Únor 2013

Kryštof - Brno (20.2.2013)

27. února 2013 v 17:38 | RUDA |  Akcičky
Na podzim loňského roku vydala severomoravská kapela Kryštof svoje asi doposud nejlepší album s názvem Inzerát a podle různých odborníků to bylo i album roku 2012 v ČR, s čímž se taktéž ztotožňuji, protože kapela se na něm předvedla v opravdu dobrém světle a s pomocí zahraničního producenta odvedla skutečně kvalitní práci, za kterou právem sklidila úspěch. Téměř ihned po vydání alba k němu Kryštof oznámil turné na únor, které sice mělo obsahovat jen tři koncerty, ale za to ve velkých halách a ve velkém stylu. Bylo vidět, že si kapela věří a dobrým marketingovým tahem byla i roční pauza, během které Kryštof nekoncertoval a soustředil se jen na tvorbu nových písniček. Tím pádem nechal své fanoušky řádně vyhladovět a mohl tak věřit v to, že tyto haly dokáže zaplnit. A to se podařilo už dlouho před začátkem tour, neboť arény v Ostravě, Brně i Praze byly beznadějně vyprodány. Proto Kryštof uspořádal ještě jeden koncert v Opavě, který nazval generální zkouškou a i v tomhle městě nezústalo jediné místečko volné. K tomu jistě dopomohl i příslib populárního pěvce Jarka Nohavici, který s Kryštofem měl odjet v roli hosta všechny koncerty, což bylo bezesporu taktéž velkým lákadlem. Už před turné tak měla kapela jistotu narvaných hal a nyní záleželo jen na nich, jak se s novými písněmi dokáže prezentovat. Já jsem navštívil v pořadí třetí koncertní zastávku v Brně a rozhodně jsem odtud neodjížděl zklamán.
Do brněnské Kajot Areny jsme vstoupili krátce po jejím otevření a v tu chvíli už byly zábrany okolo podia obsypány nedočkavými fanoušky. Přesto jsme si ještě našli docela fajn místečko poblíž vysunutého mola doprostřed publika a spolu s ostatními jsme čekali na nějaký první pohyb na podiu. Hala se plnila docela rychle a více jak hodinové čekání bylo to nejnudnější z celého večera. Pak už ale s příchodem první předkapely nastala nějaká zábava a publikum se začalo postupně rozehřívat. Jako první ji k tomu dopomohla kapela Nebe, což jsou chráněnci Richarda Krajča, taktéž z Havířova a ispirace jejich zkušenějšími kolegy je nepochybná. Hráli takový svěží pop-rock, právě něco podobného mezi Kryštofem a Mandrage a jejich frontman nám svým vzezření právě zpěváka z Mandrage hodně připomínal. Brněnské publikum určitě nijak neurazili a během své půlhodinky jej dokázali docela roztleskat a příjemně jim zkrátit čekání na hlavní hvězdy večera. Zda ale někdy dosáhnou na jejich úroveň, je ve hvězdách, každopádně už mi to v souvislosti s Kryštofem nepřišlo moc originální.
O něco lépe na publikum zapůsobil američan Ido Zmishlany se svým projektem Ido vs. The World, který ihned po skupině Nebe přišel na podium jen tak s akustickou kytarou a začal zpívat docela příjemné melodie. Je opravdu hodně znát, když zpívá rodilý američan oproti tomu, když se snaží zpívat anglicky česká kapela. Bylo to přirozené, melodické a lidi to dokázalo zaujmout. Obzvlášť ve chvíli, kdy začal česky zpívat "U stánku, na levnou krásu...", za což sklidil mohutný aplaus. Po chvilce se k němu připojili opět muzikanti z kapely Nebe, aby jej ve zbylých písních doprovodili a lidi to celkem bavilo. Ido taktéž spolupracoval na vzniku nového alba Kryštofů a tak ho na oplátku pozvali na své turné, což byl určitě dobrý tah a svým příznivcům tak představili zajímavého interpreta ze zahraničí, o kterém by se jinak možná ani nedoslechli.
Následovala několikaminutová pauza, kdy už byla hala řádně zaplněná a natěšená a Kryštof mohl začít hrát. Aréna po chvíli přeci jen za doprovodu hlasitých výkřiků potemněla, spadla opona za níž se rozsvítila obří LED obrazovka, na níž běželo zajímavé intro s odpočítáváním času a se zobrazeným nápisem "JSME ZPĚT" přicházeli muzikanti na podium, aby zahájili koncert úvodní peckou "Římská", která je zároveň i úvodní na novém albu. Nutno podotknout, že kapela na albu Inzerát vsadila mnohdy na dosti chytlavé a stadionové refrény a halekačky a jistě musela počítat s tím, že právě na těchto velkých koncertech budou zabírat. To byla téměř jistota a počítal s tím i frontman Richard Krajčo, který už v této úvodní písni nechal publikum zpívat samostatně, neboť právě píseň "Římská" je k těmto stadionovým chorálům jako stvořená. Fanoušci se mu samozřejmě odvděčili tak, jak očekával a už od první pecky bylo znát, že atmosféra bude vynikající a že to bude dobrý koncert. Věřil v to sebevědomě i Krajčo, který se s publikem přivítal a popřál mu, aby tento koncert byl tím nejlepším, jaký kdy od české kapely kdy viděli. A nad touhle větou docela přemýšlím a dumám v paměti, zda to bylo opravdu to nejlepší, co jsem od české kapely viděl? Je to sice docela podbízivé prohlášení, ale co se týče stránky vizuální show, tak to asi ANO.


