Jak to vidím já.

Kabát - Banditi di Praga

23. ledna 2011 v 19:51 | RUDA
Kabát - Banditi di Praga
Naše v současnosti asi nejúspěšnější kapela Kabát vydala koncem loňského roku své nové album nazvané Banditi di Praga, a to po dlouhých čtyřech letech. Kabáti jsou "bohužel" dnes už v pozici, kdy si tak dlouhé čekání můžou dovolit, stačí jim jeden koncert do roka a přesto si udržují obrovské kvantum fanoušků, kteří je i v tak hluchém období dokážou např. vystrčit na první místo ve Slavíkovi nebo během měsíce skoupit 60.000ks jejich novýho alba. Kabát už si zkrátka vydobil pozici fenoména na české hudební scéně a tak se není čemu divit.
Tuhle vysokou prodejnost, obzvlášť v dnešní internetové stahovací době, jim může závidět kdejaká jiná domácí kapela, která třeba tolik nosičů neprodá ani za rok a Kabátům se to povedlo během několika dní. Jejich management totiž zvolil docela dobrej tah, když výhradní právo k prodeji novýho CD dal hypermarketům Tesco a tak jej vlastně nabídl lidem přímo pod nos. Všichni víme, jaká je doba a že většina lidí chodí právě do těchto hyperkrámů, kde má všechno na jednom místě a i když by se po tomhle albu třeba ani nesháněli, tak je to tady najednou trkne do oka a do toho košíku si to prostě dají. Banditi di Praga navíc vyšlo těsně před Vánoci, takže určitě to byl pro mnohé z nás hezký dárek pod stromečkem :) No a najednou to jde. Tohle by mohla být jedna z cest, jak zvýšit prodeje hudebních nosičů. Za rozumnou cenu to dát rovnou do těchle obchodů, jeden druhýmu udělá reklamu, lidi se po tom nemusí složitě shánět a ten, kdo není fakt škudla, tak si to radši koupí v originále i s bookletem a podpoří kapelu, než aby si to někde stahoval z netu. Samozřejmě Kabát je trošku někde jinde, je to už zavedená značka, ale možná by podobnej tah pomohl i ostatním hudebníkům.
No a jaký to nový album tedy vlastně je? Předem podotýkám, že Kabáty sleduju prakticky od jejich první desky a že jsem jejich skalním fanouškem již od dětství. Nebýt Kabátů, tak dneska možná poslouchám uplně jinej styl muziky. Nečekejte proto žádnou profi recenzi od nezávislého hudebního kritika, ale spíš od člověka, kterej kapelu sleduje už od jejich počátku a má zažitý skoro všechny jejich písně. Za tu dobu, co se kapela vyvíjí se samozřejmě vyvýjí i některý moje hudební názory, některý jejich kroky v minulosti mě třeba až tak netěšily, ale přesto jsem je tak nějak přijal a nedá se říct, že by mě něčím doslova zklamali. Tudíž o nich ani nikde nevykládám, že jsou to najednou "komerční sračky", bo moc dobře vím, že v jejich pozici by chtěl určitě teď být lecjakej hudebník a vlastně jsem jim ten úspěch přál už od začátku, kdy o nich všichni naopak jen psali a říkali, jaká je to ubohá muzika pro křupany.
Kabát

Muzika Kabátů se svým způsobem stále vyvýjí, ale přitom v ní zústává pořád něco stejnýho. Jsou tam cítit určitý tendence k neustálýmu zdokonalování zvuku, aranží apod., ovšem já jako fanda spíš té jejich starší tvorby ocením, když se najdou písničky, ve kterých se vrací k tomu jednoduchýmu syrovýmu zvuku, bez zbytečných vyumělkovaností. Takový tendence tady na nové desce jsou a z některých skladeb je cítit, že se kapela chcet trošku navrátit ke kořenům a to já jedině oceňuju. Většinou je to už ale ten trošku "jinej" Kabát, kterej od desky Dole v dole zní tak nějak podobně, někdo by zase možná řekl "komerčněji", ale to není to správný slovo, který chci použít. Prostě kdo zná všechny desky Kabátů, tak ví, jak zněly před výběrovkou "Suma Sumárum" a po ní. Teď se prostě  daleko víc sází na sborový melodický refrény, víc je v mnoha písničkách společně s Vojtkem slyšet Špalkův hlas, Vojtek už je daleko víc vyzpívanej z muzikálů a chybí tam ten prochlastanej agresivní chraplák, no a taky absence kytarových sól je to, čím se tyhle novodobý kabátovský písně vyznačují. Tím nechci říct, že je to špatně a že se mi to nelíbí. Naopak mnoho z těchto písniček je velice chytlavých a zvukově rozmanitých, ovšem narážím na to, že už to není Kabát v období alb Děvky ty to znaj, Colorado nebo Čert na koze jel, kdy to byl říznej syrovej bigbít a nikdo se tam s tím tzv. moc nesral.
Bandit di Praga pro mě nebylo album na první poslech. Písničky mě hned nijak extra nezaujaly, ovšem ze zkušenosti vím, že nejlepší je si to pustit víckrát a přímo do sluchátek a až pak si na desku udělat nějakej názor. No a hned při druhým poslechu už se mi líbily písničky všechny a říkal jsem si, jak je to album dobrý. A dokonce jsem tam našel i spoustu přirovnání právě k těm starším albům, o kterých píšu výše, což mě taky potěšilo. Po několika posleších si pak člověk přece jen najde už svý písničkový favority, který se mu líbí víc a který si dovolí přeskočit, ovšem komplexně se mi to album líbí celý a myslím, že to není žádnej průser.
Už úvodní titulní píseň, tedy Banditi di Praga, zaujme právě svým originálním riffem v začátku, ostrým rozjezdem s kytarama, který se doslova zaříznou do uší a takovou svou docela potemělou atmosférou, kterou měli např. Burlaci na předchozím albu. Právě tahle úvodní skladba je zrovna taková ta asi nejpromakanější, kde si muzikanti hodně pohráli se zvukem a dali si záležet na tom, jak to všechno bude znít. Je to zas uplně něco novýho, co od Kabátů slyšet asi ještě nebylo a musím říct, že se mi líbí čím dál víc.
Kabát - Banditi di Praga
Dál album pokračuje v docela svižným tempu, což potvrzuje pecka Matky a závity, jednoduchá píseň bez zbytečných vyhrávek, která má tah na branku. Lady Gag a Rin naráží na známou zpěvačku pouze svým názvem, jinak se jí to vůbec netýká. V textu písně se naopak objevuje další slavná osobnost v názvu skrytá a tou je proslulý ruský kosmonaut. Slovní hříčky byly vždycky doménou textaře a basáka Milana Špalka a text k téhle písničce a některý slovní obraty v ní se mu opravdu povedly. Trochu sarkastická vzpomínka na doby minulé, nikterak úderná píseň, ovšem vcelku chytlavý refrén. Z písničky Kdeco nám zachutná mám trošku zvláštní pocit. Líbí se mi, je pěkná, taková asi jediná ucajdanější na albu, ale tady asi trošku kluci vykrádají sami sebe. Zkuste si totiž dosadit slova z jejich slavné písničky Pohoda právě do téhle skladby a pochopíte, že je to dělaný přesně podle stejnýho klíče.
U následující pecky s názvem Kávu si osladil jsem zas měl pocit, že už tu melodii odněkud znám, že už jsem to prostě někde slyšel. Nepřišel jsem na to, jestli už to hrál někdo jinej, ale jediný vysvětlení jsem našel, když jsem si tuhle písničku začal nedávno hrát na kytaru. Je tam asi to nejjednodušší střídání akordů, který si občas prostě taky jan tak hrávám, takže možná tuhle melodii znám právě odtud :) Jinak tahle písnička se začíná čím dál víc prosazovat mezi ty moje oblíbenější z téhle desky. Je to sice písnička o posmrtným životě, možná že podobnýho tématu o umělcích,kteří už jsou tam nahoře se dotkly i Tři sestry v písničce Pumpa, ovšem Kabáti to pojali trochu ve veselejším tónu, a i když by si ta muzika možná podle prvního dojmu zasloužila úplně jinej a veselejší text, než zrovna o smrti, tak i přesto se tohle Kabátům nakonec hodně povedlo. Jetliže by to totiž mělo opravdu tam za nebeskýma branama vypadat opravdu takhle, jak to zní v téhle písničce, tak by se člověk asi nemusel vůbec smrti bát a možná by se tam po jejím poslechu i těšil :) Každopádně si myslím, že tohle bude jednou rádiovej a později i táborákovej hit, má to ty ambice a tak nějak mi k ní připadne i ta atmosféra letních festivalů, kdy jsou všichni happy a bez starostí. Možná trošku absurdní pocit, ale proč ne?! Myslím, že právě s tímhle záměrem to bylo právě takhle otextováno! ;)
V další svižné písničce Ebenový hole kapela neztrácí svůj osobitej humor a tak trošku fiktivní příběh o tom, kterak je zrubali bratři Ebenové to jen potvrzuje. Moje nejoblíbenější písnička No.1 je ovšem ta, nesoucí název Projdu zdí. Nevim proč, chytla mě hned od počátku a líbí se mi asi ze všech nejvíc. Bude to asi i tím, že pochází z pera Tomáše Krulicha a z jeho písniček cítím pořád ty starý dobrý Kabáty v období Colorada. Už úvodní riff a zvuk kytary v téhle písni mi to strašně připomíná. Bohužel v té "novodobé historii" Kabátů se jeho skladby na desky prosazují strašně málo a možná i to stojí za takovou tou výše popisovanou změnou v jejich soundu. Hodně teď totiž tvoří druhý kytarmajstr Ota Váňa, kterej si přece jen víc se vším vyhrává a snaží se tam natáhnout trochu toho "umění", což určitě není na škodu, ale bral bych to tak od každýho půl napůl. Krulich je prostě takovej ten větší "bigbíťák" bych řekl :) No a i když skladba Projdu zdí není nikterak tvrdá, tak se mi prostě líbí, obzvlášť přechod do refrénu a refrén samotnej. Má to prostě něco do sebe a zní to dost dobře. Trochu mi to možná i připomíná starší Báru. Nejvíc mě ovšem dokázal naštvat ten uťatej prapodivnej konec, čímž tu písničku bohužel uplně devalvovali :(

Kabát - Projdu zdí
Pokus o návrat k tomu metalovějšímu zvuku z prvopočátků kapely najdeme v písni Narvi tam ten styl, což je fakt největší nářezovka na albu s tempem, za který by se nemuseli stydět ani na albu Má jí motorovou a jak sami někde říkali, chtěli si prostě jen zkusit, jestli ještě něco takovýho dokážou zahrát. Dokážou! A já doufám, že i na koncertech :) Don Pedro von Poltergeist - další "Krulichovina", ze které je prostě cítit ten starej dobrej zvuk těch kytar z dřívějších dob. Sice pecka nikterak převratná, možná trošku temnější, ale už jen za ten sound má u mě plus :)
I na téhle placce se dostalo na nějakou blbinku, to by ani nebyli Kabáti, kdyby něco odlehčujícícho nevymysleli. Tentokrát je to písnička Potkali se v Paříži, což je prostě jen sranda se španělkou a vozembouchem, zpívá Milan Špalek a kdo zná Číňany nebo krtka Joye, tak určitě ví, co čekat :)
Nesahej na můj drink - tady se mi naopak hodně líbí Vojtkův projev. V téhle písničce se konečně vrátil k tomu svýmu agresivnímu chrapláku, nebojí se ani pořádně zařvat a hlavně v úvodu mi tady přípomíná toho pravýho rebela, kterým býval dřív :) Ten sborovej refrén mi sice do téhle pecky až tak moc nesedí, ale jinak je velice povedená a je to prostě Kabát!
Následující písnička je prostě skákací a vypovídá to i sám název - Kdo neskáče, není Švéd! Tvrdá, úderná, prostě do skoku a na koncertech určitě bude na dav pod podiem zabírat. No a nejlepší jsou Motörhead samozřejmě! :) Jedna z mých nejoblíbenějších je i závěrečná Mouse Decadence. Přiznám se, že když jsem ji slyšel poprvé, tak mě ten text dokázal opravdu upřímně rozesmát, to jsem si říkal, co to tihle současní dospělí Kabáti zpívají za pí*ovinu, ale o to víc se mi líbí, že právě tihle "dospělí" Kabáti mají pořád smysl pro to, udělat nějakou blbost, jako za mlada. Muzika asi nejtvrdší ze všech na albu a Vojtek, kterak tvrďácky zpívá o myšáčkovi, kterýmu ujela nožičky mašinka...to je fakt drsný! :-D Možná se tahle pecka bude někomu zdát jako nehorázná blbost, ale já v tomhle vidím ty starý dobrý Kabáty, kteří se nepárali s nějakým uměním a prostě tam naprali co se jim zlíbilo a bavili se nad tím. Takže za tohle u mě mají další plus a doufám že tuhle pecku vystřihnou i na koncertě!
Kabát
Na albu se nacházejí ještě dva bonusy, a to písničky k filmové pohádce pro dospělé, která se má jmenovat V peřinách. Musím říct, že i když jsou tyhle skladby tak trochu mimo obvyklej repertoár Kabátů, tak se mi postupem času velice zalíbily a patří rovněž mezi ty nejoblíbenější, který rád na téhle desce poslouchám. Peří prach a broky jsou tak trochu do zpěvu i do skoku, obzvlášť v závěru se svižně rozjedou a neztrácí to ten kabátovskej ksicht a Schody jsou naopak takovej romantickej cajdák s hodně povedeným textem a hodně dobře zpracovaný, kde se Špalek s Vojtkem výborně doplňujou ve zpěvu. Zase něco novýho, na oživení dobrý, ukázali světu, že dokážou složit i něco jinýho než hospodskou odrhovačku, a umí to dobře, což ocenila i kritika. Já jakožto zastánce jejich syrového stylu ale budu rád, když to na dalším albu budou zase staří dobří Kabáti, bez housliček a jiných těchto hudebních hostů :)
Banditi di Praga se tedy povedlo. Kdo čeká, že Kabáti budou hrát podobný styl jako v devadesátých letech je asi trošku vedle. Přece jen muzikanti stárnou a i ta muzika a technologie mají nějakej přirozenej vývoj, takže se není čemu divit. Navíc už mají spoustu novodobých fanoušků, kteří by asi kouleli očima, kdyby začali hrát trash metal, takže prostě tvoří muziku pro široké masy a vyplácí se jim to. Nejsou to žádný slaďárny o lásce, je to prostě pořád Kabát. Nechybí vtip, nechybí melodie a ani ta tvrdost. Na následujícím turné bych určitě uvítal co nejvíc skladeb z nové desky, bo když už se jede turné k desce, tak by se měly hrát nový písničky a zbytek rádiových hitů si ponechat třeba na letní festivaly. Samozřejmě by mě potěšilo, kdyby se živě odehrálo i co nejvíc těch hitů starších, ale kdoví, třeba Kabáti překvapí a zase nějakou raritku vytáhnou. Takže snad teď uvidíme tuhle kapelu hrát víckrát, než jen jednou do roka!
sdílet na Facebooku

Die Happy - Red Box

8. listopadu 2010 v 15:47 | RUDA
Die Happy - Red Box
Po dlouhé době mi zas padla do ucha kompletně celá deska a tentokrát od německé kapely Die Happy, která má v čele českou zpěvačku Martu Jandovou. Tvorbu téhle kapely sleduju už prakticky od jejích počátků, dlouho před tím, než se i u nás v ČR stala Marta díky Superstar populární, no a dovolím si říct, že tohle nový album, nesoucí název "Red Box" patří spolu s k tomu nejlepšímu, co zatím kapela vydala.
K tomu nejlepšímu řadím ještě jejich druhý album "Beautiful Morning" z roku 2002, no a "Red Box" se mu může právem vyrovnat. Oproti jiným albům mě totiž právě tyhle dvě baví od první až do poslední písničky a těžko zde najít slabší chvilku, protože ty pecky se mi prostě líbí a není důvod je přeskakovat.  Die Happy, zdá se, opět trochu víc přitvrdili a to je jenom dobře. Na dřívějších albech totiž už tak trochu nenápadně sklouzávali až do nějakých těch pop-rockových vod a teď se opět vrátili k té pravé rockové syrovosti, řízným kytarám a taky Martička začala trochu víc řvát, což dodává těm songům ohromnou energii. Marta Jandová je opravdu dokonalá rocková zpěvačka, umí si s hlasem pohrát, dostat ho do různých zajímavých poloh, má cit pro ty písničky a tam, kde je to třeba zpívá něžně, jinde se naopak nebojí přitlačit na pilu a pořádně zakřičet. Oproti jejím začátkům je opravdu znát, že se za ty roky hodně vyzpívala a tu kapelu svýma výkonama fakt posouvá stále někam dál.
Na Red Boxu opravdu není ani jedna písnička, která by se mi vyloženě nelíbila. Jediná, která mě ale baví asi ze všeho nejmíň je ta s názem "Bang Boom Bang". Sice docela nářezovka, ale něco mi tam chybí, prostě mi přijde tak nějak moc obyčejná. Další, která se docela vymyká konceptu alba je akustická "Anytime", ale o té nemůžu říct, že by mě nebavila, prostě je jen trochu jiná, než všechny ostatní. Je to ovšem taková oddychovka uprostřed alba,, takový zvolnění mezi vším tím nářezem a po ní už to zase odsýpá tak jak má. Album sice nezačíná nijakou vypalovačkou, ale i tak je song "Mezmerized" docela dobrým vstupem do "červenýho boxu" :) Sice v pomalejším tempu, ale docela tvrdej a s melodickým refrénem, kterej si po několika opakovaných posleších začnete zpívat spolu s Martou.
Na něj navazuje, řekl bych první hitovka, na kterou kapela určitě bude sázet a asi ho určí jako první singl a to je píseň "Dance for you tonight". Chytlavá a obzvlášť v závěru v refrénu Marta exceluje a v ten moment je ta písnička dokonalá. Prostě jasná aspirantka na hit. Nebudu tady vypisovat všehny písničky, snad jen vypíchnu ty, který se mi líbí ze všeho nejvíc a ta NEJ je pro mě rozhodně "Black Vicious Monster". To je to pravý, co chci od Die Happy slyšet a tady se mi líbí naprosto všechno. Úderný, perfektně odzpívaný, je tam cítit hodně tvrdosti i v Martině hlasu a je to zkrátka pecka!!! Takovej trošku návrat ke kořenům??:) Zpočátku se mi sice nejvíc líbila pecka "Survivor", která je taky hodně chytlavá, ale později ji výše jmenovaná docela trumfla. "Survivor" je mimochodem předělávka od Destiny´s Child, což jsem zprvu vůbec netušil, bo mě tenhle druh muziky nikdy nic neříkal, ale zase na druhou stranu mi ten refrén přišel už odněkud známej. Zjistil jsem to až později někde na Youtube, kde jsou obě verze a ta od Die Happy je samozřejmě mnohem povedenější  a údernější. Takže za tenhle cover palec nahoru.
Die Happy
Další věc, která stojí za zmínku je určitě "Stay with me", která na mě taky hodně zabírá a při poslechu si ji dokážu notovat s frontmankou, navíc ta muzika v kombinaci s tímhle textem mi příjde dost povedená. Mimochodem většině textů je docela dobře rozumět a to člověk nemusí být zrovna nijak převratnej angličtinář. I přesto, že má Marta skvělý nadání na jazyky a dost dobrej přízvuk, tak je docela dobře při zpěvu srozumitelná a člověk aspoň pochytí, o čem že ty písničky jsou. To je pak dostává úplně do jiné nálady, než kdybyste jen poslouchali změť nesrozumitelné angličtiny, jako u různých jiných anglicky zpívajích kapel.
Inu nářezovek a chytlavých melodických i skočných písniček se tu najde dost a opravdu se to dobře poslouchá kdekoliv a při jakékoliv náladě. Najdou se tu i pomalý balady, který by neměly chybět na žádným rockovým albu, a i ty se povedly. V písničce "Good things" se např. skvěle projevuje to, co už jsem zmiňoval na začátku - ve slokách Jandová zpívá velice něžně, ovšem v refrénu její hlas pěkně řeže do uší a je to velice povedená baladička. Ta poněkud smutnější přichází na závěr a nese název "Anywhere without you". Kdo zná osud Marty Jandové a zaposlouchá se do textu, bude mu asi už po pár slovech jasný, o čem ta písnička je...
s kapelou Die Happy
Album je opravdu docela pestrý, najde se tu i jedna krátká instrumentálka a opravdu mě baví od začátku až dokonce. Jen doufám, že o téhle kapele bude častěji slyšet i v České republice a že tady začnou i pravidelně vystupovat. Doufám, že sem příští rok opět zase na pár kšeftů zavítají a docela se těším, až ty nový songy uslyším i naživo.
sdílet na Facebooku

Nejlepší české rockové album?

12. února 2010 v 20:15 | RUDA
Kdysi jsem v rádiu slyšel jeden takovej pořad, kde hodnotili a seřazovali nejlepší rockový či metalový alba všech dob. Nepamatuju si všechny alba, který se v tom žebříčku objevily, ale na první dvě si zaručeně vzpomenu. Druhá tam skončila Metallica s albem Master of Puppets a na prvním místě vévodilo album The Number of the Beast od kapely Iron Maiden. S touhle volbou nezbývá než souhlasit, protože tyhle kapely a především tyhle jejich alba zásadně ovlivnily celosvětovou metalovo scénu, nějakým způsobem určovaly směr ostatním kapelám, objevily se na nich nesmrtelný a tzv. kultovní písně, který si lidi dodneška pamatujou a který, kdyby ta jistá kapela nezahrála na koncertě, tak by jim asi fanoušci zbořili podium :) Tyhle alba jsou zkrátka pojem...i pro mě!
Vzápětí mě však napadla myšlenka, jaký TO nejzásadnější bigbítový album bych asi vybral v rámci českých kapel. Přemýšlet jsem opravdu nemusel dlouho, bo mi automaticky naskočila jedna deska, která rapidně ovlivnila nejen mé dětství, můj budoucí oblíbený styl hudby, ale myslím, že i řadu ostatních českých bandů. Podotýkám, že se jedná čistě o můj subjektivní názor a řada z vás s tím nemusí souhlasit. Každý má přece jen to svoje, ale přesto jsem se na to snažil koukat tak trochu nezaujatě.

Jsem toho názoru, že takový to osudový album na české rockové scéně má na svědomí skupina Kabát se svým druhým studiovým počinem s názvem Děvky ty to znaj. To vyšlo v roce 1993, kapela ho údajně natočila během čtrnácti dní, což je na dnešní dobu úctyhodná doba. Nikdo se s tím tenkrát nepáral, nehledělo se na detaily a přesto přeze všechno z toho vyšlo perfektní dílo, který najednou určovalo styl všem ostatním rockerům a i v dnešní "moderní" době se pořád skvěle poslouchá a řada těch písniček už se prostě stala nesmrtelnýma a snad i "lidovýma". Sposta skalních fanoušků Kabátu dodneška považuje tohle album za to nejlepší, co kdy od kapely vzešlo a nezbývá snad, než jenom souhlasit. Dneska už by s tímhle materiálem asi díru do komerčního světa neprorazili, ale na tu dobu to bylo skutečně velice povedený. V tehdejší porevoluční době měly kapely podobonýh ražení velikej úspěch u lidí, ať už to byl Kabát, Tři sestry nebo Alkehol, najednou bylo strašně dobrý, když si mohli všichni hrát co chtějí, zpívat si o čem chtějí, o chlastu, o ženských, v textech se naráželo na mocný papaláše a o vulgární slova v nich taky nouze už nebyla. Všechno bylo povolený a nikdo se nemusel ničeho bát. Byl tu prostě najednou ten správnej prostor pro kalbu, pro obrovský koncertní mejdany a lidem se to líbilo.
Do toho přišel Kabát s tímhle materiálem, ve kterým je spojená tvrdá a řízná rocková hudba podpořená navíc o velice kvalitní texty basáka Milana Špalka, který byly místama sice ujetý, vtipný, ale přitom měly hlavu a patu, skvělej slovosled a měly co říct. Všechno tady do sebe zapadá. Jak syrový tvrdý kytary, tak texty podpořený o hulákavý sborový refrény a o tenkrát ještě typicky prohulenej a prochlastanej hlas Pepy Vojtka, kterej do toho tenkrát ještě tak správně rebelsky řval, že to bylo prostě celý takový...provokativní (asi je to to správný slovo:-)) a zároveň i takový "hospodský". Dneska už to prostě není ono. Pepík už má proškolenej hlas z muzikálů a zkrátka si dává pozor na to, aby to dobře znělo, stejně jako jeho spoluhráči, kteří si teď ve studiu můžou vyhrávat se spoustou zvuků. Tenkrát na to ani nebyli možnosti, ale i tak to nikomu nevadilo. To album totiž zní pořád moderně a úderně a rozhodně se o něm nedá říct, že už je to nějaká vykopávka. Přece jen 17 let ještě není taková doba ;) Myslím si ale, že "Děvky" se neztratí už asi nikdy!
Kabát je taky jediná kapela, která to na tomhle českým písečku dotáhla nejdál. O tak obrovských koncertech a tak velké návštěvnosti můžou ostatní jenom snít. Je to samozřejmě zásluha i schopných manažerů, kteří mají jistě velkou zásluhu na tom, že je dnes Kabát tam kde je, ale bez toho, aniž by Kabát tvořil kvalitní muziku a nabalil na ni takový množství fanoušků by to asi nešlo.
No a i když už jejich obliba začala růst od prvního alba Má jí motorovou, tak myslím, že tenhle fenomén odstartoval právě od alba Děvky ty to znaj, kde svoje kvality tehdá ještě začínající kapela jenom potvrdila a zařadila se na špičku české rockové scény, odkud už ji dodneška nikdo zatím nesesadil.
Deska se skvěle poslouchá od začátku až do konce a mě se u ní nestane, že bych nějaký track třeba úmyslně přeskočil, jako to dělám třeba u jiných CD. Je fakt nabušený od první až do poslení písně a baví mě celý, zároveň nedá člověku skoro ani na chvilku vydechnout, protože většina z těch písniček jsou fakt nářezovky a žádnýho cajdáku se tady nedočkáte.
Po vtipným Úvodu, kterej už musí asi každej Kabátí fanda znát nazpaměť přichází první vypalovačka Porcelánový prasata, která je na začátek jak dělaná a zároveň se taky hodí na otevírání koncertů, protože diváky zaručeně rozproudí. No a pokřik: "Tak jdem, proč ne? Všechno to robijem!", musí v každým posluchači vzbudit alespoň trochu dávku té správné "pařící agrese"! :)


Hned na to následuje další velká hitovka s názvem Opilci v dějinách, která už z názvu mluví o čem asi je. Podařenej vtipnej text se zapamatovatelným halekavým refrénem, podpořenej o skvělou melodii a jsem toho názoru, že v téhle písničce zaznívá asi nejlepší Kabátí sólová vyhrávka na kytaru, kterou kdy kluci nahráli. Tenkrát na to byl natočenej i docela dobrej videoklip, kterej vyhrával hitparády a prostě Opilci v dějinách byly bezkonkurenční.


Třetí v pořadí je hodně svižná pecka "o lásce", ovšem o takové té specifické Kabátí lásce. Tudíž jde opět spíš o srandu protože Kabát (až na menší výjimky z poslední doby) nikdy o tak "závažném" tématu jako je láska nezpíval a člověk si to snad u nich ani představit nedokáže. A i když je tenhle song nazvanej My jsme zamilovaný, tak v něm rozhodně žádný srdceryvný texty neočekávejte ;) V další pecce Aby tě rakovina se text už dotýká lehce závažnějšího tématu jako je přetvářka falešný přátelství a spolu s hudbou to celý působí docela až tak trochu temně.
V následující písničce, která dala název celýmu albu - tedy Děvky ty to znaj, se přesně odráží tehdejší život kapely. Je prostě o užívání, o tom, že se člověk s ničím nesere a taky je určitě ovlivněná původem kapely, neboť jak je známo kapela pochází z Teplicka, kudy vede nechvalně známá road E55 :) No a písnička je to taky skvělá, má ten správnej melodickej křiklavej refrén a dodneška se hraje na koncertech s velkým úspěchem.


Písnička, která na desce následuje, je prakticky napsaná na podobný téma. Užívání života, nebrat na nikoho ohledy a nenechat si do ničeho kecat a cokoliv přikazovat. Teď jsme svobodní a můžem si dělat, říkat a hrát co chcem. Tohle přesně jakoby chtěli muzikanti sdělit v písničce nazvané Pro nás už není místi v ráji. Rebelský a s již zmiňovaným provokativním Vojtkovým výrazem lehce uvěřitelný. Řada lidí si z toho určitě tenkrát vzala příklad! Jedinou pecku, kterou na albu neotextoval Milan Špalek je písnička Táhni dál, jejíž melodie se mi tehdá líbila úplně nejvíc a tuhle pecku jsem doslova žral :) Text, kterej je o tom, že se člověk nebojí ani vlastní smrti, má na svědomí tehdejší Vojtkova manželka a myslím, že se jí skvěle podařil. Některý slovní obraty člověk prostě jen tak nevymyslí: "Byl jsem tam jednou a to v delíriu,to vám byla nuda chcíp tam pes. Flašky a ženský tam nemaj díru, byl bych vůl kdybych tam lez." Dokonalý! :) Kabát se nebál v textech zkritizovat ani tehdejší mocipány a papaláše a žádný téma mu zkrátka nebylo svatý. Písnička Už jsou zase na koni je toho důkazem. Žádná velká hitovka to sice není, ale tehdy byla taky hodně úspěšná u lidí. Pomyslnej přelom alba a takovej oddych od toho všeho nářezu přináší posluchači dvě kratičký a jednoduchý skladbičky nazvaný Jack Daniels 1 a 2, což je prostě jedním slovem prdel, kterou si kapela zařadila na desku a tuhle tradici dodnes dodržuje. Hudba je hlavně o zábavě a kdo ji bere zas až moc vážně, tak by se z toho musel zbláznit. Fanoušky tyhle blbinky určitě vždycky potěší. V té době to byl ale celkem ještě nezvyk a myslím, že Kabáti jsou v tomhle průkopníci.
Druhá půlka desky začíná peckou Óda na konopí a i když mě tehdá nějak moc nebavila, tak teď jsem jí docela přišel na chuť. Kapela ji dodneška občas ráda hraje na koncertech a nechyběla ani na velkým koncertě na Vypichu. I když bych místo ní možná radši slyšel některý jiný pecky z téhle desky, tak budiž. Poslouchat se určitě dá a můžeme být rádi, že z téhle éry občas aspoň ještě něco vytáhnou.


Jednou z těch, kterou bych rád ještě naživo někdy na koncertě slyšel je třeba právě písnička Joint! Tohle je hodně povedená a úderná pecka, která z tvrdě znějícího a agresivního úvodu přechází do rychlejšího, až metalovýho tempa, kde Vojtek chrlí text jako salvy z kulometu a má to celý prostě říz a spád. Určitě jedna z nejlepších a zároveň nedoceněných písniček na desce. Škoda, že na ni kapela a asi i fanoušci zapoměli. Kabát už je ale dneska prostě jinde a pokud jim dávalo na Vypichu zabrat hraní pecky Má jí motorovou, tak s tímhle nářezem by asi taky už měli problémy :(
Další písnička, kterou Kabát pojal taky tak trochu legračně má původ v kreslené postavičce Rudy Pivrnce od známého kreslíře Petra Urbana, kterej zároveň stvořil i povedenej obal alba no a stal se z ní taky docela už kultovní hit, na kterej dneska už bohužel kapela taky zapomíná. I na tuhle písničku byl pořízenej videoklip a v něm je prostě tahle kapela (alespoň v té době) jako doma. Všude pivo, zahulená paluša, Vojtek rozhazuje rukama jak splašenej...joo to byla doba :-D

(...řada lidí si někdy myslí, že moje přezdívka má původ právě v Rudovi Pivrncovi, ovšem není tomu tak. Pravda je někde jinde:-))

Album pomalu finišuje už patnáctou skladbou (na albu jich je 18 - toho už se dneska nedočkáme) nazvanou Hej moralisti a je to prostě rovněž výsměch všem těm, kteří hledí na nějaký konvence, nesutále by poučovali a pomlouvali a přitom nemají zametený ani před vlastním prahem. Téma tudíž stále aktuální...a to ještě tehdá neexistovaly bulváry. Šestnáctá skladba je tak trochu ze života :) Prostě o tom, že děvčata naivně čekají na lásku, místo toho příjde ten jejich princ, přefikne je za zastávkou a pak jim řekne:"Na lásku skoč si holka večer do kina"! Holt Tak to má bejt! :-D Občas krutá realita, ovšem všechny texty na téhle desce jsou fakt výstižný a pořád aktuální.
No a jak se praví - to nejlepší na konec. Na téhle desce to skutečně platí a poslední dvě pecky na tomhle albu ke Kabátu prostě neodmyslitelně patří a patřit budou. Kultovní Žízeň - stačí vyslovit název a každý už hned ví o co jde. Každá kapela má prostě jednu významnou písničku, na kterou kdyby během koncertu zapoměla, tak by ji nepustili fanoušci z podia. U Kabátů je to prostě Žízeň a lidi si ji pokaždé musí vyřvat jako přídavek, bez ní by to prostě nešlo. A stejně jako je osudový album Děvky ty to znaj, tak osudová písnička je rozhodně Žízeň. Přemýšlel jsem nad tím, proč to tak je, není to přece zas až tak závratný dílo....ale je to prostě o tom, že je to jednoduchý, každej si může zařvat to svoje: "Žííízeň, ajajajajaj" a přitom se to téma týká každého průměrného českého alkoholika...takže asi proto. Navíc ten text je taky dost dobře pojatej. Už jste měli někdy podobnou nemoc jako žízeň? :) (Ofiko klip TADY!!!)


No a přichází úplnej závěr. Moderní děvče. Tahle písnička měla být na albu zařazena jako závěrečná blbinka (ostatně tuhle tradici Kabát dodržoval na většině svých alb), ovšem u lidí tak zlidověla, že prostě patří k dalším povinným skladbám, který už Kabát prostě vždycky musí zahrát. Tahle písnička většinou každej koncert uzavírá a bývá to vždycky velkolepý. prostě hymna každýho kaliče. No řekněte sami, kdo z vás si s bandou někdy nezazpíval to známý: "Denně vožralej, denně vožralej..."?! ;) Taky už celkem kultovka. Na albu sice má trošku jinou podobu, než jakou ji kapela hraje dnes - úvod zpívá Vojtek trošku přitepleným hlasem a až v půlce po menší pauze se písnička pořádně rozjede na ty správný grády. Na koncertě na ni lidi skáčou už od začátku :) Ale je to ta správná pecka, která vždycky zaručeně rozeskáče celej stadion a snad i ty, kteří se za celej koncert ani nepohnuli :)


No a tak jsem se tu tedy lehce rozepsal o albu, který už sice není vůbec aktuální, ale pro můj hudební vývoj a myslím, že i nejen pro moji generaci rockerů tohle album bylo fakt docela zásadní. Každej z nás určitě má to svoje. Máte stejnej názor anebo se mnou nesouhlasíte? Kldině napište do komentářů, jaký album podle vás nejvíce ovlivnilo českou rockovou scénu. Docela by mě to i zajímalo ;)

Daniel Landa - Nigredo

21. července 2009 v 17:00 | RUDA
Na novou desku Dana Landy se čekalo hodně dlouho. Měla být venku už někdy na rozhraní března a dubna 2008, ještě před jeho velkolepým turné Československo, ovšem dočkali jsme se jí až začátkem června roku 2009. Bylo vidět, že Dan na ni hodně zapracoval a určitě nechtěl vypustit ven hned tak něco, s čím by později nebyl spokojenej. Na "československém" tour loni už přeci jen nové písně zahrál, ovšem většina z nich za ten rok prošla určitými změnami a skoro žádná nezní na desce tak, jak jsme ji měli možnost slyšet na koncertech.
Některé z nich hodně poteměly, některé přitvrdily, některé dostaly uplně nový nádech i s textovými změnami a celé to zní prostě naprosto jinak. Na většinu těch změn jsem při prvním poslechu, přiznám se, nereagoval moc radostně, protože člověk už přece jen měl trochu naposlouchaný ty koncertní verze a to srovnání se prostě pořád bude nabízet i v tomhle mým zhodnocení. Když se od toho ovšem člověk oprostí, tak v globále je ta deska hodně povedená. Není to ovšem určený pro poslech někde u piva nebo na pařby, ale je to už spíš taková ta deska pro náročnějšího posluchača :) Člověk tady musí hodně vnímat texty, bo především v nich je Landova síla a pomocí nich se snaží lidem něco sdělit. Není to prostě nic ve stylu "včera jsem se vožral jako starý prase..." a "johoho budem kalit do rána" :) Tahle deska je hodně temná a je vidět, že to je úmysl. Předchozí verze písniček totiž vyznívaly trošku víc optimisticky, byly tam veselejší rytmy, znělo to tak jaksi víc písničkářsky, kdežto teď je to opravdu jedno velké "Nigredo"! Kdo trochu víc Landu sleduje, tak ví, co za poslední rok od výše zmiňovaného turné asi prožíval a na těch písničkách je to fakt znát. Je to hodně osobní deska, asi nejosobnější, jakou kdy vydal...zároveň taky asi nejtvrdší a nejtemnější. To o něčem svědčí.
Vše nakonec uvádí na pravou míru sám Landa už v úvodním, tak trochu netradičním písničkářském "Prologu". Tady vysvětluje trochu s humorem sebevlastním a lehkou dávkou ironie události za poslední rok v jeho životě, zároveň už na začátku desky radši uvádí na pravou míru některé pojmy, za které by mohl být opět těžce zkritizován svými odpůrci a je z toho tak trochu cítit opět lehká provokace. A to se mi líbí. Prostě si jde dál svou cestou, ví že má hodně příznivců a nějakých pár pisálků, kteří budou nadále hledat špínu na každým jeho počinu mu v tom stejně nezabrání. Prolog myslím hodně výstižný a podařený.
Druhou...nebo spíše první "plnohodnotnou" písní na albu je ta s názvem "Waltr, Tommy, Ute & Marry". Mám dojem, že tahle píseň je jediná, která neprošla žádnými většími změnami a dá se to vysvětlit snad i tím, že se tak osobně přímo Landy až tak netýká. Příběh o dvou letcích za druhé světové války a o jejich holkách, který tam na ně dole někde čekají, ovšem do hry ještě vstupuje zubatá, která už se v názvu písničky neobjevuje.... Tak trochu návrat do období alba "Pozdrav z fronty".
Když jsem slyšel v rádiu první avizovaný singl z Nigreda "Nad Afghánistánem", znělo mi to dost divně a říkal jsem si, že na té desce určitě budou lepší songy pro rádia než tenhle. Písnička ovšem taky prošla aranžerskými úpravami a na desce zní zase o malinko jinak než v původní verzi. A tohle byla asi první změna, kterou jsem přijal fakt pozitivně. Dan ji hodil do trošku více veselejších a tanečních rytmů a hned to zní líp. I když to nemá být asi uplně veselá píseň, tak na mě tak prostě alespoň hudebně působí a vždycky, když si ji pustím (a pouštím si ji rád a často) tak mě to hodí do takové správné nálady. Trošku experiment v jeho tvorbě, ovšem povedený.
Následuje "Veselá písnička", ovšem ten název je jedna velká ironie, protože není veselá ani trochu :) Asi nejtemnější věc na desce a řekl bych že i nejzdařilejší. Landa se tu projevil opravdu jako dokonalej básník a témata jako strach, pýcha nebo závist sem zaobalil do opravdu perfektní formy. Některým profi-hudebním kritikům se to možná zdá kýčovitý, mě to ovšem příjde dokonalý a řekl bych, že málokterej textař by tohle dokázal složit tak dobře a zároveň, aby to posluchači i něco dalo. Mě při poslechu téhle písničky běhá často mráz po zádech....nevim, jestli su divnej nebo jestli tu muziku nějak moc prožívám, každopádně to na mě tak působí a troufám si říct, že je to zatím asi nejzdařilejší Landovo umělecký dílo!
"1968" - na koncertech velice silná píseň, která spoustu lidí dojímala, na desce opět trošku pozměněná, když kromě intimně znějící akustické kytary přibývají v závěru další hudební nástroje. Na turné, spolu s ostatními novými písničkami, zněla skvěle. Kdyby byly zachovány původní "neofolkové" verze ostatních písniček i na desce, zapadala by sem "1968" skvěle. Teď mi sem prostě nezapadá ani trochu, protože kromě úvodního akustického "Prologu" nemá s tvorbou na Nigredu nic společného. Nehodí se mi prostě celkově do té atmosféry té desky a je to škoda, protože je to písnička jinak moc pěkná. Na nově znějícím Nigredu ale asi být zařazená neměla a zasložila si být na nějakém jiném počinu, kde by určitě vynikla.
Nejsvižnější peckou na albu je jednoznačně píseň "Jen ať to sype!", která pojednává o Landově druhé lásce a to jsou závody rally. No a mě, jakožto velkého příznivce rally samozřejmě těší, že Dan na tohle téma písničku složil a tak trochu tenhle krásnej sport zároveň i propaguje nějak jinak, než reportéři našich komerčních televizí, kteří dojedou na rally jen v případě, když se tam stane nějaká tragedie. Pravda - Landova poslední propagace rally taky nedopadla nijak slavně, když roztřískal loni auto na Šumavě, což se taky objevuje na obalu téhle desky, ale přežil, jezdí dál, složí si o tom písničku a dokazuje, že není žádnej sráč. No a písnička se mu myslím docela povedla. Jednoduchá, žádný sraní, chytlavej refrén, kterej jsem dlouho dostával z hlavy a rytmus ve stylu staré dobré "Dvěstě v městě..." , prostě dobrý.
"Malá díra v hlavě" je taky docela silná písnička. Taktéž prošla velkýma změnama, zpomalila, přitvrdila, ale celkové atmosféře písničky to možná i prospělo. Téma u Landy opět tak trochu podobné - totiž o odhodlání a touze, o tom, že se člověk nemá vzdát, i když už se zdá být všechno ztracený. A zároveň taky o lásce. I když hlavní hrdina písně prostě někde v lese chcípá, je pevně odhodlanej ještě doplazit se za svou milou a přežít. A Landa ví o čem píše a proč tyhle texty píše! I když podobná témata v několika jeho písních zazněla, má si z nich člověk stále co vzít.
Další z chytlavých pecek je "Eurosong". Ten mě chytl už na koncertě a i když ho Dan taktéž překopal, baví mě stále. V původní verzi ta pecka zněla víc punkově, syrověji a byla prostě super v tom, jak byla krásně jednoduchá. Na desce opět přibyly aranže, dostalo se na banjo a trubku, což tu písničku trošku zesměšňuje, ale to byl asi záměr, bo celá ta písnička má být jedno takové velké zesměšnění a to konkrétně Evropské unie a takové té komerční globalizace. Je to zároveň první píseň, kterou tento zpěvák zpívá v angličtině...nebo spíš v "čechoangličtině", což je samozřejmě taky úmyslem a jelikož se o Danovi ví, jak velkým je vlastencem, je jasný, na co chce v téhle písni poukázat. A člověk nemusí být zrovna žádný zdatný jazykář, aby těm slovům neporozuměl ;) Jo, "Eurosong" patří mezi mé nejoblíbenější na téhle desce.
Nejvíc na pochybách jsem byl u písničky "Odplivnutí". Název výstižný, ale mám pocit, že to, s jakou lehkostí využil úvodního "Prologu", tady touto písní lehce degraduje. V téhle písni totiž vrací úder všem těm novinářům a kritikům, kteří na něj hážou špínu a fakt se s tím moc nepáře. Je jasný, že ten tlak na něj musí být neúnosnej a potřebuje to ze sebe nějakým způsobem i ventilovat. Je to hudebník, takže proč né pomocí písně?! Na to má svatý právo a tohle odplivnutí si klidně může dovolit. Obávám se ale, že to bude jen další voda na mlýn těchle kritiků a zase se budeme dočítat, jak "Landa brečí ve svých písních..." apod. Hudebně mi hodně připomíná písničku "Smrtihlav" a ono to má vlastně společnýho i víc věcí. Poslechově mě ale, přiznám se, zas tak moc nebaví. Tohle je prostě jen čistě Landova písnička! Chápete jak to myslím?! ;)
No a finální a zároveň titulní píseň "Nigredo"??? Opět musím srovnávat s tím koncertem a tahle nová verze písničky mě prostě zklamala nejvíc. Tam to pro mě byl tenkrát hit na první poslech se silným refrénem a prostě jsem si říkal, že to je pecka jak blázen...a vono néé. Na desce opět hozený do černé temnoty a myslím, že tuhle Dan předělal nejvíc ze všech. Dokonce v refrénu použil hudební podklad z písně "Dámě mého srdce", která taky na Československu zazněla, ale na desku už se, snad i díky téhle překopávce nedostala. Přijde mi to jako velká škoda, protože jsem se na tu písničku ve studiové verzi fakt těšil a ono přišlo něco uplně jinýho. No nevadí. Každopádně když se od toho srovnání odpoutám, tak je ta písnička jako fakt taky hodně dobrá a moc pěkná, když ji teď tak poslouchám. Má něco do sebe a zároveň dobrou atmosféru, obzvlášť ve slokách...akorát ten refrén mi tam prostě nějak neštymuje no :o)
Celkově se myslím Landovi deska povedla. Je vidět, že na ní hodně zamakal a záleželo mu, jak to ve finále nakonec bude znít. Na téhle desce nejsou vyloženě hity, který by asi hrály rádia a jiná media, zároveň to asi taky nebude deska, která se bude přehrávat někde na společenských akcích z repráků. Dan do ní vložil opravdu kus svojí osobnosti, ještě více než na deskách předchozích, a kdo se o něj zajímá jako o člověka, o jeho činnosti a něco si z jeho tvorby snaží vzít, ten bude jistě spokojen. Ti kdož čekali nářezovky ve stylu "Jó ulice" budou asi stoprocentně zklamáni. Já se zařazuju k těm spokojeným, i když jsem od té desky po shlédnutí posledního turné původně taky čekal něco jiného :)

Doga - Karikatury

3. června 2009 v 14:02 | RUDA
Neustále se po mě požaduje jakási "recenze" na nové album skupiny Doga - Karikatury, jako kdybych snad já byl nějakej odborník :) Ano, o tomhle skvělým novým albu se tu rád zmíním, ale hned na úvod bych rád upozornil, že se jedná čistě a jen o můj subjektivní názor, který tady nikomu nevnucuju a se kterým se mnou řada lidí může a taky nemusí souhlasit. Ostatně od toho tady máme možnost diskuse pod článkem ;)
Desku už mám docela řádně naposlouchanou. Od prvního poslechu až do dosavadní doby jsem na některý písničky docela změnil názor a hned ze startu říkám, že je v globále hodně povedená. Hlavně tedy hudebně! Chlapci ve většině písniček výrazně přitvrdili, což jistě řada skalních fanoušků náležitě ocení. Zvuk už není tak uhlazenej jako např. na předchozím albu, naopak se kapela vrátila ke starým dobrým syrovým kytarám a taky Pepsiho basa se mi na poslech zdá trochu ostřejší. Většina pecek je svižná se zpěvným refrénem, na který se dá na koncertě dobře zaskákat. Slabých kusů je tady tentokrát skutečně málo.
Začněme zkraje :) Hned první věc je podle mého názoru uplně nejlepší z celého alba. Mám ji nejradši a dokáže mě svou atmosférou docela dobře vyhecovat. Text pojednávající o thaiském boxu, ve kterém Izzi našel zálibu, se mu opravdu povedl a dle tohoto tématu píseň také nese název "Muay-Thai". Úderná, tvrdá, skvělý kytary...prostě tahle se hodně povedla. V této tvrdší poloze to Doze hodně sluší. Už když se na "bestoffce" objevil "Cannibal", říkal jsem si, že v tomhle stylu by mohli pokračovat i na řadovce no a touhle úvodní peckou na Karikaturách mě teď opravdu hodně překvapili. Není to žádná tradiční halekačka a zní to už opravdu moderně. Doufám, že ji brzy začne Doga prezentovat i na koncertech.
Druhou písní s názvem "Baron Prášil" už se to ale zase vrací do starých kolejí. Svižná,veselá písnička se zpěvým melodickým refrénem, dobrá pro každou náladu. Nemohu si to odpustit, ale textově jako by byla šitá na míru jednomu našemu kamarádovi ;o))
S následující písní "Popojedem" jsem měl zezačátku trochu problém. Měl jsem ji prostě jako za jednu z nejslabších věcí na albu. Něco mi v ní prostě chybělo nebo nesedělo. Za prvé už ten popěvek v refrénu mi připadal jako z repertoáru nějaké zábavové kapely, za druhé se mi zdálo, že to tam Roman ve výškách točí už trošku přes závit.... pak teda jsem si říkal, že kdyby to bylo možná v rychlejším tempu anebo sborově nazpívaný, vyznělo by to určitě líp, ALE...! Po častějším poslechu si říkám, že to není zas tak špatný a je to píseň dělaná hlavně na koncerty, kde ji budou sborově zpívat davy. Ten refrén je fakt vtíravej a nepochybuju o tom, že to na široké masy bude zabírat a stane se z toho letní festivalový hit. No a poté, co nám ji kluci předvedli naživo ve Zlíně se mi to jenom potvrdilo. Skákali jsme na to a hulákali jak blázni.. takže já vlastně proti této písni nemůžu říct křivého slova! :o)
"Jack Bond" je asi jediná taková pomalejší šlapačka na uklidnění, řekněme takový klid před bouří:) Musím se přiznat, že dodneška mi trošku uniká smysl textu v refrénu, ale písnička to jinak neni vůbec špatná. Nevím ovšem, zda nějak extra zabere u lidí. Jako jedna z těch klidnějších by se hodila spíš pro radia. Mě se ale začíná líbit čím dál víc a třeba včera jsem si ji nevědomky pobrukoval při nákupu v hypermarketu :)
S pátou peckou s názevm "Máme to stejný" se album znovu rozjíždí a od této chvíle už se poslouchá jedna radost. K téhle písni jako jediné napsal text Petr Šiška. Od něj jsme sice zvyklí na trošku jinačí témata, ale zase trochu změna. U Dogy ovšem změna žádná. Ta o záležitostech s ženskýma prostě bude zpívat furt ;) "Máme to stejný" je prostě taková veselá kytarovka, která navodí dobrou náladu už od začátku a určitě nikoho neurazí. U mě osobně to navozuje takovou "letní" náladu...prostě uplně vidím jak na to paříme někde venku na festiválku :)
A přichází "16 válců", rozhodně nejrychlejší pecka na desce. Otextovaná Alešem Brichtou, podobné téma jako u písně předchozí, nářez jako prase :) Nemá to chybu, podobná vypalovačka jako např. "Holka samosexuál" z tvorby dřívější. Tentokrát ovšem ještě tvrdší. Co víc k tomu napsat? Prostě dobrý!
"Holky v rozkvětu" se mi líbily hned na první poslech už když to kapela vyvěsila jako ukázku na web. Tahle písnička má prostě spád, je chytlavá, jednoznačná hitovka! Následující "Phoenix" je další z těch tvrdých a je asi zároveň nejtemnější věcí na albu. Skoro jako z období alba "No a co!", kdy Izzi s Mrňusem působili v Törru. Tady se text Romanovi opravdu hodně povedl. Není to žádná z jeho obvyklých rýmovaček, ale opravdu text o něčem pojednávající a tak trochu se skrytým tématem. Ve zpěvným refrénu už ale myslím každej odhalí o co tam jde. Povedená věc! A to sólíčko v závěru je ještě povedenější :)
"Poslouchejte zpěvy jo?!" - touhle větou začíná další písnička nazvaná "Karlík". Je nutné ty zpěvy opravdu dobře poslouchat, protože pak si povšimnete (myslím, že i bez toho, aniž by vás na to někdo upozornil), že zde nezpívá samotný mistr Izaiáš, ale že si tady střihnul duet s dalším skvělým rockovým pěvcem Alešem Brichtou. A není to žádná metalová vypalovačka, nýbrž takový "srandasong" nahraný na akustické kytary, se kterými to Doga, jak je známo, taky velice dobře umí. A je to fakt dost dobrý. Veselej text tak trochu parodující Kabátí diskohit "Láďa", bez újmy zde nezůstane ani jejich frontman Pepa Vojtek... no prostě prdel :) Doufám, že tohle budou kluci prezentovat alespoň na svých unplugged koncertech, třebaže i bez Brichty, ale tahle písnička má fakt sílu a nikoho určitě nenechá jen tak v klidu. Rozhodně se dá zařadit k jedněm z vrcholů alba, i když je stylově uplně někde jinde.
K těm bych zařadil asi i následujícího "Kacíře". Izzošovo "héééééééj" je tady prostě perfektní :-D I další Brichtův text, kterým obohatil tuhle píseň, nemá chybu. Dalo by se to nazvat jako taková "modlitba pro rockery" :) Taky ji rád poslouchám a je to opět ta z těch tvrdších a údernějších.
S písní "Hey poslouchej" jsme měli s kamarádama taky zezačátku trochu problém. Ono je to sice asi taky braný jako prdel, ale dávat do textů jména svých sponzorů už nám přišlo trochu ujetý. Ale budiž, to zas není žádnej problém, když se nad tím člověk trochu povznese :) Tahle písnička by se ovšem v klidu dala nazvat "Nejsem rozumnej 2" :) Nevím, zda to byl úmysl či nešťastná náhoda, ale je prostě stvořená podle stejnýho vzorce. Kdyby si člověk jen přehodil texty mezi písničkama "Hey poslouchej" a "Nejsem rozumnej" z předchozího alba, velký rozdíl by asi nespatřil. V obou případech je to taková Izziho "zpověď" se stejnou frekvencí slov a halekavým melodickým refrénem. Tím nechci říct, že to je píseň špatná, ovšem trošku to smrdí vykrádáním sebe samotných. Na pařbu dobrý ;)
To už se album pomalu chýlí ke konci a přichází tradiční ploužák od Dogy s názvem "Tak proč se to ztrácí". Tyhle pomalý věci Roman skládat prostě umí a klobouk dolů před touhle písní. Je rovněž nahraná na akustické kytary a je to rovněž duet, tentokrát však s Petrem Jandou z Olympicu, v jehož studiu se Karikatury nahrávaly. Řekl bych, že s každým albem kvalita těchle pomalých pecek u Dogy roste. Naposled to byly vynikající "Hvězdy zhasnou", tentokrát je to ještě o krapet lepší, řekl bych. Zatím asi nejcitlivější ploužák od Dogy, perfektní Izziho vokály v závěru - dobré jak cyp. Šla mi z toho husina :)
Poslední (nebo asi předposlední) věcí na albu je "Producent". Podle mě už vcelku zbytečná píseň. Hudební základ perfektní, ale slušelo by mu určitě lepší otextování. Tohle je evidentně ušitý na poslední chvíli ve studiu, kdy už došly nápady, tak se napsal text na producenta George Eriče. No... berme to spíš jako legraci :)
Jako bonus, a tedy čtrnáctý track je zde zařazena píseň "Geny", která už se sice objevila na výběrovce, ovšem má potenciál velkýho hitu a kapela nechtěla, aby se na ni zapomělo, neboť ne všichni poslucači si "best off" koupili, takže tady se "Geny" připomínají ještě jednou. Zároveň asi stále budou sloužit jako pilotní singl k celýmu albu, neboť klip, kterej jsme k němu loni natáčeli zůstal jaksi málo využit a bylo by asi škoda ho víc neodprezentovat, takže se o to pokusí ještě jednou.
Závěrem: Karikatury se Doze velice povedly. Je to zase jakýsi návrat k tvrdším kořenům, ovšem tentokrát zase s modernějším zvukem a zní to prostě ještě líp. Osobně oceňuji tvrdší pecky jako např. dřívější "Cannibal" a nebo nynější "Muay-Thai", "Kacíř" či "Phoenix". Takhle jsme Dogu dřív moc neznali a podle mě by se tímhle směrem mohla dál ubírat. Samozřejmě, že většina fanoušků je zvyklá spíše na ty popěvkový věci, který tady taky nechybí, ale je fajn,že je ta deska zase trochu růozmanitější. Možná jen témata textů by se dali občas obměnit. Objevují se v nich totiž neustále většinou ženský a kalení. Je jasný, že je to Izziho život a vlastně život všech rockerů, ale když se přeci jen objeví text na nějaké jiné téma jako např. u výše zmiňovaných pecek,tak to jejich muziku mnohem více obohatí.
Doga se tedy rozhodně nemá za co stydět a myslím, že tohle album by ji mohlo pošoupnout zase někam výš. Uvidíme. Do českých rádií to určitě nebude, ale rockový fanda to jistě náležitě ocení.

Kubíka zaujalo....

26. listopadu 2008 v 19:27 | RUDA

Guns´n´Roses - Chinese Democracy

O tomhle albu jsem se všude dočítal, že to bude určitě hudební událost roku a že si z toho všichni sednou na prdel. Událost to určitě je, neboť se na tuhle desku čekalo dobrých 15 let, furt se to několik roků odkládalo a najednou to teda už konečně vyšlo. No nedalo mi to a ze zvědavosti jsem si to musel taky poslechnout, abych věděl, na co že tak světoborného celý svět čekal. Říkal jsem si: "Poslechnu a přinejhorším to zase smažu… o nic nejde". Ale bacha! :)
Zezačátku musím napsat, že jsem Guns´n ´ Roses nikdy nijak moc přehnaně neposlouchal a posledních pár let jsem o ně skoro nezavadil. Ovšem jejch nejlepší tvorba poznamenala mé dětsví a v dobách, kdy mi bylo nejakých 6-7 let byla tahle kapela na vrcholu. Pamětníci si jistě vzpomenou na slavný hity jako např. Live in let die, Yesterdays, "terminátorovskou" pecku You could be mine, slavnou píseň Knockin´on Heaven´s door, což je asi od téhle kapely nejslavnější a nejpovedenější předělávka téhle klasiky. Nezapomenutelný jsou především jejich pomalé songy jako November rain nebo Don´t cry, přičemž hlavně druhá jmenovaná je podle mě jednou z nejhezčích rockových balad všech dob (hned po Nothing else matters od Metalliky :o)). No a na tyhle jejich slavný pecky já už jsem skoro zapoměl, ovšem díky novýmu albu jsem G´n´R znovu objevil a vrátil se k nim. A je to super :)

Novinku jsem si pustil do uší jednoho pozdního večera s takovým tím: "Co to teda bude?!" :) no a hned od z
ačátku jsme si říkal, "vždyť ono to není vůbec špatný". A čím víc jsem se do toho začal zaposlouchávat, tak se mi to začínalo čím dál víc líbit. No a jak deska gradovala a blížila se čím dál víc ke konci, tak přicházely stále lepší a lepší kousky a to už jsem si říkal, že to je kurva dost dobrý! :o) Na albu není moc ostrých vypalovaček, ovšem největší sílu na něm shledávám právě v pomalejších písních, kterých je tady haba kůůk :) Nevim, asi jsem zrovna byl v takovým rozpoložení, že mi přišly docela silný a u některých se dostavil i takový ten pocit mrazení v zádech, kdy si uznale říkáte, že tohle se fakt povedlo. Některý písničky (zvlášť ty z těch posledních v tracklistu) jsou hodně emotivní a na albu jsem neshledal žádnou, která by mě vyloženě nudila. Možná to přijde časem. Teď se mi ta deska prostě líbí! Nebudu to tady do podrobna rozebírat jako obvykle, to ani nebyl úmysl tohodle článku, jen jsem chtěl prostě napsat, co mě zrovna teď zaujalo.
Nejde ovšem asi srovnávat dávnou tvorbu téhle kapely se současností. Za prvé z původní sestavy zbyl jenom zpěvák Axl Rose, jehož charakteristickej nakřáplej hlas tuhle kapelu udělal tím, čím je (nebo byla?), za druhé je nová doba, zvuk je modernější, aranže jsou modernější, všecko to zní docela jinak než v dobách jejich největší slávy. Kdo se od tohohle srovnání oprostí, tomu se nová placka asi bude hodně líbit, kdo ne, ten to nejspíš bude považovat za vyumělkovanej komerční shit, kterej nemá s touhle kapelou vůbec nic společnýho. Pro mě to propadák určitě není a nějakou dobu si tohle album asi budu sjíždět, musí na to být ovšem nálada. (btw. Nejlíp se mi to poslouchá v noci před spaním.) Nic jsem od toho nečekal, ale příjemně mě překvapilo a kvůli tomu tady taky o něm vůbec píšu. Album roku to pro mě ovšem zdaleka není, na to aspirují jiní favorité ;o)

Jináč celý tohle nový album si můžete uplně bez problémů pustit TUTAJ!!! :)

Metallica - Death Magnetic

13. září 2008 v 16:56 | RUDA
Po celém světě dlouho očekávané nové album skupiny Metallica je konečně venku a jelikož i mě udělalo celkem velkou radost, tak si dovolím tady o něm něco hezkého napsat. I když nové CD oficiálně vyšlo teprve včera (12.září), tak já už ho sjíždím víc jak týden a za tu dobu už ho mám celkem řádně naposlouchaný, abych ho mohl nějak zhodnotit. Asi si nebudeme pokládat otázku, jak je to v dnešní době možné, že?! ;o)
Album Death Magnetic na sebe nechalo čekat dlouhých pět let, o to lepší však výsledek je. Je vidět, že si na tom pánové muzikanti dali setsakramentsky záležet a písničky vychytávali do nejmenších detailů. Nejlépe mi poslech téhle desky vynikne, když si ji pouštím do sluchátek, kde člověk slyší všechny tóny a zvuky, který jinak v té ostatní "špíně" zůstanou skrytý. Je na ní opravdu spousta skvělých nápadů a kytarových riffů, u kterých mi fakt mnohdy i srdíčko zaplesalo! :) Leckterým kapelám by tenhle materiál postačil i na tři desky, ovšem Metallica z toho všeho poskládala skutečný hudební příběhy plný zvratů a perfektních gradací v závěru. Že nejde jen o nějaký jednoduchý písně dokazuje i stopáž v tracklistu, kde najdete většinu skladeb dosahujích kolem sedmi minut a více. A přestože jsou tak dlouhý, tak rozhodně nenudí, protože jak už jsem psal výše, v každé z nich je obsaženo několik hudebních nápadů a není to jen klasické kolovrátkové omýlání typu "sloka - refrén - sloka"!
Metallica se na tomhle albu opět vrátila do starých kolejí, což určitě mnoho skalních fanoušků potěšilo, protože předchozí album St. Anger se poněkud dosti vymykalo dosavadní tvorbě a u veřejnosti nebylo přijato zrovna moc dobře. Death Magnetic je ovšem zase úplně jiné a je to opět ta stará dobrá Metalica, ovšem s podstatně lepším zvukem. Album je nabitý energií a silnými tóny, který fakt rád poslouchám.
Na CD se nachází 10 nových skladeb, z nichž za vrchol alba považuju sérii tří po sobě jdoucích písniček a ta začíná na tracku č. 3 s názvem "Broken, Beat & Scared", což je nadupaná šlapačka s perfektníma riffama a podařeným refrénem. Taková ta správná agrese z ní přímo číší :) Následuje klasická "metallicovská" skladba "The Day That Never Comes", která se mi hodně zalíbila už od úvodních tónů. Je to prostě ten typ písně, která se mi od Metalliky líbí nejvíc, když začne pomalým vybrnkávaným začátkem s příjemnou melodií a pak postupně graduje až do závěrečné smršti. Zprvu jsem si říkal, že ten rychlej závěr bych v klidu vynechal a rozdělil to na dvě písničky, z nichž ta pomalá část by jistě byla výborná balada. Ovšem čím víc to člověk poslouchá, tak už mu to sedí jako celek a je to opravdu dosti dobré. Sice už tenhle typ písně pro některé skalní fans může působit tak trochu sebevykrádačsky, když se podobá takovým klasikám jako "One" nebo "Fade To Black", ale já říkám: No a co!? Já osobně tyhle styl jejich tvorby miluju a když to umí, tak ať v tom klidně pokračují, protože jim to pořád jde moc dobře. Jsou kapely, který X let hrají furt to samý a na lidi to pořád zabírá, takže proč by si to nemohla dovolit i Metallica?! :) Tuhle pecku jsem taky slyšel z celýho alba jako první a popravdě mě uchvátila až na druhej poslech, ovšem teď už patří k mým největším favoritům.
Zde je videoklip k téhle písni

Třetí pomyslný vrcholek podle mě patří vypalovačce "All Nightmare Long", kde si poslech kytar taky opravdu hezky užívám. Obzvlášť v závěru téhle pecky se ke mně opět dostavil pocit, kterej jsem zažil na jejich koncertě v Praze při hraní "Master of Puppets", a to takový, že se proti mě valí parní lokomotiva plnou rychlostí. Né, opravdu nežeru lysohlávky, ale ten zvuk mi to skutečně připomíná :) Prostě dobré.
Na Death Magnetic jsem skutečně nenašel ani jeden slabej kus, i když v počátcích jsem tyhle tendence možná měl. Ovšem po opětovným poslouchání se mi to líbí fakt všechno a v každé píničce si najdu něco, co mé ucho potěší. Semtam se samozřejmě najdou i nějaké nudnější pasáže, ale těch je tam skutečně poskrovnu. Za zmínku by snad stálo ještě třetí pokračování série písniček Unforgiven, tedy pomalejší píseň s názvem "Unforgiven III". Taky celkem podařená, především v závěru, ovšem možná by mi k ní seděl jiný název (ale přitom si nedovedu představit jaký:)) Protože jestli "Unforgiven I a II" měli aspoň něco společného, tak o trojce se to říct moc nedá. Ale to je fuk, jde přece jenom o muziku a ne o názvy. Metallica si na desku opět dovolila zařadit i jednu instrumentálku s názvem "Suicide & Redemption", která má bezmála deset minut, a i když to není nijak zrovna převratné dílo, tak se rovněž poslouchá docela příjemně.
Ostatní skladby jsou taky hodně podařené a vypisovat tady něco o každé z nich by bylo asi na román. Album Death Magnetic prostě funguje skvěle jako celek a sálá z něj ohromná energie a skvělé melodie zároveň. Zpěv Jamese Hetfielda je rovněž bez chyby a na nové placce se předvádí v super formě. Celý je to prostě nabušený jako kráva a kdo má rád tuhle kapelu, tak určitě zklamanej nebude, bo kdo tyhle pány už dávno pohřbil, tak se asi těžce zmýlil a já po shlídnutí červnovýho koncertu a poslechu téhle desky odvážně můžu říct, že Metallica je zpátky a to v sakra dobré formě. A ta jim doufám ještě nějakou dobu vydrží.

Vypsaná fixa - Fenomén

25. října 2007 v 23:54 | RUDA
V poslední době mi "padlo do ucha" zase jedno skvělý album a tím je Fenomén od Vypsané fixy. Tahle kapelka je čím dál populárnější a s každou deskou viditelně roste. Dalo by se říct, že díky "Fenoménu" už celkem dospěla. Všechny pecky jsou dokonale vypiplaný a zvukově uhlazený a už to není takovej ten přímočarej punkrockovej nářez, na kterej jsme byli doposud u Fixy zvyklí. To však neznamená, že to zní špatně. Naopak. Většina písniček na albu zní velice dobře a příjemně se to poslouchá. Je to taková pohodová deska, na které se střídají různý nálady a pocity. Většina písní je spíš pomalejších a i z textů je cítit, že se v nich textař a zpěvák Mardi vypisoval ze svých ne asi zrovna příjemných pocitů. Rozhodně to není deska na první poslech! Pár pecek sice zaujme hned, ale zbytek se zaryje pod kůži až po několikátým přehrátí. Člověk až pak začne vstřebávat tu atmosféru a různý zvuky a taky hledá smysl v ne zrovna jednoduchých textech. Potom už se to poslouchá jedna radost. Písničky jsou melodický, každá má svoji specifickou atmošku a to i díky různým aranžím, který ty písně hezky dokreslujou. Kapela změnila producenta,což je poznat, občas jsou tam díky hostu J.P.Muchowovi slyšet zvuky totožné s těmi, které se objevují na desce Anety Langerové, ale opravdu to ničemu neškodí. Všechno to k sobě sedí a i když je to u Fixy trochu nezvyk, tak rozhodně je to krok vpřed. Na koncertě ty písničky stejně budou znít zase "špinavě", takže proč si alespoň na studiové nahrávce nepohrát?! Povedlo se a zas až tak razantní změna nenastala. Fixa má pořád svoji tvář, teď už ale trochu starší a vyspělejší.
Nebudu se tady ke každé písničce rozepisovat, protože ještě postupně některý objevuju a to je taky dobře. Chce to fakt víc poslechů a to je taky dobrý znamení, protože ta deska jen tak neomrzí a určitě nenudí.
Když to ale přece jenom trošku proberu od začátku, tak k vrcholům alba musím rozhodně zařadit písničku Černej les. To je prostě kvalita. Je hodně propracovaná, líbí se mi tam ty kytary, melodie - prostě paráda. Další z těch pomalejších (pomalý skladby vůbec na téhle desce hrajou prim) je Papírová hyena. Zezačátku hodně tichá a v druhé půlce vyvrcholí bezvadným melodckým refrénem. Skvělá emotivní balada!
Co je moje jednička na tomhle albu, tak to je rozhodně píseň Dezolát. Tuhle pecku jsem si zamiloval už hned při prvím poslechu v minulém roce na koncertě ve Zlíně. Na desce je sice nahraná trošku "intimněji" než jakou jsem ji poznal, ale to jí vůbec neubralo na kvalitě. Dostala se mi pod kůži a je tam zažraná dodnes :) To je prostě popěvek, kterej si člověk může zpívat od rána do večera. Hit jak blázen a přitom je to relativně uplně jednoduchá písnička. Je z něj cítit taková lehkost a bezstarostnost. Mě vždycky dostane do pohody! :oP
Dalším z těch TOP songů je pro mě hit s názvem Darling. Taky velká pohodovka, vlastně takovej zpívanej příběh. A dost dobře nazpívanej. Důkaz, že i z maličkosti se dá udělat hit :) Výborný na popěvování, na koncertech určitě bude zabírat.
33 cigaret
je taky taková smutně-pohodová. Většina těch písniček je docela podobných. Mají skvělý melodický refrény, který jdou lehce zapamatovat a naživo se při nich publikum jistě vyblbne. No a taky je jich mnoho dobrých v tom, že začnou tak nějak pomalu, potichu, nezáživně a pak vygradují v super zpěvný pecky. To je případ třeba písně Druhá půlka žárovky. Ta sice potichu nezačíná a je to jedna z těch svižnějších, ale první půlka je uplně jiná než ta druhá (teď nemyslím žárovku :o)). V polovině se prostě zlomí a je to uplně jiná píseň - řekl bych mnohem lepší. A to se mi líbí, že ty písničky prostě nejsou od začátku až dokonce jednotvárný a dochází tam i k nějakým zvratům :)
Jinak z těch svižnějších jsou tam dobrý pecky jako např. Žeň koně nebo Trampolína a další, u kterých se lidi určitě vyblbnou a pořádně zapaří.
Ony jsou tam vlastně všechny písničky dobrý. "Fenomén" se prostě Vypsané fixe povedl a slabý místa by se tam hledaly jen ztěží. Nedá se ovšem říct, jestli je to jejich nejlepší deska. Zvukově je to bezkonkurenční, ale starší desky mají ,co se týče písniček, taky svý kouzlo. Tahle nová je prostě jiná a je dobrá. Je to spíš taková příjemná poslechovka a těžko hodnotit, jak budou tyhle nový písně zabírat na koncertech. Ale jak znám Fixu, tak si s tím určitě poradí a ty songy dostanou naživo zase uplně jinou šťávu. No a asi se na ně pojedu teď do Golemu zase mrknout, bo jsem na to zvědvej :)

Škwor - Loutky

22. dubna 2007 v 22:11 | RUDA

Koncem března vydala kapela Škwor svoje čtvrtý album pod názvem Loutky. Abych řekl pravdu, tak po poslechu několika ukázek, který měli Škwoři umístěný na webu, jsem od tohohle alba nic moc nečekal, protože mi to připadalo prostě nějak divný. Ovšem když se mi dostalo do ruky kompletní CD a celý jsem si ho poslechl, musím říct, že se téhle kapele podařila opravdu velice kvalitní a vyzrálá deska, za kterou by se nemusely stydět ani kdejaké zahraniční kapely!
Škwor skutečně zraje s každou svoji deskou jak víno a ten vývoj je opravdu znát. Ani jedna jejich deska se nepodobá té předchozí, ač by se tak mohlo zdát. Přitom je to pořád Škwor. Je určitě dobře, že tahle kapelka jde pořád někam dál a neuvízla na mrtvým bodě. S každým novým albem něčím překvapí a i když se to některým ortodoxním fans "starýho" Škworu nemusí líbit, u mě za to mají velký plus. Otázkou je, jak daleko až můžou zajít. Nicméně na tomhle albu je to pořád ještě ta stejná kapela, i když s jinou tváří. Je to zase něco jinýho, ale rozhodně tím nic nepokazili, stejně jako např. Doga, která taky vsadila na lehčí změnu stylu na albu Love Vole a určitě to těmhle kapelkám prospívá. Ono hrát pořád to samý dokolečka by taky asi dlouho nebavilo - jak muzikanty, tak fanoušky!
Nový CD Loutky už mi připadá takový hodně "dospělý" album. Je z toho cítit profesionalita a je vidět, že kapela už dozrála na určitou úroveň. Je to propracovaný do posledního detailu a Škworáci si na tom dali určitě hodně záležet. Většina písniček už sice nejsou takový ty úderný vypalovačky, na který jsme byli od Škworu zvyklí, ale pořád je z nich cítit určitá dávka té tvrdé rockové agerese. Škwor čímdál víc sází hlavně na melodičnost svých písniček, což se mě osobně zamlouvá víc, než např. tvorba na prvním albu Vyhlašuju boj.
Písničky se opravdu povedly a to především textově. Na vrchního textaře a zároveň frontmana kapely Petra Hrdličku je v tomhle ohledu opravdu spoleh a tentokrát se mu některý kousky opravdu podařily. Je ovšem cítit, že při psaní textů asi neprožíval zrovna nejhezčí životní období.
Úvod novýho alba ovstarává titulní píseň Loutky, což je podle mě nejslabší kus na desce. Vůbec se nehodí do celkovýho kontestu alba a spíš by pěkně zapadla mezi songy z již zmiňovanýho prvního alba Vyhlašuju boj. Je to taková halekačka, na kterou se snad nedá ani pořádně zapařit na koncertě, bez melodie, bez šťávy... No prostě trochu zbytečná skladba tak trochu do počtu.
Slabou chvilku si tedy tohle jinak skvělý album vybírá hned na úvod a dál už pokračuje ve famózním stylu skladbou Splín. Myslím, že u téhle písničky už sám název hovoří za vše. Hodně silná věc a pokud na člověka opravdu někdy dopadne splín a pustí si ji, stoprocentě pochopí, o čem to je. Píseň celkovou svojí atmosférou tenhle pocit hezky vystihuje!
Následuje další podařená věc s názvem Sympaťák, což je typickej Škwor s celkem poklidnou slokou a úderným melodickým refrénem. Na tuhle pecku se určitě bude dobře pařit na koncertech.
Snad 100x se mi taky hodně líbí. Je to docela rychlá a melodická píseň, která mě zaujala především textem v refrénu a zajímavým sólem. Něco podobnýho jsme od Škworu zatím asi ještě neslyšeli. Moc povedený. Další hit s názvem Střepy je skutečně hit s velkým H. Kapela na něj vsadila jako na singl a rozhodně zvolila dobře.Byla to taky jediná z těch internetových ukázek, která mě fakt chytla. Na Střepy je natočenej i docela hezkej videoklip a v rádiích se určitě taky neztratí. Mají skvělou atmosféru, kterou vystihuje opět kvalitní text. Holt každej den není posvícení :)
Další celkem skočná Výhra pokračuje v dobře rozjetým albu a rozhodně se ho nechystá nějak zbrzdit. Člověk se tu dozví i nějaký to životní moudro a jako popěvek to určitě nějakou dobu utkví v hlavě. Naživo to bude určitě bomba.
Mě ovšem v hlavě nejvíc utkvěl nápěv ze songu Víly což je podle mě jedna z nejpodařenějších věcí z celýho alba, ne-li nejlepší. Celkem pomalá skladbička, ovšem žádnej cajdák. Má to prostě něco do sebe a přesně na téhle písni je poznat ten určitej posun Škworu někam jinam. Hodně povedenej je i Petrův pěveckej výkon, na kterej se mimochodem na tomhle albu vsadilo víc než kdy jindy. Hodně se mi tu líbí i zvuk kytar. Víly jsou fakt hodně zajímavý a něčím mimořádný. Nevím, prostě tahle skladba mě dostává někam do jiné dimenze :o) Fakt dobrá!
Následující Zoufalství pro mě společně s "Vílama" představuje vrchol alba. Zoufalství je opravdu hodně silná věc, jejíž text stojí za zamyšlení. Opravdu bych nečekal, čeho všeho se až Petr Hrdlička dokáže ve svých textech dotknout. Tady zabrousil do tématu, který není moc v písničkách jen tak slyšet a to je domácí násilí. Opravdu klobouk dolů. Z tohohle dokáže až mrazit po zádech. Takovej docela slušnej kontrast s různýma písničkama o lásce, který se na nás linou ze všech rádií. Holt o lásce se píše hezky a celkem snadno, ale o tomhle dokáže napsat text málokdo. No stačí si jen poslechnout a není co dodat.
To nejlepší už máme tedy zdá se za sebou, ovšem kvalita alba v dalších písních neklesá. Na řadě jsou další pecky, typická Škworácká úderovka Nula poslední, ve které můžeme slyšet i australský hudební nástroj didgeridoo anebo taky velice vydařená skladba Před kamerou, což je celkem svižná věc na koncerty jak dělaná, doplněná o klavír, kterej tady vůbec není na závadu. No a není to o ničem jiným, než o našich slavných politicích. Co by to bylo za desku Škworu, kdyby si aspoň v jedné skladbě nepostěžovali na zdejší poměry :) Další pecka s názvem Odhodlaná není rozhodně špatná, ale kdyby nebyla napsaná v tracklistu, tak bych snad ani nepostřehl, že se na albu nachází. Je taková celkem nevýrazná, pomalá, špatně zapamatovatelná. Má dobrej vícehlasně přezpívávanej refrén, ale to je asi tak všechno, co mě na ní zaujalo...
Šampion, to je hodně temná píseň. Pokračuje v hodně pomalým tempu a stylově bych ji zařadil snad na poslední album Debustrolu. Od Škworu celkem nečekaný, ale budiž. V závěru se album vrátí zase do rychlejšího tempa v písni Krtek, což je prostě takovej příběh krtka :) Přecejenom takovej uvolněnější text narozdíl od ostatních. Tvrdý, dobrý, 100 bodů :)
S tóny klavíru se rozeznívá poslední skladba alba Loutky a tou je Duše. Určitě taky patří k tomu nejlepšímu, co se na albu nachází. Někomu by to možná mohlo připadat měký, nicméně je to velice příjemná hudba a na závěr alba je jak dělaná.
Celý album je mimochodem velice dobře poskládaný a každej detail sem skvěle zapadá. Nic tu není navíc a zároveň není ani co postrádat. Tvrdost se Škworu rozhodně nevytratila a jen přibylo navíc velice kvalitní hudební cítění. Tahle kapela je u nás ve svým stylu určitě výjimečná a dokazuje to i velkej nárust popularity, kterou si za těch pár let existence na hudební scéně vydobila. Určitě bude zajímavý si počkat, jak nový skladby budou znít na koncertech a uvidíme s čím novým nás Škwor překvapí na dalším počinu. Loutky mě velice příjemně překvapily a jsem rád, že jsem se při hodnocení ukázek z netu zmílil :o)

Kabát - Corrida

23. ledna 2007 v 22:44 | RUDA

Začátkem prosince již minulého roku 2006 vydala naše v současnosti asi nejpopulárnější kapela Kabát svoji novou desku s názvem Corrida! Jelikož Kabáti byli vždy i moje nejoblíbenější skupina dovolím si tady taky trošku probrat a zhodnotit jejich novej počin.
Na Kabátech jsem prakticky hudebně vyrůstal, zaujali mě hned svou první deskou, kdy jejich hity kolovaly ve staré známé Hitparádě a to mi bylo nějak kolem šesti let! Pro takovýho caparta to v tu dobu bylo ještě celkem nezvyklý, aby poslouchal takovou tvrdou muziku, kde se nešetřilo všelijakýma ostrýma textama. Bylo mi to mnohokrát rozmlouváno, ale o to víc mě to samozdřejmě bavilo :o) Mohl bych se tedy klidně považovat za takovýho "skalního fanouška", neboť Kabátu jsem stále věrnej, i když prošel za ty léta určitýma změnama a leckterým ortodoxním fandům to zrovna nebylo po chuti. Netvrdím, že i já jsem všechny "novoty" přijal s nadšením, ale nikdy to nebylo tak hrozné, abych tuhle kapelu uplně zavrhl. Období alba "Děvky ty to znaj" se už asi nikdy nevrátí, nicméně za tu dobu Kabát hodně vyrostl a propracoval se v kapelu obrovskýho formátu, která dokáže vyprodávat stadiony a to jim samozdřejmě přeju.
Nyní tedy vyšel na svět jejich novej počin Corrida a musím říct, že ani tímhle mě Kabát nezklamal. Je to prostě klasickej českej svižnej bigbeat, tak jak ho známe i když některé skladby jsou opravdu perly a je vidět, že kapela si na nich dala opravdu záležet. Zdá se mi, že se na nový album vrátila i ta pověstná "tvrdost", která mnohým na posledních albech tak trochu chyběla. Určitě se tohle album bude řadit k těm nejlepším, které Kabát dosud vytvořil. Nechybí mu energie, vtipné ale i velmi propracované texty a připadá mi, že každý si zde najde tu svou oblíbenou. Jo, Kabát totiž zlidověl a už to není ta kapela, která patřila jen do hospod, dnes už ji poslouchají staří i mladí, maminky s dětma a samozdřejmě i tvrdí rockeři. Tomu se Kabát nejspíš přizpůsobil, a tak je na Corridě dá se říct pro každého něco. Tohle album rozhodně nikoho nezklame! Co ovšem na desce tak trochu chybí, jsou tradiční "kabátovský" sóla na kytaru uprostřed písniček. Tímhle byla kapela tak trochu charakteristická a nyní od tohohle stigmatu upustila. Písničkám to určitě nijak neuškodilo, ale pokud se nad tím člověk zamyslí, asi mu to bude trochu chybět. Ve dvou písních se ale nějaké to solíčko přece jen objevuje!
Po krátkým Intru na vás doslova vystřelí vypalovačka, která dala jméno celé desce a tou je "Corrida". Neskutečně nadupaná věc, tak jak se na začátek sluší a patří. Píseň od začátku až do konce šlape jako dobře promazanej stroj a kdo Kabátu vyčítal nedostatek tvrdosti, tak tomu musí minimálně při poslechu téhle pecky sklapnout. Po stránce textu taky velice vydařená!
Následuje další známá "televizní" hitovka "Burlaci", což je píseň, která v sobě má ohromnou vnitřní atmosféru, což dobarvuje fanatstickej Vojtkův pěveckej výkon a taky jedno "uskřípaný" sólo, který do téhle pecky skvěle zapadá. Zajímavý kytary a zpěv Pepy Vojtka, kterej v téhle písni podal snad nejlepší výkon na celé desce, jsou pro tuhle píseň asi nejcharakterističtější, to vše podloženo i výborným textem. Z téhle pecky jde kolikrát až mráz po zádech!!!
Po celkem vážných "Burlacích" přichází na řadu taková trošku odlehčující píseň pro dobrou náladu a tou jsou "Kostlivci". Opět píseň ve svižným tempu s lehkou dávkou humoru, taková fajnová píseň do skoku!
Následuje "Úsměv pana Lloyda", což je taky výborná věc! Taky taková úderná pecka, z níž je cítit dávka "nasranosti". Autor textů Milan Špalek s v ní tak trochu postěžoval na věci kolem a Vojtek jeho text velmi důvěryhodně přenáší do reálu. Dominuje v ní velmi skočnej a zpěvnej refrén, což na koncertech určitě zapůsobí. Tuhle věc bych určitě zařadil k těm nejlepším na desce.
"Malá dáma" je velmi příjemná pohodovka. Pro Kabát sice trochu nezvyklá, ovšem velice zajímavá a rozhodně ne špatná. Má v sobě určitě takový to svý vnitřní kouzlo a dokáže se hezky poslouchat. Vojtkův hlas tu podbarvuje i zpěv Milana Špalka a i zvláštní zvuky kytar v refrénu jsou velice zajímavý. Po staré známé "Báře" tak přichází hit v podobným duchu, kterej bude určit především u dam velmi oblíbenej. Ovšem i pánům se bude určitě zamlouvat.

Po té první lepší části alba přicházejí na řadu tři, řekl bych, docela "průměrný" Kabátí pecky, který ovšem nikoho neurazí a jsou dobře poslouchatelný. Na koncertech ale podle mého budou zabírat mnohem víc, jak na albu. První z nich jsou "Raci v práci (s.r.o)", což je taková veselá swingující bajka, která začíná banjem a později se rozjíždí do bigbeatovýho rytmu. "Virtuóz" v tomhle stylu pokračuje, k slyšení jsou tu i housličky, není to špatný, ale připadá mi, že tohle už tu bylo...
Pecka "Buldozerem" je z těchle tří asi nejpovedenější, dobrej zpěvnej refrén, objevuje se tu i jinde opomíjené sólo, jinak standartní Kabátovská "šlapačka".
Na řadu příchází "Joy", což je na obalu avizovaný jako BONUS TRACK. No nebyli by to Kabáti, aby na desku nezařadili nějakou tu svou blbůstku a i pro to je mám rád, protože se u jejich hudby člověk dokáže i zasmát. "Joy" je písnička tak trochu ve stylu "Číňanů" nahraná jen na španělku a na banjo, zpívá Milan Špalek a je to o krtcích, kteří "ti tam plavou s nakloňenou hlavou" :o) Prostě úlet!
Po lehkým odpočinku následuje moje oblíbená "Cesta do Kadaně". Svižná skladba, ze které srší energie, skvěle se na ni bude pařit - no prostě tohle se kapele hodně povedlo.A "facka jak od Macka" je taky super :) Hodně z ní ale cítím "V pekle sudy válej", nemůžu si pomoct. Je to prostě v podobným stylu, což rozhodně není na škodu. Takových písniček jen víc.
Z přeposlední písničky "Kůže líná od Kolína" je celkem hodně cítit starej dobrej Kabát. Nevím proč, ale prostě mi to připomíná tvorbu ze starších časů. Je tam slyšet ta údernost a troška té hudební "agrese" :) Prostě taky výborná pecka, kterou mě Kabáti potěšili. No a u téhle písničky se člověk taky jistě zasměje. Poslechněte, uvidíte.
Celý album vrcholí velice příjemnou věcí s názvem "Kdoví jestli", která Kabát posunuje zase do jiných rozměrů. Po stránce textů asi nejlépe napsaná, člověk se u ní dokáže zamyslet a určitě to v něm vyvolá nějaký pocity. Těžko se mi ji podaří asi vystihnout slovama, člověk si ji musí asi celou poslechnout, aby pochopil, o čem je. V závěru krásně vrcholí sborovým zpěvem, má velice hezkou melodii, no na konec alba jak dělaná. Už teď si dokážu živě představit, jak tuhle pecku hraje Kabát jako svou závěrečnou na svým jarním turné a spolu s kapelou ji zpívá plnej stadion a nadšeně skáče do rytmu. No přechází mě z toho husina a už se na to moc těším :o)
Celkově se album Corrida kapele Kabát dle mého názoru velmi podařilo, písničky jsou velmi propracované a chytlo mě to na první poslech. Ovšem některé věci si člověk najde až po několika posleších a to se mu pak odkrývají písničky v celé své kráse. Stačí mít jen pozorný ucho :)
Rozhodně se vyplatí koupit originál CD v obchodě, protože tahle deska Kabátů není výjimečná jen svým obsahem, ale taky velice pěkně udělaným obalem. Určitě to stojí za to! Když chválím, tak pořádně!!! :o)

Harlej - Čyři z punku a pes

27. října 2006 v 12:00 | RUDA

Kapela Hralej vydala 15.září 2006 nový album s názvem Čtyři z punku a pes. Myslím si, že za tu dobu už ho mám dostatečně naposlouchaný , takže si ho dovolím tady trošku zhodnotit.
Deska Čtyři z punku a pes tak trochu odstartovala novou éru Harleje, neboť to je první album s novým zpěvákem Tomášem Hrbáčkem, kterej, jak už všichni jistě víme, nahradil dlouholetého výrazného frontmana téhle kapely a tím byl Vláďa Šafránek. Všichni fanoušci tedy zajisté s napětím očekávali, jak se zbylí členové Harleje s jeho odchodem vyrovnají a co novej zpěvák do nových písniček vnese!
Hned ze začátku musím napsat, že jsem byl při prvním poslechu téhle desky velmi příjemně překvapen a to co "novej" Harlej vyplodil se mi opravdu moc líbí!!! Dalo by se říct, že člověk poslouchá uplně novou kapelu, protože co si budem nalhávat, Šafránkův zpěv jen tak někdo nenahradí. Ovšem z hudby a hlavně z textů člověk jistě pozná, že je to starej dobrej Harlej.
Kapela oproti minulé desce ohodně přitvrdila, což je podle mně moc dobře, protože minulá řadovka "Když chválím, tak sebe" byla spíš jen o Šafránkově zpěvu a muzika byla až někde v pozadí. Našly se tam určitě i dobrý kousky, ale po stránce hudební mi tahle deska přišla od Harlejů jako zatím nejslabší. Touhle novinkou si to ale chlapci určitě napravili, protože co písnička, to nářez jako prase. Z každé skladby je cítit tvrdost a energie. Skvělý sborový refrény a tvrdý kytary, který na tomhle albu jsou mi prostě na tom minulým hodně chyběly. Tady se kapela vrací stylově tak trochu k albu "Musíme se pochválit, máme auto z (M)mostu" což je podle mě zase jedno z těch nejlepších. Nový CD se k těm lepším určitě teď zařadilo.
Hrbáčkův hlas taky není k zahození.Všichni určitě budou porovnávat, jak by to asi znělo se Šafránkem, ale myslím si, že novej frontman do těchle tvrdších kusů prostě patří a jeho hlas do týhle muziky skvěle zapadá.Takže rozhodně žádný zklamání.
Album startuje titulní skladbou Čtyři z punku a pes. Je to prostě úvodní vypalovačka, jak má být. Sice název a obal alba lidem možná cosi napovídá o tom, že by snad Harlej měnil styl, ale i když jsou něktarý písničky hodně rychlý, tak s punkem to zas tolik společnýho nemá. Kdo zná Harlej, tak ví, že u téhle kapely nejde moc věcí brát vážně a v tomhle případě se opět jedná o takovej malej fórek.
Jako druhá skladba následuje podle mě asi nejsilnější a nejhitovější věc z celé desky a tou je Balada o tom, jak si chlapec pod vlivem měkké drogy našel dívku s nízkým IQ. Je to prostě hodně melodická věc se silným refrénem, ve kterým si někdo může představit trošku dvojsmysl neboť se zde mimo jiné zpívá : "Ty jsi vylízaná, já jsem vyhulenej...." , ale věřte, že smysl této fráze je vysvětlen prostě jen v názvu této skladby :o) Vynikající věc, podle mě nejlepší na desce, i když pokud se do ní trochu člověk zaposlouchá, je z ní hodně cítit hit z minulé desky "Přirození". Možná už došly nápady :)
Třetí v řadě Blbý kecy opět ve svižným tempu, s pravdivým textem ze života, prostě starej dobrej Harlej. Následuje píseň Starý časy. Tady se mi především líbí refrén, ve kterým je hodně cítit tvrdost z Hrbáčkova projevu no a taky ty mezihry s jódlováním nemaj chybu :)
Královna noci - prostě typickej radiovej hit, ale nečekejte žádnou měkotu! Pecka ve středně rychlým tempu a zpěvnej refrén,kterej se rychle dá zapamatovat. Možná by tuhle pecku zahrála kdejaká zábavová kapela, ale do konceptu alba skvěle zapadá a je to taková pohodovka mezi vším tím nářezem! Kapela na ni taky natočila klip, takže se tahle písnička jistě uchytí, především u dámské části publika!
Další nářez s názvem Vrtulník je opět hodně rychlá pecka. Zpočátku mi dělalo problém vyrozumět, co to vlastně Hrbáček zpívá, protože tady má ve slokách hodně rychlý frázování, div se mu nezamotá jazyk. Textově pro Harlej trochu netypický, no ale budiž!
Následuje další "šlapačka" se jménem Průměrnej no a podle mě je hodně dobrá. Refrény všech skladeb se vůbec na celým albu Harlejům hodně povedly a tahle pecka není výjimkou. Hodně chytlavý, no a je z toho cítit tak trochu nádech cizí kapely. Nemůžu si pomoct, ale prostě ten refrén mi strašně připomíná hitovku myslím že od Bon Joviho. Na název si nemůžu vzpomenout, ale když si tuhle píseň poslechnete, určitě vám to něco taky hodně připomene!!! Nevím zda to byl záměr nebo jen náhoda, ale každopádně hodně povedený!
Samba Di´Pergola Roma začíná hezky v takovým "cikánsko-španělským" rytmu ovšem jakmile se skladba dostane k refrénu, strhne se v neskutečnej nářez. Tak vypadni je taky hezká svižná píseň "ze života" no a na ni navazuje další věc, ve které se taky mnozí lidé jistě poznají a tou je pomalá balada Uschlej list. V téhle baladě se zas Hrbáčkův hlas dostává do jiné polohy a myslím, že i pomalý písně mu pěkně sedí a dokáže vyvolat v lidech nějaký emoce.
Album se chýlí ke konci skladbou Festival blbosti což je dle mého názoru asi nejslabší skladba na desce. Textově ani hudebně nic extra, možná trochu zbytečná na jinak kompletně vynikajícím albu.
Celou desku uzavírá píseň Jen pár dní, která je jak dělaná na konec ne jen celé desky, ale taky koncertních vystoupení. Textově tak trochu podobná předešlé koncovce "Tak jdem dál", ovšem ve svižnějším tempu.
Celkově album "Čtyři z punku a pes" hodnotím velice pozitivně, nadchlo mě už na první poslech, což se mi u všech interpretů nestává. Možná by se dalo říct, že Harleji odchod Šafránka snad i prospěl a vlil jim novou krev do žil. Určitě je na nové desce vidět snaha zbylých muzikantů dokázat fanouškům, že i s novým zpěvákem dokážou zamakat a vytvořit kvalitní počin a myslím, že se jim to povedlo nadmíru dobře a pro další desku si nasadili vysokou laťku. Živý vystoupení taky neztratily na síle a tak můžeme být rádi, že česká rocková scéna má pořád tak vynikající kapelku a že tahle crazy partička šlape dál. A jde jí to sakra dobře!

LOVE VOLE

17. května 2006 v 17:05 | RUDA
Na začátku května vydala naše oblíbená kapela DOGA nové album s názvem Love Vole a jelikož tuhle kapelu sledujeme spolu s ostatníma kámošema už dost dlouho a máme k jejím členům docela blízko,rozhodl jsem se jim tu udělat takovou menší reklamu a nový CD trošku ohodnotit ze svýho pohledu.
Novou placku jsme všichni už dlouho dopředu očekávali,protože kapela ji předem avizovala jako průlomovku ve své dosavadní kariéře.Nikdo nevěděl,co od toho čekat,zda nějakou vyměklou popinu nebo naopak přitvrzení muziky.Nakonec z toho vyšlo docela dobrý album, o kterým se však bojím říct,že by bylo až tak extra průlomový.Otázkou je,co si pod tímhle slovíčkem představit??? Pokud je to změna stylu hraní některých skladeb tak ano. Změnu ve vývoji skladeb tu lze slyšet na první poslech.Kapela se posunula zase o krok dopředu,což je podle mě dobře.Hrát pořád to samý už by asi bylo krok vzad a navíc nevím,zda by to všechny posluchače nadchlo.Samozdřejmě ortodoxní fanoušky takováto změna může poškádlit naopak nové zase nalákat.Na minulé desce Když chlapi tančí se mnohým zase nelíbili nasamplované zvuky, keré mě ovšem do určitých skladeb výborně seděly.Na různých festivalech jsme taky zaslechl různé řeči, že Doga hraje pořád to samé a že už nemá čím překvapit.Myslím, že tímhle albem kapela dokázala,že umí tvořit dobrý věci a že se nezastavila na mrtvým bodě.
A pod čím si tu zásadní změnu představit? Love Vole bych rozdělil na dvě půlky : na Novou Dogu a Starou Dogu. Zhruba u první poloviny písniček jde výrazně pocítit změna stylu a to hlavně Izziho zpěvu.Jeho hlas se v písních noří kamsi do hloubek a písním to tak dodává zvláštní temnost a atmosféru.K některým písním tahle poloha sedí, ale nejsem si jistý, jestli tento styl zpěvu měl Izzi používat v tolika písních. Po několika posleších se totiž může zdát,že je to tzv. "na jedno brdo." Možná by těmto písním prospěla změna sledu skladeb na desce,protože, jak jsem již napsal, je tímto album pomyslně rozděleno na dvě části.Změna je slyšet taky na zvuku,je takový uhlazenější,ale to rozhodně skaldbám neubírá na síle. Zhruba od 7. skladby se deska přehoupává do druhé půlky a tady už Izzi nasazuje svůj výtečný chraplák, který všichni fanoušci dobře znají a mají rádi.Odtud je to,až na výjimky, stará dobrá Doga a písničky přesně dle jejich stylu.Album je tak díky tomu vyvážené a myslím, že kdyby byly všechny písně v "novém" stylu, asi by to všichni fanoušci nepobrali.Takhle dala kapela od každého trochu a myslím,že se jim to skvěle podařilo.
No vezmu to teda pěkně popřádku.Album startuje peckou Už mě řežou. Na Dogu docela nezvyklá písnička, ovšem na rozjezd alba jako dělaná.Nijak ovšem nenadchne, snad jen docela kvalitním textem a rychlostí Izziho odříkávání.To druhá skladba Laně jdou už je posunem někam jinam.Dlouhodobý posluchač téhle kapely by snad i bez jakéhokoliv impulzu poznal,že text k téhle písní napsal mistr Jarek Nohavica.Jeho texty jsou prostě rozpoznatelné už na první poslech(alespoň pro mě). Kapela může být jen ráda, že jim Nohavica textově přispívá,neboť jejich písním dodává zvláštní atmosféru.Řekl bych že tahle píseň je snad nejvydařenější,co se jim společně podařila.Má vynikající atmosféru,zpěvný refrén,skvělý kytary - no dalo by se říct, že je to jeden z vrcholů desky a budoucí hit, který by se nemuseli bát pustit i v rádiích.
Třetí pecka Já byl ti oddanej je dosti potemělá,díky již zmiňovanému Izziho hlasu, který mi silně připomíná atmosféru písniček Kurtizán z 25.avanue.K téhle písničce to skvěle sedí ovšem následující Love Vole už mě tolik nebaví.Je to i tím, že tyto písně jsou těsně po sobě navíc v podobném pomalejším tempu a tak se zdá,že je to pořád to samé.Ovšem i tato skladba je nečím zajímavá, i když pro Dogu tak netipická. Další vypalovačka Nejsem rozumnej je snad nejrychlejší na desce a zároveň taky jediná.Koncertní hit,při kterém určitě nejedny nohy nezůstanou v klidu a dokážu si představit jak na něj dav před podiem neskutečně paří. Tahle pecka je přesně udělaná pro mladý lidi, a mnozí se v jejím textu určitě najdou.Údernej refrén tomu jen dodává šťávu, žádný velký umění, ale je to dobrý. Po vypalovačce přichází výborná balada ve stylu starých dobrých "Stínů" Hvězdy zhasnou. Je opravdu jedna z těch povedenějších,která se klukům kdy podařila, i když pomalý písně jim vždycky šly.Při poslechu "Hvězd" mi běží doslova mráz po zádech a to je znamení,že to není cajdák jen tak ledajakej.Otextoval Aleš Brichta.Podařená- 100 bodů:o)
Při prvích posleších Vymahače z CD jsem si říkal,že tohle je asi nejslabší pecka na desce.Nijak mě to nezaujalo, zdálo se mi to spíš ve stylu ála Helena Zeťová na Andělech.Opět Izziho temný hlas a rytmus písně spíš do popu. Ovšem poté, co jsem tuhle pecku slyšel na živo ve Zlíně (o tom později), se mi "Vymahač" dostal silně pod kůži a broukal jsem si ho ještě na druhý den.Má něco do sebe a ohromně chytlavej refrén, kterej na koncertech určitě zaboduje.Živě to taky Izzi zpívá jinak tím svým chraplákem a hned to zní líp.Takže "Vymahače" jsem přehodnotil a rázem se stal jednou z těch oblíbenějších. Následuje další moje oblíbená Jsem to ty.Parádní rytmus,neskutečně mě dostává "břinknutí" do akustické kytary na začátku,má chytlavej refrén - prostě píseň do skoku.Doufám, že ji Doga bude hrát naživo, poněvadž by to mohlo na lidi fakt zabrat. No a co říct k Izzimu Prokletí? Myslím že ho nemá sám :o) Tohle se mu zase jednou něco povedlo. Neskutečně tvrdá pecka s ostrýma kytarama a "úchylným" textem, za kterou by se nemusel stydět ani za jeho éry v Törru.Jestliže se koncertníma hitama staly starší "Nejsi nevinná" či "Poletuju" tak "Prokletí" je dle mého názoru aspirant na další velkej hit.Tohle si lidi určitě zapamatujou a refrén téhle úderné skladby jen tak nedostanou z hlavy.Nechť si každý poslechne a zjistí "čeho je třeba víc než chleba?" :o)
Poté příchází podle mě vrchol celé desky a možná že i dosavadní tvorby kapely Doga.Jestliže jsem považoval za prozatimní vrchol skladbu z předchozí desky "Pět tónů" tak skladba Dík za to málo ji nejspíš předčila nebo se jí aspoň určitě vyrovnala.Neskutečně propracovaná píseň, která v člověku vyvolává emoce,výbornej text Petra Šišky,prostě tuhle písničku považuju za fakt vymakanou.Od počátečního pomalýho tempa vrcholí přes mezihru až k silnýmu refrénu a komu tahle píseň nic neřekne tak asi nerozumí hudbě.V tomhle opravdu cítím ten posun o kus dál a myslím, že za takovou píseň by se nemuseli stydět i ti nejkomerčnější interpreti u nás.
Album se blíží ke konci dvěma pro mě ne až tak silnými skladbami Delirium a Chrám zkázy."Delirium" je též docela úderná vypalovačka,ovšem s pomalým refrénem,kde vynikají úžasné Mrňusovi přechody na bicí.Zdá se též docela propracovaná,možná by jí slušel jiný text.Těžko říct."Chrám zkázy" je závěrečná píseň spíše v pomalejším tempu,ale v refrénu přibývá na síle.Tyto závěrečné dvě skladby nejsou špatné, ovšem doposud mě nijak extra nenadchly, ale taky neurazily.
Z celé desky je cítit, že kapela se chce posunout někam dál a na rozdíl od jiných kapel to pojala velmi dobře a myslím, že tím své fanoušky neurazila.Kapela na desce neztratila svoji energii a zároveň se jí podařila určitá změna a posun v tvorbě.Doga asi nikdy nebude tak na výsluní jako třeba Kabát,Divokej Bill nebo Chinaski, ovšem díky tomuto albu a jeho dostatečné propagaci by se jí mohl podařit zase krok kupředu.Otázkou je,zda by to pak kapele prospělo či nikoliv.
Určitě se ale těším na letní koncerty,a jsem přesvedčen že na nich nové písničky zase dostanou jiný rozměr a budou ještě lepší než na desce.Síla téhle kapely je totiž především v koncertování a s novým basákem Pepou Ingerem jsou jejich vystoupení opět o něco energičtější a mají šťávu.Takže KURVA JSME TADY!!!Valte to do nás!
 
 

Reklama