Kubíkovy výmysly a nesmysly - Články

Tarja - Zlín (13.1.2012)

Tue, 17 Jan 2012 18:17:55 +0100

V pátek 13.1.2012 zasáhla zlínsko spolu s dalšími oblastmi naší republiky studená fronta s vydatným sněžením a mrazivým větrem, což jakoby symbolicky značilo návrat ledové metalové královny severu do této krajiny. Tak se totiž přezdívá finské zpěvačce Tarje Turunen, která v tento den zahajovala ve Zlíně světové turné k zatím poslednímu studiovému albu "What Lies Beneath", ovšem své fanoušky zde chladnými rozhodně nenechala.

Zlínský koncert téhle zpěvačky mě lákal už delší dobu, ale jelikož připadal na stejný datum, jako ples naší bývalé školy, na kterým máme vždy se spolužákama sraz, už jsem ani nijak nepočítal s tím, že bych se na něj dostal. Z plesového srazu ovšem sešlo a tak nebylo co řešit a Tarja ve zlínské sportovní hale byla víc než dobrou náhradou. Pár dní před koncertem mi navíc šéfredaktor serveru Rockem.cz, Michal napsal v mailu, že se mu podařilo získat pro mě akreditaci, což byl takovej bonus navíc a tak byl ještě větší důvod tenhle koncert navštívit.

Do Zlína jsem putoval i s rodičema, kteří taky Tarju mají rádi a zdaleka zde nebyli jediní z té "starší" generace, kteří koncert navštívili. Naopak jsem sledoval, že publikum je velice smíšené a zdaleka tu nevládnou jen metalisti v černých oblečcích. Tarja holt dokáže svou nynější tvorbou zaujmout široké publikum a kdo ji jednou viděl zpívat, chce to zažít znovu. Naposled byla na zlínsku v roce 2010 na festivalu Masters of Rock, kde ovšem předvedla trochu jinou show se symfonickým orchestrem, což některým nebylo moc po chuti, neboť do konceptu metalového festivalu to zrovna moc nezapadalo. Tarja tehdá zvolila spíše pomalejší písně, což řadu fandů spíše uspávalo, ovšem tentokrát přivezla skutečně pořádnou metalovou show, kde krásně vynikala kombinace jejího hlasu a této tvrdé muziky.

Toho dne skutečně vládlo mrazivé počasí a do Zlína nám cesta trvala o něco déle než obvykle, protože na cestě byla pěkná ledovka. Se zpožděním už ani nebylo kde v Baťově městě zaparkovat, neboť na Tarju přijelo skutečně velké množství fanoušků, někteří až ze Slovenska, do toho se konal vedle na zimáku hokejový zápas zlínských ševců a aby toho nebylo málo, tak na hotelu Moskva se konal zmiňovaný ples, na který jsem původně chtěl jít. Místečko se nám nakonec nějaké podařilo najít a než se mi podařilo vyžádat slíbenou akreditaci a najít potřebnýho člena pořadatelskýho týmu, dostal jsem se do haly v době, kdy už na podiu hrála předkapela Hollow Haze z Itálie. Na můj vkus příliš uječený projev zpěváka, ale ta půlhodinka se dala nějak přetrpět a nebylo to nejhorší. Hlouček hrozičů před podiem se jim podařilo rozpumpovat, takže splnili svůj účel a s koncem jejich setu už přicházeli do haly poslední návštěvníci a hlediště tu bylo celkem slušně zaplněno, i když zdaleka ne vyprodáno.

Tarja si dávala na čas a její koncert začal až něco málo po 21. hodině, kdy už se spustilo intro a postupně začali přicházet na scénu její spoluhráči. Tarja vyšla na podium až jako poslední, se zahalenou tváří pod tajemnou karnevalovou maskou, přičemž podium během první písničky bylo stále zakryto průsvitnou oponou s její podobiznou tak dlouho, až už se zdálo, že ji technici po nástrojové zkoušce zapoměli strhnout. Byla ovšem součástí show a stržena byla až ke konci této úvodní písně, Tarja zároveň odhodila i masku a předvedla se všem v celé své kráse a mohutný ohlas publika byl na světě.

Během následujících tří písní jsem měl díky akreditce povoleno fotit přímo před podiem, s čímž jsem tentokrát nějak ani nepočítal, ale naštěstí jsem u sebe aparát měl, takže jsem toho samozřejmě využil a musím říct, že to byl fakt zážitek stát téhle hvězdě takto nablízku a koukat se jí z příma do očí. Vypadala fakt perfektně a rozdávala úsměvy a takovou tu správnou rockovou energii na všechny strany. Bylo vidět, že si to užívala a lidi s ní. Docela mě zaujalo, že i takto přímo před podiem byl docela slušnej zvuk, což v halách nebývá moc zvykem, ovšem tady to měl pan zvukař zmáknuté a v celé hale to bylo se zvukem bezproblémové a bylo krásně rozumět. Během této chvilky zde strávené mě zaujala především písnička "Tired Of Being Alone", kterou jsem doposud neznal, ale od té doby se mi asi začala líbit! :) Je taková prostě trochu jiná, než zbytek jejího repertoáru, ovšem moc pěkná. Následoval další "alone" hit, tentokrát asi její nejznámější skladba ze sólové tvorby, což je "Walk Alone" a to už se začalo správně rozjíždět.

Zbytek koncertu už jsem sledoval z ochozů a z repertoáru, který Tarja vybrala pro tenhle koncert jsem byl docela příjemně překvapenej, bo vybrala docela slušné hity a taky písničky, u kterých se občas přistihnete, že vám běží mráz po zádech. Takovou sílu její hlas opravdu má a v kombinaci jejího až operního zpěvu s tvrdou muzikou je tahle zpěvačka výjimečná! Do kapely si rovněž přibrala výtečné muzikanty, z nichž nejvíce určitě vyčníval světoznámý bubeník Mike Terrana, který za těma škopkama dokáže dělat skutečně divy a je to fakt mistr ve svým oboru. V úvodní části koncertu dostal i svůj velký prostor, když si střihnul dlouhé sólo a na závěr ho okořenil svým bubenickým kankánem, což je fakt povedená záležitost :) Terrana během hry myslí i na diváky, takže různé fintičky, pohazování a točení s paličkami či jiné blbůstky během každé písně vypadají na efekt fakt dobře a vedle Tarji byl tenhle člověk druhou nejvýraznější osobností na podiu.

Video: Mike Terrana solo

Tarja zde ve Zlíně zahajovala své letošní světové turné "What Lies Beneath Final Tour 2012", což je pro toto město určitě velká čest a zde si svůj program v místním klubu MOR Café i týden předem se spoluhráči nacvičovala. Díky tomu byl Zlín i místem, kdy zazněly na koncertě poprvé i její dvě nové písně, takže fandové si je zde mohli exluzivně vychutnat ve světové premiéře. První z nich byla pomalejší a procítěnější "Into the Sun" (viz. video), druhá nesla název "Never Enough" a ta už byla ve svižnějším tempu, přičemž obě dvě novinky určitě nezněly vůbec špatně. Dalším milým překvapením byla známá píseň "The Phantom of the Opera", kterou s Tarjou odzpíval zpěvák z předkapely Hollow Haze, Ramon Sonato a tenhle okamžik patřil jednoznačně k těm nejlepším v tomhle večeru!

Zhruba v polovině playlistu zazněl i akustický set, ve kterém Tarja s kapelou odehrála mix asi čtyř písní a i když v této chvíli rozjetému koncertu tak trochu spadl řetěz, bylo potřeba i trochu zklidnění a vyniknutí i jiných předností její tvorby. Možná, že by tenhle part sedl lépe do přídavků, ale budiž. V závěru tohoto setu usedla Tarja i za piano, za kterým odzpívala píseň "I Feel Immortal" a dál už opět koncert pokračoval v pořádném rockovém stylu. Ty největší pecky zazněly asi až během přídavků, které Tarja odzpívala oděna do bílého hávu a největší ohlas určitě sklidil ten první, v němž dala vzpomenout i na svou éru v kapele Nightwish, když vystřihla jejich velký hit "Nemo". V té chvíli začal dav šílet a tato píseň sklidila velký ohlas už od prvních tónů klavíru. Posledními dvěma písněmi "Die Alive" a "Until My Last Breath" divákům zajisté taky udělala radost a poté už se se všemi rozloučila definitivně.

Zlínský start turné se tedy určitě vydařil a užít si ho musela jak Tarja, tak i diváci. Je vidět, že se v ČR cítí velmi dobře, dokonce k publiku několikrát pronášela několik slov i souvislých vět v češtině a za to sklízela obrovský aplaus. Ná úvod tour tedy žádná ostuda. Tarju už jsem tu viděl podruhé a musím říct, že to na mě udělalo větší dojem, než tehdy na vizovickém festivalu. Opravdu mě tímhle vystoupením příjemně překvapila, ačkoliv jsem od toho nic nečekal a myslím, že teď její tvorbu budu sledovat daleko víc, než doposud. I když sám jsem byl během koncertu překvapen, kolik písní od ní už znám a její sólová tvorba je mi asi sympatičtější, než ta s Nightwish :)

Jo, tohle bylo povedený a tahle zpěvačka fakt dokázala, že je opravdovou hvězdou, která umí. Příště nejspíš rád půjdu zas!

Video: Tarja - Into the Sun; The Phantom of the Opera; Rivers of Lust; Nemo.

FOTKY ZDE!!!

PF 2012

Mon, 09 Jan 2012 12:33:47 +0100

Další rok skončil, novej je právě na startu. Pro mě a pro tyhle stránky je už takovou tradicí, že vždycky tomu uplynulýmu roku věnuju článeček, ve kterým si těch uběhlých 365 dní tak nějak zrekapituluju a zhodnotím a nejinak tomu bude i tentokrát. Takže jakej byl můj rok 2011???

Když se podívám několik let zpátky, tak tento rok byl jeden z těch nejpohodovějších. Byl prostě takovej uvolněnej, bezstarostnej, nic zásadního se nestalo a naštěstí se ani nic nepokazilo. Byl to ale dobrej rok, na kterej budu v mnoha věcech vzpomínat a řadu dní v něm jsem si fakt hezky užil, takže nemám důvod si stěžovat, že by to byl rok zbytečněj a jen tak v mým životě utekl, což je rozhodně dobře! :) Řada těch tradičních akcí se tak nějak rok co rok už opakuje, ale je to pokaždé jiný, zase je prožíváte třeba s jinýma lidma a časy se holt mění. Roky bohužel nezastavíme, každýmu přibývají stejně a je pravdou, že už se začínáme jaksi zklidňovat a nelítáme po každé zábavě v okolí. Co je horší, že když už se tam jednou za čas objevíme, tak si tam připadáme mezi těma teenagerama někdy docela už staře :) Každopádně vždycky, když se sejde dobrá parta na správným místě, tak to pořád ještě stojí za to, bez ohledu na to, kolik nám je let. No já vím, píšu to, jak kdyby nám bylo bůhví kolik, ale ten rozdíl oproti předchozím letům je fakt už docela znát. Každopádně život není jenom o akcích a o paření, což si moc dobře uvědomuju, ale tenhle blog o tomhle vždycky byl, takže se na něm tohoto tématu budu snažit stále držet. Spoustu hezkých chvil a okamžiků se ale dalo prožít i úplně jinak než na nějakých akcích a za ty jsem taky moc rád a každého takového pěkného zážitku si taktéž moc važím,i když o něm tady třeba nepsávám.

Teď tedy něco k jednomu z mých hlavních koníčků, čímž je muzika. Muzice jsem věnoval i letos hodně času a opět se mi naskytlo několik hodně dobrých příležitostí. Možná si někteří z vás všimli, že mimo tenhle blog jsem přispíval svými články i pro hudební magazín Rockem.cz, což mě taky docela bavilo a kápla z toho i nějaká ta koruna. Tam jsem se mohl vyjadřovat tak trochu "odborněji" z pohledu nezaujatého hudebního žurnalisty, zatímco tady na blogu si pořád snažím zachovávat takový ten uvolněnnější styl psaní a víc vkládám své osobní postřehy a názory. I nadále spolupracuju s kapelou Doga na tvorbě jejich webových stránek a díky nim se taky mohu třeba dostat na místa, na která se bežný hudební fanoušek dostane asi jen stěží, což mi taky přináší spoustu dobrých poznatků a tak nějak do té hudební scény pronikám trochu více a jistým věcem dokážu líp porozumět. A baví mě to a to je důležitý! :)

Letos jsem navštívil opět spoustu koncertů a různých festiválků a většina z nich byla vesměs vydařená. Mám-li vybrat nejlepší koncertní zážitek roku 2011, bude to tentokrát sakra těžké, protože jich bylo spousty a ani jeden nijak extra nevyčnívá nad ostatní. Mezi těmi velmi vydařenými mám v živé paměti ještě uloženy koncerty Daniela Landy v Brně a Die Happy ve Zlíně, které byly jedny z těch nej v tomto roce a jelikož tihle interpreti patří i k mým nejoblíbenějším a člověk je vidí jen jednou za několik let, tak to byly fakt zážitky. Na mě ovšem zapůsobí každej koncert s dobrou atmosférou a pokud půjdu od začátku roku 2011, tak v únoru bylo perfektní třeba Inekafe v Brně, kde to v narvané Flédě fakt vřelo, v dubnu byl velice výbornej společnej koncert Škworů a Harlejů ve Zlíně, kterej určitě řadím k těm TOP, navštívil jsem i dvě zastávky turné Kabátů, přičemž ta zlínská byla podstatně lepší a tahle kapela opět potvrdila, že u nás v republice jsou prostě nejdál. Shlédl jsem samozřejmě mnohem víc kapel, ale co se týče jen samostatných koncertů, tak tyhle jmenovaný na mě udělali asi největší dojem. Vydařené samozřejmě bývají i koncerty Dogy, kde se vždycky sejde spoustu známých a to už bývají úplně jiné večírky :)

Samostatnou kapitolou jsou letní festivaly. Letos se mi docela líbil kojetínskej Božkov fest, jehož pořadatelé udělali obrovskej pokrok a jestli to tak půjde dál a udrží se, tak tady v blízkosti budem mít fakt dobrej festival. Freestyle Contest v Ivančicích sice z poloviny propršel, ale tady se mi ta akce rovněž líbí a letošní putování po hotelích a náhodné shánění noclehu, to byla fakt sranda a haluz, na kterou se nezapomíná. A podobnou bezprotřednost a neplánovanost některých situací já mám prostě tak nějak rád :) Tradiční Noc plná hvězd v Třinci byla letos úplně jiná, než jsme byli zvyklí, trošku jsme zpohodlněli a spávali na hotelu, i když to taky nebylo původně v plánu, ale byla tu opět sranda a atmoška, která se dá zažít pouze v Třinci. Tady mě celkem překvapila americká kapela Mr.Big, která předvedla dost kvalitní vystoupení a zaujali mě, aniž bych od nich (kromě jedné písně) dřív něco znal. Letos má být bohužel poslední ročník tohohle festivalu, tak nevím, co si bez něj počnem, protože to bylo pro nás něco jako letní tábor a na ty lidi a na všechno okolo jsme se celej rok vždycky těšili, takže to bude asi těžké loučení :( I když jsem s festivalem Masters of Rock po, pro mě nevydařeném, ročníku 2010 už moc nepočítal, letos jsem si sem zajel znovu, a i když jsem tu byl vždycky jen po večerech, z nichž jsem jeden kvůli práci vynechal a neviděl hlavní hvězdu Twisted Sister, tak musím říct, že jsem si to tu letos fakt užil a bylo to perfektní. Viděl jsem tu svou oblíbenou kapelu z mládí Guano Apes, na který jsme si dost dobře zapařili v kotli a na kterou jsem se tu těšil především, ale i zbytek festu stál za to a formát našich návštěv vizovickýho areálu se celkem osvědčil, takže není třeba tady trávit ve vedru celý čtyři dny, když to človek má relativně kousek od baráku a může vždy jen dojíždět na večerní headlinery. No a srpnové Pivní slavnosti na Kamínce, to už je taky tradice pro všechny z okolí Kroměříže a tady to snad všichni milujem. I když tu letos opět hráli špičkové rockové kapely, tak největším překvápkem, kterej strhl snad celej dav byl písničkář Tomáš Klus a musím uznat, že před jeho vystoupením fakt klobouk dolů. Snad zůstane pořád takovej jak je a sláva mu nestoupne do hlavy... v tom případě mu budu držet palce.

Když to tak spočítám, tak loni jsem asi viděl nejčastěji naživo (spolu s Dogou) kapelu Škwor, i díky tomu, že byla zvaná skoro na každej festival, kterej jsem navštívil. Z českých kapel na mě ovšem udělala nejlepší dojem loni asi kapela Harlej, kterou jsem viděl dvakrát a pokaždé byla ve skvělé formě, parádně jim to šlapalo a bralo je i publikum a já jsem si jejich vystoupení vždy dobře užil. To se dá říct i o slovenské kapele Inekafe, která teď je v obrovským laufu a u fanoušků je o ni takový zájem, jako snad nikdy dříve, v čemž jim samozřejmě pomohl nedávný comeback a taktéž skvělé tahy managementu, ze kterých by si ostatní kapely mohly brát příklad. Byl jsem na nich třikrát a pokaždíé bylo vyprodáno.

A jaké že pro mě bylo letos nejpovedenější hudební album? Povedených jich bylo opět dost, ale jednoznačně u mě všechny převyšuje album "Hoď si to" od Dogy. A to nepíšu jen tak, protože se s klukama kamarádím, ale protože si to fakt myslím a tuhle desku řadím k jejich nejlepším, není-li jejich úplně nejlepší. Dokážu být k jejich tvorbě někdy dost kritický, ale tahle deska se jim povedla od začátku až do konce a je to prostě pořádnej poctivej rock´n´roll s dobrým zvukem a takováhle deska tady na scéně už dlouho nebyla. Myslím, že s tímhle hodně překvapili a jsem rád, že jsem mohl být chvíli i u jejího zrodu přímo v nahrávacím studiu, což byl další dost zajímavej zážitek. Docela dobrej dojem na mě překvapivě udělala i nová deska Wohnoutů, nazvaná "Našim klientům". Tahle kapela nikdy nepatřila k mým extra oblíbeným, ale tahle věc se jim docela povedla a ty písničky na ní mě baví. Dobrou desku vydal i Harlej, kterej sice malinko na desce "Máme vlka" pozměnil styl a vsadil na melodie, ale líbí se mi to mnohem víc i když některým fandům to není moc po chuti. Škwor s "Drsným krajem" taky neudělal žádnej průser, je tady spousta chytlavých hitovek s dobrým zvukem, ale tak nějak se oproti předešlému albu už nikam moc dál neposunuli, což u nich bylo vždy příjemným překapením. V závěru roku vydaná alba od kapely Inekafe nebo zpěvačky Anny K. se mi taky dost líbí, ovšem ty stále ještě nějak naposlouchávám.

A to by z téj hudební scény bylo asi tak něja všechno! :) A co jinak dělám mimo muzicírování? Tak třeba rád sportuju, rád se na sporty dívám, výletuju a cestuju a rád poznávám nový místa nebo se na ty oblíbený rád vracím :) Z kraje roku byla fajná pánská jízda na lyžích v Jeseníkách, v létě různé cyklovýlety po blízkém i vzdáleném okolí, vydařená byla opět Dovolená s Dogou, kdy jsme se vrátili do našich oblíbených Velkých Pavlovic na Pálavu, za což jsem byl rád, neboť nemůže být léta, kdy bych tento svůj milovaný kraj nenavštívil. Spolu s fanouškama okolo Dogy je to vždycky pěkně strávených pár dní a jsem rád, že nás tahle kapela dala dohromady, protože díky tomu máme spoustu kamarádů po celé republice. Uprostřed léta jsme si ještě s částí těchto lidí udělali víkend na Žermanické přehradě, kde jsem zažil i silně adrenalinovej zážitek při jízdě na nafukovacím kruhu, taženým za motorovým člunem s následným masakroidním držkopádem, kterej na tom byl to nejadrenalinovější a moc fajn zážitek byla i jízda na vodních lyžích, na čemž jsem stál poprvé v životě a překvapivě mi to docela šlo. Hodně pěkných zážitků jsem si odvezl i z dovolené na Slovensku, kde je ve zdejších horách nádherná příroda a obzvlášť výlet na Lomnický štít nabídl pohledy, který se člověku jen tak nenaskýtají. V horách je mi fakt dobře a tady bylo opět krásně. Do hor jsme vyrazili i na podzim, když jsme strávili s partou víkend na chatě ve Starých Hamrech a tady se nám to taktéž dost páčilo. Tady už se mnou bylo i moje nové čtyřnohé miminko Terezka, kterou jsem si jako štěňátko na podzim pořídil, takže to je takovej náš novej přírůstek do rodiny, se kterým je občas spousta srandy :) No a jinak jezdím tak různě po závodech rally, který se letos taky hodně povedly a mimo role diváka jsem si vyzkoušel letos i pozici závodníka v jednom amatérském závodě, což byla taky docela prča :)

Holt si ten život snažím tak nějak užít a pokud je nějaká příležitost, jak strávit den lepší činností než nicneděláním, tak se toho snažím využít, i když občas i takové dny příjdou. Každopádně je vždycky lepší jít večer usínat s pocitem, že ten den nebo alespoň nějaká jeho část stála za to.

Doufám, že takových dní bude i letos hodně a že rok 2012 bude vydařenej. Záleží na každým z nás, ja ho prožijem nebo jak si ho užijem, všechno sice ovlivnit nemůžem, ale většinou platí, že jaký si to člověk udělá, takový to má. Takže nám všem přeji, ať každý den v tomto roce stojí za to, ať se daří vše podle našich představ a ať je naše budoucnost příznivá. Nemá cenu si na něco pořád stěžovat, záleží jen na každým z nás, jaký si to tady na tom světě uděláme! ;)

Takže se snažte, mějte se rádi a buďte na sebe kurva hodní! :-P

No a na závěr tradiční Best of video aneb můj rok 2011 ve fotografiích! :)

Vánoce 2011

Sat, 24 Dec 2011 16:51:10 +0100

Inekafe - Olomouc (17.12.2011)

Tue, 20 Dec 2011 19:51:52 +0100

Slovenská kapela Inekafe vydala letos v listopadu po dlouhých osmi letech a po svém velkolepém návratu na scénu novou studiovou desku s názvem "Právo na šťastie", které se rozhodla do konce roku před svými fanoušky ještě pokřtít. Oficiální křest alba sice proběhl netradičně na palubě letícího Boeingu 737 přímo nad Vysokými Tatrami, o kterém jste jistě někde už četli, ovšem ten pravý koncertní proběhl až v Olomouci ve zdejším U-klubu.

Inekafe mělo původně v plánu dvoje křtiny, přičemž ty první měly proběhnout o den dřív na Slovensku, ale z důvodu pořadatelských problémů byl tenhle koncert na poslední chvíli zrušen. Prvního křtu a taktéž některých nových písniček odehraných v úplné premiéře živě se tedy dočkala právě Olomouc, takže to byl večírek tak trochu exkluzivní. Tomu odpovídal i zájem fanoušků, neboť olomoucký U-klub, který nedisponuje zrovna obrovskými prostory, hlásil už dlouho dopředu vyprodáno.

O Inekafe je teď skutečně obrovský zájem a kapela je teď určitě tzv. v laufu! Všechno mají dokonale zmáknuté ať už je to promo nebo management a všemi svými kroky dokáží dokonale fanouška zaujmout, že si prostě ten lístek na koncert musí jít koupit. V tomhle vidím určitý plus, kapela nemusí hrát tak často, je po ní alespoň větší hlad a tomu odpovídá i skvělá atmosféra na většině jejich koncertů, které jsou zpravidla vyprodané. Kapela ani nemusí jezdit do každého druhého města, naopak fanoušci jezdí za ní i několik desítek kilometrů a takhle to dělá třeba i Kabát, i když tam už je to zase o něčem jiném. Důležité je, že kapela fanoušky neomrzí, vidí se spolu jednou za čas a pokaždé nabídne trochu jiný playlist, což je fajn. Inekafe by určitě nyní s přehledem dokázalo zaplnit i nějakou větší sportovní halu, ovšem sami se mnohem lépe určitě cítí v menších klubech, kam i přes velkou popularitu stále patří a jejich koncerty zde mají pořád to své kouzlo, protože odtud ta kapela vlasně vzešla.

Nyní to byl tedy takový předkrm před únorovým turné, které kapela odjede po českých a slovenských městech právě k novému albu "Právo na šťastie", kde určitě zazní spousta pecek z nové desky, která je mimochodem velmi povedená a z dikografie "Kafáčů" snad asi nejvyzrálejší a zvukově nejpovedenější. Nelze to říct o všech písničách, ale najdou se tu skutečně velmi povedené skladby, které prostě nad ostatními vyčnívají. Nejvíc na mě asi zapůsobilo "Špinavé objatie", což je fakt song, který z té jejich neopunkové tvorby hodně vybočuje a je vidět, že si na něm, ale i na dalších chytlavých peckách dali slovenští muzikanti skutečně záležet. Povedená je i titulní pecka "Právo na šťastie", ska rytmem zaujme píseň "Ani minútu" nebo pomalejší "Končím". Všechny tyhle jmenované jsme na olomouckém koncertě mohli slyšet a výběrem nových pecek se mi Inekafe trefilo do vkusu. Za pozornost ale na albu stojí většina písniček, které se fakt povedlo a rozhodně tím své fanoušky kapela nezklamala, naopak v některých písních dokazuje, že z jejích členů vyrostli dobří muzikanti, kteří už jen tak neřežou ten svůj jednoduchej punk, ale dokážou složit i kvalitnější skladby. Ani o starý dobrý nářez tu ovšem není nouze a i studiový návrat se zkrátka zdařil.

Jak to ale probíhalo v Olomouci?! No začátek byl docela nezvládnutej. K místnímu klubu jsme dorazili něco po osmé hodině, kdy už jsme doufali, že na podiu bude vystupovat předkapela, jak bylo na internetu avizováno, ovšem místo toho jsme se dočkali několikametrové fronty a dovnitř se snad ani ještě nepouštělo. Nevím, co pořadatelé podcenili, ale když bych věděl, že mám dopředu vyprodanej klub, určitě bych ho otevřel min. hodinu až dvě před začátkem, abych zabránil zbytečným problémům a tlačenicím. Takhle někteří museli stát víc jak hodinu na mrazu a to byl celkem průser. Pořadatelé se sice oháněli tím, že ofiko začátek byl až od devíti, nicméně to nemění nic na tom, že mělo být už dávno otevřeno. Na podiu už tedy od deváté začala vystupovat předkapela Nohow, kterou někteří z konce fronty možná ani nezahlídli. My jsme tu čest měli a k téhle kapele můžu snad napsat, že to je parta hodně mladých kluků, která se žánrově podobá hlavní hvězdě večera a nebylo to nijak špatné, ovšem ani to nijak extra nezaujalo. Takových kapel je holt spousta a kluci můžou být rádi, že jim Inekafe dalo příležitost si s nima zahrát. Nebyl to ovšem žádnej amaterismus a na rozehřáťí publika dobré.

