Dvacáté výročí Slavností piva přijela na Kamínku oslavit i Lucie Bílá

6. září 2015 v 23:11 | RUDA |  Akcičky
Krásné dvacáté výročí letos oslavily Slavnosti piva na Kamínce, hudebně zábavná akce, přesahující svou oblíbeností hranice kroměřížského okresu. Tak dlouholetou tradici může Slavnostem piva závidět mnoho pořadatelů hudebních festivalů, neboť se jich stále více dostává do různých existenčích problémů a některé, i s daleko zvučnějšími jmény, musely svou činnost ukončit nebo měnit lokality. To na Kamínce zatím nehrozí a tam, kde před dvaceti lety Slavnosti začaly, tam i letos pokračovaly.

A to ve velkém stylu. Akce se totiž letos mimořádně rozrostla na tři dny a pořadatelé nabídly bohatý rockový program, ve kterém každý určitě našel několik svých oblíbenců. Největším lákadlem určitě bylo vystoupení kapely Arakain s Lucií Bílou a nejspíš i díky očekávané velké návštěvě se tento koncert uskutečnil speciálně už ve čtvrtek. A přestože to byl pro mnohé pracující stále ještě všední den, dorazilo na Kamínku i tak opravdu velké množství lidí a byl to nikoliv rozjezdový, ale plnohodnotný festivalový den, který navíc nabídl největší hvězdu celého prodlouženého víkendu.


Program začínal již brzy odpoledne a já jsem na místo dorazil těsně před vystoupením brněnských Gate Crasher, kteří už tu vystupovali poněkolikáté, bohužel však vždycky v docela blbém čase na úvod festivalu, kdy se lidi teprve schází a staví stany a dění na podiu nikdo moc pozornosti ještě nevěnuje. Každopádně tahle partička si odehrála to své pro několik přihlížejících, kteří postupně k podiu stále více přicházeli a určitě se mnoha lidem líbili. Gate Crasher pomalými krůčky získává stále větší popularitu, a i když už mají za sebou několikanásobné hraní před velkými kapelami nebo na hlavní stage festu Masters of Rock, největší pole působnosti mají stále spíše v okolí Brna a už by to asi chtělo zase i nějaký ten nový studiový materiál, který by je posunul zase o kus dál.

Následující Reflexy jsem zcela vypustil a věnoval se raději kamarádům, se kterými jsme se shodli, že kapela zábavového ražení by ve festivalovém programu neměla vůbec co dělat a když už, tak v závěru programu. Ve prospěch Reflexů hovoří fakt, že mají dostatek vlastního repertoáru, se kterým dokážou vyplnit festivalový set a že zde mají celkem dost fanynek a asi i fanoušků , nicméně zařadit je před Dogu a Arakain mi přišlo jako trošičku krůček vedle. Každopádně byl aspoň trochu prostor na jinou formu zábavy a kdo nechtěl, poslouchat to nemusel.
Po sladkých tónech od Reflexů už tedy přišla na řadu trochu tvrdší muzika v podobě pokérovaného Izziho a jeho Dogy, která nastoupila před publikum v plynových maskách ve stylu obalu svého nového alba Detox a stejnojmennou písní taky své vystoupení zahájila. Doga už je stálicí zdejších Slavností piva a málokterý ročník vynechala. Letos ale Izzi asi správně poznamenal, že to bylo poprvé, co tu hráli i zakončovali svůj set ještě za světla. Všechno je holt jednou poprvé, ale i tak si myslím, že s tím nikdo z přihlížejících neměl problém a jejich koncert si všichni fanoušci užili. Nemohli sice naplno vyniknout některé efekty, ale jak někdo vtipně poznamenal, kluci se naštěstí nestihli ještě ani pořádně ožrat, takže ten koncert odehráli fakt naplno. Někdy je to u nich sice lepší i v opačném případě, ovšem ani tentokrát jsem neměl problém J Z nové desky zazněly asi čtyři nové pecky, byla tu zároveň i symbolicky pokřtěna a jinak se toho u Dogy moc nezměnilo. Lidi byly spokojení a dav byl řádně rozehřán na zlatý hřeb večera.

Ještě před pár lety by někdo bral vystoupení Lucie Bílé na Kamínce jen jako zbožné přání, nicméně poté, co se pomaloučku začíná vracet ke svým kořenům a stále více tíhne ke kapele Arakain, zdála se tahle možnost mnohem více reálnější a tohoto léta se konečně uskutečnila. A na lepší termín, než na dvacáté výročí festivalu to padnout zkrátka už nemohlo. Jsem moc rád, že se tohle jméno dokázalo na Kamínku přilákat, navíc v tak skvělém hudebním spojení, jaké s Arakainem panuje. Letos se s nimi rozhodla obrazit docela dost koncertů a festivalů a Slavnosti piva patřily mezi ty vybrané.
Arakain začal své vystoupení samozřejmě nejprve bez ní a odehrál nejprve několik svých klasických hitů. Lucii Bílou byste však tou dobou v zákulisí ještě hledali marně. Přijela na místo až nějaký čas po zahájení setu svých metalových kolegů a teprve až těsně před nástupem na podium vozidlo se zatmavenými skly opustila. Z auta tedy nástup přímo na podium a hned spustila křiklavou pecku "Cournutto", na níž navazovaly další známé písně jako např. "Satanica", "Dotyky "nebo "Ztráty a nálezy". Lucka to tam sázela zcela profesionálně a opět to byl moc hezký zážitek vidět ji s metalovou kapelou v zádech. Každopádně pokud to můžu srovnat s vystoupením na posledním společném turné v roce 2012, tak tenkrát se mi zdála o dost živější a energičtější, nyní byla, zdá se mi, jakoby trochu zakřiknutá. Přeci jen roky samozřejmě přibývají a vystoupení uvnitř je něco jiného než open air, ale i tak jsem z toho byl před třemi lety mnohem více odvařenější, než tentokrát.

Tím ovšem nechci říct, že se mi to nelíbilo. Bylo to opět super a díky za každou takovou možnost vidět Lucku zpívat tenhle repertoár. Jen už to možná bylo takové rutinní. Přeci jen už i oni spolu hrají čím dál častěji a také už to není pro ně taková vzácnot, každopádně v závěrečných duetech s Honzou Toužimským si to už i Lucie více užívala a byl to opravdový vrchol programu. Bylo zajímavé srovnat např. píseň "Nikdy se nevzdávej", kterou tady kdysi Arakain vystřihl speciálně s Gábinou Gunčíkovou a nyní po několika letech i s Lucií Bílou a musím říct, že malinko vítězí verze s Gábinou. Obě verze mám shodou okolností natočené, takže i vy můžete následně srovnat. Jinak ovšem duet jakým je "Zimní královna" je určitě nepřekonatelný a spolu si jich daly toho večera ještě víc. Nová píseň "Ty a já" je taky dosti povedená a Honza s kytarou v ruce vypadá fakt drsně. Spolu si daly i závěrečnou "Apage Satanas", kterou Lucka dříve běžně nezpívala a bylo to fakt dobrý. Lidi byly určitě spokojení a bylo jasné, že nic lepšího už asi nepříjde. I pro pořadatele bylo tohle jméno mezi vytupujícími určitě hezkým dárkem k dvacátému výročí, který si sice museli sami zaplatit, ale určitě to za to stálo a bude se na to dlouho vzpomínat.
Lucie Bílá se na rozdíl od jejích kolegů na Kamínce nezdržovala ani chvilku a podobně jako Popelka ihned po vystoupení opět nasedla do svého černého vozu s řidičem a zmizela do tmy. Čtvrteční večer už uzavírala svým tancovačkovým setem jen kapela Tip Top-Q a na jejich místo by se možná více hodily ty Reflexy, kteří by v tu chvíli byly asi důstojnější tečkou za jinak skvělým večerem.


Pátek pro mě začínal až s vystoupením mé čím dál víc oblíbenější kapely Dymytry a jelikož během celého víkendu panovaly dosti tropické teploty, bylo lepší trávit dopoledne někde ve stínu nebo u vody. Dymytry začínali svůj set v tom největším pařáku okolo půl čtvrté odpoledne a klukům jsem tenhle čas na podiu opravdu nezáviděl, vzhledem k jejich image, která si zakládá na hororových maskách přes obličej a kožených dlouhých černých sukních apod. No muselo to být pro ně peklo a taky evidentně bylo. Kluci s kytarami to ještě jakž takž zvládali, ovšem frontman Protheus toho měl po chvilce plný brejle a na podiu se většinu času zdržoval spíše v pozadí u bicích, kde byl alespoň malý kousek stínu. Každopádně se i tak snažil, hecoval publikum a po pěvecké stránce ve formě byl. Když jsem ho ovšem viděl během pauzičky, kterou vyplňoval vynikající Miloš Meier svým dlouhým bubenickým sólem, kterak sedí zuboženě na schůdkách od podia s nepřítomným výrazem, bylo mi ho až líto. Možná že kluci předešlou noc dlouho kalili, ovšem to horko taky přidalo své. Každopádně Dymytry byli i tak vynikající a postupně dokázali přilákat k podiu hodně lidí, kterým se určitě zavděčili. Jsem rád, že si jich konečně všimnuli i pořadatelé na Kamínce a dali jim příležitost se tu ukázat a pevně věřím, že třeba v příštím roce se tady ta kapelka oběví znovu, tentokrát už v lepším čase a za tmy, která k jejich vystoupení zkrátka sedí více a dodává tomu lepší atmosféru.

Stejně jako Dymytry tady poprvé vystupovala i kapela Rybičky 48, kterou sice znám a rád si ji na koncertě poslechnu, ale jinak mě jejich tvorba za celou dobu zas až tak neoslovila. Kapela sice zraje s věkem a občas napíšou dobrou hitovku, kterou si člověk zapamatuje, ale doma si to nijak nepouštím a spíš mě tahle jejich muzika míjí a řekl bych, že míří spíše na generačně mladší publikum, což je v pořádku. Jsou to sice kluci zhruba v mém věku, ale pod podiem už se skládají mladší ročníky, které na jejich muzice vyrůstají. V našem teenagerském období se přeci jen více drtilo slovenské Inekafe a cokoliv přišlo u nás po nich mi přišlo jen jako takový český odvar. Každopádně Rybičky to dotáhly z těchhle nástupců asi nejdál a úspěšně plní sály a objíždí různé festivaly , kde sklízí velký úspěch. I tady na Kamínce měli plno a svým fanouškům předvedli kvalitní neopunkové vystoupení.

Páteční program byl velmi nabitý a po Rybičkách jsem byl zvědavý i na Walda Gang, který už jsem taky dlouho neviděl. No a tahle kapela mě velice příjemně překvapila. Nikoliv tím, že hrají pořád dokola ty stejné lidové songy, ale spíše tím, že ubrali na estrádnosti a jakoby více přitvrdili muziku. Už tam neběhají různá individua v saténových košilkách, neobjevují se tu zkrachovalí herci či pornoherci a už jsem měl pocit, že vidím opravdovou rockovou kapelu a né cirkus. Sešli se tu najednou totiž docela kvalitní muzikanti, kterým už několik let vévodí frontman Vláďa Šafránek a mezi třemi kytaristy můžeme nově vidět i dalšího přeběhlíka z Harleje Martina Voláka, který dlouho hrál i po boku Dana Landy. Docela jsem se tomuhle jeho novému angažmá divil, páč mi Walda Gang přišel tak nějak pod jeho úroveň, ale po shlédnutí tohohle vystoupení mě opravdu překvapilo, jak ta kapela najednou šlape. Zdálo se mi to jakoby tvrdší, muzikanti se bavili různými vyhrávkami a šla z toho prostě ta správná energie. Zaznamenal jsem i změnu na postu bubeníka, který byl taktéž celkem kvalitní, což předvedl i během svého sóla a silná rytmická sekce v kapele taky dělá hodně. Trochu jsme však nabyl podezření, že mají sborové zpěvy tak trochu z playbacku a že na živo tam zpíval jen Šafránek. Nemám to ale ničím pdložené, třeba jim křivdím, každopádně při tom počtu lidí na podiu se mi ty sbory zdály moc silné a čisté…nevím…a asi je to jedno. Lidi se dobře bavili a kapela podobného ražení na akci typu slavností piva určitě patří.

V rozjeté jízdě se pokračovalo s kapelou Škwor, která tady taky už patří k pravidelným hostům a ta už započala svou show za tmy, kdy je před podiem očekával slušně natřískaný dav. Škwor předvedl své standartní vystoupení. Dlouho jsem je taky už neviděl a tak mě potěšilo, že zařadili i docela dost nových písniček z poslední desky Sliby a lži a nepřehrávali jen ty největší hity. Jejich vystoupení bylo obohaceno o vysoké šlehající plameny, ale celkem zklamal osvětlovač, který se teda moc během koncertu nevyřádil a podium tak bylo díky tomu převážnou část koncertu dosti tmavé. Ale možná to byl záměr a každý má svůj styl. Za pár týdnů můžeme očekávat od Škworů další novou studiovou desku, tak budeme zvědaví, co z toho vzejde a jak to bude následně působit na koncertech. Na Kamínce letos opět dobrý a drsňák Petr Hrdlička za svůj výkon sklidil z davu i plyšovho medvídka, ze kterého měl evidentně velkou a upřímnou radost :-)

Páteční maraton uzavírali slovenští crazy punkeři Horkýže Slíže, kteří nezklamou nikdy a svým vystoupením dokážou vždy pobavit. Tentokrát přišli hned v úvodu s celkem vtipným intrem, kde zparodovali instruktáž z paluby letadla, přizpůsobenou jejich koncertu a bylo to docela trefné a originální. Kuko taky odehrál celý koncert v uniformě leteckého kapitána a prošel docela zásadní změnou image. Když si vzpomenu na jejich první vystoupení tady, kdy byl ještě dlouhovlasý, zarostlý a lehce obtloustlý a hrál jen v červeném županu, tak je to za ty roky sakra změna. No a s přibývajícími léty se mění i jejich koncerty. Už to není taková ta punková smršť, co tenkrát, kdy kluci létali po podiu ze strany na stranu. Energie přeci jen ubývá, s chlastem před koncertem už to asi taky není tak divoké a hraní víkend co víkend musí být taky náročné, i když tím ty kapely žijou. Horkýže ovšem dokážou stále pobavit a ani teď ještě nechybí časté pubertální vtípky a veselé rozhovory mezi sebou na podiu. Letos např. přišlo i slíbené vystoupení cimbálové muziky Pičíčanka apod. Písničky ty se nemění a ty platí na publikum stále. Horkýže oproti loňsku nepředvedli nic nového a možná, že už by to chtělo taky nový materiál, ovšem tahle kapela už si vystačí tím, co za ty roky nastřádala a lidem to stačí.

S vystoupením Horkýžů pro mě skončil i letošní ročník. Poslední třetí den už jsem nestihl navštívit, neboť mě čekal nedělní odjezd na dovču a přípravy na ni mi to nedovolily. Rád bych se sice mrknul třeba na vystoupení Citronu s Tanjou nebo na Desmod, ale jinak mě ze sobotního programu už ani nic tak extra nelákalo, poněvadž ten už bývá přizpůsoben vyznavačům zase trochu jiného stylu a jiným generacím. Dvacátý ročník se ale rozhodně povedl, programově zmáknutý byl na jedničku a pořadatelé opět předvedli maximum možného, co v těchle podmínkách jde asi udělat. Letos zde nově byla přidána i velká LED obrazovka po celou dobu festivalu, což byl taktéž přínosný prvek a dění na podiu tak mohli sledovat i lidé z druhé strany areálu od piva. V pauzách mezi kapelami zde byly promítány i fotky z minulých ročníků, na kterých jsme se překvapivě taky občas objevovali a celkem mě potěšil a velmi mile překvapil i videospot po skončení každé z kapel, který se skládal ze sestřihů mnou natočených záběrů z předešlých ročníků, o kterém jsem sice vůbec nevěděl, neb si je asi tvůrce spotu stáhnul z youtube, ale i tak bylo příjemné vidět obří svítící nápis hovado.blog.cz přes čtvrt obrazovky :) Videí i z letošního ročníku je i tentokrát celkem dosti, takže můžete díky nim zavzpomínat na letošní kulatý ročník. Postupně se budou oběvovat na facebookovém profilu hovadoblogu, nebo na mém Youtube kanálu, takže můžete průběžně mrkat.

FOTOGALERII najdete ZDE!!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lukáš Lukáš | 7. září 2015 v 8:50 | Reagovat

Mě spolupráce LB s Arakainem netěší a koncerty s ní vynechávám. Vidím za tím z její strany kalkul (protože jí asi nemá kdo skládat vlastní písničky) a prostě jí to nevěřím. Slova "pro trochu peněz, slávy a úsměvů jednou se ohneš už nenarovnáš" od ní zní jako parodie :-D Arakain jedině v kombinaci s DM3.

2 hovado hovado | Web | 7. září 2015 v 13:05 | Reagovat

[1]: Tak zadarmo by to určitě nedělala a v dnešní době už ti nikdo z branže nezahraje za cesťák, párek a pivo jen z lásky k fanouškům. O tom si iluze nedělám :) Ona má za ty roky nějaké své jméno a je jasný, že z tohohle spojení těží obě dvě strany. Každopádně kdyby ji to nebavilo, tak si myslím, že to nemá zapotřebí. Já si naopak jeden z nejlepších ženských českých hlasů ve spojení s touhle tvrdou hudbou rád poslechnu.

3 Sabča Sabča | Web | 7. září 2015 v 18:54 | Reagovat

Lucka se k Arakainu bezvadně hodí. Byla jsem na nich v Přerově a byl to pro mě neskutečnej zážitek ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama