na Edguy. Tuhle kapelu jsem poprvé (a do této chvíle jedinkrát) viděl v Třinci na Noci plné hvězd v roce 2010 a tehdá mě právě svým vystoupením zaujali. Nikdy jsem je nijak něžral, ale jejich písničky se mi líbí. Baví mě docela i frontman Tobias Sammet, kterej nejen, že má skvělej hlas, ale umí to i s lidma. Někdo mu sice vyčítá, že je až příliš ukecanej, ale u něj mi to až tak moc nevadí, protože se většinou snaží publikum pobavit a být vtipnej, což se mu celkem daří. Je mu docela i slušně rozumět, takže jeho vtípky a sáhodlouhé proslovy nevyjdou jen tak do prázdna. Navíc je to holt charizmatik, takže na něj určitě letí spousta ženských, které zaplňují první řady a šílejí z každého jeho úsměvu :-) Edguy nejsou nikterak tvrdá banda, hrajou to spíš do toho mainstreamu, ale ta muzika se mi líbí. Skládají melodický písničky, který si lidi v refrénech rádi zabékají a atmoška při jejich koncertech je díky tomu slušná. Když ovšem srovnám koncert z Třince z roku 2010 a ten vizovický letos, přišlo mi v něm až moc pasáží tak nějak stejných. Samozřejmě playlist byl obnoven novýma peckama, ale takové to hraní s publikem, bubenický sóla apod. to už člověk holt viděl a čekal by, že za ty dva roky můžou vymyslet i něco jiného. Každopádně mě to nijak neobtěžovalo a jejich koncert jsem si, stejně jako spousta ostatních lidí kolem, užil a rád si poslechl známé pecky. Po téhle kapele už nastal odjezd domů a spaní v pohodlné posteli.
Edguy - Lavatory Love Machine; Superheroes; Save me


Sobota

Sobotní program nás zajímal až od času 16:10, kdy měl vystupovat Arakain společně se Slavicí Lucií Bílou a Masters of Rock byl jediným českým festivalem, kde si s nima tahle kočka letos v létě zakřičela. To mi samozřejmě nemohlo ujít, bo jsem z jejich jarního společného koncertu v Brně byl doslova nadšen a chtěl jsem Lucku s Arakainem vidět ještě jednou. Navíc před takovým obrovským publikem, jaké vládne na MORu, to si říkalo o zážitek. Arakain, jak je známo, slaví letos 30 let a tak bylo jasné, že bude vystoupení rozděleno na dvě části, kdy ta první bude patřit Honzovi Toužimskému za mikrofonem a starým válům z historie kapely a v druhé části dorazí Lucka Bílá.

A tak se také stalo. Kapela začla svým klasickým letošním festivalovým průřezem, který už jsem letos několikrát viděl, takže mě to nijak nepřekvapilo a spíš už jsem jen čekal na dobu, kdy dorazí Lucka. Té patřila zhruba až závěrečná půlhodinka a svůj set začala písní "Cournuto", bez zbytečných řečí přešla na další "Ztráty a nálezy", zazněly též "Dotyky" a až pak si tak nějak začala užívat toho obrovského davu, který jí po každé písni vytvářel ohlušující rachot a skandování "Lucka, Lucka, Lucka" jí přimělo pronést i nějaká ta slova směrem k publiku, kterému, stejně jako pak Arakainu, vyznala lásku. Všichni si přáli určitě slyšet baladu "Zimní královna", kterou si samozřejmě střihla v duetu s Honzou Toužimským, a i když je při tom zrovna skrápěl déšť, působilo to nesmírně romanticky :) Lucka si s Honzou zazpívala ještě AC/DC cover "Tygřice" a pak už jen následovalo závěrečné "Apage Satanas", které už Honza odzpíval samozřejmě sám. Z publika ovšem bylo jednoznačně slyšet, že Lucka prostě na rocková podia patří a i na tak velkém festu jí to s metalovou kapelou sedí. "Ty vole, ona je to pořád pěkná baba" pronesl ke svému kamarádu vedle mě stojící chlápek, když ji viděl v sexy koženém oblečku a mě nezbývá než souhlasit. Tahle metalová princezna by měla s Arakainem pokračovat i nadále a ne jen při výročních koncertech, protože takovýhle živel a hlas nám na domácí scéně prostě chybí a ona to zvládá dokonale. Uvidíme, co z téhle spolupráce ještě dále vzejde!
Arakain a Lucie Bílá - Cesta; Cournuto; Zimní královna


Po Arakainech jsem si dal chvíli pauzu a další kapela, kterou jsem chtěl konečně naživo shlédnout byli Korpiklaani z Finska. Muzika těchhle barbarů se mi moc líbí, vždycky ji ale jen třeba někde zaslechnu v radiu a hity jako "Vodka" nebo "Hunting Song", to jsou prostě jejich klasika. Vím, že už tady u nás hráli hodněkrát a lidi na ně pějí samou chválu, ovšem já jsem doposud fakt neměl možnost jejich koncert vidět a to se mi teď umožnilo a byl jsem z toho fakt nadšenej. Úžasná muzika, která mě bavila a která snad nemůže nechat nikoho klidným. Nástrojové složení kapely podobné jako např. u nás Divokej Bill, ovšem muzika daleko tvrdšího ražení, ale příjemně melodická a ty housličky a harmonika z toho dělají fakt dobrou pohodovku, která mě bavila. Kapely, které moc neznám, mě většinou musí přesvědčit až naživo a téhle se to opravdu podařilo, takže jsem se hned začal pídít po jejich albech. Prostě to byl dobrej nářez, na kterej tam začalo pogovat strašně moc lidí a ani se nedivím. To prostě člověka rozhýbe jedna radost. Frontman mi navíc silně připomínal Jamese Hetfielda, akorát že s dredama, ale byl to taky dobrej kolík a s publikem to uměl :) I když zpívají většinou ve finštině a písničky mají složený na keždej druhej chlast jako třeba Alkehol, tak to člověku vůbec nevadí, protože z toho jde fakt dobrá nálada a jejich muzika se musela líbit zřejmě i někomu tam nahoře, neboť během jejich vystoupení se za podiem na nebi objevila krásná duha. Takže i když už je tady zná snad většina návštěvníků, tak pro mě Korpiklaani jsou "novým" objevem, který mě fakt zaujal a jsem rád, že jsem je konečně viděl.
Korpiklaani - Vodka; Tequila; Rauta


Finský večer pokračoval kapelou Stratovarius a i přes to, že jsme se na ni chtěli aspoň chvilku podívat, zústali jsme sedět v pivním stanu, kde se rozjela tak trochu kroměřížsko-brněnsko-třebíčská družba doplněná následně i Trenčínem, takže se tu vesele sedělo a pilo a když k nám přicházeli další známí i neznámí pokecat ke stolu, tak se prostě nechtělo vůbec odcházet a byla tu ta správná pohodička a hlavně sranda. Ke společnému odchodu nás přiměl až čas, kdy měla na podiu vystupovat hlavní hvězda celého festivalu, kapela Nightwish, taktéž z Finlandie. Když tu jejich show pořadatelé před festem tak vynášeli do nebes, museli jsme se prostě zajít podívat a já jsem ani Nightwish jako takové ještě nikdy před tím neviděl, takže jsem byl logicky zvědavý, co předvedou. Před podiem už bylo značně narváno, takže s nějakým probojováváním blíže k podiu jsme neměli už tou dobou šanci, ale i tak jsme viděli celkem hezky. Na úvod musím říct, že jsem už před koncertem byl oproštěn od nějakých srovnávání mezi bývalou zpěvačkou Tarjou, jejíž hlas tu kapelu vlastně proslavil a mezi novou pěvkyní Annete. Srovnávat tyhle dvě dámy prostě nelze a Nightwish jsou bez Tarji nyní úplně jiná kapela, s tím se prostě fanoušci musí srovnat a nikdo nemůže čekat, že kdokoliv jiný zazpívá takové operní arie jako Tarja. Nightwish po jejím odchodu už několik let sází na hlas švédské zpěvačky Annete Olzon, ovšem nějak mi nejde do hlavy, proč zrovna na ten její? To tam na severu nesehnali nikoho lepšího? Při vší úctě k Annete musím říct, že je hlasově hodně slabá a naprosto nevýrazná. Miluju ženský vokály, ale tentokrát mě její hlas vůbec nezaujal, přišlo mi to takové neslané, nemastné, uječené a nic, co by mě chytlo za srdce a běhal by mi mráz po zádech. V kdejaké české televizní pěvecké soutěži by kluci našli lépe hlasově vybavenou zpěvačku, než Annete. A je to škoda. Hudba kapely Nightwish je totiž výborná, líbí se mi, ale chybí tomu prostě hlas. Myslím, že kdyby začínali karieru právě s Annete, tak by rozhodně nedošli tak daleko, kde jsou teď. Jméno si zkrátka získali především díky Tarje a i když teď s Annete vydali velmi úspěšnou desku "Imaginaerum", která už je šita více na míru nové zpěvačce, je to prostě už jiná kapela. Zbytku kapely to ovšem na podiu šlapalo výborně a koncert měl celkem grády. Možná i díky tomu se mi nejvíc líbila pouze instrumentální písnička "Last of the Wilds", která měla perfektní atmosféru i díky hostujícímu hráči na píšťaly a to se opravdu hezky poslouchalo, bo tyhle věci já můžu (viz.video).
Snad i díky navozené dobré náladě z předchozího sezení jsme si koncert užívali. Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo. Určité výhrady mám prostě jen ke zpěvačce, která nezaujala zpěvem a bohužel pro pány ani vizáží. Na plakátech vypadá jako docela sexy kočka, ale to co se zjevilo na podiu připomínalo nějakou starou pannu v divné suknici, navíc jaksi zvláštně nalíčená, jakoby měla kolem očí monokly a nijak extra přitažlivě ani nepůsobila, což se nedá říct třeba o Lucce Bílé, která zvolila metalový obleček nebo o Sharon z Within Temptation, která naopak oblíkla saténové šatičky, ale kapele to nijak na image neubralo. Prostě působila hezky žensky. Tahle paní z Nightwish mě prostě neuchvátila, což mě mrzí, bo tahle kapela by si opravdu zasloužila někoho výraznějšího za mikrofonem.

Nyní trošku odbočím a dovolím si srovnat dvě podobné kapely a to Within Temptation a Nightwish. Kdo byl vlastně letošním headlinerem celého festu? Podle pořadatelů to měli být Nighwtish, dle mého názoru a dle spousta názorů od známých a v diskuzích na internetu to byli jednoznačně WT. Co se týče show: od Nightwish se slibovala monstrózní audiovizuální estráda, kterou měli v Praze na turné, jenže z té dovezli sotva polovinu...lépe řečeno jen létající ohně do všech stran, což je sice efektní, ale to už jsem někde viděl. Nicméně působivé, to ano! Nějak ale pozapomenuli přivézt tu obří obrazovku s projekcema a tu si naopak přivezli WT a hned byl na podium hezčí pohled a show to podle mě byla daleko hezčí, ani nebylo potřeba pyrotechniky. O srovnání zpěvaček už jsem něco načal, hlasově i charizmaticky jednoznačně lepší Sharon z WT a v komunikaci s publikem byla taky naprosto skvělá, což se o Annete říct nedá a kdyby nebyl na podiu basák Marco, který se snažil alespoň nějak dav hecovat, bylo by to o ničem. Ten jí navíc hodně pomáhal se zpěvem a možná, že by tam na to stačil i on sám :)
Každopádně koncert to byl dobrý, dalo se na to dívat a dalo se to i poslouchat. Nebyl to až takový průser, jak by se z mých keců mohlo zdát, jen mě to prostě nenadchlo tak, jako čtvrteční Within Temptation a role headlinera festivalu mi ke kapele Nightwish prostě nesedla. A to, že odešla z podia bez jediného přídavku, taky o něčem svědčí. Kdekdo určitě čekal víc. Spíš jako headliner to pro mě byla taková příjemná a zajímavá vložka v programu letošního MORu.
Nightwish - Amaranth; Last of the Wilds; Planet Hell; Nemo


Sobotní večer měli zakončovat Deathstars, které už jsem párkrát viděl a na prvních pár písniček jsme si počkali vzadu na tribuně, jenomže pak už se nám chtělo docela spát, a tak jsme šli do stanu sbírat síly na další den.