Koncertů už jsem navštívil opravdu mnoho a nejde jednoznačně říci, který byl ten nej. Je pravda, že co do rozsahu show se Kryštofům můžou rovnat akorát Kabáti nebo Dan Landa, ovšem každý to má připravené nějak jinak. Kryštof sázel na poletující konfety a balonky, rockeři se zase rádi vyžijí v různých pyrotechnických efektech apod. Každá show je tudíž něčím jiná a výjimečná a nelze takhle lehce vyhodnotit, kdo je tady u nás nejlepší. Kryštof se každopádně tímto turné mezi ty nejlepší zařadil a dokázal předvést show na světové úrovni, za kterou by se ani zahraniční hvězdy nemuseli stydět, ba co víc, některé by jim to mohly závidět. Krajčo a jeho tým dokázali připravit na české poměry opravdu něco výjimečného a za docela lidovou cenu vstupného dokázali divákům představit skutečně pěkný zážitek. Podium opatřené obří obrazovokou s různými vizualizacemi bylo efektní, opravdu skvělým nápadem byly i výběhy do publika nejen uprostřed podia, ale i po jeho stranách, s čímž tu ještě asi nepřišel nikdo, takže všichni měli ke kapele tak nějak blízko, výjma těch, co stáli uplně někde vzadu haly. Kapela se snažila těchto výběhů docela často využívat, show tak nebyla nijak statická, ale mělo to pohyb, náboj, energii.


Již při druhé, taktéž novinkové písni "Parapet" se spustila konfetová děla, která zahalila celou halu do červeno-bílé barvy a déśť těchto poletujících papírků se snášel na hlavy snad všech přihlížejících, což bylo vskutku velmi efektní. Zhruba uprostřed koncertu se ze stropu při jedné z písniček spustily i nafukovací balonky, což dodávalo atmosféře v hale taktéž velmi pozitivní nádech a lidem se to muselo líbit. Celá show se vlastně nesla v takovém tom pozitivním duchu, byla líbivá...zkrátka oproti jiným rokcovým koncertům to bylo spíš v takovém tom americkém stylu a bylo to zase něco jiného.
Kryštof odehrál na tomto turné všechny písničky z nového alba, což já vždy uvítám s povděkem, protože když už kapela jede turné k nové desce, měla by nových pecek odehrát co nejvíc a ne jen 3-5 kusů a zbytek "best of" tvorbu. Výběr toho nejlepšího může kapela později hrát na letních festivalech nebo na ostatních štacích, ale když už nazvu turné podle nové desky, měl bych být schopen ji představit co nejvíce a ne jen několik ukázek. Kryštof přehrál desku celou, což obdivuji a ostatní kapely by si mohly brát příklad. Byla by samozřejmě škoda něco z Inzerátu nezahrát, protože téměř každá z těch deseti písniček tady má ambice na hit a Kryštof tentokrát stvořil opravdu silné písně. Je známo, že Richard Krajčo je bezesporu výborným hitmakerem a málokteré české kapele kolují hity v radiu tak často, jako Kryštofům. Někomu to může připadat jako kalkul, ale každý muzikant by byl jistě rád, kdyby o jeho tvorbu byl takový zájem. Krajčo má na psaní hitů zkrátka přirozený talent a vyplácí se mu to. Přiznám se, že jsem ho dřív neměl nějak moc rád, ale od jisté doby mi přijde, že hodně vyspěl, naučil se vystupovat s určitou pokorou a rozumnými názory a začal mi být docela sympatický. O jeho muzikálním a hereckém talentu není potřeba spekulovat. S postupem času jsem dokázal uznat i kvalitu tvorby kapely Kryštof a je fakt, že jsou právem na špici české popularity. Chytlavé melodie, texty, které mají hlavu a patu, v nich slovní obraty, které by dokázaly napadnout jen málokoho...prostě slušnej oddíl, kterej si teď zaslouží být na vrcholu a sklízet za svou práci ovace.
Brněnský koncert moc hezky plynul, nové písně byly prokládány těmi staršími hitovkami a ani na chvilku nenechala kapela hlasivky diváků odpočinout, protože člověk chtě nechtě musel známá slova z písniček zpívat spolu s Krajčem. Zajímavým bodem programu bylo podání známé písně "Ženy", kterou kapela odehrála spíše v jazzovém rytmu a téměř bez nástrojů na konci vysunutého prostředního mola a tichým hlasem s nimy zpívala celá hala, což navodilo atmosféru spíše folkařského koncertu a bylo to moc fajn. Někteří muzikanti se ještě nechali vysunout výtahem pomalu až ke stropu haly, což taktéž vypadalo velmi efektivně a hlavně pro ně to musel být z té výšky pohled na vyprodanou halu k nezaplacení. Vytáhnout se nahoru během koncertu nechali střídavě snad všichni členové kapely, na konci i samotný frontman Krajčo při známé baladě "Atentát". Největší aplaus ovšem nastal při příchodu ostravského barda Jaryna Nohavici, který se dostavil na podium během písně "OstravSKA balada" a následně s Krajčem zazpíval duet "Křídla z mýdla" z nové desky, která má momentálně ambice dostat Anděla za hit roku. Hostování Jarka Nohavici bylo zřejmě vrcholem večera a nádherně se propojily na podiu dvě hudební generace, které evidentně posluchače nějak ovlivňují. Nohavica si pak za doprovodu kryštofáckých muzikantů zazpíval ještě své písně "Mám jizvu na rtu", "Já chci poezii" a "Fotbal", při které ho skvěle doprovázel i Krajčo na trombón a hala v té chvíli bouřila nadšením. Jarek si ještě před tím neodpustil zahrát na notu brněnským fanouškům, když trošku předělal slova své známé písně a zabroukal: "Spatřil jsem Kometu, oblohou letěla, v pátek tu na ledě Pardubky přejela...", což je sice možný, ale je jim to prd platný :-) I Krajčo se nechal ovlivnit a na mikrofonu měl po celou dobu koncertu uvázanou komeťáckou šálu, což hned v úvodu okomentoval slovy, že ji tam uvázal, aby brňáci neřekli, že nefandí Kometě, za což sklidil aplaus, ale vzápětí vtipně dodal, že ani neřekl, že by jí fandil :-) Nj, holt euforie z loňského hokejového finále je pryč, nyní jsou na řadě jiní, lepší (žlutomodří a taky z Moravy) :-D
Po odchodu Jarka Nohavici už koncert jen gradoval a chýlil se k závěru. Na řadu přišly hitovky jako "Tak nějak málo tančím", novinkový "Inzerát" nebo "Cosmoshop", který rozeskákal celou halu a vzápětí se muzikanti odebrali do zákulisí, aby se nechali vytleskat a vydupat k dalším přídavkům. Ty přišly na řadu hned tři v podobě zmiňovaného "Atentátu", "Obchodníka s deštěm", při kterém se opět spustil déšť konfet a na závěr si publikum zatančilo a zazpívalo ve skladbě "DuDuDuu". Závěr to byl ovšem jen pomyslný, neboť kapela se vrátila na stage ještě jednou, aby zahrála definitivně poslední píseň. Tou byla "Cesta", která se rovněž nachází na novém albu a hostuje v ní Tomáš Klus, který ji tady sice s Krajčem nezazpíval, ale ani bez něj neztratila nic na kvalitě a patřila k tomu nejlepšímu. Během ní se na obrazovce rozeběhly závěrečné titulky se jmény všech účinkujících a tour týmu a při té melodii měl člověk pocit, jakoby opravdu končil nějaký filmový příběh.


Ještě před tím ale Richard Krajčo poděkoval všem, kteří se podíleli na vzniku a přípravách turné a všem fanouškům. Pomohli tak dle jeho slov splnit sen snad každého kluka, který někdy začínal s kapelou v garáži a toužil hrát na velkých koncertech. A bylo opravdu vidět, že po celou dobu hraní měl radost jako ten malý kluk, kterému se sen splnil, že si to užívá a je šťastný. Docela jsem mu to v tu chvíli i přál, protože si dokážu představit, kolik práce, peněz a energie do toho všeho musel vložit, aby došel s kapelou až sem, do vyprodaných hal a se světově vypadající show bavit lidi. A ze všeho nejlepší je, když se ta energie propojí a je evidentní, že jsou šťastní lidé v publiku i na podiu. Tady se to viditelně podařilo a proto tenhle koncert a snad i celé turné lze zhodnotit, jako velmi úspěšné.

Videa z koncertu rozdělena na dvě části:

Video PART 1:

Kryštof - Římská; V peřinách; Ženy; Křídla z mýdla feat. Jarek Nohavica

Video PART 2:

Kryštof - Inzerát; J. Nohavica - Mám jizvu na rtu; Kryštof - Cesta + závěr


FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!




Best Of 2012

14. února 2013 v 15:02 | RUDA |  Co sa stalo nové!?
S příchodem novýho kalendářního roku se tady vždycky snažím tak nějak zbilancovat ten rok minulej, a i když vím, že letos mám docela zpoždění, tak ani tentokrát si tenhle rekapitulační článeček neodpustím.


Co tedy říct o tom roce 2012??? Asi si nemohu stěžovat, neb byl docela úspěšný a splnila se mi v něm řada přání a snů, čehož si moc vážím. Kde tedy začít? Tak třeba u té sportovní tématiky. Kdo mě sleduje, tak ví, že jsem se začal aktivně zapojovat do amatérských závodů rally a prvním takovým splněným snem byla účast na asi nejslavnějším amatérském závodě v ČR "Ve stopě Valašské zimy", která se jela v únoru za extrémně nízkých teplot a byla to moc dobrá zkušenost. Opravdu mi bylo potěšením účastnit se tak skvělého závodu, na který jsem se dřív chodíval dívat pouze jako divák a užít si teď roli závodníka a zažít to všechno okolo bylo fakt prima. Letos si to samozřejmě opět rád zopakuju. Tuhle rally jsem jel ještě se svým osobním autem, které jsem musel tak nějak šetřit, ovšem po zbytek roku jsem dostal do rukou staršího Opela Astru, se kterým jsme se účastnili už menších hobby cupů, při kterých se ovšem dá taky skvěle vyblbnout na uzavřené trati a ke konci sezony přicházely už i docela kvalitní výsledky, což mě velmi těší, i když to jezdíme samozřejmě jen pro zábavu a bohužel nedisponujeme velkým finančním zázemím, abychom mohli auto nějak vylepšovat. Holt bez sponzorů to dělat na vyšší úrovni nejde. Co se týče rally, splnil se mi v tomto roce další velký sen a to svézt se v ostrém závodním voze alepsoň na místě spolujezdce. Co víc, měl jsem tuhle možnost na nejlepší souteži u nás, slavné Barum Rally a ve velmi kvalitním autě Subaru Impreza Sti, které kočíroval jezdec Marcel Havlásek a i když se mnou určitě nejel na 100%, tak to byl velmi hezký zážitek a člověk tak mohl pozorovat, jak tyhle závodníčky fungujou zevnitř, jak se chovají podvozkově a můžu říct, že je to opravdu obrovský rozdíl, oproti sériovým autům, což šlo poznat i z místa spolujezdce.


To byly tedy zážitky ze světa motorsportu a nyní přeskočím do oblasti, která mě baví asi ještě víc nebo minimálně na stejné úrovni, a tou je hudba a dění kolem ní. Navštívených koncertů byla samozřejmě i v roce 2012 celá řada a které bych asi vybral mezi ty NEJ? Na prvním místě jednoznačně vévodí pražský koncert legendární Metalliky, kterou jsem v květnu viděl na živo sice už podruhé v životě, ale tentokrát bych řekl, že to bylo ještě mnohem lepší, neboť jsem stál blíže k podiu, kde byl ten správný kotel a muzikantům bylo vidět hezky do tváře. Show měli taktéž mnohem propracovanější, zahráli komplet celé Black Album z roku 1991 a navíc to byla vůbec první zastávka tohoto tour, takže jsme některé songy slyšely hrát živě ve světové premiéře. Navíc mám krásnou vzpomínku na tenhle koncert v podobě dvou trsátek, které na konci koncertu přistály v mé blízkosti, což je pro mě, jakožto jejich fanouška velmi cenný suvenýr, o kterém se mi ani nesnilo. Z tohohle večera jsem byl ještě dlouho nadšenej.
Takovým dalším koncertem, který mě loni opravdu nadchnul bylo vystoupení Arakainu s Lucií Bílou v Brně, které bylo součástí jejich tour ke třicátému výročí. Téměř tříhodinový koncert plný největších hitů kapely a k tomu excelentní hlas Lucie Bílé ve spojení s metalem, to byla prostě paráda, kterou, když jsem kdysi viděl na DVD z jejich výročního koncertu, chtěl jsem tohle taky někdy ještě slyšet živě a naštěstí se mi to podařilo. A dokonce dvakrát za rok, neboť s Luckou Arakaini vystupovali ještě na festu Masters of Rock, kde sice už nehráli tolik společných písniček, ale atmosféra rovněž stála za to. Brněnský koncert byl ovšem v něčem mnohem lepší a odtud jsem si přivezl hezčí pocity, neboť to přeci jen bylo to "poprvé", kdy jsem je viděl hrát a zpívat spolu. Mimochodem Arakain byla asi i kapela, kterou jsem vídal v roce 2012 nejčastěji. Jsou prostě kapely, které v jednom roce potkávátě na různých akcích pořád a kamkoliv jsem se letos hnul na nějaký festival, tam byl i Arakain. Sice už bez Lucky (vyjma MORu), ale bylo to celkem logické, když slavily tak významné výročí, tak byly asi hojně zvaní na různé akce.


Když už jsem zmínil festival Masters of Rock, tak i s ním mám spojený jeden docela fajný zážitek. Je to přeci jen asi největší rockový festival u nás, kde je nejhustější koncentrace světových rockových hvězd a atmosféra, která vládne téměř při každé kapele před podiem je tu úžasná. Z pohledu diváka už jsem si ji vychutnal několikrát, ale tentokrát jsem měl možnost býti tu i s kapelou Doga v zákulisí a zažít to i z druhé strany, což bylo velice zajímavé a vidět ten kotel, který pod sebou mají kapely sezhora z podia, z toho šel chvilkama i mráz po zádech. Ani se nedivím, že se sem kapely moc rády vracejí, protože lidi jsou tu zkrátka perfektní a sledovat ten nekonečný dav, který paří a skanduje jako jeden člověk, to je fakt nářez. Na tomhle festu bylo hned několik hezkých vystoupení, které se daly zařadit k těm nejlepším v loňském roce, ovšem vyzdvihnout musím kapelu Within Temptation, která tu předvedla vynikající show i kvalitní hudební výkon a mnohokrát předčila i headlinera celého festu, kapelu Nightwish, která sice měla taktéž hezkou vizuální show, ale výkon jejich zpěvačky byl úplně nevýrazný a nezajímavý. Daleko víc se mi líbil i lednový koncert jejich bývalé zpěvačky Tarji ve Zlíně, který sice nebyl tak vizuálně nápaditý, ovšem vizuální show vynahradil její krásný hlas a instrumentální výkony muzikantů. Z těch samostatných koncertů z loňského roku se dá ještě vypíchnout akustický koncert Dana Landy ve zlínském divadle, což bylo takové příjemné posezení při perfektní muzice a fajnové předvánoční uvolnění.
Samostatnou kapitolou by asi byly festivaly, kterým vévodily tři tradiční, které už navštěvujeme pravidelně. MOR jsem zde již zmínil a ten náš nejoblíbenější fest v roce, třinecká Noc plná hvězd se letos konala naposledy :-( Bylo to ovšem krásné, ale i dojemné loučení a obzvlášť první páteční večer v podobě megakoncertu Jarka Nohavici a jeho závěru stál za to. Zde jsem se měl taktéž možnost se s mistrem Nohavicou osobně setkat a potřást si s ním rukou, čehož si taktéž vážím, neboť je to muzikant velice uzávaný a patří mu i můj obdiv. NPH sice skončila, ale my všichni, kteří jsme se tu pravidelně setkávali, jsme si slíbili, že v příštím roce se tu sejdeme zas, ať už se fest koná, či nikoliv. Nyní už se ovšem rýsuje možnost, že se fest konat asi bude, sice o kousek dál a pod jiným názvem, ale přátelé, kteří se tu budou chtít potkat a zapařit si při muzice, ti snad nezklamou a dorazí i sem a nenechají si ujít tohle každoroční přeprázdninové setkání. Každopádně NPH měla své kouzlo a atmosféru, kterou už nám bohužel nikdo nenahradí a prožili jsme tu jedny z nejkrásnějších okamžiků mládí a řada z nás na tuhle akci bude jistě ráda vzpomínat.


Pivní slavnosti na Kamínce byly i tentokrát velmi povedené, výběr kapel byl asi nejlepší za posledních pár let a byla to opět vydařená akce, na kterou si nemůžu stěžovat. Od téhle chvíle se taky datuje trvání jednoho velmi hezkého vztahu s mojí přítelkyní Aničkou, za což jsem taky nesmírně rád a určitě se i tohle dá zařadit mezi ty mé splněné sny :-) Následná společná dovolená uprostřed nádherné přírody Slovenského ráje určitě bude patřit k těm zatím nejkrásnějším v mém životě a jsem moc rád, že mám tohohle človíčka při sobě a že s ním můžu trávit čas. Možná i z toho důvodu sem přispívám v menším množství, než jste možná byli zvyklí, ale priority jsou holt v mém životě jasně dané :-)) Letní čas tedy přinesl spoustu krásných chvilek, ať už jde o festivalování nebo o cestování. Všelijakých pěkných výletů bylo až do podzimu celkem dost a až na výjimky přálo i počasí, takže není důvod si stěžovat. "Hovadoblog" samozřejmě budu udržovat i nadále, protože mě psaní a tahle tvorba pořád baví a pokud to bude bavit i vás, čtenáře, budu jenom rád. Loňská nominace do nejlepší pětky na blog roku v kategorii hudebních blogů mě taktéž velice potěšila, takže i zde cítím jakýsi závazek a pokud na to budu mít síly a prostředky, tak to tady třeba ještě zkusím nějak vylepšit.


Pokud zůstanu ještě u muziky, tak bych měl zmínit i hudební alba, která mě nejvíc v loňském roce zaujala. Nebylo jich bohužel mnoho, ze kterých bych si sedl na zadek, ale jednoznačně nejvíc mě překvapilo a na první poslech uhranulo album Inzerát od kapely Kryštof. Dřív jsem tuhle kapelu neměl moc rád, ještě před pár lety bych o jejich album ani nezavadil, ale od jisté doby, kdy jsem je viděl hrát živě na Trnkobraní, jsem na ně razantně změnil názor. Prostě mě zaujali a i když je to jedna z nějúspěšnějších českých kapel současnosti, je vidět, že na sobě neustále tvrdě makají a výsledkem je právě tahle povedená deska, která se dobře poslouchá od první až do poslední skladby a není na ní jediné slabé místo. Je tu znát i práce zahraničního producenta a ta muzika tu má skvělý zvuk, už tu nejsou použity téměř žádné samply a elektronika a kryštof konečně zní i z alba jako živá kapela. Prostě to má šťávu a každá pecka má potenciál se stát hitem. Za pár dní Kryštof vyráží na turné po největších českých halách, takže jsem zvědavý, zda splní očekávání i na živých koncertech a zajisté vám z brněnského koncertu přinesu brzy i nějaký ten report.
Pokud mám zmínit ještě jedno album, které za to stojí, budou to Rány od zpěváka Noida. Pro mě osobně je to zvláštní, protože Kryštof a Noid, to jsou prostě interpreti, kteří mě dřív absolutně nezajímali, ale nějak mě prostě přesvědčili svou muzikou, což je dobře. Noidova deska je pro změnu hodně tvrdá a zároveň velmi melodická, podopořená jeho dobrým hlasem. Jsou tam prostě chytlavý refrény, který mě zaujaly a teď to poslouchám celkem často, ačkoliv jsem si to před tím stáhnul jen tak ze zvědavosti. Noid spolupracuje s muzikanty z kapely Dymytry, takže ta podobnost je tam docela znát. Mimochodem Dymytry vydaly loni celkem taky dobrou placku s názvem Neonarcis :-)
Takže ceny za nejlepší desky a koncerty od Kubíka jsou rozdány a teď bych se ještě rád zmínil o tom, co mě nasralo! :) Byly to česká média a hlavně to, co dokázaly plodit za nesmysly. V několika případech mi dokázaly, jak se dá uplést z hovna bič a tím pak oblbnout půlku národa. Lidé se pak nechávají ovlivňovat jak ovce a jen bečí s davem, aniž by si o konkrétní věci dokázali udělat nějaký střízlivý úsudek nebo si o tom zjistit něco víc. Obzvlášť z TV Nova, co kolikrát jde za sračky, to je člověku fakt i smutno. Kam se poděla nějaká seriózní žurnalistika? To si novináři musejí shánět smyšlené osoby a vymýšlet totální a ničím nepodložené bludy jen pro to, aby měli fantastickou reportáž v hlavních zprávách?! Nebudu zmiňovat konkrétní kauzy, ale bylo jich loni víc, o kterých má člověk trošku reálný přehled a když pak vidí, jak je vše překrucováno jen za cílem senzace, tak se tomu musí i smát. Bohužel ale media mají stále velký vliv na společnost a to je celkem smutné. V dnešní době internetu je spousta informačních prostředků a naštěstí i seriozních, takže lidi by neměli věřit jen tomu, co slyší ve zprávách nebo se dočtou v bulváru. Ale tak to holt je a nic s tím nenaděláme :-(
I když byl obrovský humbuk i kolem konce světa 21.prosince 2012, tak zatím nenastal, buďme za to rádi a važme si každého dne na téhle planetě, protože nikdy nevíme co příjde. Je blbost hádat se i skrz nějaký politiky, ti nám život stejně nezlepší a tak by každej měl pracovat hlavně sám na sobě a přemýšlet, jak něco změnit, pokud je s něčím nespokojenej, neboť jak praví jedno staré známé přísloví: "každý svého štěstí strůjcem"! A tak vám tedy, milí návštěvníci mého blogu, přeji, aby ta třináctka na konci letošního letopočtu byla šťastná, aby se nám dařilo a aby všichni lidé kolem nás byli laskaví a ohleduplní v časech dobrých i zlých! Mějte se rádi a buďte na sebe kurva hodní! :-P

Na závěr si nemohu odpustit ani tradiční best of video průřez složený z různě pořízených fotografií z loňského roku.