Inekafe nastoupilo prakticky hned po vyklizení podia a opět strhli publikum už od začátku na svoji stranu, takže lidi skákali, tleskali a zpívali a atmosféra byla vynikající, jak už je ostatně na koncertech této kapely zvykem. Inekafe má opravdu spoustu věrných fandů, kteří za nimi jezdí třeba až ze Slovenska a i když je publikum i hodně omlazené a jejich někdejší slavnou éru snad nemůže ani pamatovat, tak je tu většina fakt takových těch skalních, kteří s tou kapelou prostě žijou a díky tomu ty koncerty pak stojí za to. Dokonce i kmotrou nového CD se zde stala Slovenka Zuzka, takže jak prohlásil frontman Vratko, byl to takový "československý" křest na Moravě. Inekafe si pro album vybírá docela netradiční způsoby křtu, přičemž ten oficiální proběhl v letadle a namísto šampusu nebo nějakýho jinýho alko nápoje, který se běžně k těmhle událostem používá, zde bylo CD pokřtěno vzduchem z Vysokých Tater. Ani v Olomouci se CD ničím nepolévalo a tahle fanynka ho naopak zase pokřtila svým polibkem. (viz.video)

Inekafe zde tedy odehrálo zatím čytři nové pecky, které i naživo zněly dobře a zbytek tvořily starší známé hity, na které publikum reagovalo nejvíc. Nejvíc ovšem reagoval tak nějak na všechno blízko nás stojící hlouček "ožralých buzerantů", jak je pojmenovala kamarádka Marťa, a to byla fakt katastrofa, co tihle borci předváděli. Rozhodně nejsem příznivcem zkoprnělého stání na koncertech a kdysi mi taky vadilo, když do mě někdo pošťuchoval, když jsem mu při paření nechtěně třeba stoupl na nohu. Stane se, taky si rád zapařím a nemám rád lidi co tam stojí jak statici. Pařit se na koncertech musí, ale tak nějak v rámci mezí a né že se tam banda šesti nalitých borců bude celou dobu držet kolem ramen v kroužku, potácet se, vrážet do všech okolo a ohánět se loktama na všechny strany. Jak jsem mírumilovnej člověk, tak už to ve mě po chvilce tohohohle jejich blbnutí začalo vřít a měl jsem fakt chuť někomu z nich vypálit pěstí. Pak už se mi sice nějak podařilo jim nazanačit, že tam lidem pijou krev a trochu se zklidnili, ovšem byla to tragédie tahle partička, sorry borci! :-P

Koncert jinak povedenej, ovšem příliš krátkej. Inekafe se totiž už nějak po hodině hraní sbalilo a ohlásilo konec koncertu. Pak sice ještě vyběhli asi na tři nebo čtyři přídavky zpátky na podium, ovšem i tak bych od nich za ne zrovna levnou vstupenku očekával víc, alespoň klasickej devadesátiminutovej koncert. Tady ten playlist holt trochu očesali a fanoušci si určitě zasloužili víc. Doufejme, že na únorovém turné tohle kapela napraví a nabídne víc písniček než jen tenhle "polofestivalovej" set. Jinak ale s koncertem spokojenost a rád jsem je zase viděl.

Video: křest CD Právo na šťastie; Kašovité jedlá; Špinavé objatie

Doga (unplugged) - Brno (1.12.2011)

Wed, 14 Dec 2011 19:10:08 +0100

A zase ta DOGA! Je už takovou tradicí, že tahle kapela jezdí vždy koncem roku v předvánočním čase tzv. unplugged tour, což jsou koncerty, na nichž kluci hrají na akustické kytary, namísto obvyklých elektrik a je to zajisté zajímavým zpestřením. Pro nás fanoušky a kamarády je zase tradicí se na těchhle koncertech vždy koncem roku tak nějak hormadně setkávat a spolu s kapelou se při téhle příležitosti tak nějak s tou uplynulou koncertní sezonou rozloučit.

Navštěvovat tyhle jejich vánoční koncerty jsme začali už před mnoha lety, kdy jsme se setkávali nejprve v Karviné a na tyhle časy strašně moc rádi dodnes vzpomínáme. Poté se nějak přesouvala "základna" do Třince, kde to nebylo o nic horší, naopak jsme tu poznávali stále víc kamarádů, se kterýma jsme se tu vždycky hromadně na Štěpána zapařili ve zdejším Classic klubu a bývaly to úžasný akce, na který se nedá zapomenout. Třineckým unplugged koncertům však uškodil loňský přesun právě z tohodle klubu do většího "Barrocka", kde už to prostě minulej rok nebylo tak nějak ono, protože se odtud vytratila taková ta správná klubová atmosféra, která prostě k těmhle unplugged koncertům patří. I když jsou tu pořád strašně fajn lidi, který mám rád, tak nějak v posledních pár letech pozoruju, že se ta pomyslná "základna" začíná přesouvat na unplugged koncerty do Brna, kde se těch známých lidí schází každoročně čím dál víc, a i když je to samozřejmě zas úplně něco jinýho, tak té severní Moravě to začíná momentálně trošku konkurovat. Máme to samozřejmě i blíž z domova, takže i spousta lidí od nás raději jede právě sem a čím častěji se tu člověk vyskytuje, tak získává přátele i z tohohle kraje. Noo a je jich tu dost a právě proto mi to nějak ty starý časy začíná připomínat...i když jsou to zase úplně jiní lidi a úplně jiný místo a srovnávat se to, pravda, moc nedá :)

I Doga je v Brně pomalu jako doma, protože tu má opravdu dost věrných fanoušků, kteří vždycky dokážou Melodku zcela zaplnit a atmosféra při koncertě tu bývá vynikající, což se mi samozřejmě taky zamlouvá. V Brně se mi prostě za poslední roky ty koncerty líbí a díky tomu, že sem za nima jezdím, tak se tu vždycky dokážu i tak nějak předvánočně naladit a uvědomím si, co je vlastně za období, bo to jindy člověk snad ani nestačí vnímat. Nemůže tady chybět návštěva adventních trhů a v Brně je mají fakt hezký, i co se týče výzdoby a té vánoční atmošky na náměstí...prostě to tam žije a moc se mi to líbí. Člověk si dá punč, nasaje trošku té vánoční nálady a je mu fajn :) To byl tedy náš program před koncertem a pak už jsme vesele šmatlali na Melodku! :)

Nebo prvně spíše pod Melodku do přilehlýho Kometa Pubu, kde jsem se sice trochu, díky své oddanosti jinému hokejovému klubu, styděl sedět, ale bylo mi to i tak trochu jedno, bo jsem měl kolem sebe fajn kamarády a vzápětí za náma ke stolu došli i kluci z Dogy, takže nějakej čas před koncertem jsme trávili tady a klábosili, zatímoc přicházeli další a další známí kamarádi. Ještě víc jich bylo i přímo nahoře v klubu, kam jsme se pak už odebrali a to už na podiu hrála kapela Gate Crasher, která dělala Doze předkapelu, či hosta, chcete-li. Tahle kapela hrála neobvykle taky unplugged vystoupení a v téhle formě jsem jejich písničky slyšel poprvé a neznělo to špatně. Rozhodně to byl dobrej tah a jelikož jsou v v Brně tihle kluci vlastně doma, tak tu měli taky spoustu příznivců. Je fajn, když kapela ukáže, že umí hrát i akusticky a není to jen řezání do elektrických kytar, písničky zas dostanou trošku jinej kabát a Gate Crasher během svýho setu předvedli, že i takhle jim to rozhodně jde.

Během jejich hraní nastala pro mě klasická situace, kdy je na jednom místě spousta známých lidí a člověk se chce aspoň na chvilku každýmu věnovat a jelikož je jich tam fakt moc, tak nestíhá :) Snad se mi ale podařilo s každým aspoň něco prohodit a každopádně jsem byl rád, že jsem některý lidi zase po delší době viděl a bylo to moc fajn. Večírek tak nějak hezky plynul a byla tu moc dobrá nálada. No a pak už začala hrát Doga.

Když je spousta lidí a kolem kotel známých, paří se na jejich muziku fakt hezky a Brno ani tentokrát nezklamalo. Publikum bylo fantastický, reagovalo snad na každou písničku a když ho Izzi nechal zpívat samostatně, byl to fakt dobrej rachot. V dobré náladě byl i sám Izzi, který byl jistě rád, že vidí pod podiem tolik známých tváří a svým kamarádům z řad fanklubu nechal speciálně zahrát i píseň "Karlík". Ještě před tím ale přišla jedna docela vtipná situace během písně "Máš vůni tequilly". Dole v hospodě nám totiž Izzi přednesl trochu upravený refrén téhle písničky, který by se dal vysílat snad až po 22 hodině a mělo to zůstat jen u srandy u piva. Jakmile ale začala Doga hrát tuhle píseň na koncertě, začal jsem Izziho hecovat, aby ten refrén vystřihl i před celým klubem, načež jsem vytáhl kameru, abych to mohl mít zdokumentované. Izzi se zpočátku ošíval a kroutil hlavou, na znamení toho, že se stydí a že by to nebylo vhodný, ovšem při úplně posledním refrénu to tam přece jen švihl a sranda byla na světě! :-) Publiku však vzápětí vysvětlil, že se jednalo o takový hospodský vtípek, ovšem natočené to je a v rámci nějaké legrácky se to zřejmě pak někde objeví ;-)

Co jinak k jejich vystoupení napsat?! Prostě klasika, která nezklamala. Stále nás ty písničky baví a pokud je tak dobrá nálada jako byla tady v Brně a před podiem tak dobrý publikum, stojí to fakt za to a spokojení jsou i muzikanti. Zapařili jsme kvalitně, horko bylo opět takový, že kapala voda ze stropu a snad se to všem muselo líbit. Tenhle koncert jsem si fakt užil a určitě mi zas bude něco podobnýho v téhle zimní přestávce teď chybět.

Nic to ale nevadí, nabereme nový síly a brzo se snad v tak velkým počtu zase někde sejdem. Třinec letos asi po letech poprvé vynechávám (i když změnit se ještě může cokoliv...), takže tímto tam na dálku všechny zdravím a doufám, že se brzo uvidíme na nějaké další společné akci. No a jelikož má být příští ročník tamní Noci plné hvězd definitivně poslední, tak fakt nevím, kde se budem potkávat. Snad už jen na těch dovolenkách a různých jiných akcích, jako byly letos a většina z nich stála fakt za to. Někdy to holt jde i bez muziky! :)

Video: Doga - Camarro, Popojedem; rozhovor s Izzim; Karlík, Stíny; Já se na to...

Fotky ZDE!!

Vypsaná fixa, Dark Gamballe a další - Kojetín (19.11.2011)

Tue, 06 Dec 2011 17:34:37 +0100

Listopadové koncerty pokračovaly v obrovském tempu a další ze skvělých kapel, která hrála na blízku, byla Vypsaná fixa, která aktuálně projíždí republiku na turné se svým úplně čerstvým albem "Detaily". Tuhle bandu ze San Piega pozvali pořadatelé do Kojetína, a aby toho nebylo málo, přidali k ní navíc ještě další tři kapely, z nichž nejzvučnější byli pro lidi určitě Dark Gamballe a za lidovou cenu vstupnýho tak lidem nabídli parádní hudební večer.

Na Vypsanou fixu jsem se těšil. Nedávno vydali již zmiňované album "Detaily", kterýmu jsem opět přicházelna chuť až tak trochu postupně, protože je zase až příliš moderní, ale po několika posleších opět člověk zjistí, že se mu to líbí a tenhle počin je fakt promakanej do detailů a dělá čest svému názvu. Sice už to není stará dobrá Fixa, která zněla tak hezky punk-rockově a syrově, jejich producent se je stále snaží tlačit s každou další deskou někam dál a díky tomu se mnohdy ocitají až někde v pop-rockových vodách, ovšem když si člověk z nové desky odmyslí všechny ty zvukový efekty, elektroniku a různý cingrlátka, slyší tam v pozadí pořád tu samou kapelu, která si hraje už léta to svý a na koncertech to stejně zní stejně dobře a syrově, jako vždycky, protože tam jim nikdo už žádnýma efektama nepomůže a stejně tam zůstanou jenom s těma kytarama a bicíma. Byl jsem tedy zvědavej, jak nový pecky budou znít naživo a samozřejmě jsem se těšil, jako spousta ostatních, i na jejich starý dobrý hity.

Do Kojetína přišlo na Vypsanou fixu docela hodně lidí a bylo vidět, že tahle kapela je momentálně v kurzu. Při našem příchodu už hrála na podiu první kapela, která si říkala Prasklá struna a svým stylem muziky se hodně podobala právě Vypsané fixe v jejich začátcích. (To se zas sešly kapelky s dobrýma názvama - Vypsaná fixa a Prasklá struna...takže prakticky úplně nepoužitelný věci nám tam hrály.) Neznělo to špatně, i když jsme slyšeli jen posledních pár písniček, ale byl to takovej docela veselej punk-rock.

Poté už byla na programu hlavní hvězda večera, což byla právě Vypsaná fixa, která začala hrát docela brzy, něco málo po deváté hodině, ale lidí už tu bylo dost, takže snad nikdo nepřišel úplně pozdě. Netušil jsem sice, jak dobře může třeba taková Rihanna nebo Beyoncé dobře posloužit téhle kapele u zvukové zkoušky před vystoupením, ale lidi tyhle blbinky během ní aspoň trochu pobavily. Fixa odstartovala svým novým singlem "Vše za 39" a bylo vidět, že lidi už mají nejspíš nový album naposlouchaný. Kapela ho totiž opět dala volně ke stažení na net, takže se k fanouškům dostalo docela rychle a ti si ho do koncertu stihli určitě už několikrát přehrát. Z "Detailů" tu zaznělo spoustu písniček, bez několika písní opět snad většina alba, což je mi docela sympatický, protože když už kapela jede turné k nové desce, měla by ji umět odprezentovat i na koncertech v živým podání a né odehrát jen třeba tři písně z toho důvodu, že zbytek ještě nestačili nacvičit nebo že je lidi nemají naposlouchaný. Samozřejmě starý dobrý hity vždycky zaberou na publikum víc, ale od toho jsou jiný koncerty a nebo festivaly, kde se hraje vždycky takový to "best of" a proto, když už nazvu turné podle nové desky, mělo by se jí to týkat převážně. Fixa to tak v posledních letech dělá a nemám nic proti tomu! Představí se novinka, druhá půlka koncertu patří starým osvědčeným flákům a fanoušci můžou být spokojení.

Z těch nových na lidi zabrala určitě nejvíc titulní píseň "Detaily", která je i nejsvižnější na desce a určitě nejvýraznější. A snad je to i tím, že se jako jediná obešla bez všelijakých těch zvukových efektů a zachovala si tu starou dobrou "fixí" tvář a proto je u lidí oblíbená. Okamžitě se totiž strhlo pogo a kotel před podiem byl od začátku až do konce koncertu pořádně divokej. Došlo i na nějakej ten "circle pit", což se muzikantům na podiu určitě muselo líbit a oceňovali to jen blaženým úsměvem. Frontman Márdi si ho dokonce ještě jednou v závěru u lidí vyžadoval. Nový pecky tedy zní naživo stejně dobře a Fixa jen prokázala, že dělá pořád tu samou muziku, která je jen na deskách obohacená o něco navíc, takže skalní fanoušci a příznivci jejich starší éry se asi nemusí obávat, že by se kapela nějak výrazně změnila. Pořád to jsou ti obyčejní týpci, kteří si hrají jen tak pro radost a nic ze sebe nedělají. Asi nejvíc mě potěšili starší peckou "Ledňáčci", kterou už jsem od nich pěkně dlouho neslyšel, no a jinak takový ty oblíbený hity jako "Drogový večírek", "Stereoid", "Lunapark" nebo "Dezolát" rozhodně nemohly chybět. O megahitu "1982" během přídavků snad ani netřeba hovořit, to už je zkrátka jejich povinnost, bez které by je lidi nepustili z podia! :)

S Fixou tedy vládla spokojenost, stejně jako muslea kapela být spokojena s kojetínským publikem. Popravdě jsem tak dobrej kotel tady ani nečekal, ale holt když se pozve dobrá kapela, fanoušci si za ní rádi i pár kilometrů přijedou. Spousta lidí zůstala i na další kapelu Dark Gamballe, která má v těchto končinách taky velkou přízeň svých fandů a i když se stylem muziky hodně vzdaluje Vypsané fixe, byla jí toho večera zdatným konkurentem. Před podiem bylo opět plno a kapela samotná byla překvapena, kolik lidí na ni zůstalo a dál vesele pařilo. U Darků se mi líbil výběr písniček, když tentokrát vsadili převážně na starší pecky, který já mám osobně radši, než ty novodobější a jelikož jsem od nich některé už dlouho neslyšel a některé třeba vůbec, tak mě většina z nich celkem potěšila. Byl to zároveň údajně jeden z posledních koncertů s jejich kytaristou Spajsim, který si díky pracovnímu výletu do Afghanistánu dává na nějaký čas pauzu, ovšem Dark Gamballe snad bude pokračovat dál v koncertní činnosti i v tomto období s nějakým dočasným náhradníkem. I tenhle koncert se povedl a tak jsem rád, že jsem viděl dvě oblíbený kapely na jednom místě a že se to všechno celkem podařilo. Večer už zakončovala jen poslední kapela The Rest, ale jelikož bylo už něco kolem jedné hodiny a nechtělo se nám čekat na zdlouhavou přestavbu podiového aparátu, rozhodli jsme se mazat domů. Večírek tedy povedenej, pořadatelé to měli pěkně zmáknutý a doufám, že si troufnou v budoucnosti na něco podobnýho. V Kojetíně se začíná osvědčovat Božkov fest, tak pokud tihle lidi budou občas něco vymýšlet i v zimě, nemuselo by to být špatné.

FOTKY ZDE!!!

Video se mi tentokrát nějak točit nechtělo, sorry! :-)

Die Happy - Zlín (11.11.2011)

Thu, 24 Nov 2011 21:03:40 +0100

Listopdový maraton pokračoval a jen pár dní po tom, co jsem navštívil koncert svého nejoblíbenějšího českého zpěváka Dana Landy v Brně, jsem navštívil i koncert své nejoblíbenější české zpěvačky Marty Jandové s její kapelou Die Happy. Dá se tedy říct, že to byl velmi úspěšný týden, protože málokdy se takováto konstalace vydaří. Nechci srovnávat, který koncert byl lepší, protože byl každý úplně jiný a ani to říct nelze, ovšem po koncertě Die Happy jsem se cítil opravdu velmi happy, protože to byl rockový koncert se vším všudy, přesně tak, jak to mám rád!

Stejně jako Landa, jsou mi i Die Happy celkem vzácní. Tihle zmiňovaní interpreti u nás totiž nekoncertují tak často, takže vidět je jednou za čas je vždycky zážitek a člověka to tím pádem nemůže tak omrzet, jako když vidí některou kapelu každoročně nebo třeba několikrát do roka. A tihleti hudebnící to zkrátka umí a díky tomu jsou i úspěšní. Die Happy jsou úspěšní v několika zemích Evropy a o to víc nás může těšit fakt, že v jejich čele stojí krásná česká holka, Marta Jandová. A kdo jinej z našich pěvců se dokázal prosadit v zahraničí? Snad jedině Kája Gott a pak možná v Polsku Nohavica s Farnou. Tato německá kapela s českou zpěvačkou tedy loni vydala velmi podařené album Red Box, které patří k tomu nejlepšímu v jejich tvorbě a až letos se tedy dostali k tomu, aby jej koncertně představili i českým fanouškům. Vydali se tedy na celkem náročné turné, když během devíti dní zvládli odehrát osm koncertů po celé naší republice. Docela úctyhodný výkon. Nejblíž jsme to měli samozřejmě do Zlína, kde v magické datum 11.11.2011 vystupovala tahle partička ve zdejším klubu Masters of Rock Café.

Se sebou si Die Happy vzali na turné i dvě české předkapely, z nichž jednou mi byli už docela známí Gate Crasher a druhou naopak zatím neobjevení Nil. V okamžiku, kdy jsme dorazili na místo, rozehřívali už zatím nepříliš zaplněný sál právě Gate Crasher. Z těch jsme stihli jen posledních pár písniček a to co předvedli, byl jejich klasický standart, který rozhodně neurazil. Jsem jenom zvědavej, kdy tahle kapela prorazí trochu víc, protože zatím je vždycky potkávám jen v rolích předskokanů a z tohohle stínu se jako kdyby ne a ne vymanit. Rád bych je viděl už i jako headlinery s vlastním publikem, na což zatím stále bohužel asi nemají, ale jejich čas snad ještě přijde. Nevýhodu vidím v tom, že míchají angličtinu s češtinou a českej posluchač prostě potřebuje mít kapelu někde zaškatulkovanou, což u nich jaksi nejde, tudíž bych vsadil do budoucna jen na jeden jazyk.

Překvápkem pro mě byla kapela Nil z České Třebové. Kapela s docela charizmatickou zpěvačkou, která měla dlouhý vlasy až po zadek a se svým hlasem předváděla docela dobrý kousky. Sic anglicky zpívající kapela, ale jejich písničky mě zaujaly, mělo to melodii a tah na bránu a co jsem si vyhledal později na netu jako studiové nahrávky, tak taky neznělo špatně. Oproti Die Happy asi kapela o trochu víc tvrdšího ražení, frontmanka se opravdu místy s ničím nemazlila a jediné co působilo divně, že každou chvíli svírala láhev s vodou v rukách, pokud zrovna nedržela mikrofon. Neříkám, že to působilo neprofesionálně, protože každý má své rituály, ovšem tohle nás každopádně, kromě jejich hudebního výkonu a zpěvačky samotné zaujalo nejvíc :-D No, doufám, že o nich ještě někdy uslyším.

Po drobných úpravách na podiu už ale přišel vrchol večera, sál se slušně zaplnil a se začátkem koncertu Die Happy vtrhnul na podium uragán v podobě zpěvačky Marty Jandové, která to od začátku rozjela na plný koule a v energickým výkonu pokračovala po celou dobu až do konce dlouhotrvajícího koncertu. Zlínský koncert byl předposlední v rámci téhle české šňůry, ovšem na Martě se únava nijak evidentně nepodepsala, protože řádila a poskakovala po podiu, jakoby teprve turné začínalo a ona se těšila, až vyběhne před lidi.Je to opravdu showmanka se vším všudy, dokáže být vtipná a publikum skvěle pobavit i mluveným slovem mezi písničkami, navíc působí velice sympaticky a nic ze sebe nedělá. Chvílemi jakoby máte dokonce pocit, že na podiu stojí nějaká vaše kámoška, kterou jste na koncert přišli podpořit a díky tomu, alespoň tady ve Zlíně, vládla taková přátelská a uvolněná atmosféra, což bylo moc fajn. Marta je to prostě rockerka, která si ráda se svojí kapelou zablbne a před domácím publikem se jistě chtěla předvést o to víc. Semtam vytrhne fanouškovi z rukou nafukovací kytaru, aby na ni mohla během zpívání imaginárně hrát, jinému zase vezme foťák, aby mohla publikum natáčet z podia a reaguje prostě na aktuální situaci s úplným přehledem a lidé se baví. I mě se dokonce poštěstilo, že si Martička vypůjčila moji kamerku a tak mám díky tomu unikátní záběry přímo z podia a např. i jejích mandlí :-) (viz. video pod článkem) Akorát mě mrzí, že se jí nějakým nedopatřením podařilo kameru vypnout a pak znovu zapnout, protože točila skoro po celou dobu písničky a některé záběry byly fakt unikátní. Takhle z toho všeho ovšem zústala zachována jen část. No ale aspoň něco :)

Die Happy odehráli takové to své "best off", kde nechyběly největší hity jako např. úvodní "Big boy", dále pak songy jako "I´am", "Like a flower", "Rebel in you" nebo "Goodbye". Jelikož turné probíhalo k poslednímu albu Red Box, nemohly chybět samozřejmě písničky ani z tohohle počinu a tak zazněla i např. moje nejoblíbenější "Black vicious monster", "Stay with me" nebo cover od Destiny´s Child s názvem "Survivor", který u lidí hodně boduje a Die Happy se hodně vydařil. Malou předělávku se jim podařilo vsunout i na závěr jedné z písní, když použili refrén hitu "Umbrella" od zpěvačky Rihanny, což publikum taktéž určitě pobavilo. Že dokážou tihle muzikanti i zaimprovizovat, dokázali ve chvíli, kdy se bubeníkovi vyskytl nějaký zádrhel na bicích, který potřeboval delší dobu na vyřešení, no ale aby koncertu tzv. nespadnul řetěz, začal okamžitě kytarista Thorsten Mewes hrát tóny písničky "Otázky" od Olympicu, kterou si tak jako jedinou mohli fanoušci toho večera zazpívat s dcerou Petra Jandy v češtině. A ujalo se to velmi dobře, neboť zpíval celý sál, a i tento okamžik přispěl k celkově perfektní atmosféře koncertu.

Hudba téhle kapely je velice skočná a pařit se u ní dá jedna radost, takže rázem bylo v sále celkem pěkné horko a pot se řinul z čela snad každého, kdo se trochu hýbal. Marta navíc dokáže publikum skvěle vyhecovat, takže prostě nejde stát jen tak v klidu a poslouchat. Je vidět, že muzikanti z Die Happy jsou už velice zkušení a tak celý koncert proběhl téměř bez chyby a byl na velice dobré úrovni a taktéž Marta Jandová dokázala, že je zpěvačkou, která v mnohém převyšuje některé české rádoby hvězdičky, které žijí snad už jen z minulosti a z bulváru. Hlasově dosahuje výborných kvalit a dokáže zároveň udělat svělou show, na kterou je radost koukat. Po víc jak hodinu a půl trvajícím koncertě se kapela rozloučila, aby mohla přijít zpět na přídavky, mezi nimiž nechyběla třeba akusticky odehraná skladba "Anytime" z posledního alba, ve které Martička předvedla dokonce i hru na xylofon a úplný závěr patřil jejich prvnímu a doposud asi největšímu hitu "Supersonic speed", což byl nářez se vším všudy. Po koncertě ještě celá kapela přišla do klubu mezi fanoušky, kterým se ochotně podepisovala a nějaké hvězdné manýry, jako u některých jiných zahraničních kapel, se tady vůbec nekonaly. S Martou, stejně jako s klukama z kapely, se dá úplně v pohodě pokecat a i tyhle maličkosti přispívají k jejich popularitě. Myslím, že po tomhle turné si Die Happy vytvořili v Česku už docela slušnou základnu fanoušků a jen dufám, že se sem budou vracet stále častěji, protože na koncerty téhle kapely opravdu stojí za to si zajít a mě osobně to nabíjí velmi pozitivní energií.

Video: Goodbye; Anytime; Supersonic speed; Otázky

Fotky z koncertu ZDE!!!

Daniel Landa (Vozová hradba Tour) - Brno (9.11.2011)

Sat, 19 Nov 2011 15:26:13 +0100

Dalším z řady výtečných listopadových koncertů byl ten, na němž vystupoval můj nejoblíbenější český zpěvák, Daniel Landa. Na tenhle koncert jsem se těšil fakt už dlouho dopředu, protože Dana přeci jen tak často vidět hrát naživo není a jeho poslední turné "Československo", které jsem navštívil v roce 2008 v Ostravě na mě tehdá opravdu velmi zapůsobilo. Letošní série čtyř koncertů měla název "Vozová hradba Tour" a jeho podtitulem byla hesla jako "Hrdost - Odhodlání - Síla". Bylo tedy jasné, že tyhle večery nebudou čistě jenom o muzice, i když ta, samozřejmě, tvořila jejich většinovou náplň.

Dan Landa je jeden z mála umělců, kteří se snaží svou tvorbou a svým konáním lidem něco předat. Vozová hradba se tedy tentokrát do názvu turné dostala jako symbol vzdoru např.proti všudypřítomné globalizaci, politické korektnosti, eurovládě a podobným špinavostem, které se v našem světě bohužel dějí, většinu lidí štvou, ale málokdo se bojí veřejně vystoupit a říct svůj názor proti tomu. Landa je zarytým vlastencem, který má silnou podporu ve svých fanoušcích, a tak si tohle může dovolit i za cenu rizika, že bude opět popotahován za svá slova v různých médiích a kdekdo mu bude vyčítat, že je náckem. Tentokrát všem těmto poštěkávačům pomyslně vzkázal rázné "No a co?!" a opět se nebál jít se svou kůží na trh, za což sklízí samozřejmě u většiny svého publika mohutný ohlas. Během koncertu totiž přednesl i pár velmi výstižných proslovů na témata, o kterých se málokdo bojí mluvit a před kterými různá media zavírají oči (snad musejí???) Vyzval také všechny, kdož s ním souhlasí, k určité národní jednotě a ne jenom k tomu, abychom jako jedinci brblali na dnešní poměry u piva, ale abychom se k tomu, co se nám nelíbí, postavili jako národ a nekývali na veškerá nařízení odněkud z europarlamentu jako ovce a přijímali vše bez odporu. Nevyzýval ani k tomu, abychom na někoho útočili, ale abychom se spíše dokázali bránit. A to je podstatné. Samozřejmě, že se najdou i méně inteligentní jedinci, kteří si jeho slova poberou po svém a pak z toho může být i malér, ovšem ti tu, doufejme, byli v menšině.

Landa je také snad jediným člověkem mimo naše sportovce, který dokáže strhnout dav k národní hrdosti. Tolik českých vlajek, jako na jeho koncertě je totiž pohromadě vidět snad jen, když naši hokejisti vyhrají na nějakém šampionátu. Landa přitom nemusí nikomu nic dokazovat, nemá žádné mezinárodní úspěchy a ani nemusí provolávat laciná hesla jako "Kdo neskáče není Čech", aby si lidi uvědomili, za jakou zemi vlastně kopou. Prostě jen hraje do noty nám, obyčejným lidem a má zdravé názory, ve kterých to s naší republikou myslí dobře, což se nedá říct o většině našich politiků. Na koncertě v Praze dokonce slíbil vyhlásit jednu svou odvážnou myšlenku, u které sice cítí obavu, že by ho mohla definitivně zničit, ovšem pokud bude mít takovou podporu svých fanoušků, jako na těchto koncertech, myslím, že ať udělá cokoliv, bude to úspěšné. Údajně chystá nějaký velký happening, který by měl být v podobném duchu, jako toto turné. Jak ovšem všechno bude nakonec vypadat, se dozvíme už brzy. Každopádně vše, co Landa ve svých proslovech toho večera řekl, je pravda a všichni tihle "Kalousci" a podobná verbež, ať se z toho třeba poserou!!! Danovi každopádně tímto vyjadřuji podporu a zároveň i obdiv k tomu, že se tady s touto situací snaží snad jako jediný veřejně známý člověk něco udělat. Kéž by se i ostatní umělci zbavili strachu z jeho skinheadské minulosti a dokázali se k němu připojit. Nežijeme přece za komančů a tenkrát v roce ´89 to taky přece nějak šlo. Nikdo tady přece nikoho zakazovat nemůže. Tedy zatím! Kdoví totiž, jak to tímhhle tempem půjde dál a Landa není sám, kdo z toho všeho má obavu. Řekl to ovšem správně:"Kdo nechcete, tak moje slova neposlouchejte, zacpěte si uši a pak na to ani nekoukejte na Youtube, abyste pak zbytečně nemuseli poštěkávat!" Je jisté, že se vždycky pár magorů najde, ovšem jsem rád, že tu alespoň dokáže na tyhle témata rozvířit nějakou diskuzi a snad to i k něčemu povede!

Kritiku si určitě slízne i za návrat ke starým písním od Orlíku. Oprášil ovšem songy, jejichž texty jsou i v dnešní době aktuální a za které ho nemůže nikdo popotahovat. Otvírákem celého koncertu byla píseň, která dala celému turné i název a tou byla "Vozová hradba". Koncert začínal těsně po osmé, kdy brněnská Kajot Arena (nebo-li Rondo) poteměla a na velkoplošné obrazovce se ukázala časomíra, která odpočítávala posledních pár minut do začátku. Landa se sebou tetokrát neměl žádnou předkapelu a myslím, že to snad ani nikomu nevadilo. Na celý večer si totiž vystačil se svým repertoárem, a že ho už má sakra dost, dala napovědět i anketa na internetu, jejímž prostřednictvím si mohli před začátkem tour fanoušci vybrat písničky, které by rádi na koncertech zaslechli. Landa k tomuto zajisté přihlédl a jeho koncert také trval o něco déle, než je obvyklé, přičemž zahrál bezmála třicítku svých songů. Nechyběly mezi nimi i ty, které naživo snad ještě nikdy nehrál, jako např. "Holky a mašiny (video)", "Zombice", "Chlapeček z periferie" a další. Do playlistu se dostalo i několik písní z posledního alba Nigredo, které na předchozím tour nezazněly a těmi byly např. "Jen ať to sype", "Nad Afghanistánem" a taktéž "Malá díra v hlavě", která sice už byla v minulosti slyšet, ale v trochu jiné verzi. Jinak se dostalo na spoustu písní z celé Landovy kariéry od alba Valčík až po Nigredo, nemohla chybět filmová "Touha" a zazněla i zbrusu nová píseň "Bohemia", která byla složena speciálně pro toto turné a na žádném albu doposud nevyšla. Text byl sice oproti původní verzi hodně pozměněn, ale i tak je to píseň celkem vydařená, i když k největším Landovým hitům má celkem daleko. Jde v ní spíše o to sdělení, ostatně jako ve většině jeho písní. Landa původně složil nové písně dvě, ovšem druhou, "Modlitbu za krále", už nestačil zhudebnit, a tak ji během jednoho ze svých proslovů pouze odrecitoval.

Radost fanouškům určitě udělaly písně jako např. "Vltava", "Ona", "Táta" nebo "Protestsong", při kterém jsme s kámoškou Sidny hecli a jeho refrén odzpívali na jeden nádech, což je celkem makačka, ale zvládli jsme to! :) Jinak jsme tam byli asi jedni z mála, kteří na tom koncertě trochu pařili. Publikum pro mě totiž bylo největším zklamáním. Když to srovnám s ostravským koncertem před třemi lety, tak tam ti lidi byli živí od první písničky a atmosféra tam byla naprosto skvělá, kdežto do Brna přišli snad samí statici. Samozřejmě jsem spatřil i několik živějších hloučků, které pařily, ale jinak to byla bída a na takovém velkém koncertě a obzvlášť v sektoru pod podiem, bych si představoval lepší atmosféru. Holt Brňáci v tomhle zklamali :( I to prostředí haly Rondo na mě působilo jaksi divně a prostě se mi ten koncert, z nějakého důvodu, sem vůbec nehodil. Byl jsem tady vůbec poprvé, hala je to sice pěkná, ale na ploše jsem si připadal spíš jako v nějaké větší tělocvičně, než v hokejové aréně. Asi jsem byl rozmlsanej tou ostravskou ČEZ Arénou, či co. Nepřišlo mi to tu prostě tak "velký", snad i díky té chabé atmošce. Celá vyprodaná hala se pořádně rozjela až v závěru, kdy Landa opět vytasil starý dobrý hit od Orlíku, jehož notoricky známý refrén "Jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ..." zpívali snad úplně všichni a na závěr tohoto večera tahle píseň sedla jako prdel na hrnec. Lidi jinak aplaudovali a vyjadřovali podporu po celou dobu koncertu, ovšem během písní to byla fakt docela slabota.

Po hudební stránce není Landovi, ani kapele snad co vytknout. Mrzela mě snad jen absence smyčcových nástrojů, které prostě do Landovy muziky patří a i když tyto melodické linky hrál většinou saxofonista, který tu oproti předešlým šňůrám nově působil, tak ani za pomocí kláves se prostě smyčce plnohodnotně nahradit nepodařilo, což je celkem škoda. Saxík ale zase zapůsobil v jiných písních a kromě něj tu nově přibyly např. perkuse, druhý kytarista, nebo druhý hráč na klávesy. Mezi těmito muzikanty na jedné straně podia postával i doprovodný zpěvák, kterého ovšem nebylo moc slyšet a ani vidět a trochu oživení vnášela do hudby i mladá harmonikářka. O něco více bylo slyšet doprovodné vokalistky na protilehlé straně podia, a obzvlášť na jednu z nich byl docela zajímavý pohled, neboť se věnovala možná více tanci, jak zpěvu, což ovšem vnášelo trochu života a pohybu na podium a obzvlášť mužskému oku to jistě lahodilo :) Mezi těmito zpěvačkami se dokonce nacházel i pro někoho známý zpěvák z prvního ročníku Superstar, Tomáš Savka. Základ kapely ovšem tvořili lety prověření muzikanti, přičemž za klávesami stál pomyslný kapelník této party, Vlasta Bičík, basu ovládal Jan Lstibůrek z kapely Toxique, za bicími seděl Marek Žežulka z Divokýho Billa a s kytarou řádil na podiu Martin Volák, nyní už bývalý člen kapely Harlej (což je pro mě zatím nepochopitelný, jak se takového špičkového kytaristy mohli zbavit?!). Volák jako jediný z Landovy kapely vnášel na stage trochu pohybu a té správné rockerské energie a rovněž instrumentálně potvrdil, že patří k tomu nejlepšímu u nás. Také Landovi tentokrát pohyb nechyběl, nebyl nijak statický, jak ho známe z předešlých koncertů, naopak se snažil využívat všech částí podia a působil na něm dosti suverénně. Vše tentokrát utáhll sám bez pomocných zpěváků, neztrácel se ani příliš v textech, jak je u něj zvykem a celý koncert odzpíval jen s minimálním počtem chyb. Oživením byly jistě občasné výstupy dětského sboru v několika písních, jenž měl připraven i pár jednoduchých choreografií, nechyběly ohňové ani parní efekty, na oko dobře působily i projekce na obří obrazovce a o bohatém světelém ansáblu snad netřeba hovořit. Horší už to bylo se zvukem a bylo vidět, že pan zvukař se během několika prvních písní evidentně hledal, protože ze začátu nebylo Landovi skoro rozumět, až příliš často v hale hučely nepříjemné zpětné zvukové vazby a až po čase se vše dalo dopořádku a po zbytek koncertu už byl naštěstí zvuk dobrý.

Sečteno podtrženo: byl to skvělý koncert, ve kterém zaznělo dost dobrých hitů, které jsem možná ani nečekal a také jejich počet a délka vystoupení mě potěšila. Potěšily mě i Landovy názory, která možná už nějakou dobu znám, ale jsem rád, že s nimi dokázal vystoupit před širokou masu lidí a před media. Doufám, že si každý návštěvník odnesl něco z toho v srdci a že ta národní hrdost a odhodlání tady něco změnit alespoň polovině z nich vydrží déle, než pár hodin po koncertě.

Video: Vozová hradba; Blaničtí; Nad Afghanistánem; Ona; Bohemia; Čech

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

Doga (unplugged) - Hranice (4.11.2011)

Wed, 16 Nov 2011 12:14:00 +0100

Jak nebylo za poslední tři měsíce co psát, tak teď se toho pro změnu nahromadilo až příliš. Letošní listopad je pro mě celkem nabitej zajímavýma koncertama, větší část z nich už mám za sebou, jsem plnej zážitků a teprve teď se můžu dostat k tomu, abych o nich sepsal nějaké ty reporty. Vezmu to tedy hezky popořadě a úvodní listopadový rozjezd obstarala naše oblíbená kapela Doga, která tentokrát opět vytáhla španělky a v Hranicích odstartovala své Unplugged Tour 2011.

Do Hranic to mám z Kroměříže přibližně půl hodinky cesty, takže jsem se sem odhodlal jet rovnou po práci. Co však čert nechtěl, zrovna před koncem šichty jsem musel jít na sál k operaci a než se člověk zbrchal a chtěl už tou dobou být dávno na cestě, tak teprve z práce se zpožděním odcházel. Kluci měli hrát už v osm večer, bo neměli žádnou předkapelu a měl to být spíše jen takový malý večírek s posezením u hudby, takže žádná velká akce. No dojel jsem tak tak, ale kluci naštěstí ještě nehráli a vítali mě u vstupu. Bylo tu i pár známých tváří z řad fanoušků, takže o to byl večer příjemnější a člověk s nima zase po delší době aspoň pokecal. Zdejší zámecký klub na mě působil moc hezky. Bylo vidět, že je to tam nově udělané a dřív to bylo asi jen nějaké zámecké sklepení, ovšem schopní lidi to tam zřejmě dokázali takto hezky zřídit, že je to místo pro takovéto koncerty jako stvořené.

Po chvilce už se Doga odebrala do zákulisí a poté už se začalo hrát. Na podium opět chlapci vyšli v mikulášských čepicích za zvuků vánočního intra, což mi přišlo přeci jen na 4.listopad poněkud brzy, ale aspoň si to měli možnost tady nacvičit pro další austická vystoupení, která se konají přeci jen trochu blíž Vánocům. Pro tohle tour zvolili i nový stejnokroj, v podobě košilek s kravatami, ve kterých je můžeme vidět např. na plakátech a promo fotkách k poslednímu albu "Hoď si to" a vypadalo to celkem dobře. Koncert odstarovali klasickým akustickým otvírákem "Camarro", následovala novinka "Fuckerman", při kterém jsme na sebe s Izzošem přes celou délku klubu řvali známé "Auf wiedersehen" a pak už šli klasické dogařské hity jeden po druhém. Dostalo se samozřejmě i na víc těch pomalejších kousků z jejich repertoáru, které na klasickým koncertě slyšet nelze a bylo fajn slyšet v akustické formě i některé novinky. Snad úplně premiérově tu zazněla naživo i nová pecka "Máš vůni tequilly", která se poslouchala moc dobře a celkem mě tím kluci potěšili, stejně jako oprášením starého hitu "Živí mrtví", což bylo rovněž super. Došlo třebas i na "Blbou lásku", "Laně jdou" a další, méně hrané pecky.

Zpočátku to opravdu vypadalo na komorní akcičku, kdy lidé budou sedět u stolů u vínečka a pojmou to jen jako poslechovku, ovšem s přibývajícím alkoholem v krvi a přílivem známějších pecek se do toho posluchači dostali a začínali před podiem pařit. Tento úkaz ostatně známe z našich společných dovolených, takže jsem neměl obavu, že by se až do konce jen sedělo. Obzvlášť, když Izzi už z počátku vystoupení apeloval na lidi, aby si šli buď před podium stoupnout nebo aby si alespoň přinesli ty stoly blíž. Přeci jen hrát pro prázdný parket pro něj není zvykem. Nakonec se tedy z tohohle klubového posezení strhl docela dobrej mejdan a kdo chtěl, tak si to užíval a nálada byla super. Dokonce to bavilo i mě, naprosto střízlivého řidiče :)

Doga tedy opět předvedla bezchybný unplugged vystoupení a jsem rád, že jsem je zase po čase viděl, bo už jsem byl na můj vkus fakt dlouho bez živé muziky a tohle aspoň člověka zas trochu nakoplo :) Na další unplugged koncert se zajedu určitě podívat i v prosinci do Brna, kde to bývá úplně o něčem jiným a klubová atmosféra na Melodce bývá každým rokem parádní. V Hranicích to byl takovej fajn večírek na rozjezd! :)

Video: Jdou po mě; Hvězdy zhasnou; Máš vůni tequilly; Živí mrtví

Fotky ZDE!!!

Více na www.dogamusic.cz

Chata Staré Hamry - říjen 2011

Thu, 03 Nov 2011 14:07:24 +0100

Naše banda opět vyžadovala trochu změnu prostředí a jelikož už se z toho pomalu stává tradice, že každý rok na podzim jezdíme někam na chatu do hor, museli jsme tak učinit i letos. Pravidelně jsme sice jezdívali na Bzovou, ale jelikož to letos z nějakých organizačních důvodů nešlo, vybrali jsme si chalupu na trochu vzádlenějším místě Beskyd, ve Starých Hamrech, poblíž Lysé hory a vodní nádrže Šance.

Zorganizované jsme to letos měli dopředu možná líp, než kdy před tím a tak nenastal víceméně žádný problém. Sešli se tu fajn lidi, bylo nás tu celkem 13 + 1 dítě a 2 psy, na jeden den a noc dokonce dorazila i naše oblíbená Ondruchovic rodinka, takže tu rázem bylo o 4 lidi a 2 pejsky víc a bylo to moooc fajn. Chaloupka byla přijatelně veliká, sice neměla úplně takový to kouzlo, jako má ta na Bzové, bo tu chyběly ty kachlový kamna, ale jinak tu bylo vše, co jsme potřebovali a dalo by se říct, že byla i pohodlnější. Hned vedle nás bydleli i majitelé, kteří se taky zdáli dost v pohodě a pan otec nám dokonce po celou dobu pobytu chodíval topit, takže to byl luxus a my se nemuseli o nic starat. Počasí nám vyšlo relativně taky parádní, nepršelo a tak jsme mohli podniknout i nějakej ten výlet, jako např. okolo vodní nádrže Šance anebo sobotní výšlap na Lysou horu.

Ten sám o sobě stál za to. Ráno pořádně nikdo nevěděl, kterou cestou a jestli tam vůbec chce jít, nakonec jsme ale zvolili kompromis a dojeli na místo zvané Bílý kříž, kde už jsme se rozskupinkovali a každý si šel tam, na co se cítil. Nakonec se asi 8 lidí odhodlalo jít na Lysou, mezi ně jsem patřil i já, a tak jsme se vydali na cca 10 km procházku k vrcholku této hory. Takových 6 km byla cesta v pohodě, po rovince nebo jen přes mírné kopečky. Občas jsme mezi stromy zahlídli vysílač na Lysé hoře a zdálo se to rozhodně víc, než těch 9 km, co psali na cedulkách. Každopádně nás to neodrazovalo a šlapali jsme dál. Z těch osmi lidí nakonec dorazilo na vrchol jenom pět. Tři se zhruba v půli cesty ožrali a posléze se otočili zpátky :) Já jsem se ze začátku bohužel držel jich, bo ti vepředu nabrali obrovský tempo a jelikož jsem se sebou vedl i moje tříměsíční štěňátko Terezku, tak jsme jim nemohli stíhat. Po pár kilometrech jsem ale poznal, že s těmahle lidma se asi na vrcholek nevyškrábu, a tak jsme se tak nějak s Terkou trhli a po zbytek cesty jsme šmatlali sami a snažili se dohnat ty před náma. Teda spíš jenom já, bo jsem to štěně šetřil a po většinu času jsem ji nesl v náručí. Ke konci už pak nastalo docela hnusný stoupání a to malý stvoření v mých rukách se stávalo v tu chvíli čím dál těžší zátěží a docela se to proneslo. V jednu chvíli, těsně pod vrcholkem, už jsem měl i tendence to vzdát a obrátit dolů, ale když už jsem byl tak blízko, tak jsem se prostě hecnul a šel dál. No a nakonecjsme to nějak zvládli. Měl jsem takovou krásnou motivaci, že nahoře si dám aspoň zasloužený pivko a strašně jsem se na něj těšil. Jenomže jaká to byla zrada, když v tom bufetu stála fronta asi tisíce turistů, kteří měli v ten den ten samej nápad šmatlat na Lysou. Po asi 10-15 minutách v té frontě mě ta chuť prostě přešla a vzdal jsem to. Šel jsem si aspoň pohladit tzv. hladící bod, který se na vrcholku Lysé nachází, kochat se výhledama bohužel v ten den taky moc nešlo, bo bylo zataženo a hory byly v takovém mlžném oparu, takže moc daleko vidět nebylo a nahoře byla i docela kosa, takže jsem se tu moc dlouho nezdržel. Mohl mě tedy hřát alespoň pocit, že jsem zdolal další známý vrcholek našich hor, na kterým jsem ještě nebyl, ale stejně si sem budu muset vylízt ještě někdy jindy, bo jsem na ten výhled odtud fakt zvědavej a chci si ho užít dokonale.

Cesta zpátky už byla docela utrpením pro nohy, ale naštěstí už jsme šli všichni společně, tak to nějak líp utíkalo. Noo 20 km trasa mi dala celkem zabrat, ale večer jsem zase ožil u táboráku, kde byla super nálada a byl to moc příjemnej večer. No nepamatuju, že bych koncem října venku opíkal někde buřty v krátkým triku. Prostě pohoda a jsem rád, že to takhle vyšlo a mohli jsme si tuhle chatu užít se vším všudy. Ještě ten bazén nám chyběl :)

Noo tak co dodat? Děkuji všem, kteří sem dorazili, kteří se postarali o zábavu, o jídlo, o dobrou náladu atd. Prostě je fajn si takhle občas někam s přáteli vyjet a doporučuju to všem. A v Beskydech je taky krásně ...obzvlášť na podzim, kdy jsou ty stromy tak krásně barevný...néé, vlastně oni nejsou barevný, oni jenom ztrácijou pigment! (jak by řekl náš Karlos) :-D

FOTKY ZDE!!!

Dovča Slovensko 2011

Thu, 13 Oct 2011 15:32:59 +0200

Dlouho tu nic nepíšu, bo jaksi pořád není o čem. Od Slavností piva na Kamínce jsem na žádné hudební akci, vyjma Dogy v Rousínově, nebyl a od té doby je krom nějakých těch letních radovánek, takový období klidu, odpočinku a nabírání sil před zimou. Jeden takovej relaxační týden jsem si dopřál na Slovensku, kde to stálo fakt za to a byla by škoda, si to tady aspoň trochu nezaznamenat.

Po náročným srpnu, kterej jsem strávil skoro celej v práci, jsem si tedy dopřál prvních 14 dní v září dovolenou a vyrazil jsem do hor. A nejhezčí hory poblíž jsou pro mě pořád ty slovenský, kde se vždycky rád vracím a tentokrát jsem toho chtěl projet u východních sousedů trochu víc. Můj plán se nakonec zalíbil i rodičům, kteří jsou pro horskou turistiku taky nadšení a vlastně mě k ní od malička přiučili, a tak jsem je vzal se sebou, bo je lepší, když s váma jedou lidi, se kterýma ty přírodní krásy můžete sdílet, než s někým, koho to nějak extra nebaví.

Mám rád takovou tu bezprostřednost a neplánovaný akce, takže ubytování jsme domlouvali až na poslední chvíli s tím, že budeme po pár dnech přejíždět na další místo. První volba tedy padla na Terchovou, rodiště Juraje Jánošíka, kde to mám moc rád a vždycky se sem rád vracím, ať už v létě nebo v zimě na lyže. Pohoří Malé Fatry a Vrátná dolina má svoje kouzlo a je to tu fakt moc hezký. Chtěl jsem tady hlavně znovu prošmejdit Jánošíkovy diery, což je soutěska mezi skalami plná vodopádů, můstků a vysokých žebříků, který jsou jen pro otrlé. Je to takovej moc hezkej kaňon s horským potokem, kde jsem byl naposled právě, když jsem byl ještě děcko a chtěl jsem si ho projít teď, kdy už to vnímám zase trochu jinak a navíc tehdá jsme ho neprošli celej.

Ubytování jsme tedy našli na netu jen pár dní před odjezdem v takovým rodinným penzionku, ráno jsme vyjeli, v 11 hod. už jsme byli ubytovaní a pak už tradá na výlet do dír! Počasí nám vyšlo náramně, poslední prázdninovou hezkou neděli využilo ještě k výletu na tohle místo spousta lidí a tak tu bylo mezi skalami celkem plno. Každopádně jsme si to krásně užili a vřele každýmu milovníku přírody tohle místo doporučuju. Původní plán pro první den byl sice zdolat jen Jánošíkovy diery, ale časově jsme to stíhali celkem rychle a jít se válet tak brzo na penzion se mi rozhodně nechtělo, takže jsem přemlouval své dva soukmenovce k postupným cílům a nakonec jsem je tímhle stylem vytáhl až na Malý Rozsutec, což bylo v plánu až na další den, ale nějak jsme se tam prostě silou vůle ocitli a na jeho vrcholku to byla fakt nádhera. S jeho větším bráškou, Velkým Rozsutcem, který už jsme zdolali před pár lety, se to sice nedá moc srovnávat, ale i tak je cesta nahoru a obzvláště pak dolů po kamení, velice náročná. Výhledy z vrchu ovšem stojí za to a člověk si nahoře připadá jak v letadle. Pro tohle je ta turistika krásná, že z vrchu člověk vidí široko daleko do kraje a pod ním je hloubka, až se mu tají dech. Holt kdo tohle nemá v krvi, asi nepochopí. Dolů jsme se vraceli už se západem slunce a ten tady vypadal taky moc hezky. Jak říkám, neplánovaný akce jsou nejlepší a tenhle den patřil určitě k těm nejvydařenějším tady.

V pondělí jsme ovšem nevěděli, kam jít, protože původně plánovanej Rozsutec jsme už zdolali a ubytko jsme v Terchové měli ještě na jednu noc. Vydali jsme se tedy na hřebeny Malé Fatry, vyjeli lanovkou na Chleb a tam jsme courali po vrších. Na další den jsme měli v plánu přejezd do Vysokých Tater, tudíž jsme se chtěli trochu pošetřit, ovšem cesta, kterou jsme si zvolili, rozhodně na šetření nebyla a dali jsme si pěkně do těla. Makačka to byla ve vedru celkem dobrá, ale aspoň jsme se nadýchali zhluboka horskýho vzduchu a roztáhl se nám hrudní košíček :-))) Výhledy opět překrásný a fajn hřebenovka, kde už jsme to ovšem z předchozích let znali, takže žádný překvápko se zas tak nekonalo. Večer jsme si ještě zašli do místního Wellnes centra, kde přišla vhod horká výřivka na unavený těla, zaplavali jsme si v bazénu a byl to příjemnej večerní relax, tak jak má na dovolené být. Prostě na všechno prdět a užívat si tu pohodu! :-)

V pondělí jsme si ještě narychlo přes net zarezervovali pobyt ve Vysokých Tatrách v privátu u docela fajn lidí v Nové Lesné a v úterý dopoledne už jsme se jim hlásili. Vysoké Tatry jsou ještě zemí pro nás docela neprobádanou. Já jsem byl tak akorát na Štrbským plese a v jeho okolí, jinak jsem doposud ty hory skoro nepoznal a tak jsem je tu letos chtěl prošmejdit co nejvíc. Můj jednoznačný cíl byl navštívit Lomnický štít, což je druhá nejvyšší hora Slovenska a je přístupná pouze lanovkou anebo pro skorohorolezce a to ještě s průvodcem. V úterý panovalo pěkné počasí, ovšem okolo Lomničáku se honily mračna a vrcholky Tater byly zahaleny v mlžným prstenci, ze kterýho by nahoře nebylo nic vidět. Stále jsme čekali, zda se mraky přes hory nepřevalí, ovšem celej den ty špičky ne a ne přefouknout. Na vrchy se to nehodilo, takže jsme museli vymyslet něco jinýho.Po menších organizačních zmatcích jsme nakonec zvolili cestu do Červeného Kláštora, kterej se nachází v Národnám parku Pieniny a to je oblíbená destinace hlavně pro vodáky, neboť je zde řeka Dunajec a sem na Slovensko-polskou hranici se sjíždí hromada lidí, podobně jako u nás třeba na Vltavu.

Specifikem téhle oblasti je splavování Dunajce na tzv. pltích, což jsou originální plavidla, na terých se dřív splavovalo např. dřevo apod. Dnes se na nich vozí turisti a jede se moc krásným kaňonem uprostřed hor a skal, kde člověk zasáhl do přírody jen minimálně. Hodinu a půl trvající romantická projížďka tedy stála za pokochání, ovšem přiznám se, že mě to až tak moc nebavilo a raději bych si tu řeku sjel třeba na raftu při větším průtoku a s úplně jinýma lidma, neboť jsme zrovna vychytali autobus slovenských důchodců, a i když s nima byla zpočátku celkem sranda, tak pak už mi to řehtání těch uječených babek lezlo docela na nervy :)

Středa se vydařila náramně. Obloha byla dopoledne úplně vymetená a nádherný azuro prostě dovolovalo s těma horskýma štítama dělat krásný fotky. Plán byl jasnej - vzhůru na Lomnický štít. Našim se sice moc nechtělo bo lístek nahoru se jim zdál moc drahej, ale jelikož žijem jen jednou, tak se mi je podařilo ukecat a prostě jsem ty lístky koupil a basta! Kvůli tomu jsem sem totiž jel. Přiznám se, že jsem měl sice obavu z té cesty visutou lanovkou a před pár lety by mě do ní asi ještě nikdo nedostal, ovšem tak nějak se postupně učím překonávat svoje strachy a překážky, že jsem i tohle prostě musel zkusit. A stálo to fakt za to, bo ten pohled z Lomničáku je fakt neopakovatelnej. Přiznám se, že od rána ve mě panovala drobná nervozitka a z té lanovky jsem měl respekt. Není to totiž taková ta obyčejná lanovkja, kde je na každých dvaceti metrech sloup, tady je prostě záchytnej bod lana jen na začátku a na konci, převýšení je přes nějakých 800 metrů a pod váma necelej kilometr hloubky. No prostě jsem nevěděl, co to se mnou udělá, ale těšil jsem se na to. Den byl opravdu krásnej a tak tu bylo zrovna narváno. Kapacita je v kabince omezená na 14 lidí, takže čas našeho odjezdu byl až někdy ve 14:30, tudíž jsme měli nějaký 4 hoďky k dobru a tak jsme se jen courali v okolí Skalnatýho plesa a to čekání bylo nejhorší. Ačkoliv jsem dlouho před tím držel zásadu v abstinenci tvrdého alkoholu, musel jsem tohoto dne udělat výjimku a v jedné horské chajdě jsem si musel dát baňku bylinné Demenovky, která mi nakonec pomohla od toho břuchabolu a od té doby mi bylo fajn :) Jakmile jsem nastoupil do kabinky, veškerý obavy ze mě jakoby spadly a jen jsem si užíval ty krásný panoramata a pohledy do obrovské hloubky pod náma. Byl to fakt zážitek a o ještě krásnější bylo vystoupit na samotnou špičku Lomnického štítu. Tak vysoko jsem ještě nebyl a celý ty velehory Vysoký Tatry pod náma jakoby byly jen nějaký malý kopečky. Překvapilo mě, jak malý jsou, co se týče rozlohy. Odtud je bylo vidět opravdu celý a pohled to byl fakt zajímavej. Jsou to zase trochu jiný hory, než na který jsem zvyklej. Jsou více skalnatý a takový hodně šedivý. Ono v té výšce taky té zeleně asi roste minumum.

Na vrcholku Lomničáku se nachází meteostanice, v tom baráčku je i útulnej bar a venku super vysunutej můstek nad tu hloubku, kterej má jen mřížovanou podlahu, takže krásně vidíte pod nohy a člověk se závratěma by tady asi nepochodil. Nám to ale nějak nic nedělalo a prostě jsme si to tam těch 50 min. užívali. Obloha se sice už v tu chvíli zatáhla a kosa byla nahoře jako kráva a dokonce mi přistála i sněhová vločka na nose, ale výhledy do dálky byly pořád v pohodě a my jsme měli ještě z pekla štěstí. Jakmile jsme totiž sjížděli dolů lanovkou, začal se Lomničák zahalovat do mlhy a za malou chvíli byl celej v mracích, takže ti, co jeli nahoru po nás, nejspíš neviděli nic, než jen hustou mlhu. No za ty prachy by mě to asi naštvalo, jenomže přírodě holt neporučíš a tady se ty podmínky mění opravdu z minuty na minutu. Štěstí jsme měli i na další hezkej úkaz, když jsme cestou dolů, těsně pod vrcholkem Lomničáku, zahlédli kamzíka. Tyhle zvířata je, jak známo, docela těžký jen tak volně v horách zahlídnout a tak to byla docela haluz, až jsem se z toho těšil, jak nám to všechno vychází. Absolutně nechápu, jak se na tu příkrou skalnatou stěnu tak yvsoko vyškrábal, ale jsou to holt horský kozy, tak to maj asi v kopítku :-) No a aby těch horských zviřátek nebylo málo, dole pod Skalnatým plesem u chajdy, kde jsem si dával Demenovku se u chodníku náhle zjevila liška. A vypadala celkem ochočeně, lidi jí házeli žrádlo a ona se nechala fotit jak modelka. Prostě si tam jen tak chodila a vůbec se lidí nebála. Buď si ji tam takhle ochočil od malička ten majitel té chaty anebo se prostě rozhodla, že se jí nechce lovit a tak bude dělat za žrádlo od lidí turistickou atrakci :-) Z tohodle dne jsem si odnesl asi nejhezčí zážitek z celé dovči, protože to tam celý fakt stálo za to.

Čtvrtek už byl zamračenej celej, předpověď slibovala na další dny deštivo, a tak jsme se rozhodli, že uděláme poslední výlet a k večeru už pojedeme radši domů. Volba padla tedy na Vodpoády Studeného potoka, který se nacházely v nitru Vysokých Tater a odtud ty hory zase vypadaly úplně jinak. Sezhora se zdály takový drsný a tady uprostřed lesů s horskýma potokama to byla naopak docela romantika. Nejprve jsme vystoupali ze Starého Smokovce na Hrebienok a dál jsme odtud pokračovali ke zmíněným vodopádům. Ty hučely už z dálky a u nich to byla fakt krása. Člověk si připadal jak v modré laguně, jen to sluníčko chybělo. Bylo pod mrakem, místama sice jen lehce mžilo, ale to se dalo přežít a bylo to tu taky moc hezký a dalo se tu pořídit spoustu pěkných fotek. Naše kroky pak pokračovaly ještě k Obrovskému vodopádu, kterej byl zase větší co do výšky a když tohle člověk všechno viděl, tak se mu vůbec nechtělo domů a naopak by ještě rád probádával všechna zákoutí těchle krásných hor. Rozhodně jsme neprošli všechno, co bysme chtěli, takže se do Tater budu muset určitě ještě někdy vrátit a zůstat tu nejmíň týden, protože hezkých míst je tu hodně a za dva dny se to určitě nedá stihnout.

Dešti jsme nakonec unikli jen tak tak, protože jakmile jsme najeli na dálnici za Popradem, začalo docela vidatně lít a to nám vydrželo celou cestu až domů a po tmě a v dešti se nejelo vůbec příjemně.Nakonec nám ale vyšlo vše, co jsme chtěli, takže s touhle dovolenkou jsem maximálně spokojenej, i když bych tam radši zůstal o pár dní dýl, neb mě ještě čekal další týden volna. Ten jsem ale trávil taky sportovně, bo jsem si skoro denně vyjížděl na kole na valašské kotáry a to bylo taky fajn. Začátek září se celkem vydařil, stejně jako celé letošní léto a já jsem tedy s letní sezónou docela spokojenej. Teď už se jen z festivalů začnem přemisťovat do klubů, z turistyckých tras a cyklostezek na sjezdovky, za pár dní začnou před Tescem svítit vánoční stromečky a rok bude zase pryč. Letí to jako voda a proto je potřeba si takovýchto krásných dní užívat, jak jen to jde!

Nějaké ty FOTKY ZDE!!!

Barum Czech Rally Zlín 2011

Fri, 02 Sep 2011 11:52:25 +0200

Mezi takové ty osobní vrcholné svátky v roce pro mě jednoznačně patří i automobilová soutěž Barum Rally, která se jezdí jen kousek od domova a je to tak uznávaná soutěž, že patří k jedněm z nejlepších v Evropě, ne-li ve světě. Rally žeru už od malička, domácí mistrák objíždíme celkem pravidelně, ovšem když přijde na řadu Barumka, je to něco jiného neboť sem přijíždějí světoví jezdci, kteří většině z našich ukazují záda a spousta z nich předvádí, jak se jezdí rally na plno. Letos ovšem ukázal záda celému startovnímu poli náš jezdec Honza Kopecký na českém autě Škoda Fabia S2000 a pořádné sportovní drama to bylo až do konce se vším všudy.

Přípravy a těšení na Barumku jsou u většiny fanoušků rozeznatelné už několik týdnů před soutěží a je vidět, že celý Zlínský kraj tímhle závodem žije. Pár dní před startme se už do okolí sjíždí závodní týmy, aby otestovaly svá auta a spousta nedočkavých fandů si krátí čekání právě návštěvou i těchhle testů. Patřil jsem mezi ně! :) Když tedy prosákne nějaký echo a člověk se dozví, kam má jet, je to někdy i lepší, než na samotném závodě, bo tady ty jezdce člověk vidí v akci několikrát za sebou a relativně v klidečku. Měl jsem tedy možnost shlédnout test týmu Proton (video HERE), následující den jsem si udělal cyklovýlet na testy týmu Kronos, kde testovali Peugeoty, ovšem jakmile jsem dojel na místo, viděl jsem tady jen dva průjezdy, neboť pár chvil po tom se jedno ze závodních aut málem střetlo před mýma očima s civilním Focusem, kterej se nějak záhadně dostal na trať. Nevím, jakej to musí být pocit, když jedete v autě a v zatáčce se proti vám naplno řítí závoďák v ostrým tempu. Borec si asi musel cvrknout do kalhot. A to při tom byl pořadatel s vysílačkou v každé druhé zatáčce, takže nechápu, jak se tam mohl ten civil octnout. Tenhle test byl tedy následně zrušen a já pokračoval dál na jiné místo, kde zase jezdili borci s Fordama, což byl sice trochu slabší odvar, ale aspoň něco (video HERE).

Nastal ovšem čtvrtek a to už Zlínem voněl závodní benzín a atmosféra houstla. Sice se konala zatím jen technická přejímka v prostorách sportovní haly Novesta, ovšem už ta přilákala velké množství fanoušků. Mimo závodních aut a autogramiády jezdců se tu konala i zajímavá dražba různých předmětů, které věnovaly závodní týmy a jezdci, no a z ní jsme si taky odnesli nějakej ten suvenýr, resp. můj bratr, který si vydražil závodnické rukavice, boty, triko a kuklu od Pavla Valouška a zároveň tak tím přispěl i na dobrou věc, neboť výtěžek šel na postižené děti do Fryštáku.

Páteční ráno už odstartovalo rachot motorů a okolí Napajedel a Halenkovic zažilo obrovský příval rally fandů ze všech koutů Evropy. Konala se tu totiž oficiální testovací zkoušky tzv. shakedown a už od rána bylo pěkně vedro. Vyhlídli jsme si takovou hezkou rychlou zatáčku, která byla celá pod štěrkem, jenž byl vytahanej z krajnice už z tréninků, přivalili jsme si sem balík slámy, na kterým jsme si udělali pohodlí a už od začátku to tu bylo celkem veselý a pár jezdců tu mělo problémy. Hodně jich to ustálo, ovšem někteří to štěstí neměli. V příkopě tu skončil Tomáš Kostka, kterej jen tak tak zastavil před betonovým mostkem a ven ho museli tahat diváci, o pár chvil později tu dokonce lětělo i auto přes střechu, když italský závodník Lucca Betti tuhle kluzkou zatáčku nezvládl, dal docela zbytečně velký kontra volantem a příkop ho pěkně nakopl a už se kutálel. (možno vidět na konci videosestřihu níže). Naštěstí se nikomu nic nestalo, auto sice vypadalo dost poničeně, ale šikovní Bettiho mechanici stačili přeci jen vůz do večerní první rychlostní zkoušky opravit, i když se v tu chvíli zdálo, že má Ital po závodě.

Tady jsme tedy strávili celé parné odpoledne a páteční podvečer už patřil oficiálnímu startu Barumky na zlínském náměstí před radnicí. Zde se sešla i spousta těch motoristyckých celebrit, neboť u příležitosti odstartování kampaně FIA za bezpečnost na silnicích sem dorazil i prezident FIA Jean Todt se svou chotí, herečkou Michelle Yeoh a ti po povinném plácání jater pak odstartovali i první tři auta na rampě. Nechyběl tu ani např. "dakarista" Karel Loprais nebo motorkář Kuba Smrž a další. Slavnostní start je nejen přehlídkou krásných aut, ale i takového malého souboje týmů o to, kdo si přivede na rampu za autem víc sličných hostesek. A když už jich je málo, tak musí být aspoň co nejmíň oblečený. Pro oko pánů úžasná podívaná. Prostě samá slušná partie, která jistě doma navaří, vypere a vypleje gelovýma nehtama záhonky :-D

Nejlepší atmosféra ovšem jednoznačně panuje na městské rychlostní zkoušce v ulicích Zlína, která se jede v nočních hodinách. Pravidelně už několik let chodíme na autobusák a lidí tu bývá tolik, že se tady bez malířských schůdků neobejdete, pokud něco chcete vidět. Je to tu fakt mazec a atmoška je tu tak svělá, že ji snad nejde zažít ani na nějakým stadionu nebo koncertu. Leckterá jiná světová rally tohle může Barumce jen závidět. Skandování, světlice, mexické vlny, ohňostroje...a do toho všeho rachot motorů a rozžhavené, rudě svítící brzdové kotouče závodních aut.Prostě parádní zážitek, který stojí za to prožít. Nejhorší je tu ovšem to čekání. Letos to ale bylo v pohodě, neboť před startem soudobých aut tu jezdily ještě historické vozy a to byla taky parádní podívaná. Nejprve jezdily prastaré bugatky a laurinky, což byly taky od některých dobrý prdy a tyhle auta jsem viděl naplno v akci asi poprvé v životě, bo to snad jezdilo naposledy za Masaryka :-) A některý byly fakt krásný auta, ve kterých bych se i rád povozil. Po nich nastoupili o něco mladší historici z cca 80.-90. let a to už byla ta pravá show. Tihle borci se s ničím nemazlili, rozevlátým stylem projížděli každou zatáčku smykama, kolečka pro diváky dělali na každém volném fleku a jeden z nich dokonce skončil i v Dřevnici, což jsme my z autobusáku bohužel neviděli. Na tyhle auta je jednoznačně lepší podívaná jak na soutěžící Barumky, bo ti už jedou na čas a většina z nich jede čistým stylem, takže málokdo si ten smyk dovolí, aby neztratil vteřinky. Ale i takoví se občas našli a tisíce lidí podél treti ve Zlíně musely být opět nadšeny. Smůlu z pátečního rána tady završil opět Tomáš Kostka, který hned v první zatáčce urval kolo a tak aspoň zajiskřil pro diváky na efekt. To bylo od něj ovšem z letošní Barumky vše, bo v sobotu ráno už neodstartoval. Největší aplaus sklidili jednoznačně domácí jezdci ze Zlínska a tovární Škodovky a i pro jezdce samotné tahle zkouška musí být zážitek.

V sobotu už se jelo od první RZ na plno a my jsme se vydali ráno právě na ni, do Biskupic na cílový sjezd, kde je to hodně uskákané. Tady se projevilo, jaký je kdo jezdec, kdo jak to má v ruce a jak kdo pozdě chodí na brzdy. Celkem hezká pasáž, ovšem za dob vozů WRC to tu bývávalo mnohem víc záživnější. Po asi padesáti autech jsme se přesouvali na další RZ až ke Vsetínu a při cestě autem jsme zjistili z radia, že na Pindule havaroval můj největší favorit Pavel Valoušek. Přišlo velké zklamání a tak nějak jsem nevěděl, komu budu fandit. No samozřejmě, že Čechům, takže Honza Kopecký a domácí Roman Kresta to jistili. Od Valdy jsem ovšem čekal, že se s tou špičkou nějak popere a byl jsem zvědavej, kde by se mohl umístit. Škoda! :-( Hlavně, že jsou kluci zdraví.

Na Semetín k cíli jsme dorazili ve chvíli, kdy už první auta byli na trati a tak nám asi čtyři ze špičky utekly. Zdržela nás kolona ve Vizovicích a pak už jsme jeli celkem na knap, bylo to hektické a ani výběr místa nebyl zrovna ideální. Nicméně našel jsem si tady i nějakej ten skok, kde pár aut hezky letělo, tak aspoň něco. Následně jsme měli v plánu RZ Troják, která se jela až za několik hodin, takže pauza na oběd v restauraci, kde se na hotovku čekalo asi hodinu a pak hurá na vycházku na hřeben hostýnských vrchů nad Hošťálkovou.Tady to bylo pěkné místo, kde byly auta dlouho vidět a v táhlých zatáčkách se taky hezky ukázalo, kdo to jak dokáže podržet. Při zpáteční cestě domů jsme ještě udělali zastávku v otrokovickým servisu a to bylo ze soboty tak nějak ve stručnosti vše :)

Neděle měla patřit dni stráveném na Bunči, kde jsme měli v plánu zůstat na oba dva průjezdy halenkovickou RZ. Ráno jsme se sem tedy vydali a pak si udělali malou procházku od chaty na Bunči až po krásný lesní úsek, kde je sakramentsky ostrá zatáčka z kopce a tady jsme čekali nějaký vzrůšo. Loni se tady děly taky zajímavé věci, ovšem to se jelo v protisměru. Špičkový jezdci ji ovšem projeli krásně čistě, několik z nich ukázalo i efektí smyky a jediný problém tady měl Švéd P.G. Andersson s Protonem, kterej z kopce nedobrzdil a šinul si to rovnou do lesa. Měl ovšem štěstí, že ho zadržel vysoký břeh s křovím, jinak už by to auto asi z lesa nevytáhl. Takhle auto jen lehce obouchal a bez větší újmy jel dál. Po asi čtyřiceti autech ovšem nastala pauza a po ní už začali auta volně po trati projíždět a jezdci měli sundané přilby. Bylo jasný, že se RZ zrušila a z mobilu jsme zjistili, že v lese nad Halenkovicemi se stala další nehoda. Tím nám vznikla asi 2 hodinová díra mezi dalším průjezdem a ta jsme zvolili variantu jet domů na oběd a na druhý průjezd se mrknout na ostrý sjezd z kopce k Halenkovicím. Až do poslední zkoušky se pořád nevědělo, kdo bude vítězem a Fredy Loix s Honzou Kopeckým si to tak rozdávali až do posledního kilometru. I za nimi byli ještě nějaké těsné souboje a tak mnoho jezdců tak jelo stále naplno, což už mnohdy v poslední RZ vidět není. Takže i zde byly vidět hezké průjezdy na krev a i když tuhle RZ vyhrál Loix, chybělo mu v celkovém součtu ještě 1,2 vteřiny, aby dostihl Kopeckého, takže ten se právem radoval z vítězství a my s ním.

Všichni na špici tu předvedli úžasné sportovní výkony, parádní průjezdy byly vidět i u některých jezdců v nižších třídách, počasí taky vyšlo hezky, i když horko bylo občas úmorné, ale zase to bylo lepší, než stát někde v dešti, jako loni. Barumka opět potvrdila, že patří mezi TOP podniky a jsem jen rád, že ji máme tak blízko domova. Návštěvnost zhruba 300 tisíc lidí za víkend a konkurence ve startovním poli hovoří myslím za vše.

No a na to, že jsem sem původně chtěl hodit jen krátkej článeček k videosestřihu jsem se opět dlouze rozepsal, ale holt už to se mnou asi lepší nebude :-)

Slavnosti piva - Kamínka (5.-6.8.2011)

Fri, 19 Aug 2011 15:54:58 +0200

Jedna z akcí, na kterou se člověk každoročně vždycky těší jsou Slavnosti piva na Kamínce u Roštína a stálí čtenáři a kamarádi už za ty léta musí vědět, že tenhle festival je pro mě jeden z nejoblíbenějších a nemůžu na něm chybět. Letos Slavnosti proběhly už po šestnácté a byly i díky počasí opět velmi úspěšné.

Pátek

Předpověď sice dlouho dopředu hlásila, že o "pivním" víkendu bude pršet a všichni strašili, že to bude stát za prd, ovšem tak nějak už jsem si za ty léta zvykl, že nejlepší předpověď je, podívat se ven z okna a to vím v tu chvíli naprosto jistě, jak venku je. No a v pátek bylo oproti předpovědím u nás docela hezky, takže nebyl důvod se strachovat a v klidu jsme mohli odpoledne vyrazit do Roštína. Vyrazit jsme chtěli už s předstihem, abychom stihli zabrat naše tradiční místa na stany, ovšem každoročně, čím dřív člověk vyrazí, tím větší to bývá problém a na Kamínce už bývá celkem brzo docela narváno. Takže nebýt kámošky Peťky, která už tam stepovala nějak hodinu předem, asi bychom ty naše místečka neuhájili.

Postavili jsme tedy stany, chvilku u nich jen tak kecali a pak už se šlo do víru Kamínky, kde už to celkem brzo řádně ožívalo. Postupně přijížděli další a další kamarádi, kteří měli čím dál větší problém najít místo na stan, ale nějak se to zvládlo a pak už se šlo pařit. První hodiny utekly jako voda, jen tak se korzovalo po areálu, vždycky potkal člověk nějaký známý, se kterýma se na chvilku zakecal a byla pohodička. Semtam se poručila i nějaká ta tekutina od Jeleňa a páteční večer se nesl v duchu hesla: "Mám v p… na lehátku", podle názvu nejnovějšího hitu od kapely Horkýže slíže. Holt kdo nezažil, nepochopí :) Poslední dobou nás totiž provází takové nesmyslné hlášky, které se uchytí a od dovči s Dogou se to s náma nějak táhne a vždycky se tak nějak samovolně vymyslí na další akci něco novýho. Tak jsem zvědav, jak to bude pokračovat :)

Velitelský čas pro nás byl 19 hod. večerní, kdy měly vystupovat jedny z hlavních pátečních hvězd - Škwoři. Před nima ještě hrály kapely Great way a Kern, ale to nás v tu chvíli nějak nebralo a raději jsme se věnovali přátelům a známým. Všichni jsme se tedy sešli až u Škworů před podiem a docela perfektně jsme zapařili a nálada byla super. Škwor odehrál standardní vystoupení, který jsem letos viděl už asi po páté, ale tady mě to zase o trochu víc bavilo, i díky těm lidem okolo a dobré atmosféře, která na Kamínce pokaždé vládne. Kapela musela být taky spokojená a bylo to dost dobrý vystoupení, který se líbilo.

Video: Škwor - Amerika, Sama, Sympaťák

Po Šworech nastoupila další kapela z první české rockové ligy, což byl Arakain, který sklidil neméně velký úspěch.

Nestárnoucí kapela v čele se skvělým frontmanem Honzou Toužimským předvedla opět dobrý výkon a dokázala, že je stále ve formě, i když už má za sebou nějakých těch pár let hraní a pořád je to baví. Zazněly staré písničky i z Brichtovy éry, prostor dostaly i pecky z novinkového alba Homo Sapiens..? a metaloví fanoušci si museli lebedit. Trošku mi ovšem vadil přehlučenej zvuk z beden a mnohdy ve slokách nebylo Toužimskému moc rozumět co zpívá. Trošku to holt pán zvukař přepísk.

Video: Arakain -Strážnej anděl, Už ho vezou, Apage Satanas

Během koncertu Arakainu přišlo i příjemné překvapení, když si s kapelou vystřihla duet v písni "Nikdy se nevzdávej", i stříbrná Superstar, zpěvačka Gabriela Gunčíková. Ta už byla avizovaná jako vzácný host letošních Slavností dlouho dopředu a jen se moc nevědělo, kdy a co bude zpívat. Tenhle duet se jim spolu nakonec hodně povedl a je vidět, že s Arakainem se Gábina cítila na podiu jako ryba ve vodě. V rockerském outfitu a kožených kalhotech působila děsně sexy, jako správná metalistka, a tahle pozice ji zkrátka sedí a takhle nějak bych ji rád viděl v budoucnu, s kapelou podobného ražení. Na konci písně ji ještě Honza Toužimský oficiálně korunoval na rockovou princeznu a my jen doufáme, že bude tomuto svému titulu dělat čest! Nakonec i Lucka Bílá začínala s Arakainem, a kam to dotáhla…. :)

Video: Arakain + Gabriela Gunčíková - Nikdy se nevzdávej

Další hvězdou pátečního večera měla být formace BSP, tedy muzikanti Balage, Střihavka a Pavlíček, kteří se dali dohromady po nějakých pěti letech a znovu vyjeli na koncertní podia, přičemž Kamínka byla jedním z mála míst, na kterých letos vystoupili. Bohužel jsem tuhle kapelu nějak prošvihl a k podiu jsem se dostal až někdy ke konci jejich vystoupení, takže nemůžu hodnotit, jak vůbec hráli. Slyšel jsem ovšem, že to nebylo nic moc a někteří lidé i během jejich setu odcházeli. Ale každý má jiný vkus, takže těžko říct, že!?

Sobota

Sobotní dopoledne patřilo, u většiny pátečních aktivistů, střízlivění, ale převážně opět Gábině Gunčíkové.Jelikož je to rodačka z kroměřížského okresu a byla tu takřka doma, logicky pořadatelé vsadili na její momentálně přitažlivé jméno a učinili ji speciálním hostem letošního ročníku. Gabča si tak mohla užít úspěch se svými domácími fanoušky a jistě tu měla i spoustu známých.

Dopoledne tedy proběhla její autogramiáda a pár okamžiků po ní vyběhla Gábina i na podium, kde předvedla své sólo vystoupení jen s hudebním podkladem a doprovodným kytaristou, kterého sice nebylo skoro vůbec slyšet, ale aspoň tam nestála sama. Jsem rád, že jsem ji viděl o týden dřív v Sehradicích, kde hrála s plnohodnotnou kapelou a tam předvedli slušnej výkon, kterej se mi líbil. O svých hlasových kvalitách přesvědčila i na Kamínce, ovšem nebylo to to pravý ořechový a byla to spíš jen taková ta výplň programu, jak Gábina sama uznala a určitě by se líp cítila večer s kapelou, kdy už jsou všichni v té pravé pařící náladě. Lidi ji ovšem i teď docela slušně přijali a žádnej průser to nebyl, tak třeba už příští rok ji tu uvidíme se svoji vlastní tvorbou.

Video: Gabriela Gunčíková - Final Countdown

Dál sobotní odpoledne probíhalo tak nějak vlažně. Volných chvilek jsme využili např. i ke zvěčnění našich ksichtů na papír, prostřednictvím kreslířů z Trnek Brnek, kteří nám namalovali krásné karikatury a byla s nima po tu dobu docela i sranda. Dále probíhaly pivní soutěže, ze kterých jsem ovšem letos neviděl skoro nic a místo toho jsme někde furt pokecávali. V sobotu zas přijížděli další noví lidé, počasí vyšlo nádherně, odpoledne vylezlo sluníčko a bylo celkem dobře. Sobotní odpoledne vyplňovaly kapely jako např. Hanz´s Fuckers, Zabillow nebo Fleret, ze kterých jsem sice moc neměl, bo jsme posedávali dál od podia, ale něco málo jsem přece jen vždycky vyslechl.

Během sobotního podvečera už začaly vycházet i ty známější hvězdy na podiu a jednou z nich byli i Clou, kteří se na Kamínku taktéž vrací celkem často a u zdejšího publika jsou docela oblíbení. Na jejich vystoupení jsem se dostal až ke konci, ovšem v docela správné chvíli, když hlavní pořadatel Lumír Zakravač dovedl kapele na podium nevěstu, kterou sem na Kamínku unesli odněkud ze svatby. Jaký bylo překvapení, když jsem zaostřil a zjistil jsem, že to je naše kamarádka Marta Andrýsková ( teď už je teda asi něčí jinačí … :) ) No byl to docela hezkej moment a když speciálně pro ni začala kapela hrát svůj největší hit "Islad Sun", musel to být docela fajn zážitek, přičemž uprostřed písně vtrhnul na podium i ženich a tak to byla romantika jak cyp! :) Rázem podium nepatřilo kapele, ale novomanželům, nevěsta si hodila ještě kytičku do davu a šťastná to žena, která ji chytila, tak teď má závazek, že se musí v době konání příštího ročníku taky vdávat a přijít se ukázat :) Muzikanti samotní byli z téhle situace taky dobře vyjevení a věřím, že se jim to asi často na koncertech nestává. Ovšem i tyhle neplánovaný okamžiky přispívají k dobré atmosféře na téhle akci.

Video: Clou - Island Sun

Program pokračoval vystoupením legendární kapely Citron, kterou jsem pojal jen jako poslechovku s kamarády na dece, ovšem tou největší hvězdou, na kterou sem asi dost lidí v sobotu speciálně přijelo, byli slovenští Desmod. Tihle slovenští Slávici tu měli hrát už loni, ale díky zdravotní indispozici frontmana Kulyho nakonec nedorazili a tak to přijeli vynahradit svým fanouškům právě letos. No a bylo vidět, že ti jsou po nich lační, brali je už hned od první písničky a s přibývajícími hity kapela strhávala publikum se sebou, a to jí tu vytvářelo parádní atmošku. Desmod se u nás stává stále populárnějším a je to tak další kapela ze Slovenska, která se v ČR dokázala docela slušně prosadit. I mě se jejich vystoupení líbilo. Doma nějakou tu jejich desku mám, takže nejznámější hity mám naposlouchané a jejich muzika není vůbec špatná. Melodický tvrdý rock dokáže zaujmout, texty jsou taky docela kvalitní, i když platí většinou spíš na ženský, ale spousta chlapů se v nich taky najde a dokáže na jejich koncertě zapařit. Já jsem si jejich koncert užil a byla to jediná kapela, která mě v sobotu dokázala dostat před podium a donutit mě pařit. Kluci byli občas sice taky trochu rozhození z opakovaných hruškovicových návštěv pořadatele Lumíra, ale to už prostě ke Kamínce patří a je docela fajn, že to tenhle kluk těmahle vstupama vždycky tak trochu narušuje a tím pádem se z toho vystoupení nestává obyčejný tuctový kšeft pro kapelu, ale spíše zábavný večírek, což ocení i lidi v publiku.

Video: Desmod - Vyrobená pre mňa, Na tebe závislý

Po Desmodech nastoupil další headliner sobotního večera, od kteréhož málokdo věděl, co může očekávat. Přeci jen na Pivních slavnostech hráli doposud většinou jen rockové kapely nebo interpreti, kteří se tomuto stylu přibližují, ovšem tentokrát padla volba na písničkáře s kytarou, který měl sám, spolu se svým doprovodným kytaristou předstoupit před rozjeté publikum, které už bylo v ideálním mejdanovém rozpoložení a čekalo spíš nějakou pecku, u které se dá pořádně vyřádit. Tím písničkářem byl mladý Tomáš Klus a ten se svého úkolu zhostil na výbornou. Svým výkonem překvapil snad všechny přítomné a po pár písních už na jeho muziku trsali, křepčili anebo se jen tak pohupovali v bocích snad všichni, kteří se zrovna přišli, třeba jen ze zvědavosti, podívat před podium. Tomáš totiž dokázal publikum výtečně strhnout na svoji stranu, ať už pomocí skočných rytmů anebo vynikající improvizací v textech, kterou mě opravdu překvapil. Improvizace je totiž to, co já na umělcích oceňuju ze všeho nejvíc, bo v té chvíli se ukáže, kdo je opravdu umělec s tím pravým umem! Klus dokázal uprostřed svých písní skvěle reagovat třeba na momentální dění v publiku, na situaci v areálu a podobně. No lidi ho žrali, nejvíc samozřejmě ječely ženský, a já jsem se občas taky jen udiveně smál a koukal jsem, co to je za blázna (v dobrém slova smyslu). Tenhle muzikant mě zaujal už při letošním předávání cen Anděl, kde spolu s Ewou Farnou provázeli večerem a jejich hudební vsuvky byly tenkát docela zábavný. Ogar taky pochází z Třinca, kde znám spoustu fajn lidí a rozhodně se nejeví jako nějaký namyšlený fracek. Prostě fajn borec, kterej se tou muzikou baví a doufám, že mu to tak dlouho vydrží. Na Kamínce sklidil obrovský ovace, ze kterých měl očividnou radost a zároveň byl taktéž určitě překvapen z takového přijetí. Dle svých slov nic podobného ještě nezažil, tak snad bude na zdejší publikum ještě dlouho vzpomínat. A byl to fakt kotel. Dokonce i ve chvílích, kdy už bylo po nutných přídavcích a kluci uklízeli kytary, vytleskalo si je publikum ještě jedenkrát a z toho byli objektivně oba úplně paf :)

Video: Tomáš Klus - Ať slunce pálí do písku

Podle mě tihle písničkáři na každý takový festival patří. V době, kdy už většině návštěvníků alkohol koluje v krvi, je to vynikající zpestření večera a mnoho lidí se u toho pobaví i líp, než u nějakého nářezu. Prostě to bylo zas něco jiného, co tady na Kamínce při pivních ještě nebylo a dosti se to povedlo. Myslím, že tady našel i spoustu nových fanoušků, kteří o jeho tvorbě neměli doposud ani ponětí.

Večer pokračoval už jen další zábavovou veselicí se skupinou Pantock, ovšem ještě před tím se strhla docela fajn zábava v jednom z velkých pivních stanů, která probíhala tak trochu v "Klusovském" duchu. Řádil tady totiž jeden potulný harmonikář, který tu pobíhal mezi lidmi s heligonkou a zpíval samé lidovky a hity, které si s ním každý rád zabékal. Rachot se tu nesl jako ze stadionu a každý, kdo to slyšel, sem zavítal a pokud uměl aspoň trochu zpívat, tak se přidal. Atmosféra opravdu perfektní a co Tomáš Klus na podiu odstartoval, to tady tenhle borec s harmonikou završil. Zpívalo se, tleskalo a dobrá nálada z tohohle stanu se šířila do okolí. Někteří dokonce tyhle dva zmiňované muzikanty ohodnotili jako vrchol večera. A nezbývá než souhlasit. Pantock hrál pro vytrvalce ještě dlouho do rána samé známé převzaté pecky a během jejich vystoupení už jsem letošní Pivní slavnosti zakončil spánkem ve stanu.

Video: Potulný harmonikář na Kamínce :)

Závěrem tedy nezbývá nic jiného, než letošní pivně-hudební akci na Kamínce zhodnotit opět jako úspěšnou. Vyšlo skvěle počasí, což dělá hodně, sešla se opět spousta fajn známých lidí, s kapelami jsem taky spokojenej, i když sobotní program mohl být trochu víc nadupanější, ale nelze se zavděčit všem a příští rok to zas určitě bude o něčem jiném. Myslím, že na Kamínce vládne vždy taková ta správná přátelská atmosféra, jako málokde jinde, komunikace s pořadateli je taky bez problémů a tak jedinou výtkou snad může být jen to, že se musí nesmyslně platit za stanování v areálu. Festivalů mám už projetých opravdu hodně, všude je stanování zdarma anebo započítané v ceně lístku, ovšem jen na Kamínce se vybírají ke vstupnému ještě další 200,- za stan na víkend. Je pravdou, že areál je hlídaný a o pořádek je tu postaráno jako málokde jinde, stanujete jen pár metrů od stage, ovšem nemyslím si, že by na tomhle museli na Kamínce zrovna rýžovat a spoustu lidí to znechutilo.

Jinak je to ovšem fest, na který se vždy budu rád vracet, ať tam hraje cokoliv ;) Tak za rok snad zase. Už se těšíte? ;-)

FOTOGALERIE ZDE!!!

Kdyby vám nějak přeskakovalo pořadí videí v článku, tak se omlouvám, ale není to mojí vinou. Fucking system! :-/

Coolfest - Sehradice (30.7.2011)

Thu, 04 Aug 2011 22:49:37 +0200

V České republice je přefestivalováno. Skoro v každé druhé vesnici nějaký ten letní fest najdete, ať už jde o podřadnou akcičku s regionálními kapelami anebo o pořádnou přehlídku kvalitních kapel, vždycky se tam to slovíčko FEST objevuje. Nedaleko Zlína, v obci Sehradice u Luhačovic taky nezůstali pozadu a zvolili si pro svou hudební akci název Coolfest a stačilo málo a tenhle festík bez velkého jména trumfnul i mnohem větší a starší brášky.

Stačilo opravdu jen málo, a to přilákat lidi na ty správné headlinery. A kdo by to byl ještě před pár lety řekl, že takovými headlinery, kteří dokážou přitáhnout kvantum lidí, budou Slováci Inekafe. Byl to vlastně tak trochu jejich večírek a nebudeme si nic nalhávat, kdyby tam tahle kapela nebyla, asi by ten fest tak úspěšnej nebyl. Iné kafe totiž letos těží se svého comebacku na scénu a jelikož má omezený počet koncertů, jsou nyní v pozici, kdy fanoušci musí jezdit za nimi a nikoliv oni za fanoušky do každého druhého města. No a v rámci letních festivalů vystopili v ČR pouze na dvou - v Čechách to byla Benátská noc, na Moravě právě Coolfest v Sehradicích.Nevím, jak se to místním pořadatelům podařilo, že zrovna na jejich neznámý fest dokázali tuhle kapelu nalákat, ale uspěli a tím vlastně zvítězili. Spatřit Inekafe po návratu totiž najednou touží spousta lidí a dokonce i ti, jenž jsou o generaci mladší a tudíž v době jejich předchozího působení o ní nemohli mít ani páru. Jejich muzika ale evidentně stále zabírá, což se potvrdilo i na zimním klubovém turné, které bylo celé vyprodané a mělo úžasnou atmosféru a potvrdilo se to i zde v Sehradicích, kam dojelo údajně přes 1100 platících návštěvníků a většina samozřejmě kvůli kapele Inekafe.

Byli tu samozřejmě i jiné kvalitní kapely jako např. Imodium, Rybičky 48 a velkým tahákem bylo zajisté i vystoupení letošní stříbrné Superstar Gábiny Gunčíkové. Po celou sobotu tak trochu zlobilo počasí. Venku to vypadalo, jako kdyby každou chvíli mělo pršet, ale za celý den toho z nebe moc nespadlo a tak jsme se rozhodli vyrazit do Sehradic až na hlavní večerní program. Dorazili jsme právě v době, kdy na podiu, umístěném na zdejším fotbalovém hřišti, právě působila slovenská kapela The Paranoid. Nevím, zda to byli nějací chráněnci právě Iného kafe, každopádně to byla velmi mladá kapela, ovšem s docela velkým potenciálem. Ze začátku mi to přišlo takové vlažné, ale čím víc se blížili ke konci, přicházely kvalitnější písničky a nebylo to vůbec špatné. Vzhledem k jejich věku si myslím, že o nich ještě uslyšíme.

Po nich už vystoupila zmiňovaná Gabča Gunčíková se svou skupinou Meryland a ta řadu diváků určitě příjemně překvapila. Zezačátku na ni publikum sice taky reagovalo vcelku vlažně a první velký aplaus získala od pánů ve chvíli, kdy si sundala kabátek a odhalila bujný výstřih, ovšem později si téměř všechny přítomné získala nejen svými sympatiemi, ale především svým zpěvem. Hrála sice samé převzaté věci od zahraničních hvězd, které už lidi mohli od ní znát z TV soutěže, ovšem slyšet naživo její hlas je úplně něco jiného a tady mě svými hlasovými kvalitami na 100% přesvědčila, že je opravdu kvalitní a zralá zpěvačka. Finálová kola Superstar jsem vlastně sledoval jen kvůli ní, protože nejen, že je to rodačka z našeho okresu, ale je to hlavně rockerka s kvalitním hlasem, která má tu muziku v sobě a samozřejmě taky hezká holka. V té soutěži byla jednoznačně o třídu výš, než všichni ostatní, ale možná že je dobře, že to nakonec nevyhrála, protože by ji to taky možná pěkně semlelo. Takhle snad bude mít možnost jít si svou cestou bez nějakých tlaků a dělat si svou muziku, která ji baví. Někdo možná mávne rukou a řekne si: "Rychlokvaška", ale já jsem toho názoru, že pokud se v téhle soutěži objeví alespoň jeden opravdový talent, kterým Gábina určitě je, tak je to dobře. Kde jinde se dneska může mladej hudebník prosadit? Hudební pořady se nikde nevysílají a tak jediným způsobem, kde se člověk může ukázat je asi dneska jen ta komerční Superstar. Takže pokud tahle soutěž vytáhne na českou scénu někoho tak dobrýho, jsem pro.

Být Gábinou, nestavěl bych ale kariéru jen na téhle soutěži. Ano, bez ní by sice asi dnes nebyla tam kde je, ale poskládat většinu vystoupení s písniček, které v SS zazpívala a uvádět je stylem: "Tohle jsem zpívala v tom a tom kole a Rytmus mi na to řekl to a to", mi přišlo celkem zbytečný. Televize ji sice vystřelila ke hvězdám, ovšem už by bylo na čase se od ní pomalu oprošťovat a jít si svou cestou. Tady už přeci jen neměla čistě "superstárovské" publikum, kterému vládnou ječící pubertální děti, takže klidně mohla časté zmínky o SS vynechat a vystupovat spíše jako součást své kapely, která přijela zahrát na festival. Přesto si ale po pár písních dokázala dav pod podiem získat, rozezpívat a roztleskat a její vystoupení tak mělo velmi dobrou atmosféru. Vyřkla zde i příslib do budoucna, kdy by se během pár týdnů měly objevit její vlastní písničky a na ty jsem zvědavej nejvíc, protože jenom ty prokážou, zda se na české hudební scéně udrží nebo ne. Talent a vše ostatní na to má, takže doufám, že zůstane tou pravou rockerkou a nesklouzne někam do popíkářských vod. Třebaže nebude v mainstreamu, ale své publikum si časem určitě najde. Když v závěru zpívala písničku od zpěvačky Doro Pesch, dovedl jsem si ji představit právě v její pozici :)

Video: Gabriela Gunčíková - Send me an Angel; U + Ur Hand; All we are

Po Gábině Gunčíkové, která publikum skvěle nažhavila, přišla na řadu hlavní hvězda večera. Kapela Inekafe zpočátku velmi dlouho zvučila a na Sehradické publikum se pozvolna začal snášet drobný deštíček, což se ale dalo přežít a žádný velký lijavec se nakonec nekonal. Lidí tady na tu kapelu přišlo opravdu hodně a to značilo, že atmosféra tu bude opět perfektní, stejně jako v lednu v Brně. A opravdu to tu bylo, jako kdyby přijeli nějací slovenští Kabáti. Lidi se na ně strašně těší a jelikož mají minimum koncertů, jsou jim vzácní. Kapela to má i velmi dobře strategicky zmáknuté a když tak člověk sleduje dění okolo ní, její tiskové zprávy a tahy managementu, člověka to prostě donutí na ten koncert jít, protože ho ta kapela umí a dokáže nalákat.

Od první písničky snad každý v davu začal pařit a prozpěvovat si známé hity, které kapela sypala z rukávu jeden za druhým. Oproti lednovému tour byl playlist opět trochu pozměněný, takže to bylo taky fajn a zase se dostalo i na jiné pecky. Co neodzpíval frontman Vratko, odzpívalo publikum, opět si všechny lidi dokázal perfektně vodit a bylo to prostě moc dobrý. Myslím, že i ti muzikanti si daleko víc váží těchhle koncertů, kde jsou opravdu jen všichni jejich věrní, kteří jim dokážou utvořit skvělou atmosféru a jdou jim doslova přímo na ruku. Musí to být pro muzikanty skvělý pocit a věřím, že jim to takhle vyhovuje, udělat pár super vydařených koncertů, než třeba sto tuctových do roka. Bývá to pak opravdu o něčem jiném. Inekafe tedy ani tentokrát nezklamalo a nezklamalo ani jejich publikum. Energické vypalovačky střídaly v rychlém sledu jedna druhou a všichni neúnavně skákali jako zběsilí. Musím říct, že i já jsem si po delší době dost dobře zapařil, bo to člověka úplně strhne uprostřed davu. Nechyběla opět ani známá hříčka s publikem, kdy si při písničce Kašovité jedlá nechal Vraťo zase všechny přičapnout a jakmile spustil refrén, celý dav z podřepu vyskočil a mělo to opravdu efekt. I tyhle blbinky přispívají k fajn zážitku z koncertu :)

Inekafe tedy odehrálo sice jen něco kolem hodinky, ale hitů za tu dobu stačili vybalit dost, takže museli být asi všichni spokojení. Jsem tedy nakonec rád, že jsme se sem vypravili a tuhle kapelu jsem opět po čase spatřil, protože jejich koncerty mají opravdu silnou atmosféru, kterou stojí za to pokaždé zažít a samozřejmě jsem i rád za možnost spatřit zpívat živě Gábinu. Na nadcházející kapelu Rybičky 48 už se nám bohužel čekat nechtělo, bo deštík začínal být čím dál víc vytrvalejší a tak bylo lepší zalézt do sucha. Stejně tak to udělala asi většina návštěvníků, takže bylo zřetelné, kvůli komu sem opravdu lidi dojeli.

Video: Inekafe - Ani minútu; Petra; Mojich najlepších 15 rockov; Růžová záhrada

Festival pro pořadatele tedy, myslím, musel být asi úspěšný. Je vidět, že se nemusí zvát ani velké zahraniční hvězdy, ale stačí jen jedna atraktivní slovenská kapela, doplněná o interprety, kteří zrovna letí a je hned o divácký zájem postaráno. Tak si říkám, že něco takovýho by už konečně měla pochopit i naše oblíbená, ale bohužel divácky upadající Noc plná hvězd. Jsem ovšem i zvědavý, jestli se něco podobnýho podaří v Sehradicích i příští rok.

FOTKY ZDE!!!

Dovolená s Dogou 2011

Sun, 31 Jul 2011 17:15:22 +0200

Už pět let po sobě trávím letní dovolenou s rockerama a tam, kde jsem s nima začal, tam jsme se letos opět vrátili, protože jsme se všichni tak nějak svorně shodli, že tenkrát, v roce 2007, to byla nejlepší dovolená s Dogou na území ČR. Takže jsme se opět vydali do kraje vinných sklípků a krásného okolí Pálavy, do Velkých Pavlovic, do penzionu U Hiclů, kde už to známe a kde nám bylo tehdá moc dobře.

Neděle

Startovalo se v neděli 24.7. S Bubákem jsme vyráželi těsně po obědě, naházeli bágly do auta, namontovali kola na střechu, bo jsme chtěli, stejně jako tehdá, cykloturistit a vstříc novým zážitkům jsme odjížděli na jih Moravy. Po cestě jsme ještě nabrali další nové Dogařky z našeho okresu, o kterých jsme dřív neměli ani tucha, ale téměř ihned jsme se skamarádili a myslím, že jsme si všichni skvěle sedli. Peťka s její mamkou Ivčou se projevily jako správný ženský do party a tak už po cestě byla docela sranda. AČKOLIV se nám cesta trošku protáhla, díky nenastudování trasy, dorazili jsme na místo v pravou chvíli, kdy se zrovna rozdělovaly pokoje a většina účastníků už byla na místě. Na rožni se točilo prasátko, se všema známýma jsme si potřásli rukou, polóbali jsme se, dali úvodní pivečko a šli se pomalu ubytovávat. Bylo to milé překvapení, když jsme dostali úplně stejný pokoj, který jsem obýval s Vranysem, právě před těma pěti lety, takže jsem se tu mohl cítit vlastně už jako doma a hned se mi vybavily veškerý vzpomínky na tu tehdejší dovču.

"A jak to bylo dál? Ty vole nekecám!" :-D První večer bývá jako vždy takový seznamovací. Každej se totiž seznámí se svou hranicí! :-D Ale to až někdy nad ránem. Nejdřív se totiž hezky posedělo na venkovní zahrádce, s každým si chtěl člověk povykládat, bo někteří jsme se neviděli už třeba půl roku nebo rok a více, požívalo se grilované selátko a byla dobrá nálada. Jakmile jsme trochu pojedli a popili, museli jsme v rámci tradice využít zdejší bazén, ve kterém byla krásně teplá voda a tak by byl hřích si neužít trochu vodních radovánek. Ve vodě jsme si parádně zablbnuli, bazén jsme pak ještě s některýma navštívili i později v noci, bo noční koupání má taky svoje kouzlo, no a jinak se po zbytek večera pařilo anebo zpívalo u kytary. Udělali jsme si takovou malou rockotéku, kdy se trsalo nejdřív na zahrádce a pak, abychom nerušili noční klid, jsme pařili všichni před barem a byl to asi nejlepší večer za celej tenhle pobyt. Užili jsme si ho myslím všichni dokonale a bylo srandy moooc.

Pondělí

Pondělní ráno bylo sice pro někoho krušné, ale žádná hrůza se nekonala. Venku ovšem stávkovalo počasí a taky se rozhodlo, že nám půl dne proprší. To bylo to nejhorší, co se nám mohlo na dovči stát. Jakmile totiž nemáte počasí, nedá se toho moc provádět. Odpoledne naštěstí už ale pršet přestalo a tak jsme tenhle čas využili k prima procházce do okolí Vel. Pavlovic, v krásném prostředí mezi vinicemi. Došli jsme až na blízkou rozhlednu, ze které bylo vidět široko daleko a celou tu Pálavu jsme tu měli jako na dlani. Z procházky jsme se stavili ještě do blízké pizzerie na večeři, zatímco většina účastníků odjela vlakem do Bořetic do sklípku, o čemž jsme ani nevěděli. Až mi volal Mrňus, že už tam jsou a že máme za nima dorazit. Do sklípku bych rád zavítal a podle mě je docela hřích být na Pálavě a nenavštívit ani jednou sklípek, ovšem zbytek mých parťáků byl proti a tak cestovat sám někde do vedlejší dědiny se mi nechtělo. V ten večer za námi ještě dorazil Vranys se svojí Marťou, kteří tu na jednu noc přespali a tak tu s námi strávili jen pondělí a úterý. Nakonec jsme tedy pondělní večer strávili na bowlingu, kterej byl hned vedle našeho penzionu a tam to taky nebylo špatný. Skvěle jsme si zahráli, musím se pochlubit, že jsem obě dvě hry vyhrál, což se mi často nestává, ale tady asi byli slabí soupeři nebo co ;-P :-D Vzal jsem si sem i notebook, kvůli dostupnýmu internetu a jakmile pak za náma došla Peťka vrátit repráčky, začali jsme si tu z něj jen tak bez dovolení obsluhy produkovat vlastní hudbu, kterou jsme postupně zesilovali a když to furt nikomu nevadilo, tak se to tu pak zvrhlo v takovou malou soukromou party a to byl správnej rock´n´roll :) Nakonec za náma začali postupně ze sklípku přijíždět i muzikanti, nejdřív Pepsi, potom Mrňus a další lidi a ve finále jsme tu zakotvili až do nějaké 1.hod ranní, kdy už jsme ani bowling nehráli, ale jen tak klábosili apod. Večer jsme definitivně zakončili u nás na pokoji, už jen tak v komorním duchu a opět nějak pozdě šli spát.

Úterý

V úterý se konečně dostalo i na nějakej pořádnej výlet. Po obědě jsme měli připravenej soukromej autobus, kterej nás odvezl do nedaleké Lednice a tam jsme si hezky zavýletili v zámeckým parku. Jakmile jsme ale dorazili na místo, začalo opět dosti pršet a tak nejlepší volba byla buď zalézt do zámku anebo do zdejšího skleníku. Zámek už byl beznadějně vyprodanej a tak jsme se šli dívat na kytičky, kde ovšem bylo taky krásně. Spousta rostlin, ochočený ryby a pěkných fotek tady vzniklo dosti :) Déšť jsme tedy přečkali ve skleníku a pak už se počasí umoudřilo a bylo celkem fajn. Došli jsme až ke zdejšímu přístavišti, kde už čekalo i pár dalších našich známých, a tak jsme se hromadně domluvili na výlet lodičkou k lednickému minaretu. Cesta to byla zábavná, obohacená o zajímavý výklad pana kapitána Morgana, jak jsme ho překřtili, a konečně si člověk v tu chvíli připadal jak na dovolené :) U minaretu jsme byli vysazeni, nahoru už se moc nikomu nechtělo jít, bo mnozí z nás už tam několikrát byli, ale větší atrakcí se pro nás stala labuť, která se vůbec nebála lidí a dokonce se mnou udělala i rozhovor na kameru :)

Zpět k zámku už někteří lenoši jeli na kočáru taženém koňmi, ale my jsme si dali hezkou procházku pěšky po parku a to už nám začalo vylézat i sluníčko a my začali postupně odhazovat své svršky. Výlet to byl docela hezkej a vrátili jsme se až v podvečerních hodinách. V (Dino)Pavlovicích jsme ještě opět dali večeři a vodárku v pizzérce a pak už byl v našem penzionu připraven večerní program v podobě koncertu naší kapely Doga, kvůli které jsme tady všichni byli.

A byl to velmi uvolněný večírek. Rozjezd jako vždy pomalejší, všichni sedí na židličkách a jen tak podupkávají, ovšem jamile někdo začne roztáčet panáky zelené a začne stoupat náladička, jsou rázem všichni na nohou a ke konci už všichni prozpěvujou a paří na největší hity. Prostě klasika :) Atmoška tu byla moc dobrá, do Izziho taky padal jeden panák za druhým a tak se po chvilce jeho proslovy stávaly opravdovými perlami :) Závěrečný proslov měl ovšem dosti upřímný a pravdivý. My všichni co tu jsme se totiž známe jen a jen díky téhle kapele. A je jedno, jestli jsme z Budějovic, Třince nebo Kroměříže. V životě bysme se třeba vůbec nepotkali a přitom díky téhle muzice vzniklo spousta dobrých přátelství, setkáváme se s lidma, se kterýma máme hodně společnýho a je nám spolu fajn. Takže už jenom za tohle patří téhle kapele od nás všech velkej DÍK a můžem být rádi, že pro nás tyhle setkání alespoň jednou za rok pořádá. A doufám, že v tom budou pokračovat, i když je to rok od roku určitě těžší něco novýho vymýšlet.

Při závěrečné písničce What´s Up, ze které se stala už taková docela dovolenková hymna, jsme se opět všichni staří známí chytili kolem ramen jako hokejisti v Naganu a celou jsme ji takhle hromadně odzpívali, což bylo moc fajn a jenom to podtrhlo tuhle kamarádskou atmosféru. Koncert tedy byl vydařenej a po jeho skončení se pařilo dál, jak kdo chtěl. Někteří opět šli do bazénu, jiní pařili vevnitř u baru no a v závěru jsme se sešli venku u kytáry, kde jsme u písniček a u klábosení strávili čas až do tří do rána. Někteří údajně pokračovali non stop až do rozbřesku, ale to už jsem já raději spal :)

Video z koncertu:

Středa

Ve středu ráno už řada lidí byla na odjezdu. Uteklo to opět jako voda, ale asi to stačilo. Kdyby bylo hezky, člověk by tu vydržel i dýl, ale takhle se tu toho moc dělat nedalo. S Bubákem jsme se ještě rozhodli, že musíme otestovat ty kola, když už jsme si je sem přivezli a tak jsme vyrazili mezi zdejší vinice na krásně opravené cyklostezky na malou projížďku. Přitom jsme tak trochu nostalgicky vzpomínali na rok 2007, kdy jsme tu s daleko větší bandou objížděli zdejší stezky a jak nám bylo fajn. Trochu nám to tu letos chybělo, ale nedá se nic dělat. Bylo to zase o něčem jiným a špatný to určitě nebylo.

Na kolech jsme si tedy udělali takový menší okruh po zdejších vesničkách a jakmile jsme se vrátili na penzion, nebyla tu skoro už ani noha. Čekaly tu na nás už jen naše dvě spolupasažérky a jelikož se začalo konečně dělat pěkně, rozhodli jsme se ještě na jeden hezkej výlet. Autem jsme dojeli ke skalní soutěsce nad obcí Pavlov, blízko novomlýnské nádrže, kde bylo fakt hezky. Krásné skály, pěkná nedotknutá příroda a božskje klid. Odtud jsme se vydali do kopce a po hřebeni směrem k Dívčím hradům a nahoře bylo fakt parádně. Božský rozhledy, pod náma z každé strany obrovská vodní plocha, vinice a vesničky...prostě nádhera a tady to miluju, bo v tomhle kraji se mi opravdu líbí. Je to úplně něco jinýho, než kdekoliv jinde a klidně sem budu jezdit každej rok, bo se mi tu fakt líbí. Výlet nám jenom koplikoval hlad a žízeň a jelikož jsme si se sebou nic nevzali, tak to bylo celkem krušný a neobešlo se to bez keců :) Počasí nám ovšem vyšlo parádně a byl to ve finále moc pěknej výšlap.

Dole v Pavlově jsme konečně zaplnili hladová břicha v restauraci a pak už hurá domů. Na dálnici za Brnem nás ovšem chytla taková průtrž mračen, až jsme si říkali, jak nám to hezky vyšlo. Domů jsme tedy dorazili až na večer, utahaní, ale spokojení.

Dovča se tedy v rámci možostí celkem povedla. Škoda jen, že nevyšlo počasí, že nevyšla fotbalová odveta se ženským týmem, neboť nikdo z Dogy nemohl hrát díky úrazům a tak se to letos bohužel muselo obejít bez nějkých těch zábavnějších aktivit. Večery ovšem byly super, zase jsme poznali další nové lidi a tak snad zase někde příští rok AUF WIEDERSEHEN! :-)

Fotoprůlet naší dovolenou najdete ZDE!!!

Masters of Rock 2011 (Vizovice - 14.-17.7.2011)

Fri, 22 Jul 2011 23:17:31 +0200

Na letošní Masters of Rock jsem po loňské negativní zkušenosti ani zpočátku neměl moc v plánu zavítat. Tenhle fest ani, popravdě, doposud nepatřil k těm mým úplně oblíbeným, vzhledem k délce trvání a obrovskýmu množství lidí, kteří sem pravidelně zavítají. Letošní program ani nebyl pro mě zas až tak nabitej a lákavej jako loni, a jediný, co mě opravdu lákalo, byla kapela Guano Apes, kterou jsem vždycky toužil spatřit.Jelikož se Vizovice nacházejí nedaleko našeho domova, zvolili jsme asi nejlepší variantu pouze večerních návštěv areálu zdejší likérky a díky tomu jsem si tenhle fest dokázal poprvé opravdu naplno užít.

Když Masters of Rock zveřejnil svůj letošní program, nebyl jsem z něj opravdu nijak odvařený a bylo mi jasný, že letos tu celé čtyři dny určitě nestrávím. Volno jsem si v práci vzal pouze na víkend, abych zde mohl spatřit alespoň svou oblíbenou kapelu Guano Apes, kterou žeru už nejmíň od základní školy a doposud jsem ji neměl možnost spatřit. Takže tohle byl pro mě hlavní tahák celýho festu a tohle jsem chtěl spatřit především. Jinak by mi asi byl zbytek festu docela ukradenej. Sice se zde našlo pár jmen, na který jsem byl zvědavej, ale jak je o mě známo, tak mě zas až tak ty zahraniční metalový ječáky moc neberou. Samozřejmě že se najdou výjimky, ale těch v letošním programu bylo málo.

Takže plán byl jasnej - do Vizovic zavítat až o víkendu! Noo jenže jak to tak bývá, plány se mění a neplánovaný akce bývají lepší než ty plánovaný, takže pár dní předem přišla kámoška Mája s návrhem, že bysme mohli jet už ve čtvrtek večer. Den předem jsme se dohodli u pivečka ještě s další kamarádkou Martinkou a nebylo rázem co řešit. Čtvrtek jsem sice strávil celej den v práci, ale ihned po šichtě jsme se sbalili a odjížděli do kraje slivovice. A byl jsem nakonec rád, že mě holky vytáhly, bo z toho byl nakonec fajn večer. Na místo jsme dorazili zrovna ve chvíli, kdy na podiu hrála tzv. Pagan Aliance, což bylo spojení severských kapel Fintrol + Eluveitie. Zastihli jsme od nich snad jen poslední dvě písničky, ale z toho, co jsem slyšel, se mi to moc líbilo a nemuselo to být vůbec špatný. Spojení takové té správné keltské muziky s dudama, housličkama atd. spolu s metalem se mi docela zamlouvalo a znělo to dost dobře. V areálu už bylo řádně narváno, lidi se zrovna loučili s těmahle hudebníkama a dle ohlasu to asi muselo být fakt dobrý. Tak škoda, že jsme nepřišli trochu dřív.

Hned ze startu jsme tu objevili i pár známých, dali jsme pivečko, pokecali a mezitím, co se podium chystalo pro čtvrteční headlinery Hammerfall, se strhla docela silná dešťová přeháňka, kterou jsme byli nuceni přečkat spolu s dalšími stovkami lidí pod obřím pivním stanem. Tak mi to trochu připomínalo letošní Třinec :) Nakonec se počasí umoudřilo, my jsme začali korzovat po areálu, až jsme došli k vedlejší B scéně, kde zrovna hrála brněnská kapela Gate Crasher, kterou už jsem párkrát viděl. Tady jsme chvilku setrvali, poslechli pár písniček a po čase odešli opět ke hlavní stage, kde už byli Hammerfall v plném proudu. Na rovinu povím, že čtvrteční večer pro mě nebyl ani tak o muzice, jako spíš o dobré náladě, kamarádech, celkové atmosféře a odreagování. A to se povedlo velmi. Takže kapely tady vůbec hodnotit nebudu a víc než muzikou jsem se bavil např. simultánním překladem zpěvákových proslovů do češtiny. Sice polovina z toho byla samý "fucking", ale tak už to bývá :)

Následující kapela byli portugalští Moonspell, což je trochu temnější banda, kterou jsem už kdysi spatřil na Noci plné hvězd. Stejně jako Hammerfall zahráli docela povedený vystoupení, který rozhodně nenudilo. Ke konci už měla naše partička náladu i na paření, takže jsme šli před podium trošku rozhýbat svý klouby, ačkoliv jsem osobně neznal ani jednu písničku, na kterou jsme pařili :) Ale v tu chvíli to prostě bylo to nejlepší a opravdu jsem si tady tenhle večer parádně užíval, což mi třeba loni chybělo. Festivaly totiž nejsou jen o muzice, ale hlavně o lidech, o dobré letní náladě a o tom, jak si je člověk dokáže společně užít. Čtvrteční večer tedy nečekaně velmi povedenej a opravdu jsem byl rád, že jsem si sem tak neplánovaně zajel.

Páteční den jsme vynechali, neboť většina z nás měla nějaké povinnosti, já jsem třeba musel jít na noční a díky tomu nám unikla asi největší hvězda letošního MORu, což byli američtí Twisted Sister. Sice od nich znám asi jen dva songy a na samostatnej koncert bych se nejspíš nevydal, ovšem podle všech ohlasů byli prý opravdu skvělí a měli parádní show, takže mě to teď i docela mrzí, že jsem je neměl možnost spatřit.No neva!

V sobotu jsme vyrazili do Vizovic taky až na večer, bo v odpoledním programu nebylo nic extra lákavýho a hlavním tahákem pro mě samozřejmě byli již zmiňovaní Guano Apes. V areálu jsme se octli ve chvíli, kdy na podiu trojčila formace Ross the Boss, což bylo seskupení okolo bývalého zakládajícího kytaristy kapely Manowar a to taky nebylo úplně špatný. Když na závěr vystřihli Manowarovskou pecku Hail and Kill, bylo to jako od originálu. Jakmile skončili, vzpoměl jsem si, že zrovna v těch chvílích by měli mít autogramiádu Guano Apes, což se mi po mrknutí do programu potvrdilo. Touha vyfotit se s jejich zpěvačkou Sandrou Nasic byla veliká a teď k tomu byla vynikající příležitost. Fronta k podpisovýmu stanu ovšem byla dlouhá a tak jsem tomu moc šancí nedával. Nakonec se to ale přeci jen nějak rozhýbalo a ke kapele jsme byli na dosah. Připravuju si foťák, ale v tu chvíli mě zmerčí jejich bodyguard a ukazuje mi, ať ho schovám, bo je při autogramiádě zakázáno fotit. Fajn, tak ho schovám do kapsy od kalhot a postupuju dál přes asi další dva securiťáky. O nějakej podpis mi sice ani tak moc nejde, ale tak když už jsem tady, tak budiž. Přesto mám v hlavě plán, že se zeptám až samotné Sandry, jestli mi fotku dovolí a né nějakých securiťáků. Takže jakmile k ní přistoupím, konverzace probíhá následovně: " Sandro, můžu si s tebou udělat fotku?" - "Tak ty chceš fotku jo? :)" - "Joo, jenom jednu", pěkně prosím :) "Tak jo :)" odvětí Sandra. Natahuju se přes zábrany, přičemž jednou v natažené ruce držím foťák, kterej se snažím namířit tak nějak, abychom tam byli oba a cvak... joo vyšlo to! :) Vzápětí si mě všimne securiťák, kterej na mě nasraně řve: "Hej, co děláš?" Rychle Sandře poděkuju, sballím svý fidlátka a mizím v davu :) Holt, když ji miluješ, neni co řešit! :-D

Docela se tímhle úlovkem bavím, sice fotka nic moc, ale dostal jsem ji :-P Na podiu zatím hraje Victor Smolski nějakej svůj půlhodinovej workshop, přičemž stojí sám na podiu, v podkladu mu hraje playback s bicíma a dalšíma nástrojema a on tam jen do toho šlehá svoje sólíčka. Přišlo mi to jako docela zbytečný vystoupení. Sice kytarista bezesporu výbornej, ale k čemu to? Jdeme radši na pivo a pak nás zaujme až U.D.O. Ten měl zpočátku sice docela nezajímavej rozjezd, ovšem pak se jeho vystoupení parádně rozjelo a sázel tam samý lepší pecky. Bývalej zpěvák kapely Accept Udo Dirkschneider se svým typickým hlasem, kterej mi připomíná Gargamelova kocoura ze Šmoulů, to v sobotu se svou kapelou rozjel opravdu perfektně, a i když jsem ho viděl asi už po třetí, tak teď mě to jeho vystoupení poprvé fakt bavilo.Lidi mu šli na ruku, celej dav hlasitě zpíval a povzbuzoval a v tu chvíli si člověk připadal jako na opravdovým světovým velkým fesťáku. Atmosféru tady ti lidi dokážou, téměř každé kapele, vytvořit skutečně fantastickou a je to někdy docela zážitek být u toho. U.D.O. zahráli spoustu starých fláků, který jsou mi notoricky známý a ve skutečnosti jsem ani netušil, že jsou právě z jeho tvorby, takže to byly milý překvápka. Tohle vystoupení rozhodně patřilo k těm, co se mi tady letos nejvíc líbily.

Video:

U.D.O. - Vendetta; Princes of the Dawn; Man and Machine

Ke konci tohodle setu jsme si dali někde v areálu sraz s dalším naším kamarádem Járou, kterej nám ukázal další, nám doposud neznámá, zákoutí zdejší likérky, kde byly různý stánky apod. Tady si Jaryn pořídil skvělou zombie masku, která nám následně umožnila přístup téměř všude :) Jakmile si ji totiž nasadil na palici a prodíral se davem, měl u většiny přítomných respekt a dost lidí jsme i pobavili tím, že je to náš děda, kterýho jsme exhumovali, neboť se chtěl letos ještě jednou podívat na Masters :) Jára nás tímhle způsobem tedy dokázal protáhnout až do předních řad pod podium, kde už bylo řádně narváno a čekalo se na Guano Apes. To byla taky jediná kapela, na kterou jsme pařili uprostřed toho obrovskýho davu a musím říct, že jsem si to dokonale užil. Na Guano jsem se strašně těšil, protože tohle byla doposud snad jediná kapela, kterou poslouchám od svýho útlýho mládí a ještě jsem ji neviděl hrát živě. Už jsem ani nedoufal, že je někdy uvidím, bo jak je známo, tak se před několika lety rozpadli a teprve snad loni nebo předloni ohlásili comeback na scénu. Po něm sice vystupovali u nás už i na Benátské noci, což mi ovšem taky nevyšlo, takže teď k tomu byla konečně ta správná příležitost. Když tedy hned jako úvodní písničku odehráli song Quietly, která patří snad k mým nejoblíbenějším, hlásil jsem po jejím skončení svým přátelům, že jsem právě prožil "hudební orgazmus" :-D Ano, splnil se mi totiž další hudební sen a byl to pro mě toho večera opravdu zážitek :) Na GA jsem se těšil, ale zároveň jsem se tak trochu i obával, aby to nebyl nějakej průser. Letos totiž po návratu vydali novou desku Bel Air, kde ovšem razantně změnili svůj styl, už to není taková nářezovka a sklouzává to tak trochu do popu, když je tam použito docela dost elektroniky a sází se víc na melodie. Nové písničky zahrané ve Vizovicích mě naživo ovšem velmi mile překvapily a zněly mnohem líp a tvrději než z desky. Byli to zase staří Guano Apes, žádná elektronika, prostě jen poctivej rock bez nějakých dalších udělátek. Přiznám se, že po shlídnutí tohodle vystoupení se mi ta deska zase líbí o mnoho víc a postupně mi zalízá pod kůži. Písničky z ní tvořily samozřejmě většinu jejich vystoupení, což bylo celkem logický, ale dostalo se samozřejmě i na starší pecky jako Open your eyes, No speech nebo Pretty in Scarlet.Kapela, doplněná ještě o jednoho doprovodného kytaristu, podala celkem slušnej výkon, Sandra na tom podiu působila děsně sexy a mě se ten jejich koncert prostě velice líbil. V různých diskusích sice čtu, že GA byli velkým propadákem letošnícho MORu, ale tenhle názor rozhodně nesdílím. Je jasný, že tenhle názor mají převážně spíš zarytí metalisti a "Ozzáci", kteří uznávají jen ty svoje metalový bandy a cokoliv se od metalu jen trochu odkloní je asi průser. Ano, Guano Apes se opravdu trochu svým stylem vymykali z letošního programu, ale když tam může hrát třeba takovej Jirka Schmitzer, tak proč ne i GA?! Existujou přece i jiný žánry a koho to nebaví, může přeci jít na pivo. Vždycky se ovšem kritici najdou a stejně jako loni si to slízla Tarja, která hrála spíš symfonii, tak letos zřejmě GA. Nemyslím si ovšem, že by to byl až takovej průser, bo na ně pařilo obrovský množství lidí, kteří jim vysekli velkej aplaus, takže tahle kapela sem zase přilákala možná trochu jiný spektrum publika, kterým by sem třeba normálně nepřijelo. Je to samozřejmě kapela spíš pro mladší generace a starším metlošům asi logicky po chuti nebyla.

Já jsem ovšem díky jejich vystoupení prožil asi zatím nejlepší letošní festivalovej večer a skutečně jsem si to všechno užíval. Atmosféra byla skvělá a fakt se mi to líbilo. Ke konci už se možná Sandře nechtělo moc zpívat a připouštím, že závěrečný dvě jejich největší pecky Big in Japan a Lords on the boards snad i trochu odflákla a v závěru té děkovačce taky moc nedala, ale to mi zas až tak žíly nervalo. Co neudělala ona, zvládl zbytek kapely a závěr, kdy rozeskákali snad celej areál, byl parádní. Jsem tedy rád, že i tuhle kapelu si můžu odkřížkovat a jsem fakt vděčnej za tuhle příležitost, bo před těma hodně lety se mi o koncertech těchhle mých oblíbených kapel, který jsem měl v pokoji na plakátech, snad ani nesnilo. Jak málo stačí k radosti, že? ;-) Koncertem GA pro mě sobotní večer na MORu končil a jelikož jsem měl celý volný víkend, bylo naplánované navštívit to tady i v neděli.

Video:

Guano Apes - Quietly; Sunday Lover; Big in Japan; Lords on the Boards

V neděli ráno jsem se chtěl podívat na české kapely Dymytry a Törr, které poslední den otevíraly, ovšem lenost nás vytáhla tak akorát před stan, kde zvuk z repráků ještě trochu doléhal a tak jsme jen tak poslouchali, snídali a flákali se :) Začínal být už docela velkej pařák, odpoledne nás žádná kapela do areálu moc nelákala, tudíž jsme nedělní odpoledne strávili hledáním vody na koupání, pobytem v přírodě a návštěvy restaurace, kde nás trochu nakrmili. To vše jsme provedli v nedalekých Slušovicích, odkud jsme se kolem 16.hod vraceli naposled zpět do Vizovic. Letos se mi tenhle způsob docela zamlouval. Člověk vždycky přijel jenom večer na hlavní kapely, nemusel se nikde poflakovat mezi těma tisícema lidí, nemusel se stravovat tím pochybným jídlem v areálu a bylo to všecko tak nějak v klidečku.

V neděli mě zajímala německá kapela Oomph!, kterou jsem objevil i díky duetu s Martou Jandovou s názvem Träumst du, kterou tu taky zahráli, ale samozřejmě bez Martičky (viz. video) Noo a musím říct, že ve finále to bylo to nejlepší, co jsem tady v neděli slyšel. Škoda jen, že pánové hráli za světla, ale muzika je to podařená. Je to takovej industriální metal, podobající se hodně ranné tvorbě Rammsetinů, kdekdo by sice řekl, že je to jejich kopie, ale mě se to líbí. Dokázali zahrát i akustický pecky, skvěle komunikovali s publikem, zpěvák se pokusil i o plavbu na rukou davu, což se mu sice moc daleko nepodařilo, ale vypadalo to efektně. Oomph! tedy moc dobrý a asi se o jejich tvorbu začnu zajímat trochu víc.

Video:

Oomph! - Träumst du

Následovali američtí Overkill, což je sice docela známá banda, nebylo to špatný, ale nijak extra mě to bohužel neoslovilo. Pro mě jen jedna z mnoha podobajících se kapel na MORu, i když přeci jen na trochu lepší úrovni. V neděli nás zajímaly hlavně poslední dvě kapely - Helloween a Tři sestry. Helloween na sebe nechali celkem dlouho čakat, únavně dlouhá zvukovka se táhla a stát uprostřed davu bylo vyčerpávající. Nakonec teda začali hrát, pořád jsem čekal na nějakou známější pecku, ale nic moc extra dobrýho nepřicházelo. Místo toho jen vata v podobě sól na kytaru a na bicí a mě to u těchhle kapel fakt nebaví, takže jsem se odebral a při nekonečném bubenickém sólu šel pryč. Začínala se o mě pokoušet i jakási nevolnost, podobající se té, která mě tady provázela loni při vystoupení Manowar, takže jsem se raději preventivně sbalil a odešel si lehnout do auta, bo jsem toho už asi měl za těch pár dní dost, člověk se moc nevyspal a to horko přes den taky moc nepřidalo na kondici. Nejen má nevolnost se ovšem podobala s loňským Manowar.I Helloween jakoby chytali jejich manýry a místo toho, aby hráli písničky, tak jen vyplňovali čas zbytečnýma sólama a nekonečnýma kecama, který třeba úplně zkazily největší pecku I want out. Když jsem to slyšel z auta, tak jsem si jen říkal, co to tam tak dlouho mele a proč ta písnička po 10ti minutách ještě furt neskončila?! No hrozný. Pro někoho propadák Guano, pro mě teda Helloween!

Na následující Tři sestry jsem se taky hodně těšil. Nestává se tu, aby česká kapela uzavírala tenhle festival a tak mě to celkem zajímalo, jak Sestry budou na tak velkým podiu vypadat. Bohužel mi ale zdraví bylo přednější, necítil jsem se dobře a nechtěl jsem riskovat muka, který mě tu provázely minulej rok, takže jsem radši odpočíval už jen v autě a čekal na holky. Přeci jen už jsem Sestry mockrát viděl, dle doslechu z repráků zahráli ten svůj standart, tak jsem snad o moc nepřišel.

Třetí návštěva tohodle festu se tedy docela podařila. Měl jsem kolem sebe fajn lidi co nezkazí žádnou srandu, byla tu dobrá atmoška, počasí taky vyšlo a čtvrteční a sobotní večer stál skutečně za to. Masters of Rock je nyní už opravdu velký festival, minimálně evropské úrovně a pořadatelům patří všechna čest. Až se jim sem podaří dotáhnout třeba ty vysněné Iron Maiden nebo nějakou jinou pecku, bude to perfektní.

Závěrem moc děkuji Alošovi, Čelovi, Vlaďce a Jarynovi za ochotu a přátelskou výpomoc a všem kamarádkám a kamarádům, kteří mi tu dělali skvělou společnost. Díky!!! ;-)

Fotky ZDE!!!

Jak jsme jeli rally

Wed, 13 Jul 2011 14:54:13 +0200

Naskytla se mi příležitost splnit si další ze svých malých snů, což bylo zkusit si na vlastní kůži zajet závod v rally. I když to byl sen splněný jen tak z poloviny, protože to, co jsme jeli my, se se skutečným profi rally závodem moc srovnávat nedalo. Ale už jen pro ten pocit! :)

V Komárově nedaleko Napajedel se totiž konal amaterský rally závod, tzv. Hobby cup, kam se mohl přihlásit prakticky kdokoliv s jakýmkoliv autem, kde se na uzavřeném měřeném úseku mohl každý vyblbnout a zkusit si zazávodit na čas s ostatními anebo jen tak procvičit své řidičské schopnosti v ostrém tempu. Téhle šance jsme samozřejmě využili a jelikož byla volná sobota, nebylo co řešit. Spolu se mnou se sem vydal závodit se svým autem i brácha, kterej už měl za sebou podobný závod u Halenkovic, který se konal zrovna v době, kdy jsem byl na NPH v Třinci a ten si to nemohl vynachválit, takže mě na nadcházející závod náležitě navnadil.

Aby byla posádka do rally kompletní, potřeboval jsem vedle sebe i navigátora, kterého jsem následně našel v osobě Bubáka, kterého jsem nemusel ani nijak přemlouvat a nabídku bez keců ihned přijal. Pár dní před závodem jsem mu sice musel vysvětlit, jak se vůbec píše rozpis a jak se správně čte, ale byla to závodnická premiéra nás obou, takže všechno jsme postupně dolaďovali až při samotným závodě.