Neděle

Kdyby v neděli nehrály mé oblíbené české kapely, možná už bych jel domů, ale nakonec jsem byl rád, že jsem zůstal, protože tenhle den se taktéž celkem povedl. V neděli totiž na hlavní stage vystupovali i kamarádíčkové z Dogy a díky tomu jsem s nima mohl být i v zákulisí tohohle festu, což mě vždycky docela zajímalo. Jako první jsme měli v plánu zajít na Škwory, kteří startovali v 11:50. V areálu jsem si už ale pak dal sraz s Mrňusem a následně pobýval v zádu s Dogou, tekže jsem z jejich vystoupení moc neměl, spíš jen tak z poslechu, ale na posledních pár písní jsem se přece jen potom mrknul. České kapely tady mají vždycky velký úspěch a měl ho i Škwor. Plocha byla zaplněná stejně jako při zahraničních hvězdách a lidi pařili na známý hity.
Škwor - Banda komiků


Následně jsem šel s Dogou jako dokumentarista na jejich autogramiádu, přičemž jsme procházeli přes obrovskou halu, kde je veliký množství destilačních kotlů na slivovici a tady se to všechno pálí ve velkým. Zajímavý pohled na tak monstrózní pálenicu! Pro ty, kdo nevědí, tak Masters of Rock se koná přímo v areálu likérky R. Jelínek, takže tady se to točí kolem slivky, kam se člověk podívá :)

Pak už začala chystačka na vystoupení a i na Dogu se před podiem začalo scházet velké množství lidí. Plachta, za kterou se kluci připravují před koncertem, jindy zakryje celé podium, ovšem tady na tom monstrozním stage to působilo jako nějaký kapesníček a stejně tak poté i kulisy působily z dálky úplně miniaturně. I když už tu hráli po několikáté, musel to být pro kluky z Dogy parádní zážitek, zahrát si na tak velkém podiu a před tak obrovským davem, který se tu sešel. Plocha byla zcela zaplněná i s tribunami a lidi si jejich písničky užívali, skandovali a rachot to byl slušnej. Byl to zážitek i pro mě, neboť jsem to celý mohl sledovat přímo z podia, a na ten dav se dívalo snad ještě líp, než na kapelu :) Inu, psouďte sami z videjka:


Doga tedy právem sklidila úspěch a po koncertě z něj byla nadšená. Dokonce se jim podařilo rozehnat i mraky nad areálem, a tak se na chvíli po delší době objevilo zase sluníčko. Já jsem Ládíkovi ješt pomohl sbalit aparát a pak už jsem vyrazil opět za přáteli do centra dění, přičemž na podiu řádila kapela Hell. Mno..co k tomu říct. Po letošním shlédnutí Rootu v Třinci jsem myslel, že Big Boss je největší satanáš pod Sluncem, ovšem tihle šílenci mě vyvedli z omylu. Já nevím, jestli to tihle borci myslí vážně, nebo je to jenom jako show, ale bylo to hrozný :) Zpěvák s trnovou korunou na hlavě naprosto nepříčetně ječel, přitom se při jedné písničce bičoval do holých zad, při jiné zas měl na sobě farářský roucho, jeho spoluhráči byli zmalovaní jako zombíci a vypadali docela nechutně. Potkat to po tmě, tak utíkám :) Kulisy navíc připomínaly kostel a celý to bylo jako jeden obrovský výsměch katolické víře a volání na číslo 666. No spousta z nás se těšila, až už to skončí, bo se to nedalo ani poslouchat.
Na co jsem byl ještě v neděli zvědavý, to byl bývalý a původní frontman kapely Iron Maiden, Paul Di´Anno. Nevěděl jsem, co od něj čekat, pamatuju si ho naposled jako mladíka a od té doby jsem vůbec nevěděl, jak vypadá. Když však přišel za zvuků intra tlustý, plešatý pán s kérkou na týle a dlouhou bradkou, byl jsem v šoku. Tohle, že je on? Až teprve ho přiblížila kamera a viděl jsem rysy v obličeji, bylo mi to jasné, ale změnil se teda hrozně. Taková zpuchlá legenda, něco jako Láďa Křížek. Co mu ovšem zústalo, je perfektní hlas. Kdekdo čekal po jeho excesech z minulosti nějaký průser, ale Paul odzpíval naprosto perfektní vystoupení. Původně jsem se chtěl podívat jen na pár písniček z povzdálí ze zvědavosti, ale pak jsem si ho šel pofotit do brázdy pro fotografy před podiem a tam už jsem zůstal až do konce programu, neboť tam začal s kapelou sázet jeden legendární hit od Iron Maiden za druhým a já jsem jen stál a užasle poslouchal a pokyvoval hlavou do rytmu. Překvapil mě tenhleten borec! A taktéž jeho kapela, která hrála perfektně energicky, nechyběl pohyb na podiu a obzvláśť basák si to dobře dával. Jsem radši, když mě někdo překvapí, než zklame a díky tomu řadím Paulovo vystoupení k jednomu z těch pro mě nejzajímavějších na letošním Mastru. Zkrátka mě to bavilo a tenhle styl muziky já můžu. Na závěr hodil ještě předělávku od legendárních pankáčů Ramones, "Blietzkrieg Bop", v tak trochu metalovým podání, ale byl to fakt nářez.
---

Co nás ovšem všechny překvapilo po koncertě, byl jeho tělesný stav. Na podiu si toho člověk ani tak nevšimnul, ale potom, když jsme stáli v backstage a viděli, ja se chudák belhá o čagánku a zpocený sotva leze, byl to žalostný pohled. S Izzim a Mrňusem jsme ho tak trochu zneužili a šli se s ním vyfotit, bo to je zkrátka rocková legenda a Paul jen na oko nechápal, proč se chcem fotit s takovým dědkem a vtipně pronášel slova jako "Fucking Cocaine" a podobně :) Holt má za sebou divokej život a je to na něm znát. Hlasově ovšem zústavá na velmi dobré úrovni.
Paul Di´Anno - Wrathchild; Killers; Running Free

Blížil se podvečer a na podiu již hrála kapela Tiamat, která mě teda nikterak nezaujala a tak jsem chvíli kecal s Izzim a jeho slovenskými kamarády v šatně, poté jsme šli mrknout na kapelu Gotthard, která už zněla mnohem líp. Nastoupila s novým zpěvákem, jehož hlas mi nějak silně připomínal Bon Joviho, i ta muzika mi k tomu seděla. Prostě znělo to jako taková ta klasika těch devadesátých let. A tož nebylo to špatné, poslouchat se to dalo, ale nijak odvařený jsem z toho nebyl. Jejich vystoupení jsme ovšem shlédli celé, pak už se začalo chladit a večer se blížil ke konci. Na programu byly ještě dvě kapely, Arch Enemy a Sabaton, ovšem my už jsme tak nějak měli v plánu uzavřít letošní ročník zhruba v půlce vystoupení Arch Enemy. Tuhle kapelu jsem tu viděl při své první návštěvě tohoto festivalu a zaujala mě hlavně jejich zpěvačka, která má tedy drsný hardcore hlas a dovede zařvat jako lev. Jejich hudba je hodně tvrdá, nejsem až takovým příznivcem tohohle stylu, ale několik písniček jsem si rád poslechl. Nevím, tehdá se mi zdáli nějak lepší. Letos mě to nijak nezaujalo. Jelikož jsem musel ráno vstávat už do práce, rozhodli jsme se zhruba v půlce jejich vystoupení odjet a oželet i závěrečné Sabatony, kteří údajně byli taktéž perfektní a dle názorů jedni z nejlepších, ale holt už se to nedalo. Navíc prý hráli se zpožděním, takže bych se domů dostal bůhví kdy.

Letošní Masters of Rock tedy hodnotím velmi pozitivně. Organizačně už je na velmi dobré úrovni, chtělo by to možná ještě nějakou mega přitažlivou pecku do programu, bo Nightwish většinu až tak moc neuspokojili, ale i tak to tu bylo fajn a pokud si člověk fakt vybere jen kapely, na které chce jít, tak ty čtyři dny se tu dají přežít. Každopádně MOR právem patří, i díky publiku, k těm nejlepším v Evropě a snad sem budou časem rády jezdit i kapely toho světového formátu.

FOTKY Z FESTU ZDE!!!

Jelikož tenhle server občas zobrazuje videa v článku ve špatném pořadí anebo úplně jiné, najdete je všechny pohromadě ZDE, anebo pro správné zobrazení jednotlivé kapely klikněte v článku na modré odkazy Video: