Leden 2013

Daniel Landa - Zlín (10.12.2012)

10. ledna 2013 v 16:00 | RUDA |  Akcičky
Populární český zpěvák a skladatel Daniel Landa se poprvé v kariéře vydal na rozsáhlejší akustické turné po českých městech a vyměnil tak bouřlivou atmosféru rockových koncertů ve velkých halách za komornější, většinou divadelní sály, jen pro pár stovek diváků. Turné nazval "Dilema pyrotechnika" podle jedné ze svých starších písniček a slibovalo velký zážitek. Tuto příležitost si samozřejmě nemohla nechat ujít řada jeho fanoušků a všechny sály byly tak rázem vyprodány. Já jsem navštívil koncert v nedalekém Zlíně a stejně jako ostatní účastníci jsem byl tímto hudebním zážitkem nadšen.

O Danu Landovi se v poslední době hovoří celkem často a to v souvislosti s jeho kontroverzním výstupem na předávání cen Slavík 2012. Myslím, že asi nikomu neunikl, takže není třeba jej zde rozebírat, jen mě trochu zarazilo to, co některá média následně dokážou vypustit na veřejnost za voloviny. Ano, Danův projev se mi v první moment v přímém přenosu taktéž nezdál zrovna košer, zvolil totiž formu, která byla dosti provokativní a zřejmě to byl záměr na spuštění nějaké veřejné diskuse a to se mu zcela jistě podařilo. Většina lidí spolu s médii se ovšem zaměřila pouze na tu formu a vůbec je nezajímal obsah toho sdělení, což je trochu škoda. Poprvé jsem tomu taky neporozuměl na 100%, ale po dalším shlédnutí a zaměření se na jeho slova jsem pochopil, co tím chtěl říct a na koho byla jeho slova mířená. Vůbec to nebylo na jeho fanoušky ani na přítomné umělce v sále. Jeho slova patřila všem těm kmotrům a zlodějíčkům ve vysokých funkcích, kteří nám tu potichoučku rozkrádají republiku a nikdo s tím bohužel nic nedělá. Je jasné, že ani sám Dan Landa s tím nic neudělá, ale aspoň má snahu a především odvahu, jako osoba veřejně známá se svým názorem vystoupit veřejně a využít tak přímého přenosu, protože si je dobře vědom, že jindy by jeho slova byla v televizi vystřižena nebo v jiných bulvárních plátcích poupravena. Takhle prostě na plnou hubu řekl, co si myslí a šmitec. Kdo souhlasí a chce s tím taky něco dělat, informace si najde. Je docela směšné, kolik lidí se tím ale cítilo pohoršeno, přitom takovou mluvou hovoří většina národa a různí mravokárci mají na triku daleko víc horších činů, než nějaký vulgární proslov ve státní opeře. Ale kdo chce psa bíti... Známe to! ;-)
Je mi jasné, že Landa nedělá nic jenom tak, aniž by si to důkladně nepromyslel. Na jednu stranu chtěl rozpoutat diskusi, na straně druhé to byl jistě tak trochu i marketingový tah, související s jeho přerodem v kouzelníka Žita 44 a činů spojených s mentálním koučingem, se kterým má do budoucna velké plány. To vše ale celkem logicky vysvětlil v následujících rozhovorech po Slavíkovi a kdo nestrkal hlavu do písku a chtěl si o něm něco zjistit, tak to všechno musel z jeho slov pochopit. Řada lidí měla strach, že se Landa zbláznil, skončil s muzikou, změnil se v Žita a co teď? Náš idol je v hajzlu! :-O Vím i o některých, kteří měli obavu následně na tento akustický koncert jít z důvodu, že tam bude kecat nějaké kraviny, kterým nebudou rozumět a že u nich Dan skončil. Jaké ale byly po skončení koncertu nadšení, když jim vše uvedl na pravou míru a dokázal, že je to pořád ten starý dobrý Landa se svou muzikou a osobitým projevem. Dana sleduju dlouhodobě a bylo mi jasné, že to nebude tak hrozné, jak zpočátku z jeho různých statusů na facebooku a jiných činů vypadalo. Pokud někdo totiž nevěděl nebo se k informacím nedopídil, dostal je přímo z Landových úst na tomto turné. Koncert ve Zlíně totiž patřil k těm zastávkám tour, které následovaly až PO Slavíkovi, takže se k tomu všemu Dan mohl pěkně vyjádřit a řada návštěvníků to určitě i očekávala.

Koncertní večer provázelo husté sněžení a tak cestování do Zlína bylo trochu delší než obvykle. Obavy o pozdní příchod jsme ale mít nemuseli, neboť v Malenovicích se k nám připojil sám hlavní protagonista koncertu a jeli jsme tak spolu ve dvou pruzích až ke zlínskému divadlu. Jeho černé porsche s velkou hvězdou Gibu je nepřehlédnutelné a tak jsme hned poznali, že nás v autě sleduje Landa :-) Co na jeho auťáku bylo ještě více zarážející však byly obrovsky široké gumy, což v téhle sněhové "kalamitě" a se zadním náhonem u porsche nebyla asi šťastná volba, pokud cestou zpět jel až do Prahy. Je to ale zkušený jedec rally, takže pár sněhových vloček ho nemůže rozhodit :)
Zlínské divadlo už se pozvolna plnilo, byly tu jak mladí tak i spousta starších lidí a bylo vidět, že mezi Landovými fanoušky nejsou jen plešatí hromotluci, jak by si mohl někdo myslet, ale především úplně obyčejní lidé, kteří jeho tvorbě rozumí a mají podobné cítění. Před koncertem několikrát zaznělo upozornění o zákazu focení a jakýchkoliv jiných záznamů, na což pak po celou dobu hraní dohlíželi právě tito plešatí hromotluci z řad zpěvákovy ochranky, rozestavění po stranách hlediště a každý náznak rozsvícení mobilu nebo foťáku měli v merku. Tohle byla jediná věc, která mi na tom všem tak trochu vadila a působilo to docela trapně. Je jasné, že při koncertech v divadle umělcům focení vadí mnohem víc, než na nějakém festivalu, ale šalamounsky to řeší třeba Jarek Nohavica, který dá prostor fanouškům k vyfocení a pak je slušně požádá, aby po zbytek koncertu přestali a všichni to respektují. Takovéto demonstrování síly, které tu měli předvádět tihle chlapíci, to na publikum nepůsobí hezky a myslím, že kdyby stejné gesto jako Nohavica udělal i Dan, jeho fanoušci by ho taktéž respektovali. To však byla jen jediná kaňka na jinak skvělém večeru.
Dan se svou kapelou, která byla jen minimálně obměněná od posledního tour Vozová hradba a která se opírá o stabilní pylíře jako je Martin Volák s kytarou nebo Marek Žežulka za bicími, vystoupil na podium obskládané svíčkami něco málo po sedmé hodině a spustil peckou, která dala název celému tour, tedy "Dilema pyrotechnika", se slovy, že každé životní rozhodnutí bývá těžké, stejně jako když pyrotechnik stříhá drátky. Už od prvních tónů bylo jasné, že poslouchat celý večer jeho písně v akustickém provedení bude pecka. Všechny nástroje byla skvěle a čistě nazvučené, všechno to šlapalo tak jak mělo a dohromady to dávalo parádní poslechový zážitek. Na akustickou kytaru kromě Voláka hrál i samotný Dan Landa, který se jindy věnuje na koncertech výhradně zpěvu, ale bylo vidět, že i s kytarou mu to svědčí a byl bezchybný. Vedle něj stál talentovaný muzikant Ondřej Klímek, který hrál během koncertu na spoustu nástrojů od saxíku, přes píšťalky, flétny až po banjo. A když už koncert akustický, tak se vším všudy, takže basák Jan Lstibůrek místo obyvklé baskytary celou dobu valil na kontrabas a to byl teprve zvuk. Obvzvlášť při takových tvrdších písních jako "Táta" apod. to hezky vynikalo. Kytarista Martin Volák si pro změnu vystřihl naprosto bezchybné sólo v písničce "Ona" a celá kapela prostě fungovala perfektně a mělo to mnohem větší kouzlo a zas jiný náboj, než písně v klasickém rockovém provedení.
Dan Landa tyhle koncerty pojal spíše jako takové hapenningy, kdy měl k divákům blíž a měl možnost tak před každou písničkou mnohem víc mluvit a reagovat na to, co slyšel z publika. Ke každé písni měl co říct a komu doposud nebylo jasné, co ho k jejich napsání vedlo, tak teď si mohl vyslechnout skutečné příběhy. Celé tohle hudební setkání trvalo něco málo přes dvě hodiny a řada lidí by si jistě přálo setrvat tu i déle, protože to byl opravdu příjemný večer se skvělou muzikou, ale hlavně s osobou Daniela Landy, která toho večera působila nesmírně příjemně, inteligentně a hlavně s velkým smyslem pro humor. Lidi se prostě bavili a Dan evidentně též. Nebudu tu vypisovat, o čem všem Dan toho večera hovořil, každopádně můžu jen zdůraznit, že nelze věřit tomu všemu hnusu, co se děje v médiích. Člověka je potřeba nejdříve poznat a ne soudit podle nějakých článků zaujatého novináře. Landa má spoustu kvalitních a rozumných názorů a postoj k životu, se kterým se ve velké většině ztotožňuji. Pro spoustu lidí je morálním vzorem a i když, jako každý z nás, má svoje chyby, tak vše co dělá, dělá s dobrým úmyslem. Nedělám si přehnané iluze, chápu, že z toho má i nějaký svůj prospěch a finance, zároveň se tím vším i baví, ale aspoň se tu snaží něco dělat, narozdíl od jiných umělců. A z toho důvodu mu fandím!

foto: Marian Frýdl

Doga Unplugged - Brno (6.12.2012)

4. ledna 2013 v 16:47 | RUDA |  Akcičky
Vánoční klubové unplugged koncerty bývají nezapomenutelné a nejinak tomu bylo i letos, kdy jsme si všichni spolu opět pěkně zařádili v brněnské Melodce. Dřív byly pro tyhle speciální koncerty Dogy hlavní destinace na severní Moravě, ovšem postupem času se takové to zdravé jádro fanklubu začalo tvořit i v Brně a je to snad jediný koncert tohoto druhu, který se koná v rockovém klubu, do kterého tahle akce patří, protože klub tomu dodává tu specifickou komorní atmosféru a zvuk. V Karviné i v Třinci už se tyhle unpluggdy z klubů přemístily do jiných prostor a tím podle mě ztratili svoje kouzlo, takže Brno v posledních letech, co se týče atmosféry, vítězí.

V Brně je fajn a poznává to čím dál víc lidí a každoročně se nás tu schází hromada kamarádů, která se každým rokem rozšiřuje. Tenhle koncert je i takovou příležitostí k předvánočnímu setkání s přáteli a tak jsme si před koncertem dali ještě všichni sraz na Svoboďáku, kde se nás sešlo celkem dost a mohli jsme nasávat nejen punče a svářáky, ale taky velice příjemnou vánoční atmosféru, která na pěkně nazdobeném náměstí vládla. Chvilku jsme pokecali, chvilku promrzli, abychom se následně mohli zahřát horkým punčem a po chvilce už celá naše grupa putovala na Melodku, kde jsme se setkali s dalšími a dalšími přáteli, takže o zábavu bylo už před koncertem postaráno. Stejně tak i o občerstvení, které nám tradičně připravila Peťka, neboť zde každoročně slaví svoje narozky a jak pravil Izzi během koncertu, už to fakt není normální, aby měla každý rok narozeniny! :-) Napačeno bylo opět výborně takže jsme ani večeřet nemuseli, dali jsme si i nějakého toho panáčka na její zdraví a tímto Peťce přeji ještě jednúc všechno nejlepší! ;-)
Před koncertem byla ještě spousta času na povídání, všichni se správně mohli naladit na koncert a pak už se šlo hrát. Před samotným hraním jsem ještě trávil čas s Dogou v šatně, kde jsme natáčeli tradiční zdravice pro fanoušky na konec roku a i tady vládla velmi dobrá nálada, takže to značilo, že koncert bude stát za to. Kapelu už v tu chvíli čekal opět zcela zaplněný sál a po vánočním intru už mohla spustit koncert úvodní roztleskávací peckou "Vymahač". Lidi se okamžitě chytli a atmosféra tak byla od samého začátku vynikající.Chvilku jsem natáčel kapelu na podiu a posléze se přemístil za svými kamarády do kotle, kde se vesele pařilo a po dlouhé době jsem si koncert taky fakt naplno užil. Nálada byla dobrá, Izzi pohotově reagoval na naše vtípky, předvánoční atmosféru jsme při pomalých písničkách dolaďovali v publiku i pomocí prskavek a svíček a bylo to moc fajn. Troufám si říct, že spolu s Masters of Rock to bylo to nejlepší v roce 2012, co jsem s Dogou absolvoval. I když všechny akce stojí za to a bývají něčím zajímavý a prostě jiný. Někdy si to ovšem člověk užije více a jindy méně.

Doga sice ve složení playlistu nijak extra nepřekvapila, ale při unplugged koncertech se vždy dostane na písničky, který se na běžných koncertech nehrají, ať už na ty pomalejší nebo na ty starší, pozapomenutější. Jsou to každopádně koncerty vyjímečný a trvají delší dobu než normálně. V tom klubu je to i takové bezprostřední, kapela i diváci k sobě mají blízko a to je fajn. Jediné překvápko, které jsem už moc nečekal a na konci jsem si ho musel vyprosit byla píseň " Lupič Willy" od Jiřího Schellingera, kterou Doga semtam na konci koncertů dává, ovšem po coveru "What´s Up" od Lindy Perry jsem myslel, že už žádný nepříjde, ale ono hej! :-) Takže za to mají kluci u mě palec nahoru a jsem rád za každou věc, kterou dají tak nějak navíc, protože jindy už to celkem sklouzává k rutině. Koncert se určitě podařil. Publikum muselo být spokojené, kapela určitě se zdejší atmoškou taky a po koncertě se šlo splachovat žízeň a opět dlouze klábosit. Na závěr si ještě naše jádro chtělo udělat fotku s celou kapelou na podiu na pár našich foťáčků, ovšem jaké bylo překvapení, když se pod podiem objevila velká grupa různých cizích fotografů a začali si nás všichni fotit :-) Člověk rázem nevěděl, kam se má dívat a nezávidím těm celebritám, když na ně míří a bliká několik kanónů naráz. Ale tak aspoň máme hezkou památku na naši Doga family.

Brno tedy opět potvrdilo, že se tady dají dělat skvělé koncerty a pokud si tu kapela vybuduje nějakou základnu fanoušků, tak to stojí za to. Doga ji tu má rozhodně silnou a, i z ne zrovna blízkého okolí,-+ si jezdí lidi na Melodku unplugged koncerty poslechnout. Určitě je totiž o co stát a málokdo odchází zklamán.

Fotky tentokrát nejsou, bo mi umřel foťák, ale za to vám nabídnu asi půlhodinový videodokument z tohohle koncertu, takže pro zajímavost kukejte zde:

VIDEO V HD KVALITĚ MŮŽETE STAHOVAT ZDE!!!