Lucie - Brno (4.6.2014)

17. června 2014 v 23:46 | RUDA |  Akcičky
Když už comeback, tak pořádně a se vším všudy. Tímhle způsobem to pojala jedna z naších nejslavnějších kapel se ženským jménem Lucie a veškeré úsilí vynaložené do velkolepého turné 2014 se ve finále muselo jistojistě vyplatit. Lucie se dala dohromady znovu po deseti letech po nátlaku fanoušků a všech možných jiných vlivných lidí (snad i díky vlastní chuti po společném hraní a určitě i nějakém tom finančním přilepšení) a nenašel se snad žádný odpůrce, který by tenhle návrat neschvaloval. Kapela Lucie se prostě stala jistou ikonou na české hudební scéně a vyprodukovala spoustu nesmrtelných hitů, které zná snad každý člověk, který třeba jen tak v práci nebo v autě poslouchá radio. Kapela je osobitá i v tom, že na každém postu "zaměstnává" výraznou muzikantskou osobnost, která by klidně mohla šéfovat své vlastní kapele a asi i to byl důvod tehdejšího rozchodu. Prostě moc silných kohoutů na jednom smetišti. Když však vášně utichly, dokázali se tihle borci znovu domluvit a oživit své písničky alespoň na koncertech a obdarovat tak své fanoušky po X letech něčím výjimečným.


Co na tom, že kapela nevydala žádné nové písně, pro toto turné jim bohatě vystačila dosavadní historie a celý koncert byl prostě protkaný jenom notoricky známými hity, jednoduše tzv. best off. A kolik domácích kapel si tohle může dovolit? Snad jen Kryštof a Chinaski jsou dalšími takovými radiovými hitmakery. Tohle jsou prostě kapely, které komerční radia hrají a ty písničky člověk notoricky zná. U každé písně z koncertu si minimálně i neznalý člověk řekne: "Jo, tohle už jsem někdy slyšel". Lucie v několika bodech playlistu byla sice trochu troufalejší, když zařadila i několik méně známých písní z první desky, ale i za tohle u mě měla palec nahoru, protože spousta kapel se za své začátky stydí, ale přitom to jsou alba, která je vystřelila nahoru, takže proč si je nepřipomenout.
Turné Lucie 2014 bylo původně plánováno jen na třech českých místech, v Praze, Brně a Ostravě přičemž v každém městě se ještě minimálně jeden koncert díky rychlému vyprodání přidával (v Praze dokonce 2x). Tak velký byl po Lucii hlad, což o něčem svědčí. My jsme navštívili první brněnský koncert v místní Kajot Areně a už od začátku mě příjemně překvapila pohodovost akce. Jinde dělají na sebemenším koncertě tyjátr s osobními prohlídkami, díky kterým člověk stojí dlouhé fronty a tady si člověk jen pípnul lístek u turniketu a bez nějakých obstrukcí mohl vejít o haly. Jasně, dneska je bezpečnost na prvním místě, ale stejně když vás nějaký týpek prohmatá u vstupu tak nějakou důmyslně schovanou zbraň nebo bombu beztak neodhalí a zabaví vám maximálně flašku s pitím, kterou tam většina lidí určitě nenosí s teroristickým úmyslem. Tady se to konečně neřešilo a bylo to ku prospěchu věci. Krátkou frontu si člověk vystál jen u vstupu do sektoru před podium, díky přidělení pásek, ale to se dalo v klidu přežít a to je zas věc pochopitelná.



Koncert začal lehce po osmé hodině večerní, kdy se na obří LED stěně rozsvítil nápis Lucie a spustilo se celkem zdlouhavé intro. Za bubny mezitím usedl syn frontmana Adam Koller a zbytek původní sestavy se vynořil z hlouby podia na výsuvné plošině, aby rozburácel celou halu a mohl spustit první z velkých hitů (snad ten největší), "Ameriku". Na rozjezd by se možná hodilo něco rychlejšího, ale při refrénu "pápápápá" se hlediště alepsoň krásně rozezpívalo a při mávání P.B.CH. i rozhýbalo. P.B.CH. mi vůbec připadal jako nejaktivnější člen kapely toho večera. Nechyběl mu pohyb po podiu, hecoval publikum, předváděl všemožné tanečky a bylo na něm vidět, jak si to nejvíc užívá. A to jsem ho měl přitom vždy za takového největšího "suchara" z té kapely. :) Sice ty jeho pohyby občas působily až humorně a připomínal mi hodně basáka z filmu Revival, kterého hrál Bolek Polívka, protože i ta vizuální podoba tam s ním tak trošku je, ale jinak vůči němu všechna čest. Ostatní byly totiž tak trochu zakřiknutí. Nevím, zda to bylo tím, že spolu dlouho nevystupovali, nebo tam hrála roli nějaká nervozita z tolika lidí, ale bylo trošku cítit, že ta vzájemná chemie na podiu občas trošku chybí. Těžko soudit, Lucii jsem totiž naživo viděl vůbec poprvé a nevím, jak jejich koncerty vypadaly v minulosti. David Koller možná mohl trochu více komunikovat s publikem, o což se snažil a je fakt, že ani to mu příliš nepomáhalo, ale chtělo to možná prohodit aspoň pár vřelých slov mezi písničkami, aby to bylo víc osobnější. Takhle koncert většinou jenom plynul.

Pravdou ovšem je, že koncert není o kecech, ale o zážitku hudebním a vizuálním a těch si fanoušci museli užít dosytosti. Lucie přivezla propracovanou scénu s mnoha efekty a snažila se předvést halovou show na světové úrovni. O něco podobného se pokusil loni Kryštof, kterému se to zcela jistě podařilo, Lucie jej tentokrát nejspíš o kousek zase trumfla, i když použila některé prvky, které byly k vidění právě už u Kryštofů, ale celou svou show ještě více dovedla k dokonalosti např. už i díky pyroefektům, které se logicky k muzice Krajčovy bandy moc nehodí, nebo i díky hydraulicky výsuvným plošinám, z nichž největší peckou byl vyýlet Davida Kollera i s bicími nad hlavy publika ke stropu haly, který tak vizuálně působil jako nějaké UFO. Je jen škoda, že brněnská Kajot Arena má tak strašně nízký strop. Ona na mě zevnitř vůbec působí strašně malinkatě na to, jak z venku vypadá robustně. V jiných větších halách totiž Koller vyjížděl s plošinou daleko výše a dál nad publikum a tam se nad nimi plošina ještě o několik stupňů naklonila. Tady to zkrátka bohužel nešlo :(

No a právě i o tom to je, přinášet publiku i něco nového, něco, co v ČR ještě nebylo k vidění. Sice je to drahé jako prase, ale ti lidi si to za tu cenu vstupného zaslouží, musí si po koncertě o něčem vykládat a ne jen o tom, že někde poletovaly konfety a tryskaly ohně a druhý mu na to odpoví, že to už viděl u té a té kapely. Takže je fajn, že se kapely v tomhle nějak předhánějí a snaží se přijít s něčím, pro tuzemské publikum nevídaným, protože to dělají hlavně pro lidi a ti lidi je naopak živí a příště aspoň příjdou zase natěšení na další zážitky. Show tedy měla Lucie skutečně na světové úrovni a nebylo to naopak ani nijak překombinované, zkrátka tak akorát, jak by se na velký návrat kapely jejich formátu slušelo.

Co se týče playlistu, tak jak už bylo zmíněno, hit se střídal s hitem ještě známějším a naopak a každý fanda si tu musel přijít na své. Na jednu stranu sice člověk obdivuje, kolik má Lucie na kontě výtečných balad, na druhou stranu pokud je měla odehrát všechny na jednom koncertě, tak díky nim tempo toho koncertu vždycky tak nějak vázlo. Publikum se tak stěží dostávalo do varu, protože vždy když přišla pasáž rychlejších pecek, utnula to další pomalá v pořadí a lidi se tak rozparádili naplno až během přídavků. Na tomhle vzpomínkovém turné ale musely zaznít všechny tyhle zásadní písně a jsem rád, že jsem je naživo slyšel. Kodymovy balady patří k tomu nejlepšímu, co tuzemská scéna může nabídnout a hity jako "Lucie", "L´aura" nebo "Dotknu se ohně" to jsou pecky jako blázen. Bylo hezké slyšet živě i mé oblíbené "Srdce", kde naopak za mikrofonem vládl Koller a spolu s jediným pěveckým hostem večera, Lenkou Dusilovou, odzpíval další zásadní pomaláč "Sen". Lenka Dusilová byla velmi příjemným zpestřením koncertu, ačkoliv dostala prostor jen v této písni, vrátila se pak i během přídavků, ve kterých kapelu znovu doprovodila svým skvělým hlasem. Zpestřením v několika písničkách bylo i ženské smyčcové kvarteto, které se stejně jako kapela v úvodu nečekaně vynořovalo z útrob podia. Jediná píseň, která tam podle mě nemusela vůbec být byla "Noc", při které spadl řetěz úplně, ale asi si ji tam vynutil Michal Dvořák, který v ní měl důležitou úlohu na piano a potřeboval se rovněž předvést. Balad toho večera už bylo totiž opravdu dost a tahle piánovka tam bohužel nezapadla ani trochu. To už jsem více kvitoval staré pecky jako "Nech to stát" anebo "Utíkej", na které už jsem málem zapomněl a přitom to byly jedny z prvních písniček, které jsem v dětsví od Lucie vůbec zaregistroval.
Největší ohlas samozřejmě zaznamenaly ty úplně nejznámější pecky jako "Mít tě sám", "Šrouby do hlavy", "Medvídek" - při kterém se snášely stříbrné konfety na celou halu, "Oheň" - při kterém "nečekaně" šlehal oheň anebo "Černí andělé". Ti byly také poslední písničkou před přídavky, které se skládaly ze songů "Krev a R´n´R" - při kterém létal Koller s bubny nejdál, "Dotknu se ohně" - při kterém jsme se taktéž ze druhé řady málem dotýkali ohně a závěrečná "Troubit na trumpety by se nám líbilo", kdy už v závěru celá hala hlasitě přemýšlela, zda "máme se rádi nebo nemáme se rádi". Kdo čekal definitivní konec, byl na omylu, protože kapela přišla na podium pak ještě jednou, aby odehrála znovu a podruhé ten jejich největší hit z největších - "Ameriku", tentokrát už i v doprovodu Lenky Dusilové. Nutno podotknout, že ta písnička je fakt dokonalá a klidně si zasloužila být opakována jako druhý přídavek a nikdo proti tomu nic nenamýtal. Během ní už běžely na obrazovce závěrečné titulky, což je teď na těch velkých tour jakýmsi dobrým zvykem a drobná paralela by tu opět byla :) Každopádně jak koncert hezky začal, tak i hezky skončil a snad nikdo neodcházel zklamaný. Možná jen nějaké natěšené fanynky, které čekaly své idoly z mládí a viděly místo nich na podiu pány poznamenané věkem a přibývajícími kily, ale nikdo z nás nemládne a myslím, že je to to poslední, co by někomu vadilo. Já jsem hrozně rád, že jsem tuhle partu mohl ještě vůbec společně na podiu vidět a slyšet naživo tyhlety písničky, které, i když jsem třeba kdysi vůbec nemusel, tak s věkem jsem hodně docenil.


Comeback to byl opravdu na vysoké úrovni a pokud jsem zde zmiňoval film Revival, tak tihle pánové z Lucie se určitě nemusí bát osudu filmových hrdinů. Dokážou totiž vyprodat největší tuzemské haly bez pomoci nějakých svých mladších kolegů a jejich jméno je pořád zárukou kvality. Nevím, zda se ještě někdy dokážou domluvit na složení nějakých nových písniček, možná se to od nich ani nijak extra nežádá. Úspěchem už je totiž to, že vůbec znovu spojili své síly a vyjeli na turné. Když to takhle budou dělat řekněme co dva roky, bohatě si vystačí s tím, co už mají a lidi beztak budou chtít slyšet jen ty své známé oblíbené hity. Těžko totiž říct, jak by zněla nová Lucie v dnešní době. Někdy je možná dobré zůstat jen u vzpomínek. V roce 2014 se to rozhodně podařilo!

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

Video 1: Sen, Lucie, Šrouby do hlavy, Oheň


Video 2: Amerika (závěr)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabča Sabča | Web | 19. června 2014 v 18:16 | Reagovat

Lucie je super!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama