Červenec 2013

Od Topfestu po Slezskou noc

10. července 2013 v 15:05 | RUDA |  Akcičky

Iron Maiden - Topfest - Piešťany (SK)- 27.6.2013

Jakmile britská legendární kapela Iron Maiden ohlásila na letošní rok evropské turné, spousta fandů doufala, že se znovu objeví i v České republice nebo někde poblíž. První nejbližší zastávkou bylo ohlášeno Slovensko, kam je dokázali přilákat pořadatelé piešťanského Topfestu u příležitosti desátého výročí této akce. Tuto zprávu jistě uvítali nejvíce fandové "železné panny" z Moravy, neboť Piešťany jsou celkem dostupné a blízké českým hranicím a i když pak následně byl ohlášen i červencový termín jejich koncertu v Praze, řada lidí z východu ČR dala přednost právě tomuto slovenskému vystoupení, které je pro ně přeci jen bližší a dokonce i cenově příznivější. Rozdíl šlo hledat akorát v tom, že na Slovensku se jednalo o festivalové vystoupení, kde většina publika musí sledovat koncert ve stoje z letištní plochy a nekonečného davu, naproti tomu v Praze se dá vytvořit obrovský kotel v prostorách osvědčeného fotbalového staionu v Edenu, přičemž každý typ koncertu má zajisté svoji specifickou atmosféru. U mě taktéž spíše vítězilo dostupnější Slovensko a jakmile jsem se dozvěděl, že v ten samý den hrají na Topfestu i kluci s Dogou, okamžitě jsem si rezervoval místo u nich v autě pro slovenskou výpravu :)
Dohodnuto tedy bylo a ve čtvrtek časně ráno byl naplánován start. Sraz s Pepsim byl domluven na půl desáté v Brně a oba jsme přesně jako hodinky v tento čas na místo také dorazili. Po propršených třech dnech bylo už od rána konečně hezké počasí a tak to vypadalo, že se festival podaří, a i když se po přejezdu slovenských hranic začalo zase trošku kabonit, blíže k Piešťanom už to bylo zase více jasnější a pozitivnější. Žádné teplo tu ovšem nepanovalo, ovšem pro návštěvníky festu to nejspíš byla ideální teplota a konzumace alkoholických nápojů ve velkém vedru by taky jistě nebyla to nejlepší :)
Na místo určení jsme dojeli nějak po poledni, akreditovali jsme se u vstupu a po příjezdu do areálu letiště už jsme viděli dvě velká podia, z nichž to obrovské patřilo jednoznačně kapele Iron Maiden a hned vedle něj postavené menší bylo ve čtvrtek určené kapelám ostatním. Přičemž obě dvě tvořily dohromady scénu A, což jsme se dozvěděli až posléze, neboť jsme se domnívali, že ta menší je "Béčko". Na každém jiném festivalu by to vedlejší podium asi postačilo jako hlavní scéna a i tak by působilo monstrózně, ovšem v kontrastu s tou hlavní stage to opravdu vypadalo zezadu jako nějaký valník pro béčkové kapely :) Už v poledne byly technici od Iron Maiden v pohotovosti, bylo zde přistaveno několik kamionů a při pohledu na chlapy v reflexních vestách a přilbách to vypadalo jako na stavbě nějakého obchodního centra. Mezi nimi se jen tak tyčila socha obrovského satanáše, kterou IM využívá jako kulisu k jedné z písniček a bylo vidět, že to celé funguje jako jeden obrovský cirkus o spoustě zaměstancích, velké dřině a velkých nákladech, kdy ve finále jen kapela přijede už k hotovému, odehraje si své dvě hodiny koncertu a nemusí se už o nic starat. Lidi se baví a prašule tečou :) Samozřejmě si tohle postavení musela kapela na scéně za dlouhé roky sama vybudovat a zcela jistě si už takový komfort nyní zaslouží.
Při malé obhlídce areálu mi ovšem zůstával trošku rozum stát. Jak již bylo napsáno, hlavní podia byla postavena těsně vedle sebe a díky tomu to hlavní pro Iron Maiden stálo divně na okraji letištní plochy. Při očekávané masové návštěvě jsem nějak nechápal, odkud se ti ostatní lidi, kteří nemají vstupenku na stání pod podiem, budou dívat. Na levé straně totiž stály tribuny pro VIP, přímo uprostřed naproti podia se tyčila velká zvukařská věž, přes níž tedy nešlo vidět na stage ani omylem a kompenzováno to bylo tím, že na ní byla někde u země pověšená obří obrazovka (při vší úctě, na koncert jdu z důvodu, abych kapelu viděl živě a obrazový záznam si mohu pustit i doma na DVD). Lidi tedy musely stát jakoby šikmo od podia, aby na něj vůbec viděli. Navíc tak velkou plochu jen pro stání pod podiem jsem ještě neviděl. Člověk si přece zaplatí výhodnější vstupné, aby měl kapelu na dosah a když pak stojí 100 metrů od podia, protože před ním už je dalších 8 000 lidí, tak to asi nasere. O těch, co neměli VIP stání ani nemluvím. Já jsem sice naštěstí tyhle problémy řešit nemusel, ale kdybych si za vstupenku sem zaplatil, asi bych byl rozčarován, stejně jako spousta dalších lidí, kteří psali své negativní reakce směrem k pořadatelům na internetu. Hlavní podium zkrátka mělo být uprostřed plochy, aby na něj šlo vidět ze všech stran a i z VIP prostoru, který přeci zákonitě nemusí být těsně vedle. Pokud jde někdo na koncert jen z toho důvodu, že tu má žrádlo a veškerý komfort v ceně, tak mu musí stačit, že se dívá z pohodlí tribuny třeba i z větší vzdálenosti a nemusí se mu podium stavět přímo pdo frňákem. Je tu přeci dalších 30 000 lidí, kteří si za koncert zaplatili a chtějí vidět za své prachy plnohodnotný koncert a ne se dívat na obrazovky. Je mi jasné, že bez sponzorů a jiných "Very Important People" by sem Slováci asi těžko Maidny dostali, ale zkrátka bylo vidět, že s podobným monstr koncertem ještě nemají zkušenosti a hodně věcí v tomto ohledu nezvládli. O zbytku ale později.
S Dogou jsme zatím postavili stánek s merchandisingem a začali se připravovat na jejich vystoupení. To proběhlo od 15. hodiny a přestože Doga ještě nemá na Slovensku tak silnou fanouškovskou základnu, bylo už v tu chvíli pod podiem celkem husto. Lidi na jejich písničky celkem reagovali a vytvořili docela fajn atmosféru. Doga by se ráda nyní orientovala na slovenské publikum a myslím, že je to dobrá cesta, neboť tady na tom malém českém písečku už jaksi není moc co objevovat a kapele by to jistě jen prospělo. Každopádně k častějšímu průlomu do slovenské krajiny by to chtělo asi nějakého schopného managera, který by tu kapelu byl schopen někam protláčet. Jistě hodně klukům pomohlo i nějaké to hraní se slovenskou kapelou Konflikt a letos je čeká ještě pár slovenských festivalů a klidně bych se nebál v příštím roce omezit hraní v Česku, nechat tu lidi trochu vyhladovět a orientovat se spíše na ty bratry Slováky :) Publikum by si tu jistě našli, neboť na Slovensku kapela podobného ražení trochu chybí. A bylo to vidět i na Topfestu, kdy se lidé dobře bavili a i když tu nebylo až tak moc narváno jako třeba na pozdější domácí Desmod, tak na českou a stále zde ještě pořád méně známější kapelu to bylo myslím docela dobré.
Ono taky ze čtvtrtečního programu jsem kromě Dogy a Desmodu ani já toho moc neznal. Plno měla ještě pod podiem i další domácí kapela Smola a Hrušky, hrající spíše v reggae stylu, o které sice vím, že existuje, ale nikdy jsem od nich do té doby nic nezafixoval v paměti. Ti předcházeli Doze a během příprav jsem z backstage zaregistroval, že mají docela pohodovou muziku a evidentně u mladých hodně oblíbenou. Z toho jejich koncertu se mi podařilo zafixovat nejvíce jejich song s originálním názvem "Som najebaný", jehož refrén tam davově zpíval celý Topfest a přiznám se, že když si ty jejich další písničky teď pouštím na netu, tak mě ta kapela taky docela bere. Na léto se tahle jejich muzika prostě vyloženě hodí a jde z toho dobrá nálada.
Po Doze následoval nějaký zpěvák jménem Rob Decoup, o jehož existenci nemám jaksi moc ponětí a kromě toho, že tam zahrál cover od Metalliky, mě ničím výrazně nezaujal. V té době jsme se začali slézat u stánku Dogy, kam přicházeli další známí z ČR, takže jsme chvíli pokecali, dali nějaké to pivko a langoš a krátili si čas do vystoupení hlavních hvězd. V programu následovali již zmiňovaní domácí Desmod, ze kterých jsem toho ale moc neslyšel, ovšem ti už měli atmosféru hodnou takto velkého festivalu.
Čas vystoupení Iron Maiden se blížil a tak jsem si začal hledat vhodné místečko, odkud by se dal koncert sledovat. Stání pod podiem už bylo v tu chvíli řádně zaplněno a tak výhled odtud by nebyl moc dobrý, z těch dalších prostor by to bylo ještě horší, únava už se po celém dnu taky hlásila o slovo a tak jsem to šel zkusit na tu tribunu. Sice nejsem příznivcem sezení na rockových koncertech, ale když už jsem Maideny viděl dvakrát, chtěl jsem si tentokrát spíše vychutnat tu show a nějak jsem zrovna neměl náladu se tísnit v davu, když už jsem měl tu možnost. Přístup do VIP prostoru, to by byla taky kapitola sama o sobě. Když jsme sem totiž s Izzim a Mrňusem chtěli vstoupit, nechtěli nás pánové od security pustit s tím, že máme dle pásek nárok na údajně "lepší", ale přitom vzdálenejěší zónu pro účinkující, jejíž vstup jsme stejně nenašli a místo toho jsme prolezli nějakým labyrintem a vstoupili jsme do toho samého prostoru, ale jen zadním vchodem, kde už nás pustili bez problému. Když jsme se po tom šli za těmi negativními pořadateli vysmát, jen krčili rameny a tvrdili, že chápou nesmyslnost tohoto nařízení, ale že musí plnit své příkazy, takže tady evidentně platilo, že pravá ruka neví, co dělá levá a další zmatek byl na světě.
Když už jsme u těch pořadatelských nedostatků, našlo by se ještě pár, co stály za zmínku. Když jsme např. během kapely Desmod byly mimo areál, viděli jsme u vstupu dlouhého nekonečného hada lidí, čekajícího na pásky opravňující ke vstupu. Při očekávané návštěve několika desítek tisíc tu byla údajně pouze jedna(!!!) čtečka kódů na vstupenky a to se mi zdá trochu jako výsměch. Někteří se tak dostali do areálu festu až těsně před koncertem IM a chápu tak jejich rozhořčení. Myslím, že postavit vstupní bránu s několika turnikety a k nim pár pořadatelů s páskami není v dnešní době až takový problém a když jsou peníze na takovou kapelu, nemělo by se šetřit ani na komfortu pro fanoušky. Lidi navíc ani pořádně nevěděli, kam si pro pásky chodit, když zde byla postavená jen jedna unimo buňka, bez nějakého výrazného označení a jediné informace pro lidi hlásil borec jen tak křičením ze střechy auta. V tu chvíli jsem to ani tak neřešil, říkal jsem si, že je to problém těch lidí, kteří přijeli na poslední chvíli až večer a mohli klidně přijet dřív, ovšem po těch přečtených reakcích z netu to celkem chápu, proč zde takové fronty nastaly a co bylo jejich příčinou.
Další zmatek nastal těsně před samotným vystoupením IM. Jejich oficiální předkapelu Voodoo Six, která mimochodem za nic nestála, už jsem sledoval z tribuny a nakonec jsem byl rád, že jsem zvolil právě tohle místo. Asi pět minut před devátou, kdy měli startovat Iron Maiden si asi pořadatelé řekli, že prostor na stání před podiem se už asi více nezaplní a údajně na příkaz lidí od Maidenů začali vpouštět ostatní lidi zpoza zábran dopředu, aby se ten hluchý prostor zaplnil. Samozřejmě se všichni začali cpát dopředu jako kobylky a docela lituju ty, kteří si za to výhodnější stání zaplatili a nakonec se tam museli tísnit i s těmi ostatními, kteří se nadrzo začali rvát co nejvíce dopředu. Toliko asi k organizačním záležitostem, které prostě nebyly vychytané a které jsem vysledoval jako nezávislý pozorovatel. Za deset let fungování festu by člověk řekl, že tyhle věci budou mít vychytané, ale bylo vidět, že s pořádáním koncertu kapely takového formátu ještě nemají zkušenosti žádné.


Co se však týče hudební produkce, tak ta byla téměř bez problémů a pokud nějaký nastal, tak šel spíše na vrub samotné kapely a jejího týmu. A tím hlavním byl zvuk! Nebyl jsem sám, komu se zvukově koncert nepozdával a i když se po pár písních trochu zlepšil, řezalo mě to po celou dobu podivně do uší a takto velká aparatura jakoby jela jen na půl plynu. No...rozhodně jsem zažil mnohem lépe nazvučené koncerty a od zvukařů Iron Maiden bych určitě očekával špičkově odvedenou práci. Holt každý den asi není posvícení, každopádně to nebyl nikterak žádný průser a poslouchat se to dalo.
Iron Maiden přivezli do Evropy turné z osmdesátých let, když oprášili šňůru k albu "Seventh Son Of a Seventh Son", která patřila k těm nejúspěšnějším v hjejich historii a nyní ji chtěli předvést i mladším generacím, obohacenou o modernější prvky. Scéna byla situována do jakéhosi ledového království, čemuž odpovídalo i intro, kde se na obrazovkách začaly promítat tající ledové kry apod. Členové kapely následně vtrhly na scénu za výbuchů pyrotechniky a spustily koncert skladbou "Moonchild", kterou jsem od nich dlouho neslyšel a v tu chvíli jsem marně pátral v paměti, o kterou skladbu vlastně jde. Iron Maiden toho večera hráli vesměs jen staré dobré fláky a k těm novějším vůbec nezavítali, což jsem celkem uvítal, protože zahráli prakticky nejslavnější pecky jejich historie pohromadě a tak dobrý playlist si skalní fandové jistě náležitě museli užít. Dostalo se i na takové staré raritky jako "The Prisoner", "Phantom Of The Opera"," The Clairvoyant" a další. Největší zážitek byl u taktéž dlouho nehrané skladby "Seventh Son Of a Seventh Son", která trvala bezmála deset minut a obvzvlášť při její mezihře zahalila piešťanské letiště taková zvláštní temná atmosféra, což působilo až magicky. Nejen tady ukázali členové kapely, proč je tahle banda celosvětově uznávána a že jsou to opravdu skvělí instrumentalisti, kteří perfektně odvádí své řemeslo a se svými hudebními nástroji to opravdu umí. Řada jejich skladeb totiž často mění své tempo, odehrávají se tu dlouhá sóla, která si kytaristi mezi sebou rozdělují, jakoby se ladně prolínali, aniž by to bylo nějak poznat. Prostě je radost se na ně u toho hraní dívat a to nepočítám ještě různé gymnastické kousky hlavního baviče Janicka Gerse, který opět neúnavně předváděl své specifické tanečky a roznožky a ještě u toho bezchybně hrál. Ono vůbec, když si člověk uvědomí, že těm pánům už pomalu táhne na šedesát, tak je obdivuhodné, kolik energie a pohybu ještě na tom velkém podiu vydávají. Leckteré mladší kapely, které na podiu stojí jako statici by jim to mohly závidět a Maidni přitom v tolika letech pořád poletují a poskakují jako za mlada. Za tohle jim určitě taktéž patří uznání a klobouk dolů. Frontman Bruce Dickinson tady byl taky v docela dobré fyzické formě a pobíhal a poskakoval, tak jak to umí. Slabší už to bylo s tou hlasovou stránkou, kdy jsem ho slyšel zpívat už mnohem lépe, ale přeci jen je to ještě pořád pan zpěvák, který už to ovšem občas neudýchává. Jinak ale bavil lidi a hecoval dav, stejně jako zbytek kapely.


Co se týče show, i ta byla pěkná a dalo by se říct standartní, na kterou už jsme u téhle kapely zvyklý. Bohužel však nepřišlo žádné překvapení, ze kterého by si člověk sednul na prdel a kromě Eddieho na chůdách, který tentokrát vypadal fakt divně a zpoza podia vylézající jeho ještě větší podobizny se člověk ničeho extra nedočkal. Jasně, fanouškům to stačí, bývá to vždy vrchol koncertu a už to tak nějak patří k téhle kapele. Kdyby to neproběhlo, byl by to průser, ovšem na druhou stranu už jsme v roce 2013 a chtělo by to možná tu show oživit něčím modernějším. Kromě toho, že člověk netušil, která kulisa vyjede, tak chyběl nějaký výraznější moment překvapení a člověk tak nějak už tušil, kdy co příjde (pokud samozřejmě neviděl jejich koncert poprvé). Chápu, že to byla tak trochu i retro show, ale přeci jen už to na dnešní dobu jde za tak velké peníze udělat i jinak. Jinak na to ale bezesporu byl hezký pohled, pyroefekty byly krásné třeba při skladbě "The Number Of The Beast", kdy vyjela již zmiňovaná socha Satanáše, kolem které šlehaly plameny jedna báseň, ale i při ostatních blafnul nějaký ten plamen a spustil se jisker proud.


Kromě těch dlouho nehraných skladeb zahráli i ty notoricky známé, kdy mimo již zmiňované "tříšestkové" zazněla např. "Run To The Hills", "The Trooper" nebo "Fear Of The Dark", jejíž chorály zpívalo celé letiště. Poslední písní hlavního bloku byla ta, jenž nese stejný název jako kapela, tedy "Iron Maiden", při níž se naposledy zjevil obří Eddie s nějaým zvláštním pohyblivým embryem v dlani a v závěru vyšlehly plameny i z jeho lebky :) Samozřejmě se dostalo pak i na tři přídavky, kdy první "Aces High" zazpíval Dickinson v letecké kukle opět za doprovodu plamenů, následovala pecka "The Evil That Men Do" a závěrečnou "Running Free" už jsem slyšel jen z backstage, neb mi došla SMS s textem "Odjezd" a musel jsem spěchat směrem k Pepovu autu, jehož závěr zřejmě už tolik nenadchl :) I tak jsem byl ovšem rád, že jsem měl tuhle příležitost a viděl jsem po pár letech opět téměř celý koncert Maidnů živě. Ostudu určitě neudělali, tu si způsobili snad jen pořadatelé Topfestu, ale zase na druhou stranu jim patří všechna čest, neboť pozvat a získat na festival kapelu takového formátu není jen tak jednoduché. Nikdo zvenčí neví, kolik je za tím úsilí a finančních nákladů a chybami se člověk učí. Je fakt, že když už se něco velkého dělá, mělo by se to dělat pořádně, ale snad se z toho do dalších let poučí a dotáhnou další zvučné jméno na slovenskou půdu. Rozhodně jim v tom budu držet palce.
Naše posádka cestovala ze Slovenska rovnou na sverní Moravu, kde Doga dalšího dne měla odehrát vystoupení na festivalu Slezská noc, což je takové volné pokračování slavné Noci plné hvězd a tak jsme ještě cestou v noci probírali koncert Iron Maiden a různé jiné kapely, načež jsme kolem půl druhé zakotvili v Třinci na hotelu a šli si odpočinout a nabrat síly do dlašího dne.

Video PART 1:
Iron Maiden - Intro + Moonchild,The Trooper, The Number Of The Beast, Run To The Hills



Video PART 2:
Iron Maiden - Fear Of The Dark, Iron Maiden


Slezská noc
(pátek) - Vendryně - 28.6.2013

Po slunečném dni na Slovensku nás v Třinci ráno překvapilo hnusné počasí a prakticky celý den až do odpoledne tu pršelo a bylo tu nevlídno. Na hotelu jsme mohli přečkat pouze do dvanácti hodin a poté jsme se přemístili do nedaleké Bystřice na nějaký ten oběd. Tady jsme si krátili čas až do nějakých tří hodin načež jsme se odebrali už do Vendryně, kde se festival měl konat. Areál to byl celkem příjemný a na konání nějakého koncertu celkem vhodný, ovšem nikdo nemohl čekat, že se tady bude opakovat něco, co bývalo na Noci plné hvězd. Pořadatelé ani nechtěli, aby to lidé brali jako její pokračování, pojali to už jen jako menší fest lokálního významu, ale přeci jen ty skalní fandy to tak trošku svádělo ke srovnání.
Fest byl stejný snad jen v tom, že ho dělala stejná pořádající agentura, jinak se to asi srovnávat moc nedalo. Už jen podium, které bylo dřevěné s betonovým podkladem, připomínající spíše altán nepůsobilo moc extra na oko pro rockový festival a ti co byli zvyklí na velké stage, mohli si o něčem podobném nechat zdát. Takhle to spíš svádělo k festivalu nějakého vesnického charakteru a byl to i takový malý návrat ke kořenům o hodně menších nákladech, kdy si pořadatelé chtěli vyzkoušet, zda to má ještě cenu vůbec nějaký fest dělat. V takovémto lokálním formátu by to jistě šlo, ovšem bohatě by stačilo poskládat takovýto festival jednodenní, nikoliv ho roztahovat na dva dny a cpát sem zbytečně interprety, o které není až takový zájem. Málokdo totiž pojede pod stan jen kvůli tomu, aby si mohl vyslechnout Markétu Konvičkovou, Daniela Mrózka či nějakou Elis. Stačilo by poskládat v sobotu od dopoledne až do noci program z těch, kteří byli večer hlavními hvězdami a bylo by to fajn. Legendy, Doga, Inékafe, Kreyson, Rybičky 48 nebo Dymytry v jeden den na jednom místě by určitě bylo pořádné lákadlo a nemuselo se to zbytečně roztahovat. Třeba by přišlo i více lidí, i když co jsem viděl, tak v pátek byla účast i tak celkem slušná. Mohla být ovšem ještě větší.
Já jsem opět musel odjet s Pepou už po vystoupení Dogy, jelikož jsem měl stále auto v Brně a tak jsem tu pobyl jen první, páteční den. A nijak mě to ani nemrzí, neboť ze sobotního programu mě tu lákali tak akorát Dymytry a ti hráli až někdy v 1 hod. ráno. Páteční program začal v 17 hod., kdy na stage nastoupila brněnská kapela Gate Crasher a ti odehráli opět slušné vystoupení, bohužel pro ne moc ještě početné a nerozehřáté publikum. Navíc ještě jejich koncert provázely děšťové přeháňky, takže si velkého zájmu publika bohužel neužili.
Následovala místní hvězdička pod patronátem pořadatele Petra Šišky, Daniel Mrózek, známý ze soutěže Hlas Československa a i když je to bezesporu muzikant snaživý a nadaný, chybí mu prostě koule na to, aby zaujal festivalové publikum. Zatím nemá ani žádný hit, se kterým by prorazil a tak pokud ho Šiška nebude protláčet všude, kde se dá, obávám se, že se na něj brzy zapomene. Ale kdo ví...
Místní kapelce Charlie Straight taky nějak nemůžu přijít na jméno. Jejich styl muziky mi zkrátka nesedí, příjde mi to takové utahané, ufňukané, bez nálady, bez nějakého tahu na branku a kromě pár známých hitů mě to nijak neoslovuje. Prostě nuda, ale chápu, že své publikum mají a to převážně v něžném pohlaví.
Dalo by se říct, že nejvíc to zde toho večera rozsekali Slováci Inekafe. Před podiem měli plno, lidi na jejich muziku pařili jako zběsilý a díky tomu, že nehrají až tak často, byl tu po nich evidentně hlad. A odehráli dost slušný koncert nabitý skvělými peckami, který mě bavil. Inekafe teď hraje v dobré formě, muzikantsky už vyzráli a je vidět, že je hraní zase začalo bavit. Takže doufejme, že jim to ještě nějaký ten pátek vydrží, protože jsou stále v kurzu a dokážou své publikum dost dobře pobavit.


Doga zde sklidila taktéž velký úspěch a byla by ostuda, kdyby tomu tak nebylo, neboť jsou to téměř místní patrioti a hrát tzv. na domácím hřišti je pro ně vždy svátkem. Tentokrát to ovšem nebylo tak pompézní jako na NPH, ale lidi si je užili a kapela snad taky. Izzi dokonce po dlouhé době opět zařadil do playlistu starou pecku "Mejdan", ve které sice trošku zahaproval se sólem, ale bylo fajn, že se toho při téhle příležitosti nebál a dal to tam. Myslím, že při oslavách 25. let by se na tyhle staré pecky mělo vzpomenout a je dobře, že se tak stalo.
No a pak už se začala chystat kapela Rybičky 48, ze které jsem viděl jen zvukovou zkoušku a při prvních tónech jejich produkce už jsme seděli v dodávce a mířili to směrem k domovu. Původně sice bylo v plánu, že zde pobydu celý festival a dáme si tu sraz se starými známými z Třince, ovšem polovina z nich nedorazila a tak nemělo moc smysl tu při tak škaredém počasí zůstávat. Navíc únava z předešlého dne už taky udělala svoje a tak se člověk spíš už těšil domů a dorazil se v sobotu na vesnické zábavě v Těšnovicích, kde byla taky sranda :)

FOTKY Z OBOU AKCÍ ZDE!!!