Srpen 2013

Slavnosti piva - Kamínka (9.-10.8.2013)

19. srpna 2013 v 13:31 | RUDA |  Akcičky

Slavnosti piva na Kamínce se letos dožily svých neuvěřitelných 18-ti let, a staly se tak pomyslně dospělými. V dnešní době, kdy mají mnohem větší festivaly potíže s přežitím, je to až obdivuhodné, ale tahle akce je prostě tak trochu výjimečná. Je mnoho faktorů, které přispívají k úspěšnosti tohoto festivalu. V první řadě musí mít člověk především finance a bohaté sponzory, což zde zatím, zdá se, není problémem, dále pak skvělý přístup organizátorského týmu, kde vládne přátelská, až skoro rodinná atmosféra a hodně dělá i místo konání, neboť Kamínka leží v krásném prostředí chřibských lesů, kam se každoročně lidé rádi vrací. A pokud jim pořadatelé nabídnou kvalitní program spolu s pestrým výběrem druhů piv, které nejsou omezeny jen na sponzorskou značku jednoho pivovaru, cítí se tu člověk prostě skvěle a zažije tu fajnový víkendový relax.

Pamatuju si na svůj první ročník, kdy na "pivních" v roce 2001 hráli ještě Kabáti na dřevěném podiu, což už tenkrát bylo pod jejich úroveň, ale byl to koncert nezapomenutelný. Od té doby ten fest ušel obrovský kus cesty a vypracoval se z lokální, spíše jen tak pivně zábavné akce, kde kapely hrály jen po večerech, až na úroveň plnohodnotného dvoudenního hudebního festivalu, kde už je pivo spíše jen takovým doplňkem k muzice. A to ještě nepamatuju úplně první ročníky. Od zmíněného roku ale jezdím pravidelně, takže sleduju každoroční vývoj a musím říct, že téhle akci se tu fakt daří. Změnou prošel i rekreační areál, vyrostly nové sruby, které nyní slouží kapelám a organizátorům, rekonstrukcí prošla i restaurace, kde je mnohem lepší zázemí pro fanoušky a samozřejmě podiová technika jde také modernějším směrem. Vše se zkrátka zkvalitnilo a to je samozřejmě jen dobře. Kabáty už sem asi sice nikdo nenaláká, stejně jako jiné větší kapely, které si říkají o astronomické honoráře, ale i tak tu jde udělat spousta zábavy s česko-slovenskými interprety, přičemž mnoho z nich se sem rádo vrací. Panuje tu totiž pokaždé skvělá atmosféra a díky již zmíněnému zázemí dokonce žádají i některé kapely o opětovné pozvání. Už ani z paměti nezpočítám, kolikrát tu hrála třeba taková Doga, která rozhodně patří k nejpravidelnějším účastníkům, nebo Škwoři, kteří sem od jisté doby taktéž jezdí dost často. Poslední tři roky už to nejde ani bez slovenských Desmodů, často tu hraje i kapela Clou nebo Turbo o a bez zábavovky Kosovců už si to taky nelze představit. Přesto přese všechno ještě existuje spousta kapel, která by si tu také zahrát zasloužila, ale ještě nikdy se tu neobjevila, takže uvidíme, jestli nás organizátoři v příštích letech ještě překvapí, nebo zda budou zůstvat u osvědčených jmen.
Letos celkem překvapili sobotním retroprogramem, kterému jsem zpočátku moc nevěřil a přiznám se, že jsem uvažoval, zda v sobotu vůbec půjdu. Přeci jen když jsem v Žopech poslouchal vyhaslé Kerny, kteří tu měli taky hrát, trochu více mě to ještě odrazovalo a bál jsem se i o návštěvnost, neboť na Kamínku přeci jen v posledních letech jezdili spíše mladší ročníky, které více tvoří festivalové publikum. Nakonec ale vše vyšlo naprosto perfektně, ale k tomu se dostanu později.
Vše začalo totiž v už v pátek kolem druhé odpolední hodiny, kdy byla na programu zpěvačka Gygy se svou kapelou. I to byla další změna oproti dřívějším letům, protože dřív se začínalo třeba až tak kolem šesté, ale rok od roku se začátek programu posunuje blíže k poledni, což ovšem není na škodu. Sice řada lidí je ještě v pátek v práci, ale zase je tu řada studentů, kteří mají prázdniny a mohou zde stanovat klidně už od čtvrtka. Prostor tak dostane víc kapel, ketré jsou třeba mladé a ne ještě tak provařené, ale mají tak možnost si zahrát a někoho třeba zaujmout a získat si nové fandy.
V době začátku programu jsme ale ještě byli na cestě, přičemž díky objížďce na Zdounky jsme se rozhodli jet přes Bunč a pokusit se to sjet místní zkratkou až přímo k areálu. Čekal jsem sice, že závora u lesní cesty bude zavřená, což ale nebyla, nikde nikdo, a tak jsme se vydali tudy. Po půl kilometru na nás ovšem začal mávat uprostřed lesa ukrytý policajt a to značilo průser :-) Nakonce se s ním ale dalo domluvit, takže jsme vyvázli bez pokuty, každopádně byl nekompromisní a my se museli otočit a sjet klasickou cestou až do Zdounek. Holt tam přesně na takové čekal a že jsme nebyli jediní :) Holt benzín je drahé a komu by se chtělo jezdit přes objížďky?! :-P
Do areálu jsme tedy došli v době, kdy Gygy finišovala, což mě trochu mrzelo, bo jsme se na ni chtěl alepsoň krátce mrknout, ale snad příště. Postavili jsme tedy stany a šli na první kamínkovské pivo. Volba padla na Svijany, které vždy v posledních letech vítězily, ovšem poté, co jsem později ochutnal kroměřížský Maxmilián, zústal jsem po celý víkend téměř věrný jen této značce. Následně jsme se šli podívat na kluky z kapely Gate Crasher, která by si taky už zasloužila lepší čas než v 15.30, ale budiž. Přeci jen tu taky ještě nejsou tak profláklí jako třeba doma na brněnsku, ale koncert od koncertu se mi ta jejich muzika líbí čím dál víc. A to už je sleduju nějakej pátek. Je fakt, že od doby, kdy začali zpívat výhradně česky, dostávají více prostoru na tuzemských festivalech a daří se jim pronikat do širšího podvědomí fanoušků. Často je slýchávám už i na Rockmaxu a osobně si rovněž nevědomky zpívám jejich novou hitovku "Mrtvá" celkem často :) Tady si je tedy poslechlo pár lidí jen z úctivé vzdálenosti od piva, ale tou dobou sem návštěvníci teprve přicházeli, takže prakticky ještě neměli pro koho moc hrát. Stejně jako slovenská Borra, jejíž členové jsou úzce spjati se slavnějšími Horkýže Slíže nebo Bijouterrier, od nichž tu taky zazněl minimálně jeden song. Mladá zpěvačka v čele této kapely působila svěžím dojmem, stejně jako jejich muzika a je mi jen líto, že jsem jim nevěnoval trochu víc pozornosti a někde jsem zrovna poletoval po areálu. Každopádně mě zaujali a poslední dobou mě baví více objevovat méně známé kapely, než sledovat ty léty provařené a okoukané.
Následující Velká Morava mě nezajímala asi vůbec, takže z jejich produkce jsem neshlédl téměř nic a místo toho se věnoval přátelům, kterých zde každou chvilkou přibývalo stále víc. Větší naše pozornost směřovala až ke kapele Škwor, která pomyslně odstartovala večer pátečních headlinerů. Na tu jsme si dobře zapařili, což mi už celkem dlouho chybělo, takže jsme si tenhle koncert hezky užili. Škwor nepřekvapil ničím novým, jednalo se prakticky o klasickou směsku jejich hitů, které ovšem když slyší člověk po delší době, tak ho docela baví. V září by měla vyjít jejich nová deska, takže příští playlist už bude určitě oživenější o nové songy a u kapely, která jezdí každý víkend někam hrát už je takovéto oživení potřeba.
To platí i u následně vystupující Dogy, která už by potřebovala taktéž přijít s něčím novým. Sice fanoušci budou nesutále vyžadovat spíše staré pecky a do koncertního playlistu se dostanou tak dvě tři nové hitovky, ale i tak je nějaký ten nový impulz, jak pro kapelu, tak pro fandy nutný. Doga má na Kamínce slušnou základnu, fanoušků před podiem bylo asi nejvíce během pátečního večera a kluci to tu mají rádi, o čemž svědčí i letošní Dovolená s Dogou, která se konala jen týden před Slavnostmi právě ve zdejším rekreačním areálu. Jednalo se tak prakticky o druhý koncert kapely během jednoho týdne na stejném místě, s tím rozdílem, že ten první byl akusticky jen pro pár lidí na terase restaurace a druhý už klasicky na velkém podiu pro velký dav. Oba byly výborné a kapela tak mohla z tohoto místa odjíždět s pocitem úspěchu. Izzi ještě během koncertu dostal od pořadatelů velký dort k 25.výročí s vyobrazením kapely, kde se překvapivě objevila i jedna z mých fotek a ten byl následně rozkrájen a rozdělen mezi fanoušky. Nutno říct, že dort nejen dobře vypadal, ale i skvěle chutnal, takže dobrá práce a pro kapelu jistě milé překvápko.


Hodně se čekalo i na skupinu Desmod. Slovenští Slavíci si Kamínku taktéž oblíbili a zahráli tu už potřetí v řadě. Fanoušci je tu mají taky rádi, tekže proč ne?! Desmodi rovněž nemají nějakou novou řadovku, takže zde prakticky zaznělo to, co loni, akorát možná v jiném pořadí, ale zdá se, že to nikomu moc nevadilo. Každý si rád zatancoval a zazpíval při jejich známých peckách a vládla tu příjemná atmoška. Publikum už ale nebylo tak nahusto, jako při Doze a když navíc uprostřed koncertu začal sílit déšť, prořídlo ještě víc. Ani my už jsme to ke konci nevydrželi a šli si zbytek vystoupení vychutnat zpod střechy vyvýšeného altánku. Dost lidí ale před podiem vydrželo a mohlo si tak ke koncertu vychutnat i nadstandartní světelné efekty, které obstarávaly blesky na noční obloze.
Deštík se však ujal vlády až do sobotního rána, takže se spouta lidí po skončení uklidila už do svých stanů, stejně jako my, ovšem příliš sucha jsme si tu neužili. Liják trval celou noc, což náš stan nějak nepobral, a tak ráno jsme v něm měli slušnou potopu. No a jelikož jsme měli všechny věci mokré, bylo nutné zajet domů pro něco suchého na sebe, takže dopolední sobotní program jsme museli oželet.


Teplá sprcha, oběd a trochu více prodloužený spánek ve vlastní posteli přišel vážně vhod a tak jsme se na Kamínku vraceli v sobotu až někdy kolem 16.hodiny. To už se po zamračeném dni opět začalo ukazovat sluníčko a tak jsme přijeli právě včas :) Překvapilo nás, jak moc se tady nachází lidí. Po pátku jsem přeci jen čekal spíše úbytek těch mladších, kterým nemá Turbo a Kern co říct, což se možná potvrdilo a byl fakt, že tu došlo k výrazné obměně generací oproti předchozímu dni. O malinko starší generace pětatřicátníků a výše však dorazila v daleko větším počtu a bylo tu dvojnásobně, možná až trojnásobně více lidí než v pátek. Prostě plno. Plno před podiem, kde zrovna asi vystupoval Kern a plno i dál v areálu, kde zrovna probíhala soutěž v přetahování silných chlapů s Trabantem. My jsme si s Aničkou zrovna šli udělat karikaturu od kreslířů z Trnek-Brnek a z terasy chatky jsme tuhle soutěž pozorovali. Chvilkama to bylo fakt zábavné, někteří za autem na laně spíš surfovali a betelné stroj z Německa jim ukazoval svoji sílu, ovšem našlo se i pár svalovců, kteří ho dokázali udržet na uzdě, což bylo obdivuhodný. Kreslíř nám poté zvěčnil ty naše ksichtíky ve vtipných pózách a šli jsme si následně užívat dalšího programu, pivečka, přátel a jedním uchem jsme poslouchali slovenskou Metalindu.
Je fakt, že taky nejsem zrovna příznivcem těchhle vyhaslých osmdesátkových kapel. I když "vyhaslých"? Ono jak se to vezme. Když jsem viděl ty davy, které na ně přijely, tak je vidět, že pořád ještě spoustu svých příznivců mají a většina z nich tu měla větší kotel, než kapely současné. Došlo mi to, když jsme se šli podívat na Turbo, které jsem nikdy moc nemusel, ale když člověk slyšel ty staré pecky v kombinaci s tou dobrou atmosférou, tak si v duchu říkál: "Jooo, dobrý!" :) Přeci jen řada těch lidí, co tu v sobotu byli, na těch kapelách vyrústala a mě taky ještě zasáhla jejich éra, i když jsem nebyl zrovna jejich fandou. A vlastně hodně písniček od takové Metalindy, Citronu, Kernů nebo Tublatanky jsem znal a doma nám to taky hrálo. Dnes bych na jejich koncert asi dobrovolně nešel, ale když už to tu bylo, rád jsem se aspoň na část vystoupení podíval. To vše jsme tak nějak v poklidu prokládali celý večer hruškovicí a byla dobrá nálada.
Je jen škoda, že většina těch kapel dnes už nehraje v původní sestavě a řadě z nich chybí to nejzásadnější...frontman! Třeba u takového Turba mi ale jiný zpěvák vůbec nevadil, protože má docela podobný hlas s Richardem Kybicem a ta změna tam nebyla tak razantní. Dobrého zpěváka angažoval i následně vystupující Citron, který se sice hlasově Standovi Hranickému nepodobá, ale dosahuje hodně dobrých hlasových kvalit a na podium se hodí. Zkrátka mi tam v té kapele nevadil, jako např. nový pěvec u Kernů. Ale to je každého osobní pocit a je to i o zvyku. Každopádně fanoušci na Kamínce všechny tyhle obměněné kapely brali a dokázali jim vytvořit skvělou atmosféru.
Nejvíce mě z tohoto večera zajímala asi Tublatanka, která je přeci jen tvrdšího ražení, než všechny předešlé a spoustu jejich písniček dobře znám. Jejich vystoupení jsme shlédli celé a musím říct, že se jim fakt povedlo. Hráli samé jejich nejlepší pecky, takže se člověk moc nenudil u nějakých neznámých. Lidí opět fúra a Maťo Ďurinda byl ve svém živlu. Upřímná radost na něm byla vidět i ve chvíli, kdy stejně jako den předem Doga dostala kapela Tublatanka narozeninový dort se třicítkou na povrchu a je fakt, že tahle uplynulá doba, alespoň na frontmanovi není nijak moc znát. Tublatanka hraje takový celkem nadčasový bigbít, takže si myslím, že se líbí hodně jak mladým, tak těm starším a pokud zdraví vydrží, tak bude bavit ještě nějakou tu další generaci. A ani nemusí vymýšlet už nic nového. V jejich případě stačí to, co už mají nějakou dobu složené a ohrané a lidi si to vždy rádi poslechnou, neboť jako všichni vystupující tohoto dne, už se zkrátka stali legendami a ty jsou jak známo nesmrtelné.
I letošní ročník se tedy vydařil velmi dobře. Zase byl o něco víc profesionálnějí zorganizovaný a retro program v sobotu pobavil, víc, než jsem očekával. Tento pokus tedy vyšel, ovšem příští rok už se snad zase dočkáme více těch hvězd ze současnoti.

FOTKY ZDE!!!


Dovolená s Dogou 2013 - Kamínka

15. srpna 2013 v 0:08 | RUDA |  Akcičky
Dovolená s Dogou - nikoliv sraz kynologů, ale spíše rockových zvířat, kteří se nějakým způsobem motají kolem kapely Doga, se letos konal již po deváté, přičemž moje účast už to byla na sedmém ročníku v řadě. Proto mohu nějakým způsobem srovnávat, i když jsem přeci jen tento ročník trošku osekal a nebyl jsem oficiálně přihlášen. Dovolenka se letos totiž konala na Kamínce u Roštína, tedy místu velmi dobře známém a celkem z našeho bydliště dostupném. Po předchozím ročníku, kdy se sraz konal na nedalekém Bunči už nám nepřišlo nějak podstatné se tu ubytovávat, když to máme co by kamenem dohodil a můžeme dojíždět, takže jsme spíše zvolili tuhle formu a jelikož program dovolených začíná rok od roku jaksi uvadat, myslím, že jsme tentokrát ani o nic zásadního nepřišli.

Bohužel je znát jistý úpadek této dříve atraktivní akce, kde bylo o zábavu každým dnem postaráno a nyní už se z toho stal spíše takový jen chlastací kemp. Ne že by se dříve nepilo, ale vymýšlely se i jiné aktivity, jako např. paintball, fotbalové zápasy, raftování či různé výlety a to už teď jaksi chybí. Když pak organizátoři akce v uvítací řeči s nadsázkou oznámí větu: "Chtěli jsme pro vás vymyslet nějaký program, ale zjistili jsme, že to asi bude zbytečné, protože vy budete stejně jenom chlastat", tak bohužel na jednu stranu asi mají pravdu, ale pokud už ani není snaha těm lidem nějaký program předložit, tak je to celkem smutné. Izzi je pořád docela pro ty fandy jakási vůdčí osobnost, takže kdyby zavelel k nějakému výletu nebo něčemu podobnému, určitě by se velká část chytla. Loni byla alespoň zařízena exkurze do Jelínkovi pálenice, letos bohužel nic podobného. Jediné, co tedy zústává na těchle dovolených atraktivním, je speciální koncert kapely pro dovolenkáře, u kterého vždy bývá dobrá zábava a má to svoji výjimečnou atmosféru. Za ty roky se hodně změnila i skladba dovolenkářů. Skalní sice zůstávají, ale několik pravověrných už i ubylo a to je taky znát. Naopak čím dál více přibývá motorkářů, se kterýma se přeci jen až tak dobře neznáme.
Letos na tuhle akci celkem hezky vyšlo počasí, i když vlna veder taky nebyla úpně ideální. My jsme v neděli odpoledne vyrazili na Kamínku s Bubákem na kolech, což byl v tom horku docela záhul, ale jaksi jsme to zvládli a dorazili sem v době, kdy už tu byly snad všichni ubytovaní. Některé osůbky jsme viděli po hodně dlouhé době a přeci jen tyhle dovolenky bývají pořád ještě k něčemu dobré, protože jindy bychom se takhle pohromadě zase asi nesešli. První večer bývá vždy takový hodně bujarý, ovšem tentokrát ani tohle pravidlo nijak moc neplatilo.

Izzi sice hned zkraje poručil všem příchozím panáka zelené, abychom zapili jeho prvorozenou dcerku Elizabeth, což na pultu vypadalo efektně, ovšem po setmění přišla z ničeho nic nad areál celkem velká bouře, díky níž vypadl elektrický proud a Kamínka a široké okolí se tak zahalilo na celý večer do totální tmy.
O světelné efekty se tak staraly jen blesky na obloze a prudký liják s vichřicí byl v té tmě docela strašidelnou podívanou. Úkryt jsme tak našli v hospodě, kde se personál postaral o světlo alespoň pomocí svíček, ovšem pípy fungovaly, takže jsme si tu mohli alespoň něco dát. O trošku vzruchu se po chvilce postaral Bubák, který rozrazil dveře do hospody a vpadl sem celý namydlený a rozčílený, neboť v důsledku výpadku energie mu přestala v tom nejlepším téct i voda ve sprše! :-) Chvilku tady tedy pobíhal a pak to vyřešil tím, že skočil pod tekoucí rýnu a tam předvedl všem sprchovací show pod dešťovkou. No a jelikož se proud ne a ne nahodit a nebylo vidět pomalu ani k vedlejšímu stolu, spousta lidí to zabalila a šla už prvního večera brzy spát. Elektrika se sice někdy uprostřed noci zapnula, ovšem to už řada lidí tvrdě chrněla.
Druhý den už byl o něco lepší. Dopoledne bylo věnováno různým hrám, kdy někteří hráli fotbálek, jiní si zase čutli volejbal a bylo to celkem fajn. Kolem poledne jsme s Bubákem opět odcestovali směrem k domovu a někteří nás po chvilce následovali automobylem či motorkou, abychom se sešli u Bubáka doma. Ten ukázal části Dogy a některým kamarádům svoji farmu a kozénky, chvilku se tu posedělo a večer jsme se opět rádi vrátili na Kamínku, neboť na programu byl unplugged koncert Dogy.
Ten tentokrát proběhl na terase místní restaurace a i když tu byly prostory celkem stísněné a dalo by se to udělat někde venku na plácku, tak to bylo vydařené. Dorazilo i pár lidí z okolí, takže lidí tu bylo celkem dost a byla to taková správná atmoška soukromého koncertu, kdy se nic nijak nehrotilo a byla volná zábava. Oproti loňské dovolené Doga tentokrát hrála celkem dlouho a opět akusticky, což je úplně o něčem jiném a lidi si to mnohem víc užijí, protože přeci jen z klasických koncertů už je z těch skalních zná každý nazpaměť. Byl tu zase i jiný playlist, což byla taktéž příjemná změna. Uprostřed koncertu se vyhodnocovaly i domácí úkoly v podobě uměleckých prací na téma "Jak může Doga i po 25. letech stát na nohou" a některé výtvory byly celkem povedené a vtipné. V závěru jsme s Dogou i trošku zabékali a byl to velmi uvolněný večer, bez kterého by to prostě nebylo ono. Po koncertě se nějak dlouho nic nedělo, všichni jen tak posedávali u stolů a tak jsme kolem půlnoci odjížděli do vlastní postele.

Ze třetího dne toho asi moc nepřinesu, neb jsem nebyl během dne přítomen a z dostupných informací vím, že se řada dovolenkářů přemístila na koupaliště do Roštína, kde to určitě bylo taky dobrý, neboť bylo opět velký vedro. My jsme se s Bubákovou rodinkou krátce svlažili na našem koupališti na Žlíbku a večer jsem se opět rozhodl Kamínku navštívit. Zde už bylo celkem mrtvo a z Dogy už údajně jeli všichni domů, takže závěr Dovolené s Dogou byl bohužel bez Dogy :) Už jsme tedy jen s hrstkou přátel poseděli na terase hospůdky, pokecali jsme a hodinku před půlnocí jsem se opět vracel domů.
Příští, jubilejní desátý ročník má být údajně poslední, lokalita je prý též vymyšlená a tak určitě bude všechny zajímat, jak to dopadne. Přeci jen poslední dva ročníky pro nás místní nebyly tak atraktivní, poněvadž nás lokality neměly čím překvapit, takže jsem celkem zvědav, s jakým místem chlapci příjdou. Určitě je lepší, když má člověk přes den kam vyrazit na výlet a něco podnikat, než jen vysedávat u knajpy. Tam patří zábava až večer. Pak už totiž ani ta zelená není nikomu vzácná :-))

FOTKY ZDE!!!

A na závěr krátké video z koncertu:

Woodstock Žopy (20.7.2013)

12. srpna 2013 v 15:28 | RUDA |  Akcičky
Pěkné letní počasí přeje nejen koupání a jiným sportům, ale i hudebním akcím a festivalům, které zkrátka už také k létu neodmyslitelně patří. Jednou z těchto tradičních hudebních přehlídek v regionu je i Woodstock v Žopech, který i tentokrát přilákal do místního areálu až kolem tisícovky návštěvníků.
Počasí bylo k této akci skutečně přívětivé a tak si mohli všichni návštěvníci s radostí pod širým nebem zatancovat na hity svých oblíbených kapel a užívat si nefalšované letní atmosféry s pivečkem, grilovanými specialitami a živou muzikou. K dobré pohodě přispívaly i různé pivní soutěže, ale především vystupující hudebníci, kteří rozpohybovali publikum už odpoledne a nedali mu vydechnout ani v brzkých ranních hodinách.
Festival nese podtitul Setkání rockových legend a vystupují zde především regionální kapely, které dobu své největší slávy prožívaly někdy v osmdesátých letech, kdy plnily sály na tancovačkách a nějakým způsobem fungují dodnes. Mohli jsme tu tak shlédnout např. kapely jako Expo & Pension, Press, Karburátor, Reflex II. a další, přičemž k hlavním večerním hostům patřili dvě hvězdné kapely, které se už dnes taktéž mohou zařadit mezi legendy. První z nich byla známá skupina Kern, z jejíž původní sestavy ovšem zůstalo už jen torzo a nejcitelnější byla určitě absence zpěváka J.A. Kronka, kterého ten stávající zkrátka nahradit nedokáže. Lidé si sice rádi zazpívali staré známé hity jako "Exploze snů" nebo "Blízko nás", ale v porovnání s jejich slavnějšími léty už tato kapela bohužel působila jako nějaký vlastní revival band.

Větší show přinesla do programu až kapela Doga, která už taktéž působí na scéně 25 let, ovšem stále si drží pevné místo na výsluní českého bigbítu. Frontman Izzi už sice publikum díky velkému skluzu v programu vítal pozdravem "Dobré ráno", ale i v čase hodně po půlnoci předváděla kapela skvělé energické vystoupení, při kterém do publika nelétaly jen balonky, ale i konfety v podobě záchodového papíru nebo čerstvě pokřtěné DVD, které Doga vydala právě u příležitosti 25. výročí, jenž letos oslavuje. I to přispívalo k dobré atmosféře vystoupení a fanoušci se tak i v závěru programu výborně bavili.
Obě hlavní hvězdy večera se objeví taktéž při srpnových pivních slavnostech na Kamínce, kam se dle svých slov velmi těší, takže pokud jste je propásli v Žopech, budete mít v nejbližších dnech šanci na reparát.

FOTKY ZDE!!!

Vyšlo v Týdeníku Kroměřížska (30.7.2013)