V sobotu brzo ráno jsme tedy vyjeli na místo činu. Situaci ještě malinko zdramatizoval Bubák, kterej si pár dní předem přibouchl ruku do auta, a tak měl palec nafouklej a modrej jak sviňa, ale to ho nijak neindisponovalo od četní rozpisu, takže vše bylo OK. Když dorážíme na místo, malinko se zděsíme. Všude okolo nás samý silný a upravený káry, určený přímo na závodění, i když v amatérských podmínkách. Každej přezouvá slicky anebo maká na autě a my tu se svýma seriovýma civilníma autama jen tak postáváme mezi nima na louce a čekáme, co se bude dít :-D Zoufale hledáme pohledem, s kým bychom se tak mohli teoreticky měřit, ale moc "soupeřů" tu nenacházíme, i když se tu samozřejmě podobní nadšenci s "obyčejnýma autama", jako my, taky našli a jeli se jen tak pro zábavu svézt. Každopádně si z toho neděláme nijak těžkou hlavu a děláme si z toho spíš srandu a právě kvůli zábavě jsme sem i přijeli. Autíčko mám relativně ještě nové, nikdy před tím jsem s ním nijak nedivočil, takže mám v úmyslu ho šetřit a dovézt ho i naši posádku v pořádku do cíle. A ještě jeden velký cíl jsme si stanovili - neskončit tady poslední! :)

Jdem se tedy zaregistrovat, vyfásnem startovní číslo 31 a po chvíli už začínají tréninkové jízdy. V nich to vře hned od začátku. Startovní pole je rozdělený na dvě poloviny po 25 autech, takže brácha se st. č. 24 jel v první skupině a já až v té druhé. Což byla celkem škoda, bo jsme se nemohli před startem moc hecovat, ale zase jsme aspoň měli informace, co je kde na trati novýho apod. V treninku už začali někteří střelci lítat ven. Z první poloviny startovního pole vyletělo jedno auto zadkem do stromu a z naší půlky vylétli hned dvě auta ven z trati, takže jsme si nemohli ani v tréninku zajet moc ostře, bo nám za každou druhou zatáčkou mávali žlutýma vlajkama. Každopádně to bylo úsměvný, že to někteří rozstřelí už v tréninku a závodu se ani "nedožijou". Díky těmhle nehodám se start první jízdy nehorázně natáhl a čekat v tom úmorným horku bylo celkem únavný.

Nakonec se ale vše rozjelo a pak už to šlo celkem svižně. Odjíždí první půlka, na kterou se jdeme podívat přímo k trati a vidíme, že někteří jedou fakt perfektně a je nám jasný, že s takovýma Lancerama apod. se rovnat rozhodně nemůžeme. Přijíždí brácha, sondujeme první pocity a vyrážíme taktéž na start.

Předstartovní nervozita docela panuje a rostoucí adrenalinek je znát. Nasazujem helmy, přijíždíme pod startovní stan na čáru, vyslechnem si startovní pokyny a už jen čekáme na zelený světýlko. "START", zařve zničehonic Bubák, až se ho skoro leknu, pouštím ručku a valíme do prvních zatáček, který jsou mírně z kopečka, následuje retardér, další rychlé zatáčky přes mostky, další retardér, zrádné esíčko, kde právě těch pár střelců v tréninku vyletělo a pak už se trať vlní v serpentinách do kopce, kde samozřejmě asi ztrácíme nejvíc, bo našemu autu chybí potřebný výkon. Ale i tak si to užívám. V první jízdě auto ještě hodně šetřím, bo nevím, co si s ním můžu dovolit, kde jak brzdit, kde jak zařadit a ve kterých zatáčkách mě podrží gumy a kde už ne. Celý závod byl vlastně neustále takové hledání hranic, kde si co člověk může dovolit. Někde to bylo lepší, někde naopak zase člověk hodně ztratil a tak to bylo pořád dokola. Jeli jsme čtyři jízdy a věřím, že kdybych to měl projeté tak po osmé, už by to bylo úplně super a různých věcí bych se tak nebál. Na trati je ovšem hodně děr a autíčko tím určitě trpí, obzvlášť tlumiče a podvozek. Doufám, ovšem, že mi tohle zacházení pro ten jeden den odpustilo a aspoň jsme si spolu vyzkoušeli, co umíme a v běžným provozu už nás třeba některý věci tolik nepřekvapí a budem alespoň líp sehraní :)

Dojíždíme do servisu, kam přichází brácha se svou spolujezdkyní, kteří se na nás byli podívat u trati a tvrdí nám, že to bylo celkem pomalý. Fafa nám pouští i video, což jim dává za pravdu a tak jsem z toho celkem i zklamanej, bo zevnitř auta to určitě vypadalo rychleji. Dostávám ovšem cenné rady, kterých se v následujících jízdách snažím využít a zlepšení je znát.

Ve druhé jízdě jsem měl na startu strach, že jsem odstartoval moc brzy, za což hrozila penalizace, ale asi jsme to stihli ještě tak tak těsně, že to nakonec bylo v pořádku. Druhá jízda už je výrazně lepší, máme o dvě sekundy lepší čas a i pocitově už sem na tom líp, i když pořád vím o místech, kde hodně ztrácíme. Pozitivní je, že za náma je ještě docela dost horších jezdců, takže zas taková ostuda, jak jsme očekávali, to není :)

Třetí jízda byla pro nás nejlepší a zároveň nejrychlejší. Dole pod kopcem sice auto ještě trochu šetřím, ovšem v zatáčkách do kopce už do toho jdu na plno a snažím se jet co to dá, i když samozřejmě ještě velké rezervy byly. Nechtěl jsem ale hledat úplnou hranu a skončit někde ve škarpě, takže i když už gumy svištěly, pořád jsem někde raději přibrzďoval dřív. Od půlky trati mi taky začíná Bubák zničehonic diktovat "vo farebných zvieratkách", čímž jsme si trochu zparodovali film Tacho. Kdo viděl, jistě ví, o co jde ;) A byla to docela prdel. Musel jsem se tomu chlámat a přitom ještě naplno řídit, ovšem to se nám asi osvědčilo a zajíždíme náš nejlepší čas dne. Do cíle dojíždímě pěkně vysmátí s tušením, že teď to bylo určitě dobrý, což nám výsledková listina po chvíli potvrzuje.

Co to znamená? Taktika je jasná. Poslední čtvrtou jízdu musíme jet celou vo farebných zvieratkách, bo takhle nám to nejspíš jde nejlíp a taky nám to přináší potřebné štěstí. Přijeli jsme se sem hlavně bavit a je vidět, že když se opravdu bavíme, tak to jde. Horko už nás od rána pěkně vyčerpává, ale do cíle už to nějak doklepem. Ježdění mě začíná ovšem bavit čím dál víc a víc svýmu autu začínám věřit, tak se do toho i trochu víc opírám. Bubák si tedy do rozpisu zaznačuje posledních pár zvířecích úprav a jdem na to. Jeho hlášky během jízdy opravdu stojí za to. "Lavá zebrička, sto cez dinosaura, dvě ryšavé veveričky a teď bude velká chlpatá zubatá!" Sice se víc soustředím na jízdu, než na jeho hlášky, ale místama mě jeho diktát fakt rozesměje. Např. když na mě vybalí: "Řež hlavu ko*otovi!" :-D Dodneška moc dobře nevím, co tím myslel, ale na lodi je dobrá nálada a tak to je všechno takový uvolněnější. Na závěr následuje už jen "sto pštrosích hlav do cíle", což byla ovšem velmi dobře zaznačená poznámka bo u cíle byla pštrosí farma a uvnitř obrovské hejno těchhle velkých ptáků. Pocit z poslední jízdy byl smíšenej. Dole jsem jel asi dobře, ale nahoře jsme v zatáčkách trochu ztratili. Ve výsledku je z toho téměř totožný čas, jako ve třetií nejlepší jízdě, jen o pár destinek sekundy horší. Chtěli jsme se sice zase aspoň o vteřinku zlepšit, ale nevadí. Důležitý je, že jsme všichni v pořádku v cíli a že jsme si to užili.

Druhý cíl, neskončit poslední, se nám taky podařilo splnit a až takové fiasko, jakjsme očekávali to taky nebylo, takže s prvním našim závodem určitě spokojenost. A dokonce se nám podařilo získat i tři body za osmý místo v naší objemové skupině :) Brácha byl na tom o něco líp, přeci jen už to svoje starší auto nemusel nijak šetřit a taky s ním má už víc naježděno, takže ten do toho chodil naplno.

Byl to tedy rozhodně fajn motoristickej zážitek, kterej mě naučil opět trochu víc porozumět svému autu i svým řidičským schopnostem. Je určitě lepší, když si to takhle člověk zkusí na uzavřené trati, než aby blbnul někde v běžným provozu a ohrožoval tím ostatní, jako někteří jiní blázni.Tyhle závody se v našem okolí budou ještě několikrát opakovat, takže každýmu tuhle možnost vřele doporučuju. Když to člověk moc nežere a nejde mu o to, aby vyhrál za každou cenu a rozbil si kvůli tomu držku, tak je to docela prima zábava.

FOTKY ZDE!!!

Noc plná hvězd 2011 - Třinec (24. - 25.6.2011)

Fri, 08 Jul 2011 18:57:40 +0200

Tak jsem zjistil, že jsem na tomhle festivalu už byl letos podeváté v řadě. Neuvěřitelný, jak ty roky letí. Za ty léta už člověk může zpozorovat, jak se ten festival vyvíjí a jak se mění. V něčem k lepšímu, v něčem k horšímu. Letos to bylo opět povedené, ale zase úplně jiné.

PÁTEK

Jiné to letos bylo například i v tom, že tradiční spoluúčastníci Bubák s Vranysem zústali poprvé z nějakých různých důvodů doma a tak jsem většinu festu strávil s holkama. Místo těch dvou zmiňovaných se mnou tedy z Kroměříže odcestovala kámoška Mája se svojí ségrou Vlaďkou a zhruba už od druhé poloviny cesty začínalo být v autě veselo, k čemuž nám taky občas dopomáhala dezorientovaná paní, která se nás snažila navigovat, ukrytá v Májiným telefonu. No občas byla fakt na ranu a řeknu vám, že za ty roky už znám tu cestu do Třinca líp, jak nějaká GPS navigace :) Ačkoliv jsem se letos snažil vyjet dřív, abych v Třinci byl včas a stíhal v pohodě začátek festu, tak ani letos se mi to nepodařilo. A vlastně ani nevím proč. Cesta proběhla v pohodě, žádné velké kolony se nekonaly, ale díky tomu, že jsme měli hlad a stavovali se v Hranicích na oběd, tak jsme asi chytli nějakej skluz. Do Třince jsme tedy dorazili okolo třetí odpolední, holky se šly ubytovat na hotel, kterej tu měly zamluvenej, po chvíli jsme ještě vyzvednuli další dvě, tedy Sidny a Denisku na nádraží a tradá směrem na Borek.

Tam jsme si vyřídili potřebné lístky a akreditace, zaparkovali jsme auto a už se vesele mohlo jít do centra dění. Jako první letos na festu měla vystoupit kapela Törr, na kterou jsem byl zvědavej, bo hrají teď v novém složení bez Vlasty Henycha a tak mě zajímalo, jak to bude vypadat. No samozřejmě jsem je nestihl, což mě celkem mrzí, ale asi se do toho Třinca budu muset naučit jezdit už brzo ráno, abych to všechno stíhal :) Na podiu už se chystala další metalová kapela Debustrol a my se zatím vítali se všema těma známýma, kteří se tu potulovali.

V Třinci v tu chvíli vládlo sluníčko a teplé počasí, ovšem z dálky se hrnul obrovský černý mrak. Mezitím spustil svůj set Debustrol, kterej předvedl směsku všech svých největších pecek a lidi už se začínali pomalu srocovat. Kapela je teď docela v laufu, bo mají za sebou už druhý vystoupení na monstrfestivalu Sonisphere a tak je o nich najednou víc slyšet a lidi je berou. Česká metalová kultovka tak trochu tedy, jak se zdá, nabírá druhej dech. Jejich koncert ovšem narušil ten blížící se černej mrak a z něj se strhla taková smršť, že museli utéct všichni lidi pod střechu, včetně kapely z podia. V tu ránu se obří stan na prodej piva stal útočištěm většiny návštěvníků, a tak jsme se tu asi 10 minut tísnili jako sardinky. Venku to byl opravdu masakr, přišly i kroupy a tak mě jenom napadlo, co by se stalo, kdyby ten stan najednou pod náporem vody a větru spadl :) Naštěstí byl "betelné" a my jsme stáli u kraje, takže to bylo v klidu, ale takovýmu Debustrolu to třeba odneslo stánek s merčízem :) Takže kluci nejen, že nedohráli, ale taky jim trošku zvlhly hadry :)

Po smršti ale přišlo zase zpátky sluníčko a fest pokračoval s desetiminutovým zpožděním bez problémů dál. Na podiu po chvíli začala hrát kapela Alkehol, která vybalila své hospodské hitovky a lidé už na jejich muziku začínali pořádně pařit a prozpěvovat si jejich texty. Alkehol by si možná zasloužil pozdější hodinu, ale budiž.

Po nich už nastoupil "pořadatelský gang", tedy akustické seskupení s názvem Legendy se vrací, kde slouží Izzi, Petr Šiška a další z Petardy production, která má vlastně Noc plnou hvězd na starosti, takže to pro ně je vlastně domácí festival. Lidi je tu v Třinci taky mají rádi a tak si pro ně Legendy připravili opět hezkou show se svými převzatými hity od slavných světových hvězd.

My jsme mezitím korzovali po areálu a potkávali stále nové a nové příchozí, takže pokec u pivečka byl tak nějak v tu chvíli přednější než kapely. Během té doby se na podiu objevil i Láďa Křížek s Vitacitem, z čehož jsem vnímal asi jen posledních pár hitů, jinak jsem se věnoval přátelům. Nad Třincem se mezitím stále proháněly drobné přeháňky, ale to se dalo nějak přežít. V posledních asi třech letech to tu taky asi už nejde bez deště, ovšem letos to bylo ještě jakž takž mírné a člověk se tu nemusel brodit v bahně, jako loni.

První kapela, na kterou jsme se všichni odhodlali pařit před podium byla Harlej. A tu jsme si užili dokonale. Kluci jsou teď taky docela ve formě a stejně jako na jaře ve Zlíně se Škworem, mě i tady nadchli. Odehráli perfektní vystoupení plný různých vtípků a momentálních improvizací, což mě na téhle kapele strašně baví. Není to nijak strojený vystoupení, nemusí házet žádné extra rockerské pózy, dokážou si ze sebe udělat prdel a je to takový přirozený a strašně fajn. Lidi to evidentně baví, stejně tak se baví i ti kluci na podiu a je to OK. Harlej rovněž zahráli takový to svý best off, který doplnili pouze o novinku "Dětský hřiště" a pro mě tahle kapela byla jedním z vrcholů pátečního večera, ne-li celýho festu. Prostě jsem si je užil.

Tím druhým pátečním vrcholem by se dalo označit vystoupení taktéž téměř domácí kapely Doga, která se na pořádání festu taktéž významně podílí. Doga málem na "svém" festu ani nevystoupila. Frontman Izzi se totiž jen pár dní před NPH vysekal na čtyřkolce, ošklivě si poranil nohu a musel jít na operaci. Z nemocnice ho propustili ve čtvrtek a v pátek už byl odhodlanej odehrát vystoupení v Třinci i se sádrou na noze, za což mu jistě patří obdiv. Před vystoupením sice byla jeho nálada na bodu mrazu, neboť si určitě představoval koncert před domácím publikem, na kterém měl zároveň pokřtít i novou desk "Hoď si to", úplně jinak, ale nakonec ho lidi skvěle přijali i v téhle sedící pozici a koncert Dogy tak měl opět skvělou atmosféru, jako vždy na tomhle místě. Svůj set tedy otevřeli titulní písní z nové desky s kostkami na hlavách, díky kterým vypadali tak trochu jako lampičky, a dál už pokračovali ve staré tvorbě. Kdekdo možná čekal víc novinek, ale vzhledem k Izziho stavu se dalo celkem pochopit, že asi nebylo moc času na nacvičení a přípravu. Lidi tedy pařili jako by se nic nedělo, což Romana určitě muselo těšit, vtipnou vsuvku na odlehčení situace zařídil i Kolinss z Debustrolu (či Harleje, jak kdo chcete), kterej dorazil vedle Izziho na jeho invalidním vozíku a roztleskával během písně "Jsem trochu divnej" publikum (viz.video) Nová deska byla taky nakonec pokřtěna, i když tak trochu zvláštně bez nějakého kmotra, ale ten večer asi bylo důležitý hlavně to, že Doga vůbec hraje a to lidem stačilo. Právem tedy sklidili opět velký ohlas.

Po Doze nastala doba headlinerů a jako první vystoupili američtí Pro-Pain. Docela drsná muzika a slušnej hard core. Nijak extra mě ovšem nenadchli. Poslouchat se to chvíli dalo a bylo by to i dobrý, jen kdyby mi nepřipadala jedna písnička jak druhá. Pro-Pain prostě začali a skončili. Nic mezi tím. S mezerami mezi songama se moc nepiplali a chvilkami jsem nevěděl, jestli už jedna píseňs končila a začala druhá, nebo pořád pokračují v té stejné. Osobně tedy tenhle styl ani nějak nemusím a mám raději kapely, které mají melodii a můžu si s nima zazpívat. Tohle bohužel nebyl ten případ.

Ze speed-metalového soudku přednesla něco zase naopak německá Gamma Ray, což už bylo o něco lepší, ale že by mě taky nějak nadchli se říct nedá. Prostě na rovinu musím říct, že mě tyhle speedmetalový partičky moc nebaví a jen s výjimkami mě něco chytí, poud to je fakt dobrý. A možná ani proto mě nějak zvláśť neuchvacuje fest Matsters of Rock, kterej je těchle kapel plnej a mě pak příjde jedna jak druhá. Prostě takový ty severský a německý bandy mě nijak neoslovují, i když jsou samozřejmě výjimky, který si rád poslechnu. Gamma Ray jsem si taky chtěl poslechnout celé, protože mají fakt jméno a ještě nikdy jsem je neviděl, ovšem vydrželi jsme pár písniček a holky už to nebavilo a chtěly jít spát, takže jsem se musel podřídit většině. Čekal jsem taky, že tu bude mít tahle kapela i mnohem víc těch ortodoxních fanoušků, ale těch tu bylo opravdu jen málo a většina na ně hleděla spíše jen ze zvědavosti. Možná že se to pak rozjelo, ale to už nemůžu objektivně zhodnotit, bo jsem byl na odchodu.

Letošní NPH byla jiná třeba i v tom, že jsme poprvé spali na hotelu. Asi už stárnem a potřebujem luxus nebo co :) Mám už za sebou tři letošní fesťáky a ani jednou jsem ještě nespal ve stanu, což by dřív asi ani jinak nešlo. No a navíc se na hotel dopravujem v taxících, což už je fakt moc jako! :-D Tak samozřejmě už nejsme chudí studenti, (tedy větší část z nás) tak to nějak neřešíme, ale dřív bych si asi fesťák bez stanování nedovedl představit :) Letos ovšem možnost byla díky tomu, že holky dostaly místo dvojlůžáku čtyřlůžák, tak jsme logicky těch zbylých dvou postelí využili a vyspali se v pohodlí namísto tvrdé a chladné země. A celkem jsem to uvítal, bo ranní sprška taky není k zahození :) Cesta v noci na hotel byla nejsrandovnější snad z celého víkendu, bo jak Sidny sháněla taxíka pro pět lidí, to by se mělo někde natočit a uchovat pro příští generace. Navíc cestování s ní v taxíku, kdy přivádí řidiče do rozpaků, to je taky k nezaplacení :-D No nasmáli jsme se hodně a ten večer stál fakt za to!

Video DAY 1

Alkehol - Na Slamníku; Legendy se vrací - Shadow on the wall; Vitacit - Já chci se ptát těch králů; Harlej - Dětský hřiště, Přirození; Doga - Hoď si to, Jsem trochu divnej, Poletuju; Veselé rozhovory :) , Pro-Pain (???);

SOBOTA

Sobotní ráno bylo poklidné. Tedy jak pro koho :) Mohu prohlásit, že to byla snad možná první Noc plná hvězd, kdy jsem neměl ani jeden den kocovinu, což mě těší. Sice se nepilo tak moc jako v předešlých letech, ale možná že taky dobře. Trpěli ovšem jiní, ale to se stává :)

Jakmile jsme se dali trochu dohromady, vyrazili jsme, tentokrát pěšky, opět zpátky na Borek. Sobotní den zahajovala kapela Nobody Knows, tedy naši známí "Hybridi" z loňské dovolené s Dogou, a tak jsme je chtěli zase po roce vidět. Ze staré sestavy už tam ale zůstali jen dva borci a přiznám se, že jsem ani neměl čas je poslouchat, i když to chvilkami znělo dobře. Po nich nastoupila mladá zpěvačka Bára Zemanová, známá ze soutěže Superstar, která se jako jedna z mála rozhodla jít vlastní cestou a se svou tvorbou se celkem uchytila. Rockoví fanoušci ji berou, muziku dělá docela fajn a snad z ní ještě něco bude. V zákulisí jsem měl možnost si s ní pokecat a je to docela milá holka, která ze sebe nic nedělá a hned je s každým kámoška. A ještě za jednu věc má u nás plus, ale to si necháme pro sebe! ;)

Barča následně vystoupila ještě s kapelou Rybičky 48, se kterou si vystřihla jejich slavný duet "Zamilovaný/Nešťastná" a následně odjela na další kšeft. Na Rybičky 48 jsem se chtěl taky podívat, ale viděl jsem od nich jen prvních pár písniček, načež jsem musel dělat Mrňusovi taxikářa a jet s ním na hotel pro mladou :)

Po návratu jsme se opět odebrali pryč z areálu a jeli jsme navštívit naši starou známou partu k Papučovi, kde se nás sešlo opravdu hodně a tady zavládla přesně ta pravá třinecká atmosféra, akorát mi bylo líto, že všichni nemůžou být na Borku, bo tam by to bylo ještě lepší. Takhle jsme tu pobyli jen asi dvě hodinky a pak jsme chtěli něco mít i z těch kapel, když už jsme na festu, takže jsme se vrátili zpátky. U Papuča ovšem opět skvělý. Byla tu sranda, zablbnuli jsme si, v jednu chvíli jsme tu viděli všichni všechno až moc růžově, díky růžovým sprejům a růžovým poutům, díky kterým na nás místní štamgasti hleděli tak trochu zvláštně, když jsme se se Sidny vraceli z hajzlíků, ale o to víc jsme se tomu smáli. DinoPavla jsme tu překřtili na DinoRůženca a bylo to prostě fajn a nejradši bych tu s nima strávil zase celej večer.

Toužili jsme ovšem spatřit Škwory, ze kterých jsme stejně nakonec slyšeli asi jen poslední dvě písničky, takže to možná bylo zbytečný, ale tak přijeli jsme hlavně na festival a v hospodě se určitě ještě nasedíme. Sice jsme se pak chtěli ještě vrátit, ale ti lidi, za kterýma tu jezdíme a který jsme potkali právě na NPH taky mohli dojet spíš na Borek, když tu byli i den předem.Je sice blbý, že to letos s těma VIP lístkama bylo blbě pořešený, ale každý si ho mohl buď zaplatit anebo se klidně dalo posedět i mimo VIP prostor. No…tahle záležitost by byla k zamyšlení, ale nechce se mi o tom rozepisovat. Ta stará banda známých mi tu prostě v sobotu večer docela chyběla.

Po Škworech byla na programu polská kapela Crystal Viper, z níž jsem taky moc neslyšel, ale občas jsem se na podium zakoukal a viděl jsem , že tam řádí docela šikovná holka s kytarou a docela jí to jde. Hráli tu už i v roce 2008 a pamatuju si je právě díky zpěvačce, která tehdy stála pouze za mikrofonem. Tehdy mě ovšem moc nezaujali a tentokrát to vypadalo mnohem líp. Mělo to náboj, energii a dalo se to poslouchat. Crystal Viper se určitě pro mnohé návštěvníky stal příjemným překvapením festu a je mi jen líto, že jsem si je nevypočul dýl. Ale aspoň jsem se s tou dcerkou pak vyfotil v zákulisí a procvičil si opět něco z anglické konverzace…i když by jsme si možná rozuměli i tak, když je to Polka :) Ale docela příjemná paní no…mimochodem taky Martička ;)

Místo poslouchání Crytsal Viper jsem totiž šel hledat Sidny, která už tradičně na tomhle festu hledala Olina Škrabala a toho našla na B scéně, když tam trojčil se svou kapelou Power 5. Mě se ta kapela kdysi dávno líbila, ale v posledních letech je to hodně divný a už mě to ani tak nebaví. Tudíž jsem si vypočul pár songů, sebral jsem holky na Crystal Viper, jenže ti už zrovna končili. Škoda no.

Naštěstí se ale chystal Aleš Brichta s AB Bandem a na toho jsme zůstali a ke konci i lehce zapařili. Začínala už být ta správná podvečerní nálada a Brichta přilákal pod podium taky docela hodně lidí. Zahrál i některý starý hitovky od Arakainu jako např. "Forrest Gump", čímž potěšil fanoušky jeho starší tvorby, zazněly hity jako "Dívka s perlami ve vlasech", "Nechte vlajky vlát" apod. a bylo to fajn. Brichta taky patří ke stálicím tohohle festu a právem patří do jeho programu, bo lidi ho tu mají rádi.

Následovali dvě ostravské legendy v pořadí Citron a Kreyson, přičemž se druhou jmenovanou se na podiu opět objevil Láďa Křížek s téměř totožnou kapelou, která tvořila v pátek Vitacit, jen s tím rozdílem, že hráli songy od Kreysonu. Loni mi to bylo celkem jedno, ale když už se to opakuje každoročně, tak už to je celkem blbý, když se jedna kapela během jednoho festu ocitne na podiu dvakrát. Chápu, že někteří lidi ty hity chtějí slyšet, ale tak postrádá to tak trochu kouzlo a význam. Navíc by místo Křížka mohla dostat prostor kdejaká jiná kapela, třeba z B scény mě napadá Dymytry nebo úplně někdo jinej, to je jedno. Střídal bych to alespoň ob rok…jednou Kreyson, podruhé Vitacit a ne oba během jednoho festu. Toť můj názor.

Pak už nastal vrchol večera a podle mě i vrchol celého festu a tím bylo vystoupení americké kapely Mr.Big. Vůbec nic jsem od nich neočekával, znám od nich tak dvě písničky, jinak jsem to v životě neslyšel a když jsem viděl ty pány v letech nastupovat na podium, tak jsem myslel, že to budou jen nějaký ležérní odrhovačky. Ovšem chyba. Pánové to rozjeli velice solidně a jejich vystoupení mě velmi mile překvapilo. Ze začátku sice nic moc, ale jejich vystoupení postupně gradovalo a dostávalo náboj. Chlapící byli velmi instrumentálně nadaní a když předváděli svoje sólíčka na basu nebo na kytaru, tak mi údivem padala sanice, ačkoliv tyhle onanie na kytary většinou nemusím. Tohle ovšem bylo opravdový umění a nedalo se to neodměnit pořádným potleskem. Fakt dobrý. Pecky měli našlápnutý a publikum docela bavili. Kdo je neznal, musel být příjemně překvapen, stejně jako já. Jsem tedy rád, že jsem je viděl. Muzika jim fakt šlapala a nedovolilo mi to odejít od podia, třeba jako v případě pátečních headlinerů. Tohle jsem si prostě vyslechl až do konce, protože mě to opravdu bavilo. A slyšet jejich legendární hit "To be with you" naživo, byl fakt docela zážitek. Asi si tuhle kapelu nebudu přehrávat doma, ale jejich vystoupení jsem shlídl opravdu mile rád a kdykoliv zase rád shlídnu.

Mr. Big byl zároveň poslední kapelou, kterou jsem na letošní NPH viděl a byla to taková příjemná třešnička na dortu. Následovali sice ještě němečtí Wizard, ale během toho, než se obě kapely vyměnily, začínala být už na Borku tak trochu nuda a chtělo se mi jít spát. Někteří z nás sice čekali ještě na Mandrage, kteří hráli na úplnej závěr festu, ale v tu chvíli už jsem se válel v peřinách na hotelu a spal :)

Co tedy říct závěrem k letošní Noci plné hvězd? Nebyla špatná, opět jsme si užili spoustu srandy a na některý věci budu určitě zas dlouho vzpomínat. Byla zase úplně jiná, prožil jsem ji s trošku jinýma lidma než obvykle, nocležil jsem jinde než obvykle, ale aspoň to všechno zase nezavánělo stereotypem. Něteří lidi mi tu chyběli, s jinýma jsem zase zapařil víc, než obvykle. Organizačně byl tenhle fest zvládnutej velmi dobře, možná nejlíp za poslední roky. Jediný co mu chybí k dokonalosti jsou lidi. Pryč jsou časy, kdy se na borku tísnilo 12 tisíc lidí a to byl pro mě první ročník, kterej jsem tu navštívil, Tehdá nemusela být headlinerem žádná zahraniční hvězda z Ameriky, těm lidem stačili "obyčejní" Kabáti. A ta návštěvnost byla. Věřím tomu, že kdyby si pořadatelé troufli nějakej ten melounek za tuhle kapelu vysypat, měli by tu opět plno. Bohužel se v posledních letech vráží investice do metalových kapel, které dnešní generace mladých posluchačů snad ani vůbec nezná a právě tihle tvoří většinu festivalového publika a ti už si v tom množství různých festů dneska vyberou, kam jet radši. Samozřejmě je strašně těžký dnes uspořádat fest a bez velkého sponzora to jde těžko. Finance dělají hodně, mám ovšem obavu, že je v Třinci investují tak trošku nevhodně. Stačí prostě jen to jedno velký lákadlo a věřím, že lidi opět příjdou. Příští rok bude mít tenhle fest dvacetiny, tak věřím, že se pořadatelé s něčím pořádným vyšvihnou. Mám tenhle fest moc rád díky své rodinné atmosféře a pokaždé se sem budu mile rád vracet. Takže mu držím palce a za rok snad zase nashledanou na Borku!

Video DAY 2

Bára Zemanová - Sílu mi nech; Rybičky 48 + B.Zemanová - Zamilovaný/Nešťastná; Rybičky 48 - Viva la revolucion; Škwor - Pohledy studený; Aleš Brichta Band - Forrest Gump, Dívka s perlami ve vlasech;

A TADY NAŠE FOTOGALERIE Z FESTU!!!

Božkov fest 2011 - Kojetín (17. - 18.6.2011)

Tue, 28 Jun 2011 11:39:18 +0200

Kojetín má za sebou další vydařenou akci. Po Majálesu se v těch samých prostorách zdejší střelnice konal už pátý ročník Božkov festu a letos byly lákadla opravdu veliký, takže jsem se ho rozhodl konečně taky poprvé navštívit.

A udělal jsem dobře. Tahle akcička si rok od roku získává čím dál lepší jméno, rozrůstá se jak počet headlinerů, tak i počet diváků a letos to byl, podle všeho, zatím prý nejlepší ročník. Z jednodenního festu se dokonce už stala letos i dvoudenní záležitost, přičemž v pátek se hrálo jen v malém hudebním altánku a opodál se teprve stavělo velký podium na sobotu, kde měl probíhat ten hlavní program.

V pátek tedy dostaly prostor spíše méně známější kapely regionálního charakteru, ovšem hlavním lákadlem tohoto prvního večera byla pro většinu přítomných broumovská kapela Imodium. Ta už tu hraje od prvopočátku tohohle festivalu rok co rok a u zdejšího publika si za tu dobu získala velkou oblibu. Tahle kapela se všeobecně dostává do širšího podvědomí lidí už nějakou dobu a jejich muzika se mi taky líbí. Hrajou tvrdě a přitom docela hezký, chytlavý písničky, takže je to docela dobrá kombinace a má to ten správnej náboj. Muzika spíš pro mladý lidi a těch tu na ně přišlo docela hodně. Imodium předvedlo hodně našláplý a energický vystoupení a bylo jednoznačně hlavní páteční hvězdou. Skvělá komunikace s publikem, slušný nasazení a dobrá muzika - to byly hlavní přednosti téhle kapely. Uteklo to sice jako voda, ale jejich koncert se mi líbil.

V sobotu jsem se díky pracovním povinnostem dostal do Kojetína až večer, ale za to přesně ve chvíli, kdy startoval hlavní program a na podiu začala působit první "velká" kapela. Tou byl starý známý Škwor a jelikož už jsem je letos párkrát viděl hrát, tak podle znalosti playlistu a písně Může se stát jsem usoudil, že vcházíme do areálu právě v samém začátku jejich koncertu. Škwoři jsou výborná kapela. Jejich tvorbu mám fakt rád, ale když už je člověk během dvou měsíců vidí asi potřetí, už ho to tak nějak nemá čím moc překvapit.Jelikož totiž hrají se samplama, musí hrát přesně jako podle metronomu a tím pádem jsou ty písničky pokaždé úplně stejný a není tady skoro žádnej prostor na nějakou improvizaci. Neříkám, že zrovna u nich mi to nějak vadí, ale když se nad tím člověk zamyslí, tak jsou ty koncerty fakt vesměs pořád stejný. Ale tak bych to asi cítil u každé kapely, kdybych ji potkával tak často, jako letos právě Škwory. U takové Dogy mě už třeba taky nic nepřekvapuje :-D Ovšem lidí, kteří je vidí jednou do roka, tu bylo rozhodně víc a ti se skvěle bavili. I já jsem se bavil. Rád si jejich písničky zazpívám a pomáhám spoluutvářet nějakou tu atmosféru. Škoda jen, že Škwoři nehráli až za tmy, bo v tak brzké hodině ještě lidi nebyli tak správně nažhavení a tak ta atmoška nebyla tak super, jako třeba na jaře ve Zlíně.

Po Škworech nastoupila podle mě největší hvězda večera a tou byla zpěvačka Anna K. se svou kapelou. Tuhle holku, jako jednu z mála českých zpěvaček, už opravdu dlouho uznávám jako zpěvačku s velkým Z, a to i díky tomu, že si na nic nehraje, nemusí být v bulváru den co den a svoje kvality prokazuje pouze svoji muzikou a vystupováním před lidma. A hlavně je to rockerka! :) A můj obdiv má samozřejmě i za to, jak se vypořádala s tou těžkou nemocí a jak rychle se vrátila na podia. Na tomhle koncertě z ní byla cítit spousta pozitivní energie, kterou předávala do publika a to jí to ve velké dávce vracelo zpátky. Bylo na ní vidět, jakou má chuť do života a jak je ráda, že na ni přišlo tolik lidí, kteří na její písničky pařili i přes vytrvalej deštík. Sice byla chvílema i viditelně nasraná kvůli nefunkčním odposlechům, ovšem zvenčí nebyly žádné intonační chyby vůbec poznat, takže to celý odehrála naprosto profesionálně a většina lidí snad byla spokojená. Většinu mých oblíbených písniček odehrála taky, v zákulisí jsem měl příležitost se s ní i krátce potkat, takže i já byl spokojen! :)

Dalšími hvězdami byli určitě chlapci z pardubické kapely Vypsaná fixa a ti tu rovněž předvedli skvělý vystoupení. Tahle kapela prostě patří na každej pořádnej letní festival, kde to dokážou spolu s lidma výborně rozjet a je tedy moc dobře, že ji pořadatelé pozvali i sem. Frontman Márdi dokázal lidi opět parádně vyhecovat a ke konci koncertu pařili snad všichni, co stáli pod podiem. Hráli i v ideálním čase, kdy už lidi byli dobře rozjetí, takže to šlo samo. Fixa se tedy určitě musela taky moc líbit!

Poslední kapelou, kterou jsem zde spatřil byli vyškovští Dark Gamballe. Ti už jsou s tímhle festem taky tak trochu propojení a fanoušků na téhle straně mají opravdu hodně. Pařilo se ve velké míře, stejně jako na Fixu, a DG tu taky sklidili velkej úspěch. Čím dál víc dokazují, že na velký podia patří a že rostou ve velkou kapelu, která už se pomalu začíná dostávat do té pomyslné první ligy. Nevim sice, jak je to s nimi v Čechách, ale tady na Moravě už si udělali docela velký jméno. Tak snad si to nepokazí.

Po DG byla na programu domácí parta Bethrayer, ale ty už jsem neviděl, bo se strhnul už docela velkej liják a tak bylo nejlepší, schovat se někam do sucha. Déšť - to je vůbec asi největší prokletí tohohle festu. Co vím, tak minimálně poslední tři ročníky tady vždycky pršelo a snad i kvůli tomu jsem ty minulé vynechával. Letos to nebylo tak hrozný. Pršelo jen občas, ale za to vždycky, když hrála nějaká kapela. Naštěstí to nebyl nijak silnej lijavec, ale jen takový sprchování, takže se to dalo vydržet a touha vidět svý oblíbený interprety zblízka, byla pro většinu lidí větší, než se ukrývat někde pod stanem. Největší liják se naštěstí strhl až po vystoupení hlavních hvězd, ale i tak je škoda, že ani letos to nemohlo proběhnout v suchu!

Festival byl ovšem i tak podle mě velmi vydařenej, doufám, že si získá, i díky letošnímu ročníku, zase o kousek lepší jméno a že se pořadatelům podaří příští rok minimálně tak dobrá sestava interpretů, jako tomu bylo letos. Snad jen už bez toho deště :)

Na videu:

Škwor - Nebuď debil; Anna K. - Šestý smysl; Nebe; Vypsaná fixa - 1982; San Piego; Dark Gamballe - Strýček Sam

FOTKY Z FESTU ZDE!!!

Freestyle Contest 6 - Ivančice (28.5.2011)

Tue, 21 Jun 2011 14:30:42 +0200

V loňským roce jsem tenhle fesťák označil jako nejpodařenější a nejlíp zorganizovanej. V jednom dni spousta kvalitní muziky, která je tu doplněná i o jiný zábavný programy a proto jsem i letos zavítal na Freestyle Contest do Ivančic podruhé.

Scénář jsme měli s kamarády vymyšlenej prakticky na celej víkend a docela dobře nám to všechno sedělo, ovšem výrazně do našich plánů zasáhlo počasí, a tak z nich nakonec moc nezbylo. Užili jsme si ale ve finále to hlavní a tím byl právě Ivančickej festival.

Na cesty jsme totiž vyrazili už v pátek, konkrétně do Křižanovic, kde měla koncertovat Doga a jelikož to bylo na trase, rozhodli jsme se s klukama absolvovat akci už i tady. Předpověď sice hrozila deštěm, to se ve finále taky potvrdilo, ale jelikož zprávy hovořili o tom, že se koncert koná za každého počasí, jeli jsme neohroženě do husté bouřky. V Křižanovicích jsem totiž byl na koncertě i ve zdejší sokolovně a tak jsme předpokládali, že za deště to bude tam. Nikdo ovšem netušil, že sokolovna se momentálně opravuje a je rozkopaná, takže tahle alternativa padla. Sotva jsme se začali ubytovávat na hotelu v Bučovicích, dostali jsme vzápětí zprávy z místa konání, že se koncert ruší. Rušíme tudíž ihned i ubytko, ještě před tím, než stačíme zaplatit a mizíme zjistit do Křižanovic, co že se to vlastně děje. No co by? Chčije a chčije, jak by řekl děda Komárek :) Po krátké konzultaci tedy odjíždíme s Dogou na ubytovnu do Židlochovic, kde si děláme soukromou párty až do časných ranních hodin, bo nemá cenu se vracet domů, když bychom na druhej den jeli tu samou trasu do Ivančic.

Ráno to není o moc lepší. Pořád prší a tak už nás přepadá trošku zoufalství, že snad ani tahle akce nevyjde. Předpověď ovšem hovoří, že déšť má během dne ustávat a taky v nás vládne přesvědčení, že tady se to určitě nezruší, takže okolo poledne se vypravujeme na místo konání. Do rozmáčeného areálu vjíždíme v Pepsiho dodávce, na podiu zrovna hraje Bára Zemanová se svou kapelou a lidí se tu pod deštníkama krčí překvapivě celkem dost, vzhledem k denní době a počasí. Z dodávky tedy vykládáváme Dogastánek s "merčízem", kterej se nám záhy stane přístřeškem a jelikož je postavenej na strategickým místě vedle podia, máme odtud docela hezkej výhled a neprší na nás. Po Báře byl na programu další známý zpěvák, a to Petr Kolář, kterej tu vystoupil se svou solo tvorbou a lidí začalo postupně přibývat. My jsme zatím pauzy mezi interpretama vyplňovali u Pepíka v dodávce, kde jsme se schovávali před deštěm a dělali jsme si takový malý dodávkový dýchánek ve společnosti peprmintu, mandlí a švestek na počest Vranysových narozenin :) Co říct k Péťovi Kolářovi? Jeho současná tvorba mi příjde celkem nudná. Nebýt pár dobrých hitů, který jsou znát z rádia, zapadl by někde do řady muzikálových zpěváků a ostatní jeho písničky by asi lidi moc nenadchli. Hlas má sakra dobrej, ale písničky jsou tvořený tak pro ženský středního věku. Škoda ho.

Díky počasí bohužel letos nedošlo na doprovodném program v podobě freestyle motokrosu ani k závodům BMX, takže se člověk musel spokojit "pouze" s muzikou, ale program byl opět nabitej a pořadatelé z Ivančic dokázali přilákat opět spoustu známých hvězd. Už od oběda tu prakticky hráli interpreti z první ligy a díky tomu to není takovej ten rádoby fest, kterej je v každé dědině, kdy většinu programu vyplňuje vata z regionálních kapel a večer nastoupí jedna až dvě hlavní hvězdy. Tady se prostě skoro od začátku jede na plno a každej z těch hudebníků by mohl být právě tou hlavní hvězdou na jiným festu.

Po Kolářovi byla na programu kapela Citron, ale většinu jejich koncertu jsme strávili právě zmiňovaným dýchánkem v dodávce, takže jsme je měli jen jako hudební kulisu a prakticky jsem z nich neviděl vůbec nic. Po nich už vystupovala Hudba Praha, která už tu hrála i loni a údajně tu hraje na každým ročníku. A jsem rád, že sem tuhle legendu zvou, protože jinde je skoro vůbec vidět není. Hudba Praha má na kontě po delší době i nový CD, ze kterého tu interpretovali spoustu skladeb, a i když jsem se spíš těšil na ty jejich starší pecky, rád jsem si je poslechl. Semtam se přece jenom na nějakou tu starší hitovku dostalo, mladé vokalistky se snažili rozproudit deštěm prokřehlé publikum a dodávali mezi ty starší pány dávku takové té mladické svěžesti.

No a pak už zase Doga :) Kluci tu hrají taky celem často a vlastně díky nim jsem tenhle fesťák vloni objevil. Jsou tu hodně oblíbení no a ani letos nepřišli zkrátka. Tou dobou už bylo před podiem plno, deštík začal pomaličku ustávat, lidi docela pařili a Doga tak sklidila opět velkej úspěch. Za pár dní je čeká vydání novýho CD s názvem Hoď si to, ze kterého sice ještě nic nezahráli, ale od Noci plné hvězd už bude snad program o pár nových písní bohatší a už se na to celkem těším, bo to nový album je fakt našláplý.

Po jejich vystoupení jsme se měli rozhodnout, co bude dál. Doga totiž měla ještě hrát na naši kroměřížskou stranu do Morkovic, kam jsme měli v plánu odjet s nimi, neboť koncert na "domácí" půdě sliboval i účast spousty známých, ale nakonec zavolal pořadatel, že se koncert ruší, neboť v Morkovicích stále prší. To ovšem už neplatilo v Ivančicích, na podiu se připravovala kapela Divokej Bill a za jejich zády začalo postupně vysvítat sluníčko. Takže náš plán byl jasnej - zůstáváme tady! Sice jsme absolutně nevěděli, kde budeme spát, ale v tu chvíli mi nějak nepřišlo důlěžitý to řešit :) Měli jsme tu totiž auto, v autě stan a tak v případě nouze bychom se někde natáhli. Raději jsme si v tu chvíli šli vychutnat vystoupení Divokého Billa, kterej odvedl svůj standartně dobrej výkon a čím víc se blížili ke konci, tím víc atmosféra houstla a lidi už pomaličku lzačínali pařit. Bylo ale přeci jen ještě brzo a tak ta atmoška nebyla úplně tak tip ťop, jak jsou asi Billáci zvyklí ale ve finále už to bylo super. Zahráli mix všech svých hitovek, došlo i na novou písničku Poslední Mohykán a závěrečnou halekačku Alkohol už vyřvával snad celej areál :)

Už po setmění a takřka v ideálním čase headlinerů měli vystoupit dvě legendy. Tou první byla zpěvačka Věra Špinarová. Normálně bych se asi na její koncert nevypravil a tak díky Bohu za ty festivaly, kde si člověk může rozšířit hudební obzory i o jiné interprety, než ty, který notoricky zná. "Špinarka" je označovaná jako česka Tina Turner a té se naopak přezdívá "rocková babička". Obě tyhle přirovnání na Věru Špinarovou sedí a se svou kapelou tu předvedla docela slušnej bigbít, kterej obohatila svým fantastickým hlasem. A hltali ji překvapivě staří i mladí, pod podiem měla plno a sklízela po každé písni velkej aplaus. Vzrůstem sice maličká, což mě celkem překvapilo, ale jinak ovšem velká zpěvačka! Její vystoupení jsem ale neviděl nakonec celý, což mě teď ve finále trochu mrzí. Zrovna tou dobou, když ke konci začala sázet všechny ty svoje známý hity jako Jednoho dne se vrátíš apod., jsem totiž sháněl nějaký to ubytování a obvolával místní penziony. Tímto musím poděkovat jedné z pořadatelek, která se ve VIP zóně starala o catering a snažila se nám s tímhle hodně pomoct. Málokde se takováhle ochota vidí. Díky tomu jsem se dostal k podiu až ke konci jejího vystoupení a tak jsem z toho moc neměl. Jsem ale rád, že jsem ji viděl zpívat. Kdoví, jestli by se mi to někde jinde poštěstilo.

Tou druhou legendou byla neméně známá kapela Olympic, za jejichž účast jsem taky vděčnej, bo už jsem nevěřil, že někdy někde tuhle kapelu ještě uvidím hrát živou :) V příštím roce už totiž oslaví neuvěřitelných 50 let existence a to je co říct. Petr Janda se svou bandou zpočátku hrál takový ty méně profláklý hity, který člověk moc nezná, ale zhruba od poloviny vystoupení tam začali dávat jednu lepší píseň než druhou a většina davu si to zpívala s nima. Každej ty písničky už musí znát, ať už z hudební výchovy, od táboráků nebo z radia a řada z nich už jsou prostě takový "lidovky". Mohli jsme slyšet např. Otázky, Bon soir mademoiselle Paris, Okno mé lásky, Želvu atd. no a v závěru mezi přídavky samozřejmě nemohla chybět Jasná zpráva. Co mi utkvělo v paměti, tak to jsou sóla Petra Jandy na kytaru. Chvilkami jsem až žasl, jak to tam dává a kvedlá těma prstíkama po hmatníku a říkal, jsem si: "To je fakt borec". Myslím, že málo takových kytaristů dokáže to, co on, takže klobouk dolů.

Jsem nakonec fakt rád, že jsme nikam neodjížděli a že jsem tyhle dvě legendy české muziky mohl vidět hrát na vlastní oči. Člověk to normálně třeba doma neposlouchá, ale zná to. A myslím, že každej ať už rocker, hiphoper nebo technař by měl tyhle muzikanty vidět hrát, protože tihle lidi něco v muzice dokázali a právem jim patří uznání. A patří jim samozřejmě obdiv, že i v tomhle věku dokážou vylízt na velký podium před dav mladých lidí, kteří se jim ovšem nijak neposmívají, ale naopak projevují přízeň. A to se mi prostě líbí.

Po Olympicu už ale opět přišlo na podium dravé mládí v podobě kapely Škwor. …no i když mládí?! :) Spíše muzika, která momentálně u mladých hodně boduje, bo kluci už taky nejsou žádní junáci :) Zpočátku to ale vypadalo, že frontman Petr Hrdlička ani nedozpívá vystoupení do konce, protože v první písničce Tak to jsme my jen ztěží cedil vzduch přes hlasivky a evidentně se hodně trápil. Údajně byl nemocnej a bylo to zpočátku dosti poznat, ovšem během dalších písniček už to nějak rozchodil, či rozezpíval a bylo to mnohem lepší. Škwoři vystoupili s takřka totožným programem jako nedávno ve Zlíně s Harlejem, ale tentokrát samozřejmě hráli kratší dobu. Z nového alba přidali tentokrát navíc ještě třetí pecku Za barevným sklem a opět se na tuhle muziku pařilo a skákalo, jak je u nich zvykem.Tak jen doufám, že nových pecek bude časem přibývat a jelikož Škwor asi letos uvidím častěji, tak bych nerad, aby to bylo furt to samý :) Škwoří vystoupení ještě semtam obohacovali kluci z Divokýho Billa, kteří už měli po koncertě a tak to asi řádně oslavovali :) Škwory nejprve hecovali těsně pod podiem no a potom už si s nima přišli i nějaký pecky zazpívat, takže to bylo vcelku veselý (viz.video). Při písničce Milion jim zase třeba po podiu pobíhali jako motorový myši sem a tam a tak se trošku vzájemně tyhle kapely provokovaly. Škwor jim samozřejmě slíbil náležitou odplatu při dalším společným kšeftu:)

Škwor byl taky poslední kapelou, kterou jsme v Ivančicích viděli. Následoval ještě Komunál, ale zbytek osazenstva už chtěl jít někam složit hlavy, taže jsme to šli řešit. S hodnýma pořadatelkama jsme tedy sjednali něco na způsob toho, že půjdeme spát na hotel, kde byly ubytovány kapely a díky tomu, že Divokej Bill a Olympic zde nocleh odřekli, měli bychom mít pokoje volný. Tak jsme tedy šli s naději do tohohle hotelu, jenže ve dvě ráno už se nějak nikdo na recepci nenacházel a tak to vypadalo, že spát asi nikde nebudem. Je to docela dlouhá historka, ale ve zkusím to ve zkratce: ukecáváme barmana na srazu šedesátníků o patro výš, ten o ničem neví - sraz 60 končí, barman schází dolů somrujeme podruhé s tím, že to tu máme domluvený - barman jde neochotně hledat klíče - přichází, že má jen od dvojlůžáku a ten je asi obsazenej - v tu chvíli zároveň scházejí nějací mladí lidé po schodech (asi taky nějaká kapela, či co) a vydí naši situaci. "Vy nemáte kde spát? Tak si vemte náš pokoj, my stejně spát nebudem, jdem pařit. Akorát kdybysme v noci třeba přišli, tak nás pusťte dovnitř" :) No tomu říkám vychytávka a v tu chvíli jsme fakt byli v pravou chvíli na pravém místě. Takže situace se rázem obrátila a namísto spaní v autě jsme rázem měli zdarma čtyřlůžák v hotelu a bylo to v cajku :-D Někdy se opravdu vyplácí být spontánní a nedělat si ze všeho těžkou hlavu :) Jo jo, to je rock´n´roll a věřím, že až budem někdy staří, tak na tyhle akce budem s úsměvem vzpomínat.

I přes všechny patálie tedy nakonec vydařenej výlet a děkuji všem za spoluúčast. Bylo to tady opět moc fajn!

Video bohužel kvůli youtube rozděleno do tří částí!

PART 1:

Petr Kolář - Jednou nebe zavolá; Ještě že tě lásko mám; Hudba Praha - Všechno je naopak; Máma, táta; Doga - Jsem trochu divnej; Nikdy

PART 2:

Divokej Bill - Svatá pravda; Poslední mohykán; Věra Špinarová - Stýskání; Olympic - Osmý den

PART 3:

Olympic - Otázky; Škwor - Kámen; Za barevným sklem; Škwor+Divokej Bill - Celebrity; Sraž nás na kolena

Kubíkovy výmysly a nesmysly - Články

Tarja - Zlín (13.1.2012)

FOTKY ZDE!!!

PF 2012

Vánoce 2011

Inekafe - Olomouc (17.12.2011)

Doga (unplugged) - Brno (1.12.2011)

Fotky ZDE!!

Vypsaná fixa, Dark Gamballe a další - Kojetín (19.11.2011)

FOTKY ZDE!!!

Die Happy - Zlín (11.11.2011)

Fotky z koncertu ZDE!!!

Daniel Landa (Vozová hradba Tour) - Brno (9.11.2011)

FOTKY Z KONCERTU ZDE!!!

Doga (unplugged) - Hranice (4.11.2011)

$(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/IylMey8m0M8","youtubefeebb","673","543","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},[],{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); });

Fotky ZDE!!!

Chata Staré Hamry - říjen 2011

FOTKY ZDE!!!

Dovča Slovensko 2011

Nějaké ty FOTKY ZDE!!!

Barum Czech Rally Zlín 2011

Slavnosti piva - Kamínka (5.-6.8.2011)

FOTOGALERIE ZDE!!!

Coolfest - Sehradice (30.7.2011)

FOTKY ZDE!!!

Dovolená s Dogou 2011

Fotoprůlet naší dovolenou najdete ZDE!!!

Masters of Rock 2011 (Vizovice - 14.-17.7.2011)

Fotky ZDE!!!

Jak jsme jeli rally

FOTKY ZDE!!!

Noc plná hvězd 2011 - Třinec (24. - 25.6.2011)

PÁTEK

SOBOTA

A TADY NAŠE FOTOGALERIE Z FESTU!!!

Božkov fest 2011 - Kojetín (17. - 18.6.2011)

FOTKY Z FESTU ZDE!!!

Freestyle Contest 6 - Ivančice (28.5.2011)

FOTOGALERIE ZDE!!!